KDYŽ NÁM TOPÍ PODLAHA
Podlahové vytápění má i přes svou dlouhou minulost stále nejlepší vlastnosti pro ideální rozvádění tepla u koncepcí vytápění budoucnosti. Koncepce vytápění se na něj budou v budoucnosti stále více orientovat, protože umožňuje dosáhnout efektivnějšího využití tepla při snížení energetických nároků.
Existuje krásné slovní spojení, kterým stavebníci označují dobře zateplený objekt. Je to – tepelná pohoda. Člověk se v ní nachází, když mu není příliš velké teplo a zároveň nepociťuje chlad. Základní podmínkou tepelné pohody je přiměřená teplota vzduchu v místnosti, avšak není to podmínka jediná. Důležitá je teplota vybavení místnosti, stěn místnosti a vlhkost vzduchu. DOPORUČENÉ TEPLOTY Doporučená teplota v místnostech obytné místnosti
18 - 22°C
kuchyně
15°C
koupelna
24°C
WC
16°C
chodba, schodiště
10 - 15°C
Doporučená teplota při činnostech při odpočinku
19 - 22°C
lehká fyzická práce
18 - 20°C
středně těžká fyzická práce
14 - 17°C
těžká fyzická práce
10 - 15°C
POMALU SÁLÁM Odborníci definují podlahové vytápění jako nízkoteplotní sálavý systém. Na rozdíl od klasických radiátorů využívá podlahové vytápění nižších teplot (teplota podlahy by neměla překročit 29°C a teplota v trubkách 50°C, přičemž v radiátorech se používá voda teplá až 90°C) a velkou plochu s akumulační schopností, z níž sálá teplo do okolí. Člověku je na teplé podlaze v chladnější místnosti fajn, protože lidská látková výměna je exotermním procesem, při němž vzniká teplo. Různé oblasti našeho těla přitom mají různě vysoký převod tepla a vyžadují odpovídající temperované zóny. Když je například oblast hlavy s vyšším převodem tepla teplejší, než oblast nohou s menším převodem tepla, budou omezeny naše schopnosti předávat teplo a klima v místnosti se bude jevit jako nepříjemné (špatná tepelná pohoda).
Sálavé teplo vás ohřívá, i když teplota vzduchu v místnosti nedosáhla ani 18°C. Na dlažbě s teplotou 29°C neucítíte na bosých nohou nic. Nebude se vám zdát studená, protože neodvádí teplo z povrchu vašeho těla, ale ani teplá, protože není teplejší než vaše nohy. Tehdy je podlahové vytápění nastaveno správně a vy neucítíte na nohou nepříjemný chlad, ani vás nebudou obcházet mdloby z pocitu, že stojíte na plotně. CHLADNÁ HLAVA A NOHY V TEPLE Každý člověk vnímá teplo jinak. Rozhodující pro osobní
tepelnou
pohodu
je
teplota
vzduchu
v místnosti. Čím rovnoměrněji je vzduch zahřátý a čím je vyšší podíl sálání při předávání tepla z topného systému, tím dříve zjistí člověk teplotu okolí jako příjemnou (tepelná pohoda). Podlahové topení má při
předávání tepla sálavý podíl vyzařování okolo 60%. Podlahové topení využívá přirozeného sálání tepla na rozdíl od všech ostatních topných systémů. Velká plocha vyzařování podlahy zajišťuje přirozené a mimořádně rovnoměrné šíření tepla. Prostory vytápěné podlahovým vytápěním dosáhnou všeobecně při stejné teplotě sálání stejnou tepelnou pohodu, jako malé, vysoce zahřáté topné plochy se vyznačují větší teplotou vyzařování. Proto lze při stejném pocitu příjemného tepla obvykle snížit u podlahového vytápění teplotu vzduchu až o 2°C oproti běžným statickým topným plochám. V místnosti s podlahovým vytápěním budete mnohem méně vystaveni zvířenému prachu a nepocítíte ani nepříjemné účinky suchého vzduchu – tyto problémy jsou typické pro často přetápěné byty s klasickým ústředním vytápěním. Teplo sálající z podlahy také vysouší stěny už nízko nad podlahou – výhodné do přízemních a suterénních místností a dále do místností vlhkých (koupelny). Vysoušením a rovnoměrným prohříváním místností lze zabránit vzniku plísní. Studený vzduch má vyšší schopnost absorbovat vodní páry, a proto ochlazováním vzduchu jeho relativní vlhkost narůstá. Naopak pokud v zimě studený vzduch zvenku v místnosti ohřejete, sníží se jeho relativní vlhkost – a čím více ho ohřejete, tím bude sušší. S vyšší teplotou, kromě jiného, také souvisí větší únava a nižší schopnost soustředit se. SUCHÉ A MOKRÉ TOPENÍ Teplovodní vytápění se dělí na podlahové vytápěcí systémy mokré a suché. U mokrého systému je otopná deska z cementové směsi nebo samonivelační anhydritové směsi a potrubí systému, ve kterém se topí teplou vodou je možné pokládat na rovnou plochu tepelné izolace.
