KNIHA JAKO NÁMĚT VE VÝTVARNÉ VÝCHOVĚ BOOK AS A THEME IN VISUAL ART EDUCATION

Technická uni ver zita v Liberci Fakulta přírodovědně-humanitní a pedagogická Primárního vzdělávání

Katedra:

Studijní program: Učitelství pro základní školy Studijní program: Učitelství pro 1. stupeň ZŠ

KNIHA JAKO NÁMĚT VE VÝTVARNÉ VÝCHOVĚ BOOK AS A THEME IN VISUAL ART EDUCATION

Diplomová práce: 11-FP-KPV-0050

Autor:

Podpis:

Jan Molnár Adresa: Vavřincův vrch 192/5 460 01, Liberec 1

Vedoucí práce:

Mgr. Hana Valešová, Ph. D.

Konzultant:

Mgr. Ondřej Marek

Počet stran

grafů

obrázků

tabulek

pramenů

příloh

85

6

6

0

50

3

V Liberci dne: 22. 4. 2013

Poděkování Rád bych i tímto způsobem chtěl poděkovat vedoucí své práce, paní Mgr. Haně Valešové, za její odborné podněty k práci. Také za ochotu poskytovat v nabitém harmonogramu čas ke konzultacím při zpracovávání mé diplomové práce. Své místo pro poděkování zde mají i mí kolegové z Křesťanské základní a mateřské školy J. A. Komenského, kteří mi umožnili realizovat výtvarné aktivity v jejich třídách.

KNIHA JAKO NÁMĚT VE VÝTVARNÉ VÝCHOVĚ MOLNÁR Jan

DP 2013

Vedoucí DP: Mgr. Hana Valešová, Ph. D.

Anotace Diplomová práce se zabývá využitím knihy jako námětu výtvarné výchovy na 1. stupni ZŠ. Teoretická část monitoruje vznik knihy a možnosti tvorby knižního obalu v historii. Následná teoretická část diplomové práce se zaobírá vznikem specifického knižního obalu v období českého kubismu, celkové propojenosti textové, výtvarné a materiálové stránky knihy. Uvedené kulturní akce v současné době ukazují možnosti soutěží a výstav v oblasti knih. Zahrnuje také současné umělce, kteří v oblasti knih dosáhli určitého uměleckého uznání. Dále je součástí výzkumná část s dotazníkovým šetřením, které zjišťuje využitelnost znalostí umělců a kulturních akcí v oblasti knih v rámci využitelnosti ve výtvarné výchově. Praktická část na základě šetření a historických poznatků má za úkol navrhnout pedagogům možnosti aktivit práce s knihou v hodinách výtvarné výchovy, které umožňují pracovat s knihou jako objektem, kde je možné využít práce s tvarem, materiálem i obsahem podle možností a podmínek. Tyto aktivity byly následně vyzkoušeny a zhodnoceny v praxi. Příloha obsahuje fotodokumentaci z výtvarných aktivit.

Klíčová slova a pojmy: kniha, historie knihy, knižní obal, autorská kniha, výtvarná výchova, nakladatelství, knižní objekt, současní umělci, současné výstavy a soutěže

BOOK AS A THEME IN VISUAL ART EDUCATION MOLNÁR Jan

Tutor: Mgr. Hana Valešová, Ph. D.

DP 2013

Annotation The thesis deals with the use of a book as a theme in visual art education at the first grade of primary school. Theoretical part monitors the origin of a book and possibilities of creating book’s cover in history. The following, theoretical part of the thesis revolves with the origin of a specific book’s cover in the era of Czech cubism, the whole

interconnection

The looked

of

up cultural

textual, events

visual in

and

present

material

days

show

side some

of

a

book.

possibilities

of competitions and exhibitions in the sphere of books. It also includes contemporary artists that gained in the sphere of books certain art recognition. Also a research part with a questionnaire investigation is included; it discovers usefulness of the knowledge of artists and cultural events in the sphere of books within the usefulness in visual art education. Practical part has in its task to suggest to pedagogues, on basis of investigation and historical experience, possible activities of working with a book in the lessons of visual art education, that allows working with a book as with an object, where it is possible to make use of working with the shape, material and also the content according to

possibilities

and conditions. These activities were consequently checked out and evaluated in practice. Photo documentation is of visual art activities is enclosed. Key words and terms: book, history of a book, book’s cover, author’s book, visual art education, publishing house,

book’s

and competitions

object,

contemporary

artists,

contemporary

exhibitions

DAS BUCH ALS THEMA IN DER KUNSTERZIEHUNG MOLNÁR Jan

DP 2013

Betreuer: Mgr. Hana Valešová, Ph. D.

Anmerkung Die Diplomarbeit befasst sich mit der Ausnutzung des Buches in der Kunsterziehung auf der ersten Stufe der Grundschule. Der theoretische Teil der Diplomarbeit dokumentiert den Prozess der Entstehung des Buches und die Schöpfungsmöglichkeiten des Buchumschlages in der Kunstgeschichte. Der folgende theoretische Teil behandelt die Entstehung des eigenartigen Buchumschlages in der Zeit des tschechischen Kubismus und den Zusammenhang der Text-, Kunst- und Materialseite des Buches. Die ausgesuchten zeitgenössischen Kulturveranstaltungen zeigen manche Möglichkeiten der Bücherwettbewerbe und der Bücherausstellungen. Dieser Teil schliesst auch die gegenwärtigen Künstler ein, die im Gebiet von Bücher eine bestimmte Anerkennung schon erreichten. Die Diplomarbeit bezieht auch den Forschungsteil mit der Umfrage ein, der die Ausnutzungsmöglichkeiten von Künstlerund Kulturveranstaltungskenntnissen im Gebiet der Bücher im Rahmen der Ausnutzung in der Kunstunterricht feststellt. Der praktische Teil der Diplomarbeit sollte aufgrund der Forschung und der historischen Kenntnisse den Pädagogen solche Aktivitätenvorschläge für die Arbeit mit dem Buch in der Kunsterziehung präsentieren, die die Arbeit mit dem Buch als mit dem Objekt ermöglichen und bei denen es gleichzeitig möglich ist, die Arbeit mit der Form, mit dem Material und mit dem Inhalt unter bestimmten Bedingungen auszunutzen. Diese Aktivitäten waren folglich in der Unterrichtspraxis realisiert und auch bewertet. Der Anhang enthält die Fotodokumentation von Unterrichtstunden, in denen diese Aktivitäten ausprobiert wurden. Die Schlüsselwörter und Sachbegriffe: das Buch, die Geschichte des Buches, der Buchumschlag, das Verfassersbuch, der Kunstunterricht, der Verlag, das Buchobjekt, die zeitgenössischen Künstler, die zeitgenössischen Ausstellungen und Wettbewerbe

Obsah: 1 Úvod ............................................................................................................................ 11 2 Teoretická část ........................................................................................................... 13 2.1 Historie .................................................................................................................. 13 2.1.1 Doba před knihtiskem..................................................................................... 13 2.1.2 Vynález knihtisku a jeho rozšíření ................................................................. 14 2.1.3 Bible ............................................................................................................... 16 2.2 Vývoj knihy v českém kubismu ............................................................................ 17 2.4 Devětsil a konstruktivistická typografie................................................................ 23 2.5 Čapkovy knižní obálky ......................................................................................... 24 2.6 Autorská kniha ...................................................................................................... 25 2.7 Současná tvorba .................................................................................................... 26 2.7.1 Současná česká nakladatelství se zaměřením na autorské knihy ................... 26 2.7.2 Současné soutěže a výstavy knih .................................................................... 28 2.7.3 Současní čeští umělci tvořící autorské knihy ................................................. 32 3 Výzkumná část - dotazníkové šetření....................................................................... 35 3.1 Cíl šetření .............................................................................................................. 35 3.2 Formulování otázek a předpokladů ....................................................................... 35 3.2.1 Otázky............................................................................................................. 35 3.2.2 Předpoklady .................................................................................................... 36 3.4 Metoda řešení ........................................................................................................ 36 3.5 Charakteristika dotazníkového šetření .................................................................. 37 3.6 Popis zkoumaného vzorku .................................................................................... 37 3.7 Průběh šetření ........................................................................................................ 38 3.8 Výsledky dotazníkového šetření a jejich komentář .............................................. 40 3.9 Diskuze.................................................................................................................. 44 9

4 Praktická část ............................................................................................................. 45 4.1 Východiska a cíle praktické části .......................................................................... 45 4.2 Návrhy výtvarných činností .................................................................................. 46 4.2.1 Tvorba leporela ............................................................................................... 46 4.2.2 Ruční papír ..................................................................................................... 48 4.2.3 Tvorba knižního obalu .................................................................................... 51 4.2.4 Hra s písmenem .............................................................................................. 53 4.2.5 Artbook ........................................................................................................... 55 4.3 Závěrečné hodnocení výtvarných činností ............................................................ 58 Závěr .............................................................................................................................. 59 Použitá literatura: ............................................................................................................ 60 Seznam obrázků: ............................................................................................................. 64 Seznam grafů: ................................................................................................................. 65 Použité zkratky: .............................................................................................................. 66 Seznam příloh: ................................................................................................................ 67

10

1 Úvod Již pátým rokem pracuji jako učitel výtvarné výchovy na základní škole s žáky 3. až 9. ročníku. Za tuto dobu jsem měl možnost pochytit věkové zvláštnosti, které se projevují ve vývoji kresby u žáků a zároveň stále nacházet prostor a možnosti, jak žáky, kteří jeví jistý nezájem o tento předmět, určitým způsobem podchytit. Kreativita žáků je pro mě často tou největší odměnou, proto jsem do jisté míry odpůrcem tvorby takzvaných „šablonových“ hodin, kdy žáci tvoří takřka stejné práce, které by bez podpisu byly k nerozpoznání. I ve svém okolí se s touto formou tlumení kreativity potýkám a odpověď mnohých učitelů se v drtivé většině nemění. Škola nemá peníze na výtvarné pomůcky a materiály, tudíž jsou učitelé odkázáni pouze na pomůcky, které mají žáci ve svém vybavení. Následně pak dochází k zažitým stereotypům a žáci často neznají jinou možnost, než kreslit či malovat na stejnou velikost čtvrtky týden co týden. Výjimečně pak dostanou větší formát. Taková práce se mi protiví, ale učitelé si myslí, že mnohdy nemají na výběr. V tomto směru mám na naší základní škole opravdu kvalitní zázemí v plně vybavené učebně určené přímo pro výtvarnou výchovu. Setkávám se také s tím, že mít pro výtvarnou výchovu takto vymezené prostory je vesměs ojedinělé, natož mít možnost nakupovat materiály dle potřeby. Sám se již několik let věnuji výtvarnému odvětví i mimo pedagogickou činnost. Měl jsem možnost pracovat v Oblastní galerii v Liberci a také vytvářet kurzy olejomalby pro začátečníky. V tomto směru jsem si uvědomil, že ať člověk pracuje s jakoukoli věkovou skupinou, nejdůležitější je účastníky vtáhnout do umění, dobře je motivovat a povzbudit. Jakmile se totiž i např. žáci osmělí, jsou schopni vytvářet opravdu pozoruhodné a poutavé práce, které učiteli umožní na chvíli proniknout do jejich fascinujících představ a fantazií. Při těchto příležitostech jsem se určitým způsobem snažil proniknout do sféry moderního pojetí umění formou návštěvy všemožných výstav. V rámci svého hledání spojeném s uměním, jsem došel k myšlence, že bych rád zajímavým způsobem propojil a více podchytil spojení výtvarné výchovy s knižní tvorbou, tak jak jí žáci neznají.

11

Ve své diplomové práci jsem se rozhodl nahlédnout do tvorby knižní vazby v dějinách českého a mezinárodního rozměru. Celkově se však zaměřit na přelom 19. a 20. století se stručným přehledem současné tvorby autorů a velkých knižních výstav. Více pak rozebrat období kubismu na českém území, jelikož jeho stěžejní část vzešla od českých tvůrců právě v tomto období. Toto období dalo vzniknout takzvané „krásné“ knize. Z následných dějinných poznatků a na základě dotazníkového šetření bych chtěl vytvořit inspirativní výtvarné aktivity, které by učitelé mohli s žáky použít do hodin výtvarné výchovy.

12

2 Teoretická část Tato část diplomové práce se zabývá vybranými kapitolami z historie knižní vazby. Hlavní zaměření je na dobu kolem vzniku knihtisku, následně až obdobím českého kubismu a současné tvorby.

2.1 Historie 2.1.1 Doba před knihtiskem Někteří lidé považují vynález Gutenbergova knihtisku za jediný svého druhu, avšak historii tisku a knihy lze objevit už i v jiných kulturách. „Jedna z nejstarších civilizací, která vznikla asi ve 4. tisíciletí př. n. l. v povodí Indu, používala různá pečetidla s obrázky a nápisy. Ty ovšem dodnes nikdo neumí přečíst“ (Kneidl 1989). Je známo, že staří Egypťané znali razidla a pečetidla. Razili hieroglyfické značky, ale také celé věty. Následně se tato metoda rozšířila do Říma a Řecka, kde razidla vyráběli z kamene, dřeva a kovu. Následně se razilo do voskových tabulek s využitím jedné barvy. První tisky do dřevěných bloků, do kterých se vše, text i obraz, vyřezaly, vznikly v Číně v 6. století. „V 11. století začal Číňan Pi Sheng tisknout technologií výměnných liter, které byly vytvořeny z vysocepálené neglazované hlíny. Následně se na Dálném východě ve 13. století začal tisk rozšiřovat pomocí kovových liter. Dále se však tento tisk

nerozšiřoval,

jelikož

nebyl

vhodný

pro

tisk

obrázkového

písma“

(Kneidl 1989, s. 11, 12). Knihy byly nejčastěji přepisovány. Samotný jejich přepis trval od měsíců až po roky, kdy se na výsledné práci podílelo několik lidí. Většinou je přepisovali mniši v klášterech a tím umožnili přežít kultuře i vzdělanosti. Dalším problémem byl samotný materiál a náklady na knihu. Levný a dostupný papír se začal používat v Evropě až od 14. století, někde i značně později. Do té doby se používal pergamen, vysušená kůže ovcí, koz, krav, oslů či vepřů. Za nejkvalitnější byl považován pergamen z kůže ještě nenarozených telat. Pro sepsání 13

jedné takové knihy bylo potřeba hodně dobytka, a proto byly knihy drahé a vzácné, protože měly hodnotu i menší vesnice (Hauzírek 2011). Změna tedy nastala v době, kdy se k papíru připojil ještě knihtisk. Byl to způsob, jak mnohem levněji a rychleji knihy vyrábět.

