INTERPRETACE VZTAHU MEZI DVĚMA TRIGRAMY Souhra plných a prázdných, starých a mladých čar odráží vztah subjektu, objektu a vnějších okolností (veškerého světa). HORNÍ ČÁRA OBĚ PLNÉ: Situaci
přivodil jak subjekt, tak objekt.
OBĚ PRÁZDNÉ: Situaci
určují především vnější okolnosti.
PRVNÍ PLNÁ, DRUHÁ PRÁZDNÁ:
Situaci přivodil subjekt.
PRVNÍ PRÁZDNÁ, DRUHÁ PLNÁ:
Situaci přivodil objekt.
STŘEDOVÁ ČÁRA OBĚ PLNÉ: Jedná
subjekt i objekt.
OBĚ PRÁZDNÉ: Nejedná
subjekt ani objekt, ale vnější okolnosti.
PRVNÍ PLNÁ, DRUHÁ PRÁZDNÁ:
Jedná subjekt.
PRVNÍ PRÁZDNÁ, DRUHÁ PLNÁ:
Jedná objekt.
DOLNÍ ČÁRA OBĚ PLNÉ: Na
výsledku se podílí jak subjekt tak objekt.
OBĚ PRÁZDNÉ: Na
KNIHA PROMĚN Země Velké řeky
výsledku se podílí především vnější okolnosti.
PRVNÍ PLNÁ, DRUHÁ PRÁZDNÁ: Výsledek PRVNÍ PRÁZDNÁ, DRUHÁ PLNÁ:
určuje subjekt.
Výsledek určuje objekt.
PROMĚNA 1. TRIGRAM - počáteční situace PROMĚNLIVÉ ČÁRY - průběh akce 2. TRIGRAM - výsledná situace
Maxwell
JEZERO
ŠTĚSTÍ. ŠŤASTNÁ NÁHODA. výrok: Subjekt se ocitá v situaci, kterou nepřivodil. Avšak má možnost konat a tak tedy koná. I podoba věcí příštích se ocitá ve sféře jeho vlivu. obraz: Rytíři se v ruce objevil meč. Oběť zachytila vrahovu ruku s dýkou. Myšlenka je nalezena v knize. Poutník si staví úkryt před deštěm.Poutník objevil nastraženou past. Poutník zaslechl šelest v křoví a popadl hůl. Lovec stopuje kořist do jejího doupěte. Jakkoli vítr fouká, plachetnice na jezeře vždy může doplout tam, kam chce. Rytíř byl napaden a brání se. horní stará: Druhý způsobil. Vítr duje a mění směr jak se mu zamane. Rytiř byl napaden a nic tomu nemohlo zabránit. Začalo pršet. středová stará: Sám koná. Plachetnice nastavuje plachty tak jak chce a umí. Rytíř tasil meč a nastavil štít. Poutník staví úkryt před deštěm a nachází vše potřebné. dolní stará: Sám určil jak to bude. Plachetnice pluje tam, kam chce.
Rytíř odrazil útok. Potník postavil úkryt před dešťem a dovnitř nekápla ani kapka.
HORA
STATUS QUO. ZŮSTÁVÁ TO JAK TO BYLO. výrok: Subjekt se ocitá v situaci, kterou přivodil. Avšak z nutnosti či z vlastní vůle pouze setrvává v očekávání věcí příštích. Na podobu věcí příštích nemá vliv. obraz: Zemi změnil čin v horu. Hora už se nehýbá, jen čeká. Kámen může být v hradbě nebo na katapultu, ale ne tam i tam. Myšlenka není uskutečněna, ale zapsána do knihy. Lovec nastražil past, aby hlídala dům a nadlouho odešel. Lovec spadl do jámy, kterou sám vykopal. Poutníkovy stopy jsou nalezeny. Poutník si lehl a spí. horní stará: Sám způsobil. Pečlivé přípravy, vše je nachystáno. Dělá se vše pro to aby bylo co má být. Kámen je vsazen na katapult. Kámen je vsazen do hradby. Lovec kope jámu. Poutník si stele lože. středová stará: Druhý koná. Všichni vědí, co se má stát a nezbývá než čekat. Kámen letí vzduchem. Kámen čeká v hradbě. Lovec padá do jámy, kterou sám vykopal. Spící poutník je objeven. dolní stará: Dopadlo to podle druhého.
