Věstník farnosti u kostelů s v. M i k u l á š e a s v. V á c l a v a 28. únor Léta Páně 2016
3
BŘEZEN
KŘÍŽOVÁ CESTA je pozoruhodnou modlitbou spojující meditativní, liturgické, a dokonce umě lecké aspekty. Mám tuto modlitbu, kte rá se na mnoha místech promítla i do naší krajiny, velmi rád, asi i vyhovuje mému melancholickému založení. Ale ne, tohle číslo Vinice se nebude věnovat křížovým cestám, i když je právě jejich „sezóna“ a u sv. Václava se kona jí každý postní pátek od 17.15 h. Ale dost již kon textové reklamy a hurá k tématu. I náš farní časopis totiž podlehl vše
obecné mánii a věnuje tentokrát zvlášt ní prostor uprchlíkům. Je zajímavé, jak silně toto téma rezo nuje v zemi, kde se uprchlíci vyskytují přibližně ve stejném počtu jako pandy velké. Ona totiž celá ta diskuze není ani tak o nich, jako o nás. O poslední dobou stokrát skloňova ných „evropských“, ale také „křesťanských“ hod notách. O ceně, jakou pro nás ještě mají ideály humanismu, solidarity a rovných lidských práv. Ti, kteří vyzývají k po
2/ III moci, si také často berou na pomoc bib lické vzory a symboly. Abrahám přišel z Uru jako přistěhovalec. Jeho potom ci byli uprchlíci, když odešli z otroctví. Marie s Josefem byli zas nuceni prch nout do Egypta, milosrdný Samařan se ujal pocestného a sám Ježíš se ztotožnil s každým uprchlíkem, když řekl: „Ne boť jsem byl na cestě a ujali jste se mě.“ To všechno jsou velmi silné obrazy, kte ré nám připomínají, že náš úkol, jako křesťanů, není v prvé řadě zabývat se budoucností národní bezpečnosti, od toho máme koneckonců odborné analy tiky a bezpečnostní složky. My se máme především zajímat o aktuální součas nost potřebného bližního. Začátkem půstu mě napadl ještě je den obraz. Je to obraz Veroniky z šes tého zastavení Křížové cesty. Ježíš pro
chází davem posměváčků, je popliván a ponížen. Všeobecná nenávist a zaráže jící absence soucitu je dílem předsudků, nevědomosti, dezinformací a davové psychologie. V tom kdosi z toho davu vystoupí a prostě pomůže bližnímu. Ne nějak zásadně. Jen udělá drobnost, kterou právě udělat může. A stává se symbolem pravdivosti. Rouška, kterou otřela Kristovu tvář, je „vera icon“, pravdivý obrázek. Tedy právě to, co se nám v době poplašných zpráv, populi stických projevů a propagandistických médií často bolestně ztrácí. Kéž se tedy nebojíme navzdory hlučícím davům při kročit k pohrdaným a odmítaným. Kéž jsme i my, v současné změti morální otupělosti a lživých obrazů, takovým zábleskem prosté lidskosti. MP
S P O L E Č E N S T V Í naší farnosti a jeho záležitosti Farní charita Srdečně zveme každého na Den seniorů a nemocných v sobotu před Květnou nedělí, 19. března t. r., v Sále sv. Václava, s programem: 8.00–9.00 Možnost rozhovoru s kně zem, možnost svátosti smíření (zpově di) – P. Stanisław Góra 9.00–9.20 Slovo o svátosti nemoc ných – Jan Rückl, jáhen 9.30–10.30 Mše svatá s možností udí lení svátosti nemocných 11.00–12.00 Beseda na téma Milosr denství ve stáří a nemoci – Anna Krut
(1 Kor 13,3) ská, zdravotní sestra v domácím hospi cu Cesta domů 12.00–12.30 Oběd – Lukáš Borský & spol. 12.45–15.00 Povídání, zpívání, občer stvení, zábava Pokud potřebujete přivézt a odvézt autem, přihlaste se prosím předem u Pavla Zezulky (tel. 723 922 996). V kostele sv. Václava jsou k rozebrání Postní kasičky, do kterých po složení můžeme spořit peníze, zaškrtnout účel a po skončení postní doby je přinést zpět. Pak zajistíme předání peněz po
3/ III dle přání, navrhujeme např. lidem na okraji společnosti. Pátou postní neděli, 13. března t. r., budeme vybírat peníze pro potřebné, opět po obou nedělních mších svatých. Potřebovali bychom náš tým posílit, budeme moc vděčni za každého dalšího dobrovolníka, za každou další dobro volnici. Za fachu Hanka
[email protected] 721 444 323 č. účtu: 3400038319/0800
Zemřeli pro naději 20. ledna 2016 od 18.30 hodin celebroval biskup Václav Malý v kostele sv. Vác lava mši svatou za uprchlíky, kteří ze mřeli na cestě do Evropy. Bohoslužbu doprovodil Smíšený sbor při kostele sv. Václava a doplnila výstava věnovaná uprchlíkům s názvem „Lidé na cestě“. Ve svém kázání ponechal V. Malý stranou současné politické diskuze a zdržel se jakýchkoli prognóz či ana lýz. Místo toho položil důraz na prostou solidaritu a pomoc bližnímu. Zároveň ale také upozornil, že není cílem učinit z druhého objekt naší pomoci, ale je třeba přijmout jej jako rovnocenného partnera. V souladu s tímto důrazem na osobní rovinu se během bohosluž by zapalovaly svíce za konkrétní obě ti, které však figurovaly jako zástupci desítek a stovek často bezejmenných obětí s podobným osudem. Po bohosluž bě si mohli návštěvníci naposledy u sv. Václava prohlédnout expozici „Lidé na cestě“ s odborným komentářem kurá torky výstavy, Magdaleny Martinovské.