2.1.2 Vynález knihtisku a jeho rozšíření V druhé polovině 15. století opouštíme středověk a společně s knihou nastupujeme cestu novověku. Nebude to už rukopis, ale tištěná kniha, která bude od této doby provázet kroky lidstva. Počátek novověku je spojován se třemi událostmi světodějného významu. Jednak to byl pád Cařihradu do rukou Turků a konec Byzantské říše, následně objevení Ameriky Kryštofem Kolumbem a konečně Gutenbergův vynález knihtisku okolo roku 1450. Žádná z těchto událostí nezměnila svět okamžitě, ale jejich důsledky se během doby staly tak významnými pro vývoj lidstva, že právem stojí v branách nového věku, Kneidl (1989, s. 51). Johann Gutenberg svůj vynález od počátku zatajoval, uvádí Kneidl (1989, s. 57). Pokud někoho svému umění učil, zavazoval ho přísným mlčením. Sám také žádný ze svých tisků nepodepsal. Jeho cílem byl výtisk Bible, což se mu v roce 1456 podařilo. Tzv. „Gutenbergova Bible“ je dnes drahou vzácností. O jeho vynálezu se dozvíme, jednak ze soudních jednání a následně z typografického rozboru nejstarších tisků. Gutenberg neměl dostatek financí na vytvoření prvního knihtisku a na první náklady spojené s výrobou si půjčil. Při prvním zisku byl však žádán o navrácení peněz. Johann chtěl získané peníze obratem investovat na další výrobu, to vedlo k soudnímu sporu s jeho společníkem Johannem Faustem. Kneidl popisuje (1989, s. 60, 61), v čem spočíval přínos Gutenbergova knihtisku. „Nově se každé písmeno odlévalo ručním odlévacím strojem zvlášť. Hotová písmena sestavoval do slov a řádků a montoval je do dřevěných rámů do celých stránek. Technologii sazby vyřešil úpravou původního vinařského lisu. Dále našel recepturu na tiskovou barvu.“ 14

Knižní vazba prvotisků je z největší části ještě gotická. Dřevěné desky těchto vazeb už jsou častěji nahrazovány deskami ze slepených papírů, které měly funkci dosud neexistujícího kartónu. Do 16. století knižní vazba vstupuje spolu s renesancí. Jsou tu dvě linie: běžná vazba, která sice z našeho současného hlediska také není nijak skromná, a vazba luxusní, kde se projevuje zlacení a umělecký styl řešení. Renesanční vazba, jak ji poznáváme již ve značných počtech v historických a vědeckých knihovnách, je z velké části vázána do bílé bělené vepřovice a zdobena slepotiskem z válečku nebo desky. Válečky zpravidla tvoří rámování, někdy v několika řádech, deska je

většinou

situována

na

střed

vazby,

čím

je

větší,

tím

je

vzácnější.

Někdy je ve středním poli obdélník složený ze dvou nebo čtyř menších ploten. V pásech probíhajících shora dolů se zpravidla střídají výjevy z bible a drobné portréty panovníků s postavami ctností, na reformačních vazbách bývá portrét Lutherův a

saských

kurfiřtů.

V

této

době

převládají

ve

střední

Evropě

válečky

a plotny, ovlivněné saskými vzory a většinou i ze Saska pocházející. Z druhé poloviny 16. století jsou někteří knihařští mistři známi jménem, středověká anonymita umělců tedy ustupuje do pozadí (Kneidl 1989). U luxusních vazeb objednaných panovníky, vysokými církevními hodnostáři a šlechtou ve středním poli dominuje zpravidla supralibros se znakem majitele a objednavatele vazby. Především na tyto vazby přichází zlacení v nákladném řešení desek i hřbetu. Zlacení procházelo Evropou postupně z Itálie asi od poloviny 15. století. Do střední Evropy se dostává poprvé na vazbách uherského krále Matyáše Korvína, jehož knihovna byla budována z italských zdrojů po vnitřní i vnější stránce. Zlacené vazby s patrnými prvky orientálního vlivu se dostávají z Itálie do ostatní Evropy z části přes Benátky. Další významný krok, jenž podstatně zrychlil a zlevnil knihtisk, je licí stroj na litery. Od dob Guterbergových byl používán k zhotovování liter ruční licí strojek, který se za tři a půl století v podstatě neměnil. Skutečný licí stroj na litery sestavil v roce 1822 William Church. Zatímco na licím strojku se dalo za 10 hodin ulít asi 5000 liter, licí stroj za tutéž dobu vyrobil zhruba 16 000. Tyto stroje byly zdokonalovány Angličany Robertem Johnsonem a Stainsem Atkinsonem roku 1850, později Němci a Francouzi (Kneidl 1989). 15

2.1.3 Bible Bible patří mezi nejstarší dochovávané knihy, jak v celosvětové historii, tak na českém území. Podle Čapka (1952, s. 19) byla tato kniha zprvu přepisována na papyrových svitcích. Papyrus byl sice pevný materiál, ale trpěl vlhnutím, takže se dochoval často jen ze suchých krajin. Některé svitky popsané hieroglyfy pochází z roku asi 2000 př. Kr. Řecké rukopisy byly objevovány ve větším množství kolem roku 300 př. Kr. V oblasti knižního obalu vznikaly zajímavé exempláře právě mezi Biblemi. Jednou z nejcennějších památek raného středověku nacházející se na českém území je Strahovský evangelikář. Datuje se do roku 860 a vznikl ve francouzském městě Tours. Na české území se pak dostal pravděpodobně v roce 1256 jako dar. Kniha je ručně psaná a iluminovaná, vázána v rudém sametu a přední deska vazby je bohatě zdobena drahými kameny a smaltem. Jde tedy o vzácnou památku z christianizace české země, ale také o šperkovnici uměleckého řemesla od 12. do 17. století. Každý sloh zanechal na vazbě knihy svou stopu. Rukopis obsahuje 444 stran a iluminace jsou zdobeny zlatem. Obsahem evangelikáře jsou čtyři figurální iluminace evangelistů. Desky

a

vazba

rukopisu

jsou

mladší,

pocházejí

z doby

kolem

1500

a první poloviny 17. století (Strahovská knihovna 2013). Strahovský evangelikář samozřejmě není jedinou zachovalou památkou. Pouze svou zdobností a postupným přidáváním drahých kamenů takto vzniklo ojedinělé dílo. V archivu Jednoty bratské můžeme najít Bibli Jana Blahoslava z roku 1540. V Českém Dubu je v současné době k vidění kopie největší ručně psané knihy světa, jedná se také částečně o bibli a další soubor děl. Na originál byla v 13. století použita kůže ze 160 oslů. Většina biblí z tohoto období byla vázána v kůži a psána na pergamenu (Lánský 2013).

16

2.2 Vývoj knihy v českém kubismu V tomto období se knižní tvorba posunula razantně o několik tříd výše, když se tvůrcům českých knih podařilo vytvořit zcela ojedinělou skupinu takzvané "krásné knihy", se kterou zpětně měli veliký ohlas. Toman zmiňuje (2004, s. 14), že jedním z charakteristických rysů pozdního devatenáctého a raného dvacátého století je zájem o knižní design a tzv. krásnou knihu. „Z čistě technologické perspektivy je tento dobový jev důležitou součástí epochy pokračujícího rozvoje reprodukčních technik, typografie a vazby- tedy v podstatě celé oblasti technologie knižní výroby. Z hlediska designu se jedná o éru umělců- designérů, často absolventů uměleckých akademií, pro které užitková tvorba nabyla hlubokého kulturního významu.“ Do umění se tedy vkládala naděje, že bude novým klíčem k nové éře, v níž bude hrát významnou roli i kniha, nyní definovaná jako krásná.

Po roce 1900 Zvýšený zájem o užité umění kolem roku 1900 přinesl bohatou paletu přístupů ke knižnímu designu. „Krátce po sobě se objevuje kniha symbolismu, dekadence a secese, přičemž hranice těmito směry jsou často prostupné. Dovolují tak shrnutí pro obecnější pojem stylových umění, zhruba tak, jak to navrhli pro německou oblast Richard Hamann a Jost Hermand ve studii pod názvem Stilkunst um 1900“ (Toman 2004, s. 15). V případě knihy lze nadto nalézt další společný jmenovatel - ať to již byl William Morris, symbolisté, dekadenti nebo knižní umělci secese, všichni reagovali na dramatický dopad masové knižní výroby, která je charakteristická pro druhou polovinu devatenáctého století, a vytyčili si za cíl reformu knihy a knižní kultury. Zde se začíná objevovat i představa knihy jako uměleckého díla. S posunem zhruba jednoho desetiletí se myšlenka reformované knihy začala diskutovat a do jisté míry i praktikovat v českých zemích. Změna se projevuje také na stránkách uměleckých časopisů. Podobně jako se v zahraničních publikacích začínají objevovat

zmínky o

knihách,

které

upoutávají

z

hlediska

designu,

nebo

o umělcích, kteří se aktivně zajímají o knižní úpravu, jako například Alfons Mucha, 17

zmiňuje Toman (2004, s. 15). Zcela zásadní je pak vzrůstající zájem o anglické reformy knižního designu a jejich představitele. Po roce 1900 jsou diskuze o moderní knize zvláště zřetelné v profesních časopisech, především v časopise českých topografů Typografia (Hlavsa 1976). Vychází i řada knih o knižní výrobě a o technikách, které se vztahují ke grafice a knižnímu designu. Dyrynkovy knihy Pravidla sazby typografické, Krásná kniha a Bradáčova Úprava vazeb knižních. Na neposledním místě pak v roce 1908 vzniká Spolek českých bibliofilů, zájmová skupina, která se soustřeďuje na krásnou knihu a která poskytla v této oblasti možnost experimentu, Toman (2004, s. 15).

Kniha v dobovém kontextu po roce 1900 I když se část této literatury zabývá specializovanými otázkami, jsou profesní diskuze pevně rámovány obecnými kulturními souvislostmi. Příkladem je prosba o příspěvek, se kterou se v roce 1904 časopis Typografia obrátil na F. X. Šaldu. Ve svém reformním úsilí se typografové nespoléhali nejen na odborníky, ale pozvali literárního kritika, který byl v té době také komentátorem a kritikem středostavovské společnosti. Dva roky před tím byl Šalda vysloven typografy nikoli jako specialista, nýbrž jako kulturní autorita modernismu. Jeho esej s názvem Kniha jako umělecké dílo, požaduje mj. reformy, jejichž součást je návrat ke starým hodnotám popisuje Toman (2004, s. 17). Kniha je pro Šaldu nejen užitkovým předmětem, který slouží prostému rozmnožení daného textu, nýbrž i předmětem hluboké symbolické hodnoty. Dle jeho názoru má být kniha dokonalým uměleckým předmětem, věcí výtvarné kultury a krásnou věcí uměleckou, jako jsou věci, které užíváme. Spíše než Německo chválí Šalda Anglii a již zmiňovaného Williama Morrise, s despektem se vyjadřuje o kultuře knihy v devatenáctém století. V roce 1905 byl ovšem tento esej - manifest pouze místním produktem. O většině témat, která zde zaznívají, se již delší dobu intenzivně diskutovalo u našich sousedů, hlavně v Německu, kde se hnutí za krásnou knihu stalo součástí proudu, který si kladl za cíl reformu středostavovského stylu. Nicméně Šaldův esej přišel v pravý čas - tedy v okamžiku, kdy ve střední Evropě 18

nastupovala celá generace řemeslníků - knihařů, kteří měli zájem o kulturní reformu. Mezi kulturními kritiky nebyl Šalda osamocen. V eseji s názvem Knižní kultura bratří Čapků z roku 1908 zaznívají podobné tóny, i když nově poněkud důrazněji. Čapkové také psali o současném umění knihy velmi kriticky. Jestliže Šalda ještě mluvil zdrženlivě, bratři Čapkové přišli s neskrývanou expresí, kde popisují čtenáře k jedlíkovi z nižších vrstev, kterému je jedno, co jí, či že knihy oné doby jsou pouze potištěné „papírové hadry“. Dalším příkladem je i přirovnání k výrobě hřebíků, která také svědčí o malém estetickém zájmu. „Jako další zastánce knižní tvorby se svým dodatkem v knize stal Ludvík Bradáč, který dvěma odstavci podtrhl důležitost knižní tvorby v národním kontextu jakožto tehdejšímu odrazu kultury“ (Toman 2004, s. 17, 18).