Co se mělo stát, to se stalo. Všechno je jak má být. Kámen naráží do hradby. Kámen drží hradbu. Lovec čeká v jámě a doufá. Poutník je vzbuzen.
Tato kniha jest odpovědí na všechny otázky bytí a nebytí. Je to nejuniverzálnější systém popisu, vysvětlení a předpovědi jakékoli myslitelné situace, je to generální pravidlo jsoucna. Tam kde speciální pravidla selhávají či mlčí a kde se Nejvyšší zdráhá chopit prstenu libovůle, tam lze formičkou tohoto pravidla vykrojit z nekonečna eventualit pevný rámec bytí a získati tak legitimní podklad pro rozhodnutí o tom co jest a co nejest, co budiž a co nebudiž. Na mou duši, na elfí uši, na hobití svědomí :)
Věnováno Nejvyššímu k třicátinám, čaroděj Maxwell
POVAHA TRIGRAMU Jest systém. Systém má strukturu. Struktura má prvky. Systém je množina prvků. Struktura je množina vztahů, kterými jsou spjaty prvky uvnitř systému.
OHEŇ
Budiž svět systémem. Prvky jsou pak veškeré entity světa. Struktura je pak souhrn vazeb mezi entitami tohoto světa Takto se lidské mysli jeví svět. Takto je Kniha proměn zrcadlením světa. Osm trigramů představuje osm základních skutečností jež tvoří strukturu systému světa. Osm trigramů reprezentuje osm základních situací, ve kterých se mohou nacházet entity světa. Veškeré myslitelné vztahy mezi osmi základními trigramy odráží šedesát čtyři základních vztahů, ve kterých se mohou ocitnout veškeré entity světa. Svět v jeho statice vnímá lidská mysl jako souhrn entit. Dynamiku světa vidí jako běh událostí. Není-li událostí, svět se zastaví. Není-li entit, svět zmizí. Vazby mezi entitami světa se v mysli jeví jako předivo příčin a následků, náhody a předurčenosti, zákonitosti a chaosu, znalosti a neznalosti. Entita jeví se jako část světa, zřetelně vydělená vůči jiným částem světa, jiným entitám. Entita se jeví být vázána vztahem k ostatním entitám a vztahem vůči světu. Vztah entity vůči světu má jinou povahu než vztah entity vůči jiným entitám světa. V prvním případě jde o vztah systému a jeho prvku, ve druhém případě o vztah dvou prvků téhož systému. Vztah entity vůči veškerému světu odráží trigram. Trigram sám o sobě je obrazem situace v které se nachází entita ve světě. Vztah mezi dvěma trigramy je odrazem vztahu mezi dvěma entitami světa, přesněji mezi dvěma situacemi, ve kterých se tyto entity právě nachází. Lidská mysl rozeznává věci - entity dvojího druhu. Entity nadané vlastní vůlí měnit běh světa a entity vystupující vůči světu pasivně. Entity nadané vůlí nazývejme nadále subjekty, ostatní budiž objekty. Subjekt se v okamžiku, kdy svou vůlí hodlá určovat běh světa, sám vůči tomuto světu vyděluje a svět se mu jeví jako samostatná entita. Kniha proměn reflektuje toto subjektivní prožívání situace. Vztah mezi dvěma trigramy je tak nejenom odrazem vztahu dvou entit, ale také odrazem vztahu mezi situací jedné entity a situací veškerého světa.
