Komárovák. Novostavba Požární zbrojnice. říjen - listopad 2016

M

ěs

t ys Ko m áro

v

Komárovák říjen - listopad 2016

č a s o p i s

m ě s t y s u

Novostavba Požární zbrojnice

V posledních měsících a dnech se v našem městysi velmi vášnivě hovoří o výstavbě nové požární zbrojnice v Komárově. Ze všech směrů se ke mně dostávají dotazy, zda to není zbytečné, příliš nákladné a zda vůbec takovou stavbu potřebujeme? Nerad bych se zde pouštěl do vysvětlování k čemu požární zbrojnici a proč vůbec mít hasiče, snad si každý dokáže zodpovědět otázku, zda již někdy potřeboval pomoc hasičů či taková chvíle může někdy přijít. Vážení spoluobčané, dovolte mi v krátkosti osvětlit skutečnost výstavby nové požární zbrojnice v Komárově a její financování. Rekonstrukce požární zbrojnice byla na programu zastupitelstva již několik let, avšak byla odkládaná z důvodu chybějícího dotačního titulu. Počátkem letošního roku při zjištění, že je možnost žádat o dotace na požární zbrojnice generální ředitelství HZS ČR, padl na Radě městyse návrh neopravovat starou zbrojnici, ale lépe postavit novou, takzvaně „na zelené louce“, která bude sloužit dalším generacím. Tento návrh všichni radní kvitovali jako krok správným směrem. Hned po tomto rozhodnutí jsme začali podnikat kroky k rychlému zajištění projektu potřebného pro podání žádosti o dotace. Následovala celá řada jednání na příslušných institucích a úřadech nejen v souvislosti zajištění dotací, ale předně ohledně rozsahu a potřebných parametrů nové požární zbrojnice. Celé úsilí se vyplatilo, podařilo se získat dotace v nejvyšší možné míře. Při studii projektové dokumentace a dalších podkladů vyvstal dotaz,

zda bude zamýšlená stavba dostatečně velká, abychom nemuseli za pár let dostavovat. Odpověď projektanta byla, že tato budova vyhovuje i kategorii JPO II, kterou budeme požadovat. Výběrové řízení na zhotovitele bylo zadáno firmě, která celý výběr řídila. Dne 1.7.2016 byla vybrána firma s nejnižší nabídkovou cenou, která bohužel před podpisem smlouvy o dílo od projektu odstoupila. Další účastník výběrového řízení byla firma s cenovou nabídkou ve výši 31 mil. Kč. Nástup této firmy vyvolal v zastupitelstvu bouřlivou diskusi, ze které vyšel i návrh postavit montované garáže a z části využít KD. Návrh nebyl přijat z několika důvodů. Jeden z nejdůležitějších je skutečnost, že již získaná dotace by se nedala použít na jinou než navrženou stavbu, čímž by se mohly

K o m á r o v

ohrozit i příští žádosti. V neposlední řadě zde zazněly námitky na návrh přístavby odborníků na požární ochranu, které by mohly zkomplikovat akceschopnost jednotky. Cena, která je 31 mil. Kč, zahrnuje stavbu požární zbrojnice, rozšíření komunikací okolo ,,kaštanů“ a čerpací stanice, nové povrchy na ně, zbudování nového dopravního připojení na hlavní silnici, veřejné osvětlení, nutné odvodnění, které bude řešení i pro budoucí parkoviště u závodní kuchyně, přeložky kanalizace a NN kabelu. Součástí odvodnění bude retenční nádrž pro zachycení srážkových vod a následné nakládání s nimi např. zavlažování nedalekého fotbalového hřiště a obecní zeleně. Na tento záměr se pokusíme zajistit financování z fondu MŽP ČR, který podporuje zadržování srážkových vod a nakládání s nimi. V částce není zahrnuto nové parkoviště u „závodní kuchyně Buzuluk“ pro cca 95 vozů v ceně 4,2 mil. Kč, které by mělo být vybudováno ve druhém pololetí 2017. Na tuto akci bude nutné zapojit zůstatek na účtu a samozřejmě podat žádost o dotaci. Kde se vezme výše zmíněných 2 a 7 mil. Kč? To je otázka, na kterou nám daly odpověď dva minulé roky. Pokračování na straně 2.

Financování celé akce 4,5 mil. Kč 2 mil. Kč 15 mil. Kč

dotace z fondu MV ČR prostřednictvím GŘ HZS ČR Fond podpory hasičů a složek IZS středočeského kraje Úvěr na dofinancování od ČS s úrokovou sazbou 0,58% ročně

2 mil. Kč

z rozpočtu Městyse Komárov na rok 2016

7 mil. Kč

z rozpočtu Městyse Komárov na rok 2017

Novostavba Požární zbrojnice Dokončení ze strany 1. Za uplynulé dva roky se v Komárově dokončila rekonstrukce ul. Záskalská za celkem 6,5 mil. Kč, doplatek v roce 2015 činil 1 mil. Kč. Zrekonstruovala se ul. Spojovací včetně veřejného osvětlení za 1,79 mil. Kč. Do akce zateplení MŠ a Zdravotního střediska vložila obec 3,47 mil. Kč. Oprava komunikací za cca 0,5 mil. korun. V letošním roce se mimo jiné výdaje prohospodařilo 600 000,- Kč za opravy přemostění u ZŠ a rekonstrukci schodiště v MŠ za 100 000,- Kč. Všechny tyto investice byly hrazeny z rozpočtu na daný rok a nebyly

na ně použity prostředky uspořené v minulých letech, které jsou uloženy na účtech městyse. Z tohoto vyplývá, že městys může při sestavování rozpočtu počítat s částkou kolem 7 mil. Kč na investice, aniž by bylo ohroženo financování běžného provozu (skládky, komunikace, veřejné osvětlení apod. vč. výdajů na sport a kulturu). V minulých letech to byly již výše zmíněné investiční akce, z rozhodnutí ZM to v roce 2016 a 2017 tedy bude nová požární zbrojnice. Následující roky teprve ukážou, které kapitoly rozpočtu budou mít investiční charakter příště.

ZVEME VÁS ❚ 17. října 2016 od 17.00 hodin Posezení pro seniory s názvem Senioři, přijdeme na kus řeči! Pořádá Městys Komárov a Spolek přátel Komárova Společenská místnost DPS Program: hudební vystoupení žáků školní družiny, vyprávění o myslivosti R. Šímy ❚ 24. října 2016 od 19.00 hodin Divadelní představení Dokonalá svatba Dům kultury Komárov Cena vstupenky: 220,- Kč Více informací na fb: DIVADELNÍ FESTIVAL PEŠÍK Po představení autogramiáda ❚ 26. listopadu 2016 15.00-19.00 hodin Adventní trh Pořádá Městys Komárov Náměstí Míru Komárov Program: vystoupení dětí MŠ a ZŠ Komárov, trubačů a M. Sommerové, slavnostní projev ❚ 9.-10. prosince 2016 Dvoudenní adventní zájezd do Vídně Pořádá Městys Komárov Odjezd v pátek 9.12.2016 v 15.00 hod. od DK Komárov; ubytování v Hotelu Eliška Mikulov *** (možnost návštěvy vinného sklípku vč. degustace), po snídani přesun do Vídně na největší vánoční trh na náměstí Rathausplatz, večerní návrat do Komárova Cena zájezdu vč. ubytování: 990,- Kč Více informací na úřadu Městyse Komárov 2