Děkujeme komunitě Sant' Egidio za spoluorganizaci a všem, kteří tuto krás nou akci, hájící skutečné křesťanské a evropské hodnoty, podpořili svou pří tomností. MP
Setkání pastorační rady Setkání pastorační rady se uskutečnilo v úterý 9. února. Nejprve Jiřinka refe rovala o záležitostech projednávaných na setkání ekonomické rady. Výtah v kostele sv. Václava je skoro hotový, slavnostní otevření se plánuje na neděli 28. února po první mši svaté. Dále nás informovala o opravě schodů v presby táři kostela svatého Václava. Byl pozván kameník a práce odhadl na cca 10 tisíc Kč. Plánuje se zavedení ústředního to pení v prvním patře fary. Dalším bodem programu byl projekt Moje stopa, do kterého naše farnost přihlásila návrh zřízení Gočárových schodů na náměstí Svatopluka Čecha. Diskutovalo se o prezentaci návrhu i o tom, jak bude probíhat hlasování. Zabývali jsme se letošními Velikono cemi i akcemi, které jim budou před cházet. V sobotu 12. března proběhne předvelikonoční úklid kostela svatého Václava a další sobotu, 19. března, Den seniorů a nemocných. Na Květnou ne děli budou dvě mše svaté a od 17 hodin koncert našeho farního sboru. Proto že prožíváme Svatý rok milosrdenství, v pondělí 21. března jsme zváni od 17 ho din na kající pobožnost, po které bude možnost přijetí svátosti smíření. Na Bílou sobotu se mění čas, a tak obřady začnou již v 19 hodin. První neděle po Velikonocích je ne
4/ III dělí Božího milosrdenství. V pátek 1. dubna proběhne adorace a na sobotu 2. dubna je naplánována pouť k Bráně milosrdenství v kostele Nejsvětějšího Srdce Páně na náměstí Jiřího z Podě brad. LH
Finanční sbírka pro děti Františka, Aničku, Toníka a Filipa Dosoudilovy Milí farníci, před Vánocemi jsem vás informovala o tom, že zemřela moje kamarádka Máňa, maminka čtyř dětí, a vzápětí i její manžel. Nyní se, díky přátelům této rodiny (zvláště farnost Habrovka) organizuje veřejná finanční sbírka, která potrvá 3 měsíce, od března do května 2016. Po domluvě a se souhla sem sourozenců Marušky byl osloven Nadační fond pomoci www.nfpomoci. cz s prosbou o pomoc a organizaci ve řejné sbírky se všemi aspekty, které tato sbírka umožňuje (daňovými, právními atd.). Nadační fond pomoci pomáhá jednotlivcům ve složitých životních si tuacích a zřizovatelem tohoto fondu je Karel Janeček, některým z vás více zná mý svým Fondem proti korupci. Myš lenkou pomoci je finanční sbírka, která by ulehčila všem čtyřem dětem Dosou dilů životní situaci z hlediska budoucího studia nebo různých zájmových aktivit. To, co je u této sbírky důležité, je fakt, že námi vybraná částka bude Nadačním fondem pomoci násobena koeficientem tzv. „Zlatého řezu“ 1,618, tedy každých 1000 Kč bude navýšeno o částku 618 Kč. Obracím se tedy na vás všechny, kteří byste se chtěli této finanční pomoci zú
častnit, případně znáte ve svém okolí někoho, kdo by se rád do této sbírky zapojil. Důležité pro úspěšnost celé sbírky je co možná největší rozšíření informace do širokého povědomí. Na stránkách www.nfpomoci.cz vyhledáte tuto konkrétní sbírku a dozvíte se, jak a kam přispět. Děkuji Jana Jeništová
Farní pomoc křesťanským uprchlíkům 27. 1. 2016 se znovu sešel užší tým or ganizující pomoc křesťanským uprch líkům, k níž se před časem přihlásilo několik desítek našich farníků. Pomoc se týká skupinky pečlivě vytipovaných křesťanů z ohroženého uprchlického tábora v Erbílu. Několik rodin již v re publice je. Do Prahy by mohla první skupina uprchlíků dorazit na přelomu března a dubna, ale zpočátku je bude možné pouze navštěvovat v zařízení, kde se budou učit jazyk. Do farnosti by se tak mohli dostat na přelomu května a června (tato data jsou však nejistá). Generace 21, která celou akci organi zuje, bude nicméně preferovat farnosti schopné nabídnout bydlení. Naše far nost v současnosti takovou možnost nemá, pokud tedy víte o volném bytě, určitě se nám ozvěte. Tým na setkání usoudil, že je již na čase začít vybírat pravidelné příspěvky, a vyzval k tomu dobrovolníky, kteří takovou pomoc již dříve přislíbili. Do května se tak podaří nasbírat potřeb nou rezervu na počáteční zvýšené vý daje. Kdyby se nakonec uprchlíci do Vršovic nedostali, budou prostředky
5/ III každopádně využity na jejich podporu jiným vhodným způsobem. Pokud by se někdo chtěl ještě dodatečně připojit k přispěvatelům, údaje pro platbu jsou:
číslo účtu: 3400038319/0800, variabilní symbol: 153, zpráva pro příjemce: dar pro uprchlíky. MP