ANO, ALE ZA CENU ZTRÁTY. OBĚŤ. výrok: Subjekt se ocitá v situaci, kterou přivodil. Avšak z nutnosti či z vlastní vůle pouze setrvává v očekávání věcí příštích. Podoba věcí příštích se však opět ocitá ve sféře jeho vlivu. obraz: Vyšlehla jiskra. Oheň zapaluje, zda zapálí neví, co zapálí to spálí. Poutník zažehl oheň, oheň hoří a poutník hledá co by přiložil. Rybář nahodil udici a čeká. Lovec vykopal jámu.. Oči pohlédnou. Nač hledí to vidí. Pak se odvrátí a hledí jinam Poutník vstoupil do domu, zaslechl šelest a zůstává nehybně stát. Poutník spustil past a vylétla proti němu šipka. Napadený prchá do bezpečí, ale na chvíli odkryl cizímu meči svá záda. horní stará: Sám způsobil. Lovec vykopal krásnou hlubokou jámu. Rybář nahodil přesně. Vše je skvěle připraveno. Dřevo je suché a dá se zapálit. středová stará: Druhý koná. Kořist se blíží. To co tam mělo být, tak tam opravdu je. Je tam dřevo na přiložení. Všechno jde dobře. dolní stará: Sám určil jak to bude. Kořist spadla do jámy, rybka se zkousla do návnady. Šipka z pasti byla namířena dobře, ale poutníkovi se podařilo uskočit. Dřevo hoří, přikládá větve a oheň hezky plane.
ŘEKA
SKORO ANO. NEŠTĚSTÍ. NEŠTASTNÁ NÁHODA. výrok: Subjekt se ocitá v situaci, kterou nepřivodil. Avšak má možnost konat a tak tedy koná. Podoba věcí příštích však opět uniká ze sféry jeho vlivu. obraz: Voda přitéká a odtéká, jedni se topí a druzí plavou. Napadený volá o pomoc a nastavuje ráně hůl. Sběrač chrastí vylezl před medvědem na strom. Bojovník polyká lektvar. Řeka se vylévá z břehů a všichni dělají co mohou. Poutník kráčí místem, kde je nastražena past. Poutník zaslechl šelest v křoví a ptá se kdo je tam. Poutník hledá úkryt před deštěm. horní stará: Druhý způsobil. Spustil se déšť. Někdo nastražil past. Někdo namíchal lektvar. středová stará: Sám koná. Poutník hledá úkryt před deštěm nebo staví přístřeší. Objevil past a snaží se ji odstranit. Nalévá si lektvar do úst. dolní stará: Dopadlo to podle druhého. Poutník nalezl skrýš nebo si postavil přístřeší. Už jen čeká a venku prší. Past spustila. Lektvar je vypit a učinkuje. Co bylo učiněno, to bylo učiněno. Zda bylo konání co platné, to se teprve ukáže. Jen pokud bylo učiněno správně, dopadne to možná jinak..
SESTAVENÍ TRIGRAMU Na samém počátku je třeba přepečlivě stanovit co vše v dané situaci představuje subjekt a co objekt. Sestavení trigramu pak znamená klasifikovat situaci těchto dvou entit ve světě a pak odhalit její vyústění. Klasifikace situace samotného objektu je pro naše účely nadbytečná, jelikož objekt se nijak nevyděluje vůči ostatnímu světu (viz. výše) a jeho proměny spadají v jedno s proměnami veškerého světa. Je to tedy sám svět, který se projevuje skrze objekty a klasifikace situace objektu by tak byla vlastně klasifikací situace světa. Taková klasifikace je zcela zbytečná a prakticky vyloučena, jelikož stav veškerého světa znamená jednotu všech