Ke vzniku a osudûm sochy sv. Václava ze Svatováclavské kaple katedrály sv. Víta v Praze

mastr_06.qxd

10.12.2009

14:07

Stránka 449

K e v z n i k u a o s u d Û m s o c h y s v. Vá c l a v a z e S v a t o v á c l a v s k é k a p l e k a t e d r á l y s v. V í t a v P r a z e Václav RYBA¤ÍK

2

1

V leto‰ním roce uplynulo 665 let od zaloÏení

Pfied dvûma lety zvefiejnil historik umûní Ivo

Obr. 1. Praha, katedrála sv. Víta, severov˘chodní kout

katedrály sv. Víta v Praze a 80 let od dokonãení

Hlobil dal‰í a zfiejmû nejrozsáhlej‰í z fiady sv˘ch

Svatováclavské kaple s Parléfiovou sochou sv. Václava na

její dostavby. Souãasnû tomu bylo 150 let, co by-

prací o kamenné so‰e sv. Václava ve Svatovác-

fiímse nad oltáfiem sv. Jana Evangelisty. (Foto Správa PraÏ-

la zaloÏena Jednota pro dostavûní hlavního chrá-

lavské kapli katedrály sv. Víta v Praze. Na zákla-

mu sv. Víta na hradû PraÏském, a 55 let, co nu-

dû bohaté literatury i vlastních zji‰tûní pfii pfiípra-

Obr. 2. Praha, katedrála sv. Víta, Svatováclavská kaple,

cenû zanikla. V leto‰ním roce také uplynulo 610

vû sochy pro v˘stavu o stavitelích katedrály na

socha sv. Václava, Petr Parléfi 1373 nebo 1372–1373,

let od úmrtí Petra Parléfie, druhého stavitele ka-

pfielomu let 1999–2000 dedukuje, Ïe autorem

tedrály, a 110 let od úmrtí Josefa Mockera, jed-

této v˘znamné kamenné plastiky byl Petr Parléfi,

noho z jeho pokraãovatelÛ. Dalo by se oãekávat,

Ïe vznikla v roce 1372 a Ïe byla osazena o rok

Ïe souãasn˘ vlastník katedrály, reprezentovan˘

pozdûji na blíÏe neznámé místo uvnitfi nebo vnû

■ Poznámky

Kanceláfií prezidenta republiky a Správou PraÏ-

katedrály. Zdálo by se, Ïe tím bylo o tomto snad

1 Ivo HLOBIL: Socha sv. Václava v katedrále sv. Víta od

ského hradu, tato v˘znamná v˘roãí v˘stavou ãi ji-

nejcennûj‰ím díle na‰eho gotického sochafiství

Petra Parléfie z roku 1372 – osazená 1373, in: Muzejní

n˘m vhodn˘m zpÛsobem pfiipomene. BohuÏel se

fieãeno v‰e, ale není tomu tak. Pfii svém nedáv-

a vlastivûdná práce, 45, 2007 – âasopis Spoleãnosti pfiá-

tak nestalo. Následující pfiíspûvek je tedy ales-

ném studiu literatury a pramenÛ k ãlánku o praÏ-

tel staroÏitností, 115, 2007, s. 65–92. Podle autora jde

poÀ skromnou pfiipomínkou zásluh v‰ech zná-

sk˘ch sochách sv. Václava jsem pfiirozenû vûno-

o ponûkud roz‰ífien˘ a upraven˘ pfieklad jeho nûmecky

m˘ch i bezejmenn˘ch, ktefií tuto jednu z na‰ich

val pozornost nejen této na‰í nejstar‰í známé

psaného ãlánku z roku 2006 v ãasopisu Umûní, cit. v po-

nejv˘znamnûj‰ích kulturních památek stavûli, vy-

so‰e sv. Václava, ale i její kopii z 19. století. Pfii-

zn. 21.

zdobovali a udrÏovali.

tom jsem zjistil fiadu skuteãností, které dosavadní

2 Autor kromû sv˘ch osmi prací cituje dal‰ích 120 titulÛ,

znalosti o tûchto dílech upfiesÀují, opravují nebo

nûkteré ale jen s malou souvislostí s tématem, jiné, dÛ-

doplÀují.

leÏité, naopak scházejí.

1

2

3

4

ského hradu, Jan Gloc)

(Foto Správa PraÏského hradu, Jan Gloc)

Zprávy památkové péãe / roãník 69 / 2009 / ãíslo 6 / M AT E R I Á L I E , S T U D I E | Vá c l a v R Y B A ¤ Í K / K e v z n i k u a o s u d Û m s o c h y s v. Vá c l a v a z e S v a t o v á c l a v s k é k a p l e k a t e d r á l y s v. V í t a v P r a z e

449

mastr_06.qxd

10.12.2009

14:07

Stránka 450

3a

3b

Autorství a datování sochy

3c

Podoba sochy a její promûny

Obr. 3. Nejstar‰í vyobrazení Parléfiovy sochy sv. Václava:

To, Ïe autorem sochy byl samotn˘ Petr Parléfi,

Obecnû málo známou skuteãností je, Ïe Parléfio-

a) Josef Mánes (pfied lety 1836–1838), b) Josef Kostenec

jak mimo jiné usoudil jiÏ v roce 1837 Václav Michal

va socha sv. Václava není plnû trojrozmûrn˘m dí-

(1853), c) Franti‰ek ·ír (pfied rokem 1856), d) Franz

Pe‰ina a jak naznaãuje jeho mistrovsk˘ ‰títek se

lem. Sochafisky je totiÏ kromû hlavy detailnû zpra-

Bock (1857), e) Josef Hellich (1858), f ) Baltazar Kutina

zdvojenou úhelnicí na jejím podnoÏí, je tûÏko zpo-

cována a polychromována jen zepfiedu a po obou

(Adolf Liebscher?, 1885; pfiedloha oti‰tûna obrácenû). Vy-

chybnitelné. Takové vrcholné dílo mohl vytvofiit jen

bocích, zatímco zezadu, zhruba na ãtvrtinû aÏ pûti-

obrazení 3a a 3c podle originálÛ v Národní galerii, sbírka

umûlec mimofiádn˘ch kvalit, jaké z celé svatovít-

nû celkového povrchu, je jen hrubûji opracována,

grafiky a kresby, ostatní kopie z publikací citovan˘ch v po-

ské hutû mûl právû jen Parléfi. Sporná je ale stále

silnû vytmelena a nepolychromována. Z toho vypl˘-

otázka, jakou roli pfii vzniku sochy mûl kameník,

vá, Ïe byla od poãátku zam˘‰lena k umístûní ke stû-

pozdûji pravdûpodobnû parléfi Jindfiich (Henrich),

nû, buì ve Svatováclavské kapli, nebo v tabernáklu

kter ˘ na ní podle dochovan˘ch úãtÛ po pût dní

nad jejím jihov˘chodním nároÏí, moÏná i jinde.

5

v t˘dnu po 3. dubnu 1373 za mzdu 30 gro‰Û pro-

8

známkách.

■ Poznámky

Stejnû tak je málo známou skuteãností, Ïe so-

3 ·lo o v˘stavu Stavitelé katedrály, trvající od 6. fiíjna

kazatelnû pracoval. Mohly to b˘t dokonãovací

cha v souãasné podobû není stoprocentním origi-

1999 do 27. února 2000 (a nikoliv 2002) ve Starém pa-

práce, ale i práce pfiípravné. V prvém pfiípadû mu-

nálem. UÏ autor dramat a historick˘ch próz, diva-

láci na PraÏském hradû.

sely b˘t provádûny je‰tû pfied osazením sochy,

delní kritik a teoretik a kulturní historik Ferdinand

4 Václav RYBA¤ÍK: PraÏské sochy a pomníky sv. Václava,

aby k ní byl pfiístup. TûÏko si lze totiÏ pfiedstavit,

Bedfiich Mikovec pfii jejím popisu z roku 1858

Ïe by dokonãovací práce bylo moÏno realizovat

uvádí, Ïe pravá ruka s hofiej‰í ãástí o‰tûpu a d˘ka

(10), 2009, ã. 1, s. 23–30.

na jiÏ osazené so‰e, obtíÏnû pfiístupné pfii v˘-

na pravém boku jsou ulomeny a levice, hofiej‰í

5 Václav M. PE·INA: Krátké popsanj králowského chrámu

chodní stûnû kaple, kde ve víc neÏ ãtyfimetrové

ãást ‰títu a jílec meãe silnû porouchány a Ïe z po-

Pánû praÏského Sw. Wjta, Praha 1837, s. V.

v˘‰ce stojí i dnes, nebo dokonce v tabernáklu

lychromie zÛstaly jen zbytky. V roce 1906 tehdej‰í

6 Josef NEUWIRTH: Die Wochenrechnungen und der Bet-

nad jejím jihov˘chodním vnûj‰ím nároÏím, kde

metropolitní kanovník Antonín Podlaha s architek-

rieb des Prager Dombaues in den Jahren 1372–1378,

zfiejmû také nûjak˘ ãas stála. Druhou moÏností

tem Kamilem Hilbertem

10

Jindfiichovy úãasti mohla b˘t kamenická pfiíprava

chy dokládají, Ïe uvedená i nûkterá dal‰í drobnûj-

7 I. HLOBIL, cit. v pozn. 1, s. 74.

surového kamenného bloku pro samotnou tvorbu

‰í po‰kození na obliãeji a rouchu byla opravena

8 I. HLOBIL, cit. v pozn. 1, fotografie pfied s. 65, spodní

sochy, obvykl˘ postup takové ãinnosti. JelikoÏ

v roce 1866 sochafiem Eduardem Vesel˘m. Sou-

dvû fotografie oti‰tûny pfietoãenû.

