Kdy skončí problémy s vodou v Lomnici? Lumír Šarman

Číslo 13

Prosinec 2007

Cena 5,- Kč

Čas zastavení

Alternativa přeje všem svým čtenářům a příznivcům krásné svátky vánoční, veselého Silvestra a úspěšný rok 2008 !

Kdy skončí problémy s vodou v Lomnici? Lumír Šarman

Nedávno rozhodlo zastupitelstvo města o tom, že vyslyší argumenty provozovatele vodovodní sítě u nás ve městě a změní způsob účtování vodného a stočného. V konečném důsledku tak všichni od 16. října 2007 platíme za vodu výrazně více. Pokud bychom vyšli z lidového „za málo peněz málo muziky“, můžeme odvodit, že „za více peněz, více muziky“. Mám na mysli zejména kvalitu pitné vody, která nám teče z kohoutků a kterou pijeme, vaříme z ní sobě i našim dětem. V této souvislosti nemůžeme být s vývojem posledních měsíců spokojeni. Kvalita pitné vody v Lomnici nad Lužnicí kolísá a jsou okamžiky, kdy je, řečeno diplomaticky, problematická. Pátral jsem pro vás po příčinách současného stavu i po možnostech jeho řešení. Starosta města, Karel Zvánovec mi řekl, že také není se současným stavem spokojen a celou situaci intenzivně řeší s dodavatelskou firmou (VAK Jižní Čechy). Brzy absolvuje jednání s jejím generálním ředitelem a bude požadovat detailní informace a záruky do budoucna.

U kořenů současného problému leží hned několik příčin. Na začátku bylo připojení okolních obcí na lomnický vodovod, což zvýšilo spotřebu vody. Následně rostla celková spotřeba jak v Lomnici, tak v okolí až na úroveň, které stávající dva vrty a úpravna vody přestaly stačit. Proto byl relativně nedávno zprovozněn zakonzervovaný třetí vrt, který ale občas poskytuje vodu s větším obsahem železa a zákalu. Když toto všechno zkombinujeme se situací, která vznikla 5. listopadu, kdy došlo k závadě na technologickém zařízení úpravny a do vodovodního řadu se dostalo větší množství dezinfekce a zákalu, máme výsledek, který nás odběratele určitě nepotěšil. Podle zprávy dodavatelské firmy je kvalita pitné vody, která nám teče z vodovodu, dobrá. Kvalitativní parametry jsou pravidelně kontrolovány nezávislou institucí. Největším současným problémem je kolísající vysoký obsah železa ve vodě. Tento nedostatek bude VAK řešit doplněním filtračního zařízení a důslednější kontrolou. Faktem však zůstává, že stávající vrty už nestačí jednak kvantitou, ale

Tak už jsou tu zase. Vánoce. Přišly tak, jak měly naplánováno a pobudou s námi hezkých pár dnů. Celý rok se na ně většina z nás těší, protože přinášejí neopakovatelnou atmosféru rozjímání nad minulostí a snění týkající se budoucnosti. Před rokem jsme byli ještě všichni plní dozvuků několika voleb včetně těch komunálních. Emoce nestihly úplně odeznít, naše země neměla vládu. Za uplynulý rok 2007 se mnoho změnilo. Lomnice má nové náměstí, víceúčelový kurt, inovovaný sběrný dvůr, abychom jmenovali to nejdůležitější. Změnila se i atmosféra ve městě. Jako by se začalo komunikovat s větším respektem k druhé straně. Nechť jsou nadcházející svátky potvrzením uplynulých měsíců pro všechny, kterým rok 2007 přinesl příjemné změny, pohlazením pro ty, kteří by nejradši na uplynulých 12 měsíců zapomněli, a nadechnutím do roku 2008 úplně pro všechny. Redakce

Také najdete uvnitř čísla: Přehled vánočních akcí . . . . . . . . 2 Rozhovory (H. Pinkavová, M. Doktor, M. Kročáková) . . 3, 6, 8 Proč jsme zavřeli obchod . . . . . . . 5 Cestopisy: Elba, Švýcarsko. . 10, 11 ... a mnoho dalšího také částečně kvalitou dodávané vody. Jsou staré desítky let a tehdejší technologie nepočítala s takto dlouhým provozováním. Podle všeho by současnou složitou situaci mohlo vyřešit až připojení na vodovod vedoucí z římovské přehrady. Když vše půjde dobře, napijeme se nové vody zhruba za rok. Současné vrty budou následně uzavřeny, úpravna vod demontována a Lomnice ztratí svojí nezávislost na dodávkách pitné vody. Podle všeho však jiná rozumná možnost dnes neexistuje.

2

prosinec 2007 | ALTERNATIVA

VÁNOČNÍ INSPIRACE

Vánoce 2007

Rok se s rokem sešel a letošní Vánoce už nám klepou na dveře. Dětské oči se opět rozzáří radostí při pohledu na nasvícený stromeček obklopený dárky, spousta z nás se po delší době potká se známými a příbuznými a snad všichni prožijeme pár dnů klidu a pohody. Alternativa vám, milí čtenáři, i letos přináší několik typů, jak si ve vašich volných chvílích můžete vánoční čas zpestřit.

Lomnice nad Lužnicí (http://www.lomnice-nl.cz) ADVENTNÍ KONCERT

kostel sv.Václava, 16.12.2007 v 18.00 hod.

TRADIČNÍ ZPÍVÁNÍ NA SCHODECH

ZŠ Lomnice nad Lužnicí, 20.12.2007

ADVENTNÍ KONCERT

kostel sv.Václava, 23.12.2007 v 18.00 hod.

ŽIVÝ BETLÉM

kostel sv. Václava, 24.12.2007 ve 14.00 hod.

ZPÍVÁNÍ POD VÁNOČNÍM STROMEM

nám. 5. května, 25.12.2007 v 18.00 hod.

Třeboň (http://www.trebon-mesto.cz) GENTLEMEN SINGERS - vánoční koncert

Divadlo J.K.Tyla, 17.12.2007 v 19.00 hod.

KOLEDOVÁNÍ u vánočního stromečku - MŠ Sluníčko Masarykovo náměstí, 18.12.2007 v 16.00 hod. VÁNOČNÍ KONCERT ZUŠ Třeboň

Divadlo J.K.Tyla, 19.12.2007 v 18.00 hod.

ŽIVÝ BETLÉM

Masarykovo náměstí, 21.12.2007 v 17.00 hod.

VÁNOČNÍ HRA - pohádka

Loutkové divadlo, 22.12.2007 v 15.30 hod.

AZ KVÍZ PRO DĚTI

DDM, 27.12.2007 v 9.30 hod.

ZIMNÍ ŠLAPÁNÍ

DDM, 28.12.2007 v 9.30 hod.

SILVESTR

Roháč, 31.12.2007, od 8.00 do 03.00 hod.

SILVESTR V BOWLING BARU

Hotel Zlatá hvězda, 31.12.2007 od 18.00 do 02.00 hod.

NOVOROČNÍ KONCERT

Schwarzenberský sál v Zámku Třeboň, 1.1.2008, v 16.30 hod.

NOVOROČNÍ OHŇOSTROJ

Masarykovo náměstí, 1.1.2008 v 18.00 hod.

České Budějovice (http://www.c-budejovice.cz) VÁNOCE na starém městě a staročeská vánoční ulička Piaristické náměstí, 16.12.2007 od 10.00 do 17.00 hod. VÁNOČNÍ TVŮRČÍ DÍLNY

Radniční výstavní síň, 17.-20.12.2007 od 10.00 do 17.00 hod.

VÁNOČNÍ ŘEMESLNÉ TRHY na radničním nádvoří 17.-20.12.2007 od 15.00 hod. VEČERNÍČKY na radničním nádvoří

17.-20.12.2007, vstup zdarma, začátek vždy od 16.30 hod.

