KLASSIKŮ ŘECKÝCH A ŘÍMSKÝCH

Jezdci, komoedie. Přeložil Augustin Krejčí. Úvod (s. 5-9). Praha, Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění 1910. 92 s. (Bibliotéka klassiků řeckých a římských sv. 18, Komoedie Aristofanovy sv. 1)

BIBLIOTÉKA

KLASSIKŮ ŘECKÝCH A ŘÍMSKÝCH VYDÁVANÁ

III.TŘÍDOUČESKÉAKADEMIECÍSAŘEFRANTIŠKAJOSEFA PRO VĚDY, SLOVESNOST A UMĚNÍ.

ČÍSLO 18.

KOMOEDIE ARISTOFANOVY.

PŘELOŽIL

AUGUSTIN KREJČÍ.

I.

JEZDCI.

V PRAZE. NÁKLADEM ČESKÉ AKADEMIE CÍSAŘE FRANTIŠKA JOSEFA PRO VĚDY, SLOVESNOST á UMĚNÍ. 1910.

JEZDCI. KOMOEDIE ARISTOFANOVA.

PŘELOŽIL

AUGUSTIN KREJČÍ, PROFESSOR C. K. GYMNASIA V ŽITNÉ ULICI V PRAZE.

V PRAZE. NÁKLADEM ČESKÉ AKADEMIE CÍSAŘE FRANTIŠKA JOSEFA PRO VĚDY, SLOVESNOST A UMĚNÍ. 1910.

TISKEM ALOISA WIESNERA V PRAZE, KNIHTISKAŘE ČESKÉ AKADEMIE CÍSAŘE FRANTIŠKA JOSEFA PRO VĚDY, SLOVESNOST A UMĚNÍ A C. K. ČESKÉ VYSOKÉ ŠKOLY TECHNICKÉ.

ÚVOD. Komoedie „Jezdci“ (ΙΠΠΗΣ) byla provozována o Lenajich r. 424 a odměněna první cenou. Druhou cenu dostal Kratinos komoedií „Satyrové“, třetí Aristomenes komoedií „Dřevaři“. Děj komoedie spadá do sedmého roku války peloponneské, do doby, kdy Kleon po šťastných výsledcích bojů u Pyla1) stál ---------Když pluli Atheňané r. 425 (asi začátkem května) na Sikelii, Demosthenes obsadil Pylos na západním pobřeží Messenska a opevnil jej. Sparťané poznavše nebezpečenství odtud jim hrozící, uzavřeli přístav, a ačkoliv obsadili ostrov Sfakterii, ležící proti přístavu pylskému, marně útočili na Atheňany. V námořní bitvě byli poraženi a posádka jejich na Sfakterii (420 mužů, mezi nimi asi 180 Sparťanů z předních rodin) obklíčena (asi v polovici června). Sparta žádala v Athenách o mír, který byl pro Atheny velice výhodný; neboť jím byla by se uskutečnila společná vláda Athen a Sparty nad Řeckem. Avšak to zmařil Kleon (Thuk. IV, 21, 3:

ΜΑΛΙΣΤΑ ∆Ε ΑΥΤΟΥΣ ΕΝΗΓΕ ΚΛΕΩΝ Ο ΚΛΕΑΙΝΕΤΟΥ, ΑΝΗΡ ∆ΗΜΑΓΟΓΟΣ ΚΑΤ´ ΕΚΕΙΝΟΝ ΤΟΝ ΧΡΟΝΟΝ ΩΝ ΚΑΙ ΤΩ ΠΛΗΘΕΙ ΠΙΘΑΝΩΤΑΤΟΣ). Uzavřeno pouze příměří (asi

počátkem července) na dobu, než se vrátí spartské poselstvo z Athen domů. Po ten čas dovoleno dovážeti denně obklíčeným Sparťanům potraviny. Když pak příměří zrušeno a nepřátelství začalo na novo a i Atheňané se octli v tísni, Demosthenes žádal v Athenách o posilu. Lid athenský začal litovati, že uposlechl tehdy rady Kleonovy, a tu Kleon jal se podezřívati poslů pylských, že nemluví pravdu. I usneseno poslati tam Kleona a Theagenem, aby shlédli postavení Atheňanů. Kleon obávaje se, že by vyšetřování dopadlo v jeho neprospěch, navrhl vyslati do Pyla novou

6 na vrcholu moci, a kdy nebylo nejmenší naděje, že by lid athénský, maje zajatce spartské, přistoupil na mír; neboť třikrát již byly zamítnuty návrhy Sparťanů, by byl uzavřen mír. A proti tomuto všemocnému Kleonovi obrací se v této komoedii Aristofanes s podivuhodnou neohrožeností a předvádí jej na jeviště v úloze prohnaného paflagonského otroka, otroci totiž maloasijští a zvláště paflagonští byli pokládáni za nejhorší. A právě jako Paflagonem je představen v komoedii K 1 e o n , tak otrokem prvním a druhým jsou představeni stratégové athénští D e m o s t h e n e s a N i k i a s , jichž povaha dobře je vystižena charakteristikou obou otroků. Proti bojovnějšímu, ráznějšímu Demosthenovi postaven nerozhodný, váhavý Nikias. D e m e m je představen lid athénský. Měly-li zavládnouti v obci poměry jiné a vrátiti se doby dřívějších bojovníků marathonských, tedy takové, jaké byly za válek perských, bylo potřebí dle mínění básníkova odstraniti Kleona a nahraditi někým jiným. Aby ukázal ničemnost Kleonovu, předvádí básník člověka ještě ničemnějšího a nevzdělanějšího, uzenáře A g o r a k r i t a , jenž má dle božských věšteb na hraditi Kleona. Uzenáři se podaří překonati Kleona před radou

-------------------moc a zajmouti Sparťany. Zároveň vytkl stratégu Nikiovi, svému odpůrci, nečinnost; snadno prý by bylo lze zvítěziti, kdyby vůdcové byli muži; on prý by věc provedl, kdyby měl velení (Thuk. IV, 27). Nikias odevzdal vrchní velení Kleonovi, a tu Kleon se vychloubal, že posádku lakedaimonskou na Sfakterii ve dvaceti dnech buď zajme nebo pobije. Obdržev žádané posily a dav si k službě přikázati Demosthena, vyplul Kleon. A vskutku podařilo se mu dle plánu Demosthenova přistáti a obklíčiti posádku lakedaimonskou, která se po hrdinném odporu vzdala (asi koncem srpna 425). Ze 420 mužů vzdalo se zbylých 292 hoplitů, mezi nimi 120 Sparťanů z předních rodin. U vítězoslávě přivedl je Kleon do Athen. Za odměnu dána mu výživa v prytaneiu a proedria (čestné místo při slavnostních shromážděních a při veřejných hrách). Vítězství Kleonovo těžce nesli jeho protivníci, kteří toužili, aby zhoubná válka byla co nejdříve ukončena. Tak líčí událost Thukydides, ale pravdě podobným zdá se náhled Holmův (Gr. Gesch. II, 414 nn.), že celá věc byla tajně předem smluvena mezi Kleonem a Demosthenem. Nepopěrnou zásluhou Kleonovou bylo, že přemluvil lid, aby povolil posily a že pak jednal rychle.

7 athénskou a před samým Demem pomocí jezdců, kteří tvoří sbor komoedie a podle nichž také komoedie pojmenována.2) A podivným způsobem proti vší pravděpodobnosti stane se najednou z uzenáře ničemy člověk řádný, který omladí Dema i stát. Je tedy komoedie „Jezdci” komoedie čistě politická, jako byla většina komoedii Aristofanových. Aristofanes vystupuje zde s velikou prudkostí proti Kleonovi, vůdci strany demokratické a nástupci Perikleovu. Po Perikleovi totiž nějakou dobu největší vliv v obci měli E u k r a t e s , majetník mlýna a provazárny, a L y s i k l e s , obchodník ovcemi. Po nich nabyl největšího významu a stal se skutečným vůdcem lidu K l e o n jirchář a obchodník kožemi. Vynikal lidovou výmluvností, vystupoval vždy jako prostý občan, pohrdající moderním tehdy sofistickým vzděláním, a tak, ježto nebylo jiných vynikajících státníků, dovedl si získati plnou důvěru lidu athenského. Aristofanes líčí jej jako člověka nejhoršího rázu, nevzdělance, křiklouna, a velmi často mu vytýká zvláště úplatnost. To však jsou výtky, kterých lid v divadle jistě nebral vážně. Ani Thukydides nelíčí Kleona příznivě, vytýká mu mnoho, avšak úplatnost nikde. Vedle toho zase nelze neuznati zásluh Kleonových. Poctivě se staral zvláště o zlepšení financí, aby bylo možno válku vésti dále s úspěchem. Po událostech na Sfakterii na příklad zvýšeny jeho přičiněním poplatky spojenců. A že chabá, mírumilovná politika athénská nebyla

------2)

Jezdci byli stálou válečnou mocí athénskou, kteří i v míru konali pravidelná cvičení ve zbrani. Počet jich původně malý zvětšen znenáhla až na tisíc. Byla to nejčestnější služba vojenská; věnovalť stát na jich vydržování velmi málo (každý dostával měsíčně asi dvacet drachem), tak že pouze bohatší občané mohli býti zařazeni mezi jezdce. Zásluhy jejich vojenské byly nemalé; zvláště činně zakročovaly čety jezdců proti nájezdům Peloponnesanů do Attiky. Veliké slávy dosáhli jezdci r. 425, když se zúčastnili výpravy Nikiovy proti Korinthu, při čemž 200 jezdců rozhodlo boj ve prospěch Atheňanů (viz verš 595 nn.). Jezdci byli dávnými odpůrci Kleonovými, a nepřátelství to zvětšeno zvláště žalobou ΛΕΙΠΟΤΑΞΙΟΥ, kterou proti ním podal Kleon, že při čtvrtém vpádu Lakedaimoňanů do Attiky (r. 427) neplnili náležitě vojenské povinnosti.

8 Athenám na prospěch, je patrno z celého výsledku války. Jisto jest ovšem, že Kleon se nikterak nerovnal Perikleovi; bylť prudký, vášnivý, řeč jeho neklidná (srv. verš 137), avšak takový, jakým jej líčí Aristofanes, zajisté nebyl. Všecko to lze vysvětliti pouze z podstaty komoedie, jejíž hlavní snahou bylo pobaviti obecenstvo. Že však vedle toho bylo i osobní nepřátelství mezi Aristofanem a Kleonem, jest jisto. Příčinou toho byla žaloba, kterou podal Kleon na Aristofana po provozování „Babyloňanů”. Aristofanes byl totiž tehdy pohnán na soud pro urážku lidu, že předvedl na jeviště drasticky v přítomnosti spojenců (komoedie ta byla provozována o velikých Dionysiích, kdy přicházeli spojenci do Athen odváděti poplatky) jak nepěkně zacházejí Atheňané se spojenci. Proto již v komoedii „Acharňané”pohrozil Aristofanes Kleonovi (v. 300 n.), že jej „rozřeže na podešve pro jezdce”(ΜΕΜΙΣΗΚΑ ΣΕ ΚΛΕΩΝΟΣ ΕΤΙ ΜΑΛΛΟΝ,ΟΝ ΚΑΤΑΤΕΜΩ ΤΟΙΣΙΝ ΙΠΠΕΥΣΙ ΚΑΤΤΥΜΑΤΑ). A v Oblacích v. 549 n. se chlubí, jak jej porazil. Komoedie „Jezdci” je první, kterou Aristofanes dal provozovati svým jménem (ΕΠ´ Ι∆ΙΩ ΟΝΟΜΑΤΙ). Neboť první jeho komoedie „Hodovníci” z r. 427, „Babyloňané” z r. 426 a „Acharňané” z r. 425 byly uvedeny na jeviště Kallistratem. Důvody toho básník pěkně uvádí v parabasi „Jezdců”. Dle starých zpráv pomáhal Aristofanovi při skládání této komoedie básník Eupolis. Zvláště část druhé parabase (verše 1288-1315) pochází prý od Eupolida. Eupolis sám v komoedíi „Potápěči” se chlubí, že pomáhal Aristofanovi (ΚΑΚΕΙΝΟΥΣ ΤΟΥΣ ΙΠΠΕΑΣ ΣΥΝΕΠΟΙΗΣΑ ΤΩ ΦΑΛΑΚΡΩ ΚΑ∆ΩΡΗΣΑΜΗΝ), a Kratinos posmíval se v komoedi „Láhev” Aristofanovi, že mluví to, co napsal Eupolis. Pravdě podobno je, že zprvu oba tito básníci pracovali společně, ale později se znepřátelili a potom si na vzájem vyčítali plagiáty.

9

Poznamenání. Překládáno jest dle textu Kockova (3. vy d., Berlín 1882), s nímž srovnána vydání novější (zvláště Blaydesovo, Leeuwenovo, Dielsovo). Vedle toho užil jsem na mnohých místech i pro výklad i pro překlad akademických čtení p. univ, prof. Dra Fr. Groha, jenž mně je zapůjčil s nevšední ochotou, začež buďtež mu povinné díky. Překlad tento uveřejněn byl z části ve výročních zprávách gymnasia v Praze v Žitné ulici roku 1903, 1904.

----------------

OSOBY:

P r v n í o t r o k (Demosthenes). D r u h ý o t r o k (Nikias). U z e n á ř , jménem Agorakritos. P a f l a g o n (Kleon). D e m o s (Lid) . Sbor jezdců. Děj koná se nejprve před obydlím Demovým, později na sněmovišti pyknu. První herec hrál úlohu uzenáře. Druhý herec hrál úlohu druhého otroka a Paflagona. Třetí herec hrál úlohu prvního otroka a Dema.

P r v n í o t r o k (naznačuje, že jej bolí záda). Ach, běda, běda, jak to bolí! Běda! Ach! Nechť Paflagona koupeného nedávno i se zámysly jeho zničí bohové! Neb od těch časů, v náš co vpadl příbytek jen bití stále dostává se otrokům.

5

D r u h ý o t r o k (přiběhne z domu). Co nejhůř zahyň tento Arcipaflagon i se vší lží svou! První otrok. Ubožáku, jak se máš? Druhý otrok. Tak bídně jako ty. První otrok. Nuž blíže ke mně pojď, ať spolu vyjem v Olympových toninách! 1) První i druhý otrok. Ach! Achich, achich, achich, achich, achich, ach! ------------1) Mythický pěvec Olympos zdokonalil prý hru na flétnu a vynalezl toninu lydskou a fryžskou. Otroci chtějí užiti melodií Olympových, poněvadž mají ráz smuteční.

10

12 První otrok. Co kňouráme tu marně? Nemáme-li spíš si jiné hledat spásy, ne však naříkat? Druhý otrok. Jak bylo by to možno? První otrok. Pověz! Druhý otrok. Spíše ty; neb nechci svár mít. První otrok. U Apollona, ani já! Druhý otrok. 16

Jak mohl bys mně říci, co mám říci já?2) První otrok.

15

Jen pověz chutě, potom já se vyjádřím. Druhý otrok. Však nedostává se mi „hurá”! Kterak as to po euripidovsku chytře vyslovit?

20

První otrok. Ach ne, jen, probůh, nezkapusť 3) to nadobro! Však hleď, bys našel, kterak pánu odskočit! Druhý otrok. Nuž pověz „ně” „me”, spoje tyto slabiky.

------2)

Verš z Euripidova Hippolyta 345, kde Faidra se nechce přiznati, že miluje nevlastního syna, a žádá, by to uhodla její chůva. - Parodie básníků jsou tištěny proloženě. 3) Komikové často se smáli Euripidovi, že jeho matka byla hokynářkou; proto Aristofanes utvořil toto slovo.

13 První otrok. Již pravím „něme”. Druhý otrok. K tomu přidej do předu „u” „prch” k těm „něme”. První otrok. „U” „prch” Druhý otrok. Dobře, dobře tak. Tak jako samomilec napřed pomalu rci ,„něme”, potom „uprch ”, na to zčerstva rci -

25

První otrok. Nuž „něme” „uprch” „něme” „uprchněme”. Druhý otrok. Aj, to není sladké? První otrok. U Dia, však znamení to špatné bude pro mou kůži. Druhý otrok. Kterak to? První otrok. Že kůže samomilců vždy se stahuje. Druhý otrok. N u ž z a t ě c h o k o l n o s t í b u d e n e j l e p š í 4) jít pokleknouti k bohů soše některé. První otrok. A k jaké soše? Věřiš v bohy opravdu? -------4)

Parodie Aischylova Prom. 2I6.