Jindfiich na so‰e prokazatelnû pracoval poãát-

ãasnû konstatují, Ïe na so‰e jsou nadále jen zbyt-

9 Ferdinand B. MIKOVEC: Socha sv. Václava v pern‰tein-

kem dubna 1373, je pravdûpodobnûj‰í, Ïe socha

ky pÛvodní polychromie, která v té dobû je‰tû ob-

ské kapli chrámu svato-vítského v Praze, in: StaroÏitnosti

nevznikla v roce 1372, pfied zahájením prací na

novena nebyla.

a Památky zemû âeské, díl I., 1958, s. 42–46. (StaÈ vy-

6

9

uvádûjí a fotografií so-

in: Za starou Prahu – Vûstník Klubu Za starou Prahu 39

Praha 1890, s. 90.

inkrustacích a nástûnn˘ch malbách ve Svatovác-

Pfiesnou, tedy fotografickou podobu sochy

lavské kapli v srpnu téhoÏ roku, jak se domnívá

pfied její sochafiskou opravou neznáme, k dispozi-

v roce 1860.)

Hlobil, ale buì v letech 1372–1373, nebo aÏ

ci jsou jen její kresby. Hlobil jako nejstar‰í uvádí

10 Antonín PODLAHA, Kamil HILBERT: Metropolitní chrám

v roce 1373.

kresbu Josefa Hellicha z roku 1853, zobrazující

sv. Víta, Praha 1906, s. 131, 135–136.

7

450

‰la v 3. se‰itu v roce 1858, cel˘ díl pak byl dokonãen


mastr_06.qxd

10.12.2009

14:07

Stránka 451

3e

3d

3f

vepfiedu. I tato kresba je tedy dost odli‰ná od ori-

■ Poznámky

a pak kresbu samotné sochy

ginálu. Podobá se (aÏ na scházející d˘ku a jílec

11 ·lo o prémii Jednoty v˘tvarn˘ch umûlcÛ v âechách na

od téhoÏ autora z let 1858–1860 jako ilustraci

meãe) jiné kresbû, litografii, kterou vydal nezná-

rok 1853. Národní galerie Praha, sbírka grafiky a kresby,

mo kdy, ale témûfi jistû pfied rokem 1856, a tedy

inv. ã. R 88628; zde pod inv. ã. K 21599 i skica s jin˘m

náv‰tûvu Karla IV. v Parléfiovû dílnû právû pfied sochou sv. Václava,

11

12

„k ãlánku F. B. Mikowce“,

kterou také reprodu-

kuje. Hellich v obou tûchto kresbách zjevnû dopl-

dfiíve, praÏsk˘ kamenotiskafi Franti‰ek ·ír.

14

rozestavûním osob pfied sochou sv. Václava, které tak od-

nil scházející ãásti sochy, ale rozdílnû – na star‰í

Existuje v‰ak vyobrazení sochy nepochybnû

kresbû (litografie) socha nemá d˘ku ani kopí, so-

star‰í (a moÏná nejstar‰í vÛbec) neÏ vyobrazení

12 Ferdinand B. MIKOVEC, cit. v pozn. 9.

cha na mlad‰í kresbû (ocelor yt) naopak na pra-

Bockovo, obû Hellichova i ·írovo. Je to kresba,

13 Franz BOCK: Die Moldaubrücke in Prag, ihr Baumeis-

vém boku d˘ku a v pravé ruce kopí má. V obou pfií-

nebo spí‰ náãr t, kter ˘ nakreslil Josef Mánes

padech stojí na nízkém profilovaném podstavci,

nûkdy pfied léty 1836–1838, neÏ namaloval svÛj

Nr. 14, s. 172–174 (+ pfiíloha s vyobrazením), Nr. 15,

podobném tomu, na kterém stojí i dnes, a mezi

první obraz sv. Václava. Zobrazuje na ní sochu ve

s. 185–187, Köln 1857. Autor, knûz a konzervátor arci-

chodidly na podnoÏí má ‰títek s parléfiovskou

stavu pfied restaurováním, tedy bez pravého

biskupského muzea v Kolínû nad R˘nem, kresbu pofiídil

mistrovskou znaãkou. Oproti souãasné podobû

pfiedloktí, bez d˘ky a bez kopí, ale i se ‰títkem

v létû 1857, kdyÏ v Praze posuzoval a kreslil ãeské koru-

originálu má v‰ak socha na obou kresbách na le-

s parléfiovskou znaãkou a navíc s oãíslovan˘mi

novaãní klenoty. Podle Rudolfa ROUâKA: Chrám sv. Víta,

vém boku vyãnívající jílec meãe. Zajímavé je, Ïe na

detaily obleãení. Jílec meãe je v‰ak jen naãrtnut,

dûjiny a prÛvodce, Praha 1948, s. 92, mûl v tomtéÏ roce

obou kresbách Václavova levice spoãívá na vyso-

stejnû jako ‰tít, sahající aÏ k patû sochy a dole

publikovat jin˘ ãlánek, vûnovan˘ samotné so‰e sv. Václa-

kém (asi 95 cm pfii v˘‰ce sochy 200 cm) gotickém

zatoãen˘ vzhÛru. Jin˘m vyobrazením nerestauro-

va (Peter Parlers Wenzelstatue in Prag) v ãasopisu Kunst-

‰títu, ‰piãkou opfieném o úpatí sochy. Na restau-

vané sochy je nepfiíli‰ zdafiilá litografie Josefa Ko-

blatt, s. 186. Ten se v‰ak pfies ve‰kerou snahu v knihov-

16

15

kr˘vá d˘ku na jejím pravém boku.

ter und ihre Bildwerke, in: Organ für christliche Kunst, 7,

rovaném originálu je ale ‰tít asi o 25 cm krat‰í

stence z roku 1853.

Socha na ní nemá pravé

nách nejen v âR, ale ani SRN nepodafiilo vyhledat. Pro

neÏ na mlad‰í (a v podstatû i na star‰í) Hellichovû

pfiedloktí, d˘ku ani jílec meãe, má pfiikreslen˘

shodu údajÛ o roce vydání i ãísle stránky s popisem so-

kresbû a sv. Václav ho má zavû‰en za popruh na

parléfiovsk˘ ‰títek, ãást kopí a aÏ k patû sochy

chy je pravdûpodobné, Ïe Rouãek mûl na mysli jen v˘‰e

levém zápûstí.

sahající a opût nahoru zahnut˘ ‰tít. Zajímav˘ je

uveden˘ BockÛv ãlánek, kter˘ naopak necituje.

lineární prouÏek (obnaÏená kovová v˘ztuÏ?) na le-

14 Národní galerie Praha, sbírka grafiky a kresby, inv.

vém pfiedloktí.

ã. R 70492. Obraz musel existovat jiÏ v bfieznu 1856, jak

Hlobil za nejstar‰í vyobrazení samotné sochy pokládá a také reprodukuje litografii, kterou otiskl v roce 1857 Franz Bock v ãlánku o Karlovû

Sochu sv. Václava po její sochafiské opravû

vypl˘vá ze zápisu o konfiskaci v ·írovû tiskárnû z té doby

tedy je‰tû pfied sochafiskou opravou so-

v roce 1885 nakreslil údajnû Baltazar Kutina (pod-

(viz Franti‰ek ROUBÍK: Z ãinnosti ·írovy kamenotiskárny

chy v roce 1866. Svat˘ Václav je na ní bez d˘ky

le monogramu na kresbû ale spí‰e Adolf Lieb-

v l. 1844–1865, in: âasopis spoleãnosti staroÏitností,

a meãe, ale má doplnûnu pravou paÏi, ve které

scher) pro rozsáhlou monografii âechy,

drÏí praporec. V levé ruce pfiidrÏuje gotick˘ ‰tít,

nedopatfiením oti‰tûnou v pfietoãeném postoji.


kter˘ spolu se sochou stojí ne na zvlnûném pod-

Socha na ní má doplnûné pravé pfiedloktí, na pra-

ã. K 795.

noÏí, ale na hladkém deskovitém ‰estibokém

vém boku d˘ku (respektive jen její pochvu) a jiÏ

16 Illustrir te Chronik von Böhmen. 2. Bd, Prag, pfied

podstavci se ‰títkem s parléfiovskou znaãkou

krat‰í gotick˘ ‰tít, ale schází jí praporec nebo ko-

s. 379.