„Profesionálové a tvůrci“ Čeští knihaři ze začátku dvacátého století jsou bezpochyby krásným příkladem Šaldovy a Bradáčovy kulturní vize. Vznikla zde vzdělaná a sofistikovaná profesní skupina, jejíž členové byli v rozhodujících případech ochotni skloubit vysokou profesionalitu s obecnými kulturními cíli. Jejich vzdělání často zahrnovalo uměleckou výchovu, znalost jazyků a studijní cesty do zahraničí. „Pozornost tedy patřila celé řadě zemí včetně Anglie a Spojených států, nicméně profesní časopisy se opětovaně vracely ke knižnímu průmyslu v Německu“ (Toman 2004, s. 20). České poměry tolik vyvinuté nebyly a objem výroby byl menší, nicméně je dostatek pramenů, které ukazují na živý ambiciózní začátek století. Toman upozorňuje (2004, s. 20) na Vojtěcha Preissiga jako významnou osobnost na hranici volného umění a grafického designu. Vojtěch Preissig byl významným průkopníkem, který pracoval v rámci pozdně secesního stylu, cenícího jednoduchost výrazu. Jeho vliv se však oslabil po roce 1910, kdy Preissig odcestoval do Spojených států. Další významnou osobností byl Karel Dyrynk, jehož jméno již padlo v souvislosti s Typografií a jehož četné publikace poskytují důležitý náhled do stavu grafické a knižní profese. Dyrynk je příkladem aktivisty, který prezentoval postsecesní

19

období právě důrazem na profesionalizaci a propagaci principů, z nichž mnohé byly podobné Morrisovi. Toman (2004, s. 20). Dyrynk je znám svou aktivitou v Typografii, kterou vedl jako editor od roku 1905. I když jeho hlavním zájmem byla sazba ve vlastním slova smyslu, byl to typograf se širokým spektrem zájmů. V článku o designu plakátů, Dyrynk připomíná typografům, že plakát je produkt, jehož principy diktuje účel, a v článku o knižních obálkách pečlivě probírá volbu písma ve vztahu k obsahu a účelu knihy. Opakovaně se také ukázal jako typografický minimalista. „Ve dvacátých letech

přestaly typografická střízlivost

a klasicizující

profesionalismus otevírat nové perspektivy“ (Švestka a Vlček 2006, s. 312). Je zřejmé, že ve druhých vydáních si Dyrynkovy monografie o knižní úpravě nevšímají předmětu, který je zde zajímá, kubistické knihy - o počínající avantgardy nemluvě. Dráhy typografických profesionálů a moderní umění se ve dvacátých letech opět začaly rozcházet, Toman (2004, s. 21).

Umělci a designéři Po roce 1900 vznikala poměrně malá skupina několika osobností na pomezí volného a užitého umění, kterým se podařilo ve spolupráci s reformními typografy aktivně praktikovat nové principy knižní tvorby. Jména, která se v této souvislosti nejčastěji uvádějí, jsou V. H. Brunner, František Kysela a Jaroslav Benda. Pavel Janák v retrospektivním hodnocení přiřkl této trojici nezpochybnitelný primát v úsilí o vytvoření moderní knihy. Janákovi se zdálo, že všem třem je společný silný zájem o technologii a ochota s ní experimentovat. „Rozvíjení myšlenky krásné knihy ve specifickém postsecesním smyslu, tedy ve smyslu střídmosti a zdrženlivosti vůči luxusnímu designu“ (Toman 2004, s. 23). První odpovědi na kritiku stavu české knižní kultury přišly právě od Bendy, Brunnera a Kysely, jak zcela unikátním způsobem potvrzuje Dyrynkova kniha s názvem Typograf o knihách.

20

Janákova trojice i Janák sám hráli ve vývoji užitého umění koncem prvního desetiletí významnou roli. V prosinci 1907 byli všichni mezi spoluzakladateli Artělu, skupiny, která se inspirovala středoevropskými „dílnami“, i když k tomu používala ruský název. „Artělovský modernismus měl v okamžiku svého vzniku nepochybně národní přídech. Šalda tuto kombinaci moderny vítal“ (Toman 2004, s. 24).

Členové Skupiny intenzivně sledovali dění v Paříži a věnovala značnou pozornost užitému umění. Její vedoucí architekti Josef Chočár a Pavel Janák (a po krátkou dobu svého členství i Vlastislav Hofman) byli aktivními designéry nábytku a keramiky. Když v roce 1912 vznikly Pražské umělecké dílny, stal se Umělecký měsíčník i důležitým hlasem moderního užitého umění. Tato tendence se prohloubila v roce 1914, kdy v Uměleckém měsíčníku začala vycházet příloha Průmyslové umění. Skupina se ale nesnažila skloubit širokou škálu zájmů pouze z účelových důvodů. Symbióza umění a designu byla programová a měla specifickou hodnotu. Krok od Artělu ke Skupině tak radikalizoval a změnil podstatu spojení umění a designu. Janák přiznává, že si je vědom rozpaků, jež tato symbióza vyvolává, ale zároveň zdůrazňuje, že tento problém ho příliš neznepokojuje. Hlavní věcí byla pro

něho

nová

kvalita

práce,

kterou

on

a

jeho

kolegové představovali

(Toman 2004, s. 24,25).

2.3 Artěl Ke knižní tvorbě se Artěl připojil již v zakládajícím prohlášení, do vývoje české knižní kultury bezpochyby výrazně přispěl. Podle Fronka (2008, s. 302) „knižní tvorba byla Artělu před rokem 1910 nesena na vlně dekorativní stylizace vídeňského typu, v pozdně secesním geometrizovaném stylu“. S označením Artěl, vloženým do dekorativního rámce, navrhl Jan Konůpek obálky edice Pěkné knihy pro mládež nakladatele Jana Laichtera, které se však nerealizovaly. Ukázku zdařilého provedení představuje obálka vzorníku předsádkových 21

papírů Jaroslava Bendy, díla, které významně ovlivnilo českou knižní tvorbu. Bendovy litografické papíry, které jsou prvními českými moderními předsádkami, byly vytištěny pro Artěl v roce 1908. Přinášející jednoduchý, plošný geometrický vzor šachovnice z drobných obdélníků v osmi barevných obměnách, jako předsádka se papír objevil v albu Z dvorů a dvorečků staré Prahy, ale možnosti použití se ukázaly široké. Pokrokoví nadšenci do nich dávali vázat knihy. Dělaly se z nich krabičky na hračky (Fronek 2008, s. 302). Ještě univerzálnějšího uplatnění dosáhly vzory knihařských papírů Františka Kysely, které se tiskly i na textilie (knihařské plátno). Papíry vydávala firma Papír Mrázek Praha, pro velký zájem v několika edicích, a je téměř jisté, že byly ke koupi i v prodejně Artělu. Fronek dále uvádí (2008, s. 303), že „nejoblíbenějším typem, vydaným samostatně v řadě barevných variant, upoutá výrazným koloritem (tříbarevný tisk) v sytých tónech a poměrně velkými, izolovanými vzory stylizovaného dekoru“. Kysela navrhl také papíry se souvislým geometrickým ornamentem, opakujícím motiv krystalu, či zalomované šrafury. Množství originálních vzorů, které se zcela vymanily ze zahraničních vlivů, představují Kyselovy papíry, nejen ve své době, vrchol ornamentní tvorby. Fronek uvádí (2008, s. 303), že „na počátku dvacátých let přispěl do oboru knihařských papírů z produkce Artělu Václav Špála. Jeho předsádkové papíry provedené roku 1960 jako původní litografie získali zdarma předplatitelé Drobného umění v podobě přílohy čtvrtého čísla v roce 1921“. Na prvním je řazen motiv rybiček a vln v kosém šachovnicovém uspořádání, druhý opakuje kosodélná pole s motivem vlnovky, kontrastujícím se strohou kompozicí plochy. Svým koloritem (v barvách trikolory) a světlým tónem již v duchu art deco se výrazně liší od předchozích řešení. Předstihující jásavostí a harmonií barev vše, co v tom oboru bylo u nás podniknuto. Do širšího okruhu spolupracovníků Artělu patřil pražský knihař Karel Landauer, autor vykládaných a tepaných prací v kůži. Vlastní ateliér, založený v roce vzniku Artělu, dosáhl největších úspěchů ve dvacátých letech, kdy Lindauer získal četné oficiální zakázky. Vytvořil však i množství drobných předmětů, jako desky, pouzdra, pamětní knihy, i nejrůznější jiné výrobky z kůže a je pravděpodobné, že tyto řemeslně 22

mistrovsky provedené originály se prodávaly prostřednictvím Artělu (Fronek 2008, s. 303).

2.4 Devětsil a konstruktivistická typografie Čeští umělci, zejména nejmladší generace, reagovali velmi otevřeně a aktivně na nové evropské proudy. „Básníci, výtvarníci, architekti rýsovali s nadšením programy nového života umění. I u nás šlo o názorový proud, který mohutně vyrazil, aby otevřel umění nové prostory, dal mu nové formy a nové sociální dimenze“ (Adlerová 1983). V roce 1920 se v Praze ustanovilo sdružení Devětsil, jehož podtitul Svaz moderní kultury naznačoval komplexnost programového záběru. Bylo to sdružení otevřené všemu novému a tvůrčímu v Evropě, hlásilo se k socializmu, k marxismu, pozorně sledovalo avantgardní skupiny na západě Evropy i převratné dění v Sovětském svazu. „Teoretikem a mluvčím Devětsilu byl zejména Karel Teige, v Brně, kde brzy rovněž vznikla devětsilská pobočka“ (Adlerová 1989, s. 104). Teigeho stať Poetismus, která vyšla v roce 1924, je manifestem Devětsilu těchto let a vystihuje názorové podhoubí, ze kterého tehdy vyrazil podivuhodný květ nové typografie, aby jako první výtvarný obor reflektovala polaritu moderního života- jeho technicismu a jeho konstruktivismus, Adlerová (1983, s. 104, 105). Teige ve dvacátých letech ovládl suverénně a vynalézavě celou škálu prostředků, které poskytuje moderní typografie. Nejen obálka a titulní strana, ale v některých případech celá kniha se stala předmětem proměnlivé hry typů a velikosti písma, asymetrických posunů, doplněných různými typografickými i barevně rozmanitými důrazy (Adlerová 1983). Adlerová (1983, s. 107) popisuje Teigeho úpravu Seifertovy sbírky básní Na vlnách TSF, která je jedním z nejčistších příkladů konstruktivistické knižní úpravy, která umocňuje atmosféru díla. Snad nejsuverénnější ukázkou Teigeho umění, jak prolnout v umocněný celek, je Nezvalova sbírka básní Abeceda, v níž Teige použil v nekonvenčním typografickém zpracování fotografické záběry tanečních kreací Milči Mayerové na téma jednotlivých písmen. 23

Teigeho rozsáhlá a v pravém smyslu průkopnická typografická tvorba určila nejen ráz našich avantgardních tiskovin, ale profil naší rané avantgardní typografie vůbec. „Vedle Teigeho je třeba zmínit tvorbu Víta Obrtela, architekta a básníka, jehož mimořádná citlivost, smysl pro formální vyváženost a noblesu byly zdrojem vynikajících návrhů knižních obálek, vazeb a úprav“ (Adlerová 1983, s. 109).

2.5 Čapkovy knižní obálky Známý umělec a ilustrátor i spisovatel, Josef Čapek, vytvořil svou tvorbou nejen knižních vazeb zcela ojedinělý směr, který byl jemu charakteristický. Na prahu dvacátých let přišel Josef Čapek s novou podobou knihy, knižní obálky a v průběhu dalších dvou desetiletí tak podstatně rozmnožil výtvarnou podobu naší běžné nakladatelské produkce. Dle Adlerové (1983, s. 110) „tvorbu značí netradičnost, dokonce vědomá antitradičnost Čapkových obálek, záměr a schopnost pracovat s nejjednoduššími, ale výraznými formálními prostředky a levnými technikami“. Zdůraznění obálky a její služebnost a sounáležitost ke světu reklamy přibližovaly tuto Čapkovu tvorbu záměrům avantgardy. Ovšem Čapkova individuálnost, emotivnost, bytostná českost základně odlišila jeho projev od internacionálního konstruktivismu a funkcionalismu. Čapkovy obálky stojí svým způsobem osamoceně, i když nikoliv mimo dobové proudy české užité grafiky dvacátých a třicátých let (Adlerová 1983). Kniha byla pro Čapka celistvým útvarem s vlastní strukturou, byla předmětem. Současně byla však i zbožím na trhu, o kterém obálka měla říci nejen vše podstatné, ale mít schopnost upozorňovat na sebe ve výloze obchodů. Prezentování titulu knihy, název knihy a jméno autora, bylo východiskem, počátkem Čapkovy úvahy o podobě obálky. Obálkou se Čapek snažil navodit představu o atmosféře knihy a individualitě spisovatele. Individuálně však odhadl, kam až tato asociativnost může sahat a nenapínal ji neúměrně možnostem: dával přednost náznaku, výtvarné zkratce, někdy vtipu, kterým 24

dotvořil individualitu knihy. „Nevyhýbal se jisté ornamentalizaci, s níž zacházel s přirozeností, jejíž podstatu postřehl v primitivních kulturách“ (Adlerová 1983, s. 111). Spontánnost, celistvost řešení patří k největším hodnotám Čapkových knižních obálek. Měl v tomto směru ovšem k dispozici možnosti svých malířských zkušeností, ze kterých při této práci těžil úměrně k odlišné povaze úkolů. Souhrnnost linorytu mu umožnila spojit tyto dvě složky se samozřejmostí této technice vlastní, celistvosti dosahoval i při kombinování se sázeným písmem. Barvu, bohatost a sytost jejích odstínů, odvažoval Čapek s velikou pozorností pro její emotivní nosnost, důvtipně využíval i možností kombinací s papírem. Také zde si variabilitu znásoboval tím, že někdy dával tisknout část nákladu na jiné barvě papíru nebo naopak jinou barvou. Omezená životnost linoleové amtrice, kterou si Čapek vždycky vlastnoručně zhotovoval, byl pro něj opět impulsem k dalším variantám při řešení (Adlerová 1983). Adlerová (1983, s. 112) zmiňuje, že „ani knihy o deseti nákladech neunavily jeho zájem“. Všech deset vydání dostalo vlastní odlišně řešenou obálku. I když obálka byla těžištěm jeho práce, vždycky domyslel knihu jako celek, individuálně řešil titulní stranu, sazbu a vnitřní členění.