VÁNOČNÍ TRHY náměstí Přemysla Otakara II.

15.-21.12.2007

BETLÉMSKÉ SVĚTLO

katedrála sv. Mikuláše, 21.12.2007 od 16.30 hod.

Jindřichův Hradec (http://www.jh.cz) ADVENTNÍ KONCERT

kaple sv. Máří Magdaleny, 16.12.2007

VÁNOČNÍ KONCERT - Jindřichohradecký symfonický orchestr, PS Smetana,

YMCA J. Hradec pěvecký sbor Jakoubek

kostel Nanebevzetí Panny Marie, 22.12.2007

VÁNOČNÍ KONCERT - YMCA J. Hradec

- pěvecký sbor Jakoubek

kaple sv. Máří Magdaleny 26.12.2007


3

ROZHOVOR

O skřítkovi Petr Kostlán

Rumunsko - Michaela s rodinou, které darovala oblečení po svém mladším bratrovi

Kráska z Lomnice Ne každý obyvatel Lomnice nad Lužnicí asi ví, že se jeho spoluobčanka zúčastnila letošní soutěže Miss Jindřichohradecka. Finále klání nejhezčích dívek z okresu proběhlo v sále Na Střelnici 30. října. I když se Michaela Kročáková (23) na úplně nejvyšší příčky nedostala, její účast v soutěži krásy inspirovala naši redakci k rozhovoru s ní. Ten proběhl 17. listopadu 2007 večer.

Jak jste se do soutěže dostala? Před rokem jsem se setkala s majitelkou pořádají agentury na workshopu věnovanému fotografování. Po roce se mi ozvala, proběhl casting s asi 30 adeptkami a bylo to.

Co Vám zkušenost s účastí v soutěži Miss přinesla? Měla jsem možnost promluvit s osobnostmi ze světa show-businessu. Moc televizi nesleduji, ale z téhle strany se mi zdáli tito lidé příjemní. Také jsem poznala názory soutěžících slečen ve věku kolem 16 let. Bylo to hezké, skoro jako vrátit se zpátky na střední.

Zaznamenala jste při soutěži vzájemnou rivalitu mezi soutěžícími? Ani ne a pokud ano, tak od těch mladších - soutěživějších dívek.

Vaše jméno i tvář se objevily v tisku. Zaznamenala jste zvýšenou popularitu?

To ne. Všimli si toho hlavně moji příbuzní.

V současné době studujete na Jihočeské univerzitě. Jaký obor jste si zvolila? Studuji na pedagogické fakultě obor speciální pedagogika pro mateřské školy.

Jak se těšíte na blížící se Vánoce? Zatím si to moc nepřipouštím, pokukuji po dárcích, ale nakoupeno ještě skoro nic nemám.

Čím se zabýváte ve volném čase? Začala jsem fotografovat a velmi mě to baví. Fotoaparát jsem dostala darem od jednoho fotografa. Nejradši fotím reportáže. Tu poslední jsem nafotila před nedávnem v Rumunsku. Bylo to docela dobrodružství.

Držíme palce a děkujeme za rozhovor.

Jedna jarní kytka vystrašila skřítka Jde si trávou bosý, píská ....asi hledá drahokam Šmejdí všude, se vším tříská !? „…kéž už tě tu nepotkám ! “ říká kytka Roztodifka Do výšky se natáhla, vyhlídla si neposedu Po zádech ho přetáhla Pádí skřítek přes palouček sám snad ani neví kam Na hřbetu má naloženo není to však drahokam

P.S. Kytka Roztodifka (lat. florus jihodivus) se vyskytuje v oblasti lomnických mokřad. Většinou na místech těžko přístupných.Kvete 2x v roce. Jednou 7. března a jednou 22. listopadu. Patří do kategorie trvalek. Pokud ji nenajde nějaký skřítek....

4


MOZAIKA

Paní učitelka

Slavnost svátku svatého Mikuláše

23. října 2007 přišel můj syn ze školy úplně bez nálady. „Co je ti?“ ptali jsme se ho se ženou. Neodpovídal. Byl zaražený, slzy na krajíčku. „Dneska byl ten nejhorší den ve škole!“ prohlásil, když jsme nepřestávali pátrat po příčině jeho stavu. „Proč? Dostal jsi pětku, s někým ses popral nebo něco jiného?“ „Ne, už nebudeme mít naší paní učitelku.“ „Jak to?“ „No, jiná paní učitelka je těhotná, a tak naše paní učitelka dostane první třídu a my nějakou novu učitelku.“ Snažili jsme se snést racionální argumenty, abychom vyvážili synův smutek, ale příliš úspěšní jsme nebyli. „Zítra půjdu do školy, i kdybych měl mít čtyřicítku horečku!“ prohlásil večer rezolutně náš páťák. „Jak to?“ „Protože zítra máme naší paní učitelku naposledy.“ Kolem nás jsou věci, kterých si všímáme více, a jiné, které opomíjíme až do chvíle, než jsme o ně připraveni. Teprve potom si uvědomíme, jak cenné pro nás vlastně jsou. -RN-

Kateřina Orlová

Výsledky ankety o nové podobě náměstí Na internetových stránkách Alternativy probíhala několik měsíců anketa o nové podobě náměstí 5. května. Tady jsou její výsledky.

Jak se vám líbí nové náměstí bez stromů? Je to lepší . . . . . . . . . . . . . 17 Je to horší . . . . . . . . . . . . . 19 Nevidím rozdíl . . . . . . . . . . . 3

Farní obec lomnická společně se školním pěveckým sborem paní učitelky Jitky Balcarové letos 5. prosince pozvaly svatého Mikuláše do kostela svatého Jana Křtitele. Chtěli jsme, abychom se s Mikulášem sešli všichni společně a trochu se s tímto starým světcem a biskupem seznámili. A jsme moc rádi, že si Mikuláš na svých pochůzkách v předvečer svého svátku na nás čas našel. Moderátor nám nejprve řekl něco o Mikulášově životě, Mikuláš se pak představil osobně a vysvětlil nám své atributy. Dětem rozdal nadílku a nakonec jim poradil, jak dělat svým rodičům co největší radost. Měly by je nejen poslouchat, ale hlavně se usmívat, aby každý věděl, že se mají doma všichni rádi. Hudební doprovod bravurně zajistil sboreček Zvoneček. Setkání s Mikulášem bylo krásné v tom, že si ho v Lomnici připravili mnozí společně. Děti z družiny a z druhého stupně pod vedením manželů Hanzalových připravili krásné a originální plakáty, skautky v čele se skvělou Janou Rajnochovou namalovaly Mikuláše v životní velikosti, který kostel při slavnosti zdobil,

děti na náboženství připravily s katechetkou Aničkou Krausovou pro Mikuláše zvídavé otázky a výše zmíněný sbor Mikuláši zpíval. Moderátorem byl Michal Bosák a Mikulášem Petr Ouška. Těm všem upřímně děkujeme. Nezbytnou materiální podporu a příspěvek na nadílku poskytli lomničtí věřící při společné sbírce, velmi štědrý dar věnoval pan inženýr Jan Kraus, nemálo přispěla Martina Kotrbová z lužnické farmy Hamr a Sdružení lomnických občanů. Jim patří obzvlášť velký dík. Neméně však děkujeme též všem, kteří přišli, protože jen tak jsme si mohli to krásné společenství v lezavě studeném kostele radostně užít. Mikuláš rozdal téměř 80 nadílek.

