Ke středověké recepci řeckých mýtů o vzniku souhvězdí 1

STUDIE O RUKOPISECH XXXIX, 2009

Ke středověké recepci řeckých mýtů o vzniku souhvězdí 1

(Traktát o uspořádání stálic v rkp. Praha, NK XXVI A 3) Alena Hadravová The contribution deals with the Tractatus de ordine stellarum fixarum (Prague, National Library, XXVI A 3, c. 1405, fol. 1r–48r). Chosen parts of this text containing ancient star myths are edited here, translated into Czech and compared with Hyginus’ treatise De astronomia for the first time. Key words: constellations • Greek mythology • history of astronomy • Hyginus • manuscripts • star myths

„Scias an vel nescias, eunt astra suo cursu“ – tato sentence je vepsána na přídeští rukopisu Praha, Národní knihovna (NK), sign. XXVI A 3, datovaného do doby kolem roku 1405. Hvězdy se opravdu pohybují podle svého vlastního pořádku, ať už jim rozumíme nebo nikoli. Ohlas antických snah porozumět stavbě hvězdné oblohy najdeme uvnitř svazku v Traktátu o uspořádání stálic (Tractatus de ordine stellarum fixarum) na fol. 1r–48r,2 následovaném výkladem O sedmi planetách (De septem planetis) a dalšími astronomicko-astrologickými texty. Jak uvidíme dále, středověký autor látku pojednání částečně komolil, přesto ji sepsal v ucelené podobě. Jeho text spolu s četnými jemně kolorovanými celostránkovými kresbami personifikovaných podob souhvězdí patří k pozoruhodným památkám počátku 15. století. Traktát o uspořádání stálic je zapsán také v rukopise Krakov, Jagellonská knihovna (BJ), sign. 1967, s. 124–131, 15. století,3 mezi pražským a krakovským opisem jsou však četné rozdíly, jak vidíme již z jejich incipitů a explicitů: „Ad utilitatem discipulorum astronomie artis scripturus4 de 1 2 3

4

Velkým díkem jsem zavázána recenzentovi, jehož připomínky mi výrazně pomohly práci vylepšit. Srov. jeho on-line verzi na http://www.memoria.cz. Srov. Grażyna Rosińska, Scientific Writings and Astronomical Tables in Cracow. A Census of Manuscript Sources (XIVth–XVIth Centuries). Studia Copernicana 22. Wrocław, Warszawa, Kraków, Gdańsk, Łódź 1984, s. 37; ThK 64. scripturus NK XXVI A 3 : tractatus BJ 1967

231

Alena Hadravová

ordine stellarum fixarum celi seu de ymaginibus 48 firmamenti, que non sine magno intellectu ab argutissimis5 philosophis adinvente6 noscuntur7, que aliter constellaciones nunccupantur. ... x ... Natus sub hoc signo serviet princibus, sed erit vaniloqus et blanditor ac zelotipus feminarum... et ante mortem depauperabitur, quamvis in iuventute... sublimabitur, quia scriptum est Luce 2: deposuit potentes de sede, quia superbum sequitur humilitas. Prover. 29. Cuius hoc est“.8 Text traktátu čerpá silně z antických (řeckých i latinských) analogických textů, má však i jasné mladší prvky (astrologické výklady, které se v textech začaly uplatňovat až po začátku našeho letopočtu; zkomolené arabské názvy hvězd atd.); z textu současně dýchá i silný středověký moralistní patos. Zdá se, že text je nejvýrazněji ovlivněn analogickou prací Michaela Scota, která vznikla v první polovině 13. století na sicilském dvoře Fridricha II. ze štaufské dynastie.9 (Scotův traktát je obsažen mj. v tzv. vídeňském astrologickém rukopise Václava IV. z konce 14. století, Vídeň, ÖNB 2352,10 či v rukopise Cues 207, fol. 108r–114v, uloženém od roku 1444 v klášteře v Bernkastel-Kues, kdy jej koupil spolu s dalšími věcmi Mikuláš Kusánský; rukopis patřil původně do sbírky krále Přemysla Otakara II. či Václava II.) Traktát XXVI A 3 podává komplexní popis osmačtyřiceti tradičních ptolemaiovských souhvězdí (včetně Scotových přídavků Terebellum, Vexillum apod.): uvádí jak mýty o vzniku souhvězdí, tak systém uspořádání hlavních hvězd v daném obrazci, všímá si východů a západů hvězd ve vztahu ke znamením zvěrokruhu a jednotlivým dnům v roce, ale i astrologického působení hvězd na povahu a osud člověka. Ač jsem text pracovně přepsala celý, vybírám z něj nyní jen části pasáží s řeckými mýty o vzniku souhvězdí. Text nevyšel nikdy tiskem, uvádím tu první opis pražského rukopisu. Opis provázím překladem, jenž má jen informativní ráz a na mnoha místech,

5 6 7 8 9

10

232

argutissimis NK XXVI A 3 : augustissimis BJ 1967 adinvente NK XXVI A 3 : adiuvante BJ 1967 noscuntur NK XXVI A 3 : dinoscuntur BJ 1967 Natus... hoc est NK XXVI A 3 : Vexillum. Natus sub eo erit multi cordi... et multum honorabitur, plus divus quam pauper BJ 1967 Srov. Charles H. Haskins, Michael Scot and Frederick II. Isis, Vol. 4, No. 2 (Oct. 1921), s. 250–275; Silke Ackermann, Habent sua fata libelli. Michael Scot and the Transmission of Knowledge between the Courts of Europe. In: Kulturtransfer und Hofgesellschaft in Mittelalter, Wissenkultur am sizilianischen und kastilischen Hof im 13. Jahrhundert. Hrsg. Gundula Grebner und Johannes Fried. Berlin 2008, s. 273–284. Silke Ackermann (British Museum) také v současnosti připravuje Scotův traktát o souhvězdích k vydání. Srov. Josef Krása, Rukopisy Václava IV. Praha, Odeon 1974.

Ke středověké recepci řeckých mýtů o vzniku souhvězdí

kdy písař z neznalosti tradované látky text komolil, přerůstá spíše v interpretaci či volnější výklad. Překlad ani doprovodné poznámky neřeší zdaleka všechny problémy, které s sebou text nese, upozorňují pouze na vybrané kontexty. Pohanský, antický svět byl tvůrci traktátu zjevně cizí, nechápal jej, ba vnímal jej jako nepřátelský. Více či méně nesrozumitelně tradované mýty byly pro něj hádankami, jak to explicitně vyjádřil např. při převyprávění mýtu o souhvězdí Berana, a antický svět pro něj zosobňoval protikřesťanské zlo. Pokud se nám při četbě ukázek bude zdát, že rukopis traduje překvapivě značné množství antických mýtů, je to sice pravda, nesvědčí to však o tom, že by je středověký autor měl zájem či možnost pochopit v celé jejich šíři. Naopak z textu vysvítá nechuť a programové filozofické odmítání této látky a je vidět, že písaře k psaní vedlo spíše jen vědomí povinnosti zaznamenat látku komplexně. Přesto je zřejmé, že antická látka určitým způsobem prosvítala a žila i ve středověku a renesance antiku nejen opět objevovala, ale také nově hodnotila prameny a témata, která z paměti lidí zcela nevymizela nikdy. K pramenům traktátu musely patřit jak texty latinské, tak řecké (srov. velké množství původně řeckých, byť opisy zkomolených jmen a názvů). Hyginova Astronomie z doby kolem změny letopočtu a texty, z nichž Hyginus vychází (Eratosthenovy, resp. Pseudo-Eratosthenovy Katasterismoi a Arátova Fainomena v Ciceronově a zejména Germanikově latinském překladu), či které na něj navazují (Geminos), se jeví jako nejpravděpodobnější možné zdroje středověkých zpracování látky (Michaela Scota, našeho traktátu a dalších analogických textů). Z několika míst rukopisu XXVI A 3 prosvítá výrazná spojitost především s Hyginovým textem. Uveďme dva příklady: 1) Mýtus o vzniku souhvězdí Zajíce (srov. s. 248) je z antiky doložen jen v Hyginově Astronomii (2,33) a jeho druhé převyprávění známe až z rukopisu XXVI A 3, fol. 40r. 2) Mýtus o vzniku souhvězdí Pegasa (srov. s. 241–242) v rkp. XXVI A 3 (fol. 29v) také jasně pochází z Hyginovy Astronomie (2,18), jak dokazuje čtení rukopisu, byť na mnoha místech chybné. Záměna názvu Eurípidovy tragédie Melanippé11 za neexistující ženské jméno Mellarupe v rukopise 15. století je kromě věcného nepochopení smyslu vyprávění i pěknou paleogra-

11

Ze dvou Eurípidových tragédií Melanippé upoutaná a Melanippé moudrá se dochovaly jen zlomky, srov. Luciano Canfora, Dějiny řecké literatury. Z italského orig. přeložil kol. aut. pod vedením Dagmar Bartoňkové. 2., revidované a doplněné vydání. Praha 2004, s. 187. (Edice: C. Collard – M. J. Cropp – K. H. Lee: Euripides. Selected Fragmentary Plays. Vol. I: Telephus, Cretans, Stheneboea, Bellerophon, Cresphontes, Erectheus, Phaethon, Wise Melanippe, Captive Melanippe. Introductions, Greek texts, English translations, commentaries. Warminster, Aris Phillips 1995.)