2.6 Autorská kniha Rous uvádí (2013), že vznik této zvláštní kategorie spočívá v možnostech celistvosti a spolupráce, které se věnují knižní grafici, malíři a další výtvarníci. Pracuje s tím, že kniha nemusí být pouhým textem, může být pouze obrazová, či může být objektem. Jde za hranice tradiční knihy a umělci pro její tvorbu využívají nejen papír, ale i kov, plast, textil či dřevo. Autorská kniha se stala součástí umělecké tvorby přibližně od druhé poloviny 20. století. Samozřejmě se objevovala ojediněle už koncem 19. století a následně častěji s nástupem avantgardy. Zájem se pak o ní jevilo zejména v 60. a 70. letech, kdy měla stále různé podoby. Často se pak začala proměňovat do „knižního objektu“.

25

2.7 Současná tvorba Tento soubor nakladatelství, soutěží a autorů není úplným přehledem, který by se dalo zaznamenat, spíše má mapovat ty nejvýznamnější vybrané události, soutěže v České republice v rámci i mezinárodní účasti. Výběr umělců je čistě rámcový a jde o vybrané autory, kteří ve svém oboru dosáhli významného uznání.

2.7.1 Současná česká nakladatelství se zaměřením na autorské knihy Meander Nakladatelství Meander vzniklo před 17 lety. Je jedním z mála nakladatelství, které shromažďuje a vydává umělecké,

dnes už nazývané artové, knihy.

Iva Pecháčková, která toto nakladatelství založila, sama toužila vydat knihu, která ale nešla vyrobit průmyslově, proto se pustila do založení vlastního nakladatelství. V rámci Meanderu jsou tři edice, jednou zní je edice Modrý slon, pod kterou vydávají své knihy známí výtvarníci a umělci. Současně je autorů přes 30, jedním z nich je i Petr Nikl, který k této edici vytvořil logo. Podle Plačkové (2013) má celá edice podporovat české přední autory a výtvarníky. Knihy vydávané pod touto edicí často slaví úspěch na různých literárních soutěžích. Je to proto, že před vydáním jsou pečlivě upravovány a kvalitně ilustrovány. Je tedy nahlíženo nejen na literární stránku, ale i na „design“ knihy. Meander pořádá také festival čtení a divadla pod názvem Děti, čtěte! Festival je spojený s výstavou originálních ilustrací a knih pro děti. Čtvrtý ročník festivalu je opět ve spolupráci s Památníkem národního písemnictví, v jehož prostředí se festival odehrává.

26

Baobab Alternativní nakladatelství Baobab je poměrně malé. Vydává především ilustrované knihy pro děti a mládež založené na původních textech a zajímavých překladech. Oproti Meanderu spolupracuje s mladší generací autorů a výtvarníků. Také organizuje menší kulturní akce zaměřené spíše na propagaci nekomerční literatury. Pořádá také Festival malých nakladatelů s názvem Tabook. Baobab (2013) píše, že chce nakladatelům umožnit kvalitně se prezentovat, zapojit se do vytváření programu, potkávat se během debat, čteních a diskuzích. Veřejnost má takto možnost setkání s tvůrci kvalitní literatury. V minulém roce měl festival Tabook tato témata: Kvalitní literatura pro děti a mládež, Středověk v edicích malých nakladatelství a Fenomén malý kvalitní nakladatel ve Střední Evropě. Celkově jde o podporu malých nakladatelství vydávajících kvalitní knihy.

Aulos Nakladatelství Aulos se již čtrnáct let snaží vydávat takzvané Krásné knihy. Jejich úzká spolupráce s Ateliérem Krupka ukazuje možnosti přístupu a rozvoje, kdy podle Rouse (2013) pouhá změna papíru může být zásadní. Pracují právě s knižní vazbou, kterou většinou pro nakladatelství vytváří. I když jsou vazby realizovány dle nakladatelovy a grafikovy představy, vynikají vazby svou perfektností, a hlavně výběrem papíru. Rous popisuje (Krásná kniha 2013), že minimalistické pojetí typografie se stává jedním z rozpoznatelných prvků této edice. V nakladatelství je důležité spojení textu a obrazu, není to pouze obrazový doprovod, ale určitá forma komunikace. Často využívají ruční papír. Autor knihy někdy i záměrně nechává neomezené možnosti výtvarníkovy, který pak svým i designovým ztvárněním knihy je veden jako spoluautor knihy. Samotné knihy vynikají pro svou výtvarnou, tiskovou a materiálovou jedinečnost. V současné

době

probíhá

výstava

ilustrátorů

v nakladatelství

Aulos.

Na výstavě jsou k vidění obrazy a grafické listy např. J. Híska, V. Janouškové, I. Ouhela, P. Nikla, Květy Pacovské a dalších umělců. 27

2.7.2 Současné soutěže a výstavy knih Veletrh (festival) dětské knihy Tato oblíbená akce konaná po 9 let v Liberci se již druhý rok potýká s problémy ohledně uskutečnění akce v plné míře, jako tomu bylo v předchozích letech. Na akci se podílela nejen velká a malá nakladatelství, ale i některé střední školy, centra pro děti a mládež a mnozí další. Během akce probíhal různorodý doprovodný kulturní program, např. soutěže, workshopy a samozřejmě autorské čtení knih. Podle Langrové (2013) ekonomická situace opět nepřeje celému Veletrhu a i letos se uskuteční v náhradních prostorech v Krajské vědecké knihovně v Liberci. V příštích letech záleží na tom, do jaké míry Ministerstvo školství a Ministerstvo kultury Veletrh dětské knihy finančně podpoří. Součástí bude výstava ilustrátorů, beseda, autogramiáda a jedna výtvarná dílna pro děti. Programu se také zúčastní autoři nominovaní na Zlatou stuhu. Akce se v minulosti těšila návštěvy velkého počtu školních tříd. Tyto třídy Veletrh dětské knihy, konaný v minulosti na libereckých výstavních trzích, bez problémů tamější areál zaplnily.

Nejkrásnější česká kniha roku Památník národního písemnictví každoročně pořádá soutěž Nejkrásnější česká kniha roku, jejíž stálou kategorií je i literatura pro děti a mládež. Úspěchu se často těší knihy z nakladatelství např. Meander, Baobab, či Triáda. Pod touto institucí vzniká velké množství publikací týkající se buď historických, či současných poznatků v oblasti knih a písemnictví (Památník národního písemnictví 2013).

28

Fenomén kniha Tato soutěžní výstava se pořádá již od roku 1998 pod Katedrou výtvarné výchovy Pedagogické fakulty Masarykovy Univerzity v Brně. Vystavujícími jsou studenti vysokých škol. Letos se bude pořádat 15. ročník této soutěžní výstavy. Samotná soutěž má čtyři kategorie, jimiž jsou Knižní ilustrace, Typografie, Kniha jako objekt a Volná tvorba. Poslední dvě uvedené kategorie jsou často fascinující knihy či objekty, které svou kreativitou zaujmou každého. Tato soutěžní výstava je velice oblíbená i pro návštěvníky (Havlíček 2013).

Zlatá stuha Vyhlašovateli této soutěže, která je udělována knihám pro děti a mládež, jsou Česká sekce IBBY, Památník národního písemnictví a Obec překladatelů a Klub ilustrátorů dětské knihy. IBBY (2013) uvádí, že soutěž vede 3 samostatné kategorie - původní tvorba pro děti a mládež, oblast překladová a výtvarná.

Magnesia litera Udílení cen Magnesia Litera je nepopulárnější literární soutěž na české scéně. V rámci soutěže se také snaží o propagaci kvalitní současné literatury. Dle Magnesie litery (2013) často i výhra v této soutěži lehce napomůže autorům k lepšímu prodeji dané knihy. V rámci soutěže je nominován například objev roku, tedy nový a zajímavý autor. Na udílení se podílí lidé všech profesí knižního odvětví: knihkupci, knihovníci, redaktoři, kritici, pedagogové a samotní autoři. V roce 2012 bylo celkem 325 přihlášených knih. Přihlášky do soutěže jsou následně rozřazeny do 7 kategorií. Těmi jsou: Litera pro objev roku, Litera za knihu pro děti a mládež, Litera za nakladatelský čin, Litera za literaturu faktu, Litera za poezii, Litera za prózu, Litera za překladovou knihu. Samotný ceremoniál se nově koná v prostorách Nové scény Národního divadla a je vysílán Českou televizí v přímém přenosu.

29

Cena Jindřicha Chalupeckého Společnost Jindřicha Chalupeckého uvádí (2013), že ocenění udělované již 24. rokem je nejprestižnější českou výtvarnou cenou. Finalisty jsou např. autoři videí, instalací, objektů, performancí, ale právě i uměleckých knih. Laureát ročníku získá možnost vystavovat svou práci a v rámci spolupráce získá pobyt v New Yorku s přístupem na všemožné výstavy a setkání s kurátory. Počet přihlášených se tento rok vyšplhal na 79 umělců. Jedním laureátem z minulých let je Petr Nikl.

Cena Hanse Christiana Andersena Tato mezinárodní soutěž je považována za nejprestižnější ocenění pro autory, kteří píší literaturu pro děti a mládež. Dle IBBY (Cena H. Ch. Andersena 2013) je soutěž rozdělená do dvou kategorií - spisovatelé a ilustrátoři. V kategorii spisovatelů jsou ceny udělovány od roku 1956, u ilustrátorů až od roku 1966. Cena je udělována každý sudý rok, je jí zlatá medaile předávaná dánskou královnou. Tuto cenu získalo v minulosti i několik československých autorů. Za spisovatele je jediným oceněným z roku 1980 Bohumil Říha. Mezi oceněnými ilustrátory jsou: Jiří Trnka, Dušan Kállay a Květa Pacovská, za Českou republiku pak čerstvě oceněný Petr Sís.

Mezinárodní soutěž autorských knih Vilnius Kurátor soutěže Vasiliunas (2009) uvádí, že soutěže se účastní přibližně přes 300 umělců z 56 zemí, kteří zaslali svou tvorbu. Porota následně vybere dle uvážení většinou přes 100 umělců, které zahrne do užšího výběru. Dle kurátora je to velká příležitost vidět kulturu, tradice různých zemí světa, uměleckých škol, jak realizují ve svých autorských knihách.

30

Výstava Listování Tato výstava byla otevřena v olomouckém muzeu moderního umění. Bezr uvádí (2009), že výstava měla svými exponáty ukázat, jak se měnila kniha s nástupem secese, symbolismu, surrealismu nebo funkcionalismu i v 2. polovině 20. století, a kdy se z nich stalo svébytné umělecké dílo. Mezi

exponáty

byla

zahrnuta

podstatná

část

z

muzejního

fondu

tzv. autorských knih, který je nejvýznamnějším v České republice. Sbírka Kniha 20. století, která byla na výstavě zásadně zastoupena bezmála 300 knihami, které převážně spadají do knižní české avantgadry. Hlavními proudy knižního umění té doby jsou funkcionalisticky orientované knižní úpravy a konstruktivistická typografie, poté tvorba Josefa Čapka i dalších umělců, v duchu poetismu a surrealismu.(Bezr 2009) Mezi vystavované významné tvůrce avantgardy patří například El Lisickij, Alexandr Rodčenko, Karel Teige, Jindřich Štýrský, Toyen nebo Josef Šíma. Součástí výstavy jsou i knihy z počátku 20. století ve stylu secese, symbolismu a později expresionismu a kubismu. Tyto tendence jsou zastoupeny tvorbou Vojtěcha Preissiga, Františka Bílka, Karla Hlaváčka, Františka Koblihy nebo Josefa Váchala. Jak uvádí kurátorka výstavy, sbírka je časově vymezena koncem 60. let, jelikož knižní tvorba po nástupu normalizace sklouzla, až na výjimky, do průměru. Knižní tvorba se tedy ocitla až do roku 1989 ve stádiu stagnace. Druhou sbírkou, která zabírá podstatnou část Muzea umění Olomouc na výstavě Listování, představuje takřka poprvé veřejnosti tzv. autorské knihy, tedy žánr, který se vymezil v rámci výtvarné avantgardy 60. let 20. století jako samostatná umělecká kategorie. Sbírka poskytuje téměř komplexní obraz fenoménu autorské knihy ve smyslu vývoje světovém i českém. Sbírka začala vznikat již na konci 90. let a lze zde nalézt také tvorbu Milana Knižáka, Rudolfa Fily, či Květy Pacovské. Hraniční oblast mezi autorskou knihou a objektem představují práce autorů z významného mezinárodního hnutí Fluxus (Bezr 2013).