Kolik byste byli ochotni platit za Alternativu? Tímto, možná trochu provokativním titulkem, zažínám krátkou úvahu nad možnostmi financování čtvrtletníku Alternativa. Když jsme před několika lety začínali, bylo nás zhruba jako prstů na rukou. Jedinou možností, jak financovat nový čtvrtletník, bylo zaplatit ho ze svého a zkoušet štěstí u sponzorů. Příjmy z inzerce byly od počátku malé, s občasnými pozitivními výkyvy. Prodejní cena byla už v prvním roce 2004 stanovena na lidových 5 korun a taková zůstala dodnes. Kolik myslíte, že stojí dvanáct stran papíru, které máte v ruce? Schválně, tipněte si. Skutečností je, že zhruba 27 korun. Že se vám to nezdá? Vždyť přece noviny mají mnohokrát větší počet stran i plochu, a přesto stojí podstatně méně, říkáte si možná. Tiskaři by nám vysvětlili, že vše se odvíjí od nákladu, v jakém se ta která tiskovina tiskne. Z prodeje časopisu pokryjeme jen asi pětinu nákladů.

Rozhodl jsem se vás požádat o názor na to, kolik by pro vás bylo únosné za Alternativu jedenkrát za čtvrtrok zaplatit. Podotýkám, že všichni přispěvatelé a redakce nedostávají za svojí práci ani haléř. Tento projekt vznikl proto, aby nabízel alternativní prostor pro myšlenky týkající se nejenom Lomnice. Daří se nám stále přitahovat další spolupracovníky a jsme tomu velmi rádi. Na www.alternativa.euweb.cz najdete anketu ohledně ceny Alternativy. Odpovězte nám prosím, abychom se na začátku příštího roku mohli rozhodnout, co s cenou uděláme. Její zvýšení je nabíledni, ale nechceme ho dělat bez konzultace s vámi. Velice rádi uvítáme veškeré vaše podněty týkající se Alternativy. Na mailové adrese [email protected] čekáme i na vaše příspěvky do dalších čísel. Lumír Šarman, šéfredaktor


5

MOZAIKA

Proč jsme zavřeli obchod Silvie Pešoutová

K napsání tohoto článku jsem se rozhodla na základě častých otázek na důvod uzavření obchodu Spar na náměstí. Obchod jsem otevřela v září 1992 v 18 letech, byla jsem plná ideálů jako každý mladý člověk. Myslela jsem si, že lidé budou chodit do obchodu s úctou, jak tomu bylo u mého dědečka Václava Spěváka, ale jak se svět mění, tak i lidé a mé ideály postupně mizely a s nimi i můj velmi naivní pohled na podnikání a na svět. Zákazníci postupem času změnili nákupy z rychlého obsloužení za pultem za celodenní rodinné výlety do supermarketu. Časem pochopitelně rostla i náročnost na sortiment a na výbavu obchodu. I když se to nezdá, mít obchod s potravinami je velmi náročné podnikání nejenom na čas. Dále pak na kontrolování záruk, objednávání, doplňování zboží, zajištění personálu. Stále těžší je dokázat vydělat i při čím dál větší provozní režii. To se za posledních pár let dalo velmi těžko zajistit s ohledem na stálé uzavírky náměstí a nyní pouze jednosměrnou ulici před obchodem. Zákazník je dnes náročný. Nebude nikde bloudit objížďkami. Chce zaparkovat nejlépe úplně přede dveřmi obchodu. l když teď bude náměstí brzy dodělané, už těžko by u nás zastavila nákladní auta podél hlavní silnice na svačinu jako dřív. Má pracovní doba je všem známá, a tak není divu, že má práce se podepsala na zdraví. Když jsem před 6 lety vážně onemocněla, ještě jsem si neuvědomovala, že

ten obchod, který mám moc ráda, je pro mě vlastně zkáza. Ale jak se říká, všechno zlé pro něco dobré. Jak čas plynul, pochopila jsem, že život není jen otázka práce a peněz, ale je to úplně o něčem jiném. Velmi dobře to vyjádřil článek v zářijové Alternativě s názvem Kameny, kamínky a písek. Ten přesně vystihuje to, co cítím. Chtěla bych tímto moc poděkovat svému manželovi Richardu Pešoutovi, že to se mnou v obchodě vydržel 10 let. Bylo to velmi náročné jak fyzicky, tak psychicky. Bez něj bych to už dávno zavřela. Musel sám řídit obchod třeba letos v létě, kdy jsem byla 5 týdnů v nemocnici. Nechci na něm nechávat všechnu zodpovědnost a práci a to je ten hlavní důvod k uzavření obchodu. Vím, jak to zdravotně dopadne, když se věnujete 100% své práci, byť jí máte rádi. Je třeba žít, těšit se z každého dne, věnovat se dětem, rodičům, přátelům a odpočívat, což se teď učím. Netrapte se tím, že nemáte super vilu s bazénem (já bych si ji taky moc přála), ale obětovat tomu své zdraví a rodinu - to za to nestojí. Nesmím zapomenout na to hlavní poděkovat zákazníkům, kteří nás měli rádi. Děkuji za vaši věrnost až do konce, kdy už jsme rozprodávali a nebylo toho moc ke koupi. Přesto jste vydrželi. Jestli vás můžu poprosit - nakupujte v Lomnici nad Lužnicí a podporujte tak místní podnikatele. září 2007

Nafoukaná ozdoba Jiří K o s

Na vánočním stromečku visela velká baňatá ozdoba červené barvy. Rozčíleně se rozhlížela kolem sebe a povídala si: „Visím na stromečku už sedmé Vánoce, a přesto nedokážu pochopit svět kolem sebe. Je jiný než v tu dobu, když si mě lidé přinesli z obchodního domu ve velké sadě a poprvé pověsili na větvičku. Všechny moje kolegyně už to mají dávno za sebou, protože je malé děti rozbily - a nové ozdoby se se mnou nekamarádí. Říkají o mně, že jsem nafoukaná a nespolečenská. Navíc příšerně vypadají. Nejsou tak pěkně kulaté, jako jsme byly my. Jejich tvary jsou všelijak šišaté a křivé, barvy křiklavé. Komupak se mohou líbit? Copak je tohle kouzlo Vánoc…? Když mě poprvé pověsili na stromeček, všem jsem se líbila. Papírový řetěz byl do mě tak zamilovaný a tak se mi dvořil, až se z toho nakonec přetrhl. Přežila jsem několik nepříjemných okamžiků při zdobení, dva pády z vysokých míst a jeden požár stromečku. Já bych mohla vzpomínat…“ K ozdobenému stromečku přišla paní domácí, chvíli si ho prohlížela a pak vztáhla ruku po červené ozdobě. Sundala ji z větvičky a přísně oznámila dětem, které stromek dostrojovaly: „Tuhle dáme pryč. Je už poslední a je tak obrovská, že to kazí celkovou estetiku vánočního stromečku.“ A hodila ji do koše. Poslední pád už ta nafoukaná ozdoba nepřežila. Roztříštila se o dno koše hned vedle rozlepeného a pomačkaného starého papírového řetězu, který ji tenkrát miloval. Ten ji pozdravil: „Nazdar, kolegyně Červená! Koukám, že tě potkal stejný osud. Nic si z toho nedělej. Pojedeme společně na výlet. Budeš se mnou letos slavnostně zdobit vánoční skládku za městem.

