Katedra humanitních věd

Česká zemědělská univerzita v Praze Provozně ekonomická fakulta Katedra humanitních věd

Diplomová práce Etika a ekonomika

Autor: Bc. Viktor Bezdomnikov Vedoucí práce: PhDr. Zdeněk Bígl

© 2012 ČZU v Praze

Čestné prohlášení

Prohlašuji, že svou diplomovou práci "Etika a ekonomika" jsem vypracoval samostatně pod vedením vedoucího diplomové práce a s použitím odborné literatury a dalších informačních zdrojů, které jsou citovány v práci a uvedeny v seznamu literatury na konci práce. Jako autor uvedené diplomové práce dále prohlašuji, že jsem v souvislosti s jejím vytvořením neporušil autorská práva třetích osob.

V Praze dne 30.3.2012

___________________________

Poděkování Rád bych touto cestou poděkoval PhDr. Zdeňku Bíglovi za trpělivost a ochotu, se kterou se mi při konzultacích a vedení práce věnoval.

Etika a ekonomika ---------------------------------------------------------------------Ethics and Economy

Souhrn V teoretické části práce autor nejprve definuje obecnou etiku a základní etické pojmy, které jsou v práci používány. Po nich je představena empiristická etika a Kantovo stanovisko, které ji vyvrací. Následuje vymezení hospodářské etiky, smyslu hospodářství, společenské odpovědnosti podniků a jejích pilířů. Jelikož je oprávněnost hospodářské etiky zpochybňována ekonomistickým přístupem k ekonomii, je poté tento postoj podrobně představen. Jsou uvedena jeho slabá místa, ze kterých vyplývá potřeba zahrnout do ekonomického uvažování etický přístup. K těmto slabým místům přistupují implicitní předpoklady, které mají etický charakter a se kterými ekonomická teorie nutně pracuje. Ekonomickou teorií, která zahrnuje etický přístup a zmíněným předpokladům věnuje náležitý prostor, je ekonomie důvěry, která je proto vylíčena. S ohledem na výše uvedené bylo nutno představit myšlenky Adama Smitha, kterému bývá ekonomistický přístup mylně připisován. Praktická část je věnována posouzení vybraných etických kodexů z hlediska tvrzení uvedených v teoretické části práce. Z kodexů především vyplývá, že podniky jsou si vědomy vlastní společenské odpovědnosti a přikládají značný význam důvěře, která je podmínkou hospodářského řádu, jenž je jedním z implicitních předpokladů ekonomie.

Summary In the theoretical part of the work the author first of all defines general ethics and basic ethic definitions which are in the work applied. After them there are introduced empirical ethics and contradicting Kant´s point of view. Furthermore there are defined economic ethics, sense of the economy, corporate social responsibility and their piers. Since the justification of the economic ethics is often questioned by the economistic access to the economics is, after it, this access duly introduced in detail. There are indicated its soft spots leading to want of involvement of the ethic access to the economic considerations. Also

6

some implicit assumptions with ethic character come up to these soft spots which the economic theory needs to act with. The economic theory which takes in the ethic access and dedicates adequate field to the mentioned premises is the economics of trust which is therefore described. In relation to this mentioned above it was unavoidable to present Adam Smith´s cogitation to whom the economistic access is often by mistake accredited. The practical part is dedicated to a consideration of chosen codes of conduct from viewpoint of the affirmations mentioned in the theoretical part of the work. From the codes results above all that corporations are aware of their social responsibility and that they attach importance to the trust which is the very condition for any required order. And the order is one of the mentioned implicit assumptions of the economics.

Klíčová slova obecná etika, hospodářská etika, odpovědnost, užitek, řád, společenská odpovědnost podniků

Keywords general ethics, economic ethics, responsibility, utility, order, corporate social responsibility

7

Obsah: 1 Úvod..................................................................................................................................10 2 Cíl práce a metodika .........................................................................................................11 2.1 Cíl práce.....................................................................................................................11 2.2 Metodika ....................................................................................................................12 3 Teoretická východiska ......................................................................................................13 3.1 Obecná etika ..............................................................................................................13 3.1.1 Pojem dobra ........................................................................................................13 3.1.2 Empiristická etika ...............................................................................................14 3.1.3 Kant a lidská důstojnost......................................................................................15 3.1.4 Svědomí a společenské normy............................................................................16 3.1.5 Odpovědnost .......................................................................................................18 3.2 Etika hospodářství......................................................................................................20 3.2.1 Institucemi zprostředkovaná odpovědnost..........................................................21 3.2.2 Společenská odpovědnost podniků.....................................................................22 3.2.3 Smysl hospodářství .............................................................................................24 3.3 Pozice etiky v ekonomii.............................................................................................27 3.3.1 Racionální chování jako sledování vlastního zájmu...........................................28 3.3.2 Tautologie pojmu užitek .....................................................................................29 3.3.3 Vyvážený přístup k ekonomii .............................................................................31 3.3.4 Přiměřenost hospodářské etiky ...........................................................................32 3.4 Implicitní předpoklady ekonomie ..............................................................................33 3.4.1 Člověk a společnost ............................................................................................34 3.4.2 Existence řádu a důvěry......................................................................................34 3.5 Ekonomie důvěry.......................................................................................................37 3.5.1 Potřeba důvěry v ekonomice...............................................................................38 3.5.2 Interdisciplinární pojetí důvěry...........................................................................40 3.5.3 Společné dobro ...................................................................................................43 3.6 Adam Smith ...............................................................................................................45 3.6.1 Adam Smith a empiristická etika........................................................................46 3.6.2 Nestranný pozorovatel ........................................................................................48 3.6.3 Dvě knihy jednoho autora...................................................................................52 3.6.4 Adam Smith a společné dobro ............................................................................54 4 Praktická část ....................................................................................................................57 4.1 Metodologický aparát etiky .......................................................................................57 4.2 Etické kodexy ............................................................................................................57 4.3 Etické normy..............................................................................................................58 4.3.1 Odůvodňování etických norem ...........................................................................58 4.3.2 Pravidla diskursu.................................................................................................59 4.3.3 Výsledek diskursu...............................................................................................60 4.4 Etické kodexy vybraných podniků ............................................................................61 4.4.1 Rozbor obsahu vybraných etických kodexů .......................................................62 4.4.2 Ekonomický pilíř ve vybraných etických kodexech...........................................62 4.4.3 Sociální pilíř ve vybraných etických kodexech ..................................................65 4.4.4 Environmentální pilíř ve vybraných etických kodexech ....................................67 4.4.5 Zastoupení pravidel diskursu ve vybraných etických kodexech ........................68 4.4.6 Sjednocení obsahu vybraných etických kodexů .................................................69 5 Výsledky a diskuze ...........................................................................................................71

8

6 Závěr .................................................................................................................................73 7 Seznam použitých zdrojů..................................................................................................76 8 Přílohy...............................................................................................................................79 Příloha 1 Text etického kodexu podniku Deloitte Touche Tohmatsu .............................79 Příloha 2 Text etického kodexu podniku Ernst & Young................................................89 Příloha 3 Text etického kodexu podniku KPMG International .......................................94 Příloha 4 Text etického kodexu podniku PricewaterhouseCoopers International ...........99

9

1 Úvod

Přínos etiky v oblasti ekonomie a ekonomiky bývá často zpochybňován a etické normy jsou považovány za zbytečné omezování podnikatelských svobod. Snahou hospodářské etiky přitom není hospodářství jakkoli omezovat, ale naopak pomoci mu rozvíjet se pro člověka i trh vhodným způsobem. A právě dnes, v době globalizace, hospodářských krizí a rostoucí složitosti ekonomiky, se potenciál etiky přímo nabízí. Ve společnosti, v níž jsou mravní normy správně nastaveny a dodržovány, odpadají náklady spojené s řešením smluv, poškozováním životního prostředí, rostoucí kriminalitou, neplacením daní apod. Vedle tohoto přínosu, který oblast etiky skýtá, však stojí také zásadní skutečnost, že člověk je mravní bytost nadaná svědomím, což je třeba mít neustále na paměti. Vyloučení etických postojů z ekonomických úvah proto není ničím jiným než nerespektováním skutečnosti. Důsledkem jsou ekonomické teorie, které pracují s mylnou představou člověka nebo ekonomická realita neumožňující člověku žít důstojný život. Etické normy přitom nemají mít povahu jednou provždy daných a nezpochybnitelných předpisů. Naopak ze samé podstaty etiky vyplývá, že platnost jejích norem musí být neustále znovu prokazována a ověřována. A mají-li být etické normy platné, musí mimo jiné respektovat panující hospodářské zákonitosti, které však hospodářská etika před uznáním jejich oprávněnosti kriticky zkoumá. Hospodářství se z působení etiky nemůže vymykat už s ohledem na to, jak významnou roli hraje ekonomika v životech jednotlivců i při utváření podoby celé společnosti. Ve středu zájmu etiky je mravní aspekt lidského jednání a není důvod, aby jednání v oblasti hospodářství bylo výjimkou. Autor práce si téma vybral pro svůj dlouhodobý zájem o tuto problematiku a pro své přesvědčení, že vztah etiky, ekonomie a ekonomiky zasluhuje neustálou pozornost.