13

mostû,

17

i kdyÏ

54, 1946, s. 121–125).


451

mastr_06.qxd

10.12.2009

14:07

Stránka 452

Obr. 4. Josef Hellich, 1853, Karel IV. v Parléfiovû dílnû pfied sochou sv. Václava. (Podle originálu v Národní galerii)

■ Poznámky 17 Emanuel TONNER: Chrám sv. Víta, in: âechy, díl III, Praha 1885, s. 26–105, vyobrazení na s. 88. 18 Josef NEUWIRTH: Die Wandgemälde in der Wenzelskapelle des Prager Dome sund ihr Meister, in: Studien zur Geschichte der Gothik in Böhmen. Prag 1899, vyobrazení na s. 24. 19 A. PODLAHA, K. HILBERT, cit. v pozn. 10, s. 131. 20 Alfred STIX: Die monumentale Plastik der Prager Dombauhütte um die Wende des XIV. und XV. Jahrhunderts, in: Kunstgeschichtliches Jahrbuch der k. k. Zentral-Kommision für Erforschung und Erhaltung der Kunst- und His4

torischen Denkmale, Hft. IV, Wien 1908, s. 69–132. 21 Ivo HLOBIL: Der Prager hl. Wenzel von Peter Parler –

pí, jílec meãe a navíc také parléfiovsk˘ ‰títek na

meãe a pravdûpodobnû i pÛvodní jílec a nejspí‰

Forsetzung eines hunder tjährigen Diskurses mit neuen

podnoÏí, po kterém je zakreslena jen mûlká ne-

i celá pÛvodní d˘ka, a také Ïe ‰títek s parléfiov-

Argumenten, in: Umûní, 54, 2006, s. 37; jelikoÏ socha

pravidelná kráterovitá prohlubeÀ.

skou znaãkou pfiinejmen‰ím v letech 1885–1912

na fotografii je‰tû nemá polychromii a kopí, které dostala

na so‰e pevnû pfiipevnûn nebyl.

aÏ v roce 1913, je pravdûpodobnûj‰í, Ïe fotografie vznik-

Fotografickou podobu sochy sv. Václava po její sochafiské restauraci Eduardem Vesel˘m v roce 1866 pak podle Hlobila zobrazuje jako nejstar‰í

la uÏ roku 1912.

Materiálová charakteristika sochy

fotografie Karla Bellmanna z Prahy, zvefiejnûná v roce 1899 Josefem Neuwir them,

18

22 Eli‰ka FUâÍKOVÁ, Martin HALATA, Klára HALMANOVÁ,

Socha sv. Václava byla vytesána z jednoho ku-

Pavel SCHEUFLER: PraÏsk˘ hrad ve fotografii (1856–

a pak po-

su kamene, jehoÏ druh a také pÛvod byly v minu-

1900), Praha 2005, fotografie na s. 87.

dobná od neznámého fotografa (také Karel Bell-

losti rÛznû interpretovány. Mikovec ve svém prv-

23 F. B. MIKOVEC, cit. v pozn. 9.

mann?), zvefiejnûná v roce 1906 Antonínem Pod-

ním popisu sochy z roku 1858

lahou a Kamilem Hilber tem.

19

Socha na obou

23

tento kámen

oznaãuje za tvrd˘ pískovec, obdobnû jako Bock 25

24

Dome von St. Veit zu Prag, in: Mittheilungen der k. k.

snímcích stojí bez podstavce v interiéru (pravdû-

nebo Rytífi Vladyka z Marianova.

podobnû na chodbû nebo schodi‰ti ve Starém

ka Ekerta

probo‰tství), v prvém pfiípadû v koutu, v druhém

Opitze

mimo nûj, pfiiãemÏ jí kromû kopí schází i jílec me-

bil

ãe. Dva roky potom otiskl Alfred Stix cel˘ soubor

do jisté míry – s odvoláním na restaurátora Jifiího

26 Franti‰ek EKERT: Posvátná místa královského hl.

fotografií parléfiovsk˘ch sochafisk˘ch dûl, mezi ni-

Novotného – opakuje i v roce 2007. Podle Faj-

mûsta Prahy, sv. I, Praha 1883, s. 64.

20

mi i sochy sv. Václava.

Tento snímek byl pofiízen

ta

28

29

27

26

Podle Franti‰-

24 F. BOCK: Die Inschriften und Büsten der Gallerie im

Central-Commision, 2, Wien 1857, s. 186.

je socha z bílé opuky, podle Josefa

25 Rytífi VLADYKA Z MARIANOVA: Arcichrám na hradû

z nepfiíli‰ odolného vápence. Ivo Hlo-

PraÏském s dûjinami království ãeského, âeské Budûjovi-

horninu sochy oznaãuje za prachovec, coÏ

se jedná o opuku (vápenec tûÏen˘ v lomech

ce 1876, s. 217–218.

27 Josef OPITZ: Sochafiství v âechách v dobû Lucembur-

v koutû stejné chodby nebo schodi‰tû, ale oproti

nedaleko Prahy) s pískovcov˘m podílem. Ostatní

kÛ, I. díl, Praha 1935.

pfiedchozím dvûma fotografiím uÏ socha nemá na

autofii, ktefií se k druhu kamene vyjadfiují, pouÏí-

28 Ivo HLOBIL: Katedrála sv. Víta v Praze, Lond˘n 1995,

podnoÏí ‰títek s parléfiovskou znaãkou, jen nepra-

vají termín opuka. Málokter˘ z nich ale mûl moÏ-

s. 14.

videlnou prohlubeÀ po nûm. Namísto ‰títku má

nost sochu studovat z bezprostfiední blízkosti.

29 Jifií FAJT: Sv. Václav se znakem rodiny ParléfiÛ, in: Ka-

prohlubeÀ i socha umístûná jiÏ na fiímse v kapli 21

sv. Václava také na fotografii z roku 1913.

Podle Hlobila

30

potfiebn˘ mikro- a makrosko-

rel IV., císafi z BoÏí milosti. Kultura a umûní za vlády Lu-

pick˘ prÛzkum pro pfiesnûj‰í identifikaci kamene

cemburkÛ 1310–1437, Praha 2006, s. 222–224.

Také v tomto pfiípadû v‰ak existuje je‰tû star‰í

na so‰e snesené v roce 1999 proveden nebyl,

30 I. HLOBIL, cit. v pozn. 1, s. 68.

fotografick˘ snímek sochafisky restaurované sochy,

coÏ ale není pravda. Pfii jejím rozsáhlém restaurá-

31 ·lo o rozsáhl˘ pfiírodovûdn˘ a restaurátorsk˘ prÛzkum,

kter˘ Hlobil neuvádí. Byl pofiízen kolem roku 1870

torském prÛzkumu v letech 1999–2000, prová-

zahrnující fotogrammetrické zamûfiení sochy, její ultrazvu-

znám˘m praÏsk˘m fotografem Franti‰kem Fridri-

dûném pro odbor památkové péãe Kanceláfie

kov˘ prÛzkum, prÛzkum povrchov˘ch vrstev polychromie,

chem a zobrazuje sochu bez podstavce ve dvofie

prezidenta republiky t˘mem oborníkÛ pod vede-

anal˘zu horniny, tmelÛ a vodorozpustn˘ch solí, lokalizaci

22

kovov˘ch ãástí sochy a klimatologická mûfiení. Jednotlivé

nû jako na Bellmannovû fotografii nebo fotografiích

vûnována i petrografickému charakteru její horni-

metody byly uzavírány dílãími zprávami, ale ze souhrnné

schází kopí, ale stejnû jako na nich má d˘ku, ‰títek

ny. Ze sochy bylo pfiitom ve tfiech etapách ode-

zprávy je na PraÏském hradû (Správa PraÏského hradu –

s parléfiovskou znaãkou a navíc i jílec meãe.

bráno pfiinejmen‰ím sedm vzorkÛ, vût‰ina z jejího

oddûlení umûleck˘ch sbírek) i u spoleãnosti Gema Art ulo-

Z v˘‰e uvedeného vypl˘vá, Ïe souãasná socha

podnoÏí, jeden vzorek z po‰kozeného místa na

Ïena jen nepodepsaná a nedatovaná textová ãást (11

má oproti originálu z druhé poloviny 19. století

plá‰ti pod levou rukou a jeden ze ‰títku s parlé-

stran) bez pfiíloh. Koordinátor prÛzkumu Ing. Petr Justa

kromû nové polychromie novodobé kopí (i kdyÏ

fiovskou znaãkou. Z tûchto vzorkÛ byly vyhotoveny

a také nûktefií autofii dílãích prÛzkumÛ (Ing. Karol Bayer,

správnû by to mûl b˘t praporec), ale schází jí jílec

v˘brusy a ty zkoumány pod mikroskopem. Ze

RNDr. Zdenûk ·taffen) mi ochotnû poskytli alespoÀ svoje

452

So‰e stej-

31

byla totiÏ pozornost

nûjakého domu (Staré probo‰tství?).