Závěrem stojí za zmínku, že SDH Komárov oslavilo výročí, 110 let od svého založení. Oslavy proběhly v sobotu 17.9.2016, i přes nepřízeň počasí si program, který hasiči připravili, našel své diváky a podporovatele. Za což jim patří velké poděkování, atmosféra byla velmi příjemná. Nutno podotknout, že nemalé finanční prostředky na zajištění oslav si členové SDH zajistili žádostí o dotaci z fondu hejtmana Stř. kraje a k dofinancování si zajistili vlastní zdroje. To znamená, že z rozpočtu městyse nežádali žádný příspěvek. Radim Šíma, místostarosta

Redakční rada Komárováku Vážení čtenáři, z technických důvodů nebylo možné vydat Komárovák v avizovaném termínu. Omlouváme se tak všem přispěvatelům, jejichž příspěvek nebyl v době vydání Komárováku již aktuální. ■ Blíží se konec roku 2016 a RRK by ráda informovala o možnosti zveřejnění novoročního přání v dalším čísle Komárováku. PF zasílejte nejpozději do 18.11.2016 na adresu [email protected] Redakční rada Komárováku

31.398.536,- Kč

To je cena nové požární zbrojnice v Komárově Když jsem si v minulém čísle Komárováku přečetl, že více jak polovinu finančních nákladů na realizaci stavby požární zbrojnice (PZ) investuje Městys Komárov ze svého rozpočtu, zarazilo mě to. Po chvilce uvažování jsem si ale uvědomil, že je to vlastně pravda. Stejně tak lze říci: obec investuje více jak třetinu, nebo více jak pětinu a pořád to bude pravda. Kolik ta obec tedy vlastně investuje? Cena výstavby PZ je 31 398 536,- Kč (bez vybavení). Při dotaci 6,5 mil. je tedy více jak polovina finančních nákladů 24,9 mil. Celková suma je jeden celý roční rozpočet Městyse Komárov. Je to pět let investičních peněz (městys po zajištění všech povinností má k dispozici ročně minimálně 6 mil. na investice). Z částky, kterou musí obec vydat ze svého bude zřejmě 15 mil. kryto úvěrem, který bude schvalovat ZM na svém příštím jednání. Na začátku byl dobrý nápad i rozumná cena. Projektová cena první studie uváděla 18 mil. a to jsme byli ještě před soutěží. Rychlá matematika: cena 18 mil., dotace 6,5 mil, předpokládaný prodej starého objektu 1,5 mil, to znamená 10 mil. dá obec ze svého během dvou let. To je varianta pro kterou musí zvednout ruku snad každý. Zapojeny by byly pouze investiční peníze dvou let. Žádný úvěr, žádné čerpání úspor. Jenže projektová cena dokončeného projektu, tedy včetně napojení na komunikace činila závratných 30 mil. V tu chvíli jsme s kolegou Křikavou začali hledat záchrannou brzdu. Na všechny naše výtky jsme byli ubezpečováni, že cena po soutěži bude daleko nižší a projekt je v pořádku, kreslil ho projektant a konzultován byl na nejvyšších místech Hasičského sboru. (Je třeba také dodat, že odměna projektanta vychází z ceny díla a dále si nedovedu představit, že nejvyšší představitelé sboru by řekli postavte to menší, my posílíme a lépe vybavíme profesionály v Hořovicích a vaši jednotku nebudeme tolik protěžovat.) A tak proběhla soutěž. Vítězná cena 27,3 mil. Kč. Vzrušená, ale celkem smysluplná diskuse při jednání ZM vyústila ve schválení. Ono tedy po pravdě v tu chvíli nešlo stejně nic jiného dělat. Veřejnou zakázku nelze zrušit jen pro to, že je cena vyšší, než jsme předpokládali. A jiný zákonný důvod nebyl. Brzy nám však byl nabídnut. Vítěz výběrového řízení odstoupil. V tu chvíli jsme měli onu „kouzelnou” normu, podle které se kreslí PZ koupenou a s pomocí Ing. Sojky i nastudovanou. Už nám tedy bylo jasné, že jednotka naší kategorie nemusí nutně mít takový palác. A tak Ing. Křikava oprášil dávno vyřknutý návrh: Městysi je nabídnut ke koupi Dům kultury. Sami nevíme jak jej plně využít. Pojďme patro a možná část spodku upravit pro naše hasiče, zrušit výběrové řízení a dotaci buď přesměrovat na rekonstrukci a nebo ji vrátit. I tak ušetříme mnoho prostředků.

Nebudu zdlouhavě popisovat jednání zastupitelstva městyse, které se tímto návrhem zabývalo. Snad jen tři postřehy. 1) Ke stavbě PZ žádná solidní prezentace dodnes ne existuje. Proti návrhu Ing. Křikavy vznikla velmi slušná prezentace přes víkend. 2) Jakmile jsme prokázali vlastnictví normy, dozvěděli jsme se, že je stará (2006) a musí se to dnes stavět větší (jak je to s dodržováním zákonů starších než tato norma jsem se raději neptal). 3) Vrcholné bylo vyjádření jednoho z nejvyšších před stavitelů HZS ve smyslu: Pokud vrátíte dotaci, tak si dalších deset let neškrtnete. Závěr? 10:5 prošla stavba PZ za 31 398 536,- Kč. Jak k tomu mohlo dojít? Mohu hodnotit pouze subjektivně. V zápise z jednání komise pro výstavbu ze dne 13.4.2016 je uvedeno: Komise projednala projekt „Novostavba požární zbrojnice” a navrhuje RM schválit s výhradou... To mě uspalo, protože v komisi máme momentálně odborníky z oboru stavebnictví, dále zaměstnance stavebního odboru v Komárově. To jsou přeci lidé, kteří tomu rozumějí lépe než já. Nebyl tedy důvod do něčeho zasahovat. Až po obdržení projektu s jeho cenou 30 mil. jsem zjistil, že komise projekt nikdy neprojednala. Projekt nebyl projednán ani radou městyse, ani zastupitelstvem městyse. Po kanalizaci se jedná o nejdražší projekt v Komárově. Nikdy nenašlo zastupitelstvo odvahu investovat takovou sumu třeba do školy, školky, budovy muzea, radnice, budovy č.p. 111, do revitalizace sídliště až nyní 10 statečných posvětilo stavbu PZ. Ne, nejsem nepřítelem hasičů. Naopak! (Cituji ze zápisu z jednání ZM ze dne 24.9.2015 p. Havlík - navrhuje se zamyslet nad jiným řešením hasičské zbrojnice, např. najít lokalitu a vystavět nový objekt). Promluvil snad někdo veřejně, nikoliv u piva, dříve o stavbě PZ? Vždyť jsem inicioval jednání rady městyse v prostorách dnešní zbrojnice, kde nám hasiči ukazovali projekt rekonstrukce a nadšeně o něm hovořili. Jako mávnutím kouzelného proutku už by ani rekonstrukce nestačila, už je jen jedna varianta, palác. Chtěl jsem pro hasiče pěknou požární zbrojnici na zelené louce. Ne v hnědém kopci odpadu s přeložkou kanalizace a vedení el. energie. Takovou akorát. Energeticky a na údržbu nenáročnou... Jiří Havlík 3

komárovských dětí různého věku, k prasknutí (děti z Oseka dále chodily do Mrtníka). Roční nájem činil 100 zlatých. Pan učitel Josef Koukl, milovník krásného zpěvu a první sbormistr hudebního kroužku, budoucího pěveckého sboru Ozvěna. Povoleny jsou dále dvě třídy v budově bývalé, Kunatou Pešíkem přestavěné tvrze, chátrajícího zámku, který pronajala hořovická vrchnost obci v roce 1877.