30

14 Druhý otrok. Nu ovšem.5) První otrok. Jaké pak máš pro to důvody? Druhý otrok. Že nemilý jsem bohům. Nemám pravdu snad? První otrok. 35

Jdeš na mne s dobrou. Jiný nutno najít plán. Zda celou věc mám pověděti divákům? Druhý otroka To není zlé! Však za jedno jich poprosme, ať obličeji svými jasně ukáží, zda líbí se jim naše řeč i jednání. První otrok.

40

45

50

Již povím tedy. Pána máme sprostého a selských mravů, bobojídka,6) prchlého. Je na pyknu 7) to Demos, dědek mrzutý a špatně slyší. Koupil v trhu posledním si za otroka Paflagona jircháře, jenž chlap je jakýs pomlouvačný, šibalský. Ten brzo poznav slabé stránky starcovy, ten paflagonský jirchář, pána podskočiv, se lísal k němu, pochleboval, podváděl jej koženými řízky, takto říkaje: „Ó Deme, jednu rozsuď při a v lázeň jdi

----------5)

Nikias, jenž představován druhým otrokem, byl pověrečně nábožný. Jeho pověrčivost způsobila zničení athenského loďstva u Sikelie. 6) Boby byly oblíbenou stravou Atheňanů; přikusovány i pečené k vínu. 7) Na návrší pyknu, jižně od areiopagu, kde v polokruhu vytesána ve skále sedadla a kde bylo kamenné řečniště, konána za starší doby shromáždění lidu.

15 a jez a pij, co můžeš, za svůj trojobol.” 8) „Mám večeři ti přinést?” Když pak uchvátí, co některý z nás pánu svému připraví, je Paflagonu vděčen za to. Onehdy když uhnětl jsem v Pylu koláč lakonský,9) tu přiběhl hned lstivě, potom popad jej sám dal mu koláč, který já jsem uhnětl. Nás odhání a nikdo jiný sloužiti mu nesmí, nýbrž, maje v ruce karabáč,10) vždy při hostině odhání mu - řečníky. A věštby 11) zpívá; starý pak je všecek pryč. A když již vidí, že je zcela zpitomen, tu kuje svoje plány. Zjevně pomlouvá lid v domě; nám pak výprasku se dostává. I po všech čeledínech běhá Paflagon a žádá, bouří, dary béře, říkaje „Zda zříte, kterak Hylas 12) pro mne bičován? Když mne si nezískáte, dnes vás čeká smrt.” A musíme mu dávat. Ne-li, pošlape nás stařec tak, až poděláme se osmkrát. Nuž rychle nyní vymyšleme, příteli, kam as se máme obrátit a ke komu.

55

60

65

70

Druhý otrok. As nejlíp bude k tomu „něme”, příteli! První otrok. Však Paflagonu tajit nelze nic, neb on vše vidí tak, jak slunce. Jednu nohu má

-------8)

Denní soudcovský plat byl ještě na začátku peloponneské války dva oboly; r. 425 zvýšen nejspíš působením Kleonovým na tři oboly. 9) Viz úvod pozn. 1. 10) Kdo řečnil ve shromáždění lidu, ověnčil se věncem myrtovým (ΜΥΡΣΙΝΗ). Kleon jakožto jirchář má stále věnec kožený (ΒΥΡΣΙΝΗ), totiž karabáč. 11) Důvěra ve věštby se nesmírně rozmohla za války peloponneské, kdy lid často si nevěděl rady; proto ti, kdož chtěli něčeho dosíci, rádi se dovolávali domnělých starých věšteb (srv. Thuk. I I, 21). 12) Libovolně volené jméno otroka.

75

16 on v Pylu, druhou v sněmovišti pokaždé. A takovýmto rozkrokem jsa rozkročen, má zadnici svou brzo v samém Děrově, a ruce na Žadově, mysl v Zlodějně.13) Druhý otrok. T u u m ř í t b u d e p r o n á s n e j l í p . 14) První otrok. 80

Ale hleď, ať můžem nějak přesrdnatě umříti. Druhý otrok. Jen kterak, kterak přesrdnatě umřeme? Snad nejlépe je pro nás vypít býčí krev.15) J e ť l é p e z v o l i t T h e m i s t o k l e o v u s m r t . 16) První otrok.

85

Spíš čisté víno k poctě boha dobrého;17) neb tak snad vymyslíme něco kloudného. Druhý otrok. Aj! Čisté! Pití tedy vším jest u tebe! Jak může zpitý smyslit něco kloudného? První otrok.

Aj, opravdu? Tys vododžbánožvástomil. 90 Ty sobě troufáš bystrost vína tupiti? ---------------

V originále ΧΑΟΝΕΣ (národ v Epeiru), zároveň narážka na Kleona, že prokazoval služby paederastům: ΑΙΤΩΛΟΙ, uvedeno ve spojení s ΑΙΤΕΙΝ (žádati), ΚΛΩΠΙ∆ΑΙ místo ΚΡΩΠΙ∆ΑΙ (obyvatelé attického demu ΚΡΩΠΙΑ). 14) Narážka na Eur. Hipp. 401. 15) Změněný poněkud verš Sofokleův. - Býčí krev pokládána za jedovatou (Herod. III, 15). 16) Pověst, že se Themistokles otrávil, byla dosti rozšířena. Uvádí ji také Thuk. I, 138. 17) Po ukončení hostiny podávalo se nejprve čisté víno, jehož upíjeli na počest „dobrého boha” (ΑΓΑΘΟΥ ∆ΑΙΜΟΝΟΣ). Pak teprve se pilo víno s vodou. 13)

17 Což může něco víc než víno vykonat? Vždyť zříš, když lidé pijí, kterak bohatnou, a všecko podnikají, v soudech vítězí i mají jmění, pomáhají přátelům. Však přines jenom rychle vína konvici; když svlažím mysl, potom vtipně promluvím.

95

Druhý otrok. Ó běda! Co nám tím svým pitím způsobíš! První otrok. Jen dobro. Avšak přines, já se natáhnu. (Druhý otrok odejde do domu.) Neb když se zpiji, všecko tady posypu vám průpovědmi, nápady a radami. (Natáhne se na zemi.)

100

D r u h ý o t r o k (přinášeje z domu džbán a číši.) Ó jaké štěstí, že mne uvnitř nechytli, když bral jsem víno! První otrok. Rci, co dělá Paflagon? Druhý otrok. On slízav zabavený koláč solený,l8) teď chrápe zpit a leží naznak na kožích. První otrok. Nuž mnoho čistého mně vína k oběti hned nalij! Druhý otrok. Tu máš, ulij bohu dobrému! -----------------18)

K vínu pojídáno zvláštních koláčů sypaných solí. Kleonovi jsou zvláště milé, že je má z peněz, získaných konfiskací statků odsouzených občanů.

105

18 První otrok. A vypij, vypij boha pramenského 19) číš! (Pije.) Ó dobrý bože, tvůj to nápad, ne však můj! Druhý otrok. Co jest to, prosím?

110

Prvni otrok. Věštby, jež má Paflagon tam uvnitř, ihned ukradni a přines sem, co zatím spí tam! Druhý otrok. Dobrá, avšak bojím se, by bůh ten zatím nestal se mně zlobohem. (Odejde do domu.) První otrok. Nuž já si nyní řádně přihnu z konvice; když svlažím mysl, potom vtipně promluvím. D r u h ý o t r o k (vraceje se se svitkem věšteb).

115

Jak hlasně tam teď bzdí a chrápe Paflagon, že nezřel, kterak bral jsem věštbu posvátnou, již nejvíc hlídal! První otrok.

120

Ó ty nejmoudřejší všech, jen sem s ní, ať ji přečtu! A ty konečně mně jednou nalij! (Dívá se do svitku.) Co pak je tam napsáno? Ó věštby božské! Podej, podej pohár hned!

---------------19)

Trpké červeně víno pramenské zváno podle hory Pramnu na ostrově lkaru.

19 Druhý otrok. Zde máš. - A co dí věštba? První. otrok. Znova nalij mi! Druhý otrok. To ve věštbách je psáno „znova nalij mi”? První otrok. Ó Bakide! 20) Druhý otrok. Nu co pak? První otrok. Podej číši hned! Druhý otrok. Ten Bakis mnohokráte užil slova „číš”! První otrok. Ó bídný Paflagone, proto hlídals ji, žes o svou kůži strach měl pro tu věštbu!

125

Druhý otrok. Jak? První otrok. Zde stojí psáno, kterak jednou zahyne. Druhý otrok. A kterak? První otrok. Kterak? Věštba zřejmě povídá, že nejdřív narodí se tady provazář, jenž celou obec první bude říditi. ------20)

Jménem Bakis (vlastně „mluvčí”) nazýváni původně proroci vůbec. Nejslavnější z nich byl Bakis boiotský, v němž prorocké nadšení prý roznítily nymfy. Jemu připisována sbírka věšteb.

130

20 Druhý otrok. To jeden kramář. Co je potom? Pověz mi! První otrok. A po něm zase následuje dobytkář.21) Druhý otrok. Dva kramáře to máme. A čím ten má být?

135

První otrok. Má vládnout, než se zrodí ještě horší muž než byl ten první. Potom musí zahynout. Neb potom paflagonský jirchář vyvstane, jak dravec, křikloun, řvoucí jako dravý proud. Druhý otrok. Tak tomu dobytkáři musí vyrvat moc zas jakýs jirchář? První otrok. Ano.

140

Druhý otrok. Ach, já nebožák! Kde seženeme ještě toho kramáře? První otrok. Jest ještě jeden, nádherného řemesla. Druhý otrok. Kdo je to, prosím? První otrok. Mám to říci? Druhý otrok. Prosím tě.

---------------21)Provazářem a dobytkářem míněni demagogové Eukrates a Lysikles, o nichž viz úvod str. 7.

21 První otrok. Jen uzenář ho může odtud vyhnati. Druhý otrok. Že uzenář? Ó bože, toho řemesla! A kde pak asi toho muže najdeme?

145

První otrok. Jen hledat třeba. (Uzenář se stolkem a nářadím vstupuje do orchestry.) Právě na trh kráčí sem a jistě jakýs bůh jej vede. Blažený ty uzenáři, pospěš, pospěš, rozmilý, sem vystup22) k nám, jenž´s nás i města spasitel! Uzenář. Co jest? Proč voláte mě? První otrok. Sem pojď, abys znal, jak šťasten jsi a přenesmírně blažený! (Uzenář přistoupí blíže.)

150

Druhý otrok. Nuž odejmi mu stolek a pak vylož mu tu božskou věštbu, jež se jeho dotýká; já zatím půjdu k Paflagonu na hlídku. (Odejde.) První otrok. A ty slož nejdřív na zem svoje nářadí! Pak poctu zemi vzdej a bohům veškerým! Uzenář. Již je to. Dále!

----------22)

Vystup k nám, t. j, na jeviště, které bylo vyvýšeno.

155

22 První otrok. Blaženče ty, boháči! Jenž´s nyní nic, však zítra budeš velikán; ó náčelníku Athen velmi blažených! Uzenář. 160

Proč, příteli, mě nenecháváš střeva prát a uzenky prodávati? Nechej posměchu! První otrok. Ó bloude! Jaká střeva? Popatř jenom sem! (Ukazuje na obecenstvo.) Zda vidíš tyto řady lidí? Uzenář. Ovšem že. První otrok.

165

Ty panovníkem budeš nad tím lidem vším i nad tržištěm, přístavy i nad pyknem!23) Ty radu skopáš, huby zacpeš předákům, a spoutáš je, pak v prytaneiu24) - znásilníš! Uzenář. Že já? První otrok.

170

Nu ovšem. Ještě všecko nevidíš. Však ještě vzhůru vystup tady na svůj stůl a popatř na ostrovy kolem do kola! U z e n á ř . (Vystoupí na stůl.) Již zřím je.

--------23)

Jmenována nejdůležitější místa v Athenách, kde se soustřeďoval všechen život veřejný i soukromý. 24) Výživou v prytaneiu, veřejné to posvátné budově, kde zasedal výbor rady (prytanové), odměňováni v Athenách mužové zasloužilí.

23 První otrok. Nuže! Skladiště a lodi též? Uzenář. Nu ovšem. První otrok Kterak tedy nejsi blažený? A ještě pravým okem na Karii tam si zašilhej a druhým do Karchedona.25) Uzenář. A budu blažen, když si oči vykroutím?

175

První otrok. To ne, však - zašantročit můžeš toto vše. Neb, jak dí tato věštba, pánem největším se staneš. U z e n á ř . (Sestoupí se stolu.) To mi pověz, kterak mohu já se vůbec státi pánem, když jsem uzenář? První otrok. Ty právě jenom proto budeš veliký, že sprosťák jsi a bídný člověk z tržiště. Uzenář. Mít velkou moc se neuznávám za hodna. První otrok. Ó běda, proč se neuznáváš za hodna?

-------25)

Již za Periklea Atheňané snili, že opanují celé moře středozemní od Karie (v Malé Asii) až po Karchedon. Pozdější výprava Alkibiadova na Sikelii měla býti pouze prostředkem k dobytí Karchedonu. Dle verše 1303 žádal před provozováním Jezdců Hyperbolos sto lodí proti Karchedonu. - Básník zde ovšem komicky přehání, jakoby fantastické plány Atheňanů byly již uskutečněny.

180

24 Ty, trvám, něčeho sis vědom dobrého. Přec nejsi z rodu vznešeného? Uzenář. 185

Chraniž bůh. jen ze sprostého. První otrok. Blahoslavím osud tvůj, jak dobře se to hodí k práci veřejné. Uzenář. Však neznám ani vědomostí nejprostších, leč číst a psát, a vše to jenom drobátko.

190

První otrok. Jen to ti škodí, že to znáš i drobátko. Neb vládnout lidu nehodí se pro muže, jenž vzdělán jest a ušlechtilých způsobů, než hlupáku a nestydovi. Nepropas, co bohové ti podávají ve věštbách! Uzenář. Co tedy praví věštba?

195

200

První otrok. Dobře, u bohů, a pěkně chytře zkroucena je v hádanku. (Čte.) „Avšak kožený orel až uchvátí ohnutodrápý tlamou svou draka, jenž hloupý je ničema krvopijácký, všecka jirchářská zhyne pak omáčka u Paflagonů: uzenářům již tehdy bůh velikou opatří slávu, ač-li snad nebudou chtít spíš uzenky prodávat v trhu.” Uzenář. Jak toto všecko mne se týká? Pouč mne! První otrok. Tím koženým orlem míněn tento Paflagon.

25 Uzenář. A ohnuté ty drápy? První otrok. To přec znamená, že všecko loupí ohnutýma rukama.

205

Uzenář. A k čemu drak ten? První otrok. Totě nejjasnější věc. Jeť dlouhý drak a dlouhá je též uzenka, a krvopijácký jest i drak i uzenka. A drak ten, dí se tam, si orla podrobí, ač nedá-li se jakous řečí omámit.

210

Uzenář. Ten božský výrok lichotí mi; divím se, jak dovedl bych poručníkem lidu být. První otrok. Toť pouhá hračka; to, co děláš, dělej dál, jen míchej, rozsekávej věci obecní a všecko v jedno; přízeň lidu získej si, a oslazuj jej svými žvásty z kuchyně. Máš jinak vše, co potřebuje z lidu muž i hrozný hlas i nízký rod, jsi živnostník; máš všecko, čeho k správě obce potřebí, i doba shoduje se s delfskou věštírnou.26) Však vezmi věnec, ulij bohu hlouposti a odrazit hleď toho muže! Uzenář. Spojencem však kdo mně bude? Neboť lidé bohatí se bojí ho, a chudý lid, ten strachem bzdí. --------------26) Přeloženo dle konjektury Leeuwenovy.

215

220

26 První otrok. 225

230

Však je tu tisíc čackých mužů jezdeckých,27) již z nenávisti k němu tobě pomohou, i všichni muži dokonalí z občanstva a z obecenstva každý, kdo je vzdělaný, a s nimi já; též bůh ti bude pomáhat.28) Jen žádné strachy! Neníť vypodoben zde; neb pro strach nikdo nechtěl jeho škrabošky mi zhotoviti.29) Avšak proto poznají jej snadno; jestiť obecenstvo rozumné. (Vystoupí Paflagon.) Uzenář. Já přešťastný! Paflagon již vychází! Paflagon.