Na ni se pokládá krycí folie, která plní dvě funkce, odráží vyzářené teplo směrem nahoru do vytápěné podlahy a brání tepelnému zatěžování polystyrénových desek umístěných pod nimi. Základní typ fólie - separační fólie má za úkol oddělit izolaci od topné desky a zabránit zatečení betonu tak, aby nevznikl tepelný most. Účinnější zrcadlová reflexní fólie dokáže ideálně rozložit teplo a zajišťuje rychlejší náběh teplot. Ještě vyšší účinnost (až o 20%) přináší inovovaná zrcadlová reflexní fólie se vzduchovým polštářem.
Podlahové vytápěcí systémy suché se nejčastěji využívají v podkrovních a půdních bytech s dřevěnou konstrukcí podlah nebo u dřevostaveb. Základním materiálem jsou izolační desky, které se vtlačí do vylisovaných výstupků systémové desky a dále slouží k uložení potrubí a k přenosu tepla. Systémové desky usnadňují topenářské práce, zrychlují montáž a umožňují okamžité uvedení do provozu, na kvalitu podlahového topení ovšem nemají žádný vliv. Využitím systémové desky se uživatel dobrovolně vzdává vyšší účinnosti systému, ideálního přenosu tepla a zkrácení zátopu. Existuje i suché elektrické podlahové topení. Kabely jsou už od výrobce upevněny do speciálních rohoží, které se rychle pokládají pod podlahovou krytinu. Přímotopné podlahové vytápění zaručuje, že lze rychle dosáhnout požadované teploty podlahy a zároveň pružnou regulaci během celého dne. Topné rohože nebo kabely jsou instalovány v podlaze, v hloubce pěti centimetrů. Celková tloušťka podlahy včetně tepelné izolace je asi deset centimetrů. Elektrické podlahové topení je výhodné instalovat především do starších domů a bytů. Při renovaci podlah v těchto bytech je možné použít velmi tenké topné rohože, které se mohou instalovat těsně pod nové dlaždice. Rohož má tloušťku jen dva milimetry. Nevýhodou elektrických rohoží je především závislost uživatele na jednom druhu energie a výrazně kratší doba životnosti oproti teplovodním systémům, vybavení interiéru musí navíc odpovídat umístění podlahového topení. Nejvhodnější krytinou pro podlahové topení je dlažba. Důvodem je to, že dobře vede teplo. Výborně však podlahové vytápění funguje také ve spojení s laminátovými podlahami, parketami, koberci, plovoucími podlahami či linolei určenými speciálně pro podlahové vytápění. JE NUTNÁ KOMBINACE Podlahový otopný systém má vysoký samoregulační efekt. Zvyšuje-li se teplota vzduchu v místnosti, například vlivem slunečního záření, snižuje se výkon předávaný podlahou do místnosti. Zde lze uvažovat s poklesem výkonu přibližně o 11% na každý °C ohřátí vzduchu