10

2 Cíl práce a metodika

2.1 Cíl práce Hlavním cílem práce, který je sledován v její teoretické i praktické části, je odůvodnit důležitost a přínos uplatňování etických principů v podnikatelské činnosti. Pro naplnění tohoto cíle je nezbytné dosáhnout několika dílčích cílů. V teoretické části práce je nejprve zapotřebí definovat obecnou etiku jako vědu, její předmět a základní pojmy podstatné pro téma této práce, kterými jsou dobro, svědomí, odpovědnost, lidská důstojnost a empiristická etika. V souvislosti s empiristickou etikou je nutný výklad etiky Immanuela Kanta, která empiristickou etiku vyvrací a zároveň dokládá, že k úplnému poznání člověka jsou zapotřebí i poznatky etiky a nejen empirických věd. Teprve v návaznosti na obecnou etiku je možné přistoupit k vymezení hospodářské etiky, oblasti a způsobu jejího působení. Je nezbytné definovat smysl hospodářství a společenskou odpovědnost podniků, která z něj vyplývá. Dalším dílčím cílem je vyvrácení ekonomistické pozice, což je přístup odmítající působení etiky v ekonomii či ekonomice a jehož základ spočívá v empiristické etice. S ohledem na naplnění tohoto dílčího cíle je nezbytné vyložit omezení modelu homo oeconomicus a představit implicitní předpoklady ekonomie, které mají etický charakter a jsou nedílnou součástí ekonomického uvažování. Na potřebu vyvrátit ekonomistickou pozici navazuje potřeba vyložit konkrétní ekonomickou teorii, která pracuje s etickými předpoklady. Za tímto účelem je nutné vylíčit Mlčochův koncept ekonomie důvěry. Ze stejného důvodu je nezbytný také výklad myšlení Adama Smitha, zakladatele moderní ekonomie, kterému je ekonomistický přístup neprávem přisuzován. Cílem praktické části práce je posouzení obsahu etických kodexů podniků Deloitte Touche Tohmatsu, Ernst & Young, KPMG International a PricewaterhouseCoopers International z hlediska jejich logického a věcného souladu s tvrzeními uvedenými v teoretické části práce. Protože etické kodexy jsou soubory etických norem, je za tímto účelem nejprve zapotřebí vyložit etiku norem a její základní pojmy, kterými jsou mravní normy a pravidla diskursu.

11

2.2 Metodika Pro splnění dílčích cílů teoretické části práce bylo nutné vyjít ze studia odborné literatury, kompilace a komparace stanovisek v ní uvedených. V souvislosti s odmítnutím ekonomistického přístupu byly v práci vyloženy myšlenky Adama Smitha. Pro sestavení celkového obrazu jeho pohledu na člověka byla vedle studia příslušné odborné literatury nezbytná též komparace jeho dvou stěžejních děl a sice Bohatství národů a Teorie mravních citů. Etika není empirickou vědou a nedisponuje poznáním založeným na empirii. Zkoumá mravní obsah lidského jednání a předmětem jejího zájmu je člověk jako mravní bytost, která je empirickými vědami nepoznatelná. Proto jako metodu využívá pouze pravidla logických závěrů, které respektují zákonitosti poznané empirickými vědami, jejichž oprávněnost však etika dále zkoumá. Autor práce proto se zřetelem k tématu práce nemohl v praktické části využít empirických metod. Avšak odmítnout poznatky etiky, protože nejsou empiricky zjistitelné resp. ověřitelné, by znamenalo rezignovat na určitou oblast poznání, která je důležitá nejen pro ekonomii a ekonomiku, ale pro celistvé poznání člověka vůbec. Analýza obsahu etických kodexů, kterou autor provedl v praktické části práce, se tudíž soustředila na posouzení a interpretaci obsahu vybraných etických kodexů z hlediska jejich věcného a logického souladu s tvrzeními uvedenými v teoretické části práce. Analýza se zaměřila na hodnoty, ze kterých kodexy vycházejí a na to, jak etické normy kodexu vyjadřují společenskou odpovědnost podniku. Po analýze následovala syntéza zjištěných poznatků, které byly následně konfrontovány s tvrzeními uvedenými v teoretické části práce.

12

3 Teoretická východiska

3.1 Obecná etika Etika je věda zkoumající mravní a morální obsah lidského jednání. Mravnost a moralitu je přitom nutné rozlišit, jelikož nejde o pojmy totožné. Morálnost jednání se týká člověka jako jedince a jejím měřítkem je jeho vlastní svědomí, zatímco mravnost se týká člověka jakožto součásti společnosti a jejím měřítkem jsou společenské normy.1 Z pohledu jedince je tak jednání dobré, pokud je v souladu s jeho vlastním svědomím, z pohledu společnosti je jednání správné, pokud je v souladu se společenskými normami. Každý člověk je však součástí společnosti a společnost se zase skládá z jednotlivců. Z toho vyplývá neustálé ovlivňování mezi svědomím a normami, které je vzájemné.2 Jedinec může působit na společnost a tak utvářet normy a zároveň společnost působí na jedince, který může její normy přijmout za své a učinit je tak součástí svého svědomí.

3.1.1 Pojem dobra I když se svědomí a společenské normy navzájem ovlivňují a střetávají, je zde ústřední motiv, který je spojuje. Je jím dobro, které mají za cíl. Z hlediska etiky se jedná o ústřední pojem, jehož chápání je nutné na začátku práce vysvětlit. Pojem dobra je však ze své podstaty nedefinovatelný, což dokázal Moore formulací svého „naturalistického chybného závěru“.3 Ten vysvětluje, že pojem dobra je jednoduchý, neskládá se z žádných prvků, na základě kterých by jej bylo možné definovat.4 Podobně jako nelze žlutou barvu vysvětlit slepému, nelze pojem dobra vysvětlit člověku, který jej sám nezná a nechápe. Jakkoli se zdá takové vysvětlení nedostačující, pro chápání dobra bez potřeby jeho definování se vyslovuje i Anzenbacher, když píše o „předporozumění mravní skutečnosti“, čímž nazývá fakt, že lidé běžně chápou, co je dobré a co nikoli.5 A že je tato představa jednotná, dokazují shody v chápání pojmu dobra mezi jednotlivými kulturami i epochami.6 Tato základní shoda na chápání dobra přitom nebrání existenci rozporů v nahlížení na konkrétní situace. Tak například existuje shoda napříč kulturami i společností, že krádež

1

ANZENBACHER, A., Úvod do etiky, s. 110-112 Tamtéž, s. 108-110 3 Tamtéž, s. 252-253 4 MOORE, G., Principia ethica, s. 7 5 ANZENBACHER, A., Úvod do etiky, s. 13-17 6 SPAEMANN, R., Základní mravní pojmy a postoje, s. 13 2

13

je špatná, ale existují rozpory v názoru na její potrestání. Proto dochází k mezilidskému působení a diskursu mezi společností a jedincem, které mají za cíl konečnou shodu o představě dobra i v takovém konkrétním případě.