235

Vám, u dvanácti bohů,30) zle se povede, že proti lidu obmýšlíte spiknutí!31) Co dělá tady tento pohár chalkidský?32) Vy jistě chcete, aby Chalkis odpadla! Vy, ničemové, zahynete, zemřete! (Uzenář utíká, aby přivolal jezdce.) První otrok.

240

Ha, kam pak běžíš? Počkej přece, šlechetný ty uzenáři, obec nesmíš zraditi!

-----------27)

Viz Úvod pozn. 2. Slova z věštby, o níž se zmiňuje Thuk. I, 118. 29) Slova básníkova, že Kleon není vypodoben podle skutečnosti, jsou nejspíš pouhý vtip. 30) Dvanáct bohů často jmenováno místo bohů všech vůbec. 31) Básník naráží patrně na politické kluby (hetairie) mužů aristokraticky smýšlejících, které byly zakládány na vzájemnou podporu při soudech a volbách (Thuk. VIII, 54). 32) Kleon vida stříbrný pohár chalkidský (bývaly hotoveny v Chalkidě na ostrově Euboii), z něhož pil otrok, hned soudí, že jde o odpadnutí Chalkiďanů, kteří podrobeni byvše r. 446 odpadli od Atheňanů teprve r. 411. 28)

27 Uzenář. Jezdci, ku pomoci spějte! Nyní čas je! Simone, Panaitie,33) zatočte se v pravo! Honem pospěšte! (Na orchestru vystoupí s pravé strany sbor jezdců.) První otrok. Muži jsou již blízko; avšak braň se, obrat učiň zas! Mračna prachu označují, že již blízko tady jsou. Avšak braň se, žeň se za ním; hleď jej zahnat na útěk! (Uzenář a první otrok vrhnou se na Paflagona.)

245

Náčelník sboru. Bij jen, bij jen toho chlapa, který sbor náš očernil,34) jenž je celník35) nenasytný, dravý jako Charybdis, chlap ten špatný, chlap ten špatný, znova zase řeknu to; neboť tento chlap byl špatný několikrát každý den. Jenom bij jej, pronásleduj, zmítej, řádně zatoč jím, proklínej ho, jako my též; s křikem na něj dorážej! Pozor měj pak, aby tobě neunikl; dobřeť zná cesty, jimiž Eukrates36) kdys prchal zrovna do otrub!

250

P a f 1 a g o n (k divákům.) Porotcové, starci milí, trojobolu druhové, jež já tuto křikem živím, ať to správno nebo ne, pomozte mi, vždyť mě tady tepou spiklí občané! Náčelník sboru. Právem, ježto jmění obce - sžíráš, než se losuje,37) úředníky ohmatáváš, je jak fíky mačkaje,

-----------------33)

Simon a Panaitios, jména dvou členů sboru; možná že tak se jmenovali tehdejší hipparchové. 34) Viz Úvod pozn. 2. 35) Nájemci cel byli neoblíbeni pro svou hrabivost. - Charybdis, mythická obluda mořská sídlící u Sikelie proti Skylle. 36) Srv. pozn. 9. 37) Podezřívá Kleona, že po dobytí Mytileny (r. 427) obohatil se dříve než lid ustanovil, co má býti rozděleno losem mezi občany.

255

28 260 264 265 261 262 263

který nezralý je, který zralý nebo na polo. 38) Také pátráš, který občan jest jak ovce pitomý, kdo je boháč, řádný člověk, jenž se bojí tahanic. Spojence-li poznáš, který jenom čumí nečinně, dáš jej přivést z Chersonnesu,39) popadneš a povalíš, potom obrátě jej na znak, zašlápneš ho nadobro. Paflagon. Také vy mne napadáte? Pro vás, mužové, jsem bit, já, jenž chtěl jsem dáti návrh, že by se měl na hradě vaší velké statečnosti řádný pomník postavit?40) Náčelník sboru.

270

To je řečí! To je lstivost! Vidíš, jak chce podskočit nás jak nerozumné dědky, jak si blázny dělá z nás? Avšak to-li se mu zdaří, tímto zase bude bit; (Ukazuje pěsti.) neboť zpřerážím mu nohy, neuhne-li se mi sem. Paflagon. Obci! Lide! Jaká sběř to bije mě tu do břicha! Náčelník sboru. Ještě křičíš, jako vždycky křikem obec ovládáš? Paflagon.

275

Však tě musím tímto křikem nejdřív zahnat na útěk! Náčelník sboru. Přemůžeš-li jej však křikem, potom zvolám „Sláva ti!” Předčí-li tě nestoudností, potom my jsme vítězi!

------38)

Úředníci, ukončivše svou činnost úřední, byli zavázáni k zodpovědnosti, a Kleon zkoumá, koho by bylo lze obrati. - Fíky (ΣΥΚΟΝ) naráží na udavače (ΣΥΚΟΦΑΝΤΑΙ). 39) Míněn bohatý Chersonnes Thracký. 40) Kleon slibuje jezdcům pomník za jich rekovnou výpravu do Korintha (viz Úvod pozn. 2.), tak jako nedávno postavena na hradě zlatá socha Vítězství na památku dobytí Sfakterie.

29 Paflagon. Muže toho obviňuji, tvrdím, on že vyváží pro lakonské trojveslice všelijaké - omáčky.41) Uzenář. Přisám bohu, já zas jeho, že vždy prázdný maje břich, v prytaneion vbíhá, potom s plným běží nazpátek.42)

280

První otrok. Ba i zakázané zboží vozí, chleby, masa též, ryby, čehož nikdy nebyl uznán hodným Perikles. Paflagon. Ihned umřete vy oba! Uzenář. Třikrát na tebe to křiknu.

285

Paflagon. Překřičet tě musím křikem! Uzenář. Přeřvati tě musím řevem! Paflagon. Pomluvím tě jako vůdce. Uzenář. Jako psu ti záda zmlátím. Paflagon. Zaskočím tě samým žvástem. Uzenář. Rozříznu ti tvoje plány. ---------

Místo lanoví (ΥΠΟΖΩΜΑΤΑ) jmenovány neočekávaně omáčky (ΖΩΜΕΥΜΑΤΑ). 42) Narážka, že se Kleonovi dostalo po vítězství u Pyla výživy v prytaneiu. 41)

290

30 Paflagon. Pohleď na mne bez mrknutí! Uzenář. Také já jsem v trhu zrozen! Paflagon. Roztrhám tě, jak jen mukneš. Uzenář. 295

Podělám tě, jak jen hlesneš. Paflagon, Dím, že kradu; to ty sotva. Uzenář. Slyš mě Herme, bože trhu! Zjevně chci to odpřisáhnout. Paflagon. Tedy cizím ty se zdobíš peřím; prytanům tě udám, že máš střeva, z nichž jsi nedal bohům žádný desátek!

300

305

310

Sbor. Hloupý´s chlap! Křičet jen dobře znáš, drzost tvá bezmezná plní nám celou zem, plní nám celý sněm, úřední místnost, též soudní dvůr! Hrozný tys rýpal, vždyť rozmíchals celý stát, všechen lid, zvrátils vše na ruby, který´s celé město naše ohlušoval křikem svým, po poplatcích se skal číháš jako lovci tuňáků!43)

-----------

Jako lovci tuňáků (ΘΥΝΝΟΣ, thunnus) čekají na vysokých lešeních, až spatří tah ryb, tak Kleon číhá na pyknu po poplatcích (poplatky spojenců tehdy zdvoj- ba i ztrojnásobeny. Srv. Úvod str. 7). 43)

31 Paflagon. Vím, jak celé toto dílo dávno již je sešito! Uzenář. Jako ty se vyznáš v šití, já se vyznám ve střevech! Vždyť tys kůže špatných býků šikmo řezal, prodával je tak lstivě venkovanům, že se zdály tlustší být; když pak sotva den je měli, rozšlapány byly hned. První otrok. Přisám Diu, také mně to učinil, že velký smích utržil jsem od sousedů, také od všech přátel svých; než jsem došel do Pergasy,44) již jsem ploval v střevících. Sbor. Zprvu hned bylo tvou velkou zřít nestoudnost, jaká nám nad vše víc chrání vždy řečníky. Na ni spoléhaje, zralé vymačkáváš cizince, že máš moc; a Hippodamův syn45) se v slzách rozplývá. Ale tu zjevil se jiný muž, který tě překoná v špatnosti, takže mám radost. Ten to ukončí as brzo - patrno to ze všeho jak chytráctvím a zpupností, tak i šmejdy různými.

315

320

325

330

Náčelník sboru. Však ty, jenž´s vzdělán tam, kde ti, kdož pravými jsou muži,46) to ukaž teď, že není nic m í t v y c h o v á n í ř á d n é ! Uzenář. Nuž slyšte nyní, jakého je rázu tento občan!

-----------------44) Pergase byl attický demos fyly Erechtheidy, blízko města. 45) Muž vzácného rodu Archeptolemos, syn Hippodamův, byl aristokrat a tudíž odpůrce Kleonův. 46) Totiž na ulici a v trhu.

335

32 Paflagon. Ty nedáš pokoj? Uzenář. Věru ne; neb také já jsem sprostý. Náčelník sboru. A nechce-li se poddat v tom, rci, z rodičů že´s sprostých. Paflagon. Zas nedáš pokoj? Uzenář. Ne! Paflagon. Ba dáš! (Uchopí uzenáře.) Uzenář. Ba ne, slyš Poseidone! Však to si musím vymoci, bych mohl mluvit dřfve. Paflagon. Ach běda! Zlostí puknu hned! Uzenář. A přec to nepřipustím.

340

Náčelník sboru. Jen dovol, dovol, u bohů, ať tady pukne zlostí! Paflagon. Nač spoléháš, že troufáš si mně přímo v oči patřit? Uzenář. Že také mluvit dovedu a uvařiti jíchu 47) Paflagon. Ha! Hleďme! Mluvit! Pěkně bys ty nějakou věc chopil, 345 ji za syrova rozsekal a naložil, jak patří! -----------47)

chuti.

Uvařením jíchy myslí uzenář složení řeči, která by byla lidu po

33 Zda víš, co soudím o tobě? Tys jako lid ten sprostý. Když nad nějakým cizincem jsi v malém sporu vyhrál, sám s sebou v noci hovoříš a po ulicích žvaníš a vodu piješ, řečí svou pak trápíš svoje druhy48) a myslíš, že jsi řečník již. Ó nerozumný bloude!

350

Uzenář. Co piješ ty, žes dovedl nám obec v ten stav uvést, že mlčí nyní, ježto tys ji umluvil svým žvástem? Paflagon. Ty proti mně chceš někoho snad postaviti? Věru, když pojím horkých tuňáků a vypiji džbán vína - a bez vody -, pak znásilním i ony vůdce z Pyla.

355

Uzenář. A já když shltnu volský drob a celé svinské břicho a na to navrch vychlastám jsa nemyt mnoho jíchy, tu přeřvu všecky řečníky a Nikia pak - spletu. 49) První otrok. Mně vše se líbí, co jsi děl. Však jedno nelze chválit, že sám chceš věcí obecních nám vychlastati jíchu. Paflagon. Však Mileťanů nezmateš, když pojíš mořskou štiku!50) Uzenář. Však já sním kýtu hovězí a najmu důchod z dolů!51) Paflagon. Já vskočím prudce do rady a rozmíchám ji v kaši!

----------48)

Líčí chlubivost muže z lidu, který mluvili na soudě. Nikias byl znám jako úzkostlivý a bojácný. 50)Labužníkům byly nejmilejší mořské štiky chycené u Mileta, města maloasijského. - Nač se vztahuje narážka na Mileťany, kteří byli tehdy spojeni s Atheňany, není známo. 51) Nájem z dolů attických byl velmi výnosný. 49)

360

34 Uzenář. A já ti nacpu zadnici, že bude z ní pak krvák! Paflagon. 365

Já popadnu tě u řiti a vyhodím tě z domu! První otrok. Slyš, Poseidone, také mne, až vyhodíš jej z domu Paflagon. Jak sváži tebe v kozelec! Uzenář. Já z bojácnosti nařknu tě! Paflagon. Já vydělám zas kůži tvou! Uzenář. Já sedru tě v měch zlodějský!52)

370

Paflagon. Tvou kůži na zem přibiji! Uzenář. Já rozsekám tě v uzenky! Paflagon. Já vytrhám ti obrví! Uzenář. Já vole tobě vyříznu! První otrok. A věru kolík do huby mu vrazíme jak praseti

375 ------------52)

zloděje.

Uzenář myslí, že kůže ze zloděje se nejlépe hodí na měch pro

35 a jeho jazyk vytáhnem; až hubu hezky statečně pak otevřenou bude mít, tu prohlédnem mu - řiť, zda nemá uhry!

380

Sbor. Oheň zdaž může mít větší žár? Může být něčí řeč, třeba stud mnohý muž nechce znát, ještě víc nestoudná? Není nic hrozné tak, jakož zřít! Doraz naň, zakruť jím, nečiň nic na polo! Teď je přec zkrušen dost; tak že zmeleš-li jej nyní při útoku pořádně, shledáš, že je velký sketa. Známť já jeho povahu.

385

390

Uzenář. Ale přece, ačkoli byl v celém žití takový, činil aspoň dojem muže; sklízelť s pole cizího. Avšak nyní ony klasy, které svezl odtamtud, suší, v kozelec je svázav, ba chce je i prodati!53) Paflagon. Vás já nebojím se pranic, dokud rada žije nám, lid pak všechen blbě sedí, celý ještě zpitomen.

395

Sbor. Žádný stud při tom všem nemá chlap nestoudná, barvu má stále touž, kterou měl dosavad! Mám-li rád tě, chci být spíše Kratinovým54) polštářem, v Morsimově55) tragoedii ve sboru chci zpívati! --------------53)

Narážka na spartské zajatce. Viz Úvod str. 6. Tepá slavného básníka komoedií Kratina jakožto pijáka, jehož polštář často byl pomočen. Kratinos sám napsal verše: „Víno libému pěvci je rychlým ořem. však vodu kdo pije, neporodí pranic kloudného.” 55) Morsimos, špatný básník tragoedií. 54)

400

36

405

Ó ty, jenž při každém skutku svém z květin chceš vysávat úplatků sladkého medu Kéž to sousto, jak´s ho nabyl, honem zase vyvrhneš! Neb potom chtěl bych zpívat jen: „ P i j j e n , p i j j e n v š ť a s t n ý d e n ! ” 56) Náčelník sboru. Syn Buliův57) by, tuším, pak, jenž rád má hezké hochy, si s chutí paian58) zazpíval a jásal: „hejsa, Bakchu!” Paflagon.

410

Však v nestoudnosti, u bohů, mne překonáte sotva; sic ať již nikdy obětí se nezúčastním tržních! Uzenář. Já, u pohlavků, které jsem až příliš často tržil hned od chlapectví pro leccos, a u ran nožem častých, si troufám tebe překonat i v tomto. Sice marně bych býval takto vyrostl, jen odpadky se živě! Paflagon.

415

420

Jak pes ses živil odpadky? Ó ničemníku, když jsi se živil psovskou potravou, chceš s psohlavcem59) se v boj dát? Uzenář. A věru, vím já ledacos, co provedl jsem v mládí. Neb častokráte kuchaře jsem klamal, pravě takto: „Ó hleďte, hoši, vidíte? Již vlaštovky jsou tady!”60) Ti dívali se, zatím já jsem ukradl jim maso.

---------56)

Začátek jedné písně Simonidovy. Bulios (tak dle konjektury Meinekovy), neznámý. 58) Paian, zpěv na oslavu boha Apollona. 59) Jako Perikles u komických básníků jmenován mužem s hlavou jako cibule (ΣΧΙΝΟΚΕΦΑΛΟΣ), tak zde zván Kleon mužem s psí hlavou (ΚΥΝΟΚΕΦΑΛΟΣ) s narážkou na druh opic zvaných ΚΥΝΟΚΕΦΑΛΟΙ. 60) Řekové čekávali toužebně na příchod vlaštovek, a děti zpívávaly písně „vlaštovčí” (ΧΕΛΙ∆ΟΝΙΣΜΑ). - Salát z mladých kopřiv byl u Řeků velmi oblíben, Kleonovi se vyčítá, že krade ještě dřív, než přijdou vlaštovky. 57)

37 Náčelník sboru. Tys chlapík, dobrý nápad měls! Než vlaštovky k nám přišly, jsi kradl, jako jiní zas chtí salát z ranných kopřiv. Uzenář. A to jsem tajně činil vždy; a spatřil-li to někdo, hned mezi nohy jsem to skryl a dokládal se bohů. A když mě někdo z řečníků tam spatřil, že to činím, děl: „Jistě jednou tento hoch se stane vládcem lidu!”