Začal další školní rok

Magické 1. září. Pro někoho je to první setkání se školou, pro žáky a studenty posledních ročníků finiš k úspěšnému zakončení studia. Přesně jak se říká: „Vše jednou začíná a také končí.“ Je to rovněž i čas vzpomínání, kdy jsme také my překročili práh nějakého vzdělávacího zařízení. Vzpomínky na spolužáky, pedagogy, úspěchy i prohry, výlety a setkávání. A najednou člověk zjistí, že mezi těmi, které vídal, se kterými prožíval všední i sváteční školní dny, mnoho chybí. Ať chceme, či se tomu bráníme, každý z nich v nás zanechal vzpomínku. Dobrou i méně dobrou. Co jsme kdysi považovali za újmu, časem třeba uznáme jako kdysi dobře míněnou radu a pravdu. Tak už to v životě chodí a při každodenním setkávání a někdy skoro „boji“ o co nejlepší výsledek, to ani není jinak možné. Počátky existence školy u nás spadají sice do počátku 17. století, kdy pán Jindřich Otta z Losu starající se i o duševní povznesení svých poddaných, zřídil protestantskou školu, která však po jeho smrti a konfiskaci majetku roku 1623 zanikla. Školství v Komárově tak de facto začalo svoji historii až v roce 1870. (Sice už jsme o tom psali v knize o historii Komárova, ale snad nevadí.) Do této doby museli žáčci šlapat přes les do farní mrtnické školy. Zapsáno zde bylo přes 300 dětí v jedné

4

místnosti pro vyučování. V budově u Pilců (dnes Bůchů), byla po vleklých jednáních zřízena jedna třída, jako filiálka mrtnické školy, plná

Až v roce 1888 se daří na jejích základech a částečně ponechaném přízemí postavit budovu školy. Snahy o stavbu samostatné, nové školní budovy byly pro odpor zástupců hořovického velkostatku marné. Již 28. září je škola vysvěcena a od října se vyučuje v pětitřídní obecné škole smíšené a dále až do června 1929 i v trojtřídní měšťanské. Nemá však tělocvičnu, kabinety, kreslírnu ani školní kuchyni. Je obklopena zahradou. Při železárnách existuje od roku 1889 i trojtřídní „Odborná škola kovodělná“, na úrovni dnešního SOU, ojedinělá v Rakousku-Uhersku, poskytující další vzdělávání v oboru s řízenou praxí, v přírodovědních předmětech a estetických naukách.

První školní den žáků 1. třídy v ZŠ TGM Komárov

Po dlouhých průtazích a různých nesnázích je roku 1928 započato se stavbou nové, moderní školní budovy. Je rok 1929, 28. září. Nová moderní škola postavená nákladem 1 560 000 Kč se stává stánkem vzdělávání a slouží dodnes. Nejen její více než osmdesátiletá budova prošla bohatou historií. Její funkce byla narušena za druhé světové války, kdy zde pobývaly, na úkor vzdělávání, oddíly SS, Hitlerjugend, velitelství vojsk RA a vojenský lazaret. Působilo zde i mnoho pedagogů, kteří svým žákům předávali patřičné vědomosti a dovednosti, učili lásce k přírodě, hudbě, rodnému kraji, osvětlovali bohatou historii našeho národa, dějiny světa, působili na este-

tické cítění a úctu k dílům našich předků. Ať chceme, či nechceme, v každém z nás zanechali a zanechávají své stopy. I díky jim bylo a je mnoho žáků, kteří se stali profesionály ve svém oboru a dosáhli i met nejvyšších. A i když bude za tři roky naší školičce devadesát, nebude to stařenka. Jistě bude žít dál plným životem, její zdi stále budou rozeznívat dětské i již poněkud dospělejší hlasy. Dále budou znít písničky, krásná hudba, poučné výklady pedagogů, zvonění a dupot nožek o přestávkách i vůně dobrůtek linoucí se ze školní kuchyně. Škola je opravdu škola! Tak ať se daří!

Libuše Hošková

Ačkoliv teploměr stále ukazoval třicítku a venku bylo na koupání, školáci zamířili do lavic. Prvního září nastoupilo do školy v Komárově 27 prvňáčků, z toho sedm děvčat. Každoročně je to slavnostní den. Přivítání začalo před budovou školy, kde promluvili k žákům a rodičům paní ředitelka Mgr. Jana Vlčková a pan místostarosta Radim Šíma. Přítomen byl i pan starosta Antonín Merhaut. Na malé prvňáčky se těšila i devátá třída, která je ostužkovala a třídní učitelka Vlaďka Zamboryová jim předala pamětní listy. Po tomto uvítání následovala první hodina v učebně. V tak významný den je doprovázeli rodiče a některé dokonce i prarodiče. Prvňáčci se rozkoukávali, co je vlastně bude čekat? Všechno pro ně bylo nové paní učitelka, třída, kamarádi. Dostali i dárky, připravené na lavicích. V této první hodině se nebáli zazpívat písničky a zarecitovat básničky. Každý se uměl i představit. Všichni se moc do školy těšili. Přeji všem, aby jim touha po studiu vydržela i v příštích letech a dělali svým rodičům jenom radost. Vlaďka Zamboryová třídní učitelka 1.A 5