3.1.2 Empiristická etika Konečný cíl lidského snažení v podobě dobra je napadán směry empiristické etiky. Empiristická etika považuje za zdroj poznání jedině zkušenost, jejíž objekt musí mít hmotnou podobu.7 Člověk je proto chápán jako jakýkoli jiný předmět a jeho jednání je vysvětlováno jako „přírodně příčinná souvislost“.8 To znamená, že člověk jedná určitým způsobem nikoli s cílem konat dobro, ale protože nemůže jinak. Je k takovému jednání naprogramován přírodou. Tímto předpokladem je jednání upírán jeho mravní a morální rozměr. Příklady empiristické etiky jsou hédonismus a utilitarismus. Ani jeden z těchto směrů nevidí dobro jako konečný cíl lidského jednání. Hédonismus představuje jako konečný cíl získání slasti a vyhýbání se strasti.9 Jediným měřítkem kvality lidského jednání se stává osobní slast konajícího, který svým chováním sleduje její zvyšování. Mravnost a morálku zde nahrazuje „ ...egoismus, prozíravost, kalkul a vypočítavost“10. Na těchto principech přitom stojí i moderní ekonomie.11 Že člověk při svém jednání nesleduje vždy výhradně svou vlastní slast, je přitom zřejmé z každého nezištného skutku, dobročinnosti apod. Proto hédonismus ustoupil utilitarismu, který individuální slast nahradil užitkem (k pojmu užitek viz 3.3.2). Utilitarismus dokáže díky zavedení sumy užitku odůvodnit právě i nesobecké jednání, protože takové jednání nesnižuje sumu užitku a může ji dokonce zvýšit. Konečným cílem tedy již není dosažení slasti, ale zvýšení celkové sumy užitku společnosti nebo průměrného užitku jedinců při zachování nezměněné výše této sumy.12 Jednání je zde správné, pokud zvyšuje průměrný či celkový užitek. Díky tomu však lze za správné označit i vykořisťování určitého počtu lidí, které má za následek zvýšení užitku většiny a tedy i užitku průměrného.13 Proč takové jednání nikdy správné být nemůže, vysvětlil Kant, který doká-

7

ANZENBACHER, A., Úvod do etiky, s. 19-20 Tamtéž, s. 21 9 Tamtéž, s. 23 10 SEDLÁČEK, s. 77 11 Tamtéž 12 ANZENBACHER, s. 33 13 RICH, A. Etika hospodářství I, s. 193 8

14

zal, že člověk je mravním subjektem a zároveň tak definitivně vyvrátil pozici empiristické etiky.

3.1.3 Kant a lidská důstojnost Kant empiristický přístup k etice vyvrací na základě empiristického pojetí člověka jako pouhého předmětu zkušenosti. Je to totiž vždy člověk, kdo poznává a tím pádem není pouze objektem zkušenosti, ale také jejím subjektem.14 Člověk je předpokladem každé zkušenosti a jakéhokoli poznání. Aspekty tohoto rozlišení vystihuje Wittgenstein, když situaci připodobňuje k oku a jeho zornému poli.15 Oko je také předpokladem zorného pole a může poznávat resp. zakoušet vše, co je v zorném poli zahrnuto. Co ale oko vidět nemůže, je oko samo. A když se oko podívá do zrcadla, neuvidí samo sebe, ale pouze svůj odraz. Tak může člověk učinit předmětem svého poznání sám sebe (sebereflexe), čímž učiní svou vlastní zkušenost objektem. Ale stále je to pouze jeho zkušenost, která je objektem, nikoli on sám. „Já jako inteligence a myslící subjekt poznávám sebe samého jako myšlený objekt...“16 Člověk je tedy podle Kanta jednak bytost „fyzicko-empirická“ a jednak bytost „rozumově duchovní“, přičemž empirické vědy jsou sto postihnout pouze onu fyzicko-empirickou stránku člověka.17 Rozumově duchovní bytost je pak předpokladem jakéhokoli poznání. Díky rozpoznání této rozumově duchovní bytosti Kant vyvozuje, že existuje i jiná než empirická motivace (slast či užitek), a sice motivace z rozumu.18 A právě na této motivaci z rozumu postavil Kant svůj slavný kategorický imperativ, který říká, že každý má jednat tak, aby se zásada jeho jednání mohla stát obecným zákonem.19 Jde o vědomí povinnosti, která se dostavuje z rozumu. Pro tuto práci je ale důležitý i jiný Kantův závěr, který spočívá v tom, že člověk jako rozumově duchovní bytost je nejen předpokladem zkušenosti, ale zároveň konečným účelem, kterému mají sloužit všechny prostředky.20 Člověk je cílem.21 Díky tomu, že si člověk na základě rozumu stanovuje zákon jednání, stává se zároveň jeho účelem. Stává se tedy mravní bytostí a tím se vymyká z okolního světa. A protože každému prostředku lze 14

KANT, I., Kritika čistého rozumu, s. 118-120 ANZENBACHER, A., Úvod do etiky, s. 43-45 16 KANT, I., Kritika čistého rozumu, s. 120 17 ANZENBACHER, A., Úvod do etiky, s. 47 18 Tamtéž, s. 50 19 KANT, I., Kritika praktického rozumu,s. 50 20 KANT, I., Základy metafyziky mravů, s. 90 21 SEDLÁČEK, T., Ekonomie dobra a zla, s. 111 15

15

přiřadit hodnotu, avšak účelu hodnotu přiřadit nelze, nemá člověk hodnotu, nýbrž důstojnost.22 Uzná-li však člověk, že je účelem sám o sobě, musí zároveň také uznat, že jsou tímto účelem i všichni ostatní.23 Z toho vyplývá povinnost jednat s každým vždy zároveň jako s účelem a nikdy pouze jako s prostředkem.24 Pokud tedy člověk jedná s druhým jako s prostředkem, nikdy mu přitom nesmí upírat jeho účel. Pouze jako s prostředkem je s člověkem jednáno například ve výše zmíněném případě utilitarismu, kdy jsou určití jedinci vykořisťováni za účelem zvýšení užitku většiny.

3.1.4 Svědomí a společenské normy Pokud tedy člověk jedná na základě vědomí své morální povinnosti, jedná dobře. Člověk ale může před povinností upřednostnit něco jiného, pak sice koná to co sám chce, ale o čem ví, že by to konat neměl.25 „Otázka, jak se má dobro a zlo určovat obsahově, se rozhoduje v jednotlivém praktickém rozumu, event. soudnosti, jež označujeme jako svědomí.“26 Právě svědomí je tedy měřítkem morality. Co se týče svědomí a společenských norem, jakožto měřítka morality resp. mravnosti jednání, je zde jeden zásadní rozdíl, který spočívá v objektivitě těchto měřítek. Jelikož je totiž svědomí součástí rozumově duchovní bytosti a jako takové je výlučně záležitostí jedince, nelze jej objektivně nahlížet. Oproti tomu jsou společenské normy (byť nepsané) obecně známé, a i když jejich aplikace v konkrétních situacích může být problematická, lze si jejich existenci ověřit společenským diskursem. Na základě svědomí dokáže člověk jako jedinec rozlišit dobré od zlého a přemýšlet tak nad morálním aspektem vlastního jednání. Svědomí přitom nemusí mít každý, protože se jedná o vlohu, kterou je třeba rozvíjet a starat se o ni.27 Zde se proto prvotně projevuje vzájemné působení jedince a společnosti, jelikož svědomí je nutné vychovávat.28 Spaemann popisuje svědomí jako dvojí duchovní pohyb.29 Svědomí nejprve vede jedince směrem od jeho vlastních postojů ke konfrontaci s postoji společnosti. Díky tomu 22

KANT, I., Základy metafyziky mravů, s. 96-97 Tamtéž, s. 90 24 Tamtéž, s. 92 25 ANZENBACHER, A., Úvod do etiky, s. 69 26 Tamtéž 27 SPAEMANN, R., Základní mravní pojmy a postoje, s. 65-68 28 RAPHAEL, D., The Impartial Spectator, s. 130-131 29 SPAEMANN, R., Základní mravní pojmy a postoje, s. 65 23