425

Náčelník sboru. A dobře uhodl to, však je zřejmo, jak to poznal, žes kradl, křivě přísahal a v rozkroku měls maso. Paflagon. Však zamezím já drzost tvou, ba ještě spíš vás obou. Neb jako vítr vyrazím a vyřítím se prudce, a dohromady zamíchám i zem i moře v jedno.

430

Uzenář. Já stáhnu svoje - uzenky, pak na moře se spustím a maje vítr příznivý, výt strašlivě tě nechám. První otrok. A vnikne-li kde voda v loď, kal vodní budu čerpat. Paflagon. Však zle se tobě vyplatí, že peněz mnoho nabral jsi Atheňanům! První otrok. Pozor měj a popusť rychle lano; neb zlý teď vane východní či udavačský vítr! Uzenář. Že z Poteidaje61) talentů máš deset, to vím dobře. ---------61) Poteidaia, korinthská osada v Makedonii, odpadla před válkou od Atheňanů; poražena r. 429. - Básník schválně nechává odpůrce vyčítati si nemožné věci.

435

38 Paflagon. Co na tom? Budeš mlčeti, když dám ti jeden talent?

440

P r v n í o t r o k . (K Paflagonovi.) To s chutí as by vzal ten muž. Teď propusť provaz ráhnům! Již vane vítr slaběji. Paflagon. talentech62)

Pře čtyři po stu ti pro zbabělost63) navalím!

Uzenář. Já tobě dvacet pro útěk a víc než tisíc pro krádež!

445

Paflagon. Ty, pravím, z rodu pocházíš, jenž kdys se rouhal bohyni!64) Uzenář. Tvůj dědek z oněch zbrojnošů byl jeden Paflagon. Kterých? Jen to rci! Uzenář. té Hippiovy Byrsiny.65) Paflagon.

Tys bídák! -----------62)

Doplněno dle konjektury Meinekovy. Hrozba velmi směšná, ježto se Kleon právě vrátil z Pyla. 64) Kleon obviňuje dokonce uzenáře, že pochází z rodu Alkmaionoviců, který kdysi (r. 612) znesvětil vraždou chrám Athenin a z něhož po cházel i Perikles. Sparťané ještě před vypuknutím války žádali za jejich vydání (Thuk. I, 127). 65) Uzenář vyčítá Kleonovi, že jeho děd sloužil manželce Hippia, syna tyrana Peisistrata, a že tudíž touží po tyranidě. Pravé jméno Myrsine zkrucuje ovšem Aristofanes v Byrsine narážkou na živnost Kleonovu (ΒΥΡΣΑ= kůže). 63)

39 Uzenář. Ty jsi ničema!

450

První otrok. Jen bij jej statně! Paflagon. Běda! Ach! Mne tady bijí spiklenci! První otrok. Jen bij ho velmi udatně a střevy tluc ho do břicha i vnitřnostmi a hleď ho řádně zmazat! Náčelník sboru. Ó maso velmi statečné a velestatná duše, tys spasitelem obci vší i občanům se zjevil, jak velmi chytře, obratně jsi dorážel naň řečí! Zda pochválit tě můžeme, jak káže naše radost?

455

460

Paflagon. Mně, u Demetry, nezůstalo ukryto, že všecko to se chystá; dobře věděl jsem, že všecko to se nýtkuje a slepuje. Uzenář. Též já vím, on co v hledí nastrojit. Neb na oko nám nakloňuje Argejské a pro sebe se zase schází s Lakony. Argu66)

465 467

Náčelník sboru. Ach! Pranic neznáš ze slov, rčení kolařských

----------66)

Argejští na Peloponnesu se zprvu neúčastnili války podle smlouvy, kterou r. 449 uzavřeli se Sparťany na třicet let.

464

40 Uzenář. 468

Já vím, proč všecko dmýchá měchem kovářským. Chceť toto všecko pro zajatce ukovat! Náčelník sboru.

470

Nu dobře, dobře, kovej místo lepení! Uzenář. A tam s ním za to jiní zase kovají. A ani zlatem ani stříbrem podplatit se nedém ani přímluvčími přemluvit, bych toto všecko Atheňanům neřekl.

475

Paflagon. Já tedy půjdu ihned odtud do rady a všecko povím o tom vašem spiknutí a o těch vašich nočních schůzkách po městě, jak s perským králem chcete spolek uzavřít67) a co je všecko sesýřeno v Boiotsku.68) Uzenář.

480

Jak as je nyní drahý v Boiotii sýr? Paflagon. Já, u Heraklea, tebe na zem povalím. (Odejde.)

485

Náčelník sboru. Nuž pověz, jaký úmysl a záměr máš? Teď povíš nám to, ač jsi vskutku uschoval to maso tehdy mezi nohy, jakož díš. Nuž do radnice nyní rychle skokem běž!

-----------67)

V zimě před provozováním „Jezdců” učiněn pokus vyjednávati s perským králem Artaxerxem II. Smlouva uzavřena teprve na podzim r. 424 s Dareiem II. 68) Brzo po provozování „Jezdců” (v zimě 425-4) vyjednávali boiotští demokraté s Demosthenem a Hippokratem, jak svrhnouti oligarchii. Boiotie slynula výrobou sýrů.

41 Neb jak se ten tam vřítí, bude pomlouvat nás všecky, křičet bude křikem náramným. Uzenář. Však půjde, ale musím dříve složiti zde střeva svá i nože, které s sebou mám. (Odkládá nářadí .) První otrok

(podávaje mu lůj z uzenářových zásob).

Zde vezmi, tím si můžeš šíji namazat, bys mohl uklouznouti jeho pomluvám.

490

Uzenář. To dobře díš a jako těla cvičitel. (Maže se.) První otrok. Zde vezmi, zhltni ještě toto. (Podá mu česnek.) Uzenář. K čemu to? První otrok. Bys lépe mohl zčesnekován69) bojovat. A pospěš! Uzenář. Již to činím. První otrok. Nuže silně hleď jej kousat, k zemi srazit, sníst mu hřebínek a vrať se teprv, až mu lalok ukousneš! (Uzenář odejde do města a první otrok do domu). ----------69)

česnek.

V Athenách pořádány kohoutí zápasy a před nimi dáván kohoutům

495

42 Náče1ník sboru.

500

505

510

515

520

I. parabasis.

Však s bohem již kráčej, kéž vykonáš vše, jak duše má touží, a ochraňujž tě Zeus, ochránce trhu; jak vítěz se vrať hned odtamtud zase k nám nazpátek sem, jsa zasypán samými věnci! A k anapaistům svůj obraťte sluch vy, prosíme vás, vy, kteří jste různé již způsoby Mus70) kdys zkusili na sobě samých! By z dřívějších komických básníků nás byl který chtěl přiměti, bychom zde za parabase vkročili k vám a mluvili k diváctvu všemu, to byla by bývala nemožná věc; než básník náš hoden je toho. Neb nenávist k týmž lidem chová co my a dovede povědět pravdu a na Tyfoea71) jde v statečný boj a troufá si na bouřný vichr. Že mnozí z vás -- praví on - k němu když jdou, se zpravidla velice diví a pátrají, kterak jen mohlo se stát, že svůj sbor nežádal dávno.72) Nuž o tom nám přikázal, abychom vám vše řekli. Neb příčinou toho, že váhá, prý není nerozum snad, než o komoedii prý myslí, že psáti pořádnou veselou hru a provádět velmi je těžko. Vždyť mnozí prý přízeň její chtí mít, však ona jí každému nedá. A mimo to dobře prý poznal váš mrav, jak vrtkavá povaha vaše, že dřívější básníky necháte být, hned jakmile stárnouti začnou. Víť dobře, co Magneta73) potkalo zde, když začínal šedivět k stáru, ač nejvíce vítězství nad soky vždy si dobýval se svými sbory. Ač zvuky všeliké předváděl vám i loutnu a cvrlikot ptačí,

------70)

Musy, ochránkyně všech umění. Kleon srovnáván s báječným obrem Tyfoeem. 72) t. j. nevystoupil svým jménem; srv. Úvod str, 8. 73) Magnes, jeden z nejstarších básníků komických před Aristofanem. Zvítězil prý jedenáctkrát. V době, kdy provozováni Jezdci, byl již mrtev. Vynikal velikou vynalézavostí. Dle starého výkladu naráží zde básník na Magnetovy komoedie nadepsané ΒΑΡΒΙΤΙΣΤΑΙ, ΟΡΝΙΘΕΣ, ΛΥ∆ΟΙ, ΨΗΝΕΣ, ΒΑΤΡΑΧΟΙ. 71)

43 a lydské tance, vosy pak též a natřel se zelení žabí, přec vám se již nelíbil. Konečně však, když starcem byl - jiný než v mládí! -, tu na stará kolena vypískán byl, že ustal již v dravých svých žertech. Též Kratina74) musí prý pamětliv být, jenž velikou slynul kdys slávou. Ten rovinou širou zde proudíval dřív a trhaje základy její i duby i platany unášel pryč a soky své vyvracel z kořen. A při hodech tehdy se pělo jen to: ” Ó Ú p 1 a t k u f í k o podešvý!” a „ T v ů r c o v é u m ě l ý c h , s l a v n o s t n í c h ó d . ” 75) Tak tehdy v plném byl květu. A teď když ho vidíte žvaniti žvást, tu není vám pranic ho líto, když kolíčky z lyry mu vypadly již a bývalé unikly zvuky, a lyry jeho již zborcen je tón; však sestárnuv vrávorá nyní jak Konnas76) a v ě n e c s u c h ý j e n m á a ž í z n í j e umořen strašně, ač v odměnu dřívějších vítězství svých by v prytaneiu měl píti a nežvástat, v divadle měl by se skvít hned u kněze Dionysova77) A jaké rozmary snášíval prý a všeliké potupy Krates,78) jenž s maličkým nákladem předkládal vám jen lacinou snídani, vás pak pryč posílal, v ústech žvýkaje vám své nejlepší nápady často. A jediný držel se statečně zde, hned padaje, hned zas jsa vítěz.

--------------74) Kratinos (zemřel r. 423), nejslavnější básník komoedie vedle Aristofana. Proti výtkám, které mu zde činí Aristofanes, obhájil se příštího roku (423) poslední svou komoedií „Láhev” (ΠΥΤΙΝΗ), kterou dobyl první ceny, závodě s Aristofanovými „Oblaky”. 75) Začátek písní z Kratinovy komoedie „Euneovici”. 76) Konnos (zde opovržlivě Konnas), slavný citerník, který k stáru zchudl a byl úplně zapomenut. Slovy, která zde básník pronáší o Kratinovi, Kratinos sám kdysi tepal Konna, paroduje Hesioda (Díla a dnové 299). 77) Kněží vůbec měli v divadle vyhrazena přední místa; nejlepší měl kněz Dionysův. 78) Krates, vrstevník Kratinův. Aristoteles ho jmenuje vlastním tvůrcem komoedie jakožto díla uměleckého.

525

530

535

540

44

545

550

Nuž toho se lekaje básník náš vždy tak dlouhý čas váhal a říkal, že nejprve třeba je veslařem být, kdo umět chce kormidlem vládnout, a potom teprve kormidlo vzít a zkoumati vanutí větrů: pak teprv prý vlastní lze říditi loď. A pro tyto důvody všechny, že se skromnou myslí a s rozumem vždy k vám vstupoval bez hloupých vtipů, mu zdvihněte velikou pochvaly bouř, a provázejž v lodnický pozdrav jej lenajský79) statný a slavnostní křik, by vesele odtud se básník náš bral a úspěchu pln by jít mohl s planoucí tváří! První polosbor.

555

560

Jezdecký moře vladaři,80) jemuž se líbí ořové se ržáním půdu tepoucí, rychlá i temnozobá loď, která nám nosí platy;81) jemuž se líbí junáků zápas, když vozmo závodí, bůh však je stíhá pádem k nám sem račiž zavítat v rej, třímaje svůj trojzub, přijď ó ty, jejž Sunion82) ctí; jehož moc zná delfín, Kronův Geraistský potomku,83) ty, jejž Formion84) nejvíc ctí ze všech bohů, i Atheny celé v nynější době.

------------79)

„Jezdci” provozováni o Lenajích. Vzýván Poseidon, bůh moře a koní. 81) Míněny lodi, které posílány ke spojencům pro dlužné poplatky (ΝΗΕΣ ΑΡΓΥΡΟΛΟΓΟΙ). 82) U mysu Sunia v Attice plavci vzývali Poseidona, vydávajíce se na moře. 83) Poseidon, syn Kronův. - Geraistos, jižní mys eubojský. 84) Formion, jeden z nejslavnějších athenských vůdců námořních. 80)

45 Náčelník sboru. Oslavovat chceme svoje předky, ježto byli vždy muži hodní této země, hodní roucha svatého,85) kteří v pěších bojích jako v řadách loďstva sražených všude vždycky vítězíce proslavili obec svou. Neboť nikdo nepřítele, jakmile se ukázal, nepočítal, avšak jeho mysl byla štítem hned; upadl-li někdy na bok někdo v bitvě některé, střásl prach a potom zapřel, že by snad byl upadl, hned však v boj se dával znova. Žádný z vůdců nebyl by o výživu v prytaneiu Kleaineta86) poprosil: avšak teď, když nedostanou čestných míst a výživy, praví: „nejdem bojovati”. My však chceme zadarmo statně ochraňovat obec a i bohy domácí. K tomu nežádáme pranic, jenom toto jediné: mír až jednou uzavře se, útrap až se zbavíme, přejte nám jak dlouhé vlasy, tak i tělo mazati.87)

565

570

575

580

Druhý polosbor. Pallado, města vládkyně, která vždy chráníš naši zem svatou, jež předčí ostatní země i slávou básníků, válkou i velkou mocí, zavítej k nám sem, vezmi též s sebou i družku našich všech válek a slavných bojů, mocnou Niku,88) která náš sbor provází v boj stále, která v každém doposud vždy zápase nám přála!

--------------85) Vrcholem slavnosti Panathenají byl slavnostní průvod městem na akropoli, při němž přinášeno Atheně, ochránkyni města, nádherné, mnohými obrazy protkávané roucho (ΠΕΠΛΟΣ), jež zhotovovaly attické ženy. Lesk toho průvodu zvětšovali hlavně jezdci v plné zbroji. 86) Kleainetos, otec Kleonův. 87) Atheňané nosili sice dlouhé vlasy (pouze otroci chodili krátce ostříhaní), avšak příliš dlouhé vlasy aristokratické mládeže pokládány za známku hejskovství. 88) Nike, bohyně vítězství.

585

590

46 Nyní objev se, patříť se, abys vítězství skytla nám, mužům přestatným, právě tak jaks již pomohla jindy! Náčelník sboru. 595

600

605

610

Nyní chceme pochváliti též, co víme o koních.89) Zasluhujíť této chvály; neboť s námi provedli velmi mnohá dobrodružství, útoky i zápasy. Avšak není divno to jen, na zemi co provedli, jako v převozní když lodi uskakovali zmužile, nakoupivše číší, ba i česneku a cibule; potom chopivše se vesel, jak my lidé smrtelní, vnořili je s bujným ržáním „Hurá! hurá! ku předu! Rychle k dílu! Co to děláš? Vesluj přece, vraníku!” Vyskočili do Korintha. Potom koně nejmladší kopyty si vyhrabavše lože, snesli stelivo. Nemajíce medský jetel,90) mořské raky jídali, chytali je, jak jen mohli, z hloubi nebo na břehu; tak že z korinthských těch raků91) jeden, jak dí Theoros,92) zvolal: „Totě, bože, hrůza, když ni v hloubi nemohu ani na zemi ni v moři uniknouti před jezdci!” (Uzenář vrací se z radnice.) -------------

Náčelník sboru. Ó nejmilejší z lidí, statný junáku, jak velkou působils nám starost, kdyžs byl pryč! A nyní, když se nazpět vracíš zachráněn, již oznam., jak jsi vybojoval celou věc!

-----------89) O výpravě jezdců do Korintha viz Úvod pozn. 2. - Aby se sbor vyhnul výtce sebechvály, přičítá veškeru zásluhu koním. 90) Medský jetel (medicago sativa) platil za nejlepší. 91) Zdá se, že se Korinťanům přezdívalo „mořští raci”. 92) Theoros byl snad jeden z jezdců, který učinil tento výrok.