S E R I Á L : Zrozeni z lásky a pro lásku Láska předpokládá svobodu Tvůrce nám dal tělo, o které musíme Autor knihy Genesis nám to ilustruje pečovat. Dal nám pud sebezáchovy, aby na příběhu Kaina a jeho bratra Ábela. chom se snažili zachovat svůj život. Jsou Oba bratři přinesli Hospodinu oběť. to veliké a krásné dary, které nám ode I shlédl Hospodin na Ábela a na jeho vzdal. Jsou to ony „stromy ráje“, o kte obětní dar, na Kaina však a na jeho rých říká: „Z každého stromu zahrady obětní dar neshlédl (Gn 4,4-5). Kain smíš jíst. Ze stromu poznání dobrého vzplanul hněvem a Hospodin mu říká: a zlého však nejez. V den, kdy bys z něho „Proč jsi tak vzplanul? A proč máš tak pojedl, propadneš smrti.“ (Gn 2,16-17). sinalou tvář? Což nepřijmu i tebe, buŘíká nám tím: „Stvořil jsem tě pro lásku, deš-li konat dobro? Nebudeš-li konat ale láska předpokládá svobodu. Lásku dobro, hřích se uvelebí ve dveřích a bude není možné nařídit, vynutit, pro lásku po tobě dychtit; ty však máš nad ním je nutné se neustále rozhodovat, a to vládnout.“ (Gn 4,6-7). v absolutní vnitřní svobodě. Proto ti Z Hospodinových slov „Což nepřijmu dávám tuto nádhernou, ale současně i tebe, budeš-li konat dobro?“ plyne, že velice nebezpečnou schopnost pro lásku Kain, ten prvorozený syn, plod Adamo se svobodně rozhodnout, ale také svo- va poznání Evy, plod lásky, se ve svém bodně lásku odmítnout. Nezapomeň, že životě patrně nerozhodoval pro lásku, ty pro svůj dobrý život nutně potřebuješ ale pro zlo. Hospodin mu připomíná stále poznávat mne, který jsem dávající důsledky, ke kterým vede život bez lás se láska, a že tvůj život silně ohrožuje ky, život bez chtění a konání dobra pro poznávání zlého, tedy opaku lásky.“ druhého: „Hřích, tedy tvé sobectví se Z vlastní zkušenosti víme, že sice tuto vším, co s sebou nese, bude nad tebou Boží radu slyšíme, ani moc nepochybu vládnout. Já jsem ti nabídnul svobodu, jeme o její pravdivosti a užitečnosti, ale ale ty se řítíš do otroctví svého sobectví.“ přesto nás doslova napadají, ba přímo Kain závidí Ábelovi Hospodinovu na nás útočí myšlenky, jestli by to ne přízeň. Svým sobectvím je zcela zasle šlo i trochu jinak, ochutnat trošičku pen, ohluchlý. Nevidí, neslyší. Přesto i z toho poznávání zla, a přitom si nijak Hospodin k němu promlouvá, nabízí moc nezadat. mu spásu v návratu k životu z lásky, k ži
6/ III votu zaměřenému na chtění a konání dobra pro druhého. Ale marně. Přes tože Kaina vložil Hospodin do světa, aby pomáhal Ábelovi žít dobrý, krásný, šťastný věčný život, on se svobodně roz hodne i přes Hospodinovo varování toto poslání odmítnout a Ábelův život zničit. Ale Hospodin to stále nevzdává. Kaina nezatracuje, ale promlouvá mu laskavě do duše: „Cos to učinil! Slyš, prolitá krev tvého bratra křičí ke mně ze země. Budeš nyní proklet a vyvržen ze země, která rozevřela svá ústa, aby z tvé ruky přijala krev tvého bratra. Budeš-li obdělávat půdu, už ti nedá svou sílu. Budeš na zemi psancem a štvancem.“ (Gn 4,10-12). Ukazuje Kainovi hrůzné důsledky jeho jednání. Kain pochopí svoji situaci a je zdrcen. Uznává svůj zločin, odsuzuje ho, ale není s to vidět Hospodinovo milosrdenství. Propadá
zoufalství a není s to poznat a pocho pit, že Hospodin jej neproklíná, ale láskyplně jej zve k pokání. Reaguje pln zoufalství: „Můj zločin je větší, než je možno odčinit. Hle, vypudil jsi mě dnes ze země. Budu se muset skrývat před tvou tváří. Stal jsem se na zemi psancem a štvancem. Každý, kdo mě najde, bude mě moci zabít.“ (Gn 4,13-14). Ale Hospodin znovu ukazuje Kainovi svoji milosrdnou tvář: „Nikoli, kdo by Kaina zabil, bude postižen sedmeronásobnou pomstou.“ (Gn 4,15). A Kain mu musí uvěřit, protože od Hospodina dostává ochranu před pomstou: A Hospodin poznamenal Kaina znamením, aby jej nikdo, kdo ho najde, nezabil. (Gn 4,15). Nezapomeňme, že Kainovo znamení je znamení záchrany, znamení spásy, Boží láskyplné znamení. Jozef Nagy
R O Z H O V O R s farníky dobrovolníky Martin Peroutka si tentokrát nejen o uprchlících povídal s Martinem Polákem. Na začátek bych tě asi měl nějak stručně představit čtenářům, ale protože to já jsem tady ten „lufťák", zatímco „Polákovic klan“ je, co jsem stihl odpozorovat, jedním z pilířů vršovické farnosti, rád bych se z toho elegantně vyvlékl. Takže čistě, kdyby se někomu pletla jména (tak jako první dva roky mně), můžeš pár větami přiblížit, kdo jsi, co děláš, případně odkud si tě mohou pamatovat farníci? Jsem číslo šest z rodiny Poláků. Byl jsem pokřtěný ve Vršovicích u otce Vla
dimíra a několik let jsem ministroval v naší farnosti. Poslední dobou kvůli spoustě víkendových aktivit často na vštěvuju spíše večerní mše u Salvátora nebo odpolední u svaté Ludmily. Hodně sportuju, pravidelně hraju český lakros a fotbal. Jsem členem pražského oddílu Skautů Evropy a hraju na kytaru ve studentské kapele. Chodím na Křes ťanské gymnázium v Hostivaři, tenhle rok budu maturovat a občas mě můžete vidět, jak trhám lístky nebo nosím ka pelám nástroje v Malostranské besedě. Na podzim jsem se zúčastnil sbírek věcí potřebných pro uprchlíky, strávil jsem tři dny v Röszke (prozatímní uprchlický