233

Alena Hadravová

fickou ukázkou, kdy grafika hlásek „ni“ byla lehce zaměnitelná s grafikou hlásek „ru“. Grafiku Mellarupe najdeme i ve zmíněném rkp. Vídeň, ÖNB 2352, fol. 15r. Na Hyginovu Astronomii proto odkazujeme nejčastěji, stejně jako na Pseudo-Hyginovy Fabulae. Český překlad Hyginových děl u nás dosud nevyšel. Citujeme z našich překladů, které jsou připraveny do tisku.12 Zápis některých vlastních jmen bez náslovného „h“ (Oracius, fol. 23r; Ellen, fol. 7r) i grafika několika dalších výrazů (tramontanus, fol. 20r–v, Adriagne, fol. 24r) svědčí o cizí, snad italské provenienci textu (a blízké tedy místům, v nichž vznikaly jak nejstarší středověké opisy Hyginovy práce, tak nová přepracování, včetně zmíněného Scotova pojednání). Aries – Beran: „Sed secundum poetas, qui sapienciam astronomie sub enigmatibus occultare consueverunt, Aries est ille, qui aureo vellere Phrixum et Ellen trans mare ad Colcos vexit, qui inter sidera translatus est“ (fol. 7r). – „Podle básníků, kteří byli zvyklí moudrost astronomie ukrývat v hádankách, jde o toho Berana, který na zlatém rounu vezl ke Kolchům Frixa a Hellé přes moře a byl umístěn mezi hvězdami.“13 Thaurus, Pleiades – Býk, Plejady: „Ille autem septem stelle in parte posteriori Thauri situate dicuntur Pliades aput Grecos, sed a Latinis Vergilie nuncupantur et oriuntur tempore veris, et cum occidunt, fit principium hyemis. ... cum incipiunt apparere, aptantur naves ad natandum per mare. ... Preterea notandum, quod secundum poetas Thaurus ideo inter || signa zodiaci computatur, quia Iupiter in raptu Europe in thaurum est transmutatus, et ideo inter sidera translatus ob significacionem autem, quod Sol sub illo signo constitutus radios suos ut cornua exerit et terram arabilem reddit“ (fol. 8v). – „Oněch sedm hvězd,

12

13

234

Latinská znění citujeme podle edic Hygin, L’Astronomie – Hyginus, De astronomia. Texte établi et traduit par André Le Boeuffle. Paris 1983 (2. vyd. 2002); Hyginus, De astronomia. Ed. Ghislaine Viré. Stuttgart – Leipzig 1992; Hygin, Fables. Texte établi et traduit par Jean-Yves Boriaud. Paris 1997, 2. vyd. 2003; Hyginus, Fabulae. Ed. Peter K. Marshall. München – Leipzig 2002. Ostatní texty pak podle Bibliotheca Teubneriana Latina (BTL-2). CD-Rom. München – Turnhout 2002. Srov. též Alena Hadravová, Recepce Hyginova díla o astronomii. In: Querite primum regnum Dei. Sborník příspěvků k poctě Jany Nechutové. K vydání připravili Helena Krmíčková, Anna Pumprová, Dana Růžičková a Libor Švanda. Brno 2006, s. 151–159. Srov. Hyginus, Astr. 2,20: „Beran. Podle tradice je to ten, který přenesl Frixa a Hellé přes Helléspont“.


umístěných v zadní části Býka, nazývají Řekové Plejady, latiníci jim pak říkají Vergilie. Vycházejí na jaře, a když zapadají, nastává začátek zimy. ... Když se začínají objevovat, lodě se chystají k vyplutí na moře. ... Kromě toho je třeba si povšimnout, že podle básníků se Býk počítá mezi znamení zvěrokruhu, protože Jupiter se při únosu Európy proměnil v býka, a proto byl přenesen mezi hvězdy, aby se vyjádřilo, že Slunce v jeho znamení vystrkuje svoje paprsky jako růžky a způsobuje, že se země dá orat.“14 Gemini – Blíženci: „Secundum poetas dicuntur fuisse Castor et Pollux, filii Iovis, qui a Troya reversi inter sidera sunt translati“ (fol. 10r). – „Podle básníků to prý byli Kastor a Pollux, Jupiterovi synové, kteří byli přeneseni mezi hvězdy, když se vraceli od Tróje“.15 Cancer – Rak: „Secundum poetas hic Cancer maximus Herculem percussit, dum ydram Nereis (sic!) occidit, et ideo inter astra transferri promeruit“ (fol. 11r). – „Podle básníků tento veliký Rak štípl Herkula, když zabil hydru Nereis, a proto byl po zásluze přenesen mezi hvězdy.“16 Leo – Lev: „Secundum poetas Leo fuit maximus, sed ab Hercule occisus inter || astra putatur esse translatus“ (fol. 12r–v). – „Podle básníků existoval veliký Lev, ale Herkules jej zabil; byl prý přenesen mezi hvězdy.“17 Virgo – Panna: „Secundum poetas hec Virgo dicitur fuisse filia Ytari (sic!)18 sacerdotis et propter castitatis eximie virtutem inter sidera translata“ (fol. 13v). – „Podle

14 15 16 17

18

Býk je jarní souhvězdí, Slunce se v něm nachází od poloviny dubna do poloviny května. – Srov. Hyginus, Astr. 2,21. Srov. Hyginus, Astr. 2,22. Srov. Hyginus, Astr. 2,23: „Když se Héraklés postavil proti lernské hydře, štípl jej rak z močálu do nohy. Héraklea to rozhněvalo a zabil jej. Héra raka zařadila mezi hvězdy.“ Srov. Hyginus, Astr. 2,24: „Lev. Mezi hvězdy jej prý umístil Zeus, protože lev je pokládán za vládce všech divokých zvířat. Jiní říkají..., že první zápas s ním svedl Héraklés a že jej, ač neozbrojen, zabil“. Zápis „Ytari“ vznikl z „Ycari“ („c“ a „t“ se v rukopisech mohlo pro svou podobnost snadno zaměnit), což odkazuje na Íkaria, otce Érigoné, která byla dle bájí zaznamenaných v linii od Eratosthena po Hygina proměněna v souhvězdí Panny.