ním spoleãnosti Gema Art,


mastr_06.qxd

10.12.2009

14:07

Stránka 453

32a-c

vypl˘vá, Ïe socha

a nepfiíli‰ kvalitní kfiídové pískovce. V kaÏdém pfií-

■ Poznámky

byla vytesána ze sedimentární horniny charakte-

padû v‰ak podle úãtÛ ‰lo o kusov˘ kámen, pro so-

dílãí zprávy. Odborné publikace o této nepochybnû v˘-

ru karbonátového (vápnitého) prachovce, kter˘ vy-

chafiská díla nevhodn˘.

znamné a nákladné akci se nepodafiilo vyhledat (s v˘jim-

zpráv o tûchto rozborech

sok˘m obsahem CaCO3 hraniãí s prachovit˘m kar-

To, co bylo fieãeno v pfiedchozím textu, se

kou informace o fotogrammetrickém mûfiení v ãasopisu

bonátem. ·títek s parléfiovskou znaãkou je ale uÏ

ov‰em t˘ká pÛvodní sochy, nikoliv doplÀkÛ, kter˘-

Zprávy památkové péãe, 61, 2001, ã. 3, s. 75–77) a zfiej-

právû z takovéhoto prachovitého karbonátu, tedy

mi ji v roce 1866 doplnil sochafi Eduard Vesel˘.

mû ani nebyly sepsány. Nûkteré dílãí prÛzkumy a snímání

ponûkud jiné, i kdyÏ pfiíbuzné horniny. Hornina sa-

Podle manÏelÛ Bayerov˘ch, ktefií tyto doplÀky me-

sochy v letech 1998–1999 zaznamenal dokument Nej-

motné sochy tedy není opukou v petrologickém

todou ultrazvukové transmise v listopadu 1998

star‰í nemocn˘ v âechách, kter˘ pro âeskou televizi nato-

smyslu, zatímco hornina ‰títku se k ní blíÏí. Jedná

pfiesnû vymezili,

se v‰ak v obou pfiípadech o sedimentární horniny,

z nich pravdûpodobnû z odli‰ného materiálu. Je

ho reÏisér Jan Bonûk.

vyskytující se spolu s prav˘mi opukami, do nichÏ

to pfiedev‰ím pfiedloktí a dlaÀ pravé ruky (podle

32a L. KOPECK¯: Popis v˘brusu – vzorek kamene ze so-

obvykle plynule pfiecházejí. Takovéto horniny jsou

jmenovan˘ch jemnozrnn˘ pískovec?), dále ‰títek

chy sv. Václava od Petra Parléfie z chrámu sv. Víta, 3 stra-

typické pro bûlohorské souvrství svrchní kfiídy,

s parléfiovskou znaãkou mezi chodidly sochy, levé

ny, nedatováno. Analyzován jedin˘ vzorek neurãené loka-

v nûmÏ vzhledem k obvykle podobnému vzhledu

dvû tfietiny ‰títu i nûkteré men‰í ãásti. Horninov˘

ce, podle autora nejspí‰ z podnoÏí sochy.

byly v minulosti, a obãas jsou i nyní, lámány pod

charakter tûchto doplÀkÛ, pokr yt˘ pozdûj‰ími

32b Karol BAYER: Anal˘za horniny a tmelÛ ze sochy

spoleãn˘m technick˘m názvem opuka. Kámen so-

tmely, je nyní (s v˘jimkou ‰títku) obtíÏné urãit.

sv. Václava v Praze, 11 stran + pfiíloha, Litomy‰l 26. 9.

chy sv. Václava je tedy moÏno na základû dosa-

Zdá se ale nepravdûpodobné, Ïe by tak zku‰en˘

1999. Vzorky ã. 13 (zadní ãást u mûdûného oka), ã. 14

vadního v˘zkumu oznaãit z petrologického hledis-

sochafi, jak˘m Eduard Vesel˘ byl, sochu doplÀo-

(spodní ãást plintu) a ã. 15 (plá‰È pod levou rukou) analy-

ka za karbonátov˘ prachovec, z tradiãního

val z jiného kamene neÏ z opuky. Nejspí‰ pouÏil

zoval RNDr. Z. ·taffen.

lomafiského hlediska za opuku.

typickou opuku, moÏná uÏ z Pfiední Kopaniny, ze

32c Petrologické vyhodnocení horninov˘ch vzorkÛ ze so-

které byl zanedlouho potom (1868–1873) zhoto-

chy sv. Václava svatovítské katedrály praÏského hradu.

ven nov˘ hlavní oltáfi katedrály.

(3 strany, nedatováno, nepodepsáno). Analyzovány vzor-

Pokud se t˘ãe pÛvodu pouÏitého kamene, Hlobil s odkazem na Jahna

33

uvádí, Ïe jde o opuku

38

jsou pfiinejmen‰ím nejvût‰í

z Pfiední Kopaniny (podle Jahna doslova „z kopaninské opuky“). To ale není doloÏeno a ani prav-

ãila agentura LA BON a kter˘ autorovi ochotnû poskytl je-

ky ã. 2 a 5 (oba z plintu), ã. 3 (‰títek) a ã. 4 (nejasná lo-

Nejstar‰í osudy sochy sv. Václava

kace), údajnû rovnûÏ RNDr. Z. ·taffenem.

dûpodobné. Jahn (kter ˘ mimo jiné tûÏko mohl

O nejstar‰í historii sochy sv. Václava, tedy od

33 Jaroslav J. JAHN: O pfiirozen˘ch kamenech pouÏit˘ch

horninu vysoko umístûné a polychromované so-

jejího vzniku do konce 18. století, máme praktic-

ve velechrámu sv. Víta, in: Kámen, 11, 1929–1930,

chy podrobnû studovat), ale i nûktefií mlad‰í auto-

ky jen dvû, a navíc nejednoznaãné zprávy. První je

s. 1–2, 15–16. (Hlobil cituje podobn˘, ale pozdûj‰í a ãás-

byli a jsou k tomuto názoru svádûni mnohale-

o jak˘chsi malífisk˘ch pracích v kapli sv. Václava

teãnû zkrácen˘ ãlánek téhoÏ autora, oti‰tûn˘ v Památ-

tou existencí opukového lomu v Pfiední Kopaninû,

v letech 1484–1485 s konkrétní zmínkou i o zla-

kách archeologick˘ch v roce 1930.)

kter˘ je i nyní jedin˘m alespoÀ obãas ãinn˘m opu-

tu pro sochu sv. Václava (ad imaginem s. Wen-

34 Napfiíklad P. JUSTA: Restaurování gotick˘ch náhrobkÛ

34

fii

39

kov˘m lomem v Praze a jejím okolí. Je pravda, Ïe

ceslai),

snad pro její polychromování. Druhá

pfiemyslovsk˘ch kníÏat Bfietislava II. a Bofiivoje II. v kated-

v Pfiední Kopaninû byla uÏ nûkdy ve 12. století

mluví o purpurovém plá‰ti, kter ˘ so‰e v roce

rále sv. Víta, in: PraÏsk˘ hrad, programov˘ ãtvr tletník,

postavena rotunda sv. Markéty z opuky, nepo-

1502 daroval Vladislav Jagellonsk˘ (palium de

2003, ã. 1, s. 9–10.

chybnû místního pÛvodu. Stejnû tak je ale prav-

purpura rubea supra imaginem s. Wenceslai).

40

da, Ïe ve stejné dobû byla opuka v daleko vût‰í

Z obou tûchto zmínek je moÏno usuzovat, Ïe

Kámen, 9, 2003, ã. 3, s. 17–22; t˘Ï: Z minulosti praÏ-

mífie lámána v bûlohorském souvrství pfiedev‰ím

v tûch letech byla socha nejspí‰ ve svatováclav-

sk˘ch lomÛ (2), in: Kámen, 10, 2004, ã. 1, s. 11–17.

na Petfiínû (petfiínská nebo strahovská opuka)

ské kapli, protoÏe by tûÏko mohla b˘t polychro-

36 Ivo HLOBIL: K pÛvodu opuky parléfiovsk˘ch dûl v t˘-

mována nebo odûna plá‰tûm nûkde v exteriéru.

denních úãtech katedrály sv. Víta, in: Zprávy památkové

a Bílé hofie (bûlohorská opuka)

35

a Ïe zde uÏ teh-

35 Václav RYBA¤ÍK: Z minulosti praÏsk˘ch lomÛ (1), in:

dy, a tím spí‰ ve druhé polovinû 14. století, bylo

Socha sv. Václava byla uÏ od svého vzniku více-

péãe, 55, 1995, ã. 6, s. 202–203. K tomu Václav

toto souvrství odkryto v nesrovnatelnû vût‰í moc-

ménû spojená se Svatováclavskou kaplí, a tak je

RYBA¤ÍK: K ãlánku dr. I. Hlobila o pÛvodu opuky parléfiov-

nosti, neÏ tomu mohlo b˘t v Pfiední Kopaninû.

na její historii moÏno usuzovat také z historie kap-

sk˘ch dûl v úãtech svatovítské hutû, in: Zprávy památko-

Tím zde byly zpfiístupnûny i mocnûj‰í a celistvûj‰í

le i celé katedrály. Je pravdûpodobné, Ïe sochy

vé péãe, 55, 1995, ã. 6, s. 204.