31

2.7.3 Současní čeští umělci tvořící autorské knihy Petr Nikl Petr Nikl se narodil 8. února 1960 ve Zlíně. Vystudoval uměleckoprůmyslovou školu v Uherském Hradišti (1976-1980) a Akademii výtvarných umění v Praze (1981 až 1987). Byl zakládajícím členem skupiny Tvrdohlaví (od roku 1987) a člen divadelního sdružení Mehedaha (od 1985). Je nositelem Ceny Jindřicha Chalupeckého, udělované nejvýraznějším výtvarníkům do pětatřiceti let. Samostatně vystavuje od roku 1987. Při rozhovoru s P. Niklem jsme se dostali k jeho tvorbě knih pro děti. Tvorba dětských knih v jeho případě vznikla samovolně. Nejprve tvořil obrazy, kterými jsou specifické grafické listy. Ty nejsou doprovodem textu, ale jistou nonverbální formou, která doplňuje text a často s textem přímo nesouvisí. Petr Nikl je známý jako autor „autorských knih“, které jsou dle jeho slov spojením výtvarné práce s uměleckou, nejsou pouhými ilustracemi. Proto může mít obrazy v knize poskládané zcela nezávazně. S nakladatelstvím

Meander

Ivy

Pecháčkové

spolupracuje

již

10

let.

Vydal touto cestou 9 autorských knih. Závěrem minulého roku ilustroval knihu Jiřího Dědečka pod názvem Pohádky o malé tlusté víle. Známá kniha Pohádka o Rybitince, patří mezi jeho prvotiny a v současné době je doplněna o CD s písněmi. Stejně tak je tomu u knihy Jělěňovití. Tato kniha ukazuje na hravost a všestrannost P. Nikla. Tato kniha navazuje na Lingvistické pohádky a Záhálky. Knihy jsou určeny dětem od pěti let a dospělým, kteří mají rádi absurdní, hravé a fantazijní obrazy. V současné době probíhá jeho výstava v českobudějovickém Wortnerově domě. Výstava pod názvem Tváře z New Yorku zachycuje tváře lidí, které měl možnost potkat právě v New Yorku. Dle Zahradníkové (2013) jde o absurdní a zvláštní postavy z připravované knihy. Zároveň uvádí, že výstava reflektuje Niklovu tvorbu za poslední roky. Vystavuje i v nakladatelství Aulos a alternativně tvoří hudbu. Vzniklé texty jsou postupně sesbírané z jeho knih, které následně zhudebnil.

32

Dle jeho slov je největší odměnou, když si knihy žijí dál „svým životem“ a jsou dětmi rozvíjeny dál „jako bacil“. Radostí jsou také úseky Niklových knih, které občas žáci nacvičí a chtějí mu je zahrát. Petr Nikl je velmi vstřícný a milý člověk, rozhovor s ním byl velkým přínosem.

Květa Pacovská Vystudovala Vysokou školu uměleckoprůmyslovou v Praze, jejím profesorem byl Emil Filla. Dle Charvátové (2013) se věnuje se tvorbě autorských knih, s jejichž názvem je nejčastěji spojována, dále také s pojmem experimentální kniha. Knihy Květy Pacovské jsou vydávány převážně v zahraničí, kde mají velký ohlas a jsou publikovány v mnoha různých jazycích. Dále se věnuje grafice, malbě, plastice a konceptuálnímu umění. Od roku 1961 uspořádala téměř 80 výstav. Tvorba je k vidění ve významných muzeích světa. Květa Pacovská se v současné době věnuje tvorbě knih pro děti a dospělé a je držitelkou několika světových ocenění, včetně Ceny Hanse Christiana Andersena v roce 1992. Skřivánek (2010) píše, že její knihy jsou hrou pro všechny smysly - včetně smyslu pro hravost, experiment a vtip. To vše je utvořeno nezaměnitelnou ilustrací plnou fantazie. Její knihy hrají specifickou barevností s možností prostorové instalace, kdy autorka sama považuje své knihy za objekty.

Jiří H. Kocman J. H. Kocman vystudoval Vysokou školu veterinární v oboru klinické farmakologie, nyní vede kabinet Ateliéru papír a kniha Fakulty výtvarných umění VUT v Brně. Od roku 1965 přechází od strukturální abstrakce ke konceptuálnímu umění, autorským knihám a „paper artu“. Je znám jako autor především autorských ručních papírů, ale také autorských knih.

33

Externě přednášel na VUT (např.: Nauka o papíru a Nauka o knize). V roce 1996 se stal docentem v oboru konceptuálního umění na AVU v Praze. A zakládá Kabinet papír a kniha, který se od r. 1998 mění na Ateliér papír a kniha, který svým pojetím je ojedinělý ve středoevropském univerzitním prostředí (Ateliér papír a kniha 2012).

Milan Knižák Dnes je známý jako dlouholetý ředitel Národní galerie v Praze od roku 1990. Zároveň je vedoucím ateliéru na AVU v Praze. Tento výtvarník se tématem knihy zabývá dodnes. Artlist píše (2012) o jeho díle Knihy dokumentů, které jsou autorským ztvárněním knižního obalu čistě pojatým jako knih - objekty. Obaly knih jsou z různých materiálů, vytvářel je např.: z igelitu, dřeva, textilu, ale i betonu a drátu. Autor tyto Knihy dokumentů vytvářel od roku 1964 až do roku do konce 80. let. Knihy ovšem nepostrádají svou funkčnost a praktické využití. Často zachycují dokumentace akce, fotografie aj. Současně také pořádá Cyklus přednášek zabývající se fenoménem autorské knihy, knižních instalací, knih - objektů či poetikou a filosofií knihy obecně. Celé tento cyklus nese název Kniha jako dokument i objekt.

34

3 Výzkumná část - dotazníkové šetření 3.1 Cíl šetření Cílem dotazníkového šetření je získat co nejvíce podnětů a údajů o tom, jakým způsobem a v jaké podobě je využívána kniha jako námět v hodinách výtvarné výchovy učiteli na 1. stupni základních škol. Dále zjišťujeme, zda je kniha vnímána jako pouhý prostředek čtenářské dovednosti, či jestli je využíván i její umělecký potenciál v návaznosti na její historii a současnost. Informace získané touto formou dotazníkového šetření budou podkladem pro konkrétní výtvarné činnosti, které budou následně i realizovány v praxi a zhodnoceny.

3.2 Formulování otázek a předpokladů 3.2.1 Otázky Pro dotazníkové šetření byly stanoveny následující otázky: O1

Účastní se učitelé se žáky některých kulturních aktivit, které jsou nabízeny?

O2

Jak často pracují učitelé s knihou v hodinách výtvarné výchovy?

O3

Účastní se sami učitelé kulturních aktivit souvisejících s knihou?

O4

Znají učitelé některé současné známé umělce zabývající se tvorbou v oblasti

knih?

35

3.2.2 Předpoklady Následně byly k otázkám formulovány tyto předpoklady: P1

Předpokládám, že většina učitelů se s žáky některé z uvedených aktivit účastnila,

zejména programů pro žáky v knihovně. (V dotazníku ověřováno otázkou č. 4)

P2

Předpokládám, že učitelé občas využívají téma knihy jako předlohu v hodinách

výtvarné výchovy. (V dotazníku ověřováno otázkou č. 5)

P3

Předpokládám, že učitelé se sami účastnili některé aktivity související s knihou.

Větší část se dle mého názoru účastnila Veletrhu dětské knihy. (V dotazníku ověřováno otázkou č. 6)

P4

Předpokládám, že učitelé znají některé současné umělce zabývajících

se tématem knihy. Nejvíce pak Petra Nikla jako autora autorských knih pro děti. (V dotazníku ověřováno otázkou č. 7)

3.4 Metoda řešení Pro zjišťování údajů byla použita metoda dotazníkového šetření. Byl tedy vytvořen dotazník (viz Příloha č. 1), určený učitelům výtvarné výchovy na 1. a 2. stupni základních škol. Plné znění dotazníku je dostupné v příloze č. 1.

36

3.5 Charakteristika dotazníkového šetření Dotazník obsahoval 5 uzavřených otázek (otázky č. 1, 2, 3, 5, 7) a 2 polootevřené otázky (otázky č. 4, 6). Vyhodnocování získaných informací bylo využito absolutní a relativní četnosti. Dotazník byl určen pro učitele výtvarné výchovy základních škol v Libereckém kraji. Celkem obsahoval 7 otázek. Více variant bylo možno zaškrtnout v otázkách č. 4, 6, 7. U otázek č. 4 a 6 bylo možné uvést vlastní vyjádření. V otázkách č. 1, 2, 3, 5 bylo možné zaškrtnout pouze jednu možnost. Pro vyhodnocení šetření a jeho větší přehlednost byly zpracovány grafy.

3.6 Popis zkoumaného vzorku Dotazníkové šetření bylo zaměřeno na učitele 1. stupně základních škol v Libereckém kraji, kteří vyučují výtvarnou výchovu. Rozesláno bylo 65 dotazníků. Vyplněných dotazníků bylo celkem 54. Jejich návratnost byla tedy 83 %. Mezi dotazovanými pedagogy byly převážně ženy. Výzkumný vzorek nebyl vybrán náhodně.

37

3.7 Průběh šetření Dotazníky byly předávány osobně či elektronickou formou. Byla použita metoda „snowball sampling“. Návratnost dotazníků byla díky této metodě 83 %.

Graf 1: Věkové rozmezí respondentů

Věkové rozmezí respondentů 19 % 48 %

Do 29 let 30 - 45 let

33 %

46 let a více

Komentář: Graf 1 znázorňuje věkový rozptyl respondentů. Z dotazovaných bylo 48 % (26 osob) ve věkové skupině do 29 let, 33 % (18 osob) ve věkové skupině 30- 45 let a nejméně 19 % (10 osob) ve skupině 46 let a více.

38

Graf 2: Kvalifikovanost pedagogů pro učitelství 1. stupně základní školy

Kvalifikovanost pedagogů 7%

93 %

Kvalifikovaní Nekvalifikovaní

Komentář: Graf 2 prokazuje, že 93 % (50 osob) respondentů je kvalifikovaných pedagogů k vyučování výtvarné výchovy na 1. stupni základní školy. Zbylých 7 % (4 osoby) jsou pedagogové, kteří jsou nekvalifikovaní k vyučování výtvarné výchovy na 1. stupni základní školy.

39

3.8 Výsledky dotazníkového šetření a jejich komentář P1

Předpokládám, že většina učitelů se s žáky některé z uvedených aktivit účastnila,

zejména Veletrhu dětské knihy.

Graf 3: Četnost uvedených aktivit navštívených třídou souvisejících s knihou

Četnost aktivit

13 % 11 %

Veletrh dětské knihy

9% 15 %

Programy v knihovně

6% 13 %

Čtení autorských knih

Dopr. programy v galerii 33 %

Výstavy knih v muzeu Žádné z uvedených Jiné

Komentář: Graf 3 znázorňuje, že 33 % respondentů se zúčastnilo Programů pro žáky v knihovně, 15 % čtení autorských knih, 13 % dotazovaných doprovodných programů k výstavám ilustrátorů v galerii. Současně 13 % tázaných uvedlo jiné aktivity související s knihou, např. seznámení se s autorem, zpívání s knížkou, slavnosti slabikáře. 11 % respondentů se s žáky žádné aktivity související s knihou nezúčastnilo. Následných 9 % navštívilo Veletrh dětské knihy. Zbylých 6 % respondentů navštívilo výstavy knih v muzeu. 78 % tázaných zakroužkovalo 2 a více možností. Předpoklad 1 se potvrdil.

40

P2

Předpokládám, že učitelé občas využívají téma knihy jako předlohu v hodinách

výtvarné výchovy.

Graf 4: Četnost práce s tématem knihy v hodinách výtvarné výchovy

Četnost práce s tématem knihy

22 %

8%

velmi často občas nikdy

70 %

Komentář: Graf 4 ukazuje četnost, s jakou pedagogové pracují s námětem knihy v hodinách výtvarné výchovy. 70 % (38 osob) respondentů odpovědělo, že občas pracují s tématem knihy v hodinách, 22 % (12 osob) tázaných nikdy s knihou jako tématem ve výtvarné výchově nepracovali a 8 % (4 osoby) s tématem knihy pracuje velmi často. Předpoklad 2 se potvrdil.

41

P3

Předpokládám, že učitelé se sami účastnili některé aktivity související s knihou.

Větší část se dle mého názoru účastnila Veletrhu dětské knihy.

Graf 5: Četnost navštívených aktivit související s knihou pedagogem

Četnost aktivit navštívených pedagogem Veletrh dětské knihy

0% 10 %

9%

Čtení autorských knih

25 %

Výstava dětských ilustrátorů v galerii

16 % 19 %

Výstava knih v muzeu

21 %

Seminář zabývající se knihou Jiné Žádné

Komentář: Graf 5 ukazuje na četnost aktivit související s knihou navštívených pedagogy. 25 % dotazovaných pedagogů navštívilo Veletrh dětské knihy, 21 % výstavu dětských ilustrátorů v galerii. Následně 19 % tázaných se někdy zúčastnilo čtení autorských knih. 16 % tázaných se zúčastnilo výstavy knih v muzeu. Celých 10 % semináře, který se zabýval knihou. 9 % pedagogů se neúčastnilo žádné aktivity související s knihou a žádný z tázaných neuvedl jinou aktivitu. Předpoklad 3 se potvrdil.

42

P4

Předpokládám, že učitelé znají některé současné umělce zabývajících

se tématem knihy. Nejvíce pak Petra Nikla jako autora autorských knih pro děti.

Graf 6: Znalost pedagogů v současné tvorbě umělců zabývajících se tvorbou v oblasti knih Znalost současných umělců zabývající se tvorbou v oblasti knih 0% 12 %

24 % Květa Pacovská Petr Nikl

38 % 26 %

Milan Knižák J. H. Kocman Žádný

Komentář: Graf 6 poukazuje na znalost pedagogů v oblasti současné tvorby umělců v České republice, kteří zpracovávali, či zpracovávají téma knihy, či se jiným způsobem podílejí na její umělecké tvorbě. 38 % dotazovaných zná umělce Milana Knižáka. 26 % následně Petra Nikla, 24 % Květu Pacovskou. 12 % respondentů nezná žádného a nikdo nezná J. H. Kocmana. Předpoklad 4 se nepotvrdil.