7/ III tábor na maďarsko-srbských hranicích) a čtyři dny v Berkasovu (prozatímní uprchlický tábor na srbsko-chorvat ských hranicích). Uprchlický tábor, to není úplně typické místo na dovolenou, jak ses k tomu dostal? Všechno to začalo tím, když jsme v autonomním sociálním centru Klini ka uspořádali sbírku věcí potřebných pro uprchlíky, když se později řešil pře voz věcí na místo, sehnali jsme dodávku, z vybraných peněz jsme koupili naftu a vyrazili jsme. Věcí se vybralo opravdu hodně a na hranicích bylo potřeba více a více pomocných rukou, tak jsem po čkal na první volný víkend a vyjel jsem na hranice ještě jednou. No a jak to probíhalo na místě? Co tvé první dojmy po příjezdu? Když jsem přijel k maďarským hrani cím, dobrovolnická pomoc uprchlíkům byla ještě ve zrodu, i proto nebylo všech no úplně dobře zorganizované. Celý den svítilo prudké sluníčko a uprchlíci museli čekat celé hodiny ve frontě na autobus, který je odvážel dál po cestě za lepším životem. Snažili jsme se jim zajistit základní potřeby (vodu, oble čení, hygienu), a když byl chvíli klid, uklízeli jsme nepořádek, kterého bylo všude spoustu. Táborem procházeli nej různější lidé, od malých dětí, přes lidi na vozejku, po stařenky, které chodily o holi. Celé rodiny i jednotlivci. Ně kteří byli upovídaní a veselí a někteří zase zamlklí. Všichni byli ale nesmírně vděční za pomoc. Bylo tam něco, co ti „vyrazilo dech“, co
jsi opravdu nečekal, ať už v pozitivním či negativním smyslu? Jestli mi něco vyrazilo dech, byly to lidské příběhy, které mi vyprávěli lidé na útěku. O skupině Afgánců, kteří byli na cestě už měsíc a půl, nebo příběh mladíka Mohameda, který mi vyprávěl, jak se málem utopil v moři, ale nakonec ho zachránila řecká pobřežní hlídka. A především malé děti, které byly na cestě už několik dní, v nesnesitelném horku, téměř bez spánku, a přesto se usmívaly a děkovaly za maličkosti. Zmínil jsi spolupráci s centrem Klinika, před pár dny proletěla médií zpráva, že se stala terčem docela brutálního útoku neonacistů, do médií se už k tomu vyjadřoval tvůj brácha, jak to vidíš ty? Byl jsi tam v ten den? A jak to vypadá na Klinice teď? Myslím, že je ohromné štěstí, že se ni komu nic nestalo. Přijel jsem na místo asi pět minut po útoku a už byli vevnitř hasiči a hasili požár. Klinika ve výsledku utrpěla zhruba deset rozbitých oken a menší požár v kavárně, ale ještě večer se vše uklidilo, zabednila se okna a pár hodin po útoku už zase panovala dobrá nálada. Nejhorší je ale strach z toho, že se to může stát kdykoliv znovu a to už třeba takové štěstí mít nebudeme. Policie nic neudělala? Zhruba pět minut po odjezdu útoční ků přijela kriminální policie v osobním autě a vyslala prý několik jednotek, aby pátraly po pachatelích. Její jednání bylo ovšem velmi zvláštní. Nebyli schopni zadržet, nebo aspoň sledovat velmi početnou skupinu chuligánů, kteří se pohybovali celý den po městě, zúčast
8/ III nili se demonstrace Bloku proti islámu, fyzicky napadli několik osob a poté se, pravděpodobně, vydali na Kliniku. Chápu to nicméně tak, že navzdory obavám Klinika jede dál. Kdyby se teď někdo rozhodl vám pomoct, podpořit vás, co by měl udělat? Co je teď potřeba nejvíc? Klinika občas dává na svou faceboo kovou stránku věci, které jsou aktuálně potřeba. Od běžných domácích potřeb po různé služby, ale myslím, že nejdůle žitější je Kliniku podporovat a sledovat, co se tam děje. Navštívit ji a uvědomit si, že v prázdných barácích, kterých v Praze chátrá velká spousta, je obrov ský potenciál. Ještě bych se vrátil k té tvé zkušenosti. Byl jsi přímo mezi uprchlíky několik dní, přijel jsi tam s nabídkou pomoci, a to je pro mě mnohem věrohodnější svědectví, než když se nějaký reportér nebo politik vypraví na hodinovou exkurzi, aby si potvrdil svůj předem vytvořený názor. Tak se zcela vážně ptám: Viděl jsi něco z toho, o čem se píše na internetu a co občas zmiňují i někteří politici? Viděl jsi armády mladých mužů připravené k invazi? Náboženské extremisty pohrdající západní kulturou? Zpovykané snoby zahazující humanitární pomoc? Necivilizované jedince žijící v nepořádku? Denně kolem mě prošlo několik ti síc uprchlíků a viděl jsem lidi různých národností, náboženství, a stejně tak, jako my jsme každý jiný, i oni byli nej různějších povah. Někteří zpívali, smáli se, otevřeně s námi mluvili o situaci
u nich doma, u nich v rodině, jiní mlčky procházeli a gestem či úsměvem děko vali za služby (není se čemu divit, když spousty z nich už několik týdnů nespali, jedli pomálu a ve zmatku bez infor mací putovali kamsi, kde jim nehrozí každý den smrtelné nebezpečí), mnozí dokonce, jakmile si trochu odpočinuli a najedli se, nám začali pomáhat třeba s úklidem nebo s výdejem věcí. Nemů žu zaručit, že mezi nimi nebyl žádný vyšinutý jedinec, vím ale, že to byli pře devším obyčejní lidé, které potkal neo byčejně krutý osud. Většinou cestovaly celé rodiny, kojenci i prarodiče, menší část tvořily i skupiny mladých chlapců, kteří často, jak sami říkali, odmítli na stoupit do státní armády (která páchá v Sýrii velká zvěrstva a zabíjí nevinné občany), byli za to pronásledováni, a tak neměli moc na vybranou. Ještě drobnost, čistě pro zajímavost. Kolik jsi za celou tu dobu viděl žen v burce? Z těch sedmi dnů, co jsem tam strávil, jsem viděl doopravdy asi jednu nebo dvě ženy v burce. Většinou měly ženy oby čejný šátek přes hlavu (hidžáb). Prošly kolem mě za tu dobu desítky tisíc lidí. Možná jsem se na něco nezeptal a rád bys to zmínil? Rád bych asi jen řekl, aby lidi nepro padali strachu a panice, kterou se v nás média a někteří politici snaží vyvolat. Nenávist nic neřeší. Díky moc za rozhovor. Opravdu mi takové svědectví připadá cenné a potřebné. A díky i za to, co pro uprchlíky děláte.
