Vlastivědný kroužek Klubu zdravotníků v Mariánských Lázních
Vyšlo dne: 2. ledna 1973
1.
Milí přátelé,
v říjnu minulého roku po různých překážkách - a na druhé straně za pochopení a podpory vedení Klubu zdravotníků – ustavili jsme v l a s t i v ě d n ý
k r o u ž e k
při tomto
klubu. Rádi bychom postupně uskutečňovali cíle, které dostal kroužek do vínku: "podchycovat místní zájemce o historii a přírodní zajímavosti Mariánských Lázní a jejich okolí; organizovat kulturní vyžití na tomto úseku pod odborným vedením; aktivizovat činnost kroužku uvnitř i mimo něj popularizací zajímavých úseků z historie, pamětihodností a přírodních zajímavostí místa a okolí." Náš "bulletin" (honosně řečeno) má zajišťovat vzájemnou informovanost mezi členy kroužku, popularizovat jejich činnost, bude uveřejňovat vyprávění z vlastivědných výletů, pomáhat při ochraně památek a pod. Hlavní část "bulletinu" bude věnována na pokračování vydávané historii města, sestavené z kompilací dosavadních prací o historii Mariánských Lázní. Další část vyplní seriál vycházek do okolí s názvem "Po starých vycházkových cestách" (v budoucnu pak seriál "Autovýlety do okolí"), zajímavosti z města i širšího okolí atd. Rádi uvítáme podněty a příspěvky od každého čtenáře a budeme vítat i jiné formy spolupráce. Jen malé upozornění: nejde o periodický časopis s určenou cenou a tiskovými korekturami, ale o vnitřní pracovní materiály, vydávané prostřednictvím a v rámci činnosti Klubu zdravotníků v Mariánských Lázních pro členy tohoto kroužku a pro potřeby jeho zřizovatele - KZ. o
o
o
- 2 Z historie místa
Divoké „Údolí pramenů“ Před 200 lety bylo toto údolí pusté a neobydlené, plné močálů, bažin, v nichž probublávaly četné prameny a bez užitku odtékaly na jih z údolí. Žil tu už někdy před naší civilizací člověk ? Místní archeologický nález dvou bronzových srpů není ještě dostatečným důkazem dávného sídliště v tomto údolí. Také pověst o tom, že tu po-býval keltský vladyka Aribert, jehož kmeny měly sídla kolem Ohře na Chebsku, na svou nemocnou dceru a hledal tu pro ni uzdravení, je pohádkovou fantazií. Co víme o tomto pustém údolí ? L.STAAB (1872) začínal své "Dějiny Mariánských Lázní" slovy: "Jako jsou Mariánské Lázně bohaté na minerální prameny, tak skrovné jsou jejich prameny historické, které by nás uspokojivě informovaly o tom, kdy byly nalezeny léčivé prameny a jaké byly jejich první osudy. Toto rozkošné údolí, které se dnes jmenuje Mariánské Lázně, bylo ještě před 100 lety (tj. 1772) nehostinnou bažinatou divočinou, kam zřídka jen vstoupila noha poutníkovy. Ani vynalézavé pověsti, které dovedou vyprávět tolik romantického a bájného vzniku jiných minerálních pramenů, nechávají nás zde beze zpráv. A tak mohly být tyto prameny známé po staletí jen lesníkům, dřevorubcům, uhlířům a po staletí používány bez lékařského předpisu venkovany z okolí při jejich nemocech, až postupně vznikla pověst o jejich léčivé síle, pronikla do širší známosti a obrátila na sebe pozornost odborníků." "Při této chudobě historických pramenů," pokračuje STAAB, "jeví se prospěšné uvést zprávy o těchto pramenech v co nejširší úplnosti." Budiž tedy. Prosíme však, aby tato větší podrobnost nebyla chápána jako rozvleklost. Zdá se, že již v době předhistorické byla tato území obydlena, ovšem velmi řídce. Slovanské kmeny srbské (jejichž zbytkem jsou Lužičtí Srbové v NDR) rozprostřely svá sídla až k Řeznu a k Dunaji. Hustěji bylo osídleno Slovany zejména povodí horního Mohanu.
