KOLO PRO ŽIVOT KRÁLOVNA MEZI BRANKAMI. (Šárka Záhrobská ví, co je kolo) POČÍTÁME ZACHRÁNĚNÉ - NE MRTVÉ (Příběh MUDr. Zbyňka Fuksy)

KOLO PRO ŽIVOT ČASOPI S PRO CYKLI STY A ÚČASTNÍ KY SE RIÁLU KPŽ

2/2007 ROČNÍ K 7 > ZD ARMA!

KRÁLOVNA MEZI BRANKAMI (Šárka Záhrobská ví, co je kolo) POČÍTÁME ZACHRÁNĚNÉ - NE MRTVÉ (Příběh MUDr. Zbyňka Fuksy) TANDEM DO SVĚTA SVĚTLA (O těch, ke kterým byla příroda krutá)

JAK TO VIDĚL DENÍK (Reportáže z Orlíku, Brna, Chomutova a Jistebnice) TAKHLE DĚTI VIDÍ KOLO (Nahlédnutí do světa Junior Xtra Trophy)

WWW.KOLOPRO.CZ

ÚVODEM NEVYLÍT S VANIČKOU DÍTĚ Nikdy jsem neměl rád, když mne někdo moc poučoval a radil mi, abych to či ono udělal tak či tak. Jenže pak jsem se občas přistihl, jak sám poučuji svého syna (dnes velkého chlapa), jak by co měl udělat. A on to trpělivě snášel a nedával najevo, že ho tím štvu, protože má sám svou hlavu. Teď riskuji, že se dostanu do stejné situace. V minulých dnech se staly dvě takové věci, které spolu sice nesouvisí, ale jak se později ukáže, určitá spojitost mezi nimi je. Tou jednou bylo, že do Prahy přiletěl na návštěvu americký prezident George Busch. A zároveň v čase kolem doby jeho návštěvy se přiznali dva velcí cyklisté - jeden ještě aktivní a druhý, který vlastně vyhrál Tour de France už v minulém století, že před 11 lety užívali nepovolené látky. A protože pro noviny je pozitivní zpráva žádná zpráva, byly sportovní stránky a televizní obrazovky náhle plné téhle kauzy a odsudků, jak je ta cyklistika prolezlá dopingem. (O tom, že světová cyklistika dává do boje proti dopingu - právě proto, že tyhle praktiky tady existovaly, vědělo se o nich a byly odhaleny už dávno - největší částky, se cudně mlčí. I u nás, přestože není problém podívat se do statistik a zjistit si, že co do počtu provinilců, už i vzhledem k počtu kontrol, je naše cyklistika ve druhé desítce sportů.) Ale mravokárci teď, jedenáct let poté, co se oba případy staly a oba sportovci se k nim

přiznali, volají po trestech. Riis asi zpětně přijde o vítězství v Tour de France a bude vyškrtnut ze seznamu vítězů, kolem Zabela se spekuluje, jestli by měl mít právo ještě závodit kvůli tomu, co kdysi udělal. A možná, že si to myslíte i vy, přestože v internetových anketách převládá všeobecný názor, že jejich přiznání je s takovým odstupem vlastně k ničemu a že cyklistice spíš uškodilo. A mne teď napadá taková zvláštní paralela: řidič a alkohol. Všichni víme, že se nesmí pít alkohol předtím, než sedneme za volant. Jsou na to - a vždycky byly - přísné tresty. A přesto lidé riskovali. Alkohol je přitom stejná droga, jako jakákoliv jiná, používaná ve sportu. I tam je zakázaný. A dost možná - ruku na srdce - jste i vy v minulosti po sklenici piva nebo vína za volant sedli a jeli. Ale těžko se dá očekávat, že by dneska každý z nás, kteří to udělali, šel na

policii s přiznáním, že se prohřešil a že jde po 11 letech odevzdat řidičák. Ale je to snad jiný druh prohřešku, než užití sportovního dopingu? Skoro by se řeklo, že je ještě nebezpečnější, protože opilý řidič neohrožuje jen sebe, ale i ostatní kolem sebe. Ale dost možná, že právě vy byste zvedli ruku pro to, aby každý, kdo se v minulosti proti sportovním řádům, proti sportovní etice prohřešil, byl potrestán. A teď - co s tím má společného americký prezident? Hodně. Dokonce v oficiálních životopisech se uvádí, že měl hodně problémů ne nepodobných těm, o kterých mluvím. Zatčení po studentské sázce spojené s krádeží v obchodním centru, nemalé problémy s alkoholem a další problémy. A co udělala Amerika? Místo toho, aby ho zavrhla, zvolila si tohoto člověka do svého čela. Uznala, že se ze svých lidských chyb dostatečně poučil. Chyby vždycky patřily k lidstvu. Kromě toho záporného znaménka však mají i jedno plus: když je člověk pozná a umí definovat, měl by se z nich poučit. A příště je neopakovat. To platí o všech podobných kauzách, které se jako kostlivci ve skříni - čas od času dostanou na světlo světa. Mělo by to platit i ve sportu. A já si myslím, že nejlepší odpověď dali velcí sponzoři, kteří od cyklistiky neodcházejí. Zdůvodnění logické - to všechno bylo, a my teď máme šanci bojovat za čistý sport. (Kéž by tohle všechno platilo i o ostatních sportech.)

OBSAH 4 6 14 18 22 24 26 33

Foto: „Hledání“ Závody: Orlík, Brno, Chomutov, Jistebnice Nový závod: Přes „děda Ještěda“ Osobnost: Šárka Záhrobská Technika: Novinky Dětská soutěž: Kreslíme s Xtramanem Pražské schody: Jak Švédové dobývají Prahu Rozhovor: Veronika Krejčová

34 36 38 42 44 46 48

Rozhovor: Jaroslav Pomp Trénink: Sám sobě trenérem Osobnost: Mudr. Zbyněk Fuksa Speciální projekt: Tandemy pro život Rozhovor: Vladimír Kleisner Tým: Hervis Sportovní výživa a cyklistika: Strava během závodu

TIRÁŽ Vydavatel > ČS MTB Team spol., s r. o. IČ: 65414926 Prezident > Robert Bakalář Editor > Markéta Navrátilová Grafik > Barbora Těšínská Výtvarník > Aleš Leznar Fotograf > Markéta Navrátilová Stálí spolupracovníci > Filip Grim, Mike Koukal, Tomáš Nohejl, Tomáš Přibyl, Robert Virt, David Zeisel

Ředitel společnosti > Roman Čermák Obchodní ředitel > Tomáš Hykl Ředitel projektu > Jiří Adam Marketingový specialista > Svatopluk Fořt Hlavní účetní > Renata Opičková Daňový poradce > Michal Mareš Právník > JUDr. Stanislav Sádovský Šéf servisního týmu > Richard Krčál Sekretariát > Zora Čermáková

KOLO PRO ŽIVOT

3

FOTO

HLEDÁNÍ FOTO + TEXT > MARKÉTA NAVRÁTILOVÁ

Kola seriálu KPŽ se opět začala roztáčet a s prvním šlápnutím do pedálů začalo i velké hledání. Tentokrát bych pro změnu chtěla něco popřát nejen Vám, ale i sobě a mým kolegům. Vám to, abyste v průběhu sezóny našli správné tempo, optimální formu a ideální převod. A nám fotografům to, abychom my pro Vás našli záběry vypovídající o výjmečné atmosféře cyklistických maratónů, ale možná i takové, jaké jste doposud z tohoto prostředí neviděli.

REPORTÁŽE ZE ZÁVODŮ

6

KOLO PRO ŽIVOT

ORLÍK 5.5.07 BRNO 19.5.07 CHOMUTOV 2.6.07 JISTEBNICE 9.6.07 KOLO PRO ŽIVOT

7

REPORTÁŽE ZE ZÁVODŮ

Jak jsem (ne)napsal reportáž Uteklo to jako voda: od říjnové Trutnovské padesátky se šestkrát obrátil v kalendáři měsíc a už přišel start 8 .ročníku. Někteří na něj přijeli „z výkopu“, jak se říká, jiní si našli čas a za prvními přípravnými kilometry sezóny vyrazili do tepla. (Já ne). A pak - na Orlík. V nádherné přírodě, v krásném prostředí a jen 12 kilometrů od monumentální přehrady, to v areálu Vystrkov začalo nanovo. A ani nevadilo, že na premiéru v novém prostředí trošku pršelo. Konečně trochu vláhy, týdny před tím vládly skoro tropy. Pod rozlehlou loukou autokempu, která byla plná aut závodníků, vévodila hlavní budova areálu, a v lese - neviditelně ukryty - byly zděné „chatičky“, každá z terasou a krbem. V hlavní budově - pod nádhernými křišťálovými lustry, které kdysi svítily na československou komunistickou elitu - posedávali cyklisté. (Paní, která v hale, v níž v krbu plápolal oheň, s koštětem uklízela pořád dokola, z toho návalu musela být šílená. Mramorová podlaha totiž byla pořád plná trávy z treter.) A i když pršelo, na startu panovala dobrá nálada. A všichni se smáli, když tam kdosi vykřikl: „Někteří na Orlíku končili - my tady začínáme...! Byl jsem taky mezi nimi, ne v první řadě, ale kdesi vzadu. Jasně, říkal jsem si, nejedeš na „bednu“, ale zase si to zkusíš.

8

KOLO PRO ŽIVOT

Proč ne, v rámci tréninku, tempová výjížďka, před týdnem jsem si dal hodinku a půl v lesích okolo Klánovic a šlo to. Už dvakrát jsem si takhle prubnul Pražské schody a nezabil jsem se! Trochu jsem zahřešil a spoléhal jsem se na svou triatlonovou minulost a výdrž. Trénink...? Kde na něj novinář

vezme čas...? V týdnu běžná redakční práce porady, tiskovky, psaní. A víkend? To jsou fotbaly nebo jiné akce. K tomu stěhování, čerstvá rodinka (a náš Ferda ještě neměl vozík). Proč to říkám? Abyste pochopili, že jsem chtěl původně pro Deníky napsat o tom, jak jsem to na Orlíku prožil, jaký pocit jsem měl jako závodník, jako jeden z vás. (Deníky jsou totiž mediálním partnerem celého seriálu.) To mne přešlo ve chvíli, kdy jsem absolvoval první okruh za slibných 70 minut, ale druhou rundu jsem jel dvakrát tak dlouho. Křeče mě srážely z kola do bláta každých pár metrů, za chvíli přišel hlaďák a já sbíral po zemi poztrácené zbytky a somroval: Hele ,dej mi kousnout tatranky. Vzdát nešlo, protože bych se ztratil v lese. Můj čas a umístění byste si našli na webových stránkách, ale abyste se nezdržovali - a ono to za to ani nestojí - tak vám to povím sám: Tomáš Nohejl 586. místo, čas 3:40:06. A tak jsem si řekl, že lepší bude, když se budu držet svýho a nabídnu vám rozhovor s prvním vítězem prvního závodu 8. ročníku, Václavem Ježkem. Ujet soupeřům o čtyři minuty při závodu, trvajícím necelé dvě hodiny - tomu se říká nářez. Biker Václav Ježek se při tom ještě stačil kochat úchvatnou krajinou okolo přehrady na Orlíku. „Chtěl jsem jet naplno a neflákal se,“ říkal 29letý vítěz prvního dílu série Kolo pro život. Ježek se ježděním na kole živí už patnáct let. „Ale je to čím dál těžší,“ povzdychne si. „Dřív se platilo bez řečí...“ Dlouholetý reprezentant v cyklokrosu i na horských kolech loni ztratil angažmá v ČS MTB teamu. „Uvažoval jsem, že to zabalím, ale lidi okolo mě mě nenechali padnout,“ děkuje kamarádovi Josefu Hladíkovi. Ten pro něj v Mladé Boleslavi založil Spinning team. Ježek si na poslední chvíli nechal spíchnout dres a dojel šestý v Českém poháru. A teď vyhrál na Orlíku. „Chci se ukázat, zviditelnit. Pro sponzory přece vždycky nejvíc hovoří výsledky,“ tvrdí. Ježek patří do širší tuzemské špičky. Ročně si vydělá zhruba jeden a půl průměrného platu v zemi. „Je to na uživení, ne na zajištění,“ souhlasí otec dvou dětí. "Nejlíp jsem se měl ve

Kolo pro život je opravdu pro každého

své nejlepší cyklokrosové sezoně. Tam ležely peníze na zemi, jen je sebrat," vzpomíná éru Author teamu. Teď se chce taky bavit. „Odjedeš závod, dáš si gáblík, pokecáš s lidma. Tohle se mi líbí. Cross country (olympijská disciplína MTB - pozn. red.) už bývá příliš vyšponovaný.“ Tomáš Nohejl (Pražský Deník)

Už týden před startem druhého závodu seriálu Kolo pro život na trati Brno - Černá Hora a zpět byla všechna startovní čísla beznadějně rozebrána. Kdo přijede v sobotu do Medlánek na blind, bude asi zklamaný. Co to znamená? Zájem o u nás největší seriál MTB maratonů stále roste. „To mohu potvrdit,“ říká Roman Čermák, duchovní otec myšlenky Kola pro život. „V závodech, které neměly historii, startovaly v minulosti třeba dvě tři stovky závodníků. Na Orlíku, prvním letošním závodě a současně prvním ročníku v této lokalitě, jich startovalo na osm. Set.“ A to se ještě ne vždy na každého zájemce o příděl závodních kilometrů dostane. V online registračním systému stránek www.kolopro.cz je evidovaných zhruba patnáct tisíc bikerů. „Ale třeba právě Brno má účast omezenou

na 600 závodníků, víc lidí nám prostě „Lesy“ nepovolily,“ prozrazuje Čermák. Na druhou stranu jsou v šestnáctidílném kalendáři místa, kde se na startu mačká i 1300 závodníků. „Největším návalem se může tradičně pochlubit Olomouc nebo Karlštejn,“ tvrdí Čermák. „A to díky blízkosti větších měst a v neposlední řadě záleží na počasí. Když obloha přeje, přijede v den závodu třeba 300 lidí navíc.“ V souboji pohlaví ženy zatím zaostávají za mužským polem. Kolo pro život jich v minulosti registrovalo zhruba deset procent, loni už to bylo patnáct. „A v letošním roce očekáváme pokračující trend nárůstu,“ přeje si ředitel seriálu. „A samozřejmě nezapomínáme ani na děti, když závodí dospěláci, potěr může změřit síly na kratších okruzích v pěti kategoriích v rámci závodů Junior Xtra Trophy 2007,“ uzavírá Čermák. Filip Grim (Pražský Deník)

KOLO PRO ŽIVOT

9

REPORTÁŽE ZE ZÁVODŮ

Jak jsem podcenil Brno Proč si najednou novináři musejí něco dokazovat? Jeden absolvuje maraton po svých. Mě partnerství Deníku se seriálem Kolo pro život dokopalo k cyklistickému. Jako 599 dalších bikerů jsem se musel prokousat porcí 73 kilometrů mezi Brnem a Černou Horou. Tam a zpět. Takovou štreku jsem letos závodně ještě nejel, ale ani 1800 metrů převýšení mi hrůzu nenahánělo. Zvlášť když vůně guláše a piva na občerstvovací stanici v půli cesty proudila až na start. Výstřel z děla, jedeme! Když jsem měl i po sedmi kilometrech špici na dohled, říkal jsem si, že to asi s mojí formou nebude taková mizérie. Chyba lávky! Zaváděcí vůz zrychlil, čelo s ním a já začal „cedit“ do hloubi pole. „Už bude občerstvovačka?“ ptal jsem se přihlížejícího někde uprostřed hvozdů. „Jojo, už jenom kousek, ani ne kilometr,“ odvětil. Kilometry to byly dva a mně už pomalu škytal

motor z nedostatku paliva. S plným bidonem jsem zařadil velkou placku a šlapal dál. Pár zatáček, kopec, dlouhý sjezd a pak mě přes nos praštil odér sladu. Černohorský pivovar, jsem v půlce. Kupodivu celkem svěží. Asi jsem dobře rozvrhl tempo. Neustále někoho předjíždím. Nemám tachometr, tak pořád někoho bombarduju: Jak dlouho už jedeme? Už tam budeme? „Ještě třicet kilometrů,“ ozývá se za mnou. „Tak to jsme za půl hodiny pod sprchou,“ šprýmuju. To jsem ještě měl na fórky energii. „Když to zvládneš, dám ti v cíli tatranku,“ říká nějaký vtipálek. Prozradím to, nezvládl jsem. Od toho místa mi to trvalo ještě celých šedesát minut. Ze 73 kilometrů totiž nakonec vylezlo 78. A já měl natrénováno jen na šedesát. Finiš jsem viděl po 3,5 hodinách od výstřelu, hodinu po vítězném Ivanu Rybaříkovi.