sochafisky vyuÏitelné spodní vrstvy, z nichÏ mohly

se nijak v˘znamnû nedotklo ani oloupení hrobu

37 Jan ZAV¤EL: Petrografie stavebních kamenÛ Juditina

b˘t vylamovány i víc neÏ 2 m velké monolity pro

sv. Václava v této kapli Zikmundov˘mi vojsky

mostu, in: Kámen, 6, 2000, ã. 2, s. 53–66, se domnívá,

sochafiská díla parléfiovské hutû. Navíc byly zdej-

29. ãervence 1420, ani niãení oltáfiÛ, obrazÛ

Ïe takovéto Ïelezité pískovce pocházejí z Petfiína; Jaroslav

‰í opukové lomy vÛãi rozestavûné katedrále

a soch v celé katedrále praÏskou radikální chudi-

VALEâKA: Juditin most v Praze a „petfiínské“ Ïelezité pís-

sv. Víta bliÏ‰í a dostupnûj‰í, neÏ tomu bylo v pfií-

nou 10. ãervna 1421. Sochu sv. Václava zfiejmû

kovce, in: Zprávy o geologick˘ch v˘zkumech v roce 2005,

padû Pfiední Kopaniny.

nepoznamenal ani katastrofální poÏár 2. ãervna

s. 170–173, to ale na základû anal˘zy v˘sledkÛ ‰esti vrtÛ

V této souvislosti je namístû pfiipomenout zá-

1541, kter˘ se z Malé Strany roz‰ífiil i na Hradãa-

v prostoru Petfiína povaÏuje za nepravdûpodobné.

hadnou horninu, která byla na stavbu katedrály

ny a PraÏsk˘ hrad vãetnû katedrály. Zatímco zafií-

38 TaÈjana BAYEROVÁ, Karol BAYER: Socha sv. Václava

podle úãtÛ v letech 1372–1373 a 1376–1378

zení samotné Svatováclavské kaple se tento po-

z katedrály sv. Víta v Praze, nedestruktivní prÛzkum me-

dováÏena z Petfiína a naz˘vána crzemenicz, krze-

Ïár dotkl jen ãásteãnû, shofiela a zfiítila se její

todou ultrazvukové transmise, 18 stran + 4 fotografie,

menicz a podobnû. O ní se Hlobil pfied ãasem do-

stfiecha. Socha v té dobû asi musela b˘t v kapli

prosinec 1998.

mníval, Ïe právû ona byla materiálem pro parlé-

(nebo jinde v chrámu), protoÏe v tabernáklu na je-

39 Antonín PODLAHA: Z úãtÛ kostela svatovítského v Pra-

36

jím jihov˘chodním nároÏí by takov˘to Ïár bez úho-

ze z konce XV. a z poãátku XVI. století, in: Památky ar-

ny (pfiinejmen‰ím zãervenáním její opuky) tûÏko

cheologické a místopisné, 26, 1914, s. 127–130.

fiovská sochafiská díla.

Z Petfiína to mohla b˘t

jen opuka nebo Ïelezité pískovce

37

nebo bûÏné


453

mastr_06.qxd

10.12.2009

14:07

Stránka 454

zmínûném tabernáklu není zakreslena ani na vel-

Osudy sochy v 19. století Zajímavé jsou osudy sochy sv. Václava v 19. a v první polovinû 20. století. Socha byla podle 42

Mikovce

mi podrobném plánu ãásti jiÏního prÛãelí kated53

rály v díle Carla Julia Senffa z roku 1831.

Z toho

sejmuta z popudu kanovníka a stráÏce

vypl˘vá, Ïe odtud musela b˘t sejmuta uÏ pfied ro-

dómu Václava Michala Pe‰iny, pozdûj‰ího r ytífie

kem 1826, tedy nûk˘m jin˘m neÏ Pe‰inou! Je tedy

z âechorodu, z tabernáklu nad jihov˘chodním ná-

takfika jisté, Ïe Mikovcem udávané sejmutí sochy

roÏím svatováclavské kaple. Podle Hlobila se tak

kanovníkem Pe‰inou se nezakládá na pravdû. Jeli-

stalo v polovinû 19. století, pfiiãemÏ se socha v ro-

koÏ je to pfiitom jediná takováto známá písemná in-

ce 1847 nacházela v Hazmburské kapli, pak v kap-

formace, nabízí se otázka, kdy socha v tabernáklu

li Nejsvûtûj‰í Trojice a v roce 1905 na schodi‰ti

vÛbec stála a kdy potom byla odtud sejmuta. Po-

b˘valého probo‰tství. Skuteãností ale je, Ïe socha

kud k tomu do‰lo v 19. století a pfied rokem 1826,

musela b˘t sejmuta podstatnû dfiíve. Pe‰ina totiÏ

pak nejspí‰ v letech 1821–1822, kdy probíhaly

43

v popisu chrámu sv. Víta uÏ z roku 1837

u kaple

vût‰í opravy plá‰tû katedrály,

54

nebo se to stalo

Nejsvûtûj‰í Trojice doslova pí‰e, Ïe „pod nedosta-

dokonce jiÏ v letech 1704–1707, kdy byly opravo-

wen˘m oblaukem, we w˘klenku, stogj socha swat.

vány v‰echny oblouky opûrného systému katedrály

Wáclawa, od Arlera, druhého stawitele kostela, te-

a kaple sv. Václava dostala nov˘ krov a stfiechu.

55

saná“. Socha byla tedy v této kapli prokazatelnû uÏ v roce 1837 a je záhadou, proã ji o deset let 44

pozdûji Mikovec

a také zfiejmû podle nûho v ro45

ce 1855 Legis Glückselig 5

lokalizují do sousední

Osudy sochy ve 20. století Do Svatováclavské kaple na souãasné místo na její v˘chodní stûnû byla socha umístûna aÏ

46

Hazmburské kaple. Mikovec ji totiÏ v roce 1858

opût popisuje z kaple Nejsvûtûj‰í Trojice, tehdy Obr. 5. Vincenc Morstadt, 1826, jiÏní prÛãelí gotické ãás-

naz˘vané téÏ kaplí Pernsteinskou, pfiiãemÏ pí‰e,

■ Poznámky

ti katedrály sv. Víta se ‰ipkou vyznaãen˘m prázdn˘m ta-

Ïe sochu sÀal z exteriéru dómu kanovník Pe‰ina

40 Antonín PODLAHA, Eduard ·ITTLER: Chrámov˘ poklad

bernáklem nad jihov˘chodním nároÏím Svatováclavské

a Ïe byla uloÏena „do kaple sv. Trojice vedle vel-

u sv. Víta v Praze, Praha 1903, s. 97.

kaple. (Podle originálu v Národní galerii)

ké vûÏe“. V anonymním ãlánku v ãasopisu Zlatá

41 Vyobrazení A. PODLAHA, K. HILBERT, cit. v pozn. 10,

Praha z 1. kvûtna 1864 je socha zase

tabulka V., obrázek B.

lokalizována do kaple „HaÏmburské“, rytífi Vlady-

42 F. B. MIKOVEC, cit. v pozn. 9.

pfiestála. Sochy se zfiejmû nedotklo ani pusto‰ení

ka z Marianova v roce 1876 naopak v popisu kap-

43 V. M. PE·INA, cit. v pozn. 5.

oltáfiÛ, obrazÛ a soch v katedrále 21., 27. a 28.

le Nejsvûtûj‰í Trojice fiíká, Ïe „na stûnû v pfiede-

44 F. B. MIKOWEC: O stawiteli Petrovi Gmynda, mylnû Ar-

prosince 1619, iniciované kalvínsk˘mi kazateli.

dvofií jest dosti hluboko pfiipraven˘ v˘klenek,

ler zwaném, in: Kwûty, 14, 1847, s. 126–127, 130–131.

Pokud snad socha pfii v˘‰e uvádûn˘ch událos-

v nûmÏ socha svat. Václava dlouh˘ ãas umístûna 47

byla“.

kaple mezi vyobrazeními dvou andûlÛ a ãesk˘ch

socha má b˘t umístûna na nov˘ podstavec do kap-

patronÛ po stranách, která pÛvodnû podle Aloise

le sv. Silvestra (·imona a Judy, nyní sv. KfiíÏe),

a Mar tina Mar tanov˘ch pocházejí pravdûpodob-

ale zda k tomu do‰lo, není známo. Stejnû tak ne-

PraÏském s dûjinami království âeského, Budûjovice

nû uÏ z doby Karla IV., musela b˘t odtud sejmuta

ní známo, zda socha byla v témÏe roce vystavena

1876, s. 217–218.

nejpozdûji pfied roky 1694–1710. Tehdy totiÏ ar-

ve Vídni, jak uvádí bez jak˘chkoliv podrobností

48 Franti‰ek EKERT: Posvátná místa královského hl.

cibiskup Jan Josef hrabû Breuner nechal upro-

Marie Kostílková.

stfied této stûny kaple postavit dfievûn˘ barokní

Antonína Podlahy a Kamila Hilberta stála na scho-

ostatkov˘ oltáfi.