- 3 Ještě roku 1058 zjišťuje synoda bamberská o kraji při Mohanu, že lid bamberského biskupství je větším dílem slovanský. Řada dnešních místních názvů na západ od naší hranice napovídá na dávný slovanský původ (Martinlamitz, Oberkotzau, Röslau, Redwitz, Lochau, Tröstau, Stockau, atd.). Na Chebsku odkryli archeologové několik hrobů slovanských knížat ze 7.-8. stol. V našem okolí byly osídleny nejdříve otevřené polohy (Chodovoplánsko, Plánsko). Zemská stezka, která vedla odedávna z Řezna, z Norimberku přes Cheb do nitra Čech, byla střežena od zde usazených
C h o d ů, jejímiž středisky byly Teplá a Přimda. Stezka
vedla pohraničním hvozdem,ve kterém bylo zakázáno kácet,aby nebyla porušována neprostupnost lesa a tento zůstal přirozenou hradbou proti vpádu nepřátel (ŠTEPÁNEK). Chodové dělali za válek záseky v lesích, v míru pak drželi noční stráže,ozbrojeni kyji a sekerami, aby nikdo nevstoupil nebo neopustil bez povolení knížete tuto zemi. Hraničním pralesem vedly jen úzké cestičky (chodníčky - Chodové). V druhé polovině 12.století zde vládl
H r o z n a t a, český
vladyka se sídlem na Teplé, kde byla tzv. "zemská brána" (která byla později přeložena k Žandovu na hrad Kynžvart). Za Hroznaty byla Teplá již živým tržištěm a celnicí,kde se platilo jak tržní tak hraniční clo. Z Teplé se rozbíhaly obchodní cesty: na východ přes Manětín a Kralovice do Berouna a Prahy; na západ přes Žandov do Chebu a krajin při Mohanu;na jih přes Planou do Tachova a dále přes Stříbro na stezku Kladruby - Plzeň. Ž ciziny od Chebu nejčastěji přicházelo sukno a nápoje, z vnitrozemí kožešiny lišek a zajíců, usně a kůže a jiná zboží. Tržiště mohlo vzniknout právě díky "zemské bráně", celnici a blízkosti župního hradu, proto také tržní právo Teplé bylo z nejstarších v Čechách. (Kde hrad stál, není známo.) V blízkém Císařském Lese prý vladykové čeští koncem 12.stol. těžili zlato (Bachmann "Dějiny Čech" I., str. 405). Hroznata jako vládce v tepelském kraji byl povinen držet vojáky (Chody ?) a za tuto službu jim pak dával části území. Tito vojáci měli založit některé vesnice na Tepelsku (Albrecht Progr. Plzeň 1911 str.17). Postava Hroznaty je historicky velmi přitažlivá. Narozen kolem roku 1160, pocházel z rodu Pšovanů, jeho otec Sezema, který padl v bitvě u Loděnic, matka Dobroslava z rodu Černíků. Byl důvěrným přítelem vévody Jindřicha Břetislava i bratra Přemysla Otakara I. (krále) a Vladislava (markrabí Moravský). Jeho životopis sepsal jeden
- 4 z jeho spolubratrů v klášteře. Zmiňujeme se blíže o Hroznatovi, protože historie Údolí pramenů je úzce spjata s osudy kláštera v Teplé, tímto vladykou roku 1193 založeného. Lesní porosty, na kterých minerální vody vytryskují, byly od tohoto roku až po naše 20. století vlastnictvím premonstrátského kláštera v Teplé. Ve své závěti z r. 1197 odkázal Hroznata veškerá svá území právě dostavenému klášteru a jako majetek kláštera je hájil proti nepřátelům. Zemřel jako zajatec německých rytířů v hladomorně na hradě Kinsperk (Starý Hroznatov) 14.července 1217. V pozdějších legendách o jeho životě byly pokusy o zkreslování z různých důvodů (o život připravili Hroznatu němečtí rytíři a téhož náboženského vyznání-což vadilo pozdějším německým následovníkům v klášteře).1) K životopisu Hroznatově, k založení kláštera i k historii jeho blahoslavení se vrátíme ještě v příštích číslech, protože jde o nejstarší historické zprávy z tohoto území. ____________ 1) Dr. Alex Gross v článku o Hrunchiovi a jeho popisu Poohří (sborník "Karlovarsko" 1958 na str.119) píše: "Hroznata zemřel v kynšperském vězení roku 1217. Proč byl uvězněn, toho se Bruschius u "starých Němců" nemohl dopátrat. Zdá se však, že tito lidé měli dobré důvody, proč o příčinách Hroznatova uvěznění raději pomlčeli. Věc měla totiž (podle jiných pramenů) silně politické pozadí. Hroznata byl totiž královským vojvodou, který měl kraj bránit proti nájezdům Němců ze sousedního Chebska a Bavorska: I Teplá byla původně daleko více pohraniční pevností než pouhým klášterem. Zdá se dokonce, že podobných pevných míst založil Hroznata v této oblasti ještě více. Jistě to byl Hroznětín (Lichtenstadt) a asi i Chodov připomíná svým jménem podobné středisko pohraničních strážců, jací tvořili původní družinu Hroznatovu. Proto byl Hroznata osobou sousední německé šlechtě krajně nepohodlnou, jejíž odstranění cítili jako značnou úlevu. Byl tedy patrně vylákán na nějaké odhalené místo, ze zálohy přepaden a zajat. Toto zákeřné, nerytířské a lstivé jednání a zejména s celou věcí spojené slovanské reminiscence, týkající se této "německé" země ovšem nebyl námět, o němž by se rádo hovořilo! Po smrti Hroznaty byl vykoupen a slavně pohřben v tepelském klášte ře. Po dlouhých staletích byl prohlášen za blahoslaveného a čím dále,tím více ho líčili jen jako zbožného mnicha (kterým ve skutečnosti ani nikdy nebyl) a štědrého zakladatele zdejšího kláštera. Hroznatova sestra Vojslava založila po smrti svého chotě, hejtmana kracavského (Kracava u Liberce), roku 1197 slavný panenský klášter v Chotěšově u Plzně (Gottisau). Žila tam pak mnoho let, stala se jeho abatyší a leží zde na kůru pochována."