43

3.9 Diskuze Dotazníkové šetření mělo za úkol zjistit, jakým způsobem a pokud vůbec učitelé vyučující výtvarnou výchovu využívají knihu jako součást výuky, či do jaké míry se sami či s žáky zapojují do kulturního dění, které aktivity v této oblasti nabízí. Dotazník byl zaměřen na učitele 1. stupně ZŠ. Výsledky šetření potvrzují, že učitelé mají jisté povědomí o současných aktivitách spojených s tvorbou, či výstavou knih a námět knihy v hodinách částečně využívají. Podklady z dotazníkového šetření byly použity při přípravě výtvarných aktivit, které budou realizovány v praxi. Učitelé s žáky nejčastěji navštěvují knihovny v rámci programů pro třídy v Krajské vědecké knihovně. Po autorském čtení se stejnou měrou účastní doprovodných programů k výstavám dětských ilustrátorů, či výstav knih v muzeu. V Liberci by se tedy jednalo o Oblastní galerii a Severočeské muzeum. Sami učitelé nejčastěji navštěvovali Veletrh dětské knihy, který se pravidelně pořádá v Liberci. Letos bohužel pro nedostatek financí proběhla pouze konference Veletrhu dětské knihy. Jako další nejčastější místo je uvedena galerie a její doprovodné programy. Znalosti současných umělců v oblasti knižní tvorby je na nízké úrovni. Největší část dotazovaných učitelů zmiňovalo Milana Knižáka, zřejmě pro jeho působení ve vedení Národní galerie. Někteří učitelé z uvedených neznají žádné umělce a také s žáky málokdy navštěvují aktivity související s knižní tvorbou. Tito učitelé současně nevyužívají knihu jako součást výuky výtvarné výchovy.

44

4 Praktická část V praktické části jsou vypracovány návrhy možných výtvarných aktivit, které byly realizovány a zhodnoceny.

4.1 Východiska a cíle praktické části Navrhované přípravy na hodiny výtvarné výchovy byly připravené pro výuku na prvním, ale i s upravenou motivací na druhém stupni základních škol. Podkladem pro jejich přípravu jsou výsledky dotazníkového šetření. Přípravy vznikly na základě poznatků z vývoje a historie knižní tvorby, ať už výrobě jako takové, či především v jeho uměleckém zpracování. Postupná proměna knižního obalu dodává vždy komplexní představu dané doby. Experimenty poslední doby utváří v tomto směru nosné odvětví takzvané „autorské knihy“, která čtenářům předkládám umělecký objekt kloubící uměleckou, textovou a typografickou stránku knihy dohromady v jeden „autorský objekt“ - knihu. Zároveň pro samotné učitele mají být tyto přípravy pomocí či inspirací pro práci s knihou v hodinách výtvarné výchovy, jelikož umělecký potenciál knihy je veliký. Realizace příprav proběhla na mém současném pracovišti. Přípravy byly odučeny na prvním a druhém stupni základní školy.

Obr. 1 závěrečná aktivita „Jak šlo písmenko do světa“ - objekt z leporel, 4. třída

45

4.2 Návrhy výtvarných činností Zde je uvedených několik výtvarných aktivit. Ty byly sestaveny na základě historických poznatků a výsledků dotazníkového šetření. Jednotlivé aktivity nejsou součástí projektu. Jejich cílem je poskytnout učitelům možné návrhy, či inspiraci do praxe.

4.2.1 Tvorba leporela Námět: Jak šlo písmenko do světa Teoretické východisko: Paní Pacovská tvrdí, že kniha je architekturou, je daná prostorem, do kterého pomalované, prořezávané, ale i prázdné stránky komponuje. Svá leporela přirovnává ke knižním objektům - sochám. O sochách tvrdí, že může měřit pět centimetrů nebo pět metrů. Doporučený věk žáků: 4. - 5. ročník Cíl: vytvoření vlastního leporela, jeho podkladu a celého nápadu na příběh Výtvarný problém: skládání jednotlivých oboustranných výtvorů, řešení kompozice každého z nich, jejich příběh, popř. tvorba skládacího objektu Přidaná hodnota: rozvíjení fantazie, ucelení děje, seznámení s tvorbou Květy Pacovské Výtvarná technika: koláž, lepení, dokresba tuší, kolorování Časová dotace: dvouhodinová časová jednotka ve třech týdnech Pomůcky a vybavení: kartony, barevné izolepy, barevné papíry A4, tuš, redispera, igelit na lavici, ploché štětce

46

Úvodní motivace: Ukázka tvorby Květy Pacovské. Ukázka leporela a jeho instalace do prostoru. Nechat žáky, aby si důkladně prohlédli celý příběh z obou stran. Zároveň žáci uvidí dva papírové objekty, kdy oba budou stejné, ale jeden bude proveden v malém měřítku a druhý naopak. Poté se povede diskuze o jejich podobnosti. Žáci si se zavřenýma očima budou představovat příběh, který jim bude vyprávěn o neposedném písmenku z jednoho jména, které se rozhodlo vydat do světa a ocitlo se na různých zvláštních a úžasných místech. Písmenko si ale uvědomilo, že ho doma potřebují a vrátilo se zpět do svého jména, kam patří. Žáci budou tvořit svůj vlastní příběh ze svého jména.

Průběh výtvarné činnosti: Žáci začnou vytvářet příběh jednoho písmene ze svého jména, které se vydalo do světa a ocitá se v různých prostředích, to celé na vytvořené leporelo, které tvoří kartonové desky, ty jsou k sobě žáky postupně slepené. Desky jsou o velikosti přibližně A5. Příběh si žáci předpřipraví jako komiksový návrh, který zpracují na desky formou koláže, kolorování a dokresky tuší. Desky poté slepí k sobě. Důležité je dodržet jejich pořadí a dát pozor na to, že budou využívány obě strany.

Obr. 2 „Jak šlo písmenko do světa“ – koláž, formát A5, dívka 9 let

47

Hodnocení činnosti: Začátek hodiny probíhal ukázkou tvorby Květy Pacovské. Žáci byli její tvorbou nadšeni, jelikož na podzim minulého roku navštívili Oblastní galerii Liberec, kde probíhala její výstava. Pozastavili se nad tím, že ve svém věku je stále aktivní umělkyní. Byli také překvapeni, co vše je možné s papírem vytvářet a jaké jsou jeho možnosti. Po této motivaci jsme začali jejich samostatnou tvorbou. Ihned se pustili do práce a s námětem „Jak šlo písmenko do světa“ byli opravdu spokojeni. Každý si tedy vybral jedno písmenko ze svého jména a to putovalo celým světem, až se nakonec vrátilo zpět. Žáci současně využívali jako výtvarný prostředek koláž s dokresbou. Poctivě si příběh připravili dopředu a tak věděli, že budou potřebovat jako podklad právě jimi vybranou barvu. Se samotnou tvorbou jednotlivých stránek nebylo potřeba jim radit. Měli většinou jasnou představu o tom, jak bude jejich příběh vypadat. V průběhu tvorby si žáci nadšeně ukazovali a představovali své práce. Celkově se práce protáhla z plánovaných 6 hodin - tedy tří dvouhodinových jednotek na čtyři, ale to kupodivu neubralo žákům na trpělivosti a pečlivosti. S touto prací jsem opravdu spokojen nejen já, ale i žáci samotní. V samotném závěru jsme práce umístili do vyprázdněného prostoru výtvarné učebny. Zkoušeli z nich vytvořit různé objekty a obrazce. To nám sloužilo i jako krátká prezentace a výstava prací ostatních.

4.2.2 Ruční papír Námět: Čistý deník Teoretické východisko: J. H. Kocman vytváří své autorské papíry tím, že do nich přidává „speciální“ směs tak, že následná struktura je jedinečná. Nebyla pouze náhodnou. Tyto ruční papíry mají svůj charakteristický vzhled. Výtvarný problém: lisování materiálů a přírodnin do ručního papíru 48

Přidaná hodnota: Znalost ruční výroby papíru Cíl: vytvoření vlastního ručního papíru a jeho struktury Výtvarná technika: stříhání, trhání, technika výroby ručního papíru Časová dotace: dvouhodinová časová jednotka Doporučený věk žáků: 4. - 5. ročník Pomůcky a vybavení: papírová směs, novinový papír, vysušené přírodniny, síta na ruční papír, misky Úvodní motivace: Úvodní motivace se zabývala tím, jak se tvoří papír, popř. jak se zpracovává při recyklaci, vše bude názorně vizuálně podloženo a promítnuto přes audio-vizuální techniku. Žáci budou rozděleni do 3 skupin. Následně proběhne diskuze o podmínkách tvorby papíru. Co je to pergamen? Z čeho se vyrábí papír? Co všechno si vzpomeneš, že se z papíru vyrábí? Průběh výtvarné činnosti: Skupina žáků obdrží misku, do které si namíchá předpřipravenou „základní“ směs na výrobu ručního papíru z toaletního papíru zředěného lepidlem na tapety a vodou. Žáci si následně individuálně dle svého uvážení do směsi přidají útržky barevných papírů a další materiály. Do síta velikosti A6 si danou směs připraví a vytlačí z ní veškerou vodu. Papír by měl mít i dostatečnou tloušťku, aby nepopraskal při vysoušení. Při dosoušení papíru mohou do síta přidat vysušené přírodniny, které se vtisknou do papíru, popř. mohou vytvořit protisk z kartonu, symbolu, či písmene. Následně se papíry nechají důkladně vysušit a zatíží se.

49

Obr. 3 „Čistý deník“ – technika ručního papíru, formát A6, dívka 9 let

Hodnocení činnosti: Žáci se pustili do práce s nadšením, samotná motivace vzniku papíru pro ně byla překvapivě velmi poutavá. Vytvářeli především klasický papír, ale někteří se do něj snažili vtisknout kousky barevného papíru, buď natrhaného, či plánovaně vystřižených tvarů. Příprava směsi nám ale zabrala značnou část hodiny. Sít na papír také nebylo mnoho, tudíž se žáci museli střídat. Třetina žáků práci dodělávala ještě v části další hodiny. Ruční papíry jsme následně zatížili, aby se příliš neprohnuly a podložili je savým papírem pro zbytkové vysušení. Další týden si někteří zastřihávali tvar, takže ruční papíry dostaly zcela nový netradiční tvar. Z vytvořených papírů jsme si udělali třídní výstavu a s žáky jsme se shodli, že i když se stále jedná o papír, lze s ním podniknout zajímavé změny, bylo totiž možné i odhadnout, kdo jaký papír tvořil.

50

4.2.3 Tvorba knižního obalu Námět: Nový kabát Teoretické východisko: Obaly Knih dokumentů pana Milana Knižáka jsou vytvořeny netradičně jako knižní objekty. Nejsou tedy jako „klasické“ knihy tvořeny z papíru apod., ale jsou např. z igelitu, dřeva, textilu, ale i betonu a drátu. Výtvarný problém: volba materiálu, který vytvoří knižní obal Přidaná hodnota: znalost, že knihu nemusí tvořit pouze papír, rozvoj fantazie a možnost experimentu Cíl: vytvoření přebalu knihy Výtvarná technika: lepení, asambláž, koláž Časová dotace: dvouhodinová časová jednotka ve dvou týdnech Doporučený věk žáků: 4. - 5. ročník Pomůcky a vybavení: veškeré malé materiály. Plastové, papíry, provázky, cd, kelímky atd., lepidla, nůžky Úvodní motivace: Na začátku hodiny si s žáky sedneme do kruhu. Následně budou žáci vyzváni, aby zavřeli oči. Někteří z nich obdrží kartičky, které budou mít různou strukturu, některé budou hladké, některé pichlavé atd. Budou hádat, z jakého materiálu je povrh vytvořený. Kartičky se promíchají, aby měl každý možnost si tuto aktivitu vyzkoušet. Audio-vizuální podpora fotek Milana Knižáka a jeho Knih dokumentů. Průběh výtvarné činnosti: Jakmile se žáci dozvědí zadání úkolu, mohou se projít po učebně na vybraných místech si zvolit materiály, se kterými budou pracovat. Desky jakožto podklad, může tvořit přehnutý karton, do kterého může být vloženo např. leporelo, které žáci vytvořili. 51

Daný obal s ním může korespondovat. Výběr a tvar je na nich. Po vytvoření obalu si vlepí stránky a vznikne jim tak jejich vlastní autorská kniha.