GO kurz žáků ZŠ TGM Komárov Jako každým rokem, tak i letos začátkem školního roku vyrazili žáci 6.A a 6.B na seznamovací GO kurz. Od 12. do 16. září měli spoustu možností poznat nové spolužáky, překonávat překážky, navázat nová přátelství, navzájem si pomáhat a spolupracovat. Samozřejmě také poznat nové učitelky a učitele, kteří je na druhém stupni budou učit. A to vše v krásném prostředí Krkonoš. Program byl plný her, soutěží, kratších i delších vycházek do okolí. Počasí nám přálo - Krakonoš nám připravil pět nádherných dnů plných sluníčka. Již první den prověřil naše schopnosti, spolupráci a vzájemnou pomoc - do Jilemnice jsme totiž cestovali vlakem a nebylo úplně jednoduché se všemi zavazadly čtyřikrát přestupovat, nikde se neztratit, nic nikde nezapomenout a správně se na nádražích orientovat. Ale vše jsme zvládli na výbornou a odpoledne jsme dojeli na chatu KARA poblíž Vítkovic. Po ubytování jsme vyrazili do okolí plnit nejrůznější úkoly a hry vyžadující spolupráci. Druhý den nás čekal celodenní výlet na rozhlednu Žalý. Prověřil hlavně naše fyzické síly, protože ujít na horách 22 km, to není žádná legrace. Odměnou nám byl nádherný výhled do okolí - viděli jsme naši chatu, Vítkovice, Vrchlabí, Jilemnici, Kotel, Sněžku, Černou horu, Medvědín a další známá místa Krkonoš. Třetí den jsme vyrazili do Poniklé, kde jsme navštívili Muzeum krkonošských řemesel a firmu Rautis, kde se ručně vyrábějí skleněné ozdoby. Každý z nás si vyzkoušel sám vyrobit jednu vánoční hvězdičku na stromeček a odvezl si tak domů hezký dárek na památku. Čtvrtý den jsme strávili na chatě a blízkém okolí. Nezaháleli jsme, ale soutěžili v družstvech o body, sportovali, luštili různé hádanky, kvízy, křížovky, skládali básničky a vyráběli výtvory z přírodnin. A těšili jsme se na večer na táborák, ale hlavně na noční hru, která prověřila naši odvahu. Čas rychle ubíhal a byl tu poslední den a s ním vyhodnocení celého GO kurzu. I když zvítězit mohlo jen jedno nejlepší družstvo, odměny, medaile a diplomy si odnesli úplně všichni, protože každý, kdo zvládl nabitý program, byl vítěz. A pak už jen zabalit a opět náročný přesun autobusem a vlakem domů. Závěrem chci poděkovat za pomoc kolegům Mgr. P. Šustové a Mgr. J. Veverkovi, manželům Křesadlovým a také pracovníkům chaty KARA, kteří se o nás pečlivě starali. Mgr. Iva Jílková, vedoucí GO kurzu 6

7

Komárovští hasiči v Německu

Předposlední prázdninovou sobotu se vydalo 32 dětí a 14 dospělých SDH Komárov na týdenní hasičský tábor. V rámci partnerské spolupráce mezi městy Gau-Algesheim a Hořovice se setkávají mladí hasiči z ČR a Německa od roku 2015 na hasičském táboře každé prázdniny. Minulý rok jsme společně strávili týden na zbirožském potoce, kde jsme absolvovali celotáborovou hru s názvem: „Já, hasič“. Letos jsme na oplátku vyrazili za česko-německé hranice my. Město Gau-Algesheim se nachází přibližně 50 km od Frankfurtu nad Mohanem. Hasiči mají v tomto městě svou centrální zbrojnici dobrovolných hasičů. Zde nás čekalo vřelé uvítání formou sladkých koláčů, limonád a kávy. Nechyběla ani prohlídka hasičské techniky. Poté následoval přejezd do vesničky NiederHilbersheim, kde byla vytvořena na místě sportovního areálu táborová základna. Celkem se tábora zúčastnilo 70 dětí a 30 dospělých. První den zakončilo slavnostní grilování, při kterém jsme měli spoustu masa, bramborového salátu, zeleniny. Zkrátka každý zde dokázal uspokojit své chuťové buňky. V neděli nás čekala pěší túra po všech zbrojnicích oblasti Gau-Algesheim. Místní okolí nás uchvátilo svou krásou. Zdejší krajinu tvoří nekonečné vinice, ovocné sady a pole. Na každé zbrojnici čekalo na týmy bohaté občerstvení a disciplína, která byla zaměřena na požární ochranu. Jednou jsme hasili domeček, podruhé vytlačovali vodu z požární hadice. Disciplínám se nevyhnuli ani ve8

doucí. Kupříkladu absolvovali trať s kolečkem v ruce. V dalších dnech jsme poznali krásy měst Mainz a Bingen. V Bingenu jsme se svezli lodí po řece Rýn a absolvovali cestu lanovkou nahoru k památníku připomínajícímu sjednocení Německa v roce 1871 - Germania. Tam jsme navštívili i záchrannou ornitologickou stanici, kde děti viděly na vlastní oči výry, orly a poštolky. Pokud jsme zrovna necestovali po okolí, trávili jsme čas hraním

her v areálu tábora, koupáním v kádi, protože nám počasí opravdu přálo. Dokonce byl pro potřebu dětí přivezen i speciální přívěsný vůz, který obsahoval různé hry, kruhy, míče, kuželky, lyže pro 4 osoby apod. Tábor v Německu se odlišoval od českých táborů, nicméně pro nás byl poznáním něčeho nového, získáním nových zkušeností a kamarádů. Věřím, že jsme si ho všichni užili. Ing. Bc. Veronika Křivánková, náměstek starosty sboru SDH Komárov

Vydařené oslavy 110 let založení SDH Komárov

V sobotu 17.9. jsme společně s vámi, našimi spoluobčany, oslavili 110 let od založení Sboru dobrovolných hasičů v Komárově. Ranní průtrž mračen ani předpověď počasí neslibovaly slunný den. Naštěstí jsme s členy našeho sboru, kamarády hasiči z okolních sborů a hosty začali oslavy v sokolovně na schůzi pod střechou. Připomněli jsme si důležité milníky naší hasičské historie v Komárově, ocenili práci našich hasičů vyznamenáními a společně poobědovali. Všichni nám popřáli do dalších let hodně štěstí, s úsměvem, minimálně na dalších 110 let. Z vyznamenaných bych rád zmínil Vladimíra Havránka, našeho dlouholetého starostu sboru, který tuto funkci vykonával bezmála 30 let a díky jeho obětavé práci pro sbor obdržel Řád sv. Floriána. Naštěstí pro nás déšť ustal a my jsme mohli pokračovat v oslavách na náměstí Míru. Položení věnce k pomníku padlých přihlíželo mnoho návštěvníků, kteří přišli toto naše jubileum oslavit s námi. Pak následovala ukázka techniky, kde se každý sbor prezentoval před diváky svojí technikou včetně naší cisterny CAS K 25 Liaz a DA 12 AVIA 31. Z „dalekého” Německa dorazili i zástupci hasičů z Gau-Algesheim. Ti přivezli jak techniku, tak ukázali něco z německé hasičiny. Naši mladí hasiči si také připravili ukázky a za potlesku přihlížejících diváků dali do toho opravdu vše. Protože hasiči z naší zásahové jednotky procházejí školeními i na vyprošťování osob z havarovaných vozidel, byla tato ukázka také na programu. Nebudu vás napínat, řidičku se podařilo zachránit a vše dobře dopadlo. Bohužel nám začalo poprchávat a historická ukázka kolegů ze Záluží a Jiviny byla deštivá, ale i tak zaujala. Mohli jsme vidět dvě historické hasičské stříkačky v akci a navíc si mohli dobrovolníci vyzkoušet, že to tenkrát hasiči neměli vůbec lehké. Díky pokračujícímu vydatnému dešti jsme ukázku zásahu na úřad městyse zrušili a těm nejvěrnějším divákům, kteří i přes nepřízeň počasí vydrželi, předvedli slaňování z plošiny. Na vlastní oči se také mohli přesvědčit, jak kvalitní je lezecké lano při jeho přeřezávání se zavěšeným hasičem. Nebojte, pouze pár centimetrů nad zemí. Večer nám už nezbývalo nic jiného než celý den „zhodnotit” na zábavě v sokolovně. Tancovalo se a slavilo do ranních hodin. Dovolte mi poděkovat všem sponzorům, členům sboru, Mměstysi Komárov, muzejní komisi a kamarádům hasičům, bez kterých by tyto oslavy nevznikly. A hlavně mi dovolte poděkovat vám všem za to, že jste to s námi oslavili a za vaši přízeň po celých 110 let fungování našeho sboru a věřím, že ji budeme mít i v letech budoucích. Děkujeme! Starosta sboru Jan Pech 9