9/ III
SVĚTEC V TOMTO MĚSÍCI Svatý Leandr, arcibiskup Kolem roku 540 se v jižním Španělsku, v přístavním městě Kartageně, naro dil římskému prefektovi Severiánovi a jeho manželce Theodoře syn, kterého pojmenovali Leandr. Jelikož rodiče byli křesťané a poměrně zámožní, dostalo se jejich dětem toho nejlepšího vzdělání. Leandr studoval v Seville v benedik tinském klášteře, stal se vynikajícím učencem a knězem a později byl zvolen sevillským arcibiskupem. Leandr si vytkl za cíl bojovat proti ariánským bludům a přivést Vizigóty, kteří byli převážně ariány, zpět k církvi katolické. To se mu začalo dařit, ale když se vladař, král Leovigild, dozvěděl, že jeho syn Hermenegild se zřekl ari ánkého bludu, vyhnal Leandra ze země a syna dal usmrtit. Leandr se odebral do Konstantino pole, kde chtěl požádat císaře o pomoc pro utlačované španělské katolíky. To se mu sice nepovedlo, ale seznámil se zde s papežským vyslancem Řehořem, pozdějším papežem, který dostal přído mek Veliký. Oba muži si rychle porozu měli a celý život je spojovalo upřímné přátelství. Kolem r. 583 se Leandr mohl koneč ně vrátit do vlasti. A v r. 584 byl v Sevi lle ustanoven arcibiskupem. Vizigótský král Leovigild ležel v té době na smr telné posteli a svěřil Leandrovi výchovu svého mladšího syna a budoucího krále Rekkareda. Leandr jeho žádosti vyhověl
svátek 13. 3. a mladý král se i s celým dvorem vrátil do katolické církve. Velké dílo obrácení Vizigótů bylo dokončeno a na sněmu v Toledu v r. 589 měl Leandr o tomto úspěchu krásnou řeč. Jeho přítel a nyní i papež Řehoř Ve liký měl z toho úspěchu nesmírnou ra dost a poslal Leandrovi pallium se slo vy: „Posílám ti pallium, abys ho užíval o slavných službách Božích, měl bych ti zároveň při tom předepsati pravidla bohumilého života, avšak protožes moje slova předešel ctnostnými skutky, raději o tom pomlčím.“ To se stalo v r. 599. Biskup Leandr zemřel 13. března r. 600. Jeho nástupcem na biskupském stolci se stal jeho mladší bratr Izidor, později rovněž svatý (stejně jako souro zenci Fulgencius a Florentina). Po biskupu Leandrovi se zachovala úplná řehole pro mnišky o 21 kapitolách a chvalořeč na církev, kterou pronesl na sněmu v Toledu. Zobrazován je jako biskup s knihou a psacím brkem, někdy také se srdcem. Jeho obrazy a sochy najdeme zejména ve Španělsku. Alena Králová
10/ III
P R O S T O R pro sdílení nápadů a myšlenek Kam se hrabe Rio Chtěla bych na tomto místě poděko vat Miladě Kuncové, dospělým i mlá deži, a zkrátka všem, kdo se podíleli na přípravě a realizaci Karnevalu v sále u sv. Václava v sobotu 6. února. Hojná účast napovídá, že snaha nebyla marná. K vidění byly princezny, víly, mušketýři, indiáni, kovbojové, záchranné složky (doktoři, hasiči, záchranáři, policisté), nádražáci, dále také tma, spousta zví řátek a všelijaká další drobotina, jejíž identita mi nebyla zcela jasná, a jiní, na které jsem zapomněla, superman, a nakonec dorazil i pan farář osobně. Moc díky! Byla legrace a mám pocit, že všechny děti se nakonec našly. Díky! Díky! Díky! Tak za rok zase? @
bratrem, kterého ani nedokáže pojme novat (říká o něm otci „tenhle tvůj syn“), dále hněv, žárlivost, nedostatek empatie, odtažitost, sebelítost, sebeo spravedlnění i skrývanou vypočítavost. Obdobnou zahořklost vyjadřují ale např. i prvně najmutí dělníci na vinici, kteří dostali stejně vysokou odměnu jako ti, co pracovali jen jednu hodinu. A také Jonáš, kterému se jako bohabojnému židovi vůbec nezamlouvalo milosrden ství Boha vůči ninivským neznabohům. A v pozici „staršího syna“ byl podle o. Scarana i apoštol Pavel, farizeus, velmi horlivý mj. v pronásledování křesťanů. Potřeboval prožít, a také prožil obráce ní – od Zákona s jeho přísností k mi losrdnému Ježíši Kristu. (Farizeové Ježíšovi nejvíce vyčítali jeho milosrdný postoj k hříšníkům a celníkům, to, že Postní duchovní obnova s nimi stoloval… Stejné obrácení jako apoštol Pavel potřeboval prožít i ten farnosti s o. Scaranem starší syn z podobenství. A nejen to, také obrácení svého vztahu ke svému Duchovní obnova vycházela z textu mladšímu bratru, který tu vlastně sym evangelia podle Lukáše, a to 15,25-32, bolizuje druhé, ty v jeho očích méně tedy ze známého podobenství o marno povedené lidi, kteří ale stejně jako my tratném synu – viděno očima staršího tvoří Církev. syna. Jak je to možné, že se i my čas od času V tom příběhu jsou tři protagonisté – ocitáme v té nezáviděníhodné pozici mladší syn, starší syn a otec (Bůh-Otec / „staršího syna“? Ale ano – jak často se Ježíš Kristus?) – a my se v něm můžeme v mnoha rodinách žije vedle sebe a ne v průběhu svých životů nalézat střídavě spolu, jak často se vyskytují např. té v pozici každého z nich. měř jen jednoslovné úsečné odpovědi Lékaři vyčtou přímo ze slov staršího dospívajících dětí. A co pocit „ani mi syna hned několik symptomů: hlubokou za to všechno nepoděkují“? I kdyby „to zahořklost, závist, pohrdání mladším všechno“ bylo cokoliv, např. i to, čím