trigramů - Tao a chybí zde tedy jakákoli relace, kterou by bylo vůbec možné klasifikovat. Trigram zrcadlí relaci a ta může nastat jedině tehdy, pokud se entita (objekt či subjekt) nějak vydělí vůči totalitě světa. Klasifikace samotného subjektu by taktéž mohla být pouze klasifikací stavu světa. Zde však budeme zkoumat situaci subjektu jako hybatele dění a tedy jeho vztah vůči jiné entitě. Touto jinou entitou může být jak subjekt tak objekt vzhledem ke světu. Je to zcela lhostejné. Z pohledu subjektu se totiž jakákoli jiná entita jeví jako objekt bez ohledu na to, že je nadána vůlí. Jako objekt se subjektu jeví i veškerý svět. Jinými slovy, vše, co subjekt nemůže přímo, výlučně a neomezeně ovládat svou vůlí, je pro něj objektem. Tak tu máme tři základní pojmy. Svět, který stojí v pozadí všeho a umožňuje samotné uskutečňování situací a vazeb. Dále dvě entity tohoto světa, které se nachází ve dvou komplementárních situacích. Každou z těchto situací reprezentuje jeden trigram. Tyto dvě situace (dva trigramy) se vždy doplňují tak, že netvoří již žádnou další situaci (žádný další trigram), ale právě totalitu světa - Tao. Sestavením trigramu tak klasifikujeme situaci subjektu ve vztahu vůči totalitě světa a zároveň vůči situaci objektu. Situace subjektu je tak vždy komplementární vůči situaci objektu. Klasifikace jednotlivých čar trigramu vychází z klasického učení o jejich povaze a postavení. Čára může být plná (pevná, tvrdá) nebo prázdná (prostupná, měkká). Jde o dva základní zdroje energie, o dva základní způsoby bytí později nazývané jako jang a jin. Jejich kombinace dávají osm trigramů, které reprezentují osm základních situací světa. Lze na ně pohlížet v mnoha rovinách. Jako na stádia pohybu, jako na vlastnosti, jako na vztahy. Žádný z nich sám o sobě není nadřazený či podřazený vůči ostatním. Žádný z nich sám o sobě neznamená příznivou či nepříznivou situaci. Dokonce ani vztah mezi dvěma trigramy není sám o sobě dobrý nebo špatný. Dobro a zlo jsou atributy, které výsledné situaci propůjčí teprve lidské srdce a mysl. Souhra trigramů pouze mlčky vykreslí situaci a načrtne běh událostí podle principu jednoty veškerého světa.
PRVNÍ FÁZE je určení, která čára v trigramu bude plná a která prázdná. To je úkolem Nejvyššího, jelikož je to on, kdo zná a určuje situaci věcí ve světě. Slova nemohou vyčerpat smysl, jsou pouze návodem jak posuzovat situaci. Odehrává se určitý děj a je na Nejvyšším, aby stanovil, jakou tento děj má povahu, který trigram jej nejvěrněji zrcadlí. V této fázi se vlastně hledáme nejpřiléhavější výrok a obraz trigramu. Nemusí být splněny všechny podmínky v jedné kolonce, mohou být dokonce splňeny podmínky jak pro jinovou tak pro jangovou variantu u jedné čáry. Je třeba rozhodnout podle podmínky, která je podstatou situace, jejíž nedodržení by nejvíce ovlivnilo další běh událostí, nebo které subjekt přikládá největší váhu.