41

Ten vysoce pfiesahoval fiímsu,

na níÏ socha sv. Václava stála a která kvÛli novému oltáfii musela b˘t osekána.

Franti‰ek Ekert pak v roce 1883 pí‰e, Ïe

45 Leis GLÜCKSELIG: Der Prager Dom zu St. Veit, Prag

tech i v dobû mezi nimi stála na v˘chodní stûnû

49

48

V roce 1906 uÏ socha podle 50

di‰ti v b˘valém probo‰tství,

které tehdy slouÏilo

51

jako stavební kanceláfi dómu.

Kdy byla konkrétnû socha z katedrály sÀata, se

und Leitmeritz 1855, s. 14. 46 F. B. MIKOVEC, cit. v pozn. 9. 47 Rytífi VLADYKA Z MARIANOVA: Arcichrám na hradû

mûsta Prahy, sv. I, Praha 1883, s. 64. 49 Marie KOSTÍLKOVÁ: Zpráva o restaurování gotické sochy sv. Václava umístûné ve stejnojmenné kapli katedrály sv. Víta, 31. 10. 1998, 2 strany. Také v˘roãní zpráva Jednoty za rok 1883 se o niãem takovém nezmiÀuje.

Bombardování katedrály pfii pruském obléhání

nepodafiilo zjistit. Pokud by byla snesena skuteã-

Prahy mezi 30. kvûtnem a 19. ãervnem 1757 asi

nû Pe‰inou, jak pí‰e Mikovec, muselo se tak stát

51 Antonín PODLAHA: Sv. Václava hrob a ostatky, Praha

také kapli a so‰e neublíÏilo. Na chrám bylo sice

mezi rokem 1832, kdy byl Pe‰ina jmenován ka-

1911, s. 58.

vystfieleno údajnû 22 000 kulí a zápaln˘ch pum

novníkem a stráÏcem svatovítského dómu a pfie-


(které napfiíklad jen 9. ãervna prorazily stfiechu

sídlil z Moravy do Prahy, a v˘‰e uveden˘m rokem

ã. K 28803.

na 215 místech, pfiiãemÏ zaãalo tfiicetkrát hofiet),

1837. Ve skuteãnosti to ale muselo b˘t jinak

53 Carl J. SENFF: Die Domkirche zu St. Veit, Berlin 1831,

ale ostfielování bylo vedeno ze stanovi‰È za Stra-

a dfiív. Na velice podrobném vyobrazení jiÏního prÛ-

blat 3.

hovskou bránou, na stranû odvrácené od kaple

ãelí katedrály sv. Víta od Vincence Morstadta z ro-

54 Pavel ZAHRADNÍK: Stavební dûjiny svatovítské kated-

sv. Václava. Ta tak byla chránûna vûÏí i v˘raznû

ku 1826

pfiev˘‰en˘mi stfiechami hlavní i pfiíãné lodi. Pfii ta-

vnûj‰ím nároÏím Svatováclavské kaple Ïádná so-

kové péãe, 54, 1994, ã. 8, s. 295–304.

kové intenzitû stfielby ov‰em není vylouãeno, Ïe

cha vyobrazena není. Pfii povûstné Morstadtovû

55 Antonín PODLAHA: Oprava chrámu Svatovítského na

i exteriér Svatováclavské kaple mohla nûjaká

peãlivosti je prakticky vylouãeno, Ïe by sochu v ta-

poãátku XVIII. století, in: Památky archeologické a místo-

zbloudilá nebo odraÏená koule ãi puma po‰kodit.

bernáklu pfiehlédl a nezakreslil. Îádná socha ve

pisné, XIX, 1900–1901, s. 551–554.

454

52

totiÏ v tabernáklu nad jihov˘chodním

50 A. PODLAHA, K. HILBERT, cit. v pozn. 10.

rály od husitství do poloviny 19. století, in: Zprávy památ-


mastr_06.qxd

10.12.2009

14:07

Stránka 455

v rámci Hilber tovy úpravy kaple v roce 1912.

56

Komise 18. kvûtna toho roku doporuãila sochu

1938 od nûho odebrala 283 kusÛ tûchto odlitkÛ, které postupnû rozprodávala.

64

57 Roãník Jednoty pro dostavûní hlavního chrámu sv. Víta na hradû PraÏském za správní rok 1906, Praha 1907.

umístit na vodorovnou fiímsu uprostfied skupiny

Za druhé svûtové války, v druhé polovinû roku

58 Ze zprávy Jednoty není jasné, jakou podobu tento zá-

andûlÛ a zemsk˘ch patronÛ, „kde jiÏ v dobû gotic-

1942, Jednota zahájila práce k zabezpeãení pa-

vûs mûl. Pfii snesení sochy v ãervenci 1999 bylo zji‰tûno,

ké a renaisanãní stávala…“ Socha sem byla na

mátek z katedrály pfied jejich po‰kozením nebo

Ïe jde o hák, na nûmÏ je socha zavû‰ena mûdûn˘m

fiímsu obnovenou v roce 1906

57

a na nov˘ pod-

zniãením pfiípadn˘mi nálety. V této souvislosti byla

okem, zasazen˘m v její zadní levé ãásti ve v˘‰i lopatek.

stavec (trnoÏ), zhotoven˘ kamenickou dílnou hu-

Parléfiova socha sejmuta, podrobnû prozkoumána

59 Podrobnûji je o problematice obnovy polychromie so-

tû v roce 1912, osazena bûhem provádûní dlaÏby

a ofotografována

a sochafiskou dílnou tehdej‰í

chy (ale i o so‰e a obnovû Svatováclavské kaple vÛbec)

v kapli, nûkdy mezi 25. ãervnem a 31. srpnem

Zemské galerie âechy a Morava pfiesnû odlita.

pojednáno v obsáhlém ãlánku Kaple svatého Václava

1912. Pfii tom byla zabezpeãena „dostateãn˘m

Odlitek byl podle originálu kolorován a umístûn na

v dómu svatovítském v ãasopisu Zlatá Praha ze 16. 5.

závûsem, do zdi zapu‰tûn˘m a olovem zali-

pÛvodní místo na fiímsu svatováclavské kaple. Ori-

1929, s. 354–364, sestaveném podle záznamÛ arch.

ginál pak byl uloÏen v podzemí Letohrádku králov-

Kamila Hilberta, kter˘ v dosavadní bohaté literatufie o so-

ny Anny, které se v‰ak ukázalo b˘t k tomu z klima-

‰e a kapli sv. Václava dosud zmiÀován nebyl (to se t˘ká

pu‰tûno kované rameno pro vûãné svûtlo nad ol-

tického hlediska nevhodné. Proto byla socha

i ãlánku A. PODLAHY, cit. v pozn. 56). Jeden z akvarelÛ

táfiem sv. Jana Evangelisty. V následujícím roce

24. ãervence 1943 pfievezena do letohrádku

Eduarda Veselého, zobrazující polychromii sochy v roce

bylo pak rozhodnuto o obnovení polychromie so-

Hvûzda,

ale zÛstala zde jen krátce. V záfií téhoÏ

1866, byl oti‰tûn v tabulce II. k ãlánku Kamila HILBERTA

chy. Pfii om˘vání neãistot a prachu bylo zji‰tûno,

roku ji totiÏ fieditel galerie Josef Cibulka pfievezl

a Ja‰ka HOFMANA: Die St. Wenzelsstatue im Dom zu St.

Ïe socha byla zfiejmû v roce 1866 opatfiena ‰e-

do zámku v Kolodûjích, kde pfieãkala zbytek vál-

Veit, in: Zeitschrift für Geschichte des Kleiderverschlus-

t˘m“.

58

Souãasnû bylo do nového podstavce sochy za-

67

66

65

doÏlut˘m nátûrem, pod kter˘m se objevily zbytky

ky.

údajnû ne gotické, ale renesanãní polychromie.

vystavena na první pováleãné v˘stavû Národní

Polychromii pak s pfiihlédnutím k jejím zbytkÛm

galerie, v˘stavû vybran˘ch dûl 14.–20. století,

i dokumentaci od Eduarda Veselého z roku

v Mûstské knihovnû v Praze. Galerie sochu vráti-

sv. Víta na hradû PraÏském za správní rok 1913, Praha

59

1866

Od listopadu 1945 do záfií 1946 byla socha 68

ses im Zusammenhang mit der Trachtengeschichte, IV, 1919, s. 59–60. 60 V˘roãní zpráva Jednoty pro dostavûní hlavního chrámu

obnovili nebo doplnili akad. malífi Gustav

la – po nûkolika urgencích – aÏ 24. fiíjna 1946

1914.