235

Alena Hadravová

básníků prý tato Panna byla dcera kněze Íkaria a mezi hvězdy byla přenesena pro ctnost nesmírné čistoty.“19 Libra – Váhy: „Secundum poetas hanc Libram tenet virgo Blance nomine, Astrei regis filia, ob equitatem iusticie Iusticia nunccupata, et inter sydera translata ad representandum Iovi merita hominum“ (fol. 14r). – „Podle básníků Váhy drží panna jménem Blanka, dcera krále Astraia, které se kvůli spravedlnosti říkalo Spravedlnost,20 a mezi hvězdy byla přenesena proto, aby Jupiterovi připomínala zásluhy lidí.“ Scorpius – Štír: „Secundum poetas (scorpius) fuit maximus, qui Orionem percussit, dum bestias Terre occidit, et ob Terre graciam astra promeruit“ (fol. 15r). – „Podle básníků existoval obrovský (štír), který uštkl Órióna, když zabíjel pozemské nestvůry, a z milosti Země si zasloužil místo mezi hvězdami.“21 Sagittarius – Střelec: „Secundum poetas fuit Alcon Cretensis, ideo inter astra translatus, quia scorpionem, qui filium suum rapuerat, sagittavit, nec tamen filium tetigit. Signat autem crebros fulminum ictus, qui in Decembri in Creta contingunt. Sed quod ferina membra inferius fertur habere signat, quod tunc Sol in ipso signo discurrens inferiora petit“ (fol. 16r). – „Podle básníků existoval Al-

19 20

21

236

Srov. Hyginus, Astr. 2,4: „mnozí nazývali Íkaria Boótem a Érigoné Pannou“. V Hésiodových dílech Zrození bohů 901n. a Práce a dni 220n., 256n., to byla Diké, panenská ochránkyně práva (srov. české překlady Hésiodos, Železný věk. Přel. Julie Nováková. Praha 1976; týž, Zpěvy železného věku. Přel. Julie Nováková. Praha 1990). Podle Ovidiových Proměn I, 149n., opustila s příchodem železného věku Zemi a stala se souhvězdím Panny. Srov. Hyginus, Astr. 2,25: „Arátos se domnívá, že byla dcerou Astraia a Éóje a že žila v době zlatého věku lidstva... Pro svou obezřetnost a nestrannost byla nazvána Spravedlností“. Srov. též Arátos, Fainomena 96–136 (český překlad: Arátos ze Solů, Jevy na nebi. Přeložil a poznámkami opatřil Radislav Hošek. In: Hvězdy, hvězdáři, hvězdopravci. Čtení o antice 1984–1985. Vybral a uspořádal Jan Kalivoda. Praha 1986). Srov. Hyginus, Astr. 2,26: „když byl Órión na lovu a troufal si sám o sobě myslet, že je v něm vycvičen nejdokonaleji, řekl Artemidě a Létě, že všechno, co se rodí na zemi, je schopen zabít. Vypráví se, že pohoršená Gáia poslala štíra, který jej prý usmrtil. Zeus... štíra vřadil mezi hvězdy, aby jeho obraz lidem připomínal, že si nikdo z nich nemá o sobě moc myslet“.


kyón Krétský,22 který byl přenesen mezi hvězdy, protože štíra, který uchvátil jeho syna, zastřelil, aniž by se přitom syna byť jen dotkl. Symbolizuje to četné údery blesků, k nimž dochází v prosinci na Krétě. To, že ulovené zvíře prý má údy dole, znamená, že Slunce v tom znamení směřuje k níže položeným místům.“23 Capricornus – Kozoroh: „Fertur a poetis, quod Iovem parvulum a patre proiectum capra clam aluit, quam postea inter sidera assumpsit. Est autem significacio, quod sicut caper cacumina moncium et frondium conscendit, ita Sol in ipso signo discurrens alta celi petit. Extrema pars ipsius idcirco in piscis forma describitur, quia finis || illius mensis pluviis habundare famatur“ (fol. 17r– v). – „Básníci tradují, že malého Jupitera vzdáleného z dosahu otce živila tajně koza24 a on ji později vzal mezi hvězdy. Má to i ten význam, že jako kozel vystupuje na vrcholky hor a pohoří, tak Slunce v tomto znamení směřuje vysoko na nebe. Zadní část Kozoroha se kreslí v rybí podobě proto, že se soudí, že konec onoho měsíce oplývá dešti.“25 Aquarius – Vodnář: „Secundum poetas fertur fuisse Gaminedes (sic!), Troyli regis filius, Iovis dilectus, et ob hoc ab ipso inter sidera collocatus factus pincerna deorum. Significat autem, quod dum Sol in eodem signo discurrit, tempus pluviale existit, nisi impediatur concursu alicuius planete contrariam virtutem habentem“ (fol. 18r). – „Podle básníků to prý byl Ganymédés, syn krále Troila a Jupiterův oblíbenec. Proto jej sám Jupiter umístil mezi hvězdy a učinil jej číšníkem bohů.26 Znamená to také, že dokud Slunce mešká v tomto zna-

22

23 24

25 26

Srov. Hyginus, Fab. 224: „Krotos, syn Pána a Eufémy, odkojenec Múz, se stal znamením Střelce“. Podobně též Hyginus, Astr. 2,27. – Báje zaznamenaná dále v rukopisu mi však z antických pramenů není známa. Ve znamení Střelce je Slunce od poloviny listopadu do poloviny prosince. Srov. Hyginus, Fab. 139: „Kronos... věděl, že některé z jeho dětí jej zbaví vlády. Když se ptal Rhei, koho porodila, ukázala mu zavinutý kámen a Kronos jej pozřel. Když to poznal, začal Dia hledat po všech zemích. Héra však Dia odnesla na ostrov Krétu...“ Slunce se v Kozorohu zdržuje od poloviny prosince do poloviny ledna, kdy zimní měsíce ve Středozemí provázejí především deště. Srov. Hyginus, Astr. 2,29: „Mnozí o něm řekli, že je to Ganymédés. Zeus jej kvůli jeho tělesné kráse odňal rodičům a udělal z něj prý služebníka bohů“. Srov. též Hyginus, Fab. 224.

237

Alena Hadravová

mení, je deštivý čas,27 ledaže by tomu zabránil běh nějaké planety, která by působila opačným způsobem.“ Pisces – Ryby: „Secundum poetas cum dii Tipheum Gigantem insequentem fugerent in Egiptum, Venus et Cupido, filius eius, versi in pisces latuerunt in aquis cumque homines pisces devitarent, ne forte deos devorarent, illi duo translati sunt inter sidera. Designat autem esse tempus pluviale, dum Sol sub illo discurrit“ (fol. 19v). – „Když podle básníků bohové utíkali před pronásledovatelem Gigantem Týfónem do Egypta, Venuše a Kupido, její syn, se proměnili v ryby a ukryli se ve vodách, a když se lidé rybám vyhýbali, aby náhodou nesnědli bohy, byli ti dva přeneseni mezi hvězdy.28 Když v nich Slunce mešká, znamená to, že je deštivý čas.“29 Ursa maior, Ursa minor – Velká a Malá Medvědice: „Et (Urse) dicuntur secundum poetas commorari inter plicaturas Draconis longissimi absque alis et pedibus ad instar serpentis. Et quia ista duo sunt alciora ceteris, dicuntur esse principia signorum zodiaci et per ea naute in mari reguntur... ||... Et constituitur Arcturus aquilonis ex 7 stellis ad instar currus et dicitur Arthofilax seu Carrum vel Ursa minor. Eciam quoque Ursa maior dicitur Helix et minor Fenix“ (fol. 20r–v). – „Podle básníků prý (Medvědice) meškají mezi závity předlouhého Draka,30 který nemá křídla ani nohy a podobá se hadu. A protože tato dvě souhvězdí jsou vyšší než jiná, říká se, že jsou začátkem znamení zodiaku a na moři se jimi řídí plavci... Arktos31 se na severu skládá ze sedmi hvězd v podobě vozu a říká se mu

27 28

29 30

31

238

V souhvězdí Vodnáře je Slunce od poloviny ledna do poloviny února. Směsice několika mýtů. Srov. Hyginus, Astr. 2,30: „Diognétos z Erytreie říká, že jednou přišla Afrodíté se synem Erótem do Sýrie k řece Eufratu. Náhle se na tom místě objevil Týfón... Afrodíté se i se synem vrhla do řeky a tam se proměnili v ryby“. Též Hyginus, Fab. 197: „Do řeky Eufratu prý z nebe spadlo vejce podivuhodné velikosti... vyklubala se z něj Afrodíté, kterou později nazvali bohyně Syria. Protože předčila všechny ostatní spravedlností a čestností, byly ryby z Diova dobrodiní přeneseny mezi souhvězdí. Syřané proto považují ryby... za bohy a nejedí je.“ V Rybách je Slunce od poloviny února do poloviny března. Srov. Vergilius, Georgica 1, 244–246: „U nás je velký Had, jenž křivou se zatáčkou plazí / středem Medvědů dvou, jak mohutná řeka by tekla“ (Publius Vergilius Maro, Zpěvy rolnické a pastýřské. Přeložil Otmar Vaňorný. Praha 1959, s. 19). Výraz Arcturus, užitý v rukopisu, je volen nesprávně: značí totiž jedinou hvězdu, alfu Bootis, tj. hvězdu Arktur. Autor zde měl na mysli celé souhvězdí Velké medvědice, překládáme proto ekvivalentem „Arktos“.