Vlastně ani moc neviděl! Doškobrtal jsem se k autu, tam lehnul na zem a hodinu nebyl schopný pohybu. Jen od vedle jsem zaslechl, jak se bavili dva bikeři. „Pěkná trať, nevěřil bych, že v Brně je možný něco takovýho postavit.“ Já měl jiný názor. Otočil se na druhý bok a hekal dál. Za čtrnáct dní ale naskočím do sedla znovu. Tentokrát stojí v propozicích, že nás vyženou na šedesát kilometrů. Kdyby to tentokrát bylo méně, vůbec bych se necukal! Filip Grim (Pražský Deník)

KOLO PRO ŽIVOT

11

REPORTÁŽE ZE ZÁVODŮ

Krušný závod v Krušných horách Tlusté pláště horských kol pokořily půdu v okolí Chomutova. To když po dvouleté pauze ochutnalo podkrušnohorské město opětovné pořadatelství závodu ze seriálu Kolo pro život. A bikeři se opět mohli těšit na řadu změn. Neustálý „upgrade“ má jediný důvod. „Maximální spokojenost závodníků,“ láká šéf největší maratonské série u nás Roman Čermák. První důležité vylepšení se týkalo značení tratí i zázemí, aby nikdo „nezakufroval“ a trefil jak do cíle, tak třeba do sprch nebo občerstvovacího stanu v cíli. „Vyrobili jsme speciální značící mlíko a cedule s motivem seriálu i takzvané „flying banners“, které mají navést na důležitá místa v areálu zázemí závodu.,“ říkal Čermák.

12

KOLO PRO ŽIVOT

Na fronty při prezentaci na závody tak typické mají „Kolaři“ taky svůj fígl. „Výdej čísel na prezentaci je řazen vždy podle abecedy a na jedno výdejní místo připadá maximální počet 150 startujících,“ vysvětluje šéf seriálu. Kolo pro život má novinkově od letošního ročníku smlouvu na pořádání Českého poháru v půlmaratonu. „Věříme totiž, že tato soutěž má v Čechách velkou budoucnost,“ odhaduje Čermák. „První závod v Brně a ohlasy závodníků to jen potvrdily. A postupně připravujeme další novinky a změny,“ zakončil Čermák. To ještě netušil, že Krušné hory udělají opravdu krušný závod… Filip Grim (Pražský Deník)

TEXT: Robert Bakalář / FOTO: Markéta Navrátilová

Ozdoba týmu, která miluje bláto Třetí závod seriálu v Chomutově neudělal radost ani pořadatelům, ani závodníkům. Déšť v předvečer maratonu napříč Krušnými horami změnil trať v jedno velké kluziště spojené s koupalištěm. Vždyť i vítěz mužského závodu absolvoval 64 kilometrů o půl hodiny pomaleji, než by se na takovou porci slušelo! Vítězce ženského závodu ale takové nelidské podmínky evidentně sedly, druhé v cíli nadělila Petra Kottová více než jedenáct minut. „Bláto nebylo zas tak hrozný. Byl to zápřah, to jo, ale nakonec z toho vyšlo vítězství, takže dobrý,“ hodnotila vítězka. „A když nefungovala technika, poslechla jsem rady našeho předního bikera Milana Spěšného. Ten tvrdil: musíte zařadit tak, aby převody nestřílely,“ říkala. Takže nejtěžší převod vepředu a nejtěžší vzadu? „To určitě ne,“ směje se. „Já jsem holka, takže jezdím lehčí pastorky, švihem.“ I s tratí byla Kottová nadmíru spokojená. „Mám moc ráda kopce, čím delší tím lepší,“ svěřuje se. „Jen značení nebylo úplně ideální. Když člověk závodí, nemá moc času koukat kolem.“ Petra Kottová není profesionální bikerka, kolu se věnuje až po práci. „Dělám v klinické laboratoři, kde zkoumáme lidské vzorky,“ vysvětluje. „Já ale nejsem od té rutiny, já spíš zavádím nové metody.“ Na další podnik série do Jistebnice nejela

pro medaile. Prý si ho objede jen tréninkově. „Na celkový výsledek v jednotlivcích nemyslím, spíš abych pomohla týmu Toyota Dolák,“ podotýká ke svým ambicím. „V týmu jsem taková ozdoba, jsem ráda, když přivezu nějaké body.“ Veškeré úsilí už teď směřuje k Úpici a mistrovství republiky koncem června. A už teď se modlí, aby se zase musela po náboje kol brodit blátem a vodou. „Bahno nemusím, ale určitě by mi pomohlo,“ uzavírá. Filip Grim (Pražský Deník)

KOLO PRO ŽIVOT

13

SVĚT KOL A KPŽ KRASAVCOVA PREMIÉRA Na Orlíku měl českou premiéru celokarbonový Scott Spark (Contesa), což je první závodní řada této značky jen pro ženy. (Světovou premiéru měl o týden dřív na SP v Houffalize.) Na téhle nádheře závodila několikanásobná mistryně ČR ve sjezdu a ve 4crossu Bohdana Půlpánová. Výrobce myslel na ženský element i barevným zpracováním. Novinkou tohoto celoodpruženého stroje byla i kompaktní řidítka s představcem.

„TESIL“ TO ODNESL

TEXT: Robert Bakalář / FOTO: Markéta Navrátilová

Jednou z opor Hervis Duratec Teamu je juniorka Veronika Jarošová, o jejíž přípravu se pomáhá starat i bývalý reprezentant Lubor Tesař, zvaný „Tesil.“ Jenže Veronika start nového ročníku nestihla: na přípravě na Šumavě jí v nástupu praskl řetěz. Následoval náraz nohy do převodníku, rána dlouhá 13 cm, kterou muselo vyřešit 23 stehů. Takže místo závodění to obrečela a „Tesil“ ji musel nosit na zádech.

NAVRÁTILCI Do pelotonu Kolo pro život se vrátili po takřka dvouleté přestávce dva věrní účastníci. Viktor Zeisl byl jednu chvíli co do účasti na závodech rekordmanem seriálu. Zranění a operace kolena ho ale na 20 měsíců odsoudily do role diváka a fotografa. A tak si to zase zkusil na Orlíku. Zbyněk Kugler, příslušník rodinné zeměměřičské firmy (vyměřoval například karlovarskou dálnici) svého času vyhrál jednu z kategorií seriálu, ale pak prožil skoro dva roky na studiu v Anglii. (I tam však jezdil na kole, a dokonce se srazil s náklaďákem a prý ho pořádně poškodil - inu česká tvrdá hlava!) (Foto D. Zeisl)

KOLO PRO ŽIVOT

15

NOVÝ ZÁVOD

Přes „děda Ještěda“ KDYŽ POVÍTE LIBEREC, HNED SI ZA NĚJ DOSADÍTE JEŠTĚD. KDYŽ ŘEKNETE LIBEREC JEŠTĚ JEDNOU, MOŽNÁ PŘIDÁTE EXTRALIGOVÝ HOKEJ, VOLEJBAL A SAMOZŘEJMĚ SKOKY NA LYŽÍCH. ALE OD LETOŠNÍHO ROKU SI ZA LIBEREC TAKY PŘIDÁTE JINÉ KOUZELNÉ SLŮVKO - CYKLISTIKA! PATNÁCTÉHO ZÁŘÍ TU BUDE MÍT PREMIÉRU JEŠTĚD TOUR KOOPERATIVY. Organizační káru za sebou vleče VÍT PRAŽÁK (foto str. 17). Kdysi velel liberecké Dukle, kolem něj prošly takové sportovní celebrity jako: Kateřina Neumannová, Aleš Valenta, Jakub Janda, Nikola Sudová a mnoho dalších. Teď pracuje ve Sportovním areálu Ještěd a.s.. A právě přes Ještěd s jeho legendárním vysílačem, kolem skokanských můstků, na nichž se prezentovala celá světo-

16

KOLO PRO ŽIVOT

vá elita, ale také z libereckého letiště, kde bude start a cíl, se na „kooperativáckých“ padesát kilometrů poprvé vydají účastníci Kola pro život. Závod v tak velkém a frekventovaném městě je vždycky trochu problém. Jak jste se třeba dohodli s městem. Nebyly problémy? „Vzhledem k tomu, že Sportovní areál Ještěd je městskou akciovou společností a Liberec podporuje sportovní aktivity ve velkém rozsahu, tak jsme s povolením konání závodu neměli problém. Na přípravě pracujeme od října minulého roku a dneska můžeme konstatovat, že všechno potřebné je schváleno. Jen dolaďujeme drobnosti s dopravní a městskou policií a to kvůli potřebným uzavírkám částí komunikací tak, aby byl zaručen bezproblémový průjezd všech závodníků. To hlavně

v exponovaných částech trati závodu, kdy jsme nuceni použít veřejné komunikace. Z té legislativy nám šla nejdříve hlava trochu kolem. Museli jsem splnit naprosto všechno, co je pro konání závodu nutné. V tomto ohledu nám krajské a městské orgány nic neodpustily a zavádějící by byla myšlenka, že jako městská akciová společnost jsme měli v něčem úlevu a nebo protekci.“ Ono umístit někam tisícovku lidí s jejich doprovody a auty - určitě se k vám sjedou z celé republiky - je rozhodně problém. I proto jste sáhli, tak jako Ludovít Nazarej v Brně, po letišti? Nebudou si cyklisté a letadla překážet? „Když mě oslovil Roman Čermák, zda bychom nepřipravili závod, uvažovali jsme původně se startem a cílem v prostoru nově vznikajících lyžařských běžeckých tratí pro MS 2009 ve Vesci. Tam ale bude na podzim finišovat stavební činnost, aby do listopadu byly tratě i se zázemím připraveny na zkušební závod SP v začátku roku 2008. Tuto myš-

TEXT: Robert Bakalář / FOTO: Markéta Navrátilová

lenku jsme tedy chtě nechtě museli opustit s tím, že se k ní vrátíme v dalším roce. Hledali jsem proto náhradní variantu a po dohodě s libereckým Aeroklubem jsme vybrali prostor letiště v Ostašově. To je okrajová část Liberce, kde v současné době vzniká další průmyslová zóna. Z rychlostní komunikace, která prochází Libercem, je tato část města velmi dobře dostupná, disponuje velkým množstvím prostoru, takže nebude problém s parkování osobních a doprovodných vozidel. S provozem letiště si určitě při zachování všech pravidel vadit nebudeme - naopak jsme s Aeroklubem Liberec dohodli možnost vyhlídkových letů přímo nad Ještědským hřbetem, kudy povede trať závodu. Tato služba by se mohla stát takovou třešničkou na dortu, bude jen záležet na letovém počasí….“ O cyklistice všichni horují jako o ekologickém sportu, ale pak organizátoři nejednou narazí na ochránce přírody, na ekologické aktivisty, na chráněné krajinné oblasti. Vy ale také musíte na Ještědský hřbet do chráněného krajinného prvku. Domluvili jste se bez problémů, nebo jaká opatření budou muset účastníci respektovat? „Mimo to, že trať prochází přímo sportovním areálem na Ještědu, kolem skokanských můstků a po sjezdových tratích, kde jsme jak se říká doma, použili jsme i lesní cesty po celém masivu Ještědského hřbetu. Dostali jsme povolení od Lesů České Republiky, ale ještě před tímto krokem jsme museli všechno konzultovat s krajskými a městskými odbory ochrany přírody. Původně jsme měli nad Kryštofovým údolím naplánovanou trať, která by se dotkla i přírodní rezervace. Z našeho hlediska, profilu trati by to tam bylo moc pěkné a zajímavé, ale zákon je zákon, a tak jsme museli tuhle část trati předělat. Když už jsme ji měli hotovou a zase se nám moc líbila - variant je tam opravdu dost - tak přišel „větřík“ Kyril a shodil v téhle oblasti obrovské množství stromů, a poškodil i cesty. Ty se budou v době konání závodu asi ještě opravovat. Tak jsme museli do lesa znovu a zase mapovat.