16

je schopen ptát se po oprávněnosti svého vlastního přesvědčení. To je možné pouze při životě ve společnosti, která jedince nevychovává ve smyslu prostého stanovování norem, které jím musí být bez výhrad přijaty. Pokud má být svědomí jedince skutečně nezávislé, je nutné tyto normy řádně zdůvodnit (ke zdůvodnění norem viz 4.3). Díky tomuto duchovnímu pohybu jedince směrem ke společnosti a tedy jeho odhlížení od vlastních postojů, je následně možné, aby tyto normy učinil součástí svého svědomí. Druhý pohyb pak naopak vede jedince směrem od společnosti zpět k sobě samému. Protože právě na základě svědomí je schopen uvažovat o morálnosti vlastního jednání, nese za něj v konečném důsledku také odpovědnost, kterou nemůže přenést na společnost a její normy. Tato odpovědnost vyplývá ze skutečnosti, že svědomí je měřítkem morality, umožňuje rozpoznat dobré od zlého. Jelikož je tento duchovní pohyb dvojího směru, může se svědomí v určitém smyslu mýlit.30 Svědomí je ze své podstaty subjektivní. I když je jedinec upřímně přesvědčen o morálnosti svého jednání, může se toto jednání v očích společnosti jevit nemravným a lze jej oprávněně označit za nesprávné. Jako příklad lze uvést manažera, který je přesvědčen o tom, že jediní, ke komu má zodpovědnost, jsou vlastníci podniku a jeho jedinou odpovědností je proto maximalizovat zisk. Tento manažer pak kvůli naplnění svého přesvědčení neváhá vykořisťovat zaměstnance, nadměrně znečišťovat životní prostředí nebo porušovat zákony. Ze subjektivního hlediska (z pohledu svého svědomí) jedná morálně, protože navyšuje zisk. Z objektivního hlediska však jedná nemravně, protože když zohledňuje pouze zisk, jedná v rozporu se společenskými normami. Manažer je přitom přesvědčen, že jedná dobře, protože mu to říká jeho svědomí a ze stejného důvodu si svého omylu není a ani nemůže být vědom. Řídí se svým svědomím.31 Každý se samozřejmě může rozhodnout jednat v rozporu s vlastním svědomím, ale potom své jednání považuje za špatné (nemorální), a proto se také dostavují výčitky svědomí. V tomto ohledu je tedy velmi důležitý onen první duchovní pohyb, kdy se jedinec snaží porozumět postojům, které se liší od jeho vlastních. Zároveň však člověk může jednat v souladu se svým svědomím a přitom v rozporu se společenskými normami, aniž by takové jednání mohlo být označeno za neetické. Význam svědomí spočívá právě v tom, že jedince odděluje od společnosti, čímž ho činí vždy zodpovědným za vlastní jednání. Z již uvedeného také vyplývá, že pokud člověk jedná 30 31

SPAEMANN, R., Základní mravní pojmy a postoje, s. 69 Tamtéž, s. 70

17

v rozporu s vlastním svědomím, jedná vždy špatně, což nelze říci o jednání jsoucím v rozporu se společenskými normami.

3.1.5 Odpovědnost Nyní je pro potřeby této práce nutné definovat pojem odpovědnosti. Jak bylo uvedeno, člověk je na základě svědomí schopen uvažovat o morálnosti svého jednání a právě tato skutečnost ho za něj zároveň činí odpovědným. Pokud však člověk jedná bez rozmyslu, aniž by zvážil morálnost svého jednání, nepřestává být za takové jednání odpovědný. Odpovědným ho činí již sama schopnost příčiny a následky svého jednání zvážit. To je také důvod, proč je možné sejmout odpovědnost z lidí psychicky či jinak nemocných. Odpovědné jednání je nevynucené (dobrovolné) jednání, které může člověk z mravního hlediska obhájit.32 To ovšem znamená, že odpovědnost předpokládá i možnost o oprávněnosti jednání (a tedy jeho mravní a morální kvalitě) diskutovat.33 Tato diskuze pak není ničím jiným než konfrontací zdůvodnění jednání s vlastním svědomím a normami společnosti. Již bylo uvedeno, že člověk může jednat v rozporu se svým svědomím a do této kategorie spadají i různá opomenutí, protože každý musí uvažovat nejen nad důvody, ale také nad následky svého jednání a zároveň je povinností každého své svědomí náležitě a pravdivě informovat.34 Ohledně následků jednání z hlediska odpovědnosti existuje v etice spor o to, zda jsou pro posouzení mravnosti jednání důležitější postoje, které k němu vedly, či právě následky. Krajní pozice tohoto sporu zastává etika smýšlení a etika odpovědnosti.35 Zatímco etika smýšlení posuzuje mravnost jednání výlučně podle pohnutek, které k němu vedly (resp. z hlediska jeho vnitřní hodnoty)36, etika odpovědnosti naopak soudí mravnost jednání pouze na základě jeho následků. Obě tyto krajní pozice jsou však samostatně neudržitelné. Z mravního hlediska totiž nelze uvažovat o jednání a nebrat přitom v potaz jeho následky.37 Tedy není možná ani čistá etika smýšlení. Zaujímat postoj k určitému typu jednání totiž znamená zaměřit se na určité jeho následky. Pokud se někdo rozhodne nelhat,

32

ANZENBACHER, A., Úvod do etiky, s. 15 Tamtéž 34 SPAEMANN, R., Základní mravní pojmy a postoje, s. 65 35 Tamtéž, s. 55 36 SEN, A., Etika a ekonomie, s. 63 37 Tamtéž 33

18

činí tak proto, že následkem lhaní je oklamání člověka.38 Stejně tak ale není možné posuzovat jednání výlučně podle jeho následků, jednoduše proto, že člověk nikdy nemůže plně dohlédnout následky svého jednání, aby je mohl předem zvážit.39 A pokud by se o to snažil, k jednání by se možná nikdy nedostal. Má-li tedy člověk jednat odpovědně, musí zvážit následky v rozsahu přiměřeném konkrétní situaci.40 Zároveň zde však existuje omezení, jehož porušení činí jednání vždy nemravným a tedy nezodpovědným. Je jím lidská důstojnost, která nesmí být upřena žádnému člověku. Při každém jednání je nutné respektovat důstojnost druhých ale i svou vlastní. K popření lidské důstojnosti dochází, pokud je s člověkem jednáno pouze jako s prostředkem a nikoli zároveň jako s účelem.41 Taková situace nastává např. pokud je na zaměstnance nahlíženo jako na výrobní jednotku a nic víc. Není chápán jako člověk, ale jako nástroj výroby. Na příkladu zaměstnance lze ale také ukázat, že používání lidí jako prostředků, je běžné.42 Pokud je zaměstnanci přiznána důstojnost, která mu náleží, a této důstojnosti odpovídá i zacházení s ním jako s člověkem a nikoli jako s nástrojem, je s ním jednáno jako s prostředkem (stále je to zaměstnanec, kdo zajišťuje výrobu), ale zároveň mu není upřen účel. Vůči komu je ale člověk zodpovědný? Vůči komu má povinnost ospravedlnit své skutky? Odpovědnost člověka vychází ze tří základních etických vztahů, ve kterých se pohybuje.43 Jde o vztah k sobě samému, vztah ke společnosti a vztah k prostředí, ve kterém žije.44 Všechny tři tyto vztahy přitom neexistují odděleně, ale ve vzájemném souladu a podmíněnosti. Odpovědnost vůči sobě samému vychází ze skutečnosti, že člověk je individualita, mravní bytost a účel sám o sobě, což ho odlišuje od okolního světa.45 A pokud se člověk nemá svému účelu odcizit, musí sám o sebe dbát, tedy jednat odpovědně i směrem k sobě samému. Proto k odpovědnému jednání patří také péče o své vlastní svědomí. Odpovědnost ke společnosti nevyplývá pouze ze skutečnosti, že jedinec čerpá výhody společenského soužití (např. dělba práce) a pokud o tyto výhody nechce přijít a ze 38

SPAEMANN, R., Základní mravní pojmy a postoje, s. 56 Tamtéž, s. 58 40 Tamtéž, s. 62 41 Tamtéž, s. 80 42 Tamtéž, s. 61 43 RICH, A., Etika hospodářství I, s. 53 44 Tamtéž, s. 39-46 45 Tamtéž, s. 40 39

19

společnosti být vyloučen, musí tomu přizpůsobit své chování. Navazuje také na odpovědnost vůči sobě samému, protože teprve ve společnosti druhých se člověk může plně rozvíjet.46 Existují však i případy, kdy se jedinec nechce podílet na podobě současné společnosti a v souladu se svým svědomím vystupuje proti jejím normám.47 Takové jednání nelze automaticky označit za nezodpovědné, ale je třeba mravně ospravedlnit jeho důvody a na základě toho, pokud je to nutné, i změnit společenské normy. Jako pozitivní příklad může sloužit Mahátma Gándhí, jehož jednání bylo sice v rozporu s normami nastavenými v Indii britskou společností, ale jistě tu nemůže být řeč o jeho nezodpovědnosti. V těchto případech se totiž nejedná o odmítnutí odpovědnosti vůči společnosti, jde o odmítnutí stávající podoby společenských norem. Třetím a často opomíjeným vztahem zakládajícím odpovědnost člověka (a tedy i společnosti) je jeho vztah k životnímu prostředí. Požadavek na odpovědné jednání vůči životnímu prostředí vyplývá dle Richa z odkázanosti člověka na něj, ale paradoxně také z jeho moci nad ním.48 Životním prostředím je v širším smyslu vše, co člověka obklopuje. Rich zde proto má na mysli prostředí jak v jeho přirozené podobě tak zároveň v jeho podobě člověkem již přetvořené.49 I v přetvořeném prostředí přitom závislost člověka trvá. Člověk se obejde bez měst, aut a průmyslu. Neobejde se ale bez slunečního svitu, potravin, pitné vody apod. Proto je nutné o životní prostředí pečovat a využívat ho šetrně.50 Samo přetváření životního prostředí totiž nelze považovat za neetické. Jinak je tomu ale u jeho konkrétních podob, protože přetvářet a využívat (nejen přirozené) životní prostředí lze jak zodpovědně (a to nejen vůči samotnému prostředí, ale také vůči společnosti a člověku) tak nezodpovědně.