v místnosti. V praxi to znamená, že se otopná voda, která proudí v podlahovém systému, méně ochladí a energie do ní vložená při ohřevu na provozní teplotu se vrací zpět ke zdroji. Samoregulační schopnost podlahového systému šetří energii, a to výrazně. Otopný sytém s teplovodními tělesy umožní podstatně rychleji dosáhnout požadované teploty v místnosti. Reakce systému na ohřátí vzduchu o 1°C je mnohonásobně nižší než u podlahového systému. Systém ovšem nemá prakticky žádnou samoregulační schopnost. Optimální topný systém je podlahové topení ve všech místnostech doplněno v koupelnách a případně i v jiných provozních místnostech otopnými tělesy. Takovýto systém umožňuje dosáhnout požadované tepelné pohody při nejnižší spotřebě energie. Rovněž vstupní náklady na tento systém jsou nižší než v případě kombinace podlahového topení s otopnými tělesy. POZOR NA TOPENÁŘSKÉ MISTRY Tato skutečnost je dána tím, že topenářští mistři počítají tepelné ztráty místností přes objem místnosti a toto „hausnumero“ pak navrhnou otopná tělesa, pro jistotu ještě z přirážkou. Pak sečtou výkony těchto otopných těles a dostanou, z jejich podhledu, nejmenší výkon kotle, který je nutno nainstalovat. Svědomitě vyberou ten nejlepší kotel, vybavený super regulací. Cena pak bývá také super. O ekonomii provozu takovéhoto systému si můžeme nechat jenom zdát. U podlahových systémů takto navrhovaných je tendence pokládat
trubky
s malou roztečí. Přitom z hygienických hledisek by podlahový otopný systém neměl mít tepelný výkon větší než 100 W/m² topné plochy. Výjimkou jsou koupelny, v kterých se vzhledem ke krátkodobému pobytu připouští hodnota vyšší. Teorie návrhu podlahových systémů je postavena na hygienickém požadavku, že střední povrchová teplota podlahové plochy nesmí překročit hodnotu 29°C. Vyšší teplotu začíná statisticky nezanedbatelná část populace při dlouhodobém pobytu vnímat nepříznivě a u některých
jedinců se mohou objevit i zdravotní potíže. Proto je vždy výhodnější přiklonit se při rozhodování o dodavateli podlahového topení ke zkušené instalatérské firmě, která Vám dodá celý topný systém „na klíč“ od zpracování projektu podlahového topení přes dodání kvalitních materiálů a odborné nainstalování až k provedení zaregulování a veškerých topných zkoušek. Mírné navýšení vstupních nákladů je v tomto případě kompenzováno skutečnou kvalitou systému. ZÁRUKA NA SYSTÉM Současně je velmi důležitý technický projekt a odborná instalace podlahového topení. Hlídejte si, zda vám firma poskytne systémovou záruku. Standardní záruka na vytápěcí systémy je 10 let, ale vztahuje se jen na jednotlivé komponenty. Kvalitní firmy Vám však poskytnou záruku na celý systém v trvání více než 10-ti let. Je nutné eliminovat nebezpečí vzniku tepelných mostů, zajistit vytápění jen požadovaných částí objektu. Zajistit, aby nedocházelo k tepelným ztrátám např. do stěn atd. Další efekt úspory vzniká při transportu tepla od zdroje do místa určení v místnosti. Napájecí trasy, tzn. hlavní vedení od zdroje k rozdělovačům topných okruhů, by mělo jít vždy nejpřímější cestou a měly by proto být podstatně kratší než je tomu u přívodů k topným tělesům. Pro zvýšení účinnosti podlahového vytápění je možné využít odrazné fólie umístěné pod podlahovým topením, omezit tak tepelné proudění dolů ve směru tepelné izolace a odrazit tepelný tok přesně tam, kde přistupuje z topného potěru do tepelné izolace.