Chtěli bychom poděkovat správci lesního závodu Rozkoš panu Ubiasovi, že nás z lesa nevyhnal a kolem takzvaného Eduardova buku, kde točíme zpět a kde bude občerstvovací stanice, nám pomohl najít tu nejvhodnější variantu trati. Ale je jasné: všichni účastníci budou muset respektovat naše pokyny, Lesům ČR jsme museli složit kauci na případné škody způsobené závodem. I když se budeme pohybovat v chráněném území, nebudeme zavádět nějaké přísné restrikce nad rámec běžných zvyklostí slušného chování všech bikerů v přírodě.“ Když se řekne Liberec, je tu okamžitá asociace s Ještědským hřebenem, vysílačem. To se pojede až nahoru? Neudusí se nám závodníci, vždyť od startu je to pořádný kopec. „Než se dostanou závodníci pod Ještěd, budou mít skoro tři čtvrtiny závodu za sebou. Až na vrcholek „děda Ještěda“ nepojedeme. Je tam jen jedna přístupová cesta a museli bychom ji rozpůlit. Závodníci projedou po silnici pod Ještědem a v nejvyšším bodu budou u horské chaty Ještědka, odkud budou pokračovat směrem na Pláně. Je to zhruba 950 metrů nad mořem, kyslíku dost, i když sám víš, jak to v koncovkách závodů chodí…“

Co pokládáte za nejzajímavější pasáže trasy ať už z hlediska obtížnosti nebo z pohledu prosté krásy přírody. „Protože jsme rodiči trati, tak si myslíme, že je celá krásná a má všechno potřebné: těžké výjezdy, technické sjezdy, adrenalin i pasáže, kde to bude pěkně "odsejpat". Na Ještědu je to tedy premiéra. Kdybych mluvil za sebe,

tak mě se nejvíc líbí pasáže nad Kryštofovým údolím, cesta kolem Zelené lavice, Jelení vrstevnicová, kolem kaple sv. Kryštofa a k zahození nebudou ani výhledy na Ralsko a údolí z cesty kolem Malého Ještědu. Když na ně budete mít čas….“ Jste v organizaci nováčky - kolik vás tenhle závod připravuje a z čeho byste chtěli mít nakonec největší radost? „Naší největší odměnou bude, když závod proběhne k úplné spokojenosti všech účastníků a na webovkách Kola pro život budou jen dobré ohlasy. Na přípravě se mnou pracuje Mirek Pecháč a kromě toho budou pomáhat i kluci z organizačního štábu MS 2009 v klasických lyžařských disciplínách.“ Ještě poslední otázka, co ty a horské kolo? To by asi bylo na dlouhé povídání, ale v tomhle ohledu je pro mě jízda na kole už asi kus životní nezbytnosti. Jako dorostenec jsem kolo používal jako doplňkový sport k volejbalu, ale na hradeckých rovinách to bylo hodně monotónní. S příchodem do Liberce a ruku v ruce s převratným vynálezem horského kola se ze mě stal ortodoxní vyznavač tohoto způsobu pohybu. Měl jsem tak trochu prsty i v prvním velkém bajkovém závodě v Jizerských horách, který založil můj kamarád Pavel Landa, a který se dnes jezdí pod názvem Nova Cup. To, že mám Jizerky hnedle za rohem, je pro mě stálá výzva k pohybu, a tak aspoň třikrát týdně se jedu nahoru trochu projet. Občas si zazávodím v dědkovské kategorii, hlavně u nás v Jizerských horách. Vidíš, teď mě napadá, že jsem ze všech ročníků, co se jezdí J 50 na kolech a Nova Cup vynechal jen jeden. Jsou to príma zážitky a chtěl bych ještě pár ročníků jet. Ještěd Tour si ale vychutnám jako člen řídícího štábu, ostatně nebude to v mém životě poprvé, v devadesátých letech jsem několik let působil jako předseda organizačních výborů světových pohárů v lyžování. Tak snad jsem to organizační ještě nezapomněl…

KOLO PRO ŽIVOT

17

OSOBNOST

ZLATÁ VLOČKA z Prahy

TEXT: Robert Bakalář / FOTO: Markéta Navrátilová

CINKL ZVONEK A OTEVŘELY SE DVEŘE PRAŽSKÉHO UZOUČKÉHO DOMEČKU, TAK UZOUČKÉHO JAKO Z POHÁDKY O MRAZÍKOVI. TA ŽENA, KTERÁ TAM STÁLA, VYPADALA ÚPLNĚ JINAK NEŽ NA FOTKÁCH NEBO NA OBRAZOVCE. TAM Z NÍ LYŽAŘSKÁ KOMBINÉZA A HELMA DĚLAJÍ TAKOVOU MALOU OPLÁCANOU „MICHELINKU.“ VE DVEŘÍCH VŠAK STÁLA ŠTÍHLÁ, VYTÁHLÁ DÍVKA. A I KDYBYSTE NEVĚDĚLI, ŽE JE TO MISTRYNĚ SVĚTA, OKAMŽITĚ BY VÁS NA NÍ NĚCO UPOUTALO. KRÁSNÉ, ŠEDOMODRÉ, HLUBOKÉ, ZKOUMAVĚ VYČKÁVAJÍCÍ OČI. A NAD NIMI KLENUTÉ OBOČÍ, JEŠTĚ VÍC ZVÝRAZŇUJÍCÍ DÍVČÍ PŮVAB TVÁŘE ČEŠKY, KTERÁ SVÝM UMĚNÍM ROZBOŘILA MÝTUS, ŽE NEJLEPŠÍ NA LYŽAŘSKÝCH SVAZÍCH MOHOU BÝT JEN TY Z ALP NEBO PYRENEJÍ. A TO UŽ PŘED SEDMI LETY BYLA ŽÁKOVSKOU MISTRYNÍ SVĚTA. TY DVEŘE OTEVŘELA MISTRYNĚ SVĚTA VE SLALOMU ŠÁRKA ZÁHROBSKÁ. Ten domek je plný pohárů. Narazíte na ně v předsíni, dole v chodbě stojí osm párů nových lyží. A v tátově pracovně, kde si povídáme, je na stuze pověšena ta zlatá mistrovská „vločka,“ která každému říká, kdo je nejlepší na světě. Sedíme proti sobě ona se zkříženýma nohama na gauči a tím vyčkávavým pohledem. Když se dívám na tu zlatou medailovou vločku nad její hlavou (je jako svatozář) říkám jí, že by mne zajímalo, kdy a jestli vůbec si holka z Prahy vlastně uvědomila, že je úplně největší a nejlepší na světě.

(PŘÍBĚH ŠÁRKY ZÁHROBSKÉ)

HOLKY PROBLÉM NEJSOU - TO SPÍŠ TRENÉŘI „To je zvláštní, ale já to vidím jinak,“ řekne. „Já jsem s lyžemi odmalička srostlá tak, že se ani jako holka z Prahy necítím, i když tu bydlím. Polovinu z dětských let jsem byla buď na Benecku, kde máme chalupu, a nebo na závodech. To byla Pec, Špindl, Rokytnice, Říčky…pak Rakousko. Fakt jsem si nikdy nepřipadala jako bych nebyla z lyžařského světa.“ Ale že by „alpským“ hvězdám z Rakouska, Německa, Itálie bylo úplně jedno, že jim slalomové zlato vyfoukla právě ona, myslím si…?

dobrá, ale knihy? To přece znáte skoro z každého rozhovoru se slavnými sportovci, skoro všichni si mezi zápasy, mezi závody, mezi etapami čtou. Můžete jim věřit, ale nesmíte se jich zeptat, CO právě čtou. Nebo jste se někde dozvěděli, že je nic nebaví, číst že je nuda a tak? Šárka reaguje hned. „Mám pár knížek, které se točí dokola: Čtyři dohody, pár detektivek, objevila jsem Exupéryho.“ PROTI ZIMĚ „BAMBUTSKÉ“ MÁSLO Šárka má pěkné kaštanové vlasy, které jinak pod přilbou nejsou vidět, a tváře s vystouplými lícními kostmi jsou trošičku ztmavlé všudy-

„Zlato mi nikdo nevezme,“ řekne a dodá, že si už předtím musely zvyknout na to, že nemají patent na vítězství. „Zlato mi nikdo nevezme,“ řekne a dodá, že si už předtím musely zvyknout na to, že nemají patent na vítězství. „Janica Kosteličová je taky z města - ta je ze Záhřebu. Mají ve mně teď prostě o soupeřku víc, ale ty vztahy mezi námi holkami jsou dobré,“ odpoví, ale vzápětí dodá: „S holkama problém není, jen občas jejich trenéři se chovají jinak.“ Prohlížím si tu mladou dámu a snažím se představit si ji v něčem jiném, než v džínách, v teplácích. Má - když nelyžuje - vůbec čas i na něco jiného? Když se rozhovor stočí - jen stopově - na to, jestli má kluka, diplomaticky to přejde a naznačí, že mi do toho nic není. Což je fakt. Ale jinak se rozpovídá. „V sezóně není fakt čas na nic jiného, než na lyže. Sezóna končí v březnu, v dubnu je na řadě rehabilitace, v květnu přijde na řadu kolo, posilovna a už ledovec. Od listopadu do března jsem vlastně pořád z domova na závodech. A volný čas mezi závody nebo tréninky? Internet a knížky,“ řekne. Napadá mne: internet -

přítomným jarním sluníčkem. Je opravdu pohledná, řekne si každý chlap. A ten taky ví, že každá žena chce být pěkná, chce se líbit. Jenže alpské lyžování není zrovna nejideálnější sport pro hebkou pleť: každý den a dlouhé hodiny mráz, ostrý vítr, prudké slunce. „Já se mažu tak silnými krémy, abych se vůbec neopálila! Používám ÚV filtr 30!,“ překvapí. „Když totiž máte na obličeji brýle a sundáte si je, tak pak při opálení vypadáte jako Mickey Mouse,“ směje se. A pak ještě vysvětlí: „Na svahu používám často krémy proti mrazu. Když jsme letos závodily v Are, bylo mínus dvacet. Mamka kdysi objevila „bambucké máslo“, které je šíleně mastné, a právě tím se mažu. Jinak v těch mrazech i v rukavicích mrznou prsty, a tak si ruce mažu zimním krémem na ruce od Yves Rocher.“ Jejím nejčastějším oblečením jsou pochopitelně kombinézy, tepláky, džíny, trička. Ale že by tohle byl celý šatník mistryně světa? „Samozřejmě že ne,“ mávne rukou. „Jasně že nejvíc cho-

KOLO PRO ŽIVOT

19

OSOBNOST dím v džínách, ale mám taky společenské kalhoty, hezká trička do společnosti, mikiny, svetry. A taky kalhotový kostým na slavnostní příležitosti. Určitě jen tak ve skříni nevisí celý rok, aby se na něj prášilo.“ Umíte si představit dvacetiletou dívku, která by jen tak seděla doma a i když má čas se nešla bavit, tancovat na diskotéku? Já ne. Jenže Šárka okamžitě říká, že „taneček“ pro ni není zrovna to pravé ořechové. „Kvůli lyžování jsem nestihla taneční. Pravda, ze začátku jsem se snažila, ale to fakt nešlo. Kamarádky teď chodí na kursy salsy, taky bych to chtěla zkusit a docela mě to láká.

ještě zhubnu,“ přiznává Šárka, když se jí ptám na jídlo. „Jsem na maso,“ přizná. „Mám ráda kuře, občas hovězí, ryby moc nejím. Ale hlavně těstoviny na všechny způsoby. Jednou za čas si u mámy dopřeju svíčkovou. A taky jsem „ujetá“ na bramboráky a občas si dám i „smažák.“ Co se jídla týče, nejvíc trpím v Americe. A kupodivu ani ve Francii se moc nenajím,“ vysvětluje svou dietu. BEZ KOLA TO NEJDE Ve světě lyží paradoxně v létě vládnou kola. U Šárky to není jinak: má od firmy Scott (na těchto kole absolvovali Giro d´Italia třeba

jinak: když není na „opravdovém“ kole, má k dispozici stacionární kolo, které s sebou tahá i v zimě po závodech. Na něm jezdí doma, a když je hezky, tak na zahradě. „Aspoň se nemusím bát,“ vysvětluje. K tomu posilovna, kolečkové brusle, občas trampolína … Trénink sestavuje a na vše dohlíží kondiční trenér Tonda Strach. V předsíni stojí osm párů nových Headek. Dnes už nemusí mít obavy, že až sjede hrany, tak už nepůjdou přebrousit a nebude mít na čem jezdit. Firma jí teď dá v podstatě skoro všechno, co potřebuje. Ty nové lyže mají trošku jiné parametry, a tak je zase bude na ledovci NEJVĚTŠÍ MEZINÁRODNÍ ÚSPĚCHY Evropský pohár: 1. místo Lengries Německo 2004 (slalom) 1. místo Passo Tonale Itálie 2005 (obří slalom) 1. místo Passo Tonale Itálie 2005 (obří slalom) Mistrovství světa juniorů 3. místo Maribor 2004 (kombinace) 1. místo Bardonecchia ITA 2005 (slalom) Světový pohár 3. místo Zagreb 2007 (slalom) 2. místo Kranjska Gora 2007 (slalom) 2. místo Zwiesel 2007 (slalom) Mistrovství světa: 1. místo Are 2007 (slalom) 3. místo St. Catarina 2005 (slalom) 4. místo Are 2007 (kombinace) 5. místo St. Catarina ITA COM 2005 Celkové pořadí v sérii Světového poháru 2006/2007 3. místo ve slalomu 9. místo celkově

Ale zatím jsem se k tomu bohužel nedostala. Ale úplné dřevo snad nejsem!,“ směje se. HUBNE PŘI ZÁVODECH Když se podíváte na její soupeřky, vypadají, že většina z nich váží dvakrát tolik, co ona. Zvlášť Švédka Paersonová. „Té je fakt kus,“ ocení její figuru. „Jenže na druhou stranu Američanka Mancusová váží 65 kg a jedna Italka - to si z ní soupeřky dělají legraci, že nesmí na svah ve větru - má jen 55 kilo. Já mám při své výšce tak 68 kilo. A to v zimě

20

KOLO PRO ŽIVOT

Simoni nebo Riccco) k dispozici jak horské kolo, tak silničku. Dost času je používá, ale otevřeně se přizná, že se na silnicích - pokud by měla jet sama - trochu bojí. „To brácha má kolo po Praze jako dopravní prostředek…“, řekne obdivně. A její vztah ke kolu a k cyklistice? „Celá rodina, když jsme byli s bráchou ještě malí, jsme jezdili na kole a absolvovali třeba Novohradské hory. Na soustředění jsme vyjížděli na Žalý, na Janovu horu. Tyhle výjezdy a tréninky mne dost bolely a přiznám se, že jsem je neměla moc ráda.“ Dneska je to ale

testovat. Napadá mne, kolik slalomových branek v sezóně před každým „svěťákem“ absolvuje. „V den závodu na rozjetí tak 150 - 200,“ zamyslí se. A v sezóně? Šárka odpoví, jako kdyby tuhle otázku tušila: „Kolem sedmi tisíc, možná víc…“ Loučíme se. Zavírám dveře a venku uvažuju, kolik vlastně desítek tisíc slalomových branek ve vánicích, v dešti nebo naopak v mrazivé fujavici musela tahle šedooká slečna projet, aby jí jednoho dne pověsili na krk zlatou vločku mistryně světa…

TECHNIKA VDO A4 - Spolehlivý low end Tradiční německá značka má nyní svou nejnižší řadu cyklokomputerů vedenou zcela v novém duchu. Kromě moderního vzhledu a kompaktních rozměrů zaujmou snadno čitelné číslice na displeji, ale třeba také univerzální úchyt na představec či řídítka, a nebo magnet se západkovým mechanismem. Jak napovídá typové označení, jde o cyklokomputer se čtyřmi funkcemi, a to (+) navíc v názvu, říká, že jde o bezdrátový přenos. Přístroj ukazuje okamžitou rychlost, denní vzdálenost, celkovou vzdálenost a hodiny. Montáž, nastavení i ovládání je velmi jednoduché. A4 splňuje parametry kvalitního značkového cyklokomputeru na výbornou. Navíc lze volit mezi analogovým bezdrátovým přenosem či kabelem. Orientační cena je 450 Kč u kabelové a 690 Kč u bezdrátové verze. www.progresscycle.cz