3.2 Etika hospodářství Jelikož se etika zabývá mravností a morálností lidského jednání, leží v poli jejího zájmu také lidské jednání v oblasti hospodářství, jehož role nejen v životě jedince, ale také ve fungování celé společnosti, neustále nabývá na významu. Hospodářství se samozřejmě vyznačuje mnohými specifiky, které etika musí brát v potaz. Proto se z obecné etiky vyčle46

RICH, A., Etika hospodářství I, s. 40-43 SPAEMANN, R., Základní mravní pojmy a postoje, s. 67 48 RICH, A., Etika hospodářství I, s. 44 49 Tamtéž, s. 43-46 50 Tamtéž, s. 48 47

20

ňuje nejprve etika sociální, jejímž cílem je působit na takové uspořádání institucí, které každému umožní odpovědnou existenci a následně se ze sociální etiky vyčleňuje etika hospodářství, zaměřující se na konkrétní instituce.51 Nejedná se tedy o několik různých etických systémů, ale pouze o aplikaci etiky na danou oblast.

3.2.1 Institucemi zprostředkovaná odpovědnost Doposud byla v této práci vymezena odpovědnost v rámci obecné etiky (viz 3.1.5). Ta se týká bezprostředních lidských vztahů, jakým je např. přátelství.52 K takto pojaté odpovědnosti však přistupuje odpovědnost zprostředkovaná institucemi. Instituce je přitom pojem širší než se na první pohled může zdát. „Institucemi tedy rozumíme dějinně lidská a tedy ve svých strukturách měnitelná uspořádání, která ovšem mohou spočívat na přírodních řádech a tudíž na zákonitostech neměnné povahy.“53 Podle této definice je tedy institucí jak hospodářství, tak rodina či manželství. Nějakou institucí je proto ovlivňován každý a odpovědnost člověka žijícího ve společnosti má vždy vedle charakteru bezprostředního i charakter odpovědnosti zprostředkované institucemi, které na člověka působí. 54 I když jsou přitom instituce výtvorem člověka a tedy z podstaty měnitelné, jedinec sám již není schopen tyto instituce změnit, jelikož se ale podílí na jejich existenci, je za jejich podobu stále osobně zodpovědný.55 Protože hospodářství je institucí významnou, snaží se etika hospodářství o takovou jeho podobu, která umožní člověku odpovědnou existenci. Hospodářství ovlivňuje člověka ve všech třech jeho etických vztazích (viz 3.1.5). I vztah člověka k sobě samému může být institucionalizován. Dochází k tomu pokud je člověku svěřena práce, která neodpovídá jeho potřebě se v práci realizovat.56 Tomu se paradoxně může vystavit jedinec sám a dobrovolně, když upřednostní finanční odměnu za práci před charakterem práce.57 Člověk tak sám sobě upírá důstojnost a účel (viz 3.1.3). Zde je zřejmá jak osobní odpovědnost jedince ve vztahu k sobě samému tak nutnost odpovědného utváření institucí.

51

RICH, A., Etika hospodářství I, s. 59-63 Tamtéž, s. 49 53 Tamtéž, s. 47 54 Tamtéž, 46-52 55 Tamtéž, s. 47-48 56 SEDLÁČEK, T., Ekonomie dobra a zla, s. 117 57 RICH, A., Etika hospodářství I, s. 54-55 52

21

Ve společnosti existují vedle vztahů bezprostředních vztahy zprostředkované zcela běžně, např. vztah zaměstnavatele k zaměstnanci.58 I zde je hlavním požadavkem nepoužívat druhé pouze jako prostředky, což mimo jiné vyžaduje nedávat jednostranně přednost vlastním zájmům a potřebám před zájmy a potřebami jiných.59 Zprostředkování vztahu k životnímu prostředí člověka má za následek to, že jedinec již nedokáže stav tohoto prostředí sám ovlivnit, v instituci hospodářství totiž převládlo zaměření na maximální užitek před péčí o přírodu.60 I tak však člověk zůstává za životní prostředí zodpovědný a jeho povinností je nejen chovat se šetrně k přírodě, ale také působit na takovou změnu hospodářství, která povede ke zvýšení jeho celkové šetrnosti.

3.2.2 Společenská odpovědnost podniků Institucemi zprostředkovaná odpovědnost ale není pouze záležitostí jedinců. Naopak se její specifika ještě zřetelněji projevují, je-li člověk jako etický subjekt nahrazen podnikem61. Podnik není a nemůže být etickým subjektem v plném smyslu, protože tím je vždy pouze člověk, existuje zde však určitá analogie. I když podniky nemohou (narozdíl od lidí) vystupovat v etických vztazích bezprostředně, jejich zprostředkovaná odpovědnost se týká stejných tří vztahů, které se vztahují na všechny jednotlivce. Je tomu tak samozřejmě proto, že každý podnik je tvořen jednotlivci. Podnik má tedy analogicky odpovědnost vůči sobě samému, kterou je možné chápat jako odpovědnost vůči svým vlastníkům a zaměstnancům. Odpovědnost vůči společnosti jako celku je dána nejen dodržováním zákonů, ale také ctěním pravidel hospodářské soutěže, poskytováním potřebných informací apod. Stejně tak odpovědnost vůči životnímu prostředí spočívá v aktivitách jdoucích nad rámec zákonné povinnosti, jako je maximální využívání recyklovaných materiálů apod. Na základě vědomí této odpovědnosti se vyvinul koncept společenské odpovědnosti podniků (corporate social responsibility). V tomto konceptu jsou zmíněné etické vztahy zastoupeny a vyjádřeny v zájmech stran, které s podnikem (resp. jeho činností) přicházejí

58

RICH, A., Etika hospodářství I, s. 49-51 Tamtéž, s. 56-57 60 Tamtéž, s. 48-49 61 Pod pojmem podnik je pro potřeby práce chápán účastník hospodářství, který vystupuje jednotně, ale je tvořen více jednotlivci. Cílem podniku zde nemusí být nutně realizace zisku, zároveň však za podnik nejsou považováni podnikající jednotlivci, kteří vystupují samostatně. Pojem podnik je v celé práci používán ve zcela odlišném smyslu než pojem společnost, jak vyplývá ze souvislostí. 59

22

do kontaktu, jde o tzv. stakeholders.62 Tři základní etické vztahy jsou zde nahrazeny třemi pilíři společenské odpovědnosti: ekonomickým pilířem, sociálním pilířem a environmentálním pilířem. Každý pilíř odráží specifické zájmy určitých stakeholderů. Např. součástí ekonomického pilíře jsou zájmy vlastníků podniku (tvorba zisku apod.), jedním z prvků sociálního pilíře jsou zájmy zaměstnanců (žádná diskriminace apod.) a environmentální pilíř může reprezentovat zájmy hnutí zaměřených na životní prostředí (již uvedené využívání recyklovatelných materiálů apod.).63 Důležitým rysem společenské odpovědnosti podniků je dobrovolnost. Všechny tři oblasti, kterých se zmíněné pilíře týkají, jsou upraveny zákony. Společenská odpovědnost podniků se však týká pouze aktivit, které jdou nad rámec těchto zákonů. Příčinou je skutečnost, že k dodržování zákonů jsou podniky nuceny hrozbou sankce za jejich porušení. A ze stejného důvodu, proč člověk nemůže být odpovědný za jednání, ke kterému byl donucen, nemůže být podnik nazván odpovědným, pokud pouze koná svou povinnost. Proto zároveň nemůže společenská odpovědnost podniků nahradit zákonnou regulaci, pro svou dobrovolnost je totiž nevynutitelná.64 Zadražilová tedy definuje společenskou odpovědnost následovně: „Tímto pojmem je označováno dobrovolné integrování sociálních a ekologických hledisek do každodenních firemních operací a interakcí se stakeholdery.“65 Zohlednění ekonomického aspektu Zadražilová zřejmě považuje za samozřejmé, jelikož je podmínkou přežití podniku. S ekonomickými zájmy podniku (resp. jeho stakeholderů) však souvisí uplatňování společenské odpovědnosti i jinak. Společenská odpovědnost je totiž jednou z možností konkurence kvalitou, která navíc nemusí být nijak v rozporu se snahou konkurovat cenově.66 Chovat se ke stakeholderům odpovědně nutně neznamená růst nákladů. Takovým opatřením je např. zajištění stejných podmínek pro všechny zaměstnance. Pokud je však získání konkurenční výhody jediným motivem společensky odpovědného chování podniku, jde spíše než o odpovědnost o Public Relations.67 Skutečně odpovědné jednání totiž vychází z přijetí své společenské role podnikem, což získání konkurenční výhody samozřejmě nijak nevylučuje.68