Co měli naši předci již v 19. století a co my ve 21. mít nebudeme V roce 1868 byl v Komárově ustanoven soukromý spolek dělníků. Ukládali si každý měsíc uspořenou částku peněz, dle svých možností, na úrok, který mohl být kdykoli vybrán. Postupně vznikla myšlenka o rozšíření působnosti i pro ostatní obyvatele. Proto se 28. září 1870 konala schůze v místnosti hostince J. Pilze a dala vzniknout záložně s ručením omezeným. Byla dána možnost spoření i případného úvěru široké veřejnosti a tím jí umožnit vymanit se z moci lichvářských vydřiduchů. Schváleny byly dané stanovy pro její existenci. Úřadovalo se tehdy v č.p. 32. Nedostatkem bylo poměrně vysoké zdanění, které pohltilo již tak skromný zisk a proto funkcionáři záložny pracovali často zdarma. Po četných peticích, žádostech i krachu některých záložen, byl vládou vydán zákon upravující jejich existenci. Záložna, která nedosáhla zisku 300 zlatých byla od daní osvobozena. Zavedena byla 2% daň a kolkový poplatek. To prospělo i komárovské záložně. V roce 1884 bylo změněno ručení omezené na neomezené a záložna se dále rozvíjela. V roce 1904 činil již peněžní obrat přes 155 tisíc korun. Úřadovalo se v hostinci u Kellnerů. V roce 1923 byla postavena budova záložny „Na louce“ v dolní části náměstí, která s hotelem a radnicí uzavřela jeho dolní část, č.p. 215. (Takto popisuje vznik peněžního ústavu v Komárově pan František Marek.) Záložna, jak se jí říkalo ještě i v době, kdy již byla Československou státní spořitelnou, sídlila stále ve stejné budově a mnozí z nás sem chodili s kovovými kasičkami, kam jsme si střádali naše dětské úspory. 10

Pan Hasman měl zde uložené klíče, kasičku otevřel a penízky buď uložil dotyčnému na vkladní knížku nebo je dostal jeho rodič v hotovosti. Vše bylo ovšem řádně zapsáno a potvrzeno. Postupem času a s vývojem společnosti vznikaly další možnosti využití peněžních služeb. Komárovská spořitelna sloužila samozřejmě i obyvatelům okolních obcí a tak i široké veřejnosti. Nikdo z nich si nestěžoval na malé prostory. Vyhovovaly i úřední hodiny ve dvou odděleních, u okénka byl dostatek místa, dodržovala se intimní zóna. Koncem dvacátého století jsme již chodili do České spořitelny patřící bankovní společnosti v Rakousku. S modernizací a elektronizací služeb prý již stávající prostory přestaly vyhovovat a tak se komárovská spořitelna přestěhovala z obecní do soukromé budovy. Zůstaly dvě přepážky, místo stání u okénka jsme se mohli posadit ke stolku a vyřizovat své požadavky k sluchu všech přítomných, neboť jsme opět byli v otevřeném prostoru. Zvykli jsme si. Zaměstnankyně byly vždy milé, ochotné, vstřícné a hlavně jsme je znali. Časem přibyl po dlouhých jednáních i bankomat, takže peněžní služby existovaly možno říci ke spokojenosti nás všech. I při zavedeném domácím elektronickém bankovnictví a využití bankomatu nebyl problém zaběhnout na náměstí do „Spořky“ a vyřídit si osobně, co bylo třeba. A to nemluvím o starších občanech. Poradili se, vyřídili si co bylo potřeba. Stalo se málokdy, že bylo prázdno a nemuselo se počkat, až si vše vyřídí ten před vámi. A najednou BUCH!

Pobočku rušíme! Budete jezdit do Hořovic a basta! Zrušíme spořitelnu, zrušíme poštu, zrušíme obchody, zrušíme ordinace... a jsme v moderním dvacátém prvním století. Bude ještě Komárov spádovou obcí? Závěrem. Od roku 1872 byl v Komárově poštovní a od roku 1884 telegrafní úřad. V rámci Bratrské pokladny cca od roku 1894 lékařská péče + lékárna. Od roku 1920 veřejná knihovna. Roku 1924 autobusové spojení Hořovice-Komárov-Zaječov a v Komárově samostatná lékárna. Roku 1926 je evidováno 46 živnostníků, zavádí se Trhové právo. V roce 1932 se v obci nachází pošta, telegrafní a telefonní úřad, četnická stanice, chudobinec, Sbor dobrovolných hasičů, biograf Sokol, továrna na cementové zboží, 2 lékaři, 2 zubaři, obchod s cukrovinkami, čalouník, drogerie, elektrotechnický závod, 3 holiči, 6 hostinců, hotel, instalatér, kapelník, knihař, kolař, 2 konzumy, 2 kováři, 3 krejčí, obchod s kůžemi, lékárna, malíř pokojů, 2 mlýny, 2 modistky, 2 pekaři, 2 obchody s lahvovým pivem, pila, pohřební ústav, 2 porodní asistentky, 2 prádelny, 5 řezníků, sedlář, 8 obchodů se smíšeným zbožím, Občanská záložna, 2 stavitelé, obchod se střižním zbožím, 2 švadleny, tesařský mistr, 3 trafiky, 4 truhláři, 2 obchody s uhlím, zahradnictví, zámečnictví, zubní ateliér. Akciové železárny. Pro sportovní a společenské vyžití řada organizací a spolků. Libuše Hošková

26. ROČNÍK VOLEJBALOVÉHO TURNAJE MUŽŮ A ŽEN KOMÁROV 2016 Oddíl volejbalu TJ Sokol Komárov uspořádal v sobotu 13. srpna 2016 26. ročník volejbalového turnaje mužů a žen za účasti 8 družstev mužů a 9 družstev žen. Muži se rozdělili do 2 skupin po 3 a 4, semifinále a finále, žáci Příbram se v základní skupině přiřadili k ženám. Ženy se rozdělily do 3 skupin, dvě po 3 a jedna po 4, eliminace a finále. Všechna utkání ve skupinách se hrála na 2 hrané sety. Eliminace, semifinále a finále se hrály na 2 vítězné sety, třetí set do 15 bodů. Všechny sety se hrály od stavu 5:5 a vítězství v setu o 2 body. Hrálo se na 5 antukových hřištích. Muži odehráli celkem 17 utkání a ženy odehrály 24 utkání. Družstva mužů a žen umístěná na prvních čtyřech místech obdržela věcné ceny. Konečné umístění mužů: 1. Čmoudi Příbram 2. Sokol Dobřichovice 3. Baník Příbram A 4. Sokol Komárov 5. Přísedící 6. Baník Příbram B 7. Španielka Řepy 8. Baník Příbram žáci V rámci turnaje se sehrál Župní přebor mužů župy Jungmannovy. Přeborníkem se stalo družstvo Sokola Dobřichovice, na 2. místě domácí družstvo Sokola Komárov. Přeborník obdržel za 1. místo pohár a diplom. Konečné umístění žen: 1. Baník Příbram A 2. VK Rokycany 3. Sokol Komárov A 4. VK Tuchlovice 5. Sokol Dobřichovice 6. Sokol Komárov juniorky 7. Sokol Komárov B 8. Baník Příbram žákyně 9. Baník Příbram kadetky Celý turnaj probíhal plynule pod organizovaným vedením Bogana Ernesta. Všechna utkání odřídili kvalifikovaní rozhodčí: Václav Kobliha, Jiří Šlechta, Paňa (Číňan), Jiří Kubišta, Miloslav Devera, Štefan Borovský, Zdeněk Laštovička. Po celou dobu turnaje byl v provozu stánek s občerstvením pod vedením Zdeňky Voříškové. Ozvučení turnaje obstaral Antonín Fraitág. Turnaj se po všech stránkách vydařil. Zdeněk Laštovička, oddíl volejbalu TJ Sokol Komárov