BBB BDP Rollerboys Rolničky pro přehazovačku Specialista na komponenty a cyklistické doplňky, holandská firma BBB, nabízí ve svém programu i náhradní kolečka do přehazovaček. Rolničky jsou vyrobeny ze švýcarského materiálu EMS, jenž obsahuje zhruba čtyřicet procent skelných vláken. Tím je dosaženo vysoké odolnosti a trvanlivosti. V nabídce jsou dva typy. S označením BDP-01 s deseti zuby kompatibilní pro Shimano s osmi a devíti pastorky, Campagnolo od osmi do desíti pastorků a pro kompletní Sram do roku 2004. Typ BDP-02 je určen pro devítipastorkové Shimano, kolečka jsou větší, jedenáctizubová Mega Range. Rolničky zdobí zapouzdřená ložiska, doplňkem je sada plastových osazení, jenž je příslušná k danému výrobci přehazovačky. Orientační cena páru je 229 Kč. www.jmctrading.cz

Lizard Skins Carbon Patches 3M Malou a přitom velmi praktickou pomůckou s velkým efektem jsou ochranné polepy od americké kultovní značky Lizard Skins, která se po letech opět vrací na český trh. Obdélníčky ve velikosti zhruba 2,5 cm x 4 cm jsou opatřeny z lícové strany matnou strukturou karbonové pleteniny. Pod milimetrovou elastickou vrstvou na nás čeká spolehlivá vrstva lepidla ochráněná voskovaným papírem. V praxi těchto šest kousků z jednoho balení uplatníme u rámů na místech kontaktu s bowdeny či hadičkami brzd. Při správné aplikaci po očištění daného místa alkoholem z přiloženého balíčku se nemusíme bát náročných podmínek, rám ale i bowdeny se již nebudou vzájemně atakovat. Orientační cena je 209 Kč. [email protected]

22

KOLO PRO ŽIVOT

TEXT: Robert Virt (Peloton) / FOTO: autor

Vkusná ochrana

Briko Nitrorace Luxus v italském stylu Pouhých dvaadvacet gramů váží tyto luxusní italské brýle pro cyklisty. Název se odvíjí od patentované technologie výroby obrouček na bázi dusíku. Každá sada u čtyřech základních barevných variací modelu obsahuje dvě sady výměnných skel: čirá a tónovaná. Součástí je též naklapavací potítko, pevný box včetně transportního sáčku z mikrovláken. Samozřejmostí jsou antialergenní materiály u nánosníku a nožiček. Orientační cena je 3840 Kč. www.briko.cz

Sigma Quadro Malá svítilna s velkým výkonem Tak by se dala charakterizovat letošní novinka od Sigmy. Její předností je snadná montáž na řídítka s průměrem 22-32 mm pomocí šroubovací objímky, kterou stačí dotáhnout prsty, bez použití nářadí. Z té lze Quadro snadno vycvaknout a používat třeba jako kapesní svítilnu. Základem úspěchu jsou čtyři vysoce svítivé LED diody s třemi režimy svícení a komplet vodotěsné pouzdro. S alkalickými bateriemi, které jsou součástí balení, je garantovaná svítivost až 40 hodin. Hmotnost kompletu je pouhých 48 gramů. Orientační cena je 450 Kč. www.sigmasport.com

Schwalbe Doc Blue

TEXT: Robert Virt (Peloton) / FOTO: autor

Prevence proti defektům Různé tekutiny na lepení duší a bezdušových plášťů se přes svou nepříliš efektivní účinnost nestaly nikdy bestsellery. Vývoj i v této oblasti jde kupředu a nyní je na trhu jako novinka přípravek od výrobce známých plášťů. Doc Blue poslouží buď jako prevence a nebo pro zacelení menších poškození. Práce s ní je jednoduchá. Stačí aplikovat do vypuštěné duše či bezdušovky přes tělo ventilku s vyšroubovaným vnitřkem. Ke galuskovým typům je přibalen adaptér. Balení 100 ml vydrží na oba pláště (dávkování je jednoduché díky měrce), tedy pokud ale nebudou širší jak 57 mm (zde pak dávku zvýšíme na 75 ml). Jakmile vstříkneme ventilkem obsah lahvičky dovnitř pláště, vytvoří se na jeho okraji film, který je schopen bránit unikání vzduchu při defektu. Větších proražení se to ale netýká - Doc Blue je efektní při menších kolizích. Životnost je tři roky. Nevýhodou je nárůst hmotnosti, případné rozvážení kola. Orientační cena je 280 Kč. www. imexpo.cz

KOLO PRO ŽIVOT

23

JUNIOR XTRA TROPHY BÁRA CIMRMANOVÁ, 8 let

Kreslíme s Xtramanem LOŇSKÁ NOVINKA JUNIOR XTRA TROPHY SI ZÍSKALA TAK VELKOU ODEZVU, ŽE SE ČESKÁ SPOŘITELNA S ORGANIZÁTORY SERIÁLU KOLO PRO ŽIVOT ROZHODLA ROZŠÍŘIT POČET ZÁVODŮ PRO NEJMENŠÍ MILOVNÍKY CYKLISTIKY. STEJNĚ JAKO V MINULÝCH LETECH JE PRO DĚTI PŘIPRAVENA NA VŠECH ZÁVODECH I SOUTĚŽ V KRESLENÍ. JEDNOU Z INICIÁTOREK MYŠLENKY JUNIOR XTRA TROPHY JE VERONIKA HABROVÁ Z ÚSEKU MARKETINGU ČESKÉ SPOŘITELNY. 24

KOLO PRO ŽIVOT

DOMINIK HEJNA, 8 let

TEXT: Robert Bakalář

TEREZA MIKEŠOVÁ, 8 let

Jak a proč vás vlastně loni napadlo přijít s touto akcí pro děti? Měli jste velkou radost, když si při loňském vyhlašování chodily děti pro své možná první výhry v životě? „Projekt Kolo pro život patří již osmým rokem mezi klíčové sportovní projekty České spořitelny. Je určen všem věkovým i výkonnostním kategoriím, neustále se rozšiřuje a motivuje tak k účasti stále více lidí. Na závody jezdí nejen cyklisté z řad amatérů a profesionálů, ale i celé rodiny s dětmi. Proto jsme se vloni rozhodli začít se věnovat o něco více dětem a připravili pro ně společně s organizátory dětské závody Junior Xtra Trophy, které mají v titulu název konta pro nejmladší klienty naší banky a jsou známy svým výjímečným komiksovým designem. Závodit mohou děti v pěti kategoriích (děti do 6 let, kluci a holky do 10 let, kluci a holky do 14 let) a s prázdnou neodejde nikdo. Každý jezdec obdrží po registraci na závod malý dárek. Kromě závodů Junior Xtra Trophy se mohou děti zapojit i do soutěže v kreslení na téma: Já a moje kolo nebo Moje zážitky s kolem. Soutěží se v pěti kategoriích, nejhezčí obrázky budou na konci roku odměněny na Finálovém večeru Kolo pro život, výherci získají kola, helmy a cyklistické dresy. Jinak atmosféra kolem dětských závodů je naprosto jedinečná - když pozorujete rodiče, jak fandí, a ty nejmenší, jak se řadí a připravují na start, jak jsou hrdí, když dostávají na stupni vítězů medaile a ceny. Je to obrovská radost!“

„Věříme, že obliba dětských závodů poroste a do budoucna se stanou samozřejmostí na všech závodech seriálu Kolo pro život. Je přeci přání nás všech, aby na závody jezdilo stále více rodin s dětmi, a to nejen si zazávodit, ale také si užít prima sportovní odpoledne. Třeba tak podpoříme další malé nadějné sportovce a vychováme tak nové „cyklistické špičky“, které zabodují u nás, ale i ve světě.“ Co vás na této akci, s odstupem roku, nejvíc těší? „Jsem moc ráda, že se nám podařilo projekt Kolo pro život rozšířit o dětské závody a zapojit tak do cyklistiky i ty nejmladší účastníky.

LENKA GROSMANOVÁ, 10 let

Těší mě, že závody Junior Xtra Trophy mají mezi nejmladšími závodníky velký ohlas a účastní se jich velká spousta nadějných cyklistů . Ať letos na Orlíku, přestože pršelo, tak potom v Brně, závodilo několik desítek dětí v každé kategorii. Díky své popularitě se počet dětských závodů rozrostl z původních pěti na čtrnáct. Společně s Českou spořitelnou se rozhodla závody Junior Xtra Trophy podpořit i Pojištovna České spořitelny, která se stala partnerem dětských dovednostních soutěží a věnovala také zajímavé ceny. Je skvělé, že stejně jako vloni se do závodů zapojil i Pepa Dressler se svou školou biku pro děti, a že počet nejmladších účastníků na závodech stále roste. To nás těší“. ANIĚKA BAREŠOVÁ, 5 let

Co si od Junior Xtra Trophy slibujete? Třeba i to, že děti se jednou od kreslení a her dostanou k cyklistice?

KOLO PRO ŽIVOT

25

PRAŽSKÉ SCHODY TEXT > ROBERT BAKALÁŘ + FOTO > MARKÉTA NAVRÁTILOVÁ

Když před staletími Švédové dobývali Prahu, ostřelovali ji z bašt pražského hradu. O několik set let později to měl s dobýváním Prahy mnohem snadnější plavovlasý Viking s poněkud rusky znějícím jménem: Fredrik Kessiakoff. Sedmadvacetiletý Švéd k tomu nepotřeboval ani děla, ani pušky, ale jenom svůj Cannondale. Na něm už podruhé vyhrál tradiční „Pražské schody“.

26

KOLO PRO ŽIVOT

VÝSLEDKY 1. Fredrik Kessiakoff 2. Florian Vogel 3. Kristian Hynek 4. Pavel Boudný 5. Václav Ježek 6. Tomáš Vokrouhlík

1:01:58 1:02:22 1:02:42 1:02:44 1:02:49 1:02:56

Závod V.I.P. 1. M. Černý (CPI Hotels) 2. D. Dvořáček (Automotive Consulting) 3. C. Mladenov (Automotive Consulting) 1. J. Kábrtová (Peloton) 2. L. Velechovská (Klima Praha) 3. H. Russová (Automotive Consulting)

KOLO PRO ŽIVOT

27

PRAŽSKÉ SCHODY

Jak Švédové dobývají Prahu 14. ročník Pražských schodů opět se sluncem UŽ POČTRNÁCTÉ VIDĚLA PRAHA TAKŘKA TO NEJLEPŠÍ, CO SVĚTU MOHOU HORSKÁ KOLA NABÍDNOUT. S POZDĚJŠÍM VÍTĚZEM KESSIAKOFFEM CHYBĚT NEMOHL PRAŽSKÝ „TALISMAN“ MIGUEL MARTINEZ, A DORAZILI I DVA NENÁPADNÍ ŠVÝCAŘI: MICHAEL BISCHOF JEZDÍCÍ V KYPERSKÝCH BARVÁCH A MISTR SVĚTA Z ROKU 2006 ZE ZÁVODU DRUŽSTEV FLORIAN VOGEL. TENHLE ČERSTVÝ MISTR SVĚTA PŘIJEL DO PRAHY S VIZITKOU MEDAILÍ Z JUNIORSKÝCH MISTROVSTVÍ SVĚTA, MEDAILEMI Z MISTROVSTVÍ EVROPY A SVĚTA DRUŽSTEV, DALŠÍMI MEDAILEMI Z INDIVIDUÁLNÍCH ZÁVODŮ NA MISTROVSTVÍ EVROPY A SVĚTA A PROTI NIM VŠICHNI NAŠI NEJLEPŠÍ. TAKŽE V MEZINÁRODNÍM OBSAZENÍ

28

KOLO PRO ŽIVOT

PÁR PŘITAŽLIVÝCH ZMĚN, A TAK JEDINÉ, CO SE NEZMĚNILO, BYLA TRASA. KRÁSNÁ, ALE TĚŽKÁ… SCHODY JEN PRO SILNÉ NÁTURY Když se na Malé Straně závodilo v roce 1994 poprvé, byl start i cíl v Nerudově ulici. Tehdy se všichni organizátoři učili. (Vítěznému italskému mistrovi světa Daniele Pontonimu vyplácel jeden z organizátorů dohodnuté startovné z kapsy trenýrek v hotelové chodbě). Ale to už je pryč a pryč jsou i stupně vítězů, které tehdy stály v zatáčce na konce Nerudovky. O dva roky později se už ti nejlepší dívali ze stupňů vítězů na Hradčanském náměstí na nejkrásnější panorama světa. A tak vlastně jediné, co se neměnilo a nemění, je snaha nabídnout milovníkům cyklistiky opravdu to nejlepší, co na světě šlape do pedálů. Nikdy za 14 let nechyběli na

startu mistři světa, evropští šampióni nebo olympijští vítězové. Na Nových zámeckých schodech (je jich 149) předvádějí divákům pořádnou dávku adrenalinu. Julienovi Absalonovi, který pak v Aténách vyhrál olympiádu, tu jednou praskl rám jeho Bianchi. Naštěstí se nerozpadl. Několikanásobný mistr v cyklokrosu i na horských kolech Thomas Frischknecht tu při svých startech nikdy nedojel - jednou utrhl přehazovačku, podruhé prorazil plášť. A přestože „schody“ se mohou zdát hodně nebezpečné, úrazy se jim vyhýbaly. Vlastně historie zná jen dva těžší případy: Martin Kaňkovský si tu zlomil klíční kost a mistr republiky Pavel Elsnic naštípl kolenní čéšku. Tyhle schody jsou opravdu jen pro statečné. A taky pro šťastlivce. Jenže dnes k bezpečnosti přispívá i současná technika - skvělé odpružené vidlice, dokonalejší pláště, pro-

pracované materiály rámů. Když v roce 1994 přijel do Prahy Daniele Pontoni, měl kolo s ocelovým rámem a pouze s pevnou vidlicí. To Jaroslav Bílek (vítěz Závodu míru), který také občas koketoval s horskými koly, měl o pár let později sice kolo skvělé, ale přesto přijel do cíle hodinového závodu s dlaněmi rozedřenými do krve. JAKO OLYMPIJSKÝ VYSLANEC? Miguel Martinez, který v Praze startoval poprvé v roce 1997 (skončil druhý za Janem Kotalem, který už pár let vozí při závodě kameru na přilbě), v Praze vyhrál třikrát. Letos ale nedojel, protože přetrhl na svém karbonovém prototypu LOOK řetěz a celou Nerudovu ulici až do cíle šel pěšky. A Praha mu na téhle cestě tleskala, jako kdyby vyhrál! Martinez letos poprvé nepřijel v žádném týmovém dresu. Na konci roku 2006 - poté, co ještě vyhrál čtyři závody Španělského poháru - se rozhodl z vrcholové cyklistiky odejít. Po bronzovém medailistovi z olympijských her 1996 a olympijském vítězi ze Sydney, který byl dvojnásobným mistrem světa "23", mistrem světa Elite a třikrát vyhrál Světový pohár, sáhl francouzský výrobce rámů světoznámý Look - který mimo silničních kol chce vyrábět i nejkvalitnější horská kola. Miguel tak přijel do Prahy jako testovací jezdec (on sám říká, že ve firmě mají s Laurentem Jalabertem, který zase odpovídá za testy silničních kol, titul zkušebního inženýra) s prototypem nového stroje. Drobný Francouz, držitel vysokého státního vyznamenání, který startoval i dvakrát na Tour de France, který si za těch deset let Prahu zamiloval stejně, jako si Praha zamilovala jeho, letos přijel ještě s jiným cílem: nabídnout podporu kandidatuře Prahy jako olympijského města. A tak se ještě před závodem sešel na toto téma s primátorem Pavlem Bémem a ředitelem společnosti Praha olympijská Tomášem Peterou. Přivezl repliku svého olympijského dresu, kterých je pouze deset, a věnoval jej primátorovi. „Praha pro mne v životě znamená hodně - našel jsem tu krásné prostředí, dobré kamarády a také organizátory, kteří mne přesvědčili, že by olympiáda v Praze byla v dobrých rukou…“ (A pak dodal, že Pavlu Bémovi gratuluje k výstupu na Mont Everest).