6


ROZHOVOR

Děti daly mému životu smysl S paní Helenou Pinkavovou (58) jsme se sešli odpoledne v sobotu 17. listopadu, abychom si trochu popovídali. O tom, co jí a manžela Františka (60) vedlo k tomu, že si postupně vzali do pěstounské péče šest dětí, protože vlastní mít nemohli. To vše v době, kdy průměrná česká rodina zahrnuje kromě rodičů pouze jednoho potomka a každé druhé manželství se dříve nebo později rozvádí. Pinkavovi si nezvolili vůbec jednoduchou cestu životem. Zaplatili za ni, jak říkají, mimo jiné postupnou ztrátou většiny přátel. Získali však něco, co jim řada lidí může jenom závidět. Autorizace tohoto rozhovoru probíhala tak, že se k němu vyjádřila celá rodinná rada Pinkavových, a teprve, když byli všichni spokojeni, byl rozhovor připraven k otištění. Jak jste s manželem dospěli k rozhodnutí osvojit si první dítě? Když mi bylo 25 let, měla jsem vážné problémy s páteří. 10 let mě můj muž vozil po doktorech. Nakonec jsem zůstala částečně nepohyblivá a bez možnosti mít vlastní děti. V tu dobu pro mě nebylo myslitelné, že prožiji svůj život bez dětí. Pustili jsme se s manželem do přemlouvání úřadů, které nám zpočátku nedávaly mnoho nadějí. Člověk totiž musí splnit mnoho podmínek. Mimo jiné musí být úplně zdravý. Úřady tedy náš případ od-

ložili ad acta. Já jsem však byla tvrdohlavá a říkala, že hlavu mám a ruce mi slouží a i když toho moc neujdu, o děti se postarám. Martina, Jana, Verunka, Michal, Mirek a Monika Když mi bylo už skoro 38, tak tehdypo šesti letech čekání, jsme dostali Martinku (28). Po sedmi letech po Martině přišla Jana (28) a následně Veronika (19). Protože můj muž nechtěl, aby to tu byla samá ženská, rozhodli jsme se, že další dítě bude kluk. Jmenuje se Michal (16). Rok po něm přišel Mirek (16). Naposledy se naše rodina rozrostla o Moniku (18). Oba kluci jsou narození ve znamení býka, takže si s nimi občas užijeme. Zaznamenala jsem i špatnou odezvu ve škole, protože jsou trošku tmavší. Dokonce mi jedna známá řekla: „Jo, děti mám ráda, ale takové, jako máš ty, ne“. Já ale říkám: je mi jedno, jestli seš černej nebo Tatar, ale když budeš slušnej a tu pusu otevřeš slušně, tak se k tobě ostatní budou chovat taky slušně. Vždycky jsme před přijetím dalšího člena do rodiny uspořádali rodinnou radu, kde se všichni mohli vyjádřit. Pokud by kdokoliv byl proti, z rozhodnutí by sešlo. Co si myslíte o institutu manželství? Každé druhé se rozvádí, stále více lidí

Zleva: Veronika, Martina, Michal, paní Pinkavovová a její manžel, Monika. Dole: Mirek s fenou Lucky

Jana s maminkou podle svých slov nepotřebuje žádný papír a volí volnější svazek. Ze své zkušenosti vím, že vztah dvou lidí je nesmírně důležitý. Vzpomínám na dobu, kdy mi bylo zdravotně nejhůř a kdy bych to bez svého muže asi nezvládla. Je to zlatej chlap. Lidi to chtějí dneska mít jednodušší. Jednoho dne si řekne: tak a odcházím. A když nežije s tím druhým v manželství, skutečně může jít hned. Já si myslím, že je to nezodpovědný přístup. Jak vypadají Vánoce u Pinkavů? Na Štědrý den jsou ryby a salát. Ráno zabijeme rybu, většinou kapra. Pak se dělá dobrá zelná polévka s klobásou. K tomu ještě vařím rybí polévku, kterou má ráda Jana. Taky něco napeču. Dopředu hlásím, že to bude jenom pár druhů, ale nakonec jich je patnáct nebo šestnáct a maminka to odleží. Na Vánoce máme také samozřejmě hezky nachystaný stůl. Vánoce jsou pro nás časem hlubšího zamyšlení. Vzpomínáme na všechny naše blízké i na rodiče našich dětí. Taky zajdeme do kostela. Děti se rozhodly samy. Jednou přišla Janička, že by také chtěla do kostela, protože viděla, že tam s Martinkou chodíme. Odpověděla jsem: „Víš, Janičko, když přijdeš do kostela, můžeš přemýšlet. Myslet na to, co jsi udělala, jestli jsi třeba někomu ublížila a tak. V kostele máš na takové úvahy čas.“ Po dlouhém váhání nakonec tedy vyrazila s námi. Vydržela to tam až do konce. Když jsme vyšly ven, rozplakala se a řekla mi: „Maminko, kdybych na to měla rok, tak nestihnu říct, co mi všechno prošlo hlavou.“ Pokračování na str. 7


7

ROZHOVOR Dokončení ze str. 6 Jak je to u vás s rozdáváním dárků na Štědrý den ? Po večeři zazvoní zvoneček a ještě nedávno jsme pak hledali na zdi zlaté prasátko. Za chvíli jdeme ke stromku a rozbalujeme dárky. Letos jich bude méně, protože jsme museli opravit střechu na našem domě. Co si přejete do budoucna? Hlavně zdraví - pro mě a mého muže, a pak abychom se jako rodina scházeli, i

když už nejsme všichni pohromadě. Našim dětem bych přála, aby se jim dařilo ve škole Děkujeme za rozhovor a přejeme hodně zdraví a štěstí celé vaší rodině. Narozdíl od některých jiných pěstounských rodin nemáme my tzv. zařízení pod Ústavem sociální péče, to znamená, že nám stát nehradí například 90% nákladů na domácnost. Mezi lidmi vnímám závist vztahující se k penězům, které dostáváme „na děti“. Jenže my jim ty peníze dáváme. Konec

konců stát využití prostředků pečlivě kontroluje. Postupně jsme s každým dítětem přicházeli o část přátel, až jsme nakonec přišli o všechny. Naučila jsem děti základní práce doma. Venku je měl na starosti manžel. Chtěli jsme, aby se o sebe uměly postarat. Vzpomínám na dobu, kdy mi bylo zdravotně nejhůř a kdy bych to bez svého muže asi nezvládla. Je to zlatej chlap. Nedávno se mě někdo ptal: „Potřebovala jsi všechny ty starosti?“ . Odpověděla jsem: „Potřebovala“.

Fungování rodiny s osvojenými dětmi – přednáška ČKA Pěstounka Martina Fürstová z Majdaleny připravila v rámci přednášek České křesťanské akademie v Třeboni povídání o formách náhradní rodičovské péče v České republice a vlastních nebo i sdílených zkušenostech s pěstounstvím. Děti, o něž se nemohou nebo nechtějí starat vlastní rodiče, vyrůstají v ústavech nebo u náhradních rodičů, jejichž péče se realizuje na několika stupních. Nejpevnější vazba vzniká osvojením, známým jako adopce, které probíhá formou osvojení prostého, což je něco jako zkušební doba, během níž je možné dítě vrátit, osvojení nevratného, při němž vzniká formální vztah naprosto totožný se vztahem rodiče a vlastního biologického dítěte, a osvojení mezinárodního, při němž je možné svěřit dítě do péče rodičů v jiné zemi. K adopci jsou vhodné děti, u nichž lze předpokládat fyziologický vývoj a dobrý zdravotní stav a většinou v co nejranějším věku. Pěstounská péče je státem řízená a kontrolovaná rodinná výchova, při níž zůstává zákonným zástupcem dítěte jeho biologický rodič. Pěstounství je zvláštní formou povolání, které je odměňováno, lze ho z vážných důvodů soudně zrušit. Do pěstounské péče přecházejí často děti starší a s nějakým postižením, ať již tělesným, mentálním nebo sociálním, čili děti nevhodné pro adopci. O tom, v jaké péči bude dítě mimo vlastní rodinu vyrůstat, rozhoduje výhradně soud. Pěstounská péče byla u nás obnovena v roce 1979 zásluhou dětského psycholo-