Vyhlášení výsledků

Sokol Komárov A

Sokol Komárov B

Sokol Komárov juniorky 11

TJ SOKOL Komárov odbor všestrannosti

Cvičební rozvrh 2016/2017 Rodiče a děti do 3 let středa 9.30-10.30 hod. Rodiče a děti od 3 let pondělí 16.30-17.30 hod. Předškolní děti středa 16.30-17.30 hod. Dětský aerobik středa 17.00-18.15 hod. Mladší žákyně a žáci pondělí a čtvrtek 17.30-18.30 hod. Žáci (mladší, starší) úterý a pátek 17.00-18.30 hod. Sportovní gymnastika (Cafourková, Kramáriková) úterý 15.30-17.00 hod. pátek 15.00-17.00 hod. Gymnastika žákyně (Březovská) středa 15.00-16.30 hod. Všestrannost dorostenci pátek 18.30-20.00 hod. Fit jóga pondělí 20.00-21.15 hod. Funkční trénink čtvrtek 19.30-20.30 hod. Ženy - kondiční cvičení pondělí 19.00-20.00 hod. čtvrtek 18.30-19.30 hod. Muži pátek 20.00-22.00 hod. Florbal - žáci (nová hala) pondělí 18.00-20.30 hod. mladší žáci středa 16.00-17.00 hod. starší žáci středa 19.00-20.30 hod. Případné změny rozvrhu sledujte na webových stránkách jednoty: www.tj-sokol-komarov.wbs.cz Těší se na vás cvičitelé odboru všestrannosti Sokola Komárov. 12

Nohejbalový turnaj Kleštěnice - srpen 2016 Osada Kleštěnice, která je součástí městysu Komárov, okres Beroun, má jedno nohejbalové hřiště s prachovým povrchem. Na tomto hřišti oddíl SK Balvan Kleštěnice již dvacet dva let pořádá každý rok dva nohejbalové turnaje trojic. První turnaj se pravidelně koná třetí sobotu měsíce května, druhý turnaj vždy poslední sobotu měsíce srpna. V letošním roce se pořádající oddíl rozhodl uspořádat poslední sobotu měsíce srpna nohejbalový turnaj trojic pod názvem „Kleštěnická tutovka“. V sobotu 28.8.2016 se již od ranních hodin na místním hřišti začali scházet hráči nohejbalových družstev. Před započetím vlastního turnaje bylo přítomno šest kompletních družstev. Po únavných bojích nejen se soupeři, ale hlavně s horkým počasím, kdy se navíc hrálo dvoukolově na dva vítězné sety, skončila družstva v následujícím pořadí : 1. Zvýkovec (Chaloupecký, Sojka, Vondráček) 2. Místní - Balvan (Jiří Fajrajzl, Petr Fajrajzl, Procházka) 3. Marná snaha (Kůsa, Novák, Vytiska) 4. Místní - Berous Team (M. Sábel ml., Berka, Zbuzek) 5. Pianisté - Jivina (Václav Ungr, Ungr, Vaníček) 6. Kocovina (Bergman, Hrabák, Stolarik) Hodnotné ceny družstvům předal předseda oddílu Jiří Fajrajzl ml. a Martin Sábel ml. Za pomoc při zajišťování cen na turnaj pro hrající družstva je nutno poděkovat: Rodinám: Fajrajzlova, Sábelova, Procházkova, Mikova. Dále děkujeme sponzorům: Úřad městysu Komárov, SK Balvan Kleštěnice, Weber mlýn Hořovice. Po dobu konání turnaje se o hladové a žíznivé hráče i diváky staral Jiří Fajrajzl st. a Pavlína Sábelová. Oddíl nohejbalu má své webové stránky www.skbk1992.webnode.cz Na Google – skbk1992 Za oddíl SK Balvan Kleštěnice Jiří Fajrajzl ml.

Konstatování neznámé ženy Mám to štěstí, že jsem téměř na konci života! Bude hodně náročné pro tuto novou generaci se o sebe postarat. Rodiče poskytující servis tu věčně nebudou. Děti se dnes nemají nutit k jídlu, spánku, učení, pohybu, domácím pracím, ba ani k respektování autorit. Děti dnes jednoduše mohou vše - dospělí nic. Vyrůstá přece generace osobností, která nepotřebuje to, čím si prošli jejich rodiče. Třeba my jsme v mládí museli poslouchat - rodiče, prarodiče, učitele, trenéry. To je asi první věc, kterou dnešní rodiče na svých dětech nevyžadují, aby neměly doživotní mindrák. Jo, já poslouchat musela a mimochodem žádný mindrák z toho nemám. Rodiče měli autoritu, a dokud jsem bydlela do dospělosti doma, platila pravidla mých rodičů. Nevychovaných dětiček, co se neumí chovat ani doma, ani kdekoliv na veřejnosti, v hotelu, v restauraci, v dopravních prostředcích atd. vídám stále více. Neposlechnou za žádnou cenu, ani za cenu sebezničení a tomuhle někdo říká „zdravé“ dětské sebevědomí? Děti dnes nemusí ani jíst v pravidelných časech normální jídlo. Vídám maminky, které se lžičkou v ruce pobíhají kolem stolu či kdekoliv jinde a snaží se dostat do svých dětí oběd. Dítě oběd odmítá, načež vyškemrá po chvíli sušenku, čokoládu, zmrzlinu, brambůrky nebo nějaký jiný pamlsek. Pamatuji se, jak u nás platilo snídaně - oběd - večeře, nikdo nás do jídla nenutil, ale všichni věděli, že v mezičase nic nebude. Najez se jídla, sladkosti jsou za odměnu nebo si dej ovoce. U televize nic k „zobání“ nebylo a po večeři

se už nic nekřupalo. Světe div se, obezita nebyla takovým strašákem jako je dnes a to se u nikoho doma žádné speciality, cizokrajná, odlehčená, bezlepková (i pro ty, kteří takovou dietu nepotřebují), veganská nebo light jídla nepřipravovala... Děti dnes zásadně nemusí doma pomáhat. Rodiče dost často připomínají otroky a sloužící. Z práce honem vyzvednout autem děti, honem je odvézt do kroužku, připravit jim tohle a tamto, dovézt domů, uvařit jídlo, uklidit, vysát, vyprat, vyžehlit, dát do skříně... Slýchám, jak se některým ratolestem protiví i to, že musí dát nádobí do myčky, případně ho z myčky uklidit do skříněk. S odpadky chodí tátové, hadr na podlahu „děti - osobnosti“ neznají, není přece od věci pořídit automatický vysavač?! A posekat trávu nebo snad vyplít záhon? Pomoct něco u babičky nebo dojít pěšky pro nákup? Žijí jako v bavlnce, jediný stres, který je doma může potkat je nefunkční anténa k TV, výpadek internetového signálu nebo ztráta mobilu... No, jsem zvědavá, kdo jim takový servis bude poskytovat, až tu rodiče nebudou a jak se o sebe postarají.