11/ III se angažuji ve farnosti, s takovýmhle vždy ale dle schopnosti člověka tyto dary pocitem to nedělám pro Boha a s Ním. přijmout. Záleží jen na naší otevřenos O. Scarano položil provokativní otáz ti. Bůh-Ježíš Kristus stojí před dveřmi ku: Je křesťan bohatý nebo chudý? Teď a klepe, ty dveře do našeho srdce mají v postní době s těmi zápory a půstem ale kliku jen zevnitř, a záleží jen na nás, například anebo s účastí na mších – cí zda otevřeme. Přitom všecko, co Bůh tím se být proti ostatním lidem ochu má, je tu pro „staršího syna“ – pro nás. zená, nebo naopak od těch „nutných“ Všecko (i v evangeliu podle Jana stojí potřeb ostatních lidí vnitřně osvobo „všecko mé je tvé, a co je tvé, je moje“). zená, a tudíž bohatá? Odpovězme si A těch darů, kterých se nám dostává, každý sám… je nepřeberně. My ještě tak nejčastě Ale zpět k onomu staršímu synovi ji poděkujeme za dar života a za dar – přece jen na něm najdeme dobrou uzdravení. Ale je tolik duchovních darů, věc. On dokázal o všem svém zklamání na které ani nevzpomeneme – např. jen otevřeně promluvit, tedy, jak doporu v úvodním hymnu prvních křesťanů čují žalmisté, vylít si srdce. A to už je uvedeném v listu Efezským 1,3-14 jich první krůček k uzdravení, pro něj i pro napočteme nejméně devět! Karmelitán nás. Tím druhým krokem je dokázat ka sv. Alžběta od Trojice si ze všech du odpustit a třetím toho druhého (zde chovních darů nejvíce považovala daru jak mladšího bratra, tak otce) i přes prožívání vzájemné lásky Boha Otce, všechny své výhrady přijmout. Dokáže Syna a Ducha svatého ve svém srdci. to? A dokážeme to my? – příběh zůstává A byla to ona, která posledními slovy otevřený… před smrtí vyslovila podstatu evangelia, K uzdravení pomůže jemu i nám když své matce představené tlumočila napodobit otce – v tom příběhu je Ježíšův vzkaz: „Matko, nech se milovat nekonečně milující (nijak nerozebírá víc.“ Ano, přijímat Boží lásku a jí na provinění mladšího syna, stará se jen plněná ji předávat těm, které mi Bůh o to, aby mu urychleně byla navrácena do mého života dal, i těm, vlastně právě důstojnost. Běží mu – vážený starý muž – těm, které takzvaně „nemusím“… Boží naproti, a i za tím starším synem jde paprsky lásky přece stejně jako slunce on, ne syn za ním). Bůh je podle slov o. dopadají na každého člověka. HH Scarana ze své podstaty jako tryskající fontána lásky, k naprosto všem lidem a po celé věky – kéž bychom se touto Boží vlastností nakazili… Proč chodím na výlety bez Je pravda, že toho mladšího syna na mapy a bez hodinek? rozdíl od toho staršího objal a políbil. Ten starší ale, plný hněvu, nebyl k ob jetí připraven – hostina byla však při Příroda, to je moje. Kdysi jsem dostala pravená i pro něj. Bůh stále dává, lásku jako pokání úkol „žehnat, žehnat, že i např. hřivny (nadání, charismata, nej hnat“, a tak se toho držím. Žehnám, různější hmatatelné i duchovní dary), kudy chodím; lesy, kopce, louky, sady,
12/ III ornou půdu, ale hlavně vodu – pra mínky, studánky, potoky, povodí, roz vodí, … Inu, máme být dobrými správci na Zemi. Také si myslím, že jsme tu od toho, abychom se posílili v důvěře, v umění nechat se vést. A jak se říká, cvik dělá mistra. Několik let jsme s maminkou vedly v různých obměnách tento rozhovor: „Tak si půjč můj mobil.“ – „Nechci.“ – „A co když se ti něco stane.“ Dávám přednost tomu, chodit mimo turistické značky, doslova na-zdař-Bůh. Také ráda chodím potmě, všechno je tak nějak, eh – dobrodružnější… Kochám se západem slunce z vrcholu brdských hřebenů a pak už je čas zamí řit dolů na vlakovou zastávku. Následuji potůček, který mi přišel do cesty. Mělké údolíčko se postupně mění ve strmou rokli a hlava začíná pracovat: Tohle už přeháníš, za chvíli bude tma. Měla bys být zodpovědnější. Udělám pár váha vých kroků směrem k pohodlné vozové cestě. Rozum říká – tudy je to bezpečné. Srdce tiše mlčí. Jak myslíte, že jsem se rozhodla? … Suť mi ujíždí pod nohama, skály jsou stále kolmější. V houstnoucím šeru bíle probleskuje pěna četných vodopádků, v bezlistém větvoví mohutných buků se třpytí první hvězdy. Je to místo po hádkové krásy. Pojednou se roklina rozevírá a pře de mnou tajuplně vystupují obrysy křížence obří skruže a podzemního bunkru. V posledních zbytcích denního světla čtu tabulku Hlavní vodní zdroj. A rázem je mi všechno jasné. Vím, co mám dělat. Pokládám zde „zázračnou medailku“ a místo zasvěcuji Neposk