ga doktora Zdeňka Matějčka, jenž svým výzkumem doložil, že děti vyrůstající v ústavech, kde se jim nedostává emoční a sociální výchovy, jsou mimo jiné emočně ploché a agresivní. V kojeneckých ústavech jsou kojenci umístěni do místností, kde jim nehrozí žádné tělesné nebezpečí, ale jsou tam valný čas bez dospělého. Když se někdo objeví, všichni se na něj sápou, všichni chtějí lačně pochovat. Trpí hladem po tělesném kontaktu, konejšení, útěše a uklidnění, hladem po lásce. Ne každý člověk se chce stát pěstounem, ne každý může, ne každý to zvládne. Požadavky jsou náročné a tvrdé. K základním předpokladům zřejmě patří pevný hodnotový systém a stabilní osobnost pěstouna či pěstounů. Jinak se samozřejmě o případných pěstounech zjišťuje naprosto všechno od ekonomické situace přes zdravotní stav až po psychologické charakteristiky. Každé dítě má podle Martiny Fürstové právo na plnohodnotně prožité dětství. Jak si pak poradí v dospělosti, to už může být jiná věc, do toho už nemůže žádný vychovatel zasahovat. Nejhorší situace nastává a nejbolestnější trauma dítě zažívá, když je vráceno. Největší odměnou pro pěstouna je, když se k němu dítě v dospělosti vrací, má v něj důvěru, cítí se u něj jako v rodině. Manželé Fürstovy mají tři vlastní děti a vychovávají tři pěstounské. Nejstarší chlapec je tzv. mentálně postižený, asi nebude schopen samostatného života.

Zato má dar čisté duše, otevřeného srdce a upřímné lásky. Jeho sociální a emoční inteligenci by mu mohl leckterý „inteligent“ závidět. Rané dětství měl krušné – do tří let v ústavu, potom tři roky u adoptivních rodičů, kteří jej jako mimořádně neklidné dítě nezvládli. Záchranou mu byla rodina Fürstů. Další dvě děti jsou – jak říká Martina Fürstová – postiženi svým etnikem. Chlapeček je černoušek, holčička cikánka. Oba velice umělecky nadaní, zdraví. Jenomže jejich vlastní etnikum je nepřijme (pokud by náhodou oni sami chtěli), protože vyrůstají ve společenství „bílých“, a většinová společnost je taky stále víceméně odmítá (všichni s tím máme své zkušenosti). Zajímavé je srovnání pojetí pěstounské péče u nás a například ve Velké Británii. U nás se povětšinou pěstounské děti přijímají jako součást rodiny, přístup k nim bývá citovější, rodiče svou službu chápou jako poslání a projev pomoci a lásky. Ve Velké Británii převažuje profesionální přístup, je to výdělečná činnost, rodiče se v oboru pěstounská péče vzdělávají, děti se u nich mohou po několika letech střídat, bezpochyby si je tolik „nepřipouštějí k tělu“. V diskusi na otázku, zda děti utíkají k biologickým rodičům, odpověděla paní Anna Fürstová, která mnohé ze svých pěstounských dětí již postavila na vlastní nohy. Některé děti to zkoušejí, ale většinou se rády vracejí do rodiny, v níž vyrostly, anebo o svou biologickou rodinu vysloveně nestojí. Vybrala a volně interpretovala Kateřina Orlová

8


ROZHOVOR

Je několik věcí, které jsme měli udělat s větší lehkostí Nezadržitelně se blíží konec roku 2007. Roku, který přinesl mnoho zajímavých událostí. Roku, který znamenal nastartování ekonomických změn ve fungování našeho státu jako celku. Poslanec Michal Doktor (ODS), člen rozpočtového výboru a předseda stálé komise pro bankovnictví, se ekonomickou problematikou dlouhodobě zabývá, a tak jsme ho ihned po schválení státního rozpočtu na rok 2008 oslovili a položili mu pár otázek. t Sněmovna přijala zákon o rozpočtu státu na rok 2008. Jaký podle vás nový rozpočet je? Rozpočet je zákon vyjadřující trend. Sdělení vysílané vládou a Parlamentem v letech minulých vytvářelo kulturu dluhů, která občanům dovolovala neučit se zvažovat míru akceptovatelného rizika – schopnosti dostát závazku i při změněné situaci. Stát tedy svým chováním znevažoval potřebu obezřetnosti, odpovědnosti a racionálního chování. Rozpočet roku 2008 je začátkem revize mandatorních výdajů státu – zastavení jejich prudkého růstu. t Sociální demokraté vás viní ze zadlužování státu. Za posledních osm let vzrostl státní dluh ČR přepočtený k HDP o 16,6 % !! I bez podrobného zkoumání oprávněnosti výdajů jednotlivých let víme, že tak bylo prohýřeno 608 mld. Kč. Mimochodem, uvedená suma je rovna 55 % výdajů státu v roce 2008. Rozpočty této vlády, počítáno 2006 – 2010, zvýší dluh o 1,2 %. Tempo zadlužování je tedy jednoznačně zmírněno. Neškrtli jsme investice, naopak. Investice – zejména v oblasti dopravy jsme posílili.

t

Která kapitola byla při sestavování rozpočtu nejdiskutovanější? Zvenčí to vypadá jako hádání se o peníze pro své volební obvody. Naprosto každý zákon a také každý pozměňovací návrh, o kterém poslanecká sněmovna hlasuje, je nutné měřit penězi, zejména tedy z pohledu vyvolaných nákladů. Jednání o rozpočtu není v tomto ohledu něčím výjimečným, i když je zde médii právě váha peněz tolik zdůrazňována. Spor o poslanecké iniciativy typu: podpora opravy školy tam a tam, je zavádějící. Každý poslanec má právo dané mu zákonem podávat pozměňovací návrhy. Když byl přijat zákon zavádějící naprosto pomýlené registrační pokladny, rozhodli poslanci tehdejší koalice o stovkách nových úřednických míst. Celá „epizoda“, nebýt zrušena vládou ODS, by představovala násobky výdajů, které byly letos tolik sledovány. t Jak se díváte na budoucí rok? Z pochopitelných důvodů se na rok 2008 dívám především skrze reformu veřejných financí. Reforma počítá s určitou modelovou změnou chování. S jistotou vím, že se chování všech ekonomických jednotek (každého z nás, všech ekonomických subjektů) v novém prostředí změní. Je však také velmi pravděpodobné – téměř jisté, že se výsledek změny chování nebude krýt s naším předpokladem. My budeme pečlivě studovat všechna data a na přelomu března a dubna zahájíme přípravu dalších kroků. Není možné přehlédnout téma, které naprosto dominuje médiím – zdražení. Všimněme si jedné věci. Dochází k němu již nyní, ceny stoupají již od září, a přesto

je dáváno do souvislosti s reformou. Chybně! Zdůrazňuji. Ceny potravin jsou notoricky proměnlivé a před Vánoci rostou vždy. Platy rostou velkým tempem a obchodníci ví, že mezi lidmi jsou peníze. Ceny vytažené vysoko vytváří ideální prostor pro kompenzace vyšší DPH a otevření dalšího kola konkurenčního boje. t Rok 2007 za pár dnů skončí. Jak ho vy osobně hodnotíte? Ruku na srdce. Troufl by si někdo ve volební večer června 2006 po vystoupení pana Paroubka vsadit na to, že dokážeme prosadit tolik z volebního programu ODS? Vsadil by si někdo na to, že nám opravdu nehrozí podíl komunistů na vládě? Je několik věcí, které jsme měli udělat s větší lehkostí, elegancí – bez nadbytečné nervozity. Síla koalice je taková, jaká je, voliči určili výsledek a já myslím, že jej odpovědně zhodnocujeme. t Chcete na závěr něco popřát čtenářům Alternativy? Řekl bych, že základním povahovým rysem mých spoluobčanů na jihu Čech je přirozená obezřetnost a zdrženlivost před rádoby moderními trendy. Nesčetněkrát v minulosti tak byli ochráněni před finančními prodělky, účastí na pochybných aktivitách a spekulacích. Příští rok nás všechny čeká mnoho změn. Ti, kteří zneužívali sociální stát, a ti, kteří si vypěstovali závislost na státem tolerovaném dluhu, to budou mít těžší. Řekl bych, že čtenáři Alternativy vše zvládnou, přeji všem vytrvalost a pevné zdraví.