- 5 "Že prameny nevzbuzovaly mimořádnou pozornost, je vysvětlitelné také tím, že celá oblast Tepelska je velmi bohatá na kyselky (pozn.red.: např. v okolí Mar. Lázní je evidováno DOVOLILem přes 130 minerálních pramenů) a že tedy nebyly nijakou zvláštností. Navíc ležely uprostřed bažin a v pralese na nepřístupných místech, takže sem nezabloudil žádný šlechtic na lovu, aby je odhalil a nechal vysušit okolní bažiny. Tak zůstávaly tyto prameny majetkem chudých, dřevorubců a uhlířů v poklidném hraničním hvozdě. Chodský les začal působit klášteru starosti až tehdy, když se hranice panství začaly dotýkat či překrývat a bylo nutno se dohadovat se sousedními šlechtici o pevné vymezení majetku v tomto lese.“ To také byla pravá příčina smrti Hroznatovy. Jediné historické prameny, které nás zpravují o starých dávných časech, jsou
a n á l y
kláštera Tepelského. Ale ani tyto nejsou
do 16. stol. bohaté na zprávy o těchto místech. Dovídáme se, že knížata a králové čeští dbali dlouho na to, aby Chodský les zůstával neporušen. Včeském hraničním lese nesmělo být založeno žádné osídlní. Když pak -jak sdělují anály - opat Petr (1324-1339) kolem roku 1330 nechal vybudovat v částečně prosvětleném hraničním hvozdu novou vesnici
K a p e l e c
(Kapellc), jakmile se toto dozvěděl
královský hradní hejtman v Praze dal z příkazu krále Jana Lucembuského jako zástupce královské komory pokyn komornímu správci v Lokti (tehdy byl kraj Loketský), aby byla vesnice ihned zrušena, aby neohrožovala při dalším mýcení zemskou hranici. Avšak týž král na žádost dalšího opata Benedy (1339-1358) dovolil - dle análů 3.9.1341 aby se vesnice Ušovice mohla pohnout dále do hraničního hvozdu s tím, že usedlíci mohli použít části gruntů, patřící zrušené vesnici. Z původní polohy vesnice Kapelec a Úšovice sledujeme, jak pokračovalo osídlení až do doby založení lázní; pro které musel pak klášter získávat pozemky zpět koupí či výměnou. Dr. Urban k tomu ironicky dodává, že kdyby toto opat Beneda pro Úšovické neučinil, nemusel mít klášter později - když chtěl kultivovat minerální prameny a je jich okolí - těžkosti a problémy (jistě narážka na tvrdohlavost úšovického sedláka, na jehož louce tryskal Luční, pak Rudolfův pramen, a který odmítal pozemek prodat, aniž se o pramen staral apod.). Také otázka vzniku Úšovic by si zasloužila pozornosti a hloubějšího zkoumání. Němečtí, ale i někteří čeští autoři uvádějí, že Úšovice byly založeny ve 14. století po zrušení vsi Kapelec. Podle Dr. Urbana založili Úšovice němečtí kolonisté, kteří před tím postavili
- 6 ves Kapelec. Této vesnici dali název prý podle známého poutního místa u Pechtnersreuthu v Bavorsku, kde se říká "Af da Kap'11". Vesnice se jmenovala prý Kappel a Kapelc je seminutivum slova kaple - "kaplička". Pak je ovšem nelogické, proč novou ves Němci nazývali "Auschowice" a nikoli Grünreuth. Úšovice jsou však připomínány mnohem dříve - dle J.HOŘEJŠÍHO již 1115 jako "Vssvice" prý opěrný bod Slovanů při jejich loupeživých výpravách na Chebsko", r. 1190 tu měl prý hrad Bohuslav ze Švamberka, je tu pověst o jeho vyhoření, v papežské bule Řehoře X. z 23. května 1273 jsou uvedeny "Ussevici" jako majetek kláštera Tepelského. Také k historii Úšovic se vrátíme. Když bylo Chebsko trvale připojeno k české koruně (1322), nemusela být již rezervace chodského Iesa tak přísně dodržována, ale lesy zůstaly nadále rezervací královské komory v Čechách tentokráte jako