Nutit děti do učení nebo je vyhnat někam do lesa za pohybem, na rodinnou procházku, v horším případě na stadion či plavečák? Nebo je snad nutit jít večer spát, nemyslitelné! Já vám nevím, ale je to opravdu správná cesta - nechtít po dětech nic? Nemusí nic znát, protože vše najdou na internetu. Vždyť některé dnešní děti neumí ani pořádně psát, leckteré nedokáží pořádně ani číst a bez kalkulačky si nespočítají ani nákup... Bez navigace v tabletu nebo mobilu si neumí najít cestu nebo vyhledat odjezd vlaku v jízdním řádu. Bez internetu se vlastně neumí ani bavit, protože internet a sociální sítě jsou pro ně jedinou zábavou, všechno ostatní je nuda. A takoví jedinci, kteří se vlastně neumí o sebe postarat, nic nevědí, nemají jakékoli sociální návyky a žijí znuděné životy, jsou prý ta lepší příští generace?! Jedinou cestou k normálu je NÁVRAT k výchově, prováděnou našimi PŘEDKY. Prvním a důsledným krokem musí být - zamyslet se nad naším rodičovským přístupem a pak i nad působením některých nemyslících politiků, výchovných poskoků a dalších rádoby sociálních pracovníků. Převzatý příspěvek z internetové diskuse

100 slov

Charles Darwin: „Není to ten nejsilnější, kdo přežije, ani ten nejinteligentnější, ale ten, kdo se dokáže nejlépe přizpůsobit.“ Přizpůsobivost je bezpochyby jedna ze základních schopností živých tvorů. Jak se přizpůsobujeme? Nový kolega se přizpůsobí firmě úplně jinak než vy, dlouholetý zaměstnanec. Nová nákupčí lehce přivykne chlebíčkům v kanceláři vedoucím ke snížení výkonu. Ale je toto to správné přizpůsobení se? Neměli bychom se snažit přizpůsobovat těm lepším a limity posunovat výše, než s kávičkou ignorovat zvonění telefonů jako všichni? Nejedná se někdy spíš než o přizpůsobivost jen o pohodlnost a namísto upevňování si své evoluční pozice, nedochází k degradaci našeho druhu? Kateřina Havlíková, členka OBČANÉ PRO KOMÁROV, z.s.

13

STROM ŽIVOTA

Když jsem byla malá holka, tak jsem ráda tancovala. Naši jezdili v létě do Lahovic, do letní restaurace, tam hrála harmonika, zpívalo se a tancovalo. V pubertě jsme chodily s kamarádkou tajně tančit na Střelecký ostrov, po pubertě do Národního domu na Smíchově. Když jsem se vdala, tak začal tanec, ale poněkud jiný. Domácnost, dětičky, škola a tak pořád dokola, až jsem na tancování málem zapomněla. Na jednom podnikovém bále jsem požádala manžela o tanec a zjistila jsem, že netančí. Alespoň to tvrdil. Jen tak matně jsem si vzpomínala, že když si mne namlouval, tak se přeci o něco na parketě snažil, ale bylo to marné, odmítl si vzpomenout. Šla jsem na to od lesa. Koupila jsem lístky do tanečních pro dospělé, sehnala hlídání k dětem, no prostě zajistila plynulý chod rodiny, aby nemohl couvnout a čekala jsem, jak to dopadne. Večer jsem mu to oznámila. Ještě nikdy jsem neviděla žádného mužského tak udiveného. Kategoricky odmítl. Prvně v životě jsem použila ženské zbraně, bylo mi do breku, a tak jsem tedy brečela, brečela a brečela. Byl z toho vedle, a tak tedy svolil. Byla jsem šťastná jako malá holka. Vyrazila jsem do Prahy, nakoupila jsem si na šaty na první prodlouženou, no prostě o co jsem byla v mládí ošizená, tak jsem si to chtěla vynahradit. Aby mými nákupy netrpěla rodina, tak jsem vyzvedla ze svého nekuřáckého fondu, který jsem si založila, když jsem přestala kouřit. Ve středu večer jsme vyrazili do Metra. Bylo tam k zalknutí, jeden pár na druhém. Taneční mistr ze zkušenosti počítal s velkou „úmrtností“. My jsme také umřeli. Tedy já ne, ale manžel. Byl bledý jako stěna, opravdu jsem si myslela, že to s ním praští. Od známých jsem se dozvěděla, že tam následující hodinu bylo volno. Touhu po tanci však ve mně nezlomil. Jednou přišla kamarádka a zvala nás na maškarní. Když manžel odmítl, rozhodla jsem se jít s kamarádkou sama. Budeme tančit spolu a je to. „Za co půjdeme?“ ptala jsem se jí. „No přeci si něco vymyslíme, tak špatně na tom ještě nejsme.“ A tak jsme myslely. „Víš,“ povídám jí, „já bych měla využít těch svých zelených dlouhých šatů, co jsem si nechala ušít do tanečních.“ „No to je nápad!“ pravila ona. „ Půjdeš za strom života.“ A bylo to. V parcích začínaly pučet lístečky, utrhla jsem pár větviček, koupila dva metry bužírky a spletla obojí, ne ve věneček, ale nastojato. Takže když jsem si to posadila na hlavu, tak mi z ní rašily větvičky, něco jako v Baronu Prášilovi tomu jelenovi. Kamarádka měla doma černé šaty, tak šla za vdovu. 14