PAPÍR – HRAČKY – TABÁK

Pavel a Jana Hartmannovi

Jiří Soudek + Radka Kostelecká

Náměstí 5. května, Lomnice nad Lužnicí

Nám. 5. května 126 Lomnice nad Lužnicí Tel.: 384 792 286 n n n n

Kancelářské a školní potřeby noviny, známky, tel. karty HRAČKY VIDEOPŮJČOVNA

DROGERIE - PAPÍR n

kosmetika, drogerie

n

zahradnické potřeby

n

nátěrové hmoty

n

papír, školní pomůcky

n

kancelářské potřeby

n

noviny, známky, telefonní karty

n

fotoslužba, razítka, vizitky


9

VYBRALI JSME PRO VÁS

Vánoční kapři Jiří K o s

Na konci vánočně vyzdobené tržnice stály u malé maringotky dvě kádě plné vody a dřevěný pult s váhou, za kterým poskakovali tři prokřehlí rybáři. Lovili keserem v kádích, prodávali zákazníkům živé kapry a některým je za příplatek zabíjeli a kuchali. Najednou se v jejich blízkosti objevili členové ze spolku Ochránců zvířat a přísně zjišťovali, jestli přivezené ryby zbytečně netrpí. „Tenhle prst mám pohmožděný od posledních svátků, chlapci,“ chlubil se jeden dědoušek s fajfkou v ústech, když se dostal na řadu. Ukazoval přes pult levou ruku, na které byl ještě jeden malíček místo ukazovačku. „Zabíjel jsem kapra sekerkou, ale netrefil jsem se a odnesl to prst. Holt už špatně vidím. Přesto toho chudáka nezabíjejte - ať si ještě užije svobody, než přijde na pekáč,“ pravil a nechal si kapra šoupnout do připravené síťovky. Rybáři při prodeji zjistili, že se jeden z ochranářů začal producírovat těsně ko-

lem kádí. Byl to jejich předseda, který razil teorii, že i němá tvář má svůj nárok na důstojný odchod ze světa. Dělal si poznámky do notesu a přitom kontroloval, jestli je v kádi čistá voda. Jeden z rybářů měl s ním minulý rok krátký výstup kvůli špatnému zabíjení. A rybáře napadlo, že by mu mohli tak trochu zvednou krevní tlak. Na řadu přišla hubená ženská, jejíž přísný pohled budil respekt i v řadách ochranářů, protože si začala poroučet: „Nějakýho malýho naháče, asi kilo a půl. Zabít a vykuchat. Hlavu, prosím, bez bulv!“ „Ano, mladá paní. Zabít a vykuchat,“ opakoval její přání ten starší rybář a začal hlasitě kalkulovat, aby ho přítomní ochranáři slyšeli: „Nejprve toho kapra musíme za něco odsoudit, abychom ho mohli popravit. Ááá – koukám, že vás postříkal, když jsem ho vytahoval z kádě. Znehodnotil váš drahý kožich z norka a za to je jasný trest smrti. Že jó, pane soudce.“ A obrátil se na mladšího kolegu.

„Potvrzuji vyřčený rozsudek. Půjde okamžitě pod gilotinu. Nebo chce někdo z vás napsat prezidentovi žádost o milost?“ pravil druhý rybář a stočil zrak k davu lidí. Přešlapující zákazníci, kteří museli v mrazu čekat na ryby a řečičky ohledně případné amnestii je přirozeně štvaly, sborově a velice odmítavě zabručeli: „Nééé!“ „Ano, i nezávislí soudci z lidu souhlasí, proto nechť je poprava okamžitě vykonaná.“ Třetí rybář vytáhl zpod pultu dřevěnou paličku, druhou rukou udělal křížek na těle kapra a omráčil ho. Pak teprve nožem odřízl hlavu a vyvřel vnitřnosti. Očištěné maso, hlavu bez bulv a jikry do polévky dal do igelitové tašky, a když kompletní balíček podával zákaznici, upozornil ji: „Počkejte ještě okamžik - kolega vám vystaví úmrtní list…“ Ochránci přírody přestali pozorovat práci rybářů – došlo jim, že jsou tu jen pro smích, a tak se raději pohnuli směrem na opačný konec tržnice, aby se podívali po nějakých dárcích.

zde nechat jen kvůli tvému rozmaru. Přátelé se v nouzi neopouštějí a jestliže on jde věrně po mém boku, pak já půjdu věrně s ním.“ „Pokud mi toho koně nedáš, stihne tě krutý trest!“ pohrozila muži Sněhová královna. „Ztrestej mě nejhorším trestem, já svého koně neopustím,“ odvětil muž stejně odhodlaným hlasem jako ona. „Dobrá. Uspěl jsi v mé zkoušce. Chtěla jsem vědět, jak moc si svých přátel, byť jsou to tvorové jiného druhu, vážíš. Zůstaň tedy v mé zemi. Jsi mým hostem.“ „Vzácná paní, nenalézám slov, jak vyjádřit svůj obdiv k vaší velkorysosti. Děkuji za vaši pohostinnost, které rád využiji. Dovolte mi na oplátku naučit vás jezdit na mém koni, až si odpočineme.“ Královně lehkým nádechem zrůžověly líce, neznatelně se pousmála a s potěšením svolila. „A jak to bylo dál, tatínku?“ vyzvídal hoch, kterému se poutavé vyprávění zalíbilo. Mladý muž i jeho kůň byli na dlouhé putování po různých krajinách zvyklí, a tak se brzy zotavili. Královna je seznámi-

la se všemi krásami své říše a naučila se koně ovládat tak, jako by na něm jezdila už od malička. Tak běžel čas, až nečekaně uplynul celý rok. „Musíme se rozloučit,“ řekla královna jednoho dne smutným hlasem. „Podle prastarých zákonů tu nesmí zůstat nikdo cizí déle než jeden jediný rok. Jinak stihne celou říši nevídaná pohroma. Rozluč se se všemi, naber zásoby na cestu a odjeď se svým koněm domů. Naši zemi už nikdy nenajdeš.“ Chlapec už spokojeně spal. Otec ho přikryl pečlivě dekou a odešel. Ve stáji mlčky osedlal koně a vyjel do noci vstříc svým vlastním snům.

Sněhová královna Jana Hartmannová

„Tatínku vyprávěj mi nějakou pohádku,“ žadonil chlapec, kterému se už pomalu klížila víčka. Otec se pohodlně usadil v křesle, zamyslel se, opřel se lokty o kolena, sepjal ruce a začal vyprávět. Kdesi v daleké zemi plné zasněžených lesů a skal žila se svou družinou tajemná Sněhová královna. Vládla nad celou krajinou mocným kouzlem a věděla o všem, co se v její říši dělo. Jednoho dne zabloudil do ledových končin mladý muž. Byl krásný den, ale on i jeho kůň, nenalézajíce místa k odpočinku po namáhavé jízdě, pomalu umdlévali únavou a hladem. Královně se zželelo cizího poutníka a přičarovala ho na svůj hrad. „Jsi udatný muž. Už dlouho se dívám na tebe i toho neznámého tvora. Proč jsi ho nenechal v roklině? Tvá pouť by byla snazší a rychlejší.“ „Drahá paní, stojí před vámi kůň, jenž pln sil nosí mě na svých bedrech.“ „Dej mi ho a já ti ukážu cestu z mého království.“ „Nezlob se, má paní, je to můj věrný přítel. Nemohu ho

10


REPORTÁŽ

Lomničtí Delfíni po dvou letech zpátky na Elbě Pavla Zvoňárová ml.