HORNÍ
STŘEDOVÁ
DOLNÍ
subjekt je příčinou situace subjekt navodil situaci subjekt se na tuto situaci chystal subjekt znal okamžik kdy situace nastane příčina situace je vně subjektu situaci navodily okolnosti mimo subjekt subjekt byl situací zaskočen subjekt neznal okamžik kdy situace nastane subjekt je aktivní subjekt navozuje změnu subjekt koná subjekt dává subjekt je pasivní změna přichází z vnějšku subjekt snáší konání subjekt příjmá subjekt určuje výsledek subjekt může ovlivnit výsledek subjekt tuší další vývoj událostí subjekt připravuje na jinou akci subjekt se snaží uspíšit běh událostí subjektu nehrozí bezprostřední nebezpečí výsledek určují okolnosti vně subjektu výsledek mohou určit okolnosti vně subjektu subjekt netuší další vývoj událostí subjekt nepřipravuje další akci subjekt oddaluje změnu subjektu hrozí bezprostřední nebezpečí
BOUŘE
ZMĚNA STAVU. NENÍ TO JAK TO BYLO. výrok: Subjekt se ocitá v situaci, kterou nepřivodil. Z nutnosti či z vlastní vůle pouze setrvává v očekávání věcí příštích. Avšak podoba věcí příštích se ocitá ve sféře jeho vlivu. obraz: Bouře přilétá, lidé jen hledí, jedněm bere střechu a druhým zalévá pole. Mrzák byl obdarován. Slepý zakopl a prohlédl. Stůl se převrhnul a tak byly karty znovu rozdány. Poutník zaslechl šelest v křoví a zůstal nehybně stát. Někdo na poutníka zamířil a vystřelil šíp. Vrahova dýka narazila na tabatěrku v kapse. horní stará: Druhý způsobil. Příčina je vně. Přišlo to zvenčí aniž by hnul prstem. Spustil se déšť. Šíp byl na něj zamířen a vystřelen. středová stará: Druhý koná. Subjekt nic nemůže, avšak ví co je třeba. Prší a všechno mokne. Nehledá přísteší. Šíp letí a nelze uhnout. dolní stará: Sám určil jak to bude. Subjekt přebírá otěže. Nehledal a přesto nalezl skrýš. Zatnul zuby a vytrhl šíp z rány. Je-li silný, zahojí se to.
VÍTR
DRUHÁ FÁZE spočívá v onom tajuplém zjištění, jak se základní situace vyvine, do jaké nové situace vyústí a za jakých okolností. V této fázi se vyjeví odpověď v komentářích k jednotlivým čarám a to pouze u těch, které nám vyjdou jako staré, tedy u těch, které se překlápí ve svůj opak. To je úkolem subjektu. Je to jedině subjekt, který v dané situaci stojí v opozici k okolnostem světa, tedy k objektu. Představitelem subjektu zde může být jednak postava (hráč), ale taktéž samotný Nejvyšší, pokud potřebuje určit výsledek jevu, který se do určité míry vymkl z běžného chodu světa a stal se tak svébytným.
JE TO FUK. výrok: Subjekt se ocitá v situaci, kterou přivodil. Má možnost konat a tak tedy koná. Avšak podoba věcí příštích uniká ze sféry jeho vlivu.
Čáry trigramu mají ještě druhý atribut (vedle plnosti či prázdna). Čára je buď mladá (slabá, statická) nebo stará (silná, dynamická). Mladá čára zůstává sama sebou, její potenciál se ještě nenaplnil, ještě nedozrála ke změně. Stará čára je už zralá, její čas se naplnil, potenciál vyčerpal a tak nastává proměna a čára se mění v čáru opačnou, komplementární. Stará čára plná se mění v mladou prázdnou a stará čára prázdná v mladou plnou.
obraz: Vítr přilétá a proniká jen tam, kam mu svět dovolí. Střelec vypustil šíp. Střelec zůstává stát a šíp letí dál. Kupec obdaroval žebráka. Napadený překvapil. Vytahuje z boty dýku a brání se. Příchozí oslovil neznámého. Lovec píská na psa. Poutník hledá past, lhostejno zda tam je či není. Lovec vyrazil na lov. Hrdina jde pro poklad.
Tak se základní trigram mění v trigram nový. Tak každý z osmi trigramů, které představují osm základních situací, může za určitých okolností vyústit v kterýkoliv z oněch osmi trigramů. Může dokonce ve své struktuře zůstat nezměněn pokud budou všechny jeho čáry mladé. Okolnosti, za kterých dochází ke změně situace, se odráží ve výpovědích silných čar. Ve hře tedy právě z těchto výpovědí Nejvyšší odvodí okolnosti provázející proměnu situace. Nový trigram pak naznačuje vyústění proměny. Výpovědi starých čar (okolnosti) určuje pozice čáry v trigramu a její povaha (zda je plná nebo prázdná). Poměrně složité vztahy adekvátnosti pozice, korelace a korespondence čar a "času" celého trigramu jsou interpretovány na podkladě klasické Knihy proměn.
horní stará: Sám způsobil. Lovec vstoupil do lesa. Hrdina vstoupil do podzemí První krok je za námi, ale zdaleka ještě není vyhráno.