vrněnému Srdci Mariinu a vyprošuji obmytí Drahocennou Krví Ježíšovou. Moje srdce jásá, jásá. Došla jsem, kam jsem měla dojít. Děkuji Ti, Pane, že mě vysvobozuješ od strachu, který bere radost a přistři huje křídla. Hana Řehořová
Pouť do Filipova v letošním roce 2016 Již několik let pražští poutníci odjíždějí na mariánskou pouť do Filipova. Ti, kteří této pouti využili, si přinesli do svých domovů nezapomenutelné zážitky a jistě si vyprosili hojnost Božích milos tí. Všichni museli přinést nějakou oběť. Odjezd dvou autobusů byl ve 24 hodin od nového kostela Neposkvrněného po četí Panny Marie ve Strašnicích, slavná mše svatá začíná ve 4 hodiny ráno. Letos 13. ledna uplynulo od zjevení Panny Marie ve Filipově 150 let. Právě ve 4 h ráno se zázračně uzdravila na smrt nemocná Magdalena Kadeová. Při tomto zjevení měla Panna Maria na hlavě korunku. Tudíž je královnou. Takto s korunkou na hlavě se zjevila pouze ve Filipově. Letošní rok je rokem Božího milo srdenství. Na pouť odjížděly dva plné autobusy. Poutníci pocházeli z růz ných farností celé Prahy. Vezli jsme s sebou pět nazdobených soch madon do procesí – Madonu lurdskou, fili povskou, Imakulátu a Rosu mysticu. Duchovní doprovod zajišťovali trva lí jáhnové Ing. V. Slavíček z Kladna a Mgr. Z. Dubský od sv. Ignáce v Praze.
13/ III Závěrem chci poděkovat všem, kteří pomáhali při zajišťování pouti. Nebýt této pomoci, neodjel by takový počet poutníků. Též děkuji všem, kteří slíbili, že pozvání budou šířit dál, aby, dá-li
Pán, v příštím roce odjely tři autobusy poutníků. Přidáte se i vy? Pojeďte. Pan na Maria vás s láskou zve.
Vlastislav Sixta
POZVÁNÍ Malé svědectví a pozvání Milí farníci, přátelé a přímluvci, rok Božího milosrdenství pro mne začal již 2. prosince 2015, kdy se narodila naše druhá dcerka. Vydávám o tom svědec tví, protože se stal v mnoha směrech zázrak a vděčím za to přímluvám otce Stanisława, Simony, mniškám z Kaza telského řádu, vám všem, kteří jste se vědomě i nevědomě za nás přimlouvali a stále přimlouváte, společenství matek ve Stodůlkách, organizátorům manžel ské duchovní obnovy ve Štěkni, tam ním sestřičkám za vodu sv. Ignáce, otci Radkovi z Ořecha, skrze kterého jsem přijala svátost nemocných, otci Petrovi od Nejsvětějšího Srdce Páně, babičce
Marii a v neposlední řadě svému trpě livému muži Janovi. Denně nemůžu než chválit Boha, za každý den svého života, i za ty dny, které se mi dříve zdály nera dostné, protože právě ony mě přivedly k tomuto času, kdy mohu zakusit Boží milosrdenství. Ráda bych se, spolu s naší rodinou, o tuto radost alespoň trochu podělila. Přijměte prosím pozvání doprovázet naši malou Karin ke svátosti křtu, která jí bude udělena 6. března 2016 během dětské mše svaté v 10.30 h, a následně k malému pohoštění do sálu u sv. Vác lava. Anna Tesařová
14/ III
P O Ř A D B O H O S L U Ž E B a další základní informace Výjimky a změny najdete v kalendáři na příslušný měsíc.
Eucharistie a bohoslužby slova neděle
8.30
kostel sv. Václava
10.30 kostel sv. Václava (pro rodiny s dětmi) úterý
18.00 kostel sv. Mikuláše
čtvrtek 8.00
kostel sv. Mikuláše
pátek
18.00 kostel sv. Václava
sobota
8.00
kostel sv. Mikuláše
Eucharistická adorace čtvrtek
20.00–21.00
kostel sv. Mikuláše (od 23. října)
Svátost smíření / duchovní rozhovor neděle
7.30–8.15
kostel sv. Václava
čtvrtek
17.00–18.30 kostel sv. Václava
pátek
17.00–17.45 kostel sv. Václava
• Prosíme ty, kdo chtějí přistoupit ke svátosti smíření některý pátek nebo neděli, aby respektovali, že kněz musí nejpozději 15 min před začátkem bohoslužby odejít ze zpovědnice, aby se na bohoslužbu řádně připravil. • Jiný termín svátosti smíření je možné dohodnout s farářem P. St. Górou.
Příležitost k setkání s knězem úterý
15.30–17.30
fara – Vršovické nám. 84/6 (u kostela sv. Mikuláše)
• Jiný termín je možné dohodnout s farářem P. St. Górou.