Pražský primátor Pavel Bém přijal Miguela Martineze na radnici hlavního města Prahy

SÓLO PRO ŠVÉDA, POTLESK HYNKOVI Ale vraťme se k závodu. Tahle pražská zkouška je opravdu tvrdá. Jestliže loni absolvoval vítězný Švéd Kessiakoff za hodinu závodu 18 okruhů (byl to vůbec nejrychlejší ročník), pak letos to bylo dokonce devatenáct okruhů a k tomu ještě nájezd!

Co se ale nemění, jsou charakteristiky okruhu: výškový rozdíl mezi nejnižším bodem tratě na Malostranském náměstím a nejvyšším na Hradčanském náměstí je 55 metrů a to na okruhu, který měří něco kolem 1 400 metrů. A protože Malostranské náměstí je zhruba na polovině trasy, musejí se na tu imaginární Petřínskou rozhlednu jezdci dostat během pouhých 700 metrů! Takže jestliže loni to

KOLO PRO ŽIVOT

29

PRAŽSKÉ SCHODY

Kessiakoff. V posledním okruhu to bylo 2:53 min.! (Jinak jezdil časy mezi 3:04 min. až 3:26 min, což byl v 15. okruhu jeho nejpomalejší průjezd.) Byl to příjemný pohled na českou elitu, jak s Kessiakoffem a Vogelem dlouho držela krok. Rozhodly vlastně až poslední dva okruhy, kdy výrazně zrychlil pozdější vítěz. A ani týmový mistr světa z Nového Zélandu Vogel se ho neudržel. Kessiakoff přijel sám s náskokem 24 vteřin. Úchvatný souboj o třetí medailové místo svedlo kvarteto českých cyklistů Kristian Hynek, mistr republiky Pavel Boudný, Václav Ježek a vítěz Českého poháru 2006 Tomáš Vokroulík. Tuhle čtveřici v cíli dělilo jen 14.vteřin a Hynek udolal Boudného o pouhé dvě vteřiny. A víte, jakou průměrnou rychlostí Fredrik Kessiakoff těch 2 980 schodů - a ta „pyrenejská“ stoupání na Jánském vršku, v Nerudovce a Ke Hradu - zdolal? Bylo to skoro neuvěřitelných 25,8 km/hod.! bylo osmnáct Petřínských rozhleden, pak si Kessiakoff letos společně s Florianem Vogelem přidali ještě jeden okruh navíc! (Snad aby si Pražané jejich cyklistické umění vychutnali.) Takže devatenáct okruhů a nájezd k tomu celkem tedy dvacet průjezdů Hradčanským náměstím.

30

KOLO PRO ŽIVOT

Michal Slabej ze Sportisu (jeho firma zajišťuje časomíru na všech závodech Kola pro život) každý průjezd na počítači zmapoval. Dvakrát jezdci absolvovali trasu pod tři minuty. Při prvním okruhu to dokázal Kristián Hynek (ČS MTB Team) - 2:57 min. Ten druhý čas pod tři minuty „vsadil“ vítězný

Když jsme se v hotelu Pyramida loučili, povídá usměvavý a příjemný Fredrik: „Vím, že jste říkali, že v Praze startují jen mistři světa nebo olympijští vítězové. To já loni ještě nebyl, ale pak jsem na Novém Zélandu dojel třetí. Bude vám stačit, když vyhraju až teď v Pekingu…?“ Tak jsme mu řekli, že nám to klidně stačit bude.

INZERCE

ROZHOVOR

Kalhotky? Zapomeňte!

TEXT: Robert Bakalář /FOTO: Jan Něměc (MCBS)

VERONIKA KREJČOVÁ JE SVÝM ZPŮSOBEM VELMI ZAJÍMAVÁ ŽENA V DOMÁCÍM I VE SVĚTOVÉM BIKINGU. JAKO LÉKAŘKA SE POPRVÉ SETKALA S HORSKÝMI KOLY V ROCE 1993, KDYŽ S TEHDEJŠÍ ČESKOU REPREZENTACÍ, KTEROU TVOŘILI NAPŘÍKLAD PAVEL ŠTÍCHA, MARTIN RAUFER A JOSEF STRAKA, ABSOLVOVALA BIKOVOU TOUR DE FRANCE. HORSKÁ KOLA JÍ ZAUJALA TAK, ŽE SI POTÉ UDĚLALA MEZINÁRODNÍ ZKOUŠKY JAKO ROZHODČÍ. OD TÉ DOBY ABSOLVOVALA ŘADU SVĚTOVÝCH POHÁRŮ, „PÍSKALA“ I OLYMPIJSKÉ HRY V ATÉNÁCH A TEĎ JI ČEKÁ I MISTROVSTVÍ SVĚTA VE SKOTSKU. JEJÍ ZAJÍMAVOST VŠAK SPOČÍVÁ KROMĚ JINÉHO I V TOM, ŽE SE - JAK SAMA ŘÍKÁ - „NA STARÁ KOLENA“ STALA MAMINKOU. A KDYŽ FUNGOVALA JAKO HLAVNÍ ROZHODČÍ NA ČESKÉM POHÁRU V TEPLICÍCH, DOKÁZALA SI ODSKOČIT OD ZÁVODU, ABY SVÉ MALIČKÉ SLUNÍČKO NAKOJILA. Její lékařskou profesí je péče o čerstvá novorozeňata. Odborně se tomu říká neonatologie. A protože mezi účastníky Kola pro život je velké procento žen, je Veronika - jako lékařka i jako bikerka - ta pravá, která může ženám nejlépe poradit. Mohla by nastat situace, kdy by cyklistika - horská kola - ženám škodila? Jejích organismus je přece jen méně odolný, než mužský. Nebo je to zavádějící dojem? „Samozřejmě je rozdíl mezi ženami a muži, ale neřekla bych, že ženský organismus je o tolik méně odolný, i ženy dokáží dobýt vrchol světa. Cyklistika je obecně doporučovaný sport, horská kola k tomu přidávají pobyt

středím. Takže jsme zpátky u toho - větrat, větrat, větrat. Samozřejmostí je pokaždé cyklistický dres vyprat a nechat řádně uschnout. Dojde-li už ke vzniku mykózy, je třeba ji včas léčit, nenosit i mimo sport těsné a neprodyšné oblečení, nebrat si na noc, případně i přes den doma spodní prádlo. Některé ženy trpí opakovanými úpornými mykotickými záněty, v takovém případě je třeba poradit se se svým gynekologem, to by mohl být ten případ, že by bylo lépe na nějaký čas kolo vynechat.“

v přírodě. Je třeba přihlédnout k celkovému i aktuálnímu zdravotnímu stavu, ale určitě horská kola nepatří mezi sporty, které by se nehodily pro dívky a ženy.“ Jak je to třeba s hygienou? Nosit spodní kalhotky pod cyklistický dres ano či ne, jak ošetřovat ty ženské citlivé partie? „Pro hygienu je důležité mít cyklistický dres z prodyšného materiálu, spodní kalhotky bych pod něj nedoporučila. Důležité je větrat, větrat, větrat!“ Co dělat, když je sedací část (a nejen ona), hodně podrážděná. (Muži o tom říkají „chytit vlka“.) „Ano, to je problém-mykotickým infekcím (plísním, kvasinkám) se nejlépe daří v místě vlhké zapářky - čili vlhko a teplo je pro ně ideálním pro-

Příroda je mocná a neošálitelná čarodějka - dá se závodit nebo trénovat, když ženy „mají své dny?“ „Menstruace patří k ženě, není to choroba, je to naopak známka zdraví (například anorektičky při extrémním vyhubnutí přestávají menstruovat) . Zase je to individuální, některé dívky a ženy nemají při menstruaci žádné problémy, některé ano. Dnes je poměrně hodně rozšířena hormonální antikoncepce, ta ve většině případů zmírňuje krvácení i další příznaky provázející menstruaci. Sportující ženy a dívky snášejí menstruaci také většinou lépe. Zase je třeba myslet na hygienu, dnes jsou dobře dostupné různé druhy tampónů a vložek, je třeba je včas měnit. Určitě se nesmí zanedbat výživa a hlavně pitný režim. Ve většině případů se tak v těchto dnech trénovat i závodit dá.“ Nehrozí nebezpečí, že by žena - kvůli své náklonnosti ke kolu - nemohla přijít do jiného stavu? „O tom se mluví spíš v případech u mužů, u žen cyklistek takové nebezpečí nehrozí. Pro otěhotnění je určitě výhodou, je-li žena v kondici, to se jí ostatně bude hodit i při péči o potomka.“ Existuje nějaké základní pravidlo, kterým by se ženy - cyklistky - měly řídit? „Asi nejlepší je poslouchat své tělo, většinou si samo řekne, co potřebuje.“

KOLO PRO ŽIVOT

33

ROZHOVOR

JAKO K POŠŤÁKŮM ODJAKŽIVA PATŘILO KOLO, STEJNĚ TAK SI NAŠI DĚDOVÉ NEUMĚLI PŘEDSTAVIT ANI PEKAŘSKÉ POMOCNÍKY JINAK, NEŽ S NŮŠÍ VOŇAVÉHO PEČIVA NA ZÁDECH, JAK ŠLAPOU NA KOLE. ASI NEJSLAVNĚJŠÍM ČESKÝM „CYKLISTICKÝM PEKAŘEM“ BYL NEJLEPŠÍ CYKLISTA NAŠÍ HISTORIE JAN VESELÝ. A TAK I PROTO NEJSOU DVĚ SOUČASNÉ SKUTEČNOSTI NĚČÍM MIMOŘÁDNÝM: ŽE SE PARTNEREM KOLA PRO ŽIVOT NOVĚ STAL PEKAŘSKÝ VELIKÁN UNITED BAKERIES SE SVOJÍ ZNAČKOU DELTA, A ŽE JAROSLAVU POMPOVI (foto str. 31), KTERÝ JE ŘEDITELEM PUBLIC RELATIONS, NENÍ CYKLISTIKA VŮBEC CIZÍ. SPÍŠ NAOPAK. Vaše sportovní cesta začala fotbalem. Jak ale od něj vedla cesta k triatlonu, který byl posléze vaším hlavním sportem? „Fotbalem začala a fotbalem permanentně

34

KOLO PRO ŽIVOT

pokračuje. Když se ale objevil triatlon, tehdy se říkalo železný muž, byla to obrovská sportovní výzva, které nešlo odolat. Byl jsem ale vždy hobbík, který se sportem baví a závodí pro endorfiny, pohodu a žízeň, ne pro tituly.“ Byl jste jedním z prvních československých železných mužů a v roce 1985 prvním Východoevropanem, který absolvoval New York City Triathlon. Cyklistika, druhá disciplina triatlonu, je bezesporu úchvatný sport, je to symbióza síly, vůle, sebezapření. Čím si získala vás? „Není nudná, je to taková hodně aktivní pestrá turistika, i když ve vrcholové podobě převažuje dřina. Vzpomínám rád třeba na nádherně režírovaný švýcarský open etapový závod Velká cena Viléma Tella, který jsem novinářsky pokrýval. Jedna etapa začala pohodovými dvaceti kilometry v balíku, pak se nalodil celý peloton včetně doprovodných vozů na loď a po hodinové plavbě přes Lucernské jezero začal v Gersau ostrý start etapy přes horský prů-

smyk, vyšší než dva tisíce metrů. Moc se mi líbil i závod Okolo Rakouska, kde jsme si s kolegou vyzkoušeli na kolech naostro horskou časovku z Döllachu na Franz Josef Höhe po slavné Grossglocknerstrasse. Moderně řečeno: bylo to „dost hustý!“ Velkou výzvu představuje cyklistika při Ironmanu na Havaji, jede se 180 km mezi lávovými poli, ve 40 stupňovém vedru a 90 procentní vlhkosti vzduchu, občas fouká od moře tak, že se palmy ohýbají do pravého úhlu a cyklisté končí v příkopě. Jízda v háku je zakázána, tam je to hodně o morálce a vůli.“ Cyklista by asi na rohlíky nikam daleko nedojel, ale přesto: Víte, kolik pečiva a chlebů vaše pekárny pro nás připraví? „Loni jsme v Česku upekli přes 161 milionů kilogramů čerstvého pečiva, další desítky milionů kilogramů pak ve Slovenské republice, Maďarsku a Polsku. Jen rohlíků za rok upečeme tolik, že by pomyslný rohlíkový řetězec třináctkrát omotal zeměkouli kolem rovníku, denní výrobu počítáme v milionech kusů. Jsme pyšní na to, že naše značky Delta a Odkolek jsou nejen nejznámějšími, ale i dvěma nejdůvěryhodnějšími značkami pečiva v České republice. Nemohu ale souhlasit s tím, že by cyklista na rohlíky nikam daleko

TEXT: Robert Bakalář

S rohlíky třináctkrát kolem zeměkoule

nedojel. My jsme jezdili v triatlonovém pravěku právě na rohlíky se salámem, které nahrazovaly tehdy neexistující energetické gely a tyčinky. A dojeli jsme dost daleko.“ Vraťme se ke kolu. Koho nejvíc obdivujete? „Vždy jsem obdivoval všechny borce, kteří umí, ale zůstali pohodáři. Jako novinář jsem měl štěstí na úspěchy reprezentantů. Byl jsem jedním ze čtyř českých žurnalistů, kteří byli u historicky jediné české medaile ze silničního závodu jednotlivců na mistrovství světa. V norském Oslo tenkrát famózně zabojoval Lubor Tesař a získal bronz. Na mistrovství světa na horských kolech v kanadském Bromontu jsem byl u excelentního pátého místa Petera Hrice v cross country, zažil jsem zlatou éru československého cyklokrosu v čele s Radkem Šimůnkem. Fascinovaly mě souboje Armstrong Ulrich v Tour. (Vzpomínáte, jak Armstrong sportovně počkal na Ulricha, který saltem opustil silnici?) Dnešní špičkovou cyklistiku ale decimují dopingové aféry, to mě hodně mrzí. Pokud INZERCE

bych měl říci jediné jméno obdivovaného cyklisty, pak je to Josef Zimovčák.“ Máte čas se dneska kolu věnovat? Mimochodem na jaké značce jezdíte? „Jezdím mnohem méně, než bych si přál (fotbalu se neumím vzdát a volného času je málo), ale věřím, že firemní partnerství s Kolem pro život mě nakopne k pravidelnějšímu tréninku. Triatlon jsem jezdil na klasickém závodním favoritu F1 s komponenty Campagnolo, ale když mi ho ukradli, zůstal jsem jen u horského kola. Silnice je dnes nebezpečná a v terénu mě to víc baví. Mám deset let starého Authora s přední odpruženou vidlicí, tenkrát to bylo velmi kvalitní kolo, ale nastal čas na výměnu.“ Jaký je váš cyklistický největší výkon? „Čtyřnásobné absolvování dvěstěkilometrové trati v tvrdých kopcích při legendárním

butovském Železném muži, při jednom ročníku navíc v kruté zimě a dešti. Na horském kole Král Šumavy, ovšem v maximálně pohodovém tempu.“ Kdysi se v jedné písní zpívalo, že bez chleba nelze žít. A to je pravda. Proč jste se dali dohromady právě s Kolem pro život? „Delta je dynamickou, moderní evropskou značkou pro progresivní, aktivní a cílevědomé lidi. A právě takoví jsou účastníci bikových závodů. Kolo pro život i Delta zřetelně oslovují celé rodiny a jsou atraktivní pro všechny věkové kategorie od dětí po seniory. Proto má nové partnerství svoji logiku. Firma United Bakeries fandí sportu. Mimochodem, marketingový ředitel Petr Mlíka, který spojenectví s Kolem pro život vyjednal, je nejen hokejista, ale také náruživý biker.“