Například firma EUROSYSTEMY GROUP, s.r.o. uvedla na trh pod svou značkou Top heating® dvě speciální reflexní fólie. 3-vrstvá fólie PROFI THERM 2000 dokáže zvýšit až o 10% přenos tepla z podlahy, zkrátit zátop až o 20% a zajistit rovnoměrnou povrchovou teplotu podlahy. Účinnější 5-vrstvá fólie PROFI REFLEX 3000 nabízí skutečný odraz tepla díky vzduchovému polštáři, nahradí až 4 cm izolace a slouží i jako kročejová izolace. Tato zrcadlová fólie prokazatelně snižuje náklady na vytápění až o 20%.
NENÍ TRUBKA JAKO TRUBKA Současné moderní systémy podlahového vytápění využívají plastových trubek k rozvodu topné vody. To má řadu výhod jak z hledisek mechanických, tak tepelných. Použité plasty mají vysokou chemickou odolnost – nepodléhají korozi, zabraňují průniku kyslíku do topné vody. Materiály jsou odolné vůči mechanickému poškození, které může způsobit hrubozrnný potěr. Plastové trubky jsou současně pružné i pevné, dají se snadno ohýbat bez vzniku nežádoucího pnutí, snadno se pokládají. Pro podlahové vytápění je nejvhodnější 5-vrstvá trubka PEX-AL-PEX o průměru 16 mm. Trubka se skládá z plnohodnotné hliníkové trubky
a
poyethylénu.
dvou
trubek
Díky
ze
zesítěného
těmto
kvalitním
materiálům si trubka udržuje lineární průběh pevnost IZOTERMY téměř bez poklesu pevnosti i po dobu více jak 50 let. U ostatních plastových trubek např. polybutenových se zlom projevuje již po jednom roce a dochází k prudkému poklesu pevnosti. Pětivrstvá trubka navíc drží tvar, proto při její instalaci není potřeba využívat drahé systémové desky. Kromě plastových trubek se někdy používají i měděné. V porovnání s plastem mají měděné rozvody řadu nevýhod. Měď má menší chemickou odolnost, je méně odolná vůči mechanickému poškození. Není pružná, ale ohebná, což je nevýhodné při pokládání měděných trubek. EKOLOGICKÝ BONUS VYHŘÍVANÝCH PODLAH Požadovaná nízká teplota v topné soustavě umožňuje také efektivní využití alternativních a obnovitelných zdrojů energie pro vytápění např. tepelných čerpadel, solárních kolektorů v kombinaci s elektrokotlem. V lokalitách se zavedeným zemním plynem jsou optimálním zdrojem tepla nízkoteplotní plynové kotle a kotle lépe využívající spalné teplo (kondenzační plynové kotle) pracující s vysokou účinností. Ale bez odpovídajících systémů, rozvádějících teplo s nízkou náběhovou teplotou v budově, jsou tyto topné kotle prakticky nepoužitelné. Pro účelné začlenění alternativních zdrojů energie do systémů na získávání tepla je opět nezbytné splnění základních požadavků na topnou soustavu. Ta musí být dimenzována na nižší teploty a musí být zajištěna dostatečně velká plocha k předávání tepla. Úspory spočívají také
v množství energie (paliva), která je potřebná pro dosažení požadované teploty. Tepelné čerpadlo či solární kolektory zahřívají topnou vodu na určitou teplotu, pokud je potřebná teplota vyšší, pak je topná voda dohřívána např. kotlem. Protože podlahové topení pracuje s nižšími teplotami než klasické vytápění, energie potřebná k dohřevu je výrazně nižší než při použití klasického vytápění. Aby vytápění objektů podlahovým vytápěním bylo efektivní, energeticky úsporné a splňovalo požadavky tepelné pohody, musí objekt mít určité vlastnosti. Z důvodu snížení tepelných ztrát musí být provedeno zateplení obvodových stěn. Musí být provedena izolace oken a dveří, aby nedocházelo ke vzniku průvanu. Avšak zateplení musí umožňovat přirozenou výměnu vzduchu, jinak by mohlo dojít ke kondenzaci vlhkosti, vzniku plísní, vlhnutí a korozi konstrukce.