47 Uzenář. Jak jinak než že vítězem jsem nad radou?

615

První polosbor. Nyní tedy slušno, bychom všichni plesně výskli. Muži, znáš mluviti, avšak víc skutek tvůj nežli řeč dokázal. Teď mi jasně pověz vše. Myslímť já, že bych chtěl dlouhou vykonati cestu, abych tebe slyšel. Proto, milý, mluv jen směle, bychom mohli z tebe radost mít!

620

Uzenář. A věru hodno poslechnouti celou věc. Hned v patách za ním odtud rychle jsem se hnal. On vypouštěje uvnitř slova hromová, se strašně jezdcům vzpíral s chloubou náramnou a válel celé skály, přesvědčivě řka, že spiklenci jsou. Celá rada slyšíc to, se dala nacpat jeho lživou kapustou93) a tvářila se hrozně, čelo svrašťujíc. Já, když jsem viděl, kterak řeč tu přijímá a jeho šalbou nechává se klamati, jsem řekl: „Božstva, která hlupství chráníte, ó Nestoudnosti, Lstivosti a Drzosti, ó trhu, v němž jsem jako hoch byl vychován, teď hbitý jazyk dejte mně a odvahu a nestydatou mluvu!” Na ta slova má tam s prava hromem zabzděl jakýs vilný muž. I pokloním se; pak se opřev zadnicí,

---------------93) Viz pozn. 4.

625

630

635

640

48

645

650

655

660

665

670

mříž vyrazím94) a ústa strašně otevru a vzkřiknu: „Rado, dobré řeči přináším a vám chci nejdřív oznámiti šťastnou zvěst: již od té doby, co nám válka vypukla, jsem nikdy nezřel lacinějších sardelí!” Tu rada ihned vyjasnila obličej. Pak za zvěst šťastnou ověnčit mě hodlali; a já jsem tajně poradil jim, chtějí-li co nejvíc koupit po obolu sardelí, by u hrnčířů všecky hrnce sebrali.95) Tu zatleskali, huby měli dokořán. A chápaje to Paflagon a věda též, co asi rada nejraději slýchává, dal ihned návrh: „Myslím, bychom, občané, když takto šťastné zvěsti nám jsou hlášeny, sto býků za to dali v obět bohyni.” A na ten návrh rada ihned přikývla. I poznav, že jsem překonáván kravinci, hned překonám ho, dvě stě býků navrhnuv, a též jsem radil zaslíbiti Lovkyni,96) že tisíc koz jí dáme v obět nazítří, když dostaneme za obol sto sardelí. Tu rada zase honem na mne patřila. On na ta slova pozbyv mysli, žvanil dál a prytani97) ho táhli ven a strážníci. I povstávali s hlukem pro ty sardele. On prosil však, by malou chvíli počkali a vyposlechli hlasatele spartského, jenž přišel, maje vyjednávat příměří. Tu všichni vzkřikli jako ústy jedněmi:

------------------94)

Ve své nestoudnosti uzenář vrazil k radě za zábradlí, které za braňovalo přístupu. 95) Nebude-li totiž v trhu již dosti nádob, do nichž by se sardele naložily, rybáři budou je dávati ještě laciněji. 96) Lovkyní jest bohyně lovu Artemis. Narážka na slib, jejž Atheňané učinili Artemidě za válek perských. 97) Prytanové byli stálý padesátičlenný výbor rady.

49 „Že o příměří? Teď, když vědí, bláhovče, že lacino lze u nás dostat sardele? My nechcem míru, válka ať se vleče dál!” A křičeli, by schůze byla skončena; pak přes zábradlí na vše strany skákali. Já předběh všechny, koriandr skoupil jsem a všecko, co jen bylo v trhu koření. Pak k sardelím jsem dával všecko zdarma, těm, kdož nic již nedostali, chtě se zavděčit. I chválili mě s přenesmírným obdivem a všichni tak, že celou radu v rukou mám, jí za obolos koriandru nakoupiv.

675

680

Druhý polosbor. Všecko vykonal jsi, co jen může šťastný člověk. Onen chlap jiného našel tam chytráka, který zná mnohou lest, který umí hladce mluvit, řeči zná úskoky. Jenom mysli, kterak by sis v dalším boji nejlíp vedl; v nás že dobré najdeš druhy, to víš jistě od dávna.

685

690

Uzenář. Tu právě sem již kráčí ten náš Paflagon a valí vlny, hřímá, všude víří prach, jak zdá se, chce mne zhltnout. Hu! Ta zuřivost! P a f l a g o n (přichází z rady ověnčen). Když nezhubím tě, ač-li ještě umím lhát, jak dřív jsem lhával, raději chci propadnout! Uzenář. Tvé hrozby radost, chvást tvůj smích mi působí; chci tančit tanec bujný, chutě zakukat.

695

50 Paflagon. Ba, u Demetry, nebudeš. Když - nevyjím tě z této země, ani nechci déle žít.

700

Uzenář. Mě vyjíst! Já pak zase tebe vypiji, i kdybych, až tě spolknu, třeba puknout měl! Paflagon. Já, u pylského předsednictva,98) zhubím tě. Uzenář. Hle! Předsednictva! Však já ještě uzřím tě, jak z předsednictva sedíš v řadách posledních.! Paflagon.

705

Já do klády tě sevru, nebe svědkem buď! Uzenář. Ha! Jaká prudkost! Co pak mám ti dáti žrát? Co asi by mu přišlo k chuti? Měšec snad? Paflagon. Já nehty vytrhnu ti z těla vnitřnosti. Uzenář. Já od huby ti vezmu jídlo prytanské. Paflagon.

710

Já povleku tě k Demu, by tě potrestal. Uzenář. To já spíš tebe, pomluvím tě ještě víc.

Paflagon. Však, ničemníku, tobě pranic nevěří, leč já s ním mohu pohrávati po chuti. -------------98)

O odměnách, jichž se dostalo Kleonovi za Pylos. viz Úvod pozn. 1.

51 Uzenář. Jak můžeš myslit, že je Demos cele tvůj! Paflagon. Vímť velmi dobře, čím se rád dá krmiti.

715

Uzenář. A potom jako chůvy špatně krmíš jej; neb žvýkaje mu jídlo, málo mu ho dáš, sám třikrát víc, než jemu podáš, pohltíš. Paflagon. A věru touto dovedností umím hned jej udělati úzkým, hned zas širokým.

720

Uzenář. V tom umění se vyzná též má zadnice! Paflagon. Ó brachu, slávy nezískáš, žes potupil mne v radě! Pojďme k Demu! Uzenář. Nic nás nedrží. Nuž pojď již! Paflagon. Pojď již! Uzenář. Nic nás nesmí zdržeti. (Tlukou na dvéře.) Paflagon. Ó Deme, sem k nám vyjdi! Uzenář. Věru, tatíčku, jen vyjdi sem, náš nejmilejší Demíčku!

725

52 D e m o s (vyhlížeje z okna). 728

Kdo tady křičí? Nepůjdete od dveří? Vždyť strhli jste mi s dveří věnec svěcený!99) Paflagon.

727

Jen vyjdi, abys viděl, kterak tupen jsem. D e m o s (vycházeje z domu). Ach, kdo ti, Paflagone, křivdí? Paflagon.

730

Pro tebe mě tento a i oni mladíci bijí. Demos. Proč? Paflagon. Že mám tě rád a tvůj jsem, Deme, miláček. Demos. A kdo pak ty jsi? Uzenář.

735

740

Já jsem sokem tohoto, již dávno mám tě rád a chci ti prospívat a mnozí jiní pěkní, statní chlapíci. Však nemůžeme pro tohoto. Neboť ty jsi právě jako milovaní mladíci: těch, kdož jsou řádní, nechceš nikdy připustit, než všelijakým lampářům a strunařům?100) a ševcům nebo jirchářům se poddáváš.

---------------99) O slavnosti Pyanepsiích nošena do chrámu olivová větev ověšená fíky, koláči, miskami s medem, olejem a vínem. Takové ratolístky nosili i jiní, kteří si je pak zavěsili na domovních dveřích, kdež je nechávali viseti až do příští slavnosti. 100) Lampářem míněn Hyperbolos, strunařem obchodník ovcemi Lysikles (viz pozn. 21.)

53 Paflagon. Vždyť dobře činím Demu. Uzenář. Pověz, kterak pak? Paflagon. Že když se v Pylu strachem třásli vůdcové, jsem vyplul tam a přivedl sem Sparťany. Uzenář. A já, že na procházce z dílny druhému jsem s uvařeným jídlem hrnec ukradl.

745

Paflagon. Jen svolej, Deme, na sněm rychle všechen lid, bys mohl poznat, který z nás ti přeje víc, a učiň rozhodnutí, mne že miluješ! Uzenář. Ba, učiň rozhodnutí, ne však na pykně. Demos. Já na jiné si místo nikde nesednu, však podle zvyku předků na pnyx přijděte! ( Demos a Paflagon odejdou. ) Uzenář. Ach běda! Veta po mně! Neboť stařec ten má doma ze všech lidí nejvíc rozumu; však jak si jenom na tu skálu usedne, tu čumí vždycky, jakby fíky navlékal.101) (Demos se objeví sedě na kamenném sedadle.102) ---------------101)

t. j, jako stařec, který již není k ničemu, leč aby navlékal fíky. Zvláštní proměny sceny v pnyx zde není, pouze asi postaveno ven Sedadlo, mající značiti kamenné řečniště na sněmovišti, 102)

750

755

54 První polosbor.

760

Teď ovšem všecky plachty své již musíš spustit dolů a sílu míti ohnivou i řečí všecky kličky, bys jimi nad ním zvítězil! Neb on je velmi lstivý a z největších i nesnází se umí vy kroutiti. A proto hleď, bys prudký byl a rázný proti němu! Náčelník sboru. Však pozor měj! Dříve než udeří sám on na tebe, delfíny103) na loď hleď pozdvihnout, mimo to ochranný člun též spustiti k ochraně vlastní. Paflagon.

765

Ó Atheno, přemocná paní, jež vždy jsi ochranou pro naši obec, ó prosím, získal-li záluhy jsem si o obec athenskou velké, jak dovedl kdysi jen Lysikles sám a Salabakcho a Kynna,104) bych za to, že nedělám dočista nic, byl v prytaneiu dál živen. (K Demu.) Však mám-li jediný na tebe zlost, a nedávám v boj se v tvůj prospěch, ať zhynu, a na kusy rozřezej mne a v řemeny rozkrájej samé. Uzenář.

I70

Když j á tě, ó Deme, nectím a rád té nemám, hned v malinké kousky se rozřezán v hrnci uvařit dám; a nechceš-li tomu snad věřit.

---------103)

Delfínem zván kus olova v podobě delfína, zaostřený, který upevněn na laně byl spouštěn proti nepřátelské lodi, by ji rozbil. 104) Mimo očekávání jmenuje místo vynikajících mužů obchodníka Lysiklea a dvě pověstné hetairy.

55 zde na tomto stole se rozetřít dám, a přidejte česnek i sýra. Pak kleštěmi uchopte varlata má a vlecte mne - do Kerameika105) Paflagon. A kterak by mohl jen nade mne víc tě, Deme můj, milovat občan? Vždyť dokud jsem v radě byl, nejvíce vždy jsem v pokladně chovával peněz; neb jedny jsem mučit neb škrtiti dal a od jiných peníze žádal, a z občanů nikoho nedbal jsem nic, jen abych se zavděčil tobě.

775

Uzenář. To, Deme, přec není zvláštního nic, to mohu ti dělati také. Neb cizí chci ukrádat pro tebe chléb, bych mohl jej předkládat tobě. Jak nepřeje tobě a nemá tě rád, to nejprve dokázat mohu, že proto jen činí to, poněvadž chce se u tvého ohřívat krbu. Neb tebe, jenž u Marathona106) jsi boj kdys s Peršany bojoval mečem a zvítěziv slavně vymohl nám, že můžeme mlátiti hubou, on nedbá, i musíš na skále zde tak na tvrdém seděti stále: však já za to nesu ti podušku, hle, již ušil jsem. Nuže již povstaň a sedni si měkce; vždyť naseděl dost se zadek tvůj u Salaminy107) (Dá pod něj polštář.) Demos. Kdo jsi, ó člověče? Nejsi-li snad ty z potomstva Harmodiova?108) Toť věru je od tebe šlechetný čin a svědčí, žes lidumil velký.

---------105)

Místo do propasti, kam házeni odsouzenci, žádá uzenář, aby jej odvlekli do Kerameika, nejkrásnějšího to předměstí athenského, kde byli pohřbíváni ti, kdož padli v boji za vlast. 106) Na poli marathonském Atheňané r. 490 dobyli skvělého vítězství nad Peršany. 107) U ostrova Salaminy zvítězili Řekové r. 480 v námořní bitvě nad Peršany. 108) Demos považuje dar polštáře za tak znamenitý čin, že jej dovede provésti pouze potomek Harmodia, který s Aristogeitonem usmrtil tyrana Hipparcha, syna Peisistratova.

780

785

56 Paflagon. Jak pro malou lichotku mohl jsi hned se státi mu příznivcem velkým! U z e n á ř (k Paflagonovi.) Ty častokrát mnohem menším jsi jej již vnaděním pro sebe získal. Paflagon. 790

A věru když který se vyskytl muž, jenž více se ujímal lidu neb rád tě měl nade mne, do sázky dát chci věru vlastní svou hlavu! Uzenář.

795

A kterak jej miluješ, vidíš-li jej, že osm109) let přebývá v sudech a v jestřábích hnízdech a na vížkách jen,110) a přece ti není ho líto? Však zavřev jej, mačkáš ho tak jako med, a Archeptolemos111) když přišel sem s mírem, jej zahnals a poselstva pryč vždy ženeš napořád z města, a do zadnic kopáš je, aby jen šli, když přijdou sem vyzývat k míru. Paflagon. By mohl mít u všech Hellenů moc. Neb ve věštbách stojí to psáno, 112 že v Arkadsku ) může obolů pět on dostávat za úkon soudce,

---------------109) Válka trvala dosud vlastně teprve sedm let ale poněvadž v sedmém roce neuzavřen mír hlavně působením Kleonovým, válka bude trvati dále. 110) Pro vpády Sparťanů do Attiky uchýlilo se venkovské obyvatelstvo k radě Perikleově do Athen. Pouze malá část uchýlila se k přátelům a příbuzným; ostatní bydleli v barácích na nezastavených místech města a v okresích svatyň. 111) Archeptolemos (viz pozn. 45) vyjednával nejspíš sám v zájmu strany míru ve Spartě o mír, avšak vrátiv se nemohl přemluviti lidu. 112) V Arkadii, krajině na Peloponnesu, bylo podobné soudní zřízení jako v Athenách (ΑΛΙΑΣΤΑΙ), Tam souditi bylo by ovšem možno teprve po podmanění celého Peloponnesu. - O soudcovském platě v Athenách viz pozn. 8.

57 ač jestliže vytrvá. Všemožně chci jej živit a ošetřit dobře, chci pátrat - ať dobře již anebo zle - by trojobol mohl mít stále.

800

Uzenář. Ty nedbáš, by arkadským vládcem se stal, než abys ty sám mohl spíše i loupit a od obcí úplatky brát, a lid aby pro samou válku a zvířený nemohl viděti prach, co špatného sám zatím tropíš, však z nutnosti, z nouze a žold že chce brát, by stále jen na tebe čuměl. Však bude-li jednou na venku zas a za míru tráviti život a po kaši nových zas nabere sil a s hrozny se seznámí znova, tu pozná, o jaké výhody tys jej připravil žoldnéřskou službou. Pak přikvačí na tebe venkovan zlý a na tebe shledá si hlasy.113) To víš sic dobře, však klameš jej přec a o sobě vylhaně věštíš.

805

Paflagon. Zda není to hrozné, že takovou řeč zde mluvíš a osočit tím chceš mě u athenského lidu, ač já jsem rozhodně mnohem víc dobra než Themistokles,114) věz Demeter, vám i athenské prokázal obci.