TRÉNINK

Sám sobě trenérem V MINULÉM DÍLE JSME SE SEZNÁMILI SE ZÁKLADY ŘÍZENÉHO TRÉNINKU. DNES SE PODÍVÁME TROCHU PODROBNĚJI NA ROZVOJ VYTRVALOSTI. TA TVOŘÍ ÚPLNÝ ZÁKLAD PŘÍPRAVY. DĚLÍME JI NA OBECNOU A SPECIÁLNÍ.

n Příklad tréninku obecné vytrvalosti Jedná se o souvislé pravidelné tempo, které trvá alespoň 4 - 2 hodiny při intenzitě 110 130 tepů. Vytrvalostní trénink samozřejmě může trvat i více než 5 hodin. Není to žádná věda, musí se to na kole jen "odsedět". Speciální vytrvalost představuje celou škálu schopností. V kombinaci se sílou jde o silovou vytrvalost. V kombinaci s rychlostí zase o rychlostní vytrvalost. Každopádně se jedná o vytrvalost v relativně vysokém výkonu, který ještě zvládáte převážně aerobním spalováním. V případě bike maratonů hraje speciální vytrvalost zásadní roli, a proto její trénink bude tvořit základ vaší přípravy. V tréninkových jednotkách, které jsou zaměřeny na rozvoj speciální vytrvalosti bude nutné „přitlačit na pilu“. Znamená to, že intenzita jízdy, kterou nejlépe vyjadřuje tepová frekvence, se začne posouvat až k samotné hranici anaerobního prahu (ANP). Samozřejmě v závislosti na době trvání zátěže. Údaje o vašem ANP získáte po absolvování speciálního testu na ergometru pod dohledem lékaře. ANP se pohybuje podle stavu trénovanosti mezi 80 až 95% TFmax. ANP TEXT: Roman Čermák / ILUSTRACE: Aleš Leznar / FOTO: Markéta Navrátilová

Obecná vytrvalost představuje nutný základ, bez něhož se do závodů raději nepouštějte. Před zahájením závodní sezóny je nutné absolvovat určitý objem tréninku v relativně nižších pásmech intenzit. Hlavním účelem vytrvalostní přípravy je naučit tělo hospodárně využívat energetické zdroje. Při déle trvajících jízdách v nižších intenzitách se postupně váš organismus naučí efektivně spalovat především tuky a současně bude rozvíjet schopnost přenosu kyslíku do svalů. Tuky jako energetické „palivo“ potřebují dostatek kyslíku. Spalováním tuků ve svalech vzniká energie, kterou k dlouhodobému výkonu potřebujeme. Čím více kilometrů najezdíte, tím více se vaše tělo zefektivní. Opakovaný vytrvalostní trénink vede k růstu aerobní kapacity organismu. Jeho odborným vyjádřením je maximální kyslíková spotřeba

(VO2max). Tato hodnota se pohybuje mezi 50 - 70 ml/min/kg. Hodnoty nad 80 jsou považovány za vynikající a svědčí o vysoké úrovni vytrvalosti. V případě delšího výpadku nebo snížení tréninku tato hodnota rychle padá dolů. Trvá potom měsíce, než se ji podaří vrátit na původní úroveň. Proto špičkoví cyklisté trénují na kole po celý rok. Intenzita pro rozvoj obecné vytrvalosti se pohybuje v rozmezí 60-70% maximální tepové frekvence (TFmax) .Taková tréninková jízda by měla trvat alespoň dvě hodiny a v týdenním cyklu by se měla nejméně třikrát opakovat. Postupně ale budete muset tréninky prodlužovat. Profesionální jezdci tráví „najížděním“ kilometrů obrovské množství času. V době před zahájením sezóny, od února do dubna, najezdí 6-9 tisíc kilometrů! Posun ve vytrvalosti zjistíte již po třech týdnech. Nejprve se projeví na vaší váze. Také váš klidový tep začne pomalu klesat. Během tréninku nebude mít pocit hladu již po první hodině tak, jako když jste začínali. Především to však poznáte během jízdy. Pojedete stejnou rychlostí na stejné trase a přitom váš tep bude o něco nižší. Tělo vám vysílá signál, že můžete zahájit trénink v oblasti speciální vytrvalosti.

36

KOLO PRO ŽIVOT

představuje zlomovou hranici, kdy k pokrytí energie přestávají stačit aerobní procesy (spalování tuků) a začínají převládat anaerobní pochody (spalování cukrů). Na úrovni ANP to ještě organismus stačí relativně dlouhou dobu kompenzovat. Překročení ANP má na vnitřní prostředí „smrtící“ dopad. Dochází k rychlému zakyselení svalů, které vás během krátkého okamžiku donutí výrazně snížit intenzitu výkonu. Pro potřeby řízeného tréninku má znalost vašeho ANP zcela zásadní význam. Jeho určení v laboratorních podmínkách se ale může lišit od skutečného stavu. Záleží na metodice testu. V praxi se pro určení ANP často používá hranice 4mmol na tzv. laktátové křivce. Jinou metodu nabízí Conconiho model. Ten udává ANP jako bod zlomu na křivce tepové frekvence rostoucí lineárně v závislosti na zátěži. ANP se dá také odvodit od vaší TFmax. U dobře trénovaných závodníků se ANP pohybuje 15-10 tepů pod TFmax. Časem sami nejlépe vycítíte, kde asi tato hranice je. U výkonů na hranici ANP hraje významnou roli přenos kyslíku do tkání. Tuto schopnost určuje do značné míry složení krve, zejména počet červených krvinek, výše hematokritu a kvalita hemoglobinu. Na tuto oblast se bohužel zaměřuje zneužívání dopingu. Použitím zakázaných látek, především hormonu EPO si někteří závodníci pomáhají uměle „vylepšit“ krev, která potom ve vrcholných výkonech lépe přenáší kyslík. Je ale potřeba zdůraznit, že takové zásahy do organismu mohou způsobit vážné zdravotní problémy a v některých případech i smrt. Rychlostní vytrvalost může být dlouhodobá, střednědobá nebo krátkodobá. n Příklad tréninku rychlostní vytrvalosti - dlouhodobé. Časové úseky od 60 do 30 min, mohou být i opakované. Většinou se odehrávají na rovinatém úseku (časovka). Intenzita se pohybuje v rozmezí 140 - 160 tepů. Takovému výkonu se říká v praxi "setrvalý stav". Znamená to, že jedete relativně rychle, ale přitom stále s dostatečnou rezervou ke zrychlení. Přesně tuto schopnost v maratonech budete potřebovat.

n Příklad tréninku rychlostní vytrvalosti - střednědobé. Časové úseky od 15 do 8 min. Lépe se jedou ve zvlněném terénu, proti větru nebo také na trenažeru. Ideální je opakování v podobě intervalového tréninku. Intenzita v těchto časových úsecích je už značně vysoká, v rozmezí od 160 do 170 tepů. Tento typ tréninku už docela „bolí“ a je potřeba volit správné pauzy k regeneraci mezi jednotlivými intervaly. Následující den byste měli odpočívat nebo volit lehčí vytrvalostní trénink. Velmi důležité je udržování optimální frekvence šlapání. Ta se pohybuje mezi 70 - 90 otáčkami. n Příklad tréninku rychlostní vytrvalosti - krátkodobé. Časové úseky od 6 do 2 min. Při těchto intervalech nejspíš překročíte svůj ANP. Intenzita se bude pohybovat mezi 170 a 180 tepy a bude docházet k výraznému zakyselení vašich svalů. Proto je nutné intervaly prokládat dostatečně velkými pauzami. Ty se dají řídit podle rychlosti "zklidnění". Sledujte, jak rychle se po výkonu bude vracet váš tep do úrovně okolo 110 120 tepů. U hodně krátkých intervalů zkou-

šejte zvyšovat frekvenci šlapání nad 100 ot/min. n Příklad tréninku silové vytrvalosti. Nezapomínejte také na rozvoj silové vytrvalosti. Síla ke zdolávání strmých výjezdů je v horské cyklistice skutečně zapotřebí. V našich podmínkách má většina kopců délku maximálně 2-3 kilometry. Proto silově-vytrvalostní intervaly soustřeďte spíše do kratších úseků od 8 do 2 minut. Pro tento trénink využívejte krátká prudká stoupání, táhlé výjezdy se serpentinami nebo zvlněné úseky s výrazným protivětrem. Ideálním a často opomíjeným prostředkem pro rozvoj síly je trenažér. Volte spíše těžší převody s frekvencí šlapání mezi 50 - 60 ot/min. Intenzita se bude pohybovat mezi 165 a 185 tepy. Na závěr: Speciální vytrvalost začněte trénovat až po absolvování základní objemové přípravy. Kontrolujte si pravidelně klidový tep a údaje si zaznamenávejte do tréninkového deníku. Čím nižší klidový tep, tím vyšší je vaše úroveň obecné vytrvalosti. Podle klidového tepu a rychlosti zklidnění můžete plánovat další tréninkové jednotky nebo opakováni intervalů.

KOLO PRO ŽIVOT

37

OSOBNOST

Primář

v sedle NA TO, ŽE JE MUDR. ZBYNĚK FUKSA PRIMÁŘEM LECKDY NEPOSTRADATELNÉHO A ŽIVOTNĚ DŮLEŽITÉHO ODDĚLENÍ JEDNOTKY INTENZIVNÍ PÉČE ÚSTŘEDNÍ VOJENSKÉ NEMOCNICE V PRAZE, JE TA JEHO KANCELÁŘ V LEDAČEMS ZVLÁŠTNÍ: NA STĚNÁCH NÁDHERNÉ BAREVNÉ FOTOGRAFIE VĚTROŇŮ, PROTOŽE SE RÁD ČAS OD ČASU PROLETÍ. A O DVÍŘKA SKŘÍNĚ S LÉKAŘSKÝMI PUBLIKACEMI JE OPŘEN ČERNÝ SUPERIOR S KARBONOVOU ZADNÍ VIDLICÍ A PROFIOSAZENÍM. DOKTOR FUKSA K TOMU VŠEMU TAKY RÁD JEZDÍ NA KOLE. A DOKONCE I DO PRÁCE!

TEXT: Robert Bakalář / FOTO: Markéta Navrátilová, archiv

Za tu jeho lásku k cyklistice mohou tak trochu vlastně studentská léta na Vojenské lékařské akademii v Hradci Králové. Tam se skamarádil třeba s MUDr. Karlem Martinkem (to je ten, co radí cyklistům a má hezkou dceru, která na Kolo pro život nedá dopustit). A tam se taky zrodila parta doktorů stejné krevní skupiny, kteří pak později léto co léto spolu jezdili na Šumavu na kole. Dneska si život bez kola neumí skoro představit. „Najezdím ročně tak 8-10 000 kilometrů,“ prohodí. Promoval před šestadvaceti let a v roce 1983 nastoupil jako útvarový lékař do Dejvic. Po třech letech přišla chvíle pro změnu. „Dostal jsem nabídku jít do Ústřední vojenské nemocnice. Chtěl jsem post chirurga, jenže tenhle flek byl v nemocnici obsazený, a tak mi nabídli místo na anesteziologii,“ říká. Od roku 1997, kdy ve střešovické nemocnici vzniklo oddělení Jednotky intenzivní péče, je v něm primářem. S troškou hrdosti v hlase řekne, že je to tak trochu jeho dítě. (Na stole zazvoní telefon a dr. Fuksa do sluchátka svému kolegovi na druhém konci drátu odpoví: „Myslím, že tomu člověku bude líp u nás, než u vás. My se o něj umíme postarat líp…!“). Když položí telefon, řekne: „Intenzivní péče v podobě jako je u nás, byla první v České republice…“ a dodá, že je to oddělení pro dvacet těžce nemocných, kteří jsou napojeni na přístroje. „A máme tu fakt lidi, kteří utekli hrobníkovi z lopaty.“ Dívám se na ty krásné letecké fotky a zajímá mne, jak se k lítání dostal. „To bylo v roce 1980 na letišti v Jičíně. Dneska si zalítám tak 10-15 hodin ročně,“ pochlubí se. A co kolo?, ptám se. „Tak to bylo o rok později v roce 1981. Vsadil jsem se, že udělám „železného muže.“ Dopadlo to špatně: nevěděl jsem, že musím jíst a pít a hypoglykemie mne doslova srazila z kola. No a vidíte, to kolo mne od té doby pořád drží,“ směje se. MISE - TO NEBYLA SRANDA Takhle to na první pohled vypadá idylicky: letecké fotky, bílý lékařský plášť, konzultace s kolegy lékaři, zachráněné životy. Jenže

MUDr. Fuksa zná život i z té druhé strany dobře zná případy, kdy i ta nejlepší lékařská péče selže a lidský život skončí. Dvakrát totiž byl členem vojenských zahraničních misí: poprvé prožil šest měsíců v roce 1991 v Perském zálivu poté, co Irák napadl Kuvajt. „Bylo to divoké - neznámá oblast, arabský svět a vlastně první kontakt s válkou, o které jsme se vlastně jen učili ve škole. Byli jsme dvěstěčlenná skupina „vidláků“ na cestě do

kých Plitvických jezer, na území samozvané Republiky srbské. „To bylo snad ještě horší, protože jsme tuhle krajinu znali z dovolených, lidem jsme rozuměli, tudy se jezdilo na Jadran, viděli jsme filmy o Vinetouovi. A najednou rozstřílený Karlovac.“ Všudypřítomná nesmiřitelná nenávist vůči druhé straně bez viditelné možnosti usmíření, to nejsem schopen pochopit dodnes. Tam to moc o veselých historkách nebylo,“ říká.