Farní kancelář pro veřejnost úterý
15.30–17.30
fara – Vršovické nám. 84/6 (u kostela sv. Mikuláše)
• Službu v kanceláři zajišťuje a finanční záležitosti (hl. dary) vyřizuje Simona Kocourková email:
[email protected]
15/ III
T Ý D E N N Í P R O G R A M pravidelných aktivit Po 13.00–14.30 16.00–16.45 16.00–16.45 17.00–17.45 17.00–18.30 18.00–19.00 18.30–19.30 19.00–21.00 19.30–21.00 Út 15.30–18.30 15.30–17.30 15.30–17.30 19.00–23.00 19.00 St 10.00–12.00 16.30–17.30 17.45–18.30 18.30–20.30 Čt 8.45 17.00–17.45 17.45–18.45 18.30–20.00 19.00–22.00 19.00 So 9.00–14.00 Ne 8.00–8.30 9.00–10.15 16.30 19.00–21.30
Mariina legie /I. Ditrich/ Příprava dětí na svátosti /H. a P. Svobodovi/ Náboženství: mladší školáci /Simona Kocourková/ Spolčátko (náboženství pro druhý stupeň) /M. Rechnerová/ Kroužek vyšívání /M. Řečinská/ Biblická hodina /J. Nagy/ – 2. a 4. pondělí v měsíci Angličtina pro dospělé /M. Müller st./ Společenství díků, chval, přímluvných modliteb a duchovního vzdělávání /Helenka Hříbková/ Farní charita /H. Rechnerová/ – 1. středa v měsíci Úřední hodiny farní kanceláře pro veřejnost / Simona Kocourková/ Příležitost k setkání s knězem /S. Góra/ Farní knihovna /M. Peroutka/ Kurzy Alfa – od 29. září do 1. prosince (přípravy vždy cca od 17.00) Společenství „Lísteček“ /S. Kocourková/ Maminky s dětmi /I. Krylová/ Náboženství pro školáky /P. Doubravová/ Zkouška kapely Minimissa /J. Tomsa/
FAR č. 1 SÁL SÁL SÁL
Zkouška sboru /L. Dřevikovský/ Setkání při čaji /J. Nagyová/ – 1x měsíčně dle oznámení Náboženství pro nejmladší děti /M. Fisherová/ Divadelní kroužek /D. Vacková/ Katechumenát /Š. Biskup/ Zkouška kapely Missa /J. Tomsa/ Modlitba matek /H. Rechnerová/ – liché týdny školního roku Setkání neslyšících /S. Góra/ – 1x měsíčně dle oznámení Zkouška sboru /L. Dřevikovský/ Zkouška farní scholy /O. Škoch/ Představení farního nadnárodního pimprlového divadla – poslední neděle v měsíci, kromě prázdnin Společenství mládeže /K. Jančeová/ – 2. neděle v měsíci
SÁL FAR 1. patro
FAR FAR FAR VÁC
č. 1 č. 3 č. 1 boční vchod FAR kancelář FAR kancelář FAR č. 1 FAR 1. patro SÁL FAR č. 3 FAR č. 1 a 2 FAR č. 1 a 2 FAR
FAR FAR FAR FAR FAR
č. 1 a 2 č. 1 a 2 1. patro č. 1 č. 3
FAR 1. patro SÁL SÁL FAR č. 1 a 2 FAR č. 3
16/ III
K A L E N D Á Ř na březen 2016 1. 3. 3. 3. 4. 3. 11. 3. 12. 3. 16. 3. 18. 3. 19. 3. 20. 3. 21. 3.
Út Čt Pá Pá So St Pá So Ne Po
19.00 8.45 17.15 17.15 9.00 19.00 17.15 8.00 17.00 17.00
24. 3. 25. 3. 25. 3. 25. 3. 26. 3. 27. 3. 28. 3.
Čt Pá Pá Pá So Ne Po
18.00 16.30 17.00 18.00 19.00 9.30 9.30
Mimořádné akce, změny, výjimky
Setkání ekonomické rady Setkání seniorů při čaji Křížová cesta Křížová cesta Úklid kostela Setkání pastorační rady Křížová cesta Den seniorů a nemocných Duchovní koncert smíšeného sboru Kající bohoslužba s udělováním svátosti smíření a Otcova hostina Slavnostní eucharistie Příležitost k svátosti smíření a duchovnímu rozhovoru Křížová cesta Velkopáteční obřady Velikonoční vigilie Slavnostní eucharistie Eucharistie
Webové stránky farnosti
Kontakty
www.farnostvrsovice.cz
farář Stanisław Góra tel.: 737 280 624
[email protected] pastorační asistent Martin Peroutka tel.: 702 075 417 email:
[email protected]
Čísla účtu farnosti na provoz farnosti: 280828389/0800, na opravu varhan: 186817149/0300
FAR FAR VÁC VÁC VÁC FAR VÁC SÁL VÁC VÁC SÁL VÁC VÁC VÁC VÁC VÁC FAR VÁC
Vydává farnost u kostelů sv. Mikuláše a sv. Václava Praha-Vršovice, www.farnostvrsovice.cz, tel. 271 742 523. Neprodejné, náklady na tisk hrazeny ze sponzorského daru a z vašich příspěvků. Vydání příštího čísla je plánováno na 27. 3., příspěvky dodávejte nejpozději do středy 16. 3. Kontakt:
[email protected], případně osobně v kostele sv. Václava. Šéfredaktor: Anna Tesařová (@). Redakční rada: Stanisław Góra, Martin Peroutka (MP), Simona Kocourková, Jan Rückl (JR), Pavel Švarc (PaS), Alena Králová (AK), Pavel Mikula, Markéta Řečinská. Přispěvatelé: Ludmila Hobzová (LH), Helena Hříbková (HH), Jana Jeništová, Hana Kučerová Rechnerová (Hanka), Jozef Nagy, Hana Řehořová, Vlastislav Sixta. Korektura: Jana Šachlová. Sazba: Slávek Heřman. Tisk: Martin Peroutka, výtisky pro nás zkompletovali Polákovi