m o n t á n n í (hornická) r e z e r v a c e
a přísně
dbáno na jejich dodržování. V té době přicházeli do těchto míst první němečtí horníci a tak to, co kdysi platilo pro ochranu státních hranic, vztahovalo se nyní k zajištění rozvoje hornictví. Místní prameny byly tak málo známy, že o nich nepíše ani kronikař Hájek z Libočan, plný fantazie a dohadů, v "Kronice české" 1541. Ani Kašpar Bruschius, nejlepší znalec pamětihodností a zajímavostí západních Čech (1518-1557), je nezná, i když se ve svém popise Poohří zmiňuje i o tomto kraji a píše, že "řeka "Döpel" pramení pod "Podhornem", popisuje slavný klášter v Teplé, vedeným učeným a uměnímilovným opatem Janem z Kulmbachu, popisuje i město Teplou. Zdá se, že místní obyvatelé žili tehdy v jiných starostech, více ve strachu z moru, z častých válek, z neúrody a hladu, než aby viděli v četných vodách divokého Údolí pramenů něco více, než chutný nápoj. (Pokračování.)
- 7 -
K seriálu "HISTORIE MARIÁNSKÝCH LÁZNÍ" mmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmm Obec Mariánské Lázně vznikla r.1808. Zatímco do té doby nemáme o místě podrobných zpráv, kromě sporadických poznámek, pak od doby vzniku lázní provází místo takové bohatství literatury a historického písemného materiálu jako málokteré město stejné velikosti. Důvodů je mnoho - skvělé bohatství minerálních pramenů, neobyčejně rychlý rozvoj tohoto místa, pobyt slavných osobností, které ve své době mnoho znamenaly atd. Bibliografie o Mariánských Lázních je tak bohatá, že musíme vypustit její výčet. Nejúplnější bibliografii sebral a připravil Dr. Emil Wachtel a uvedl mj. v jubilejním sborníku, vydaném ke 100. letému výročí vzniku Mariánských Lázní zdejším lékařským spolkem v roce 1909 (bibliografie je tu rozdělena na lékařskou část a ostatní literaturu). Pokračování odborné lékařské části této bibliografie zpracoval Dr. VI. Křížek a Kamila Maříková, kteří sebrali 409 závažnějších publikací z let 1908-1958 a uveřejnili v knize Dr. Vl. Křížka & spol. "Mariánské Lázně - přírodní zdroje a jejich léčebný význam" (Praha 1958, na str. 303-317). V naší historii vycházíme z "Dějin Mariánských Lázní" L. Staaba z r. 1872, z "Alt Marienbad" Dr. M. Urbana (1936), z českých poválečných pramenů a další rozsáhlé literatury. První kapitola "Divoké Údolí pramenů" zabývá se prehistorií tohoto místa. V druhé kapitole budeme hovořit o dopise krále Ferdinanda I., týkajícím se našich pramenů. o
o
o
VÍTE, ŽE
- kaplička Lásky v Maxově údolí nad Lesním pramenem, postavená v novogotickém slohu roku 1909, je vlastně kapličkou intendančního rady jménem Julius Laska? Nechal ji postavit na památku své matky. Nápis na prvé pamětní desce říká: " Tato kaple byla zřízena v roce 1909 Juliem Laskou jako následek slibu, poděkování a k úctě Panně Marii a na památku své nyní v Pánu odpočívající matky. Mariánské Lázně, červen 1909." Na druhé: " Tato kaple byla vysvěcena na den sv. Anny 26. července 1909 Jeho milostí veledůstojným páterem Dr. Gilbertem Helmerem, opatem veledůstojného kláštera v Teplé (1 . mše svatá sloužena)." Kapli navrhl a postavil Josef Forberich, stavitel v Mariánských Lázních v červenci 1907. Zajímavé je, že Julius Laska, také dlouholetý úspěšný vedoucí městské scény, zemřel v létě 1934 v Linci úplně zchudlý.