Jen jsme vstoupily na parket, hned si nás všimla kapela a zdravila mě voláním - ať žije „Stromořadí“, vydám totiž na více stromů. Docela slušně jsme skotačily. V půl dvanácté mi moje větvičky již zapouštěly kořeny, vláhy měly dost, i hlava byla poněkud pomačkaná. Šla jsem tedy na WC a již se odstrojila. Nesla jsem svoji korunu v ruce, když ke mně přiběhl pan konferenciér a celý udýchaný pravil: „Kdepak jste, milostivá paní, honem si to zase nasaďte a rychle na parket, bude defilé masek a porota rozhodla, že dostanete první cenu.“ Vzalo mi to dech, myslela jsem, že si ze mne dělá blázny, ale přesto jsem si nasadila korunu a defilovala. Třetí cenu dostaly dvě dívky, které byly za lekníny, druhou cenu dostal Quassimodo a první Strom, podle kapely Stromořadí, podle mé kamarádky Strom života. Pan konferenciér se mnou dělal interwiev. Ptal se, jak maska vznikla, a tak jsem mu to vysvětlila. Konferenciér to shrnul velice jednoduše - dobrý nápad, pět prstů, minuta strachu a dva metry bužírky z manželovy dílny a je tady maska, na níž porota hodnotila její jednoduchost a nápad. Odměnou mi byla dlouhohrající deska s Karlem Gottem. Když se na mne z obálky díval rozesmátý Karlík, vzbudilo to ve mně touhu také si zazpívat. Přitočila jsem se ke kapelníkovi a poprosila jsem ho, zdali by to nešlo s nimi si zazpívat. Ptal se mě, co by to mělo být a já hrdě prohlásila, „Svatí pochodují,“ a to již kapela spustila. Bylo to od nich odvážné, ale vyšlo to. Aplaus byl fantastický. Národní dům se otřásal. Pan konferenciér se rozdováděl a zasedl za klavír, touže mě doprovázet. Musela jsem přidat pár rokenrolů. Masky byly nadšené, ovace nebraly konce. Kamarádka mi dělala manažera, odpovídala zvědavcům na dotazy, protože mně hlas opustil. Ve tři ráno jsme se unavené, ale šťastné vypotácely z Národního domu. Taxík nebyl nikde žádný. Kolem jel kropicí vůz, z recese jsem zvedla ruku. Když úspěšný den, tak ve všem! Vůz zastavil a odvezl nás domů. Doma na mě čekal manžel. Jeho pohled mne zmrazil, zmenšil. Byla ze mne taková malá, maličkatá holka, která udiveně kouká, proč ji hubují, vždyť si chtěla přeci jenom zatancovat. Ing. Ivana Látalová

ČTENÁŘI O PRÁZDNINÁCH

Milí přátelé,

Stejně jako minulá léta, tak i letos neměla naše knihovna o prázdninách pro veřejnost zavřeno. Za tyto dva měsíce bylo uskutečněno 601 návštěv čtenářů. Ti si vypůjčili 3598 knih a časopisů. Děti si odnesly 484 knížek a dospělé doprovázelo na dovolenou 2521 knih. Bylo vyřízeno 25 rezervací pro čtenáře. Za registraci ve sledovaném období čtenáři zaplatili 1700,- Kč a za upomínku 150,- Kč. V červenci a srpnu se neobjednávaly nové knihy. Ale již máme ve fondu první poprázdninovou várku a z té vám představím několik novinek.

v předchozím povídání jsem se věnoval modlitbě jako takové. Zdůraznil jsem, že křesťanská modlitba je odpovědí na veliký dar Boží lásky, je to touha po Bohu. Existuje v mnoha formách, vždyť každému vyhovuje trochu něco jiného. Navíc platí, je-li modlitba skutečně projevem vztahu, lásky, tak ta láska přeci nemá jediný projev, jedinou formu. Láska je vynalézavá, jak říká svatý Pavel a když máme někoho rádi, tak máme spousty způsobů, jak komunikujeme, jak si dáme navzájem poznat, že o sebe stojíme, že si sebe vážíme. Proto velikou roli hraje, co právě prožíváme nejen my sami, ale naši blízcí a lidé v našem okolí. Katechizmus uvádí krásné pasáže o modlitbě. Mluví o modlitbě chvály, díků, velebení, klanění, proseb, nad Božím slovem, tedy Biblí... Je modlitba liturgická, tedy společná, veřejná, i modlitba osobní, soukromá. Mluvíme o modlitbách spontánních i naučených. Ty bývají někdy tzv. rytmické, kdy opakujeme určitý text. Cílem nemá být něco oddrmolit, ale pomoci nepokojné duši ke zklidnění. Příkladem takové modlitby je třeba svatý růženec, litanie, korunka k Božímu milosrdenství, nebo u východních křesťanů Ježíšova modlitba. Chci vás povzbudit, nebojte se modlit, nebojte se díky modlitbě vtáhnout, zvát Boha do svého života. Stefan Wojdyla, kněz

Z nových knih Hartl Patrik: Prvok, Šampón, Tečka a Karel Vtipně propletené osudy čtyř kamarádů, kteří si dvacet let po maturitě zkouší položit otázku, jestli žijí opravdu tak, jak chtěli, když jim bylo osmnáct. Brown Sandra: Skryté zlo Emory, dětská lékařka a maratónská běžkyně, zmizí na horské stezce v Severní Karolíně. Vydala se tam na trénink, ale také si chtěla uspořádat myšlenky a uvážit, zda má smysl udržovat manželství, které se rozpadá. Policie má podezření, že za zmizením Emory vězí právě její manžel. Pawlowská Halina: Cesta za láskou Humorné příběhy ze života doplňují rodinné recepty a rady, ověřené zkušenostmi. Brizzi Fausto: 100 dní štěstí Hořce úsměvný román o lásce, chlapském přátelství, slunné Itálii a skvělé italské kuchyni. Budete plakat a budete se smát, jako byste sledovali skvělý film. Kepler Lars: Playgrpind Jasmin má hodnost poručíka švédské armády. Během mise NATO v severním Kosovu se její jednotka ocitne v boji. Jasmin ztratí dva ze svých mužů a sama je těžce zraněna. Na celou minutu a čtyřicet vteřin se jí zastaví srdce, potom je však přivedena k životu. Po probuzení mluví o své zkušenosti z klinické smrti. Ocitla se v tajemném přístav-

ním městě, jež představuje přechod mezi životem a smrtí a v němž panuje krutý a nespravedlivý systém. Jasmin je ze svých zážitků zmatená a rozrušená. Co se stalo během těch vzácných vteřin, kdy se jí zastavilo srdce? A jak se jí podařilo překonat nástrahy města a vrátit se do života? Mysteriózní thriller. Potter Alexandra: S tebou už nikdy Představte si, že byste našla toho pravého... a pak zjistila, že se ho nemůžete zbavit? Když Luci v osmnácti potká Nata, je to láska na první pohled. Luci má jasno - on je ten pravý. V opojení první lásky se políbí pod benátským Mostem vzdechů a - jak praví legenda - jsou navždy nerozlučně spjati. Avšak za deset let už jeden o druhém skoro neví. Tedy až do doby, než je osud zase svede dohromady. Znovu. A znovu. A zase. Už se to nezdá být tak báječné jako v Benátkách, ale pokud Nate není ten pravý, proč je tak zatraceně těžké se s ním rozejít? Romantický příběh plný humoru o tom, jak to vypadá, když se dívčí sen o nalezení toho pravého splní do puntíku Další humoristické romány pro ženy od Alexandry Potter: Co je nového, kotě? Lásce na stopě Na stejné vlně

Výpůjční doba: Pondělí: 12.00 - 17.30 hod. Středa: 8.30 - 11.00 hod. 12.00 - 16.30 hod. Pátek: 12.00 - 16.00 hod. Jitka Prokopová, knihovnice

❚ Žehnání dětem, jejich rodičům a učitelům na začátku školního roku proběhlo v neděli 4. září v kostele sv. Jiljí v Hořovicích. 15

KOMÁROVÁK vydává OÚ Komárov. Povoleno pod reg. č. MK ČR E 10542. Příští číslo vyjde: 7.12.2016. Uzávěrka příspěvků: 18.11.2016. Příspěvky zasílejte na e-mail: [email protected]