Miksch s malífiem Franti‰kem Fröhlichem v roce

a ta pak byla je‰tû do konce mûsíce osazena na

61 V˘roãní zpráva Jednoty pro dostavûní hlavního chrámu

1913. Socha byla nakonec doplnûna mûdûn˘m

své místo ve Svatováclavské kapli. Kopii, která


kopím, které rovnûÏ v roce 1913 dodal znám˘

zde zastupovala originál, pfievzala Národní gale-

1930. Zfiejmû jeden z tûchto odlitkÛ (nepolychromovan˘)

60

69

praÏsk˘ kovolitec Franta An˘Ï.

rie do své úschovy a má ji uloÏenu v depozitáfii.

je umístûn v chodbû ve III. poschodí Nového paláce PraÏ-

V roce 1929 projevilo ministerstvo zahraniã-

Poãátkem roku 1965 byla socha peãlivû re-

ních vûcí zájem prezentovat toto Parléfiovo dílo

staurována akad. malífiem a restaurátorem Jose-

62 Jan NEDVùD: Mezinárodní v˘stava v Barcelonû, Praha

v ãeskoslovenské expozici na mezinárodní v˘sta-

fem Nûmcem. Na so‰e byla zji‰tûna spousta vût-

1930.

vû v Barcelonû. Nákladem zmínûného minister-

‰ích ãi men‰ích po‰kození, a to jak na její pÛvodní

63 Svat˘ Václav a Praha, katalog v˘stavy uspofiádané

stva a zároveÀ i ministerstva ‰kolství a národní

kamenné podstatû a na pozdûj‰ích doplÀcích

správní komisí hlavního mûsta Prahy prací mûstského ar-

osvûty byla sochafiem Karlem Novákem zhotove-

z kamene, ‰tuku nebo kfiídového tmelu, tak i na

chivu a mûstského muzea, Obecní dÛm u Pra‰né brány

na (z le‰ení!) forma sochy a z ní „nûkolikery“ sád-

pÛvodní i pozdûj‰ích polychromiích. Nejvíce závad

23. záfií – 28. fiíjna 1939.

rové odlitky. Na jednom z nich pak Jan Pí‰a pro-

ského hradu.

vykazovala levá ruka, zpevnûná v roce 1866 Ïe-

64 Nesignované dopisy a spisy z fondu Jednota pro do-

a tento

leznou(!) kramlí, korodující, a proto trhající okolní

stavûní hlavního chrámu sv. Víta na hradû PraÏském v Ar-

odlitek pak mûl b˘t vystaven v Barcelonû. Zda se

kámen. K dal‰ím po‰kozen˘m ãástem patfiil pÛ-

chivu PraÏského hradu.

tak stalo, není jisté, protoÏe v publikaci o této v˘-

vodnû uraÏen˘ nos, dále horní víãko levého oka,

65 âtyfii fotografie z té doby se zachovaly ve fotosbírce

vedl pfiesnou kopii staré polychromie

stavû

62

61

o tom není Ïádná zmínka a v archivech

‰tít (uraÏená pravá ãást ‰títu a ãásti orlice), levá

ústfiedního pracovi‰tû Národního památkového ústavu

uveden˘ch ministerstev se Ïádné doklady nalézt

ruka se scházejícím ãlánkem prstu a dal‰í. Po

v Praze (ev. ã. 152.415 – 152.418).

nepodafiilo. O dal‰ích osudech této kopie také ne-

podrobném dvouetapovém prÛzkumu byla socha


ní nic známo. Snad pfie‰la do vlastnictví architek-

ve tfietí etapû dÛkladnû restaurována a pÛvodní


ta Kamila Hilberta, protoÏe na v˘stavû Svat˘ Vác-

i nov˘ stav bohatû fotograficky dokumentován

1943.

lav a Praha, konané od 23. záfií do 28. fiíjna 1939

a popsán. Autor v restaurátorské zprávû

mimo


v Obecním domû v Praze, byl mimo jiné vystaven

jiné konstatuje, Ïe nejen kopí, ale i d˘ka jsou


i polychromovan˘ 2 m vysok˘ odlitek sochy z roku

práce z 19. století. Poslední restauraci sochy, je-

1947.

1929, kter˘ podle katalogu zapÛjãil právû jmeno-

jí polychromie, provedl pfied jejím vystavením

van˘ architekt.

63

Autor tohoto odlitku nebo odlit-

v roce 1999 akad. sochafi Jifií Îivn˘.

70

71

68 V˘stava vybran˘ch dûl 14.–20. století (katalog), Národní galerie, Praha 1945.

kÛ, sochafi Karel Novák z Vy‰ehradu, nabídl dopi-

69 Sbírka starého umûní, inv. ã. F 146.

sem z 9. kvûtna 1935 Jednotû pro dostavûní

70 J. NùMEC: Zpráva o restaurování gotické plastiky

hlavního chrámu sv. Víta na hradû PraÏském zho-

■ Poznámky

sv. Václava ve svatováclavské kapli na praÏském hradû

tovení zmen‰en˘ch (1/8, 1/4 nebo 1/2 pÛvodní

56 Antonín PODLAHA: Postup opravn˘ch prací v kapli

(I.–III. etapa), 27. 2. 1965, strojopis, Správa PraÏského

velikosti) reprodukcí celé sochy nebo jenom popr-

Svatováclavské, in: âasopis katolického duchovenstva,

hradu, archiv oddûlení umûleck˘ch sbírek.

sí, aby je Jednota mohla prodávat a získávat tak

1912, s. 631–639; V˘roãní zpráva Jednoty pro dostavûní

71 Jan ÎIVN¯: Restaurátorská zpráva, 15. 6. 2001,

dal‰í potfiebné finanãní prostfiedky. Jednota to ak-

hl. chrámu sv. Víta na hradû PraÏském za správní rok

4 strany.

ceptovala a od 22. ãervna 1935 do 18. února

1912, Praha 1913.


455

mastr_06.qxd

10.12.2009

14:07

Stránka 456

6a

6b

Obr. 6. Praha, katedrála sv. Víta, volná kopie Parléfiovy

náklu nad jihov˘chodním nároÏím svatováclavské

vátor Toskánsk˘ od architekta Bedfiicha Wachs-

sochy sv. Václava (Eduard Vesel˘, 1866) v tabernáklu nad

kaple pak byla kopie osazena 9. ãervna 1866

manna asi za 1200 zlat˘ch a nechal ji umístit na

jihov˘chodním nároÏím Svatováclavské kaple: a) celkov˘

(a tedy ne aÏ v roce 1867, jak uvádí Hlobil i jiní

dne‰ní místo.

pohled, b) pohled zleva, c) ãelní pohled, d) pohled zprava.

autofii), v den konání 8. fiádné valné hromady Jed-

val akad. sochafi Vojtûch Míãa z Prahy.

(Foto 6a) a 6c) Petr Chotûbor, ostatní foto Správa PraÏ-

78

V kvûtnu 2005 sochu restauro79

74

noty.

Socha není jen zvût‰enou kopií Parléfiovy so-

ského hradu, Jan Gloc)

chy. Na rozdíl od ní má totiÏ jílec meãe, jinak utvá-

■ Poznámky

fienou d˘ku, na prsou fietízky k zaji‰tûní meãe i d˘-

72 Marie KOSTÍLKOVÁ, TaÈána PETRASOVÁ: Jednota pro

Kromû samotné sochy sv. Václava zasluhuje

ky, stojí pfiímo na nízkém deskovitém podstavci

dostavûní Chrámu sv. Víta na Hradû praÏském I.,

pozornost i její kamenná kopie v tabernáklu na

(na levém boku s vytesan˘m nápisem „FECIT.

1842–1871, Praha 1999, s. 49.

opûrném pilífii nad jihov˘chodním nároÏím Svato-

1866.“, na pravém s rovnûÏ vytesan˘m nejasn˘m

73 TamtéÏ, s. 126–127.

václavské kaple. Tu – kvÛli rozmûrÛm tabernáklu

nápisem „G.EHILFE.“), nikoliv s podnoÏím jako ori-

74 Roãník Jednoty pro dostavûní hlavního chrámu sv. Ví-

asi o tfietinu zvût‰enou (v˘‰ka 9 stop, tedy asi

ginál, a schází jí ‰títek s parléfiovskou znaãkou. Ze

ta na hradû PraÏském za správní rok od 1. kvûtna 1865

2,65 m) – se rozhodla nechat zhotovit Jednota

zadní stûny tabernáklu vyãnívá kovové oko, ale

do 30. dubna 1866, Praha 1866.

pro dostavûní hlavního chrámu sv. Víta na hradû

socha do nûj uchycena není.

Emanuel Tonner

75 Podle Ing. Petra Justy, kter˘ mûl moÏnost kopii studo-

PraÏském koncem roku 1865, konkrétnû na

v roce 1885 pí‰e, Ïe kopii schází pravá ruka a ko-

vat z v˘suvné plo‰iny, je oko umístûno asi 215 cm nad te-

schÛzi svého umûleckého sboru 27. prosince

rouhev.

Kamenné kopie sochy

1865.