- 8 -
VÍTE, ŽE - koncem 19. stol. bylo možno mezi mariánskolázeňskými hosty spatřit mimořádnou osobnost - Henrika I b s e n a, největšího norského dramatika. Skvělý duch sedmdesátiletého muže měl již za sebou tvorbu své neobyčejně rozsáhlé produkce. V protikladu k jeho často, zasmušilým postavám a jejich osudům, o kterých psal, byl jeho duch plný optimismu, nadějí a víry ve vítězství pravdy a svobody. O Mariánských Lázních řekl prý tato slova: "Genius loci - Goethe obklopuje mě tu na každém kroku." - jednou z nejoblíbenějších vycházek byla cesta k "Oblázkovému mlýnu" (Café Kieselmühle), který stál ve Velké Hled'sebi v místech dvora či prádelny? V roce 1775 tu stáloprvní koupaliště pro lázně, napájené vodami Vonšova potoka (Wonschsbach), což je vlastně horní tok Kosího potoka (Amselbach). Za 1 . republiky tu byla rozlehlá restaurační zahrada pod kaštany, koupaliště s bazénem, který měl 3000 m3 plavecká škola, sluneční, písečné, vzdušné, parní lázně, knajpova kůra. Lékařský dozor MUDr. Líza Gellnerová, vstup 3,- Kč (1936), lekce plavání 6,- Kč, otevřeno od 8 do 18 hod. Na starých fotografiích vidíme zahradní restauraci a celou řadu stavení, bazén obklopený lesem, vše renovováno a rozšířeno roku 1929. Tehdy ještě nebylo koupaliště Riviéra, které vzniklo před 2. svět. válkou. Ve starém Oblázkovém mlýně se kdysi zastavil a přijal pohoštění J. W. von Goethe. - tělocvičná jednota SOKOL byla v Mariánských Lázních založena již v roce 1920 Jaroslavem Kalabzou a Josefem Hořejším? Původně se cvičilo v hostinci "U Bálků" v domě čp. 403 Lyon (dnešní "Kubáň"), potom v hostinci "U města Mariánské Lázně" čp. 300 (později "Chebský dvůr"- v místech autoopravny u nádraží v Husově ulici), kde hrál Sokol také první české divadelní hry na vlastním jevišti (městské divadlo bylo německé). Jednota koupila svépomocí za 20 000,- Kč nářadí. Dále zakoupila vedle české školy (Jih) stavební parcelu o výměře přes 1/2 hektaru z akce na sokolský "Český domov" za 55 000,- Kč s cílem postavit v místě český kulturní stánek. Zpěvácký sokolský kroužek se scházel v místnosti "U rysa." - v roce 1903 byl založen - jako jediný svého druhu v českých zemích - "Městský hygienický a balneologický institut," jehož rozkvět je spojen se jménem Dr. Karla Zárkendárfera (1864-1944) ? Byl postaven z popudu prof. Dr. E.H.Kische z vlastních prostředků Zörkendörferových, který byl jeho dlouholetým přednostou. Ústav stál v místech pod ruským kostelem v č.p. 422 (dnes "Plzeň). Dr. Zörkendörfer, který se stal později profesorem balneologie na německé universitě v Praze, narodil se v Mariánských Lázních a byl vnukem prvního zdejšího lékárníka Karla Brehma, který Dr. Nehrovi prováděl první analýzy minerálních vod a slatiny.
- 9 -
1. KARLŮV KŘÍŽ
-
PANORAMA
-
VYHLÍDKOVÁ VĚŽ
-
GOETHOVO
ODPOČÍVADLO Prvá z vycházek nebude dlouhá, ale je poněkud náročná na stoupání. Vyjdeme si na Panoramu. Tímto směrem vedla také nejstarší a vždy na prvém místě ve starých průvodcích Mariánských Lázní uváděna vycházka - c e s t a
k e
k ř í ž i .
Ke kříži dojdeme bud' z kolonády okolo Ambrožova pramene, k vile Karin, která je dnes provozní budovou lázní, tak že ji zleva obejdeme a po cestě nad ní se dostaneme ke Kříži; nebo po schodech za Novými lázněmi v Dusíkově ulici vedle mateřské školky 9. května. Úpatí vrchu Hamelika (Homolka) bylo nazýváno podle zde postaveného kříže - "Křížovým vrchem." Na místě, kde dnes stojí renevovaný asi 6 m vysoký kříž s vymalovaným Ježíšem Kristem, stával do nedávné doby (1971 ) tzv. cholerový kříž, popisovaný ve starých průvodcích až stereotypně po mnoho desítek let asi takto: " C h o l e r o v ý k ř í ž byl postaven v roce 1832 od tepelského opata Koppmanna jako poděkování Bohu za to, že se cholera, která v té době vpadla do Čech a vyžádala si tolik obětí, vyhnula Mariánským Lázním (ale i celé Tepelské oblasti). Na kříži hlásal chronograf (t.j. nápis, ve kterém jsou na způsob tajenky vyznačena velkými písmeny římské číslice, jejichž součet se rovná letopočtu věnování), že "pravý syn Boží zadržel choleru na našich hranicích." Choleram a finibus nostria arcuit verus Dei filius." Křížový vrch byl oblíbeným místem schůzek, procházek i vyhlídek na lázně od samého počátku jejich vzniku. Starý kříž nalézáme často v popředí starých rytin - odtud byl veden, ne bezdůvodně, nejčastěji pohled na město. Z tohoto místa totiž - když dnes už konečně byly odstraněny vzrostlé javory a kaštany v místě, které bránily rozhledu – přehlédneme celou původní lázeňskou kotlinu. Kdysi lázně končily u křižovatky před zot. "Zápotocký"; výletem, jak popisují průvodci, byla i procházka k mariánskolázeňskému mlýnu (hotel Cristal).