Ve dnech 14.-23. září se lomničtí potápěči po roční pauze vrátili na italský ostrov Elba. Náš letošní výlet byl v mnoha ohledech odlišný od předchozích dvou pobytů. Oba dva se totiž tehdy uskutečnily zhruba o dva týdny později, tedy až začátkem října. Člověk by ani neřekl, jak významně se za tu dobu změní počasí… Letošní návštěva Elby byla od začátku až do konce prosvícená příjemně teplými slunečními paprsky. Vlastně až na jeden den, kdy bylo poměrně pochmurno. Příroda nám však poskytla malou náhradu v podobě divoce rozbouřeného moře, jehož výjimečně vysoké vlny slibovaly úžasný zážitek. Ve vlnách dováděli malí i velcí, snad celý den… Další příjemnou změnou bylo cestování nikoli autobusem, nýbrž osobními auty v několika skupinkách po čtyřech až šesti lidech. Nespornou výhodou byla rychlejší a také pohodlnější cesta, k čemuž svým dílem přispěly častější zastávky. V kempu Reale jsme se díky vozům stali mobilnější, což znamenalo více výletů jak do nedalekého města Porto Azzuro, tak do turisticky atraktivních lokalit jako například na nejvyšší horu Elby Monte Capanne (1018 m.n.m.). Návštěvy města Porto Azzuro měly většinou podobu ochutnávání nefalšované italské zmrzliny, typického italského dezertu tiramissu či bezkonkurenční pizzy. Letošní pobyt, jak jsem již zmínila, byl zpestřen výletem na horu Monte Capanne, k níž jsme se museli přibližně 30 km přesunout. Jakýkoliv výlet po ostrově se stává dobrodružným už jen z toho důvodu, že cestujete převážně po velmi úzkých křivolakých cestách – z kopce dolu a zase nahoru, ostrá zatáčka

Za zadní skálou se nachází vrak Elviscot dlouhý asi 25 m

Každodenní naloďování doleva a hned zase doleva… V každém případě jedete hlavně podél pobřeží a ostrov vám tak nabídne skvostná panoramata… Na Monte Capanne máte možnost nasednout na lanovku a vyvézt se nahoru a následně i dolů. Pro turistické nadšence je tu samozřejmě možnost výšlapu, avšak po náročnějším terénu. Naše skupinka se s přihlédnutím k časovým možnostem a k ne příliš vhodné obuvi rozhodla vyjet trasu lanovkou. Vrchol této nejvyšší hory vám nabídne nepopsatelný pohled na zelený ostrov, jenž se z té výšky zdá být jako na dlani. Když k tomu připočítáte jasnou oblohu umožňující ideální výhled, není co dodat… Nemohu se ještě jednou nevrátit k počasí, jež nám všem dělalo hlavní radost v podobě prozářeného moře, které tak získalo dokonale průzračný nádech. Jako potápěči jsme to přirozeně ocenili. Naše potápěčské výpravy probíhaly, tak jako v letech minulých, z pláže Reale vzdálené pár metrů od kempu. Každé ráno a každé odpoledne nás přivítala vybavená loď s celým italským týmem potápěčů.

Denně jsme se lodí přesouvali na rozličná místa a vždy jsme se vraceli s nadšením. Moře bylo letos plné života a barev a my tak plni báječných podmořských zážitků. Snad by to ani nebyl ten pravý potápěčský pobyt, kdybychom nenavštívili vrak nákladní lodi Elviscot, jež ztroskotala nedaleko města Pomonte v roce 1972. Vrak je dostupný pár metrů od břehu a jeho poloha v poměrně malé hloubce umožňuje při jasném počasí výbornou viditelnost. Letošní ponor k Elviscotu se opět stal dobrodružným díky tradičnímu proplouvání kajut a vůbec celým vrakem. Tento den byl vyjímečně horkým dnem, a tak mohu za všechny s klidným svědomím říci, že jsme chladnější podmořské dno i z tohoto důvodu opravdu uvítali. Těch několik krásných dnů u Středozemního moře uteklo jako voda…a my jsme si tak alespoň o kousek prodloužili léto. Cesta domů proběhla bez problémů, ač se zdála být nekonečná. Napřesrok bychom Elbu opět rádi navštívili, v každém případě bychom však chtěli, z touhy po nových zážitcích – jak pod vodou, tak na souši, zamířit do jiné destinace.


11

CESTOPIS

Švýcarsko – země nezávislá a okouzlující ... Pavla Zvoňárová ml.

Každý z vás, kdo navštívil Švýcarsko, mi jistě dá za pravdu, jak úchvatná tato země je. Nejprve vás přivítá svou dokonalou přírodou: podél silnic se rozprostírají nádherná jezera, sem tam se z lesa vynoří skála, po které hladce stéká vodopád. Vše je dokonale a pečlivě upravené, silnice ve vynikajícím stavu, žádné odpadky ... A aby toho nebylo málo, mile vás překvapí také místní lidé, kteří jsou na svou zemi patřičně a oprávněně hrdí. Já osobně jsem se setkala s lidmi velmi přátelskými, společenskými, otevřenými a tolerantními. Na druhou stranu, někteří mí přátelé poznali úplně opačný typ lidí – velmi konzervativní, netolerantní,uzavřené a spíše stranící se společnosti. V této souvislosti velmi záleží, zda se nacházíte na venkově, v menším či větším městě a v jakém kantonu... Pojďme si Švýcarsko velmi stručně představit: tato země leží mezi Francií, Itálií, Rakouskem, Německem a Lichtenštejnskem. Švýcarsko je rozděleno do 26 kantonů. Má necelých 8 miliónů obyvatel a místní lidé zde hovoří čtyřmi úředními jazyky: německy, francouzsky, italsky a rétorománsky. Úřední jazyk se obvykle mění s kantony. Jedná se o hospodářsky velmi vyspělou zemi. Síla ekonomiky stojí především

Pohled z ledovcové jeskyně

na malých a středních firmách. V dnešní době se na ekonomice významně podílí také turistický ruch, jenž zásadně přispěl k rozvoji i těch nejchudších částí země – Alp. V loňském roce jsme poprvé navštívili kanton Valais s hlavním městem Sion a letos jsme se rozhodli na to samé místo vrátit. Naše loňská návštěva měla spíše společenský charakter. Poznali jsme mnoho místních lidí, kteří nás svou pohostinností příjemně překvapili. Navštívili jsme také místní „Slavnosti sýrů“, na nichž dominovalo víno z nedalekých vinic stejně jako švýcarská specialita Raclette. Tuto dobrotu tvoří tekoucí sýr, brambor a kousek zeleniny... Náš letošní pobyt byl spojen převážně s návštěvami výjimečných přírodních úkazů. Naším první cílem se stal horský ledovec Rhonegletscher. Příjemné je, že lze dojet přímo k němu, byť po velmi točivých silnicích. Po cestě jsme nicméně potkali i nadšené cyklisty zdolávající nespočet prudkých zatáček a kopců...Rhonegletscher nabízí kromě zajímavého pohledu na masu ledu také křišťálově modrou jeskyni nacházející se přímo uvnitř ledovce. Je až neuvěřitelné, jakou rychlostí celá masa taje.. Náš zájem upoutala ale také další oblast – „údolí čtyřtisícovek“ nad městeč-

Matterhorn kem Zermatt s impozantní nejvyšší švýcarskou horou Matterhorn (4478m). Pokud zrovna nemáte čas nazbyt, určitě uvítáte možnost vyjet mezi „čtyřtisícovky“ horským vláčkem, který jede dostatečně pomalu, abyste se po cestě mohli kochat všemi těmi nádhernými panoramaty. Vlak vás odveze až do cílové stanice Gornergart, která leží v bezmála 3000 metrech. Během cesty však míjíte mnoho dalších stanic, kde můžete vystoupit a na nejvyšší místo pak třeba vyjít pěšky nebo vyjet na kole. A nebo také naopak, z Gorneratu je možnost sejít svým tempem pěšky ke dvěma úchvatným jezírkům, v nichž se pyšně odráží sám Matterhorn. Dále můžete pokračovat na jakoukoliv z dalších stanic a přitom si užívat pohled na všechny ty hory kolem...V zimním obdobím se samozřejmě nabízí sjet shora až dolů do Zermattu na lyžích, na snowboardu či jakkoliv jinak. Podmínky jsou pro to jako stvořené. Jedinou nevýhodou, kterou s sebou pobyt ve Švýcarsku přináší, jsou poměrně vysoké náklady na vše, co se je s podobnou dovolenou spojeno: tedy doprava, ubytování, stravování... V každém případě však musím dodat, že zážitky v této zemi vám finanční ztrátu dostatečně vykompenzují. My už se teď těšíme, až se do této okouzlující země vrátíme zpět.