810

Uzenář. Ó o b č a n é A r g u , ó s l y š t e , c o d í ! 115) Ty s Themistokleem se rovnáš? Ten zalidnil naši nám obec již dřív a opevnil, rozšířil k moři, a nad to když snídala, ještě jí sám i Peiraieus uhnětl k snědku, 815 a pranic jí neubrav z dřívějších ryb, i nové jí předložil k jídlu. Než tys chtěl z athenských občanů mít vždy maloměštáky jen samé, i hradby kdyžs stavěl a věštby kdyžs pěl! Ty s Themistokleem se rovnáš? A kdežto on vyhnán byl, achillským sám si chlebíčkem116) utíráš ruce! ---------------113)

t. j, buď jako soudce nebo při ostrakismu. Vynikající státník Themistokles, jenž první se staral o zvětšení námořní moci athenské a spojil přístav v Peiraieu s městem dlouhými hradbami. 115) Verš z Euripidovy tragoedie Telefa. 116) Výborný druh ječmene slul „Achilleův ječmen” ; chléb z něho 114)

58 Paflagon.

820

Zda není to hrozné, že takovou řeč, ó Deme, mám od něho slyšet, že tebe jen miluji? Demos. Ustaň přec již a neštěkej na něj tak bídně! To věru jsem nevěděl po dlouhý čas, žes šálil mě, jaks jenom mohl! Uzenář.

825

Ten ničema, rozmilý Demíčku můj, ten nejvíc se nastrojí kousků! Jak zívati začneš, i nejlepší list si vyloupna z účtů a zhltna jej hned. I z obecních peněz si nabírá rád vždy obojí rukou, jak z mísy by bral! Paflagon. Jen nejásej příliš! Neb usvědčím tě, že myriad tré jsi ukradl sám. Uzenář.

830

835

Proč nadarmo třískáš tu veslem tím svým, ač pro Atheňany jsi nejhůře jen vždy jednal? Já udám tě, Demeter věz, - sic raději nechci ni na světě být -, že od Mytilenských117) jsi na darech vzal as čtyřicet min118) neb i více.

---------------------pečený podáván prý v prytaneiu. Kleon však je tak zpupný, že si jím utírá ruce. Staří totiž při jídle, neužívajíce ubrousků, utírali si ruce chlebem. Město Mytilene na ostrově Lesbu odpadlo od Atheňanů, při nuceno pak vzdáti se (r. 427), a v Athenách přijat návrh Kleonův, aby všecko mužské obyvatelstvo bylo usmrceno, ženy a dítky prodány do otroctví. Druhého však dne přes odpor Kleonův změněno usnesení to a odhlasováno popraviti ty Mytileňany, které vojevůdce athenský poslal do Athen jakožto původce odboje. - Zde básník ovšem vtipkuje, že se Kleon dal podplatiti. 118) Talent měl 60 min.

59 Druhý polosbor ty, jenž všemu lidstvu teď s e s z j e v i l v e l k o u s p á s o u ,119) tvou chválím řeči obratnost. Jen útoč takto dále, a budeš z Řeků největší a sám pak budeš vládnout jak obci, tak i spojencům, když budeš držet trojzub,120) jímž mnoho peněz vyděláš, vším třesa, ve všem ryje!

840

Náčelník sboru. A napusť muže tohoto, když dal se ti zač chytit: tyť přemůžeš jej zajisté, když takové máš svaly. Paflagon. Tak daleko to, rozmilí, ó probůh, ještě není! Neb vykonal jsem takové vám velikánské dílo, že všechněm nepřátelům svým jím mohu huby zacpat, jen dokud ještě ze štítů těch pylských něco zbývá.

845

Uzenář. Buď hezky zticha o štítech! Neb tím tě můžem chytit! Vždyť nemusil jsi schválně dát, když tak svůj lid máš v lásce, je zavěsiti do chrámu i se řemeny všemi.121) Však to je; Deme, léčka jen, by, až bys někdy hodlal snad toho muže potrestat, to nebylo ti možno. Neb vidíš, jaký velký dav má obchodníků kožních, a v jejich bydlí blízkostí zas prodavači medu a sýrařově, zajedno je sebranka ta všecka. Že kdybys jednou zabručel a střepinově122) vzhlédl, ---------------------119) Parodie Aisch. Prom. 613. 120) Trojzub, odznak moci Poseidonovy. 121) Ukořistěné štíty bývaly zavěšeny v chrámě Athenině b e z rukojetí. 122) Narážka na střepinový soud (ostrakismos), jímž vypovídáni mužové svobodě občanské domněle nebezpeční.

850

855

60 by ony štíty za noci hned strhli, potom rychle pak obsadili každý vchod, jenž na tržiště vede! Demos. Ach běda! Tedy řemeny že mají? Ničemníku, jak dlouho jsi mne odíral a takto bouřil lidi!

860

865

Paflagon. Ó bloude, nesmíš věřit mu a rozvaž, zdali lepším by někdo byl ti přítelem než já, jenž sám jsem v obci vše spiklenectva potlačil, i nezůstalo tajno mne žádné v obci srocení; hned začal jsem vždy křičet. Uzenář. Tys činil to jak rybáři, když úhoře chtí lovit. Neb dokud voda klidná je, tu nepolapí pranic; však rozvíří-li nahoru i dolů všecko bláto, pak lapí něco. Také ty, když bouříš obec, béřeš. Jen tohle jedno pověz mně: ač´s prodal tolik koží, zda tomuto kdy podrážku dals na střevíce, třeba vždy říkáš, jak jej miluješ? Demos.

870

Ba, chraniž bůh, to nedal! Uzenář. Teď tedy vidíš, jaký jest! Však za to já jsem tobě zde tyto koupil střevíce a dávám ti je darem. (Dá mu střevíce.) Demos. Ty, myslím, jistě z lidí všech, jež znám, jsi nejen lidu i obce přítel největší, než nad to i mých nohou.

875

Paflagon. Ach, zda to není hrozná věc, co střevíce dva zmohou! A co jsem já ti učinil, tos zapomněl, jenž konec jsem lásce k hochům učinil a Grytta123) škrtl z listin?

----------------123)

Gryttos, jinak neznámý. - Podle zákona ten, kdo se účastnil tajných klubů politických (Ο ΗΤΑΙΡΙΚΩΣ), propadal atimii, ačkoliv asi ten zákon prováděn zřídka.

61 Uzenář. A není to též hrozná věc, že prohledáváš zadky a lásku k hochům zamezils? Tys jistě jenom proto to zamezil, žes nepřál jim, by řečníky se stali. A ač jsi viděl tohoto, že stár jsa nemá roucha, přec hodným jsi ho neuznal mu darovati roucho, ač zima krutá! (K Demu.) Avšak já ti dávám toto roucho. (Dá mu chiton.) Demos. Cos takového nesmyslil si ani Themistokles! A přece chytrým výmyslem je Peiraieus! Než myslím, že mnohem lepším nápadem je darovat mi roucho.

880

885

Paflagon. Ach běda! Jarým zaskočit mě myslíš opičáctvím! Uzenář. To ne; však jako spitý muž, když potřeba ho nutká, si vezme cizí střevíce,124) já jednám po tvém mravu. Paflagon. Však lichocením nikterak mne nepřekonáš; jáť naň zde plášť ten hodím, ničemo, a ty pak vyj. (Klade na Dema svůj pláš.)

890

D e m o s (odhodí plášť.) Ó hrůza! Hned táhni odtud na kolo! Vždyť smrdí strašně koží! Uzenář. On schválně dal jej na tebe, by zadusit tě mohl. Již dřív se snažil zničit tě. Víš o čuřidle125) onom, jak jednou kleslo na ceně? Demos. Ba ovšem, vím to dobře. ----------------------124) Při hostinách hosté odkládali střevíce v předsíni. 125) Čuřidla (thapsia gummifera) užíváno jako koření a léčiva, zvláště jako projímadla.

895

62 Uzenář. On schválně přál si nižších cen, by kupoval je každý a hojně jedl; neboť chtěl, až zasednete k soudu, by soudci celí ubzdění se usmrtili sami. Demos. Věz Poseidon, to z Hnojova126) mi nějaký muž řekl. Uzenář. 900

Zda při tom bzdění velikém jste nesežloutli celí? Demos. A přisám Diu, vymyslil to tehdy jistě Barvíř!127) Paflagon. Ach, kterakými úskoky, ó ničemo, jdeš na mne! Uzenář. Vždyť bohyně mně kázala, bych překonal tě žvástem.

905

Paflagon. Však nepřekonáš! Slibuji, ó, Deme, bez lopoty že vychlastnouti každý den vždy můžeš misku - platu. Uzenář. A já ti tady krabičku a lék v ní dávám, kterým si můžeš mazat puchýře, jež na holeních míváš. P a f l a g o n (odstrčí uzenáře.) Já šediny ti vytrhám, a omladím tě znova. U z e n á ř (dávaje Demu zaječí ocásek.) Na! Ze zajíce ocásek, je k vytírání očí!

Paflagon. 910 Když vysmrkneš se, Deme, pak se o mou hlavu otři! ----------

Jeden demos attický fyly Hippothontidy slul ΚΟΠΡΟΣ (hnůj). V originále Pyrrandros, komicky tvořené slovo podle ΠΥΡΡΟΣ (žlutý) v předchozím verši. 126) 127)

63 Uzenář. To o mou spíš! Paflagon. To o mou spíš! Já provedu, že dostaneš jsa trierarchem128) starou loď, bys musil platit napořád a neustále spravovat; a zařídím, že dostaneš v ní hlavní plachtu prohnilou!

915

Náčelník sboru. Vře tento muž. Již dosti, dost, sic přetečeš; hleď odtáhnout ty tříštky, potom sebrati ty jeho hrozby touto zde. (Ukazuje na lžíci.)

920

Paflagon. Já překrásně tě potrestám, a budeš tísněn daněmi; neb přičiním se, abys byl hned zapsán mezi boháče.129)

925

Uzenář. Já vyhrožovat nebudu, však přeji tobě toto jen: kéž s ploticemi na stole ti stojí pánev syčící, až o Miletských130) budeš chtít dát návrh! Ježto při tom lze ti získat talent, pospíchej, -----------------128)

Vystrojení trojveslic (trier) patřilo k mimořádným leiturgiím. Velitele trojveslic (trierarchy) vybírali athenští vůdcové z nejbohatších občanů. Každý dostal pak od státu loď, již musil vystrojiti a udržovati. 129) Mimořádnou daň válečnou, vyměřovanou podle jmění, obnovil Kleon r, 428, když již nestačily poplatky spojenců. 130) Nač se vztahuje tato narážka, nevíme; neboť Mileťané stáli věrně k Atheňanům až do r. 412.

930

64

935

940

bys rychle snědl plotice a přišel na sněm ještě v čas! Však než se pustíš do jídla, kéž přijde někdo pro tebe; a ty chtě talent vydělat, až budeš jíst, kéž udávíš se honem! Náčelník sboru. Dobře to je, přisám Diu, Apollonu, Demetře!

945

950

Demos. Já také myslím, že muž tento patrně jest občan dobrý, jaký dávná léta již se v tomto obolovém131) davu nezjevil. Ty, Paflagone, říkaje, že máš mě rád, jsi hněval mne. Teď prsten navrať, nebudeš již správcem u mne. P a f l a g o n (dávaje mu prsten.) Tu máš, avšak rozvaž to, že nenecháš-li mne svým správcem, jiný zas se zjeví tobě šibal větší než jsem já. D e m o s (prohlíží prsten.) Ten prsten asi, myslím, není prsten můj; neb pečet na něm vidím zcela rozdílnou, ač slep-li nejsem. Uzenář. Ukaž, jakous pečet měl! Demos. List s volským lojem132) upečený fíkový. Uzenář. To není na něm.

-------------131) 132)

Srovnej pozn. 8. Slovní hříčka mezi ∆ΗΜΟΣ (lid) a ∆ΗΜΟΣ (lůj).

65 Demos. List tam není? Tedy co?

955

Uzenář. Pták racek řeční se skály133) tam chňapavý.

.

Demos. Ó hrůza! Uzenář. Co pak? Demos. Honem ať jej odneseš! On místo mého Kleonymův134) prsten měl! (Dá uzenáři jiný prsten.) Zde tento vezma, budiž u mne správcem teď. Paflagon. Jen to mi nečiň, pane, prosím pokorně, dřív nežli všecky moje věštby vyslechneš.

960

Uzenář. I moje ovšem. Paflagon. Jeho-li však poslechneš, pak vytrhám ti vlasy. Uzenář. Pakli tohoto, až na kořen ti stáhnu celou předkožku. Paflagon. Mé věštby praví, ty že jednou vládnouti máš celé zemi, ověnčen jsa růžemi. -----------133)

Skalou míněno kamenné řečniště na pykně. S narážkou na podobnost se jménem Kleonovým jmenuje demagoga Kleonyma, jenž byl stoupencem Kleonovým. - Kleonymos často tepán od komiků jako chuďas a zbabělec. 134)

965

66 Uzenář. A moje dí, že maje roucho nachové a vyšívané, s věncem, v zlatý sedna vůz, že stíhat budeš - Smikythu135) a manžela. Náčelník sboru. 970

Však sám je rychle přines, aby tento hned je vyposlechl. Demos. Dobře. (K Paflagonovi.) Ty je přines též! Paflagon. Hned přijdu. (Odejde do domu.) Uzenář. Ovšem, brzo přijdu nazpátek. (Odejde na pravo do města ) První polosbor.

975

980

Světlo nejpříjemnější dne svitne všechněm tu přítomným, všem též, kdožkoli přijdou sem, Kleon bude-li zničen. Ovšem slyšel jsem některé lidi starší a přehrozné, kterak na trhu sudičském136) tomu odporovali: prý by, kdyby se nebyl stal v obci přemocným, věci dvé

------------135)

Smikythos byl snad písař v Athenách, nevynikající mravným životem; proto básník mění jeho jméno v ženské „Smikythe.” - Žena. v Athenách musila býti vždy na soudě zastoupena nejbližším příbuzným (otcem nebo mužem), jenž vždy byl jmenován, když na soudě volány strany. 136) V Peiraieu zvláštní místo, kde ukazovány vzorky zboží, tedy jakýsi bazar (∆ΕΙΓΜΑ). Podle toho zváno i místo na tržišti, kde vystaveny seznamy pří, které se budou projednávati.

67 dobrých nebylo: měchaček ani z hmoždířů palic.137) Druhý polosbor. Avšak také se divívám jeho svinskému vzděláni. Neboť říkají školáci, již s ním ve škole byli, jenom Dory prý v hudbě znal, pouze v tonině dorské138) hrál, jiné nechtěl se naučit. Proto citerník v zlosti prý jej rozkázal odvést pryč, ježto nemůže chlapec ten harmonii se naučit, ve všem zná prý jen - dary.

985

990

995

P a f l a g o n (přináší mnoho svitků věšteb.) Hle, popatř, a to ještě všechněch nenesu! U z e n á ř (vleče ještě více svitků.) Ach, podělám se, a to všechněch nenesu! Demos. Co je to? Paflagon. Věštby. Demos. Samé věštby? Paflagon. Jaký div? A mám jich, věru, doma ještě plnou skříň. -----------137) Kleonovi přičítá se za zásluhu, že měchaček a palic, věcí potřebných a všedních v domácnostech, užíváno k rozmíchávání svárů a vybíjení jmění. 138) Dorská tonina byla vážná, mužná. Je zde slovní hříčka mezi „dorský" a ∆ΩΡΟΝ (dar); proto se Kleon nechtěl učiti jiné tonině.

1000

68 Uzenář. Já plnou půdu a dva plné příbytky. Demos. Chci vidět, od koho jsou vlastně věštby ty. Paflagon. Mé od Bakida.139) Demos. Od koho pak tvoje jsou?

Mé věštil

Glanis,140)

Uzenář. starší bratr Bakidův. Demos.

Nač vztahují se?

1005

Paflagon. Na Atheny, na Pylos a na tebe a na mne, vůbec na všechno. Demos. A tvé jsou o čem?

1010

Uzenář. O Athenách, o kaši a o Sparťanech, o mlaďoučkých makrelách i o těch, kteří špatně měří obilí, a o tobě a o mně, vůbec o všem141) jsou a mnohém jiném. (Obraceje se k Paflagonovi.) Ať se tento kouše v pyj ! Demos. Nuž přečtěte mi nyní oba věštby své i onu věštbu o mně, kterou tak mám rád, jak jako orel povznesu se do mraků!142)

---------------139)

O Bakidovi viz pozn. 20. Glanis, jméno smyšlené. 141) Přeloženo dle návrhu Kockova. 142) Nejslavnější z Bakidových věšteb byla věštba o „orlu a oblacích” tohoto znění: 140)

69 Paflagon. Nuž tedy slyš a obrať ke mně mysl svou! „Erechtheovče,143) ať dbáš té věštby, jíž Apollon tobě ozval se ze svého chrámu kdys s trojnožky veleposvátné! Kázal ti vydržovati psa velkého ostrozubého, který by pro tebe štěkal a za tebe strašlivě křiče, výdělku poskytl tobě; ten zhyne však, neposlechneš-li. Velikéť množství již kavek jej oblétá s krákotem zlostným.”