Arktofylax nebo Vůz nebo Malá medvědice. Velká medvědice se také nazývá Helix32 a Malá medvědice Fenix.“33 „Secundum poetas Arcton seu Plaustrum maius Helice dicitur, cuius stelle Sole maiores esse traduntur, que fuit Calisto, Licaonis regis filia, a Iove oppressa, sed a Iunone in ursum || conversa, sed a Iove inter astra translata, sed Arcturus, id est Minor ursa, Cinosura dicitur, hec a Iove oppressa et a Iunone in ursam versa, a Iove inter sidera est translata et inter illas est Phyton serpens maximus, quem Apollo post diluvium Latone a Iunone immissum occidit et inter sidera transtulit“ (fol. 21r–v). – „Podle básníků se Arktos34 neboli Velký vůz nazývá také Heliké, jeho hvězdy jsou prý větší než Slunce. Byla to prý Kallistó, dcera krále Lykáona, kterou svedl Jupiter. Juno ji proměnila v medvědici, Jupiter ji přenesl mezi hvězdy. Arktur,35 to jest Malý medvěd, se nazývá Kynosúra,36 tu svedl Jupiter, Juno ji proměnila v medvědici a Jupiter ji přenesl mezi hvězdy. Mezi nimi je obrovský had Pýthón, kterého Juno poslala proti Latóně po potopě (světa) a Apollón ho zabil a přenesl mezi hvězdy.“ Hercules – Herkules: „Statque coram Hercule arbor ferens aurea poma circumvoluta serpente, in memoriam, quia devicit sine armis leonem et occidit... Gigantem, ... custodem dicte arboris. || ... Sed secundum poetas... Hercules astris inseri promeruit, quia cum Gigantes contra deos pugnarent, diis in unam partem celi currentibus... Hercules illud cum Attlante sustinuit“ (fol. 22v–23r). – „Proti Herkulovi stojí strom,37 který nese zlatá jablka a je obtočen hadem,38 a to na památku toho, že (Herkules) beze zbraní přemohl lva a zabil... Giganta, 32 33

34 35 36

37 38

Srov. Hyginus, Fab. 177: „Tuto Medvědici Řekové nazývají Heliké“. Též Hyginus, Astr. 2,13. Srov. Hyginus, Astr. 2,2: „Zdá se, že ne každý zná pověst, podle níž byla pojmenována Foiniké. Thalés..., který ji jako první nazval Medvědicí, pocházel z foinického národa, jak říká Hérodotos z Míléta. A tak... Foiníčané jsou... poslušni toho, co přijali od svého objevitele, a domnívají se, že když ji pečlivě sledují, jsou úspěšnější v mořeplavbě. Právem ji podle původu jejího objevitele nazývají Foiniké“. „Arktos“ je správně Malá medvědice. „Arktur“ je správně pojmenování hvězdy v souhvězdí Boóta. Srov. Hyginus, Astr. 2,2: „Malá medvědice. Aglaosthenés, který napsal Dějiny Naxu, o ní říká, že je to Kynosúra, jedna z Diových chův z ídských nymf “. Hyginus, Fab. 224: „Diova chůva Kynosúra se stala souhvězdím Malého medvěda“. Text popisuje kresbu v rukopisu. O zlatých jablkách Hesperidek a hadu, který je střežil, srov. Hyginus, Astr. 2,3; 2,6 a 2,15.

239

Alena Hadravová

... strážce řečeného stromu. ... Podle básníků... si však Herkules zasloužil vsadit mezi hvězdy proto, že když Giganti bojovali proti bohům a bohové uprchli do jedné části nebe, ... Herkules podepřel nebe Atlantem. Corona borealis – Severní koruna: „Secundum poetas Corona fuit a Vulcano, fabro deorum, facta et a Bacho Adriagne (sic!), Minoys et Pasiphe filie, data“ (fol. 24r). – „Podle básníků zhotovil Korunu božský kovář Vulcanus a Bacchus ji dal Ariadně, dceři Mínóa a Pásifaé.“39 Serpentarius – Hadonoš: „Serpentarius alias Asclepius situs supra Scorpionem est ymago firmamenti et secundum poetas fertur fuisse perfectissimus medicus, et postquam fuit mortuus, se ipsum virtute herbarum dicitur suscitasse. ... Grece Serpentarius dicitur Offiucus, Ofis vel Serpens dicitur et secundum poetas perhibetur Exictomus, qui primus auriga fuit et serpentinos pedes habuit“ (fol. 24v). – „Hadonoš neboli Asklépios umístěný nad Štírem je souhvězdí na nebi a podle básníků to prý byl vynikající lékař a poté, co zemřel, se prý sám oživil mocí bylin. ... Řecky se Hadonoš řekne Ofiuchus, Had se řekne (řecky) Ofis nebo (latinsky) Serpens a podle básníků to byl Erichthonios, což byl první vozataj a měl hadí nohy.“40 Bootes (custos plaustri, Artofilax) – Boótés (Arktofylax): „Secundum poetas fertur fuisse filius Calisto, cuius sudorosum Iupiter intuendo laborem, Iupiter ipsum inter astra transtulit et suum Aurigam effecit“ (fol. 25v). – „Podle básníků to prý byl Kallistin syn, na jehož lopotnou práci se Jupiter díval, přenesl jej mezi hvězdy a učinil z něj svého Vozataje.“41 Auriga – Vozataj: „Agiptator seu Agittator aut Erictonius, qui primus fertur currum fabricasse et iugo boum et equorum pro trahendo curru iunxisse, pingitur autem homo nudus, clamide partim opertus, stans super currum, quem tra39 40

41

240

Srov. Hyginus, Astr. 2,5: „Jak říká autor Dějin Kréty, když k Mínóům přišel Dionýsos, ... dal Ariadně darem tuto korunu... Říká se, že korunu zhotovil Héfaistos“. Srov. Hyginus, Astr. 2,14: „Hadonoš. ... Nalézá se nad Štírem. ... Mnozí... si představovali, že jde o Asklépia, ... který... vynikal nad ostatní takovou znalostí medicíny, že mu prý nestačilo jen ulevovat lidem od nemocí, ale přiváděl znovu k životu i mrtvé“. Arktofylax je zde chybně místo jako Boótés pojmenován jako Vozataj (Auriga).


hunt duo equi prius et duo boves posterius, habet in manu dextra lanceam, in sinistra vero frenum et super manu sinistra duo, qui nuncupantur Eduli, in utroque genu habet Capram et duos Edos, quos perhibetur Iovi obtulisse“ (fol. 26v). – „Aigipán čili Poháněč či Erichthonios, který prý jako první vyrobil vůz a do vozu zapřáhl voly a koně, se zpodobuje jako nahý muž, částečně zakrytý pláštěm, jak stojí na voze, jejž táhnou nejprve dva koně a za nimi dva voli.42 V pravé ruce má kopí, v levé pak uzdu a nad levou rukou jsou dvě tak zvaná Kůzlátka. Na každém koleni má Kozu a dvě Kůzlátka, která prý obětoval Jupiterovi.“43 Cepheus – Kéfeus: „Fertur autem secundum poetas fuisse rex Egipti, dives valde, eo quod fuerit nimis avarus, et ita multos congregaverat thesauros, quem Iupiter inter astra transtulit et thesaurarium suum instituit“ (fol. 27v). – „Podle básníků to prý byl král Egypta. Byl velmi bohatý, protože byl příliš lakotný, takže shromáždil mnoho pokladů. Jupiter jej přenesl mezi hvězdy a ustanovil svým pokladníkem.“44 Cassiopeia – Kassiopeia: „Hec secundum poetas fertur fuisse coniunx Czephei et in dextra manu vulnerata migravit ad astra“ (fol. 28v). – „Byla to prý podle básníků Kéfeova manželka a poté, co se zranila na pravé ruce,45 přestěhovala se ke hvězdám.“ Pegasus – Pegas: „Secundum poetas fertur fuisse Mellarupem (sic!), filia Chironis, per Iovem conversa in equm, quia gravida fuit adulterio“ (fol. 29v). – „Podle

42

43 44 45

Srov. Hyginus, Astr. 2,13: „Vozataj (Heniochus). Latinsky jej jmenujeme Auriga; jeho jméno bylo Erichthonios, jak uvádí Eratosthenés. Když jej Zeus uviděl, že jako první z lidí zapřáhl koně do čtyřspřeží, podivil se schopnosti člověka přiblížit se vynalézavosti Hélia, protože to byl právě Hélios, kdo jako první z bohů užíval kvadrigy“. Srov. Hyginus, Astr. 2,13: „Nad (Vozatajovým) levým ramenem prý stojí Koza (= hvězda zvaná Capella) a nad levou rukou Kůzlátka (= hvězdy zvané Haedi)“. Oporu pro vyprávění o Kéfeově lakotě a bohatství jsem v antických textech (především v Hyginovi) nenalezla. Zdroj zmínky o zranění je nejasný.