Obr. 4 „Nový kabát“ – různé materiály a formát, chlapci 10 let

Hodnocení činnosti: S žáky prvního stupně jsme si prošli díla Milana Knižáka a zkoumali, jaký materiál zřejmě použil. Proběhla krátká diskuze, jestli někdy takovou knihu vůbec viděli. Všichni se shodli, že viděli pouze papírovou, maximálně s plastovým obalem. Následná vlastní práce žáků přinesla možnost vyjádření se a využití materiálu jim nejbližším. Bylo stále vidět, že v nich převládá zvyk, že knihy mají převážně obdélníkové ploché tvary. Většině se ale podařilo se od této představy odprostit. K dispozici měli žáci velké množství materiálů. Jejich práce tedy byla jakýmsi experimentem a zkoumáním, jaké materiály lze snadno kombinovat a které jsou spíše nesourodé. Na tomto základě následně vytvářeli danou formu své knihy. Celkově bych řekl, že většina žáků se nepouštěla do příliš prostorového rázu knižního obalu, ale pouze kolážovou technikou, či částečnou asambláží. Na druhém stupni se žáci po úvodní diskuzi nad dílem Milana Knižáka pustili do větších experimentů, co se týče prostoru a rozmanitosti tvarů, který byl čistě na nich. Práce mají více detailů a častokrát propracovaný vzhled, který působí poměrně 52

komplexně. Zároveň jim tento úkol dal možnost jiného, než výtvarného zpracování, což některým velmi pomohlo. Obecně si myslím, že je dobré činnosti střídat a například i prostorová tvorba lehčího rázu, je pro ně příjemnou změnou. V nevyšších ročnících práce probíhala s překvapivým nadšením. U některých to byla jakási možnost toho, že vytváří něco hmotného a podle nic hodnotného, neboli že tato práce může zanechat jejich osobitý rukopis. Na závěr proběhla výstava prací, všechny byly originální a nápadité. Žáci byli spokojeni. Když byly knihy pohromadě, vytvořilo to jakousi pestrou výstavu „objektů“.

4.2.4 Hra s písmenem Námět: Prvního písmeno mého jména Teoretické východisko: Karel Teige se v kubistickém období ujal tvorby koláže v Čechách, sám je považoval za obrazové básně. Koláž jako taková se objevila v dílech Pabla Picassa, který tímto krokem udělal něco nového, začal do obrazu vkládat již hotové kusy papíru, popř. útržky novin, které zakomponoval do svých kubistických děl. Doporučený věk žáků: 4. - 5. ročník Cíl: kompozice iniciály na ploše, vytvoření podkladu Výtvarný problém: vlastní kompozice písmene, příprava podkladu Přidaná hodnota: naučit se rozprostření prvků na ploše, hrou a náhodou Výtvarná technika: koláž, dokresba tuší Časová dotace: dvouhodinová časová jednotka Pomůcky a vybavení: kartony, barevné izolepy, barevné papíry A4, tuš, redispera, igelit na lavici

53

Úvodní motivace: Ukázka dvou prací, malba a částečná koláž. Jaký je mezi nimi rozdíl? Co všechno můžeme nalepit? Ukázka nespočetných možností a kombinací rozmístění prvků na ploše. Využití magnetické tabule - přemisťování prvků v rámu. Žáci k tomu obdrží geometrické útvary různých tvarů a velikostí i barev. Pracují ve 2 - 4 skupinách. Průběh výtvarné činnosti: Následná samostatná práce je podobná práci ve skupinách. Každý žák si vytvoří podklad, který bude tvořen z novin a balicího papíru, popř. barevného papíru, který do barevného schématu zapadá. Na vytvořený podklad umístí svojí iniciálu, kterou vystřihnou či vytrhají z barevného papíru. Vystřihnou si 2 - 3 barevné kombinace různých velikostí i fontů. Na konec mají možnost volby dokresby tuší.

Obr. 5 „Moje písmeno“ – koláž, formát A3, chlapec 9 let

54

Hodnocení činnosti Po motivaci, kterou byly staré knihy a tzv. iniciály v kapitolách, se žáci pustili do tvoření. Pro žáky byl často stěžejní samotný podklad, kdy vybírali poměr balícího a novinového nebo knižního papíru. Následná tvorba jejich iniciály bylo hledání tvaru, který by pro ně byl zvláštní nebo naopak příjemný. Tímto způsobem došlo k několika možnostem, které tvary chtějí na konci znázornit. Žáci vybírali tóny papírů, které se k sobě určitým způsobem hodí. Před nalepením hledali optimální kompozici, jak daná písmena rozmístit po podkladu. Někteří svou práci, pro zdobnost, dokreslovali tuší. Práce byly vystaveny na třídních nástěnkách. Ve vyšších ročnících, kde byla tato příprava použita, se ukázalo, že žáci měli větší smysl pro hledání kompozice, či vycházeli z již známých postupů. Avšak samotná práce nebyla od prvního stupně svou úrovní tolik odlišná. Jejich typologická znalost jim velmi určovala tvary pro iniciály. Práce byla celkově komplexnější. Příprava podkladu byla pro některé náročnou činností, pro jiné příjemným odlehčením práce. Celkově tedy hodiny na 1. i 2. stupni proběhly efektivně, časová dotace byla dostačující. Žáci zadání splnili tvořivě a bez sebemenších problémů. S prací byli spokojeni.

4.2.5 Artbook Námět: Sochy v knize? Teoretické východisko: Kubistické období se v Čechách vyvíjelo ve více ohledech, než v ostatních zemích v Evropě, ať už v designu nábytku, či také právě v knize, kdy v tomto období vznikla tzv. „krásná“ kniha. Kniha jako objekt Doporučený věk žáků: 4. - 5. ročník Cíl: vytvořit knihu s novým tvarem Výtvarný problém: vytvořit vlastní tvar, knihy na základě poznatků o kubismu 55

Přidaná hodnota: vlastní vazba knihy, kubismus, práce knihaře, umělkyně Květa Pacovská Výtvarná technika: koláž, dokresba tuší, objektová tvorba Časová dotace: dvouhodinová časová jednotka ve dvou týdnech Pomůcky a vybavení: kartony, barevné izolepy, barevné papíry A4, tuš, redispera, igelit na lavici Úvodní motivace: Ukázky různých knih Květy Pacovské a kubistických umělců. Diskuze na následující otázky: Co mají společného? V čem jsou naopak rozdílné? Vytvořil jsi někdy knihu? Kdybys měl/a možnost, jak by vypadala? Jaký by měla tvar? Byla by spíše „plochá“ nebo by z ní něco vyčnívalo? Průběh výtvarné činnosti: Žáci mohou vytvořit knihu, dle svého přání. K dispozici mají barevné kartony a xeroxové papíry, dohromady čítající 20 odstínů. Dle ukázek knih Květy Pacovské a kubistických umělců, kteří kombinovali všemožné tvary, mohou pochytit určité postupy, které lze využít a různě kombinovat.

Obr. 6 „Artbook“ koláž, formát různý, dívka 10 let

56

Hodnocení činnosti: Z této hodiny jak na prvním, tak i na druhém stupni, vzešly zajímavé práce. Žákům sice ze začátku trvalo najít správnou cestu a nápad, ale postupně zvládli vymýšlet opravdu originální práce, které byly poutavé a zajímavé. Žáci prvního stupně pojali práci více experimentálně, ale zato osobitě. Práce byly větších rozměrů a barevné pestrosti, což některých výtvorům dodávalo veselý charakter. Každý žák byl z neomezených možností nadšen. Ani se neobjevila žádná bezradnost. V tomto směru opravdu zapracovala fantazie. Vzniklé práce byly na konci prezentovány před celou třídou. Na druhém stupni žáci pracovali obezřetněji. Začátek byl trochu náročnější. Obecně hledali, aby jejich celková práce měla pojící, komplexní prvek, což se většině podařilo. Práce byly precizní a zároveň jednoduché a bez kompozičních složitostí. V této práci se projevili aktivně i žáci, kteří jindy mají problém se výtvarně vyjadřovat.

57

4.3 Závěrečné hodnocení výtvarných činností V této praktické části jsem realizoval navržené výtvarné aktivity. Mým záměrem v tomto bylo propojit výtvarné umění s knihou, tedy do určité míry odkrýt, jak může kniha originálním pojetím vypadat. Realizované přípravy dle mého názoru naplnily svůj účel. Žákům se naskytly nové možnosti, jak využít potenciál knižního obalu a knihy jako takové. Realizace probíhala s žáky převážně třetích až pátým ročníků, ale i na 2. stupni ZŠ. Některé přípravy svou náročností obsáhly více vyučovacích hodin. Jiné přípravy proběhly pouze v rámci jednoho dne. Jednotlivé aktivity vycházely z kulturních poznatků z historie i současnosti. Motivace byla vždy upravena dle věku žáků. Pro mě samotného byly výsledky prací žáků opravdu milým překvapením, které předčilo mé očekávání. Bylo naprosto čitelné, že žáky hodiny bavily. Zároveň projevili velkou míru kreativity a originálních nápadů, což bylo vidět v následných výstavách, kdy každá kniha, či obraz byly pojaty individuálně. Často se žáci dozvídali i poznatky z historického hlediska, jaký vývoj kniha zažila a kam až se v dnešní době dostala. Mezi žáky však byla nejoblíbenější autorkou Květa Pacovská, která jim svou tvorbou napomohla vyzdvihnout kreativitu i v malých detailech. Organizace hodin proběhla bez problémů. Materiálové zabezpečení hodin bylo poněkud náročnější, ale často se týkalo drobných detailů. Výtvarné aktivity nemají tvořit ucelený projekt, ale pouze ukázat některé možnosti tvorby. Vytvořené materiály byly poskytnuty dalším učitelům jako inspirace pro další práci.

58

Závěr Ve své diplomové práci jsem se pokusil propojit historické a současné pojetí knihy i v jejím uměleckém pojetí s výtvarnou výchovou. Snažil jsem se vzít některá období a najít určitý průběh vývoje knižního obalu, kdy jde i více o jakýsi experiment. Zjišťoval jsem současné kulturní povědomí pedagogů, ze kterého vznikly přípravy na hodiny výtvarné výchovy, které byly i v mé pedagogické praxi realizovány a zhodnoceny. Ve výtvarných aktivitách jsem se snažil využít své poznatky převážně současných autorů v umělecké tvorbě dětských knih, ale vycházel jsem i z historických souvislostí. Samotná realizace těchto aktivit proběhla z celkového hodnocení úspěšně. Žáci pracovali se zájmem a aktivním přístupem. Na jejich tvorbě byla vidět kreativita a originalita. Určitá komplexnost těchto aktivit bourala u žáků představy o klasickém zpracování knihy, které se dnes s výjimkami tvoří spíš proto, aby vydělávaly a nalákaly čtenáře. V průběhu tvorby této práce jsem si uvědomil, jak velkou roli i pro vlastní tvorbu hraje znalost souvislostí, jistý kulturní rozhled v dané oblasti. To byl i důvod, proč bylo dotazníkové šetření zaměřeno tímto směrem. Výsledky v podstatě ukázaly, že učitelé znají některé umělce, ale často nevyužívají společensko-kulturní možnosti, právě v oblasti tvorby knih. Proto i tyto realizované výtvarné aktivity byly nabídnuty jako možnosti tvorby knihy, či nějaké její části kreativním způsobem. U každé činnosti je východiskem určité umělecké ztvárnění knihy, jejího obalu, listu. Realizované výtvarné

aktivity neměly tvořit

projekt. Byly rozeslány

dotazovaným učitelům k inspiraci a další tvorbě. Jde o podněty, které si každý učitel může rozšířit a dál s nimi pracovat.

59

Použitá literatura: ADLEROVÁ, A. České užité umění 1918- 1938. Praha: Odeon, 1983. 262 s. BRODSKÝ, P. Katalog iluminovaných rukopisů Strahovské knihovny. Praha: Masarykův

ústav:

Archiv

Akademie

věd

České

republiky,

2008.

319

s.

ISBN 978-80-86404-22-6. ČAPEK, V. Historie Bible. Praha: Kalich, 1952. 160 s. HAZUKOVÁ, H., DVOŘÁKOVÁ, M. Situace ve výtvarné výchově. Liberec: Technická

univerzit

v Liberci,

Fakulta

pedagogická,

2002.

41

s.

ISBN 80-7083-661-X. HRABAL, V. Psychologické otázky motivace ve škole. Praha: SPN, 1989. 232 s. ISBN 80-04-23487-9. BOHATCOVÁ, M. Česká kniha v proměnách staletí. Praha: Panorama, 1990. 622 s. ISBN 80-7038-131-0. CIKÁNOVÁ, K. Kreslete s námi. Praha: Aventinum nakladatelství, 1997. 123 s. ISBN 80-7151-015-7. CIKÁNOVÁ, K. Malujte s námi. Praha: Aventinum nakladatelství, 1993. 123 s. ISBN 80-7151-468-3. FRONEK, J. Artěl: umění pro všední den 1908- 1935. Praha: uměleckoprůmyslové museum: Arbor vitae, 2008. 398 s. ISBN 978-80-87164-12-9. GAVORA, P. Úvod do pedagogického průzkumu. Brno: Paido, 2000. 207 s. ISBN 80-85931-79-6. HLAVSA, O., WICK, K. Typographia: Písmo, ilustrace, kniha. Praha: SNTL, 1976. 351 s. KNEIDL, P. Z historie evropské knihy: Po stopách knih, knihtisku a knihoven. Praha: Svoboda, 1989. 143 s. ISBN 80-205-0093-6.