1015

1020

Demos. To, u Demetry, nevím, co má znamenat. Co Erechtheus má činit s kavkami a psem? Paflagon. Ten pes jsem jistě já; neb štěkám za tebe, a bys mne choval za psa, Foibos rozkázal. Uzenář. To neznačí ta věštba, avšak tento pes tak jako kaši užírá ti věštby tvé. Neb já mám o psu tomto věštbu pravdivou.

1025

Demos. Nuž mluv, a já si nejdřív kámen popadnu, by mne ta psovská věštba kousnout nemohla. Uzenář. „Erechtheovče, ať dbáš vždy Kerbera otrokářského, který ohonem mrská, když stoluješ, při tom však číhá, kterak by vyrval ti sousto, když ospalost na tebe padne; -----------------------„Blažené athenské město, jež kořistná Athena chrání, jež již mnoho jsi zřelo a strádalo, mnoho i sneslo, vysoko v oblacích orlem nám budeš po všechny časy.” Následuje parodie temných věšteb; některé verše jsou z nich snad vzaty doslovně. 143) Erechtheovici sluli Atheňané po svém králi Erechtheovi, mythickém to herou.

1030

70 v noci pak do kuchyně se tajně vkrádá a psovským způsobem hledí mísy - a ostrovy144) vylízat tobě.” Demos. 1035

Věz Poseidon, to lepší věštba, Glanide! Paflagon.

Ó brachu, slyš a potom teprv rozsuzuj! „Žena jest jedna, která lva porodí v Athenách svatých, který pro obec v zápas se pustí s komárů hejnem, jakoby mláďata chránil; ty dobře ho chrániti musíš, 1040 dřevěnou vystavě zeď a veliké železné věže.”145) Víš, co to značí? Demos. U Apollona, nikterak. Paflagon. Tím zřejmě bůh ti kázal, abys chránil mne; neb pro tebe jsem lvím já jaksi zástupcem. Demos. A proč to nevím, ty že lvím jsi zástupcem? Uzenář. 1045

Věc jedna sama poučí tě z věštby té, co železnou je zdí a dřevem míněno, v němž kázal tobě chránit jeho Loxias.146) Demos. A kterak asi bůh to myslil?

--------------144)

Z ostrovů měli Atheňané nejvíce příjmů. Narážka na známou věštbu, již dostali Atheňané, když Xerxes chystal výpravu proti Řecku (Herod. VII, 141; VIII, 51). 146) Loxias, příjmí boha Apollona. 145)

71 Uzenář.

dát v pětiděrné

dřevo147)

Poručil chlapa tohoto. Demos.

Ta věštba, myslím, dochází již splnění.

1050

Paflagon. Tomu věřiti nesmíš; neb závistné krákají vrány. Avšak jestřába miluj a pamatuj v mysli, že tobě krkavce mladé zajal a v pouta dal lakedaimonské. Uzenář. Toho se Paflagon pouze, když opil se, odvážit mohl. 1055 „Zloradný Kekropovici,148) ty mníš, že to veliké dílo? Uneseť břímě též žena, když na bedra muž jí je vloží, 149 v b o j s e v š a k n e p u s t í , ) spíš cos vypustí, než se v boj pustí.” Paflagon. Ale toto i rozvaž, co znamená „před Pylem Pylos.”150) Před Pylem Pylos je druhý Demos. Co „před Pylem” znamená asi? Uzenář. Do pylské vany151) tu dí, že vstoupí, až do lázně půjde. ----------147) Otroci trestáni sevřením v kládu, jež měla pět otvorů pro krk, ruce a nohy. 148) Kekrops byl dle attické báje první osadník Athen a první král. Po něm Atheňané nazýváni Kekropovici. 149) Verše z kyklického eposu Malé Iliady. 150) Kleon omílá událost pylskou až do omrzení. - Měst jména Pylos bylo v Řecku tré. Básník míní verš: „Před Pylem Pylos je druhý a ještě i jiný je Pylos. ” 151) Hříčka ve slovech ΠΥΛΟΣ a ΠΥΕΛΟΣ (vana).

1060

72 Demos. A já snad mám dnes nevykoupán zůstati? Uzenář. Vždyť on nám tajně všecky vany ukradl.152) Však mám tu ještě jednu věštbu o loďstvu, a k té hleď nyní pozornost svou obrátit! Demos. 1065 Již obracím, a přečti, kterak především mým plavcům možno zaplatiti všechnu mzdu. Uzenář. „Aigeiovici,l53) ty hleď, by tě nepřelstil Psolišák154) onen podskočný, rychlonohý a zchytralý, zkušený ve všem!” Rozumíš tomu? Demos. Tím jasně je Filostratos jen míněn. Uzenář. 1070

To neznamená. Avšak rychlé dostati chce tento lodi vyběračské155) pokaždé. (Ukazuje na Paflagona.) A ty ti zapovídá dávat Loxias. Demos. Jak psolišák je trojveslicí? Uzenář. „Jak” se ptáš? Že trojveslice rychlá jest a taktéž pes.

-------152) Narážka na událost nám neznámou. 153) Aigeiovici slují Atheňané po králi Aigeiovi, otci Theseově. 154) Filostratos, pověstný kuplíř, měl přezdívku Psolišák (ΚΥΝΑΛΩΠΗΞ). 155) Nastal-li v státní pokladně nedostatek peněz, vysílány od začátku peloponneské války lodi, obstarávající nejspíš námořní službu policejní, které vybíraly od spojenců mimořádné poplatky. Tím velice trpěly ostrovy a pobřeží.

73 Demos. A kterak byla liška ke psu přidána?

1075

Uzenář. On k liškám jenom připodobil vojáky, že pojídají hrozny všude v cizině.156) Demos. Nu budiž! A kde pak, kde pak pro ty lišky vezmu mzdu? Uzenář. Tu já chci obstarati, a to na tři dni. Ještě však vyslechni věštbu, jíž Letoovici157) ti kázal stříti se, aby ses nedal kdy obelstít Kyllenou158) dutou.

1080

Demos. Jakou to Kyllenu myslí? Uzenář. On patrně tohoto ruku Kyllenou nazývá; neboť on říkává: „v dutou vhoď ruku!” Paflagon. Takto to vyložit nelze; neb Kyllenou Apollon pranic jiného nemohl myslit než pravici Diopeithovu159) Avšak o tobě tady mám ještě perutnou věštbu, orlem kterak ty budeš a nad celou kralovat zemí 160)

--------------156) Athenské vojsko, nedostávajíc vždy pořádné mzdy, opatřovalo si výživu samo násilím. - Také narážka na známou bajku o lišce a hroznech. 157) Letoovic jest Apollon, syn Letoin. 158) Kyllene, přístavní město v Elidě. Hříčka slovní; neboť ΚΥΛΛΟΣ značí také dutý. 159) Věštec Diopeithes, jenž měl zmrzačenou ruku, líčen zde jako podvodník. 160) Viz pozn. 142.

1085

74 Uzenář. Já pak, že nad celou zemí i nad celým červeným mořem, v Ekbatanech161) že soudit a koláče lízati budeš. Paflagon. 1090

1095

Mně však zdálo se ve snu, že zřel jsem, jak bohyně sama lila z konve své zdraví a bohatství na hlavu Demu. Uzenář. Mně pak zase se zdálo, že zřel jsem, jak bohyně sama nestoupla s hradu a sova že seděla na její hlavě; napotom ambrosii jsem zřel jak na hlavu tobě z plného vylila džbánu, a tomuto solený oukrop. Demos. Ó hejsa! Hej! Ba nad Glanida nikdo nebyl moudřejší! A nyní tobě svěřím sebe, tak jak jsem, b y s s t a r c e v e d l , n o v o u d a l m u v ý c h o v u . 162) Paflagon.

1100

To, prosím, ne; však sečkej, abych mohl dát ti ječmen, tvou to každodenní výživu 163) Demos. Nic o ječmeni nechci slyšet; tebou již a Theofanem164) často byl jsem oklamán! Paflagon. Však poskytnu ti mouky pěkně umleté. Uzenář.

1105 Já řádně uhnětené dám ti koláčky a upečené maso, potom jenom jez! ------------161)

Ekbatana, hlavní město Medie. Parodie verše ze Sofokleova Pelea. 163) V Athenách časem rozdáváno lidu obilí. 164) Theofanes, dle scholií přívrženec Kleonúv, byl písařem úřadu, opatřujícího prostředky na mimořádná vydání. 162)

75 Demos. Nuž spěšte s tím, co teď mi chcete udělat! Neb tomu, kdo z vás teď mě lépe obslouží, chci přenechati všechny pyknu otěže. Paflagon. Já dříve půjdu dovnitř. (Chce vkročiti do domu.) U z e n á ř . (Odstrčí Paf lagona.) Ne, to spíše já. (Odejde, za ním Paflagon.)

1110

Náčelník sboru. Máš, Deme, teď krásnou moc, když před tebou všechen lid se koří a strachem chví jak před samovládcem! Než snadno se svádět dáš a z lichotek radost máš a klamat se necháváš. Když mluví kdo, na toho jen čumíš, a všechen um tvůj daleko bloudí.

1115

1120

Demos. Um z vašich je vlasů165) pryč, když máte mne za hlupce, a já přece schválně v tom tak hloupě si vedu. Neb rád se dám krmiti jak maličké děťátko, a zloděje jednoho si za pána chovám vždy; a toho, když již je pln, pak zdvihnu a sbiji.

----------165)

Viz pozn. 87.

1125

l 130

76 Náčelník sboru. A dobře tak činíváš, když takovou chytrost máš v svém jednání, jakož díš tak náramně velkou: 1135 když lidi ty166) na pyknu jak žertvy si vykrmíš, a potom když náhodou ti chybí snad zákusek, tu kdo je z nich nejtlustší, 1140 jej zabije slupneš. Demos.

1145

1150

A hleďte, zda obratně je dovedu zaskočit, ač myslí, že moudří jsou a znají mne šálit. Neb dívám se na ně vždy, jak kradou, ač tvářím se, že nevidím. Musí pak zas vyvrhnout všecko to, co ukradli, sic jim soud hned do jícnu vrazím. (Paflagon přijde se židlí a plným košem. Za ním uzenář s prázdnem.) P a f 1 a g o n (k uzenáři.) Jdi na zelenou louku! Uzenář. Ty spíš, ničemo! (Srazí jej k zemi.) P a f l a g o n (tváře se, jakoby byl schválně usedl.) Ó Deme, třikrát dávno tady připraven již sedím, abych tobě dobro prokázal.

--------------166)

Ukazuje na diváky v předních řadách.

77 U z e n á ř (taktéž sedaje.) Já desetkrát již dávno, ba i dvanáctkrát a tisíckrát a dávnodávnodávnokrát!

1155

Demos. Já třistatisíckrát již dávno čekám tu, mně protivní jste dávnodávnodávnokrát! Uzenář. Zda víš, co činit? Demos. Budu vědět, povíš-li. Uzenář. Nás oba, mne i tohoto, pust z ohrady, ať můžem stejně obsloužit tě! Demos. Staň se tak! Tak jděte!

1160 Paflagon a uzenář. Jdeme! (Předbíhajíce se nedostanou s místa.) Demos. Běžte! U z e n á ř (k Paflagonovi.) Nesmíš předbíhat!

Demos. Však od milovníků buď se velmi dobře mít dnes budu nebo budu od nich umačkán! P a f 1 a g o n (nabízeje Demu židli.) Zda vidíš? Já ti dříve křeslo přináším?167) -------167)

Při jídle se za starších dob sedělo.

78 U z e n á ř (nesa stolek.) 1165

Však žádný stolek, ten já nesu ještě dřív. Paflagon. Hle, tu ti nesu tento pěkný koláček, jenž uhněten je z pylské tluči obětní. Uzenář. Já nesu vydlabané kůrky chlebové,168) jež urobila bohyně rukou sloňovou.169) Demos.

1170

Jak velký asi, Velebená, byl tvůj prst! Paflagon. Zde krásnou zlatožlutou kaši hrachovou, již zamíchala pylská Pallas Bojovná. Uzenář. Ó Deme, jistě bohyně zří na tebe a drží - hrnec plný jíchy nad tebou.170) Demos.

1175

Což mohla by snad naše obec obcí být, ten hrnec kdyby nedržela nad námi? Paflagon. Zde Vojeděsivá posílá ti rybičku. Uzenář. A Silnorodá dává maso s omáčkou a bachor, droby, k tomu řízek uzence.

------------168)

Lid užíval místo lžíce kůrky chlebové. Naráží na sochu Atheny na Parthenonu, kterou vytvořil Feidias ze zlata a slonové kosti. 170) Parodie verše Solonova (4, 4). 169)

79 Demos. To krásně jedná, vděčna jsouc mně za roucho!171)

1180

Paflagon. A Strašnohelmá tento koláč tažený, ať můžem vždycky dobře táhnout lodi své. U z e n á ř (podávaje Demu uzenky.) Též toto přijmi! Demos. Co pak s těmi vnitřnostmi mám učiniti? Uzenář. K trojveslicím bohyně je schválně za žebroví172) nové posílá; neb patrně jí loďstvo leží na srdci. (Podávaje mu pohár.) A k pití přijmi smíšeninu tří a dvou!173)

1185

Demos. Jak dobré víno, které snese díly tři! Uzenář. Neb mísila je Tritonovna174) samotná. Paflagon. Zde přijmi kousek máslového koláče! Uzenář. A já ti tady celý koláč podávám. ----------------171) O peplu viz pozn. 85. 172) V originále hříčka ve slovech ΕΝΤΕΡΑ (vnitřnosti) a ΕΝΤΕΡΟΝΕΙΑ (vnitřní dřevěné zařízení lodí). 173) Obyčejně míšeny 2/ vody na 3/ vína; víno tedy, které snese 5 5 3/ vody, jest dobré. 5 174) Tritonovna jest pojmenování Athenino podle jezera Tritonidy v Libyi, kdež prý se zrodila.

1190

80 Paflagon. Však zaječí mu nedáš maso, já však dám. Uzenář. Ach běda, kde pak honem sebrat zajíce? Ó duchu, teď hleď smyslit úskok nějaký!175) P a f l a g o n (vyndá z koše zajíce.) Ó proklatče, zda zříš jej?

1195

Uzenář. To mně lhostejno; tam právě ke mně přicházejí Paflagon. Kdo pak jde? Uzenář. a vaky plné stříbra nesou vyslanci. P a f l a g o n (odkládaje mísu.) Kde jsou? Kde jsou? Uzenář. Co tobě po tom? Toho nech! (Paflagon běží vstříc domnělým vyslancům; uzenář zatím vezme pečeni, kterou odložil Paflagon, a podává ji Demovi.) Ó popatř, zajíce ti nesu, Demíčku. P a f l a g o n (vraceje se.)

1200 Já přeubohý! Tys mně mou věc ukradl! Uzenář. A, u Poseidona, ty zas onen pylský lup! Demos. A pověz, prosím, jak tě krásti napadlo? ------------175)

Patrně parodie Euripida.

81 Uzenář. To bohynin je nápad; krádež však je má. Paflagon. Však já jej chytil, já jsem sám jej upekl! Demos. Již táhni! Díků hoden ten, kdo předloží.

1205

Paflagon. Já přeubohý! V drzosti jsem překonán! Uzenář. Proč váháš, Deme, rozhodnouti, který z nás má více zásluh o tebe a - břicho tvé? Demos. A kterak mohu rozhodnouti, má-li zdát se obecenstvu, že znám dobře souditi?

1210

Uzenář. Nuž to ti povím. Vezmi hezky potichu můj koš a podívej se, co v něm ještě jest, i Paflagonův; jistě dobře rozhodneš. Demos (prohlíží koš uzenářův.) Nuž co jest uvnitř? Uzenář. Nevidíš, že prázdný jest, ó tatíčku? Vždy všecko jsem ti předložil. Demos. Ba tento košík smýšlí s lidem poctivě. Uzenář. A nyní popatř na koš, jejž má Paflagon! Zda vidíš?