Nový trigram tak odráží novou situaci objektu, která je paradoxním protikladem situace subjektu. Z hlediska veškerého světa tak jakýkoliv střet směřování jakýchkoli dvou entit naplňuje princip totality, princip jednoty světa, Tao. Je třeba si uvědomit, že za určitých okolností může být jakákoli situace protějškem jakékoli situace jiné či dokonce situace totožné.
středová stará: Sám koná. Lovec hledá stopy. Hrdina svírá v ruce meč a prochází chodbami. Žádné překážky, všechno jde dobře. dolní stará: Dopadlo to podle druhého. Něco tam je. Šíp se zabodl, ale kam?. Seznámení, ale s kým?. Pískání zaslechl, ale kdo? Možná je tam past, zvěř i poklad, ale možná i něco jiného.
Ve druhé fázi je tedy třeba určit mladé a staré čáry trigramu. Na tomto místě se nabízí poměrně široké možnosti. Nejjednodušší je pro každou čáru trigramu vrhnout minci. Nepracuje se zde s pojmy "úspěch" a "neúspěch". Mladé a staré čáry představují okolnosti a právě jejich mlčenlivá souhra nabízí šedesát čtyři variant možného výsledku. Jde o to určit, do jaké situace ten který jev, ta která akce, vyústila a z proměnlivých čar vyčíst za jakých okolností se tak stalo. Obecné formulace komentářů načrtávají základní rámec okolností, tím redukují bezpočet jejich variant a vymezují Nejvyššímu hranice vlastního uvážení.
NEBE
ZEMĚ
JEDNOZNAČNĚ ANO. výrok: Subjekt se ocitá v situaci, kterou přivodil. Má možnost konat a tak tedy koná. Podoba věcí příštích zůstává ve sféře jeho vlivu.
ROZHODNĚ NE. výrok: Subjekt se ocitá v situaci, kterou nepřivodil. Z nutnosti či z vlastní vůle pouze setrvává v očekávání věcí příštích. Na podobu věcí příštích nemá vliv.
obraz: Ryzí tvůrčí čin Přichází nebe. Přichází král. Věci jsou uchopeny a ovládnuty. Ze stébla trávy se stal meč, z ptačí budky hrad. Rytíř tasí, tne a utírá zkrvavený meč. Obléhatelé jsou rozehnáni a podrobeni. Myšlenka ústí v čin a tvoří nový svět. Přišel, viděl, zvítězil.
obraz: Země tiše čeká. Země setrvává. Země není příčinou. Země nese a snáší vše, co se děje. Země se nevzpírá žádnému činu. Čin se uskutečňuje nejinak než skrze zemi. Všechny proměny země jsou výsledkem činu. Země vynáší vzhůru vše, co začíná. Země příjmá zpět vše, co se končí. Země dává vše a ničeho nežádá. Vše co je, čerpá své bytí ze země. Poutník v lese spí. Nikdo neví, co se přihodí. Lesem se toulá medvěd. Prsten leží v prachu chodby.
horní stará: Sám způsobil. Přišel. Dobré vyhlídky.
horní stará: Druhý způsobil. Medvěd probudil poutníka, ale neví o tom. Ruka hledá prsten. Nenápadnost a maximální opatrnost je na místě.
středová stará: Sám koná. Viděl a pustil se do boje. Úspěch. dolní stará: Sám určil jak to bude. Zvítězil. Štěstí.
středová stará: Druhý koná. Medvěd zakopl o spícího putníka. Prsten se zablýskl v prachu. Konec váhání. Vše je jasné. Přímá cesta přinese úspěch. dolní stará: Dopadlo to podle druhého. Medvěd vidí poutníka. Poutník nevidí medvěda. Prsten vklouzl na prst. Co se má stát, stane se. Tendence jasně směřuje ke svému naplnění.