72

76

75

To bylo napraveno na jafie 1903 v sou-

menem sloupku v tabernáklu, takÏe originál sochy pfii své

Kopii vytesal pfieváÏnû sochafi Eduard Ve-

vislosti s opravou sousedního ‰nekového schodi‰-

v˘‰ce 200 cm do nûho uchycen b˘t nemohl (pokud

sel˘ v malé huti u katedrály, k tomu úãelu zfiízené,

tû, kdy byla opravena roztrÏená ruka sochy a kopí

ov‰em nebyl umístûn je‰tû na nûjakém dal‰ím podstavci,

a to z bloku nehvizdského pískovce. Z úsporn˘ch

s praporcem ze zinkového plechu nahrazeno tím-

coÏ se ale zdá vzhledem k proporcím v˘klenku tabernáklu

dÛvodÛ mûl Vesel˘m vyteãkovan˘ blok nahrubo

téÏ z plechu mûdûného.

opracovat „‰ikovn˘“ kameník hutû, aby na socha-

porcem ukotveno do zadního sloupku tabernáklu.

fii zÛstalo jen jeho detailní zpracování. Kamenn˘

Nápadnû podobná v˘‰e uvádûné kopii Parléfio-

77 Roãník Jednoty pro dostavûní hlavního chrámu sv. Ví-

blok pro kopii vûnovali nehvizd‰tí kameníci, od nichÏ

vy sochy sv. Václava je socha na vysokém opûr-

ta na hradû PraÏském za správní rok 1903, Praha 1904.

Jednota v té dobû odebírala stejn˘ pískovec na

ném pilífii na severov˘chodním nároÏí zámku

78 Antonín PODLAHA: Památky svatováclavské v okresu

opravu gotické ãásti katedrály. Vesel˘ souãasnû

v Brand˘se nad Labem. Oproti pfiedchozí je ale

brand˘ském, in: KníÏe svat˘ Václav v památkách okresu

s kopií sochafisky restauroval i originál sochy (ni-

asi jen 180 cm vysoká, má jinou d˘ku a stojí na

Brand˘ského 929–1929, IV. roãenka Jednoty musejní

koliv ale její polychromii, jak bylo pÛvodnû zam˘‰-

jednoduchém podstavci bez podnoÏí. Vytvofiil ji

v Brand˘se nad Labem, 1929.

leno), a to v obou pfiípadech zdafiile, jak konstato-

pfied rokem 1873 neznám˘ sochafi (snad rovnûÏ

79 Václav MÍâA: Restaurátorské a konzervaãní práce na

vali vedoucí umûleckého odboru Jednoty Karel V.

Eduard Vesel˘) z bûlavého jemnozrnného, údajnû

so‰e sv. Václava – zámek Brand˘s nad Labem, 25. 5.

73

m‰enského pískovce. V letech 1873–1874 ji kou-

2005, 9 stran, Archiv Státního zámku v Brand˘se nad La-

Na vysok˘ sloupek do zrekonstruovaného taber-

pil tehdej‰í majitel zámku arcivévoda Ludvík Sal-

bem.

Zap a jeho ãlen August AmbroÏ 7. ãervna 1866.

456

77

Pfiitom bylo kopí s pra-

dost nepravdûpodobné). 76 E. TONNER, cit. v pozn. 17, s. 87–88.


mastr_06.qxd

10.12.2009

14:07

Stránka 457

6d

6c

Shrnutí zji‰tûn˘ch poznatkÛ V˘‰e uvedená zji‰tûní lze závûrem shrnout do tûchto bodÛ:

4. Socha stávala, nejpozdûji ale do poãátku 18. století, na fiímse na v˘chodní stûnû Svatovác-

skému prÛzkumu a v roce 1999 restaurována akad. sochafiem Jifiím Îivn˘m.

lavské kaple, potom (nebo i pfiedtím?) v taberná-

6. V roce 1866 vyhotovil sochafi Eduard Vesel˘

1. Sochu vytvofiil Petr Parléfi v letech 1372–

klu nad jihov˘chodním vnûj‰ím nároÏím kaple, jak

na poÏadavek Jednoty pro dostavûní hlavního

1373 nebo v roce 1373, podle toho, zda kame-

dokládá její znaãné po‰kození povûtrností. Sej-

chrámu sv. Víta na hradû PraÏském z nehvizdské-

ník, pozdûji parléfi Jindfiich konal na so‰e poãát-

muta odtud byla nûkdy pfied rokem 1826 (1821–

ho pískovce zvût‰enou, asi 2,65 m vysokou vol-

kem dubna 1373 v prvním pfiípadû dokonãující

1822?, 1704–1707?) a uloÏena nejprve v kapli

nou kopii Parléfiovy sochy, která byla 8. ãervna

práce, nebo v druhém pfiípadû práce pfiípravné;

Nejsvûtûj‰í Trojice, pak (nebo stfiídavû) v soused-

1866 osazena do tabernáklu nad jihov˘chodním

pravdûpodobnûj‰í se zdá druhá alternativa. Nepfií-

ní kapli Hazmburské. V nich zÛstala asi aÏ do ro-

vnûj‰ím nároÏím namísto originálu a je zde, po

mo pro ni mluví i záznam v úãtech svatovítské hu-

ku 1886, kdy byla pfiemístûna na schodi‰tû Sta-

opravû v roce 1903, doposud.

tû z 18. záfií 1373 za platbu mistru Osvaldovi za

rého probo‰tství. Do kaple sv. Václava, na fiímsu

7. Dal‰í podrobnosti o osudech sochy by bylo

malbu na so‰e sv. Václava „pfii men‰í bránû“,

na její v˘chodní stûnû, byla sochafisky opravená

moÏno získat pravdûpodobnû jen ze spisÛ Metro-

i kdyÏ není jasné, zda ‰lo o popisovanou sochu,

socha umístûna v létû 1912 a v následujícím ro-

politní kapituly a Jednoty pro dostavûní hlavního

nebo sochu jinou.

ce byla akad. sochafiem Gustavem Mikschem

chrámu sv. Víta na hradû PraÏském v Archivu

2. Socha byla vytvofiena z jediného kusu horni-

a malífiem Franti‰kem Fröhlichem obnovena a do-

PraÏského hradu, v souãasné dobû aÏ na v˘jimku

ny, z petrologického hlediska oznaãované jako kar-

plnûna její polychromie a pfiipojeno nové mûdûné

(Jednota) prakticky nepfiístupn˘ch.

bonátov˘ prachovec, z lomafiského tradiãnû jako

kopí.

80

opuka, kter˘ s nejvût‰í pravdûpodobností pochází

5. V roce 1929 bylo podle sochy zhotoveno nû-

z lomÛ na blízkém Petfiínû. Samostatn˘m prvkem

kolik sádrov˘ch odlitkÛ, z nichÏ jeden, polychro-

■ Poznámky

z podobné horniny, i kdyÏ ponûkud jiného charak-

movan˘, mûl b˘t vystaven na mezinárodní v˘stavû

80 Autor dûkuje Ing. arch. Petru Chotûborovi ze Správy

teru, je ‰títek s parléfiovskou znaãkou, kter ˘ na

v Barcelonû. Jin˘ odlitek byl zhotoven a polychro-

PraÏského hradu za cenné pfiipomínky a fotografie kopie

so‰e pfiinejmen‰ím v letech 1885–1912 pevnû

mován v letech 1942–1943 a umístûn do Svato-

sochy sv. Václava, Ing. Petru Justovi, Ing. Karolu Bayero-

pfiipevnûn nebyl. Z opuky (nebo jemnozrnného pís-

václavské kaple namísto originálu. Ten pak byl

vi, RNDr. ZdeÀku ·taffenovi a akad. sochafii Janu Brad-

kovce?) jsou doplÀky sochy, které v roce 1866

v letech 1942–1943 ukryt v Královském letohrád-

novi za informace o prÛzkumu sochy z let 1999–2000,

provedl sochafi Eduard Vesel˘. Zfiejmû pfiitom byl

ku, pak v letohrádku Hvûzda a nakonec v zámku

prof. Ivo Hlobilovi za pfiipomínky k pfiedbûÏnému textu, re-

ze sochy bez náhrady odstranûn jílec meãe.

v Kolodûjích. Od listopadu 1945 do záfií 1946 byl

Ïiséru Janu BoÀkovi za poskytnutí dokumentu pro âT

3. O dal‰ích osudech sochy existují jen dvû ne-

originál sochy umístûn na první pováleãné v˘stavû

a manÏelÛm Hofmanov˘m za pomoc pfii pfiekladu nûmec-

jednoznaãné písemné zmínky z let 1484–1485

Národní galerie a od konce fiíjna 1946 je (s v˘jim-

k˘ch textÛ.

a 1502. Není známo, zda a do jaké míry se na so-

kou pfielomu let 1999–2000) na souãasném mís-

‰e projevily ‰kody, které postihly katedrálu nebo

tû. V roce 1965 byl dÛkladnû restaurován akad.

její vnitfiní zafiízení v letech 1419, 1420, 1541,

malífiem Josefem Nûmcem. V letech 1998–2000

1619 a 1757.

byla socha podrobena rozsáhlému restaurátor-


457

Ke vzniku a osudûm sochy sv. Václava ze Svatováclavské kaple katedrály sv. Víta v Praze

Recommend Documents