12


NÁZORY Jak mi jóga vnesla do života rovnováhu a uvědomění si, že vždy je nějaké řešení… Jana Slámová

Asi před 6 lety mi kamarádka z Třeboně řekla, že chodí 1x týdně cvičit jógu a je to moc fajn. Vysvětlila mi, že jóga je cvičení v klidu, v příjemném prostředí doplněném vonnou svíčkou a je vhodná pro všechny věkové kategorie. Dostala jsem chuť zkusit to taky, zvlášť, když jsem měla doprovod – kolegyni ze zaměstnání. Jóga byla každé pondělí v tělocvičně lázní Aurora. Z první hodiny jsem měla krásný dojem - byla jsem překvapená, kolik žen od dvaceti do šedesáti i více let chodí cvičit. Můžou tam i muži, ale bylo spíše výjimkou, když se tam nějaký objevil. Cvičili jsme od září do června, o prázdninách byla přestávka. Po pondělním cvičení, které vedla rehabilitační sestra paní Moravcová, jsem lépe zvládala

týden plný pracovních úkolů i druhou směnu - práci v domácnosti. Méně mě bolela páteř. Pak tomu okolnosti chtěly, že jsem musela s jógou na určitou dobu přestat a necvičila jsem 5 let. Nemyslím si, že pohybu mám málo - v létě jezdím na kole, plavu, když je na to počasí, pracuji na zahradě. Ale to vše je jednostranné… Letos v dubnu jsem si přečetla inzerát ve veselském zpravodaji, že se začne cvičit jóga s MUDr. Michaelou Kloss ve Veselí nad Lužnicí. Potěšilo mě to. Byla to příležitost začít zase pro sebe něco dělat. Tentokrát se mnou začal jezdit dokonce i můj manžel. A tak jezdíme spolu na jógu každý pátek. Máme báječnou cvičitelku – zubní lékařku, která měla v Austrálii dětskou zubní ordinaci. Je Češka a má moc ráda lidi. Každý den cvičí v některém městečku

Kam chceme jít? Slavoj Svoboda

Po tom, co jsem se kdysi dávno zabýval myšlenkou, že pouze výroba, zisk a shromažďování majetku jsou nanejvýš důležité pro převážnou část populace, dospěl jsem k závěru, že je něco v nepořádku. Práce v jakémkoliv odvětví je velmi důležitá pro pokračování dějin lidstva a jejich naplnění. Zdá se však, že do popředí se dostávají trendy absolutní kontroly nad duševním, duchovním, materiálním a morálním bohatstvím lidstva. Každý se musí přičinit o důstojné žití na planetě Zemi. Jak je prosím tedy vůbec možné, že ti, co pouze podsouvají lidem různé ideologie „překrásných zítřků“ jsou stále velmi bohatí a ti, co skutečně přinesli a přinášejí obrovská bohatství z oblasti vědy, techniky, medicíny, sociologie, historie, astronomie a dalších směrů vývoje lidské civilizace, jsou trestuhodně opomíjeni? Na konci života jsou, 18 let po pádu komunismu, pozváni hrdinové Bitvy o Británii k panu prezidentovi a je jim za chrabrost udělen metál, když je předtím lidé, jako paní Polednová- Brožová posílali do uranových dolů a na

v okolí Veselí nad Lužnicí. Cvičit jezdí i do domů pro seniory. O víkendech pořádá intenzivní pobyty s jógou. Stále se v józe zdokonaluje. Studuje dokonce jógu pod vedením indických jogínů. Naposledy skládala zkoušky ve Francii v mnišském klášteře. Naší cvičitelce léčebné úspěchy jógy dělají radost, kterou dává opravdu spontánně najevo a vrací ji zpátky lidem. Říká se, že lékařské povolání je poslání. Jóga mi připadá trochu víc - není to pasivní polykání léků. Lidské tělo má schopnost uzdravovat se svépomocí, ale musí se vědět, jak na to. Naše cvičitelka nám to každý pátek ukazuje. V porovnání s léky, které nás budou stát stále víc, je cvičení levné - stačí odložit pohodlnost. Hodina cvičení v příjemném kolektivu stojí jen 60 korun.

Sen smrt. Jak je to nedůstojné. Tito lidé měli být oceněni ihned po roce 1989. Vidíme, že rádoby spasitelé světa, kteří to mysleli upřímně jako pan expremiér Gross, nejsou schopni říci, jak se dostali za několik málo měsíců k pohádkovému bohatství, a politik Al Gore, který dostal Nobelovu cenu za ekologii, je oslavován jako největší ekolog světa, přestože spotřebovává ve své „skromné chaloupce“ 20-ti násobek spotřeby energie dobře žijícího Američana. Jsem přesvědčen, že ten, kdo žil a žije nezávisle na ideologiích podle svého svědomí, není režimům a ideologiím poplatný, je ve své podstatě skutečně svobodným člověkem, který je nositelem volnosti a svobody lidstva na planetě Zemi. Brzy budeme se svými blízkými sedět u vánočního stolu.V tento moment se prosím zamysleme, jak to udělat, abychom vytvořili důstojné žití pro nás všechny. Myslím si, že je to reálná představa, jejíž uskutečnění však bude trvat velmi dlouho. Naše Slunce však ukončí svůj život až za 5 miliard let. Takže máme ještě fůru času... (redakčně kráceno)

Jiří K o s

Včera v noci jsem měl zase ten svůj nádherný sen, který se mi často zdá - ráno vstávám z postele, beru v kuchyni plný odpadkový koš a běžím s ním na ulici, kde stojí několik kontejnerů po vzoru jiných měst. Pěkně roztřídím odpad - sklo dám ke sklu, papíry k papírům, plasty do plastů – a s prázdným košem se vracím do tepla domova. Pak se ale probudím a přichází realita. Beru v kuchyni plný koš, o kterém se mi zdálo, a spěchám s ním do garáže, kde do velkých igelitek třídím odpad. Celý týden tam ty tašky s odpadem stojí opřené o zeď a čekají, až je v sobotu odvezu na sběrové místo. Každý večer usínám s očekáváním, že se mi bude opět zdát ten sen, který je už dlouho pouze mým snem. Proč se mi, sakra, nezdá třeba o ženských!?!

Alternativa. Vydává občanské sdružení Lomnice nad Lužnicí 2004. Redakce: Nádražní 427, 378 16 Lomnice nad Lužnicí, [email protected], www.alternativa.euweb.cz. Evidenční číslo tisku: MK ČR E 15396. Neoznačené příspěvky jsou dílem redakce. Uzávěrka příštího čísla je 15.2.2008. Tištěno na recyklovaném papíře. Sazba a tisk JAVA Třeboň. Cena 5,- Kč.

Kdy skončí problémy s vodou v Lomnici? Lumír Šarman

Recommend Documents