62

ZADRAŽILOVÁ, D. a kol., Společenská odpovědnost podniků, s. 1-2 Tamtéž, s. 2-3 64 Tamtéž, s. 16 65 Tamtéž, s. 113 66 Tamtéž, s. 22-24 67 Tamtéž, s. 19 68 Tamtéž, s. 4 63

23

3.2.3 Smysl hospodářství Pokud má hospodářství člověku umožnit odpovědnou existenci ve všech jejích etických aspektech, musí plnit svůj smysl. Jedině pokud hospodářství plní svůj smysl, respektuje lidskou důstojnost, cíl a účel v každé osobě (viz 3.1.3). I když je možné domnívat se, že hospodářství začalo existovat ve formě jednoduché směny ve stejný moment jako sama společnost,69 přeci je to nepochybně společnost, která hospodářství resp. směnu zavedla či umožnila a ne naopak. „Hospodářství existuje, protože existuje člověk.“70 Prvním úkolem hospodářství bylo nepochybně usnadnit člověku přežití, což je vlastně prvotní potřebou lidského rodu a právě odtud je tedy zřejmě odvozena základní verze smyslu hospodářství, která spočívá v uspokojování lidských potřeb.71 Lidské potřeby však mohou být velmi rozmanité a v žádném případě nemají pouze materiální charakter. Dokonce se objevují stále nové potřeby, které je třeba uspokojit.72 Jak na samotné potřeby, tak na jednání vedoucí k jejich uspokojení, lze přitom pohlížet z hlediska etiky. A z tohoto hlediska mají některé potřeby přednost, má-li hospodářství naplňovat svůj smysl a sloužit člověku k jeho prospěchu. Proto Rich vymezuje účel hospodářství jako celek skládající se ze čtyř momentů. Základním účelem hospodářství je samozřejmě umožnit člověku plnohodnotně žít. Tento základní účel však Rich nechápe pouze ve smyslu přežití, spojuje s ním také růst a vývoj člověka.73 Zde tedy leží jednak materiální potřeby vážící se k samému přežití člověka, ale také jeho potřeby nemateriálního charakteru, které vychází z potřeby růst, vyvíjet se a rozvíjet, což je možné pouze ve společnosti. A má-li člověk tyto své potřeby uspokojovat v souladu se svou přirozeností, musí k základnímu účelu hospodářství přistoupit účel humánní.74 Ten odráží fakt, že v dnešní době, kdy lidé uspokojují své potřeby převážně prostřednictvím peněz získaných prací, by tato práce měla být utvářena pro člověka vhodně. Neměla by se např. skládat pouze z omezeného počtu úkonů opakovaných neustále dokola, protože pak člověk v podstatě nahrazuje stroj. K takové situaci dochází, pokud se ekonomie a ekonomika oprošťují od humánního účelu a jeho etického hlediska. „Tato snaha maximalizovat efektivitu za

69

SEDLÁČEK, T., Ekonomie dobra a zla, s. 209 RICH, A., Etika hospodářství II, s. 19 71 MOLITOR, B., Etika hospodářství, s. 42 72 SEDLÁČEK, T., Ekonomie dobra a zla, s. 237 73 RICH, A., Etika hospodářství II, s. 23-24 74 Tamtéž, s. 25-28 70

24

jakoukoli cenu, toto potlačování lidského na úkor ekonomického redukuje člověka z celé šíře jeho člověčenství na čistě a pouze výrobní jednotku.“75 S člověkem je zacházeno pouze jako s prostředkem, čímž je popřena jeho důstojnost. U takové práce již člověk není prostředkem a zároveň účelem, ale stává se pouze prostředkem, což je na základě Kantova stanoviska nepřípustné (viz 3.1.3). Jistě stojí za povšimnutí, že tohoto problému si byl vědom již Adam Smith.76 Ať už se člověk do hospodářství zapojuje svou prací, kapitálem, půdou či kombinací těchto výrobních faktorů, vždy žádá spravedlivou odměnu. Otázku spravedlivého odměňování začleňuje Rich pod sociální účel hospodářství.77 I zde je totiž třeba vidět více než jen ekonomický rozměr věci. Výše odměny neurčuje pouze množství statků a služeb, které si za ni lze koupit. „Rozdělují se vlastně ‚životní situace‘.“78 Výše odměny navíc není určena pouze vlastním přičiněním jedince. Záleží také na tom, zda se mu dostalo kvalitního vzdělání, jestli je mu umožněno jej náležitě uplatnit apod. Dokonce záleží i na tom, na kterém místě Země se člověk narodí. Jistě je těžší získat kvalitní vzdělání (a následně ho uplatnit) např. v zemích rovníkové Afriky než v zemích skandinávských. Problém spravedlivého rozdělování zůstává dodnes nevyřešen a právě to má tento účel zdůraznit. Jde přitom o účel sociální a nikoli socialistický. Jde o rovnost šancí, tento účel v žádném případě nezjednodušuje spravedlivé rozdělování na požadavek rovnosti v příjmech.79 Nerovnost je přirozená a ve společnosti existuje vždy.80 Daleko spíše jde o vytvoření podmínek zaručujících důstojný život co největšímu počtu lidí.81 Po celém světě totiž roste chudoba a týká se to i Evropy.82 Zvyšování rozdílů v příjmech mezi chudými a bohatými navíc vede k oslabení vzájemné důvěry ve společnosti,83 která je pro hospodářství zcela zásadní (k pojmu důvěra viz 3.4.2). Právě skutečnost, že výši odměny ovlivňují i faktory, které člověk sám nemůže ovlivnit, by měla být odrazovým můstkem pro lidskou solidaritu. Správně pochopená solidarita by vždy měla mít podobu dobrovolné pomoci ke svépomoci a její nedílnou součástí

75

SEDLÁČEK, T., Ekonomie dobra a zla, s. 24 SMITH, A., Pojednání o původu a podstatě bohatství národů, s. 692-697 77 RICH, A., Etika hospodářství II, s. 29-32 78 Tamtéž, s. 29 79 JOUVENEL, B., Etika přerozdělování, s. 18-20 80 Tamtéž,s. 80-81 81 RICH, A., Etika hospodářství II, s. 31 82 MLČOCH, L., Ekonomie důvěry a společného dobra, s. 159 83 Tamtéž, s. 129 76

25

má být snaha o výchovu vedoucí k odpovědnosti.84 Takto chápaná solidarita potom může pomoci začít uzavírat neustále se rozvírající příjmové nůžky a rostoucí chudobu. Sociální účel nemá za ambici nastavit systém spravedlivého odměňování, protože ten ještě nebyl nalezen, naopak zdůrazňuje absenci a potřebu takového systému. V rámci křesťanského pojetí svého díla Rich nežádá nastavení tohoto systému, protože to považuje za nemožné, volá však po snaze přiblížit se mu. I při odhlédnutí od křesťanského hlediska si však těžko lze vytyčit náročnější cíl, než je právě snaha o spravedlivější (tedy nikoli zcela spravedlivý) systém. Čtvrtým účelem hospodářství je účel ekologický.85 Jeho obsah je zřejmý již z jeho názvu. Neustálý růst výkonu hospodářství a také celosvětového počtu obyvatel vede k čím dál větší zátěži životního prostředí. Životní prostředí zde přitom lze chápat v nejširším smyslu slova. Nezhoršuje se pouze kvalita původní přírody (existuje-li ještě nějaká). Zhoršuje se také kvalita již člověkem přetvořeného prostředí. Ve městech se zhoršuje kvalita vzduchu, ubývá zeleně. Vzduch dokonce přestává být volným statkem. Ukazuje se jako nutné jej zpracovávat, aby jeho kvalita neklesla pod bezpečnou úroveň.86 Obchoduje se s emisními povolenkami apod. Má-li být tento stav udržitelný, je nutné tomu hospodářství přizpůsobit. S přírodními zdroji musí být zacházeno odpovědně, technický pokrok by měl směřovat k čím dál šetrnější zátěži životního prostředí a především každý člověk musí převzít vlastní díl odpovědnosti za stav prostředí, ve kterém žije. Teprve pokud si člověk uvědomí svou odpovědnost za životní prostředí, nebude ekologický účel hospodářství chápat jako omezování, ale jako další způsob, kterým může hospodářství sloužit člověku. Rich tedy smysl hospodářství spatřuje v jeho základním, humánním, sociálním a ekologickém účelu. Ty však nemají být řazeny za sebou, ale vždy vedle sebe. Žádný z těchto účelů nemá absolutní přednost.87 Zanedbáním jednoho z nich se hospodářství obrací proti člověku, stává se nelidským a pozbývá svého smyslu. To však v žádném případě neznamená, že se to nemůže stát. Dokonce se tak již často děje, může jít o vykořisťování zaměstnanců či bezohledné drancování přírody. Právě zde má etika hospodářství ambici působit na nápravu. I když totiž může být takové chování