velkého světa, až na vzácné výjimky disponující „massa Bob angličtinou“ pro samouky do dvanácté lekce, obrovská letecká základna USAF nedaleko Madridu, tisíce amerických vojáků v polních uniformách, najíst dostanete jenom když řeknete identifikační desetimístný kód (pochopitelně přidělený v USA), obrovitý černý seržant bdící nad úředním šimlem. Ale hlad je mocný, takže svůj kód AB12345678 si pamatuju dodnes. A tak jsem se nacpal k prasknutí. A dál: městečko Haffar-all-Batin nedaleko hranic s Kuvajtem, nekonečná děsivá poušť, v noci ve stanu zamrzlá voda, přes den 35 stupňů v zeleném stanu bez klimatizace. Framykoin "opustil" tubu druhou stranou, z čípků se stala beztvará hmota, „přátelská“ domluva na místním obecním úřadě přes otevřené pouzdro pistole, ztráta 20 kilo tělesné váhy, 6 měsíců bez piva. A pornokazety v arabském stylu - každá holá část těla důsledně zakryta barevnými čtverečky …Krátce: úplně jiný svět, těžko pochopitelný pro Evropana.!“ Podruhé strávil v rámci zahraniční mise rok v bývalé Jugoslávii nedaleko romantic-

AŤ JE TĚCH DRUHÝCH CO NEJMÍŇ! Dopíjíme kávu a ptám se, jak se dostal k tak úctyhodným ročním kilometrážím. „K pravidelnému a smysluplnému tréninku mne přivedl Karlos.“ (Rozuměj MUDr. Karel Martinek, viz. foto). „Nechal jsem si udělat testy a on mi podle nich připravil plány a dal mi ty základní podstatné rady třeba o tepové frekvenci.“ Tuhle „vědeckou“ cyklistiku začal provozovat ve chvílí, kdy mu za rok komputer na řidítkách ukázal 3 500 kilometrů. „To je asi osm roků zpátky,“ přemýšlí nahlas. Když dr. Fuksa mluví o kole, slyšíte z jeho hlasu, že jeho pohled na ně je „lékařský.“ A když si představíte, že medicína není profese, která se dá jakkoliv omezit časem, je obdivuhodné to jeho současné roční penzum, které se pohybuje mezi osmi a deseti tisíci kilometry. „Kdo chce, čas si najde,“ řekne rezolutně. A on si ho nachází každé úterý a čtvrtek při společných vyjížďkách se spolužákem Karlem Martinek na Křivoklátsko, Nižbor, Radotín. „To máme takhle domluvenou pokaždé stovečku,“ řekne a dodá, že nerozumí lidem, kteří jedou autem do práce a zase autem z práce, aby pak mohli na kolo. „A kolo? Z hlediska zchátralosti tělesné schránky je to úžasná věc: běžet 15 km nebo bez tréninku maratón je nesmysl. Ale sto kiláčků na kole ujedete jako nic!“ A doktore, povídám, když se loučíme: kolik životů jste vlastně už se spolupracovníky zachránil? Zamyslí se a řekne: „Kolik se jich povedlo zachránit,to si nepamatuju. Jistě jich bylo moc. Ale kolik se jich nepovedlo, ty si pamatuju skoro všechny. A jde o to, aby těch druhých bylo co nejmíň.“

KOLO PRO ŽIVOT

39

DŽÍNY OD CYKLISTŮ S novými modely od EXE se mohli seznámit také diváci na Pražských schodech…

Ti šťastnější z vás, kteří již letos stáli na bedně některého ze závodu seriálu Kolo pro život, obdrželi místo obvyklé věcné ceny šek s velkým nápisem EXE. Při bližším zkoumání mohli zjistit, že je to poukázka na nákup džínového oblečení v síti značkových prodejen Exe Jeans. Soudě podle prvních ohlasů, tahle „necyklistická“ cena udělala vítězům velkou radost. A nejen jim. Z výhry se totiž mohou radovat i ostatní příslušníci rodiny. Šeky jsou v hodnotách 1000,- , 800,- a 500,- Kč. Výherce si může v nejbližším obchodě Exe vybrat cokoliv z nabízeného sortimentu. A může tak udělat radost třeba manželce, která po celý rok toleruje tak časově náročného koníčka, jakým je „bikeřina“. A jak spolu souvisejí džíny a kolo? Jednoduše. Petr Prokeš je nejen vášnivým cyklistou a spolupořadatelem letošního Chomutov Tour České spořitelny, ale především je majitelem společnosti EXE CZ, která se zabývá výrobou streetového a jeansového oblečení. Styl, střih, barvu a provedení jednotlivých modelů tvoří jeho firemní tým návrhářů. Zájem o výrobky EXE nejlépe dokládá stále rostoucí síť vlastních značkových prodejen. V současné době si oblečení od EXE můžete vybrat ve 23 „shopech“, ty jsou vždy ve významných obchodních centrech po celém území České republiky. Díky Petrovi žije celá firma cyklistikou, takže není divu, že v seriálu Kolo pro život úspěšně závodí kompletní tým Exe Jeans Chomutov. Od letošního roku se společnost EXE stala také jedním z partnerů seriálu Kolo pro život. To je také důvod, proč se na závodech budete stále častěji setkávat s cenami od EXE. A až si někdy budete vybírat džínové oblečení, pamatujte, že džíny EXE jsou vlastně od cyklistů…

INZERCE

SKI A BIKE CENTRUM RADOTÍN Na vybraných závodech v okolí Prahy zahájilo Kolo pro život spolupráci se specializovaným cyklistickým obchodem Ski a Bike Centrum Radotín. Mají zde otevřeno denně včetně víkendů a to až do pozdních večerních hodin. Nabízí ucelenou a pečlivě vybranou nabídku špičkového cyklistického sortimentu, jak pro rekreační tak i pro nejnáročnější cyklisty. Odborně Vás na kolo vybaví doslova od hlavy až k patě. Specializují se zejména na kola amerických značek Specialized, Trek, Kona, Gary Fisher. Ve své nabídce myslí i na ty nejmenší cyklisty z řad dětí a juniorů, pro které je zřízena zvláštní dětská cyklistická sekce. Nabízené zboží si můžete prohlédnout nebo zakoupit také na adrese www.kola-radotin.cz. Součástí prodejny je i testcentrum, kde je možné celoročně zdarma otestovat a zapůjčit celoodpružená kola značek Specialized a Kona. K dobrému cyklistickému obchodu patří i kvalitní servis kol. Servis provádí opravy, přestavby a seřízení všech typů jízdních kol. Stejně jako obchod je otevřen i večer a o víkendech. Se Ski a Bike Centrem Radotín se budete moci blíže seznámit na začátku srpna na závodě Praha - Karlštejn Tour České spořitelny a Kooperativy, kde najdete jejich stánek.

SVĚT KOL A KPŽ TREK NABÍZÍ Na každém ze závodů se můžete setkat se servisním autem americké kultovní značky TREK a také s nabídkou nejzajímavějších bikových i silničních modelů. TREK je letos partnerem Kola pro život. Výrobní sídlo firmy je ve Waterloo ve státě Wisconsin a tato značka existuje od roku 1976. Zajímavostí je, že jeden z guru horských kol Gary Fischer, který - poté, co se rozešel se svým partnerem Chrisem Kellym a musel řešit ekonomické potíže - prodal svou firmu právě Treku. A teď je čestným prezidentem. (Na fotce je Petr Kubášek, který naopak prezidentem není!) (Foto L. Tesař)

VIESSMANN TO MYSLÍ VÁŽNĚ

TEXT: Robert Bakalář

Jedním z nových partnerů se na Pražských schodech stal známý výrobce klimatizačních zařízení Viessmann, který se ve světě prezentuje především v zimních sportech. České zastoupení je ale aktivní i v cyklistice. Už 10 let se ve Sojovicích u Brandýsa nad Labem koná silniční Memoriál M. Pragera, který je určen jak pro příchozí, tak například pro členy UAC. Letos se tedy Viessmann ocitl i na Pražském hradě.

INZERCE

SPECIÁLNÍ PROJEKT

Tandemy pro život UŽ JSTE SI JICH URČITĚ VŠIMLI: TANDEMY, NA NICHŽ „TEN DRUHÝ“ MÁ ZRAKOVÉ PROBLÉMY. PROJEKT S NÁZVEM „TANDEM PRO ŽIVOT“, OBČANSKÉHO SDRUŽENÍ TANDEM Z OPAVY VSTOUPIL LETOS DO DRUHÉHO ROČNÍKU. SOUČÁSTÍ ZÁVODŮ SERIÁLU KOLO PRO ŽIVOT SE UŽ LONI STALY ZÁVODY ZRAKOVĚ POSTIŽENÝCH DĚTÍ NA TANDEMECH. „Pro nás, a samozřejmě i pro děti, je to letos o to příjemnější, že už jsme si minulý rok prošli prvními závody. A ty jsou skoro vždycky spojeny s trochou improvizace. Díky těm, kteří nás v projektu podporují, včetně pořadatelů, to byly improvizace v rámci přijatelných mezí. A všechno nakonec dobře dopadlo,“ říká David Kostruh, který je nejen manažerem celého projektu, ale také závodník a vodič. Pro mnoho z vás, kteří jste tandemy v závodě potkali, bylo určitě překvapující, jak dokáže být tandemové kolo někdy rychlým a nepříjemným soupeřem. Předjet tohoto „jezevčíka“ leckdy není jednoduché, zvlášť když se sejde kombinace vodiče, který sám aktivně jezdí na biku, a tandemového spolujezdce, který také umí šlápnout do pedálů. David Kostruh vzpomíná: „Především v Brně to bylo minulý rok na trati po průtrži

42

KOLO PRO ŽIVOT

mračen drsné a podpora na trati od "normálních" bikerů byla skutečně příjemná. Děti s vodiči na to dodnes vzpomínají. A taky na to, že nás - stejně jako loni - přišel podpořit náš patron Jančí Svorada, kterého už děti berou jako součást svého týmu.“ Letos má „Tandem pro život“ v plánu absolvovat šest závodů seriálu. Navíc díky podpoře partnerů mají zrakově postižení o pět tandemových kol víc. Mohou tak ten nevšední zážitek - zazávodit si - nabídnout více dětem, než loni. (Všechna kola z minulého roku po loňských zkušenostech vyměnili za lépe vybavená a upravená.) „Prioritou je bezpečnost. A tandemové kolo má v terénu tolik specifických parametrů a požadavků, že jsem se tomu sám, i když jsem biker, divil,“ říká David Kostruh a dodává: „Doporučil bych vyzkoušet si

jízdu na tandemu, a to vzadu i vpředu, každému. Je to nevšední zážitek, který - když si uvědomíte, že vzadu sedíte „se zavřenýma očima“, se ještě násobí.“ Své o tom ví i Jančí Svorada, který loni s Terezou Huříkovou na tandemu absolvovali výjezd na Ještěd. Nejdřív se zdálo, že soupeři (tandem Kuba a Jakub) budou mít i proti takovým borcům navrch. Nakonec se ale překvapení nekonalo a na Ještěd vyjeli Jančí s Terezkou rychleji. „Všichni věříme, že i letošní ročník se Tandemu pro život povede a děti se díky tomu dostanou do míst a situací, které by jinak vlivem osudu, který je postihl, nepoznaly a nezažily. Podpořte je, až je zase uvidíte na tratích Kola pro život a nebuďte překvapení, když vás předjedou. Ve dvou se to totiž lépe táhne a i náš projekt Tandem pro život se ve dvou s Kolem pro život táhne o poznání lehčeji. Takže, ještě jednou díky všem partnerům a přátelům, kteří nás na trati i mimo ni podporují,“ rozloučil se. DAVID KOSTRUH, manažer projektu

FOTO: Markéta Navrátilová

Závodník a jeho vodič Dvojice sice musí šlapat jako jeden, ale jejich postavení vůči závodům je odlišné. Děti, které se přihlásí, jedou buď proto, že chtějí potrápit svá tělo a umístit se co nejlépe, nebo startují proto, že se na závodě zase spolu uvidí a zažijí fantastickou závodní atmosféru. Odvezou si domů plno zážitků ať ze závodu, nebo z času stráveného mimo závod. Vodiči, to jsou „jen“ pomocníci, kteří jim to všechno umožní. Jenže najít ty, kteří se nezaleknou slova „závod“ a rádi stráví s partou tandemáků volné víkendy, není tak jednoduché. Po loňském roce, kdy nás zachraňovaly kolegyně učitelky, případně rodinní příslušníci, jsme se rozhodli hledat mezi studenty. Na Slezské univerzity v Opavě nám vyšli vstříc a rozdali mezi svými studenty 150 letáků, vylepili náborové plakáty v některých obchodech se sportovními potřebami. A výsledek? Přihlásili se jen 4 lidé. Na otázku: „Proč tak

málo?“, jsme si nedokázali jednoznačně odpovědět. Je to opravdu jen nechuť závodit, nebo je to obava z handicapu dětí, a nebo neochota vypadnout z pohodlného a zaběhnutého stylu života u svých počítačů. Proč o tom mluvím?

Když už člověk propadá mírnému zoufalství, ozvou se manželé Miklušovi, kteří rádi jezdí na kolech. Děti již mají odrostlé a prostě jen chtějí někomu pomoci. Nikdy na tandemu neseděli, ale každý musí nějak začít, řekli si, tak proč ne na Medlánkách...? Zachraňují složitou situaci tak velkolepě, že když dva dny před závodem „odpadnou“ další vodiči, přihlásí jako vidiče svou dceru, syna i jeho přítelkyni! Proto díky všem, kteří nám závodit umožňujete a hlavně díky Vám, kteří je odšlapete! (PS. Monika Miklušová na tandemu s Míšou Wiosnovou v Brně „zakufrovaly“ a místo trasy Medlánky - pivovar Č:H. odjely kolem 60 km zpět na Medlánky.) MGR. JANA ČMELÍKOVÁ, Občanské sdružení Tandem

KOLO PRO ŽIVOT

43

ROZHOVOR

Pivo už není problém

Vypráví se mezi staršími cyklisty jedna pravdivá historka o tom, jak na přelomu sedmdesátých let na severočeské Bohemii, se peloton v tropickém vedru oddával pití piva tak nadšeně a pilně, že do cíle v Novém Boru polovina pelotonu přijela v hodně rozveseleném stavu. Dokonce tak rozveseleném, že jeden z jezdců spadl z kola na ulici, lékař si myslel, že zkolaboval horkem, až posléze přišel na to, že onen závodník je na mol! Prý právě potom byl alkohol vyjmenován mezi zakázanými látkami. Letos se ale v našem seriálu pivo objevilo. Pivo vhodné pro cyklisty i řidiče, protože jde o pivo nealkoholické! „Pivním znalcem“, ale také sportovcem a cyklistou je VLADIMÍR KLEISNER z Plzeňského Prazdroje. Jak se vlastně vyrábí nealkoholické pivo Radegast Birell, které navíc fakt chutná jako „opravdové“ pivo? „Radegast Birell se vyrábí v podstatě skoro stejně jako klasické pivo a to je jeho výhodou. Při jeho výrobě používáme unikátní