241

Alena Hadravová

básníků to prý byla Mellarupé, Cheirónova dcera, kterou Jupiter proměnil v klisnu, protože byla cizoložná a otěhotněla.“46 Andromeda – Andromeda: „Andromeda perhibetur fuisse filia Zephei et Casiepie, que cum esset pulcerrima virgo, dictum est a Iove ipsam valde vexari libidine, ideo tradatur Cetui ad devorandum, que suspensa est in ramis || querci inter duos montes, quam Perseus, filius Iovis, inveniens liberavit. Illa vero eum amplexans duxit in maritum et numquam voluit videre parentes. Ideo autem pingitur ab umbilico sursum femina et ab umbilico deorsum vir, quia que duplicata urebatur libidine, quam postea Iupiter... inter astra locavit“ (fol. 30r–v). – „Vypráví se, že Andromeda byla dcera Kéfea a Kassiopeie. Protože to byla překrásná panna, Jupiter nařídil, aby byla stižena velmi nevázaným chováním, takže ji vydali Velrybě, aby ji pozřela;47 byla pověšena na větve dubu mezi dva pahorky. Nalezl ji a osvobodil Perseus, Jupiterův syn. Ona jej objala a vzala si jej za manžela a nikdy nechtěla vidět rodiče.48 Proto se také zpodobuje od pupku nahoru jako žena a od pupku dolů jako muž,49 že ji sužovala dvojí touha; později ji Jupiter... umístil mezi hvězdy.“ Perseus – Perseus: „Perseus, filius Iovis et Danes, qui... se in varias formas transferens multis virginibus accubuit, unde se in falconem transmutans volans pervenit ad tres filias Farti et, id est nomine Augoes,50 que dum illum inspiceret, versa est in lapidem. Ipse vero fecit sibi scutum cristallinum, ne posset bene videri, sed videre, et pervenit ad Gorgones 3 filias dormientes, quarum una dicebatur Othonno (sic!), alia Eypiace (sic!), tercia Medusse et donavit illud 46

47

48

49

50

242

Srov. Hyginus, Astr. 2,18: „Eurípidés... v Melanippé říká, že to je Hippé, dcera Kentaura Cheiróna... Jednou ji svedl Aiolos... a ona otěhotněla... Poté, co porodila, proměnila se z boží vůle v klisnu a byla umístěna mezi souhvězdími“. Jakési možné východisko k porozumění tomuto výkladu poskytuje Hyginus, Fab. 64: „Kassiopeia stavěla krásu své dcery Andromedy před krásu Néreoven. Poseidón proto požadoval, aby Kéfeova dcera Andromeda byla předhozena mořské obludě“. Hyginus, Astr. 2,11: „Za toto dobrodiní se ovšem Perseovi od ní nedostalo ani nejmenší přízně. Vždyť ani její otec Kéfeus, ani matka Kassiopeia u ní nedosáhli toho, aby opustila rodiče a vlast a následovala Persea“. Takové vyobrazení najdeme např. na dřevořezu v jedné z inkunábulí Hyginovy Astronomie. Srov. Hyginus, Poeticon astronomicon. Ed. Jacobus Sentinus et Johannes Lucilius Santritter. Venetiis 1482. Zámek Kynžvart, sign. 20 G 14 (14103), fol. 90r. – Plná digitalizovaná verze rukopisu je na http://www.memoria.cz. Text je zjevně poškozen a zkomolen.


Regine sapiencie, ut deferret illud in bellum, eo quod magis tunc ab hostibus timeretur. Illa vero capud illud pectori suo adaptavit. Pingitur autem Perseus homo portans capud Medusse per crines et quasi currens cum scuto cristallino et unco in manu“ (fol. 31v). – „Perseus, syn Jupitera a Danaé, který se... proměňoval do různých podob a uléhal s mnoha pannami, tu se proměnil v sokola a letem se dostal ke třem sestrám Forka,51 to jest jménem Augoes,52 která když se na něj podívala, proměnila se v kámen. Sám si vyrobil křišťálový štít, aby nemohl být dobře vidět, aby však viděl, a přenesl se ke třem spícím dcerám Gorgonám, z nichž jedné se říkalo Sthennó, druhé Euryalé53 a třetí Medúsa, a dal to (= hlavu Medúsy) Královně moudrosti,54 aby ji přinášela do boje a aby se jí nepřátelé tím více báli. Ona si tu hlavu připnula na svou hruď. Perseus se zpodobuje jako člověk nesoucí hlavu Medúsy za vlasy a jakoby v běhu, s křišťálovým štítem a srpem v ruce.“55 Triangulum – Trojúhelník: „Et constituitur ex 3 stellis equaliter a se distantibus ad instar trianguli geometralis, qui formam habet Egipti, et ideo inter sidera computatur“ (fol. 32v). – „Skládá se ze tří hvězd vzdálených od sebe stejně jako v geometrickém trojúhelníku, který má tvar Egypta, a proto se počítá mezi hvězdy.“56 Cygnus – Labuť: „Cignus vel Alrif est ymago celi et secundum poetas Iupiter ob amorem Lede regine pulcerrime se in cignum transmutavit et cum ea coiens. Ea inpregnatur, que postmodum ovum peperit, de quo nata fuit Helena, pulcerrima feminarum, que fuit uxor Memelay, regis Grecorum, et postea rapta a Paride, filio regis Priami, propter quam Troya dicitur esse destructa“ (fol. 33v). – „Labuť neboli Alrif57 je nebeské souhvězdí. Podle básníků se Jupiter

51 52 53 54 55 56 57

Identifikace zkomoleného jména je hypotetická, následující text málo srozumitelný. Identifikovat postavu se mi nepodařilo. Latinská předloha jména komolí natolik, že jejich identifikace je jen hypotetická. Míněna Pallas Athéna a apotropaické gorgoneion na její hrudi. Srov. Hyginus, Astr. 2,12. Srov. Hyginus, Astr. 2,19: „Někteří tvrdili, že je to tvar Egypta, jiní, že té části, kde Nil odděluje Etiopii a Egypt“. Alrif je pojmenování arabského původu a pochází z arabského překladu Ptolemaiova řeckého Katalogu hvězd. Katalog tvoří součást Ptolemaiova Almagestu. Z arabštiny jej do latiny přeložil Gerard z Cremony a tento překlad pak byl v užívání po celý středověk. V Gerardově latinském překladu zůstalo mnoho stop po arabské předloze, zejména v názvech hvězd. Výraz Alrif evidentně můžeme ztotožnit s pátou hvězdou souhvězdí

243

Alena Hadravová

pro lásku k překrásné královně Lédě proměnil v labuť a spojil se s ní. Ona otěhotněla a potom snesla vejce, z něhož se narodila Helena, nejkrásnější z žen. Ta byla manželkou Meneláa, řeckého krále, a později ji unesl Paris, syn krále Priama; pro ni prý byla vyvrácena Trója.“58 Aquila – Orel: „Vultur volans alias dicitur Aquila, in quam secundum poetas Iupiter transmutatus servum suum Gaminendem fugientem arripuit et sic eam inter astra locavit, vel magnus proprie Iupiter se transformavit in vulturem, ut sentire posset fetorem cadaverum humanorum, ut illic perveniens raperet sibi pulcras dominas a mortuis derelictas. || Vultur cadens dicitur Aquila, quia secundum poetas Iupiter assumpta forma aquile in Asiam venit propter pulcritudinem feminarum et ibi in specie || iuvenis commorando hylarem et voluptuosam vitam deduxit et reassumpta aquilina effigie ad propria remeavit, ob quod aquilam inter sidera transtulit. Sagitta vero in pedibus Aquile collocata signat Iovis vulturem, qua Troyam debellavit. Unde Ovidius Tristium primo Iupiter inter (sic!) Troyam, pro Troya stabat Apollo“ (fol. 34r–35r). – „Letícímu supu59 se jinak říká Orel. V něj se podle básníků proměnil Jupiter a chytil na útěku svého sluhu Ganyméda, a tak jej umístil mezi hvězdy. Nebo se také velký Jupiter proměnil v supa, aby mohl cítit zápach lidských mrtvol a aby se tak při průletech zmocňoval krásných pozůstalých paní. Padající sup60 se Orel nazývá proto, že podle básníků na sebe Jupiter vzal podobu orla, kvůli kráse žen přibyl do Asie a tam v podobě mladíka