84

MLČOCH, L., Ekonomie důvěry a společného dobra, s. 167 RICH, A., Etika hospodářství II, s. 32-36 86 MOLITOR, B., Etika hospodářství, s. 44-45 87 RICH, A., Etika hospodářství II, s. 36-40 85

26

ekonomicky výhodné, ve svém konečném důsledku se obrací proti člověku, znemožňuje mu odpovědnou existenci. Takové působení hospodářské etiky však klade na aktéry hospodářství (ať už podniky, jejich majitele, zaměstnance či dokonce vlády) zvýšené nároky a to nejen po mravní a morální stránce. Z toho důvodu se etika často dostává do sporu nejen s těmi, na které se snaží působit, ale také s některými směry ekonomie, které v tomto působení spatřují pouze omezování individuální svobody či svobody trhu. V takových případech je však úloha etiky nepochopena, protože etika se nesnaží hospodářství omezit. Jejím úkolem je vytvářet pro svobodný trh co nejpříznivější předpoklady a zároveň odstraňovat nebo alespoň zmírňovat různá jeho selhání. Jak si všímá Sedláček, ani ekonomie samotná nemá mít podobu strohých nařízení, ale spíše doporučení ukazujících správný směr.88 Některé směry ekonomie však hospodářskou etiku odmítají a samy si nárokují konečnou platnost jak v otázkách hospodářství tak jeho smyslu. Rich takové nahlížení na ekonomii označuje jako ekonomismus, který je nutné z pozice etiky hospodářství jednoznačně odmítnout.89

3.3 Pozice etiky v ekonomii Ekonomie se od svého počátku zabývá skutečnými lidmi (s jejich city, hodnotami, svědomím apod.) a to je také důvod, proč byla původně součástí etiky.90 Dokonce i zakladatel moderní ekonomie Adam Smith byl povoláním profesor morální filosofie (k myšlení Adama Smitha viz 3.6). Navzdory tomu dnes existuje snaha vymanit ekonomii z oblasti působení etiky. Sen rozlišuje dva základní přístupy k ekonomii, které se v průběhu času vyvinuly.91 Původní etický přístup chápe ekonomii jako další aspekt tázání po správném životě, naproti tomu inženýrský přístup se snaží oprostit ekonomii od lidských hodnot a zároveň pevně stanovit cíle, kterých by se člověk snažil dosáhnout. Je-li přitom uplatněn výhradně inženýrský přístup odpovídá taková situace Richovu pojmu ekonomismus (viz 3.2.3). Díky inženýrskému přístupu se ekonomie může soustředit pouze na zkoumání prostředků, kterými lze zvolených cílů dosáhnout. Ukázkovým příkladem produktu takového přístupu je

88

SEDLÁČEK, T., Ekonomie dobra a zla, s. 112 RICH, A., Etika hospodářství II, s. 17-23 90 SEN, A., Etika a ekonomie, s. 14 91 Tamtéž, s. 14-16 89

27

model homo oeconomicus. Právě na něm lze dobře ukázat velký přínos inženýrského přístupu, ale stejně tak úskalí ekonomistického uvažování.

3.3.1 Racionální chování jako sledování vlastního zájmu Je-li homo oeconomicus chápán pouze jako zjednodušení reality vytvořené pro účely dalšího poznání, je prospěšnost jeho využití v empirických vědách zřejmá. Zde může pro svou jednoduchost, založenou na odhlížení od lidských hodnot, přinést mnohé důležité poznatky.92 Problémovým se model stává v případě, že je mu ekonomisticky přisuzován nárok na konečnou platnost. V ten moment přestává být modelem a stává se přesvědčením, které říká, že člověk jedná vždy racionálně a jeho cílem je pouze maximalizace užitku. Takové přesvědčení je však neudržitelné. První překážkou se jeví předpoklad důsledného dodržování racionálnosti v jednání. Člověk totiž nejedná vždy racionálně.93 Každý někdy jedná spontánně, na základě svých citů či vášní a kdo tak nečiní, není zřejmě zcela v pořádku.94 A protože homo oeconomicus citům nepřikládá váhu,95 musí vždy být zdůrazněno, že se jedná o model, o zjednodušení tak složité skutečnosti jakou je člověk. Vedle toho, že člověk nejedná stále racionálně, je také sporné vymezení samotné racionality. Sen uvádí dva základní způsoby vymezení racionality obvyklé v dnešní ekonomii a sice racionalitu jako vnitřní konzistenci volby a racionalitu jako sledování vlastního zájmu.96 Že racionalitu nelze zaměnit za konzistenci volby Sen dokazuje snadno. Pokud totiž někdo chce dosáhnout určitého cíle a udělá vždy pravý opak toho, co by k onomu cíli vedlo, je jeho chování sice konzistentní, ale těžko jím může dosáhnout svého cíle a stejně těžko může být takové chování považováno za rozumné resp. racionální.97 Konzistence chování tedy může být podmínkou racionality, nikoli však jejím jediným obsahem.98 Druhý zmíněný způsob vymezuje racionalitu jako sledování vlastního zájmu. Takové vnímání racionality v moderní ekonomii je mylně připisováno Adamu Smithovi, protože: „Smith nestavěl ekonomickou spásu na nějaké výlučné motivaci.“99 Ač to byl právě 92

SEN, A., Etika a ekonomie, s. 66 Tamtéž, s. 21 94 SPAEMANN, R., Základní mravní pojmy a postoje, s. 37 95 SEDLÁČEK, T., Ekonomie dobra a zla, s. 208 96 SEN, A., Etika a ekonomie, s. 22 97 Tamtéž, s. 22-23 98 Tamtéž, s. 23 99 Tamtéž, s. 28 93

28

Adam Smith, kdo spatřil ve vlastním zájmu hlavní motiv ekonomického jednání, ani on ho nepovažoval za motiv výlučný. Člověk samozřejmě může sledovat pouze vlastní zájem a v oblasti hospodářství tomu tak může být dokonce ve většině případů. Při snaze dosáhnout maximálního užitku ale jistě může brát v potaz i cíle, které vlastním zájmem motivované nejsou.100 Navíc nelze říci, že jedině sledování vlastního zájmu může vézt k ekonomické efektivitě, jak Sen bystře dokazuje uvedením příkladu Japonska, které patří mezi ekonomicky nejvyspělejší země světa. Je známo, že Japonci před vlastním zájmem upřednostňují loajalitu, povinnost a dobrou vůli.101 Uvedení této skutečnosti je o to cennější, že se jedná o důkaz empirický. Právě ono důsledné uplatnění takto vymezené racionality zde představuje problém, protože v podstatě vylučuje solidaritu či altruismus a tak ve svém konečném důsledku znemožňuje odpovědnou existenci. Pokud má totiž člověk jednat odpovědně, nemůže hledět jen na své vlastní cíle resp. zájmy, ale musí brát v potaz také zájmy společnosti a životního prostředí (viz 3.1.5). Sen tento rozpor, obsažený v racionalitě chápané jako výlučné sledování vlastního zájmu, shrnuje, když píše: „Všeobecné sobectví jako skutečnost může být nepravdivé, avšak všeobecné sobectví jako požadavek racionality je zcela zjevně absurdní.“102 Na sledování vlastního zájmu tedy není nic iracionálního, narozdíl od konzistence však nemusí sledování vlastního zájmu nutně tvořit ani podmínku racionality.

3.3.2 Tautologie pojmu užitek Dalším problémem je cíl, který homo oeconomicus předkládá, totiž maximalizace užitku. Užitek zde má povahu onoho konečného cíle, který se snaží prosadit inženýrský přístup. Pokud by však měl homo oeconomicus charakter konečného přesvědčení, je nutné se ptát, co se skrývá pod pojmem užitek. Nelze za něj dosadit zisk, protože ten je ze své podstaty prostředkem a nikoli cílem.