44

KOLO PRO ŽIVOT

vhodnějším z naší nabídky. Cyklistika pro nás ale není úplně novým sportem, v minulosti jsme podporovali Český pohár MTB a Český pohár triatlonu, kde je jednou z disciplin i kolo.“

kvasnice, které produkují jen minimální množství alkoholu. Proto může být v podstatě zachována klasická technologie výroby piva. Tímto způsobem je v České republice mezi nealkoholickými pivy vyráběn jen Radegast Birell. Také proto je nejoblíbenějším nealkoholickým pivem - přibližně dvě ze tří nealkoholických piv prodaných v ČR nesou právě značku Radegast Birell. Jeho vynikající chuť potvrzují také četná domácí i zahraniční ocenění. Třeba teď právě získal stříbrnou medaili v kategorii nealkoholických piv na Mezinárodním pivním mistrovství v Austrálii.“ Můžete naznačit, proč Plzeňský Prazdroj prostřednictvím značky Radegast Birell vstoupil do cyklistiky? Zatím jste měli jako prioritu jiné sporty. „Spolupracujeme i s řadou jiných sportů. Protože se ale hlásíme k iniciativě zodpovědných výrobců alkoholických nápojů, chceme samozřejmě milovníkům pěnivého moku nabídnout i nealkoholickou alternativu. Prostřednictvím Kola pro život oslovujeme primárně cyklisty, tedy účastníky silničního provozu, a pro ně je Radegast Birell tím nej-

Prozraďte na sebe své sportovní záliby. Patří mezi ně taky kolo? Vždyť v Plzni je cyklistika velmi populární… „Mám spoustu sportovních zálib, ale posledních nejméně patnáct let je určitě na prvním místě cyklistika. Nelákají mě vrcholné sportovní výkony, ale na kole si odpočinu. A když mám víc času, rád poznávám ze sedla kola nová místa. Vždycky jsem rád cestoval a hodně jsem toho nachodil, na kole toho ale stihnu mnohem víc. A když se sejde parta lidí s podobným vztahem ke kolu či cyklistice obecně, bývá z toho vždycky velmi vydařená a veselá akce. Mám štěstí, že i manželka propadla stejné zálibě a máme kamarády, se kterými se vydáváme na vyjížďky po okolí nebo třeba na Šumavu.“ Co říkáte Kolu pro život, které každoročně přivítá přes 15 000 účastníků, ale taky Pražským schodům s už tradičními hosty světové úrovně? „Kolo pro život je úžasný projekt s velkou myšlenkou a mně osobně se na něm nejvíc líbí to, že je v zásadě bezgenerační a že se zapojit může doslova úplně každý. Vždyť 15 tisíc účastníků mluví přece samo za sebe. Myslím, že „objev“ horských kol odstartoval fenomén rekreační cyklistiky a vyrojilo se neuvěřitelné množství „hobíků“. Samozřejmě už to není jen o horských kolech, ale nabídka umožňuje každému realizovat se podle svého. Je skvělé, že počáteční, možná trochu módní záležitost, u lidí přerostla ve velmi vřelý vztah ke kolu, u některých lidí i v pozitivní závislost. No a tradiční Pražské schody, to je unikátní exhibice těch nejlepších na jednom z nejkrásnějších míst na světě s kulisou nejen fanoušků tohoto závodu i tisíců zahraničních turistů - prostě úžasná atmosféra.!“

TEXT: Robert Bakalář

ONEHDY SI POVÍDALI DVA TÝPCI: „TAK JSEM SI UDĚLAL SUPER ŽÍZEŇ…,“ ŘÍKÁ TEN PRVNÍ. A TEN DRUHÝ SE HO PTÁ: „TO JÁ MÁM POŘÁD, ALE JAK SIS JI UDĚLAL TY?“ A TEN PRVNÍ ODPOVĚDĚL, ŽE SE BYL PROJET S KÁMOŠI NA KOLE A PAK ZAPADLI HO HOSPŮDKY NA PÁR „KOUSKŮ.“ JASNĚ, ŘÍKÁ SE I MEZI CYKLISTY, ŽE NEJLEPŠÍM IONTOVÝM NÁPOJEM JE PIVO. ASI ANO, JENŽE TO MÁ HÁČEK: I CYKLISTA JE - JAK ŘÍKÁ POLICIE - ÚČASTNÍKEM SILNIČNÍHO PROVOZU, A PIVO MU JE TAK VLASTNĚ ZAPOVĚZENO. VŽDYŤ URČITĚ VÍTE, A MOŽNÁ JSTE TO I SAMI ZAŽILI, ŽE POLICIE NEBO STRÁŽNÍCI ČAS OD ČASU UDĚLAJÍ I NA CYKLISTY ZÁTAH. A NA JIŽNÍ MORAVĚ PRÝ KVŮLI TOMU CHTĚLI ZRUŠIT I PROSLULOU „VINAŘSKOU STEZKU.“

TÝM

Červenobílá cesta za úspěchy

Tým tvoří osm závodníků - pět kluků a tři děvčata. Už loni zaznamenal tým, jezdící na českých kolech Duratec, dva velmi významné úspěchy: současný kapitán týmu - a také jediný starší borec - David Kramár se v roce 2006 stal nejen vítězem kategorie M40, ale dokonce absolutním vítězem seriálu Kolo pro

46

KOLO PRO ŽIVOT

život. A Veronika Jarošová obsadila ve své kategorii druhé místo. Vybavit tým není nic jednoduchého, vždyť přece "až v první řadě jde o peníze." A tak vstoupil do hry Lubor Tesař, ještě loni profe-

sionál v německém Wiessenhofu. Svým vlivem pomohl k tomu, že Duratec vybavil jezdce týmu svými duralovými bikovými modely v hodnotě zhruba půl miliónu (silniční kola si závodníci koupili za zvýhodněnou cenu),

TEXT: Robert Bakalář / FOTO: Markéta Navrátilová

BÍLÉ DRESY S NÁPISEM HERVIS SE NA ZÁVODECH SERIÁLU KOLO PRO ŽIVOT OBJEVILY V ROCE 2005 V KARLOVÝCH VARECH. UŽ TAM BYLO JASNÉ, ŽE TO BUDE SILNÁ SESTAVA. OD TÉ DOBY SE ALE MNOHÉ ZMĚNILO. NAPŘÍKLAD TO, ŽE ODBORNÝM KONZULTANTEM A SPORTOVNÍM ŘEDITELEM SE STAL BÝVALÝ PROFESIONÁL A BRONZOVÝ Z MISTROVSTVÍ SVĚTA 1993 V OSLO ZA ULLRICHEM, LUBOR TESAŘ.

brněnská firma Atex poskytla oblečení také s výraznou slevou. Ale například jarní soustředění v Chorvatsku si účastníci z poloviny zaplatili sami. Výraznými postavami Hervis Duratec Teamu jsou David Kramár, Veronika Jarošová a skvělá bikerka, ale i silničářka a triatlonistka Aneta Demelová. David Kramár je počítačovým expertem a ještě nedávno se věnoval především lyžování. "Jednou mi před 6 lety v Bedřichově kamarád, který si při lyžování přetrhl achilovku, povídá: Nechceš kolo? Kývl jsem." Jeho prvním závodem byl Nova Cup v Josefově Dole, kde bydlí. V roce 2005 jezdil hlavně maratony, ale na podzim si dal Pražskou padesátku. „V roce 2006 jsem se už soustředil na Kolo pro život. Letos bych chtěl skloubit jak maratony, tak Kolo pro život.“ Veronika Jarošová (půvabná šestnáctiletá slečna), měla cestu ke kolu nalinkovanou od bratra. „Poslal mě na cyklistický kemp do Vimperka k Jirkovi Lutovskému a Vojtovi Huříkovi - tátovi Terezy. Předtím jsem dělala od pěti do dvanácti let gymnastiku,“ říká a pak INZERCE

se přizná, že taky závodně tancovala. „Hlavně latinu,“ přiznává studentka střední školy se sportovním zaměřením, která o cyklistice říká, že ji na jednu stranu hodně baví, ale že taky ví, že to ještě moc neumí. „Podle mne je to dravý sport, který sice je skupinový, ale bojuje tam jedinec proti jedinci.“

A zapomenout se nedá ani na „třetí do mariáše“, na studentku konzervatoře a budoucí houslistku Anetu Demelovou. Kdyby totiž o ženách platilo to, co o mužích, pak by se bez nadsázky dala nazvat „renesanční ženou.“ Kromě horských kol brilantně zvládá i silnici, a v květnu se stala mistryní Evropy do 23 let v triatlonu!

SPORTOVNÍ VÝŽIVA A CYKLISTIKA

Strava během závodu V minulém díle jsme se v této rubrice poměrně obsáhle zaobírali tématem, které se týkalo použití doplňků sportovní výživy a pravidly správné výživy před závodem. Příprava na závod a to nejenom ta tréninková, ale i výživová hraje hlavní roli v procesu přípravy na závod. Jedno bez druhého by nemohlo fungovat. Velice kvalitní sportovní přípravu mohou znehodnotit nesprávné stravovací návyky nebo špatné, případně nedostatečné použití sportovní výživy. Sportovní výživa není jen nějakým samoúčelným módním trendem, ale zefektivňuje a výrazně usnadňuje příjem energie, proteinů a minerálů oproti klasickým potravinám. Vysoce koncentrované energetické nápoje nebo gely, různé typy stimulantů v praktických baleních výrazně zjednodušují použití během sportovního výkonu. Mnoho z toho, co bylo napsáno o přípravě na závod, platí přeneseně i na výživu při závodě samotném. Použití sportovní výživy během závodu má ovšem i svá specifika.

48

KOLO PRO ŽIVOT

V této fázi se mohou naplno projevit nedostatky a chyby v přípravě. K těm nejzásadnějším patří nedostatečná hydratace před závodem a pochopitelně výběr nevhodných potravin k snídani nebo nedodržení doporučeného časového odstupu jídla před startem. Krátce před stratem je možné používat energizéry, které jsou rychle stravitelné a nezatíží trávicí soustavu. Během vytrvalostního výkonu, a u cyklistických maratónů to platí dvojnásob, je třeba si ohlídat pravidelný příjem tekutin a energie. Mnohdy může být právě toto kamenem úrazu, protože i přes odpovědné naplánování nenalezneme na trati vhodné místo, kde se v relativním klidu můžeme napít nebo vytáhnout z kapes nějaké doplňky. O nutnosti pravidelného doplňování tekutin jsem se již zmiňoval v souvislosti s použitím stimulantů s vysokým obsahem kofeinu. Kofein má na většinu lidí velmi pozitivní povzbuzující účinky, ale nesmíme zapomínat, že se jedná o látku, která má také výrazné dehydratační vlastnosti. Tekutiny

by měly být doplňovány průběžně také s ohledem na teplotu prostředí. V důsledku opomenutí tohoto pravidla se můžeme velmi rychle dostat do stavu dehydratace a hypoglykemie. Krátce po startu, kdy je jezdec ještě plný sil a nepociťuje žádný nedostatek, je velmi těžké se pohlídat. Velkou výhodou jsou v tomto ohledu vodní vaky umístěné v batůžku. Zde platí pravidlo, že pokud pociťujeme žízeň nebo hlad, je již pozdě na její hašení. Nebezpečí je v tom, že jsme překročili ten správný okamžik a následky se mohou dostavit bez ohledu na to, že jsme právě tekutiny a energii doplnily. Velký důraz by měl být také kladen na kvalitu používaných doplňků a iontových nápojů. Energizéry by neměly být založeny pouze na jednoduchých cukrech, např. hroznovém cukru, ale měly by obsahovat vždy komplex několika sacharidů s rozdílnou délkou vstřebávání. Hlavní důvod je ten, že podáním samotné glukózy sice dodáme velmi rychle energii, ale ta se také velmi rychle spálí a vrátíme se opět do, v lepším případě, původního stavu. Ideální je kombinace glukózy např. s fruktózou a maltodextriny. Určitý zdroj energie by měl obsahovat i iontový nápoj, i když jeho hlavní úlohou je doplňovat chybějící minerály. Obsah minerálů by měl být dostatečný vzhledem k úrovni ztrát vzniklých v důsledku pocení. Iontový nápoj by rozhodně neměl být jen obarvenou a umělými sladidly ochucenou vodou. Důležitý je obsah iontů sodíku, draslíku, hořčíku, případně i vápníku a fosforu. V některých případech je vhodné i doplnění některých vitaminů, které mají vztah ke sportovnímu výkonu (především skupiny B). Do iontového nápoje by neměl patřit např. kofein a jiné stimulující látky. Mnohem vhodnější je jejich doplnění samostatně, nejenom kvůli kontrole jejich příjmu, ale také proto, že v iontovém nápoji by byly obsaženy pravděpodobně jen stopově. Další velice nežádoucí vlastností, která se může odrazit na výkonu, ale i pohodě jezdce, je u iontového nápoje překyselování žaludku. Příliš vysoká dávka kyseliny citrónové v kombinaci s umělými sladidly může citelně podráždit žaludeční sliznici. Proto bych rozhodně doporučoval vyzkoušet veškeré používané doplňky již v tréninku. Předejdete tím mnohým překvapením. JIŘÍ ADAM

SVĚT KOL A KPŽ GEBERIT NA KILIMANDŽÁRU O tom, že inž. Jindřich Horníček vylezl právě v tomto dresu Geberitu až na vrchol afrického velikána Kilimandžára, se dá pochybovat. Co se však zlehčit nedá, je fakt, že tam byl a že zaměstnanci Geberitu nejenže sportují, ale také jezdí na kole. Tyhle dresy si dokonce pořídili ve Švýcarsku. Není se co divit, protože Geberit je švýcarský přední světový výrobce sanitární techniky a vyrábí, kromě jiného, i potrubní zásobovací a odpadní systémy. Firma byla založena už v roce 1874 a její obrat přesáhl dvě miliardy švýcarských franků. A abychom nezapomněli - v Česku působí od roku 1993, letos byla vidět i na Pražských schodech! Obchodní ředitel Aleš Daniel (na snímku) si „schody“ i se svými přáteli v rámci závodu V.I.P. dokonce sjel!

JELI I „KOLO“ Je jasné, že Danilo Di Luca, který vyhrál Giro d´Italia, na našem seriálu nebyl a nikdy o něm neslyšel. Nestartoval na něm ani Marco Pinotti, který jel také čtyři dny v růžovém. Na startu Oderské padesátky jste se však mohli setkat s dalším účastníkem Gira Pavlem Padrnosem, který ještě nedávno jezdil na Tour de France pro Lance Armstronga. A doma v Plzni startoval také další účastník Giro d´Italia František Raboň, jehož první cyklistické krůčky byly spojeny s tréninky bikerů ČS MTB, které trénoval jeho otec. Foto: Cor Vos

TEXT: Robert Bakalář

GARDA JE SVÁTEK Cyklistický festival v italském Riva del Garda na stejnojmenném jezeře je už skoro poutním místem pro vyznavače cyklistiky bikové, freeridové, ale i silniční. Ve stáncích jsou k vidění zajímavé novinky, součástí festivalu jsou samozřejmě i závody. Toho nejtěžšího na 105 km se zúčastnili i Češi. Nejlepším z nich byl Radomír Šibl. Patronkou letošního ročníku byla i stále krásná olympijská vítězka Paola Pezzová. Foto: Robert Virt (Peloton)

KOLO PRO ŽIVOT

49

JUNIOR XTRA TROPHY

50

KOLO PRO ŽIVOT