- 10 -
Můžeme tedy nyní ocenit skvělou vyhlídku i pochopit takovou oblibu tohoto místa v minulosti. Zprava doleva spatříme nejprve zelenou střechu výstavného hotelu Esplanade, vedle něj věžičku Hubertusu, přehlédnout celé Gottwaldovo náměstí, počínaje hotelem TATRA, přes RUDOU HVĚDU, KAVKAZ, za hotelem vykukující MUZEUM až po PAŘÍŽ. Uprostřed náměstí vévodí katolický kostel Nanebevstoupení Panny Marie z roku 1848, nad kostelem v pozadí na lesním horizontu se tyčí Kreml; dále vlevo ulička léčeben nad kolonádou a vzadu při lese budova podnikového ředitelství lázní, před níž mezi stromy se třpytí křížek pavilonu Křížového praméně; vpředu pak kolonáda Ferdinandova pramene. Za parkem vidíme rozsáhlou budovu Krymu a celou lázeňskou čtvrť kolem Mírového náměstí; ale je vidět i Třebízského ulici se zotavovnami a vilkami, zotavovnu Donbas. Hned vedle jsou bohatě architektonicky členěné budovy BALTIMOR-OSBORNE, budova MěNV a jako na mapě přehlédneme řadu zotavoven v Ruské ulici, červenou střechu anglikánského kostela, vlevo pak školu METROPOL s věžičkou a vedle ní širokou budovu místního gymnasia – školu Sever. Zastavme se chvilku u tohoto místa pro jednu zapomenutou episodu,kterou jsme objevili ve staré pozůstalosti opata Karla Reitenbergera. Jeho zásluhu o založení lázní uctilo kdysí město postavením monumentu na kolonádě. Karel Reitenberger byl zvolen opatem roku 1813 jako 33-letý energický a pokrokový představitel mladé generace v klášteře, a spojil své osudy s výstavbou Mariánských Lázní. V r. 1827 však byl donucen k resignaci a strávil ještě 33 roků v exilu ve Wiltenu (Tyroly), aniž by mohl ještě jednou spatřit toto místo. V četné korespondenci svým přátelům do Čech nalezneme zmínku o tomto místě: "...kříž, postavený na Karlově Vyhlídce (Carlsaplatz) měl být lázeňským hostům věčným světlem, udržovaným důchody z pramenů; to, co minerální prameny, léčebné koupele ani sami doktoři nemohli nijak dokázat a přece u každého svého pacienta předpokládali, totiž, že pacienti dnem a nocí příhlížejí k utrpení Boha-člověka a že se utěšují, kdykoliv se jim přitíží, na dějí na nebesa, zaslíbená jim Spasitelem. Nechai jsem tento kříž zhotovit a vymalovat malířem Fuchsem." Ale tento Reitenbergerův kříž byl odstraněn a na jeho místě postaven tzv. cholerový kříž (1832). V jednom dopise páteru Köpplovi (1846) píše Karel Reitenberger tuto zajímavou poznámku: "...Mohou pomníky, které nechali zřídit egoisté, sloužit k poctě jich samých? Jeden z nich, kříž postavený na hrob Nehrův, mohl by svědčit nejméně o jejich křesťanské vděčnosti.