58 59

60

244

Labutě (Cygnus), která je v Gerardově překladu Ptolemaia popsána jako „lucida, que est in cauda, et est Aridf “ („jasná hvězda, která je na ocase, a je to Aridf “). Srov. Ptolemy, Almagest. Translated and annotated by G. J. Toomer. London 1984, s. 350; Paul Kunitzsch, Claudius Ptolemäus. Der Sternkatalog des Almagest. Die arabisch-mittelalterliche Tradition. II. Die lateinische Übersetzungen Gerhards von Cremona. Wiesbaden 1990, s. 58–59. (Stejné znění obsahuje např. i al-Súfího Katalog hvězd, Catalogus stellarum fixarum, Praha, Knihovna Královské kanonie premonstrátů na Strahově, rkp. DA II 13, fol. 8r.) Srov. Hyginus, Astr. 2,8; Hyginus, Fab. 77. Dle Ptolemaia je Vultur volans („Letící sup“) třetí hvězdou v souhvězdí Orla (Aquila): „lucida, que est super id, quod est inter duas spatulas, et dicitur Vultur volans“ – „jasná (hvězda), která se nachází nad místem mezi dvěma lopatkami, a nazývá se Letící sup“ (srov. Ptolemy, Almagest, s. 356; P. Kunitzsch, Claudius Ptolemäus, s. 74–75; al-Súfí, Katalog hvězd, rkp. DA II 13, fol. 14r). Dle Ptolemaia je Vultur cadens („Padající sup“) první hvězdou v souhvězdí Lyry (Lyra): „lucida super pupillam... et est Vultur cadens“ – „jasná (hvězda) nad panenkou... a je to Padající sup“ (srov. Ptolemy, Almagest, s. 349; P. Kunitzsch, Claudius Ptolemäus, s. 56–57; al-Súfí, Katalog hvězd, rkp. DA II 13, fol. 7v).


vedl veselý a rozpustilý život. Pak na sebe opět vzal orlí podobu a vrátil se ke svým věcem, a z toho důvodu přenesl orla mezi hvězdy. Šíp, jímž dobyl Tróju, je umístěn u pařátů orla, který představuje Jupiterova supa. Odtud Ovidius v první (knize) Žalozpěvů (píše), že Jupiter stál proti Tróji a na straně Tróje byl Apollón.“61 Cetus – Velryba: „Secundum poetas (Cetus) fuit missus a Neptimo (sic!), aquarum deo, ad devorandum Andromedam libidinosam in arboribus per parentes appensam, quam tamen Perseus abstulit, priusquam Balena illic pervenit. ... Cum Cetus Andromedam devorare voluit, Perseus, filius Iovis, ipsum occidit et inter astra locavit“ (fol. 35v). – „Podle básníků (Velrybu) poslal Neptun, bůh vodstva, aby pohltila svévolnou Andromedu, pověšenou rodiči na stromy, Perseus ji však odvedl dříve, než tam Velryba dorazila. ... Když chtěla Velryba Andromedu pohltit, Jupiterův syn Perseus ji zabil a umístil mezi hvězdy.“62 Eridanus – Eridan: „Eridanus alias Nilus vel Geon signatur ut homo nudus natans et fertur secundum poetas, cum esset in curru Solis et pulsaret canonem Sole dormiente equi currum trahentes diverterunt in terram et quod omnia virencia combusserunt, ob quod iratus Iupiter ipsum in Aridanum fluvium commutavit. Cuius 7 sorores mortem deflentes mutate sunt in arbores, que populi dicuntur, et lacrime earum in electrum. Et ille sorores dicebantur Merophe, Helye, Hegle, Ygacula,63 Peccie, Phebe, Etherie et Dioxippe. Similiter rex Ligurie, dum fleret mortem Eridani seu Fetontis, per Iovem conversus est in cignum, qui in aquis demoratur et moriendo canit“ (fol. 36r). – „Eridan, jinak Nil či Geon,64 se zpodobuje jako nahý, plavající člověk. Jak říkají básníci, když prý byl v době, kdy Slunce spalo, na slunečním voze a porušil řád, koně táhnoucí vůz jej stočili k zemi a všechno živoucí spálili. Jupiter se

61

62 63 64

Srov. Ovidius, Tristia I 2,5: „Mulciber in Troiam, pro Troia stabat Apollo“ – „Trójanům pomáhal Foibos a Vulkán Trójanům škodil“ (Ovidius, Kalendář. Žalozpěvy. Listy z Pontu. Přel. Ivan Bureš a Rudolf Mertlík. Praha 1966, s. 175). Srov. Hyginus, Astr. 2,31. Zřejmě jen jiná grafická podoba předchozího jména, čili Aiglé. Zkomoleně Ókeanos? Srov. Hyginus Astr. 2,32: „Eridan. Jedni říkali, že je to Nil, druzí, že Ókeanos.“

245

Alena Hadravová

proto rozhněval a proměnil jej v řeku Eridan.65 Jeho sedm sester oplakávajících jeho smrt se proměnilo ve stromy, jimž se říká topoly, a jejich slzy se změnily v jantar. A těmto sestrám se říkalo Meropé, Hélié, Aiglé, Lampetié, Foibé, Aitherié a Dióxippé. Podobně krále Ligurie, když oplakával smrt Eridana čili Faëthonta, proměnil Jupiter v labuť, která se zdržuje ve vodách a umírajíc zpívá.“66 Delphinus – Delfín: „Delphin secundum poetas voluit accumbere Amphitritem in concubinam, filiam Iovis, et ob hoc mutavit eum in piscem maris, habentem quandam formam suis et inter astra locavit“ (fol. 37r). – „Delfis se podle básníků chtěl spojit s Amfitrítou, Jupiterovou dcerou, a proto ho Jupiter proměnil v mořskou rybu, mající podobu vepře, a umístil jej mezi hvězdy.“67 Orion – Órión: „Orion est magna ymago celi sita ante genua Thauri, dicta ab urina vel ab yrina, id est inundacio aquarum. Oritur in principio yemis et tunc turbatur mare ventis, pluvia et tempestatibus. Et a Latinis appellatur Iugulum eo, quod pingitur vir armatus cum gladio extento. Fertur autem secundum poetas fuisse filius Neptuni et Emiphiles, qui veniens Europam rapuit, filiam Enopionis pulcerrimam. Pater vero comprehendens eum exoculavit et banivit eum a filiabus suis, qui veniens ad Vulganum, accepit ab eo equm infernalem, in quo venit ad ortum solis, et cum cepisset sol oriri, restitutus est ei visus clarior amisso. Ille vero reversus ad Enopionem volens vindicari abscondit se in terra, terra autem vivens illum crepuit, ipse vero inter astra migravit. Alii referunt, quod mulier sterilis peciit Iovem, ut eam filio fecun-

65

66

67

246

Srov. Hyginus, Astr. 2,42: „Druhá hvězda prý patří Slunci. ... Eratosthenés ji prý nazval podle syna Slunce Faëthonta. ... O něm psali přečetní autoři, jak řídil bez znalostí otcův vůz a sežehl zemi; byl proto zasažen Diovým bleskem, spadl do Eridanu a Hélios jej přenesl mezi hvězdy“. Srov. Hyginus, Fab. 154: „Faëthontovy sestry, které oplakávaly záhubu svého bratra, se proměnily ve stromy topoly. Jejich slzy, jak uvádí Hésiodos, ztvrdly na jantar. ... Jsou to: Meropé, Hélié, Aiglé, Lampetié, Foibé, Aitherié a Dióxippé. Když ligurský král Kyknos oplakával Faëthonta, protože byl jeho příbuzným, proměnil se v labuť. Však také když labuť umírá, žalostně zpívá“. Báji, která je v rukopise vyprávěna nesrozumitelně, převyprávěl již Hyginus, Astr. 2,17: „V době, kdy si chtěl Poseidón vzít Amfitríté za manželku, ona však... uprchla k Atlantovi, vyslal Poseidón mnoho lidí, kteří ji hledali. Byl mezi nimi i jakýsi Delfis. Ten... (ji) přesvědčil, aby se za Poseidóna provdala, a sám jim přichystal svatbu. Pro tento skutek Poseidón zařadil obraz Delfína mezi souhvězdí“.