60

PAVELKA, J., POSPÍŠIL, I. Slovník epoch, směrů, skupin a manifestů. Brno: Georgetown, 1993. 290 s. ISBN 80-901604-0-9. PETROVÁ, E. Skupina 42. Praha: Akropolis, 1998. 221 s. ISBN 80-85770-67-9. ROESELOVÁ, V. Řady a projekty ve výtvarné výchově. Praha: Sarah, 1997. 226 s. ISBN 80-902267-2-8. ROESELOVÁ, V. Didaktika výtvarné výchovy. Praha: Pedagogická fakulta UK, 2003. 56 s. ISBN 80-7290-121-4. ROESELOVÁ, V. Námět ve výtvarné výchově. 1. vyd. Praha: Sarah, 1995. 195 s. ISBN 80-238-3744-3. ROESELOVÁ, V. Linie, barva a tvar ve výtvarné výchově. Praha: Sarah, 2004. 270 s. ISBN 80-902267-5-2. ROUS, J. Krása a význam české knihy: český knihtisk od prvotisků k secesní knize ve sbírkách Uměleckoprůmyslového muzea v Praze. Praha: Uměleckoprůmyslové muzeum, 1979. 60 s. ROUSOVÁ, H. Konec avantgardy?: od mnichovské dohody ke komunistickému převratu. Řevnice: Arbor vitae, 2011. 337 s. ISBN 978-80-87164-66-8. SKUTIL, M. Základy pedagogicko- psychologického výzkumu pro studenty učitelství. Praha: Portál, 2011. 254 s. ISBN 978-80-7367-778-7. SKŘIVÁNEK, J., aj., 2010. Tvorba je jen jedna. Art+ antiques, roč. 2, č. 12, s. 30- 37. ISSN 1213-8398. ŠALDA, J. Od rukopisu ke knize a časopisu. Praha: SNTL, 1983. 364 s. ŠMAHEL, F. Knihtisk a kniha v českých zemích od husitství do Bílé hory: sborník prací k 500. výročí českého knihtisku. Praha: Academia, 1970. 257 s. ŠVESTKA, J. VLČEK, T. Český kubismus 1909- 1925. Praha: i3 CZ Modernista, 2006. 455 s. ISBN 80-239-6658-8. TOMAN,

J.

Kniha

v

českém

kubismu.

ISBN 80-86217-67-1. 61

Praha:

Kant,

2004.

206

s.

VOIT, P. Encyklopedie knihy- starší knihtisk a příbuzné obory mezi polovinou 15. a počátkem 19. století. Praha: Libri, 2006. 1350 s. ISBN 80-7277-312-7. ZÁBOJNÍKOVÁ, A., HORVÁTHOVÁ, K. Nejkrásnější bible středověku. Praha: Slovart, 2009. 319 s. ISBN 978-80-7391-316-8. ZHOŘ, I. Proměny soudobého výtvarného umění. Praha: SPN, 1992. 165 s. ISBN 80-04-25555-8. ARTLIST, 2012. Kniha dokumentů. In: Kniha dokumentů [online]. [vid. 17. 2. 2013]. Dostupné z: http://www.artlist.cz/?id=2981 BAOBAB, 2013. O Baobabu. In: Baobab [online]. [vid. 1. 3. 2013]. Dostupné z: http://www.baobab-books.net/ BEZR, O., 2009. Listování představí knižní úpravy Teigeho, Toyen, Warhola i Knižáka [online]. [vid. 2. 2. 2013]. Dostupné z: http://kultura.idnes.cz/listovani-predstavi-knizniupravy-teigeho-toyen-warhola-i-knizaka-1f4-/vytvarneumeni.aspx?c=A090609_153206_vytvarneum_ob CZECHLIT, 2013. Magnesia Litera 2012. In: Magnesia Litera [online]. [vid. 17. 2. 2013]. Dostupné z: http://www.czechlit.cz/souteze/magnesia-litera-2012/ HAUZÍREK, P., 2011. Dějiny médií II – od knihtisku po dnešek. In: Dějiny médií [online]. [vid. 22. 10. 2012]. Dostupné z: http://medialnigramotnost.fsv.cuni.cz/zobraz/tema/dejiny-medii HAVLÍČEK, J., 2013. Fenomén kniha [online]. [vid. 29. 3. 2013]. Dostupné z: http://www.ped.muni.cz/warts/FenKnih/2012/index.html CHARVÁTOVÁ, P., 2013. Květa Pacovská – první dáma dětské fantazie [online]. 4. 4. 2013 [vid. 14. 2. 2013]. Dostupné z: http://www.citarny.cz/index.php?option=com_content&view=article&id=722 IBBY, 2013. Cena Hanse Christiana Andersena - čeští autoři. In: IBBY: Cena H. CH. Andersena [online]. [vid. 4. 2. 2013]. Dostupné z: http://www.ibby.cz/index.php/cenya-ocenni-ibby/28-cena-hanse-christiana-andersena-eti-autoi IBBY, 2013. Zlatá stuha, nominace. In: IBBY: Zlatá stuha [online]. [vid. 2. 2. 2013]. Dostupné z: http://www.ibby.cz/ LANGROVÁ, H., 2013. Veletrh dětské knihy nahradí jednodenní festival [online]. 27. 3. 2013 [vid. 29. 3. 2013]. Dostupné z: http://liberecky.denik.cz/kultura_region/veletrhdetske-knihy-nahradi-jednodenni-festival-20130327.html

62

LÁNSKÝ, T., 2013. Ďáblova bible: Osmý div světa je v Českém Dubu. In: Lánský [online]. 5. 4. 2013 [vid. 6. 4. 2013]. Dostupné z: http://liberecky.denik.cz/zpravy_region/dablova-bible-osmy-div-sveta-je-v-ceskemdubu-20130405.html NOVINKY, 2013. Strahovská knihovna dostala kopii vzácného evangelikáře. In: Strahovská knihovna [online]. [vid. 19. 2. 2013]. Dostupné z: http://www.novinky.cz/kultura/263210-strahovska-knihovna-dostala-kopii-vzacnehoevangeliare.html PAMÁTNÍK NÁRODNÍHO PÍSEMNICTVÍ, 2011. Nekrásnější české knihy roku 2011 [online]. [vid. 29. 12. 2012]. Dostupné z: http://www.pamatniknarodnihopisemnictvi.cz/cs/nckr-vysledky.php PLAČKOVÁ, G., 2013. Co má společného Jezulátko s Modrým slonem? [online]. [vid. 4. 1. 2013]. Dostupné z: http://www.meander.cz/2459-co-ma-spolecnehojezulatko-s-modrym-slonem ROUS, J., 2013. Krásná kniha. [online]. [vid. 6. 3. 2013]. Dostupné z: http://www.aulos.cz/krasna_kniha.html SPOLEČNOST JINDŘICHA CHALUPECKÉHO, 2013. Nejprestižnější česká výtvarná cena prochází rokem změn a představuje letošní finalisty. In: Společnost Jindřicha Chalupeckého [online]. 22. 3. 2013 [vid. 25. 3. 2013]. Dostupné z: http://www.cjch.cz/en/article/nejprestiznejsi-ceska-vytvarna-cena-prochazi-rokemzmen-a-predstavuje-letosni-finalisty VASILIUNAS, K., 2009. 5. Mezinárodní soutěž autorských knih 2009. [online]. 12.

5.

2009

[vid.

17.

10.

2012].

Dostupné

z:

http://www.grapheion.cz/index.php?akce=vypis&link=2009050046 VUTBR, 2012. Ateliér papír a kniha. In: Ateliér papír a kniha [online]. [vid. 17. 2. 2013]. Dostupné z: http://kpk.ffa.vutbr.cz//jhk/ ZAHRADNÍKOVÁ, A., 2013. OBRAZEM: Petr Nikl přivezl do Budějovic Tváře z New Yorku [online]. 15. 2. 2013 [vid. 15. 3. 2013]. Dostupné z: http://www.denik.cz/ostatni_kultura/obrazem-petr-nikl-privezl-do-budejovic-tvare-znew-yorku-20130214-f5za.html ZPN, 2009. Vynález knihtisku aneb počátek informační revoluce. In: Vynález knihtisku [online]. 22. 7. 2009 [vid. 14. 2. 2013]. Dostupné z: http://www.zpravytn.cz/vynalezknihtisku-aneb-pocatek-informacni-revoluce/clanek_view.php?id=1494 ŽÁKOVÁ, K., 2012. Knihtisk. In: Knihtisk [online]. 15. 1. 2012 [vid. 14. 2. 2013]. Dostupné z: http://kisk.phil.muni.cz/wiki/Knihtisk 63

Seznam obrázků: Obr. 1 závěrečná aktivita „Jak šlo písmenko do světa“ - objekt z leporel, 4. třída ........ 45 Obr. 2 „Jak šlo písmenko do světa“ – koláž, formát A5, dívka 9 let .............................. 47 Obr. 3 „Čistý deník“ – technika ručního papíru, formát A6, dívka 9 let ........................ 50 Obr. 4 „Nový kabát“ – různé materiály a formát, chlapci 10 let .................................... 52 Obr. 5 „Moje písmeno“ – koláž, formát A3, chlapec 9 let ............................................. 54 Obr. 6 „Artbook“ koláž, formát různý, dívka 10 let ....................................................... 56

64

Seznam grafů:

Graf 1: Věkové rozmezí respondentů .............................................................................. 38 Graf 2: Kvalifikovanost pedagogů pro učitelství 1. stupně základní školy ..................... 39 Graf 3: Četnost uvedených aktivit navštívených třídou souvisejících s knihou .............. 40 Graf 4: Četnost práce s tématem knihy v hodinách výtvarné výchovy ............................ 41 Graf 5: Četnost navštívených aktivit související s knihou pedagogem ........................... 42 Graf 6: Znalost pedagogů v současné tvorbě umělců zabývajících se tvorbou v oblasti knih.................................................................................................................................. 43

65

Použité zkratky: IBBY - International Board on Books for Young People AVU - Akademie výtvarných umění (v Praze) ČVUT – České vysoké učení technické (v Praze) VUT – Vysoké učení technické (v Brně) ZŠ - základní škola

66

Seznam příloh: Příloha č. 1: Dotazník pro učitele výtvarné výchovy na ZŠ Příloha č. 2: Ukázky výtvarných prací žáků z realizovaných výtvarných činností Příloha č. 3: Motivační fotografie umělců

67

Přílohy:

68

Příloha č. 1: Dotazník pro učitele výtvarné výchovy na ZŠ Dotazník pro učitele výtvarné výchovy na základní škole 1) o o

Jste: Muž Žena

2) o o o

Váš věk: Do 29 let 30 – 45 let 46 let a více

3) o o o o

Máte kvalifikaci Učitelství pro 1. Stupeň ZŠ? Ano, se specializací Vv Ano, s jinou specializací Ne, má kvalifikace je pro 2. Stupeň ZŠ Nekvalifikovaný

4) Účastnili jste se s žáky některé z uvedených aktivit souvisejících s knihou? (zaškrtněte, můžete vybrat i více možností) o o o o o o o

Veletrh dětské knihy Čtení autorských knih Programy pro žáky v knihovně Doprovodné programy k výstavám ilustrátorů v galerii Výstavu knih v muzeu Jiné- popište: ______________________________________ Žádné z uvedených

5)

Pracujete s tématem knihy ve výtvarné výchově?

o o o

Velmi často Občas Nikdy

69

6) Účastnil/a jste se Vy sám/ sama některé z těchto aktivit souvisejících s knihou? (zaškrtněte, můžete vybrat i více možností) o o o o o o o

Veletrh dětské knihy Čtení autorských knih Výstava dětských ilustrátorů v galerii Výstava knih v muzeu Seminář zabývající se knihou Jiné- popište:_______________________________________ Žádné

7) Znáte některého z těchto současných výtvarných umělců zabývajících se tvorbou v oblasti knih? (zaškrtněte, můžete vybrat i více možností) o o o o o

Květa Pacovská Petr Nikl Milan Knižák J. H. Kocman Neznám žádného

70

Příloha č. 2: Ukázky výtvarných prací žáků z realizovaných výtvarných činností

Obr. 7 „Jak šlo písmenko do světa“- koláž, formát A5, dívka 10 let

Obr. 8 „Jak šlo písmenko do světa“- koláž, formát A5, dívka 9 let 71

Obr. 9 „Jak šlo písmenko do světa“- koláž, formát A5, dívka 10 let

Obr. 10 „Jak šlo písmenko do světa“- koláž, formát A5, chlapec 10 let

72

Obr. 11 „Jak šlo písmenko do světa“- koláž, formát A5, chlapec 10 let

Obr. 12 „Jak šlo písmenko do světa“- koláž, formát A5, dívka 10 let 73

Obr. 13 „Jak šlo písmenko do světa“- závěrečná aktivita s objekty

Obr. 14 „Jak šlo písmenko do světa“- závěrečná aktivita s objekty 74

Obr. 15 „Čistý deník“- technika ručního papíru, formát A6, dívka 10 let

Obr. 16 „Čistý deník“- technika ručního papíru, formát A6, dívka 10 let 75

Obr. 17 „Čistý deník“- technika ručního papíru, formát A6, dívka 10 let

Obr. 18 „Čistý deník“- technika ručního papíru, formát A6, chlapec 10 let 76

Obr. 19 „Nový kabát“- různé materiály a formát, dívky 12 let

Obr. 20 „Nový kabát“- různé materiály a formát, dívky a chlapci 11- 12 let 77

Obr. 21 „Moje písmeno“- koláž, formát A3, chlapec 10 let

Obr. 22 „Moje písmeno“- koláž, formát A3, dívka 10 let

78

Obr. 23 „Artbook“- koláž, formát různý, chlapec 10 let

Obr. 24 „Artbook“- koláž, formát různý, dívka 11 let 79

Obr. 25 „Artbook“- koláž, formát různý, chlapec 11 let

Obr. 26 „Artbook“- koláž, formát různý, chlapec 11 let 80

Obr. 27 „Artbook“- koláž, formát různý, dívka 11 let

Obr. 28 „Artbook“- koláž, formát různý, chlapec 11 let

81

Příloha č. 3: Motivační fotografie umělců

Obr. 29 Květa Pacovská Zdroj: ikg.cz

Obr. 30 Květa Pacovská Zdroj: archives.universcience.fr 82

Obr. 31 Milan Knižák Zdroj: Olmuart.cz

83

Obr. 32 Milan Knižák Zdroj: Artlist.cz

84

Obr. 33 J. H. Kocman Zdroj: Samota.eu

Obr. 34 J. H. Kocman Zdroj: Samota.eu 85