- 11 -
Kopmann a Mahr (naše pozn.: nástupci po opatu Karlovi na opatském stolci a jeho hlavní nepřátelé v jedné osobě) pečlivě zakryli Karlovu Vyhlídku, která se tak nazývala z vděčnosti a nikoli z mého přání či nápadu, colerovým křížem. Ale kdo ze současníků ví, že jsem chtěl oním křížem, ktery jsem nechal zhotovit, povzbuzovat lázeňské pacienty dnem a nocí, aby děkovali Bohu za léčivé prostředky Křížového pramene místo za odvrácení cholery ... Pomníky připomínají jen jen skutečnosti - když jsou však pouhou záminkou, zatemňují pověst jejich zřízení, jak sám vidíte na příkladu cholerového kříže." Kopmann i Mahr, kteří se na opatském stolci vystřídali ještě za života Karlova, vynaložili velké úsilí, aby Reitenbergerovy zásluhy o Mariánské Lázně byly zkresleny a zapomenuty. Muselo zmizet vše, co souviselo s Karlem, tedy i název jeho zákoutí. A tak téměř po 150 letech odkrýváme zde dávno zapomenuté osobní rozbroje uvnitř kláštemích zdí v Teplé Vrátíme-li se k nejstarším místním průvodcům, nálézáme zde skutečně jiný název místa, a to "Karlovo Zátiší" (Carlsruhe).Např. Dr. Heidler píše v r. 1819 o tomto místě v žertovné narážce na Karlovu horlivost při budování nových lázní: "Přívětivé místo na vrchu Hamelika,posázené mladými javory, které poskytuje skrze mraky výhled přes celé Mariánské Lázně a které se nazývá Karlovo Zátiší (Carlsruhe), mělo by se nyní nazývat také Karlova Činnost (Carls Thätigkeit)." Ještě v r. 1837 psal místní lékař Dr. J.Ad.Frankl: "Z tohoto místa před námi směrem vlevo od Křížového pramene máme před očima tzv. p r e l á t ů v k o u t (Prälatenwinkel), (naše pozn. jistěže nešlo o zamilovaný kout preláta Koppmanna, ale zřejmě o Reitenbergera, který zde rád pobýval) kde hra oblaků se jeví divákovi stále nová a stále zajímavá. Měnlivé obrazce mraků zde studoval také von Goethe s myšlenkou založení vědy nefologie (naše pozn. tj. zkoumání směru, výšky a rychlosti pohybu oblaků)." A tak dnes na tomto místě, kudy chodíval Reitenberger, Goethe a jiní, můžeme stejně jakp oni obdivovat stranou denního ruchu krásu a výstavnost lázní. K této episodě zbývá dodat pikantní poznámku. I když byly později potvrzeny zásluhy Karla Reitenbergera o lázně,1) kdežto jeho ____________ 1) Karel byl nejen znovu oceněn, ale dokonce exhumován ve Wiltenu, převezen do Mariánských Lázní a jeho tělo vítáno za slávy, jaké Mariánské Lázně nezažily a sotva zažijí, nakonec pohřben do hrobky opatů na klášterním hřbitově v Teplé (jakoby město mohlo odčinit mrtvému to, co bylo spácháno na živém - či si uklidňovalo špatné svědomí? Na jeho pohřbu ve Wiltenu nebyl ani zástupce Mariánských Lázní ani Kláštera !)
- 12 -
nepřátelé morálně odsouzeni, cholerový kříž, "třebaže byl dílem egoistů a cíl jeho zřízení nečestný," přetrval hmotně i ve vědomí lidí až do loňského roku, kdy byl odříznut, ovšem z jiných pohnutek. Např Prof. E.H. Kisch ve svých průvodcích popisuje cholerový kříž a ve svém spisku nešetři silnými slovy: "Geniální opat Reitenberger pronásledován závistí a nepřízní pomlouvačných denunciantů a parsekucí duchovních a světských úřadů byl donucen resignovat na svůj úřad a prožít desetiletí v exilu." Historie bývá bohatá na paradoxy. Na Křížovém vrchu končila tzv. Goethova stezka, která vedla po lukách k Ferdinandovu prameni až do Pottova údolí (dnes Prelátův pramen) a zpět po svahu Hameliky k místu jeho oblíbeného místa nedaleko tohoto kříže. Po té se vydáme jindy. Nyní pokračujeme ve stoupání po cestě na Panoramu (dnes značeno čís.2ó) a zanedlouho procházíme poněkud omšelou vstupní branou. Vyhlídková restaurace PANORAMA (689 m.n.m.) byla postavena r. 1872 a zažila v minulosti už slavnější doby. Byla prvním "hoským" hotelem v blízkém okolí Mariánských Lázní. Poskytovala daleký výhled na pohoří Českého Lesa, Dyleňský masiv a bavorská pohoří, dokud nepřerostl lesní porost na svazích Hameliky a nezakryl tento výhled do mnoha stran. Terasy bývaly oblíbeným cílem lázeňských hostů. Ve stínu kaštanů za teplých letních dnů tu sedávaly četné společnosti a kochaly se výhledem do kraje. Vejdeme na nádvoří - před námi vodotrysk, dnes mimo provoz a hned vlevo za rhododendrony stojí za povšimnutí vzrostlý buk. Vedle něj na volném prostranství u zábradlí stával vysoký hudební pavilon (asi do r. 1968),kde kdysi koncertovala a k tanci hrála kapela pod vedením virtuosa Doli Daubera (1936). Každý čtvrtek se tu pořádala velká zábava. PANORAMA měla vlastní pláž, vzdušné, písečné lázně,hřiště,květinovou zahradu,lehátkovou louku, prováděla se tu gymnastika, hry, pod dozorem vlastního sportovního učitele. Pravidelné spojení autobusem bylo od Nových lázní. Dnes procházíme kolem Lesnické Jizby, malé půlkruhovité, otevře né promenády, vedle je nově postavena venkovní pec na opékání vuřtů a pod.,vpředu vchod do vlastní restaurace,ne vždy otevřené. K znovuoživení místa má napomoci i rozšiřované parkoviště při silnici vlevo.