1215

82 Demos. Běda! Ten je dobrých věcí pln! Jak hroznou spoustu koláče si odložil, 1220 a pro mne skrojil malilinký kousíček! Uzenář. Však takhle s tebou jednal dříve pokaždé; neb málo dával tobě z toho, co bral sám, a sobě vždycky větší díly předkládal. Demos.

1225

Ty, chlape, tedy klamals mě a okrádal, a č j á j s e m t o b ě v ě n e c d a l a m n o h ý d a r ? 176) Paflagon. Já vždy jsem kradl jenom obci na prospěch. Demos. Hned dolů s věncem, abych mohl tohoto jím ověnčiti!177) Uzenář. Rychle dolů, otroku! Paflagon.

To nejde; mámť já ještě věštbu pythickou, 1230 jež praví, od koho mám býti překonán. Uzenář. Ta věštba jistě moje jméno uvádí!

1235

Paflagon. Však nejdřív hodlám vyzkoumati znamení, zda božský výrok ten se hodí na tebe. A na toto se nejprv tebe otáži: když byl jsi chlapec, do čí školy chodívals?

---------------176) 177)

Verš ze satyrského dramatu neznámého básníka. Ověnčiti znamenalo dosaditi v úřad a odníti věnec sesaditi s úřadu.

83 Uzenář. Mně byly školou na porážkách pohlavky. Paflagon. Cos pravil? T a t o v ě š t b a j í m á s r d c e m é ! Nu budiž! A který kousek v závodišti pochytils? Uzenář. J e n l h á t a d r z e h l e d ě t , k ř i v ě p ř í s a h a t ! 178) Paflagon. Ó F o i b e A p o l l o n e , c o m i u č i n í š ? 179) A čím ses živil, když jsi dospěl mužných let?

1240

Uzenář. Já uzenařil, dával jsem se milovat. Paflagon. Já přenešťastný člověk! J i ž j s e m p o u h é n i c ! Nás drží již jen slabý zákmit naděje! Jen to mi ještě pověz, zdali řemeslo jsi provozoval v branách nebo na trhu.

1245

Uzenář. Jen v branách, kde lze tresky levně kupovat. Paflagon. Ó běda! Božská věštba již je splněna! M n e n e š ť a s t n í k a r y c h l e d o v n i t ř v e v a l t e ! 180) B u ď s b o h e m , věnci, třeba nerad s tebou teď ------------178)

Asi napodobení Eur. Med. 469 n. Verš z Euripidova Telefa. 180) Kleon volá jako rek tragoedie. Podobně volá Bellerofon u Eur. (frg. 312), aby jej dopravili dovnitř na divadelním stroji (ΕΚΚΥΚΛΗΜΑ), na němž posunovány na jeviště obyčejně mrtvoly osob zavražděných. 179)

1250

84 se loučím, avšak jiný tebe získá zas, snad sotva větší zloděj, a1e šťastnější!181) (Sejme věnec s hlavy; jím se hned ověnčí uzenář.) Uzenář. Ó Die, spáso Řeků, tvé je vítězství! Náčelník sboru.

1255

Buď vítán, vítězi ty slavný! Pamatuj, že mnou jsi se stal mužem; krátce prosím tě, bych tajemníkem Fanem182) tvým byl při soudech. Demos. A mně rci, jak se zoveš. Uzenář. Agorakritos; neb na agoře křiče jsem se živíval. Demos.

1260

Tak Agorakritovi teď se svěřuji a toho Paflagona dávám v jeho moc. Uzenář. A já tě, Deme, jistě krásně obsloužím, že řekneš: „Nad tohoto nikdy nezřel jsem, by někdo obci - Otevřhubů183) prospěl víc.“ (Všichni odejdou.) -----------První polosbor.

1265

II. parabasis.

Čím můžeme krásněji začít, krásněji zakončit píseň,

----------------181) Parodie Eurip. Alkestidy 177 nn. 182) Fanos byl asi Kleonův tajemník. 183) v originále řečeno ΚΕΧΗΝΑΙΟΙ (odΚΕΧΗΝΑ) místo ΑΘΗΝΑΙΟΙ.

85 n e ž l i p ě t i o v l á d c í c h k o m o ň ů r y c h l ý c h ,184) o Lysistratovi185) nic, ani pranic chuďasa Thumanta186) trápit, při tom radost v srdci mít? Neb on hlad má, rozmilý Pythie,187) stále; hojnými slzami skrápí v tvých posvátných Delfech tvůj toulec, prose, aby neměl kruté nouze.

1270

Náčelník sboru. Tupit špatné lidi nejen velice je záslužno, nýbrž čestno v očích lidí řádných, když to rozváží. Kdyby člověk, který má mít pověst ze všech nejhorší, sám byl znám, tu na přítele jistě bych si nevzpomněl. Nyní Arignota188) jistě velmi dobře znají ti, kteří vědí, co je bílé nebo - rázná tonina.189) Ten má tedy bratra, jenž s ním není mravy příbuzen, ničemného Arifrada; avšak tím i býti chce. Jest pak nejen ničemníkem - toho bych si nevšiml -, avšak arciničemníkem. Ještě k tomu smyslil cos. Poskvrňujeť vlastní jazyk chtíčem velmi hanebným: v nevěstincích olizuje rosu čerstvě vyplitou, pomazává svoje vousy; hrabaje se v hanbách žen; podle Polymnesta190) básní, Oionicha miluje. Tedy kdo by takovýmto mužem nechtěl pohrdat, ten se nikdy z jedné číše nesmí se mnou napiti!

-----------------------184) Začátek Pindarova prosodia (frg. 89). 185) Lysistratos, ničemný hladovec. 186) Thumantis, jinak neznámý. 187) Pythios, příjmí Apollona delfského. 188) Arignotos, přítel Aristofanův, byl oblíbený citerník. Bratr jeho Arifrades byl člověk ničemný. 189) Ráznou toninou míněna bojovná melodie, kterou prý již pěl Anion, než se vrhl do moře. 190) Polymnestos, skladatel necudných písní. - Oionichos, jinak neznámý.

1275

1280

1285

86 Druhý polosbor. 1290 Již často jsem -nemoha spáti v myšlenky pohřížen temné, rozvažoval,191) kterak je možno, že může Kleonymos192) strašně žrát. Povídáť se o něm, že někde když žere 1295 u boháčů nestoudně, ani nelze dostat ho od stolu, ti pak musí ho prositi snažně: „Jdi, pane, již, prosíme, pane, jdi již, nad naším se smiluj stolem!“193) Náčelník sboru. 1300

Trojveslice prý se sešly kdysi spolu promluvit. Jedna starší mezi nimi takto potom mluvila: „Nevíte-li, panny milé, co se v městě hovoří? Povídá se, na sto lodí proti Karchedonu mít žádá jeden bídný občan, Hyperbolos194) ničemný.“ 1305 Jim prý se to zdálo hrozné, prý to nelze vydržet. Jedna prý pak řekla, která muže ještě nenesla: „Bůh nás chraniž, já se nedám; jest-li mně však souzeno, zde chci spíše sestárnouti, dát se červy sežrati.“ „Též se nedám, Naufanta195) já Nausonovna, u bohů, 1310 byla-li jsem urobena vůbec z dřev a ze smůly. Přistoupí-li Atheňané na to, radím odplouti do Theseia nebo k vážným bohyním196) se uchýlit. Nesmíť naším vůdcem být a celé obci vysmát se; nýbrž sám ať ke krkavcům pluje, má-li na to chut, 1315 necky spustě, ve kterých kdys svoje svícny prodával.“

--------

------------------191) Parodie Euripidova Hippolyta 375 n. 192) p Kleonymovi viz pozn. 134. 193) Verš z Euripidova Alkmaiona (se změněnými snad slovy). 194) Od komiků často tepaný Hyperbolos nabyl jmění jako výrobce lamp (srv. verš 1315) a již za Kleona nabyl v obci značného vlivu. O plánech Atheňanů viz pozn. 25. 195) Jména ta utvořena od ΝΑΥΣ (loď). 196) Chrám Thesea a Eumenid („vážné bohyně“) byl asylem.

87 A g o r a k r t o s (přichází ověnčen.) Buď posvátné ticho, zavřete svá teď ústa a výslechu svědků se zdržte a všecken zavřete soud, jejž v oblibě tato má obec, a nad novým štěstím vítězný zpěv ať zapěje divadlo celé! Náčelník sboru. Ó ty, jenž posvátným Athenám teď jsi světlem a ostrovům spásou, rci, jakou nám dobrou přinášíš zvěst, proč plnit jest ulice dýmem? 1320 Agorakritos. Já Dema jsem převařil, tak že se stal zas z ošklivce krasavcem velkým. Náčelník sboru. A kde pak je nyní, ó pověz nám ty, jenžs nových nám myšlenek tvůrcem! Agorakritos. On v starodávných zas Athenách dlí, jichž zdobou je z fialek věnec .197) Náčelník sboru. A možno jej viděti? Jaký má šat? A jaký je na pohled nyní? Agorakritos. Tak jako když s Aristeidem se kdys a s Miltiadem198) bral k hodům. 1325 A brzo jej spatříte; slyšte, jak již se s vrzotem otvírá brána. Však plesejte, že se vám zjevují zas ty bývalé Atheny slavné a obdivu hodné, jež velebí zpěv, v nichž slavný teď přebývá Demos! (Dvéře se otevrou.) Náčelník sboru. Ó Atheny, fialkou věnčené zas, ó skvělé a závisti hodné, již přijměte toho, jenž Hellenů všech a této země je pánem! (Objeví se Demos omlazený, v starodávném rouše slavnostním.) -----------------------197)

Pindaros (frg. 47) první pojmenoval Atheny „fialkou zdobenými“ (ΙΟΣΤΕΦΑΝΟΙ). 198) Slavní vítězové athenští nad Peršany.

1330

88 Agorakritos. Zde jej vidíte již, jak skvěje se pradávným rázem 200 a nepáchne škeblemi, ) jedině mír a myrrhu je cítiti z něho. cvrčkonosného199)

Náčelník sboru. Buď zdráv, ó Hellenů králi, buď zdráv! My s tebou se radujem všichni; neb nyní města se hoden zdáš i pomníku marathonského!201) Demos. 1335

Ó nejmilejší Agorakrite, přistup sem! Jaks dobře se mnou jednal, žes mě převařil! Agorakritos. Však ani nevíš, ubožáku, jaký dřív jsi býval, jak jsi jednal; zbožňovalť bys mne! Demos. Jak dřív jsem jednal, pověz, jaký dřív jsem byl?

1340

Agorakritos. Tak nejprv, jak jen někdo řekl na sněmu: „Ó Deme, já jsem přítel tvůj a mám tě rád a o tebe se starám, tobě radím sám”, . jak jenom někdo užil toho úvodu, hned rozpials křídla, rohy vzhůru zvedl. Demos. Já? Agorakritos.

1345

A za to potom oklamav tě odešel.

--------------199)

Cvrček byl Řekům obrazem dávnověku a tudíž Atheňanům obrazem domácího původu (ΑΥΤΟΧΘΟΝΕΣ). Zlaté cvrčky nosili jako ozdobu vetknuté ve vlasy. 200) Škeblí užíváno při soudech místo hlasovacích kaménků. 201) Na památku vítězství na poli marathonském postaven vítězný pomník.

89 Demos. Co pravíš? Že to se dálo, to že já jsem nevěděl? Agorakritos. Tvé uši věru dovedly se přílišně i roztáhnout i stáhnout jako slunečník. Demos. Že jen jsem mohl takto v stáří zpitomět! Agorakritos. A kdykolivěk mluvili dva řečníci. z nichž jeden radil stavět lodi, druhý pak vše na mzdu dát chtěl, vždycky onen předběhl, jenž mzdu chtěl dávat, toho, kdo chtěl lodi mít. (Demos zakrývá tvář.) He, proč pak skláníš hlavu? Jenom pěkně stůj!

1350

Demos. Teď stydím se, že v tom jsem dříve chyboval.

1355

Agorakritos. Však nejsi ty tím vinen, bez starosti buď, než ti, kdož klamali tě. Nyní pověz mi: když řekl by ti praničemný žalobník: „Již nedostanete, soudci, chleba ječného, když neuznáte v tomto soudě na vinu,” co učinil bys, pověz, tomu žalobci? Demos. Jej vzhůru zdvihnu, Hyperbola202) pověsím mu na krk, potom oba - v propast203) uvrhnu.

--------------202) 203)

O Hyperboloví viz pozn. 194. O propasti zločinců viz pozn. 105.

1360

90 Agorakritos.

1365

To řeč je zcela správná, zcela rozumná. A pověz, jak chceš jinak obec spravovat? Demos. Chci nejdřív námořníkům lodí válečných dát plné platy, jak jen k břehu přistanou. Agorakritos. Tím vděk si získáš mnohých zadnic odřených. Demos.

1370

A potom, kdo je zapsán v seznam oděnců, ten nebude již přepsán ničí přímluvou, však bude zapsán tam, kde býval s počátku. Agorakritos. To jistě bude pálit Kleonymův204) - štít. Demos. A holobrádek nesmí řečnit na sněmě.205) Agorakritos. Jak bude řečnit Straton nebo Kleisthenes? Demos.

1375 Já o mladících mluvím, kteří po krámech se potloukají, takto jenom žvaníce; „Je moudrý Faiax,206) všecko dobře pochopil; onť mluví plynně, v závěrech je určitý, -----------204)

O Kleonymovi viz pozn. 134. - Štít řečeno neočekávaně místo

srdce. 205) Za starých dob bývalo jinochům chválou stříci se agory, ale za války peloponneské mnozí se domýšleli, že rozumějí všemu. Příkladem uvádí básník Stratona, jinak neznámého, a Kleisthena, který pro hýřivý život neměl dobré pověsti. 206) Faiax, řečník a vůdce oligarchické skupiny. Alkibiades ve spojení s ním provedl, že byl Hyperbolos ostrakisován. --- Jeho způsoby řečnění

91 řeč jeho pěkná, jasná, důvod pádný vždy, a umí lomozící zástup uchvátit.”

1380

Agorakritos. Ty po žvanilu nedovedeš hmatati? Demos. Ó ne, však tyto všecky spíše přinutím jít na hon nežli přednášeti návrhy. Agorakritos. Když tak je tomu, přijmi tuto židlici a hocha nekleštěnce, jenž ji ponese; chut dostaneš-li, židlí si jej udělej. D e m o s (usedne na židli.) Jsem blažen, že se vracím v starý život svůj! Agorakritos. To teprv řekneš, až ti na třicet let já dám smlouvy míru?207) Rychle, Smlouvy, pojďte sem! (Vystoupí dívky.) Demos. Ó mocný Die, jak jsou krásné, u bohů! 1390 Zda hned je mohu načít na těch třicet let? Jak k nim jsi přišel? Agorakritos. Neskrýval-li Paflagon je dlouho uvnitř, bys jich dostat nemohl? ---------------posmívá se Aristofanes následujícími přídavnými jmény (jsou to adjektiva na −ΙΚΟΣ, tehdy oblíbená, z nichž mnohá měla význam neslušný); jakých asi rád užíval. Komik Eupolis praví o něm: „Znal velmi dobře žvanit, mluvit neuměl.” 207) Demos měl sice smlouvy na třicet let od r. 445, ale ty byly zrušeny již čtrnáct let po jich uzavření, a Kleon skryl je úplně (verš 1393). -Na jevišti se objeví zosobněné smlouvy v podobě krásných dívek.

1385

92 Tak já ti je teď dávám, můžeš na venek již s nimi jíti. Demos. Jaké zlo pak Paflagon, 1395 jenž vše to zrobil, jaké zlo má vytrpět? Agorakritos.

1440

I pro něj stačí míti moje řemeslo: ať před branami uzenaří samoten a maso ze psů míchá s masem osličím a ať se hádá, spit jsa, venku s děvkami, a voda z lázní ať jest jeho nápojem! Demos.

1405

Tos dobře smyslil, čeho právem zaslouží, ať s lázeňskými se křičí nebo s děvkami. A tebe za to v prytaneion nyní zvu a na to místo, kde byl dřív ten darebák. (Podává mu nádherné roucho.) Pojď se mnou, vezma tento brčálový šat; a toho někdo odveď k jeho řemeslu, by cizinci208) ho zřeli, které odíral! (Otroci odějí Paflagona rouchem uzenářovým a vlekou jej pryč. Agorakritos ubírá se s Demem v slavnostním průvodě k hostině do prytaneia.)

------------------

208) Míněni cizinci, kteří přijdou asi za půl druhého měsíce o velkých Dionysiích do Athen.