daret et illum vellet sibi in olocaustum offerre, dum ad annum XX perveniret. Cui ait Iupiter: ‚Excoria vitulum saginatum et pellem || pone in urina tua et nascetur tibi filius, cui nomen erit Orion‘“ (fol. 37v–38r). – „Órión je velké nebeské souhvězdí umístěné před koleny Býka a nazývá se buď od moči (urina) nebo od vylití vod (yrina). Vychází na počátku zimy a tehdy se moře vzdouvá větry, deštěm a bouřemi. Latiníci mu říkají Hrdlo, protože se znázorňuje jako ozbrojený muž s napřaženým mečem. Podle básníků to prý byl syn Neptuna a Euryalé,68 který přišel a uchvátil Meropé,69 velmi krásnou Oinopiónovu dceru. Otec jej prý chytil, oslepil a zahnal od svých dcer. (Órión) přišel k Vulkánovi, dostal od něj podsvětního koně, na němž dojel k východu slunce, a když slunce začalo vycházet, obnovil se mu zrak, jasnější než ten, který ztratil. Vrátil se k Oinopiónovi a chtěl se pomstít; ukryl se pod zemí,70 ale země ho zvuky prozradila a on sám pak odešel mezi hvězdy. Jiní tradují, že neplodná žena prosila Jupitera, aby jí dal syna, že mu ho obětuje, až mu bude dvacet let. Jupiter jí řekl: ‚Stáhni z kůže vykrmené tele, kůži rozprostři do své moči a narodí se ti syn, který se bude jmenovat Órión‘.“ Canis Maior – Velký pes: „Referunt poete, quod iste Canis fuerit pridem vulpis, sed Iupiter in canem transformans tradidit eum Yccaro Atteniensi, qui veniens ad Atticam regionem, tradidit illum pastoribus pro custodia gregis. Illi vero facti ebrii, occiderunt Yccarum, sacerdotem Iovis. Canis vero relicto grege ibat ululando et vulnera Yccari lingendo. Erigones vero, filia Yccari, videns patrem occisum laqueo se suspendit; quem postea Iupiter misericordia motus suscitavit et fecit Arcturum celi et Origonem (sic!) Virginem, signum zodiaci. Unde cum Yccarus oritur, tempestas magna fit in mari et similiter oriente Cane“ (fol. 39r). – „Básníci tradují, že tento Pes byl nejdřív liška, ale Jupiter

68

69 70

Srov. Hyginus, Astr. 2,34: „Hésiodos o něm říká, že byl synem Poseidóna a Mínóovy dcery Euryalé.“ (V Hésiodových dílech, která se dochovala v úplnosti, tato informace není, na Hésioda však odkazuje i Pseudo-Eratosthenés, Katasterismoi 32, z nějž Hyginus čerpal. Apollodóros, Bibliothéké I, 4,3, v tomto místě odkazuje na jiný pramen, na Ferekýda.) Rukopis opět komolí jméno: místo Európé patří Meropé. Hyginus, Astr. 2,34: Órión „prý přišel z Théb na Chios a tam prý pod vlivem vína znásilnil Meropé, Oinopiónovu dceru. Za ten čin jej prý Oinopión oslepil a vyhnal z ostrova. Órión přišel na Lémnos k Héfaistovi a dostal od něj jakéhosi průvodce jménem Kédalion. Órión jej vzal na záda a šel k Héliovi, který ho uzdravil. Pak se vrátil na Chios, aby se pomstil. Obyvatelé však střežili Oinopióna pod zemí. Když Órión ztratil naději, že by ho mohl najít, odešel na ostrov Krétu.“

247

Alena Hadravová

ji proměnil v psa a odevzdal ho Íkariovi Athénskému, který když přišel do attické krajiny, odevzdal ho pastýřům jako hlídače stáda. Oni se však opili a Íkaria, Jupiterova kněze, zabili. Pes potom opustil stádo, šel, kňučel a lízal Íkariovy rány. Když Íkariova dcera Érigoné viděla, že je otec zabitý, pověsila se na provaze. Jupiter pohnut soucitem pak Íkaria oživil a učinil na nebi Arkturem71 a Érigoné Pannou, zodiakálním znamením. Z toho plyne, že když Íkarios vychází, na moři nastává velká bouře a stejně tak, když vychází Pes.“72 Lepus – Zajíc: „Secundum poetas cum in insula Leros nullus esset lepus, quidam iuvenis de studio Egipti repatrians leporem pregnantem attulit, a quo tot successive geniti sunt, quod omnia olera illius provincie devorarunt. Alii ferunt fuisse pridem canem Orionis, sed propter velociorem cursum in leporem transmutavit, qui tandem a Gaminede (sic!) persecutus per Iovem inter astra locatus“ (fol. 40r). – „Když na ostrově Léros nebyl žádný zajíc, jak vyprávějí básníci, jakýsi mladík, který se vracel do vlasti ze studia v Egyptě, s sebou přinesl březí zaječici, z níž se postupně narodilo tolik mladých, že spásli veškerou zeleninu té krajiny.73 Jiní říkají, že to byl původně Óriónův pes, který se pro svůj rychlý běh proměnil v zajíce.74 Pak jej pronásledoval Ganymédés a Jupiter jej umístil mezi hvězdy.“ Argo – Argó: „Navis, que Argos dicitur, sita est in celo inter caudam maioris Canis et sub pedibus Leonis et ante caput Ydre, que secundum poetas ab Argo prima fabricata et ad navigandum mari inposita, per quam domatum est mare et usibus humanis aptatum, et ideo per Iovem inter sidera dicitur fuisse || translata“ (fol. 40v–41r). – „Loď, jíž se říká Argó, je na nebi umístěna mezi ocasem Velkého psa a pod tlapami Lva a před hlavou Hydry. Podle básníků ji jako první loď vyrobil Argos a posadil na moře k plavbě. S její pomocí

71

72 73 74

248

Opět se tu opakuje (jako u Medvědic) záměna souhvězdí za hvězdu, v tomto případě souhvězdí Arktofylaka, tj. souhvězdí Boóta, Pastýře, s hvězdou Arkturem, která ovšem do souhvězdí Pastýře patří (alfa Bootis). Srov. Hyginus, Astr. 2,4. Tato báje je z antiky známa pouze z vyprávění dochovaného v Hyginově Astronomii 2,33. Srov. Hyginus, Astr. 2,33: „Zajíc. Ten prý utíká před Óriónovým psem na lovu“.


se moře uklidnilo a přizpůsobilo lidským potřebám, a proto ji prý Jupiter přenesl mezi hvězdy.“75 Piscis austrinus – Jižní ryba: „Iste parvus piscis fertur fuisse filia Veneris nomine Phaceta, que cum esset vaga, fulmine Iovis tacta cecidit in stagnum... et conversa est in piscem et numquam voluit ab avunculo suo separari. Hanc Syri propter pulcritudinem eius deam apellabant, sed mutatam in piscem in piscis argentea ymagine venerantur“ (fol. 43r). – „Tato malá ryba prý byla Venušina dcera jménem Faceta, kterou zasáhl Jupiterův blesk, když bloudila krajem, a ona spadla do jezera… a změnila se v rybu a nikdy se nechtěla odloučit od svého děda. Syřani ji pro její krásu nazývali bohyní, ale poté, co se změnila v rybu, ji uctívají v podobě stříbrné ryby.“76 Centaurus – Kentaur: „Centhaurus secundum poetas dicitur fuisse filius Saturni de matre Philene, qui cum esset 18 annorum, comiit cum filia et cum matre Occeani, et illo conversus est per Iovem in talem figuram. Hic ex Philara, filia Occeani, genuerat Chironem, avum Achillis, qui fuit peritissimus medicus, musicus et astronomus, qui genuit filiam, || que mox versa in salicem. Ad quem veniens Esculapius didicit artem medicinam, Hercules astronomiam, Achilles, nepos eius, musicam. Pingitur autem Centhaurus tali modo: homo usque ad umbilicum, deorsum vero equs, hic tenet in manu lanceam, ad quam pendet lepus et ad cincturam gladius. In dextra vero manu tenet bestiolam eiusdem nomine Cherion et utrem aceti, de quo dii libaverunt. Est autem hoc signum ad aspectum putei, idcirco illam bestiollam, que offertur sacrario“ (fol. 44v–45r). – „Kentaur byl prý podle básníků Saturnův syn z matky Filyry. Když mu bylo osmnáct let, spojil se s dcerou a matkou Ókeanu, a proto jej Jupiter proměnil do takové podoby. S Filyrou, dcerou Ókeana, zplodil Cheiróna, Achilleova děda, který byl nejzkušenějším lékařem, hudebníkem a astronomem. Ten zplodil dceru, která se brzy proměnila ve vrbu. Když k němu přišel Asklépios, naučil se od něho lékařskému umění, Herkules astronomii a Achilleus, jeho vnuk, hudbě. Kentaur se zpodobuje takovýmto způsobem: až po pupek je to člověk, dole pak je to kůň, v ruce