- 13 Vydáme se vlevo po cestě za zadním traktem budovy k VYHLÍD KOVÉ VĚŽI (716 m.n.m.). Tato věž byla již postavena ve formě zříceniny a její straktivnost měl zvyšovat teleskop, umístěný na vrcholu věže, pomocí kterého bylo možno sledovat i živý ruch v ulicích lázní, ale jen do doby, než přerostly i zde stromy výsek výhledu. Vidíme sice Dyleň s věží, vrchy Slavkovského lesa, ale Mariánské Lázně zůstávají zčásti skryty a tak nás spíše zaujmou vršky nejbližších smrků jako nezvyklá podívaná. Věž je 20 m vysoká a má 100 schodů. Tato část vrchu Hamelika se nazývala kdysi také "Císařská výšina." Půjdeme-li po hřebenu několik desítek metrů po cestě dále, dojdeme k sjezdovce s lanovým výtahem. My se však vrátíme po cestě zadem za Panoramou a u vchodu, kudy jsme vešli na nádvoří restaurace, zahneme na jinou lesní cestu, než po které jsme přišli, a sice na tu, která běží v rovině po vrstevnici. Tudy dojdeme ke GOETHOVU ODPOČÍVADLU. V těchto místech sedával J.W.Goethe na lavičce s Ulrikou von Levetzov, jindy tu trávil sám v zamyšlení dlouhé hodiny v tichu lesní samoty a starý sluha mu sem přinášel jednoduché polední jídlo. Místo tehdy bylo obklopeno mladým smrkovým porostem. Na památku Goethova pobytu v Mariánských Lázních byl zde v srpnu 1848 odhalen pískovcový obelisk se dvěma kamennými odpočívadly. Pomník byl postaven z prostředků lázeňského fondu. Zdá se, že již tehdy si byli představitelé lázní vědomi ceny Goetha pro Mariánské Lázně. Pomník nemohla zdobit žádná krásnější slova než ona, která kdysi vyryl do okenní tabulky v Harckém pohoří: "Ueber allen Gipfeln Ist Ruh, In allen Wipfeln Spürest Du Kaum einen Hauch; Die Vöglein schweigen im Walde. Warte nur, balde Ruhest Du auch." Krásné verše z "Poutníkovy noční písně" jsou už bohužel odstraněny (snad po válce) a místo nich čteme "Odpočívadlo J.W.Goetheho 1821-1825" a na obelisku původní vrys "Goethe's Sitz." Dluh, který by dnešní město mělo Goethovi splácet a o kterém byla řeč v listopadovém Svobodném Slově min. roku, se týká asi jen jeho pomníku poblíž městského muzea, ale m.j. i tohoto místa. Odtud jdeme totiž už neudržovanou cestou po svahu až přejdeme na rovnou cestu zpět ke kříži.
- 14 -
Nový kříž a prováděné úpravy tohoto místa jakoby znovu vracely tomuto místu svěžest. Zasloužilo by si i nový název, který by byl v nějakém vztahu k jeho historii - K a r l ů v
k ř í ž .
Až budete sestupovat po cestě kolem tržnice po schodech k ma teřské školce v němém údivu nad podivným kontrastem "rozbitá cesta, rozbité, vylámané schody, s hromadou popela před nimi versus čerstvě, velmi pečlivě natřené zábradlí u schodů," pak vězte, že jde o dočasnou zajímavost tohoto místa a není tedy třeba se o ní blíže rozepisovat. o
o
o
HAMELIKA, pracovní materiály, vydávané pro potřeby vlastivědného kroužku při KZ a jeho zřizovatele Klubu zdravotníků v Mariánských Lázních. Vedoucí KZ Zd.Chábera. Redigují pracovníci vl.kr. Ing.R.Švandrlík,Vl.Mašát,prom.soc. První číslo vyšlo 2.ledna 1973. Občasník.