75 76

Srov. Hyginus, Astr. 2,37. Srov. Hyginus, Astr. 2,30 a 2,41: „Ryba zvaná jižní. ... Zachránila prý kdysi Ísis v nesnázích. Ísis pro ten dobrý skutek umístila obraz Ryby ... mezi hvězdy. A tak mnozí Syřané nejedí ryby a jejich pozlacené sochy uctívají místo Penátů“.

249

Alena Hadravová

drží oštěp, na němž visí zajíc, a u pasu má meč. V pravé ruce drží zvíře, které se také jmenuje Cheirón, a měch octa, z něhož bohové konali úlitbu. Toto souhvězdí má vzhled obětní jámy (studny, cisterny), proto to zvířátko, které se obětuje ve svatyni.“77 Hydra, Urna, Corvus – Hydra, Pohár, Havran: „Serpens, alias Ydra, fuit prius servus Iovis, sed iens pro aqua ad libamen faciendum urnam confregit, et ideo per Iovem fuit in ydram conversus, qui habuit 5 capita, quem Hercules occidit et est signum situm inter Navem et Centhaurum, Virginem et Li||bram. Pingitur autem quasi serpens distentus, in medio cuius urna, postquam corvus aspiciens urnam. Fuit autem corvus, verna Apollinis, missus ab eo ad hauriendum aquam de fonte pro libamine deorum aut Iovis, qui invenit prope fontem ficus et mansit ibi, usque dum ficus consumeret sicque libamen neglexit, propter quod in corvum est mutatus habens puniam (sic!), ut non bibat aquam per 7 annos“ (fol. 45v–46r). – „Had, jinak Hydra, byl původně Jupiterovým sluhou. Když však šel pro vodu, aby uspořádal oběť, rozbil pohár, a proto jej Jupiter proměnil v hydru, která měla pět hlav. Zabil ji Herkules a je to souhvězdí umístěné mezi Lodí a Kentaurem, Pannou a Vahami. Zpodobuje se jako natažený had, v jehož středu stojí Pohár a potom Havran dívající se na Pohár. Havran byl původně Apollónův otrok; Apollón ho poslal, aby načerpal z pramene vodu pro úlitbu bohům či Jupiterovi. On našel u pramene fíky a zdržel se tam tak dlouho, dokud je nesnědl, a tak zanedbal úlitbu. Proto byl proměněn v havrana a dostal trest, aby po sedm let nepil vodu.“78 Canis maior et minor – Velký a Malý pes: „Anticanis secundum Grecos Procyon, quia est locatus ante Maiorem canem, qui antecedit Leonem per viam Navis et Leporis, oritur cum Leo, occidit oriente Capricorno. Qui secundum poetas fertur fuisse canis Orionis et propter bonitatem suam translatus inter sidera“ (fol. 46v). – „Protilehlý Pes je podle Řeků Prokyón, protože je umístěn před Velkým psem. Předchází Lva na cestě Lodi a Zajíce, vychází se Lvem a zapadá při

77

78

250

Srov. Hyginus, Astr. 2,38: „Kentaur. Jmenuje se prý Cheirón a je synem Krona a Filyry. ... Vychoval prý také Asklépia a Achillea. Zeus... ho zařadil mezi hvězdy spolu s obětním dobytčetem (= souhvězdí Vlka, Lupus), které prý drží nad Oltářem k obětování“. Srov. Hyginus, Astr. 2,40.


východu Kozoroha.79 Podle básníků to prý byl Óriónův pes a kvůli své dobrotě byl přenesen mezi hvězdy.“80 Equus – Kůň: „De isto dicunt poete, quod fuit Pheton, filius Phebi, qui precepta patris transgrediens mutatus fuit in equm“ (fol. 47r). – „O něm básníci říkají, že to byl Faithón (Faëthón), Foibův syn, který překročil nařízení otce a byl proměněn v koně.“81

79

80 81

Srov. Hyginus, Astr. 2,36: „Malý pes. Zdá se, že vychází před Velkým psem, ... proto také byl nazván Prokyón“. Řecký výraz Prokyón znamená ‚pes předcházející‘ (= před Velkým psem či Óriónem). Srov. Hyginus, Astr. 2, 35: „Jiní vyprávěli, že to je Óriónův pes, a protože se Órión zajímal o lov, mezi hvězdy spolu s ním umístili také psa“. O takovéto proměně báje nevyprávějí, nejblíže jsou pasáže z vyprávění o planetách. Srov. Hyginus, Astr. 2,42: „Druhá hvězda prý patří Slunci... Eratosthenés ji prý nazval podle syna Slunce Faëthonta. O něm psali přečetní autoři, jak řídil bez znalostí otcův vůz a sežehl zemi“.

251

Alena Hadravová

Zur mittelalterlichen Rezeption der griechischen Mythen über die Entstehung der Gestirne (Traktat über die Ordnung der Fixsterne in der Handschrift Prag Nationalbibliothek XXVI A 3) Zussamenfassung Die Handschrift Prag NB XXVI A 3, datiert auf etwa 1405, enthält auf Fol. 1r–48r den Tractatus de ordine stellarum fixarum, vgl. seine on-line Version auf http://www.memoria.cz. Der Traktat bring eine komplexe Beschreibung der meisten der 48 traditionellen ptolemäischen Gestirne des Nordhimmels: er führt sowie Mythen über die Entstehung der Gestirne an, als auch das System der Ordnung der Hauptsterne im gegebenen Gestirn, er berücksichtigt die Aus- und Niedergänge der Sterne in Beziehung zu den Tierkreiszeichen und zu einzelnen Tagen des Jahres, aber auch zur astrologischen Wirkung der Sterne auf Natur und Schicksal des Menschen. Die Handschrift enthält fein kolorierte ganzseitige Zeichnungen von personifizierten Sternbildern. Der Text erschien nie im Druck. Im Beitrag bringen wir eine Abschrift und informative Übersetzung von ausgewählten Passagen des Prager Textes, die griechische Mythen über die Entstehung der Gestirne erzählen. Der Schreiber verstümmelte oft aus Unkenntnis des tradierten Stoffes den Text. Seinen Sinn versteht man erst durch Vergleich mit analogem Text der Astronomie von Hygin, bzw. mit Pseudo-Hygins Werk Fabulae. Hygin war wohl eine der Quellen des in der Handschrift aufgeschriebenen Textes, da z. B. der Mythus über die Entstehung des Gestirns des Hasen aus der Antike nur eben in Hygins Astronomie belegt ist und seine zweite Nacherzählung wir erst aus der Handschrift XXVI A 3, Fol. 40r kennen. – Eine andere Abschrift des Traktats befindet sich auch in der Handschrift Kraków, Bibl. Jagiellon. Sg. 1967, SS. 124–131, 15. Jhd. Übersetzung von Irena Zachová PhDr. Alena HADRAVOVÁ, CSc., Kabinet dějin vědy ÚSD AV ČR, v. v. i., Puškinovo nám. 9 , 160 00 Praha 6; [email protected]

252

Ke středověké recepci řeckých mýtů o vzniku souhvězdí 1

Recommend Documents