103

Ekonomické subjekty se snaží dosáhnout zisku, aby jej mohli dále investovat, vy-

platit své majitele apod. Maximalizace zisku se navíc může obrátit proti samotnému smyslu hospodářství a proti člověku samému.104

100

SEN, A., Etika a ekonomie, s. 24 Tamtéž, s. 26 102 Tamtéž, s. 24 103 MLČOCH, L., Ekonomie důvěry a společného dobra, s. 174 104 RICH, A., Etika hospodářství II, s. 38 101

29

Stejně tak nemůže být užitek formulován na hédonistickém základě, a sice že jde o pocit slasti dosahovaný spotřebou statků či služeb. Pak by se totiž žádný člověk racionálně nechoval, protože člověk není stroj a často se věnuje jiným činnostem, než těm které by vedli k maximalizaci takto formulovaného užitku (tedy ke spotřebě).105 Je součástí společnosti a je tomu rád. Tak se např. věnuje svým blízkým a tráví s nimi čas, místo aby byl v zaměstnání a vytvářel si zdroje pro svou budoucí spotřebu. Nebo se rozhodne založit rodinu a rozdělit tak své zdroje mezi její členy a tím de facto snížit vlastní (potenciální) spotřebu. Užitek jakožto jediný zdroj hodnoty nelze zaměňovat ani s blahobytem.106 Je tomu tak ze dvou důvodů. Zaprvé si člověk může cenit i věcí, které nezvyšují jeho vlastní blahobyt a tím pádem přiřknout hodnotu i něčemu jinému než pouze užitku. Za druhé je pojem blahobyt chápaný na základě štěstí či splněných přání mnohem širší než pojem užitek. Sen upozorňuje, že již samu schopnost dosahovat vytyčeného cíle, který si člověk stanovil, lze z pohledu etiky považovat za hodnotnou. Přitom však hodnotu, kterou jedinec svému cíli přikládá, nelze brát za hodnotu pevně stanovenou, protože je stanovena subjektivně. Je nutné ji respektovat, ale také rozumně zvážit.107 Druhým problémem je dle Sena skutečnost, že užitek ztotožňovaný s blahobytem chápaným na základě štěstí a splněných přání nemůže postihnout očekávání spojená s počátečními vyhlídkami lidí. Tato očekávání přitom značně ovlivňují míru štěstí ze zisku či ztráty. Pokud je někdo životem těžce zkoušen, spokojí se často s minimem. Jeho štěstí mohou značně zvýšit i maličkosti, kterých si lépe situovaný člověk stěží všimne pokud vůbec. Z toho vyplývá, že i když štěstí a splněná přání blahobyt ovlivňují, nemohou vyjadřovat jeho hodnotu.108 Přesvědčení, že je užitek jediným zdrojem hodnoty, také může vézt k paradoxu. Je tak totiž upírána vnitřní hodnota právům a svobodě. Svoboda a práva jsou totiž v optice „ekonomismu“ vnímány pouze jako prostředky pro dosažení užitku a tak je jim připisována pouze instrumentální hodnota.109 Odmítání jakékoli regulace však zastánci svobodného trhu často zdůvodňují tím, že právě svoboda je nejvyšší lidskou hodnotu.110

105

SEDLÁČEK, T., Ekonomie dobra a zla, s. 200 SEN, A., Etika a ekonomie, s. 39-44 107 Tamtéž, s. 41 108 Tamtéž, s. 43 109 SEN, A., Etika a ekonomie, s. 44-46 110 MLČOCH, L. Ekonomie důvěry a společného dobra, s. 141 106

30

Pojem užitku zkrátka definovat nelze, protože pro každého může představovat něco jiného, což se navíc může měnit v závislosti na okolnostech.111 Jedná se o abstraktní a nedefinovatelný pojem. Proto Mlčoch konstatuje: „...individuální funkce užitku nelze vůbec srovnávat!“112 Racionálně jednající člověk samozřejmě vždy nějaký cíl sleduje, ekonomie prostě tento cíl (ať je jím cokoli) označila za užitek. To však pojem užitku zbavuje obsahu. Pro potřeby vědy je to jistě výhodné a nikterak neobvyklé řešení, které může přinést mnohé nové poznatky. Analogicky lze nahlížet na použití substituce v matematice, kdy se pracuje se symbolem, jehož význam resp. obsah není znám. Skrývá však i mnohá úskalí a tuto skutečnost je třeba mít neustále na zřeteli.

3.3.3 Vyvážený přístup k ekonomii Pokud se v ekonomii a ekonomice nepostupuje při vědomí zmíněných nedostatků je homo oeconomicus ztotožněn s člověkem. Je uplatněn pouze inženýrský přístup k ekonomii a tedy ekonomismus. Místo práce s modelovou představou člověka je samotný člověk degradován na „kalkulátora užitku“.113 Stává se pouhou proměnnou ve vzorci, jejíž chování lze předem spočítat, zcela v duchu empiristické etiky (viz 3.1.2). Možnost takového nahlížení na člověka byla již v práci vyvrácena (viz 3.1.3). Jako příklady empiristické etiky byly uvedeny hédonismus a utilitarismus. Právě tyto směry přitom svým chápáním užitku položili základ pro model homo oeconomicus.114 Principy, na kterých je hédonismus a utilitarismus vystavěn, jsou však charakteristické i pro dnešní hlavní proud ekonomie.115 Uvedené nedostatky ekonomismu tedy nejsou brány v potaz. Prosazuje se inženýrský přístup a v důsledku toho hospodářství přestává plnit svůj smysl a vzdaluje se člověku. Výsledkem je zjevná nutnost etického působení na hospodářství. „Dnes se pozornost ekonomů začíná opět obracet k hájemství etiky a internalizace norem se stává lákavou oblastí v níž se hledají odpovědi na mnohé základní otázky.“116

111

SEDLÁČEK, T., Ekonomie dobra a zla, s. 201 MLČOCH, L., Ekonomie důvěry a společného dobra, s. 61 113 Tamtéž, s. 12 114 SEDLÁČEK, T., Ekonomie dobra a zla, s. 73 115 MLČOCH, L., Ekonomie důvěry a společného dobra, s. 10 116 SEDLÁČEK, T., Ekonomie dobra a zla, s. 154 112

31

Uvedená kritika ekonomismu v žádném případě neznamená odmítnutí inženýrského přístupu k ekonomii a užitečnost takového přístupu byla také několikrát zmíněna. Lze ho dokonce uplatnit nejen v ekonomii ale i v samotné etice.117 Cílem kritiky bylo jasně ukázat na omezení s takovým přístupem spjatá a na potřebu neustálého vnímání těchto omezení. Inženýrský přístup je založen na abstraktním chápání člověka, na fikci. Má-li být ekonomie vědou o skutečném člověku a ne o homo oeconomicus, musí být vždy uplatněn inženýrský i etický přístup současně.118 Jinými slovy: „Ekonom si musí být těchto fikcí vědom.“119 To má Molitor na vědomí, když píše: „Pro hospodářskou teorii patří ‚homo oeconomicus‘ a jeho racionální chování do kategorie domněnky: není stanovením normy.“120 Etika využívání modelu homo oeconomicus a uplatňování inženýrského přístupu v ekonomii neodsuzuje, pouze ukazuje na hranice, kterými je takový přístup omezen a zároveň se snaží při překonávání těchto hranic ekonomii pomoci. Ani etika hospodářství však nemá volné pole působnosti a musí se pohybovat v rámci určitých mantinelů. Nemají-li být závěry hospodářské etiky prázdné a nic neříkající, musí vždy respektovat existující hospodářské zákonitosti a skutečnosti.121 I etika si tedy musí být vědoma vlastních omezení.

3.3.4 Přiměřenost hospodářské etiky Jedině pokud etika hospodářství respektuje své vlastní možnosti, je podle Richa věcně i lidsky přiměřená.122 Věcná a lidská přiměřenost jsou přitom vzájemně podmíněné, jednu bez druhé nelze uvažovat. Věcnou přiměřeností má Rich na mysli znalost a zohlednění zákonitostí v hospodářství panujících. Tyto hospodářské zákonitosti však nejsou přírodního rázu, jsou vytvořené lidmi a jako na takové je na ně nutné nahlížet a z toho důvodu jsou předmětem zájmu sociální etiky.123 Je třeba je ověřovat, poznávat a vycházet z nich, ne je slepě přijímat. Proto Rich považuje z hlediska fungování hospodářství za věcné nutnosti efektivnost, soutěž a plánování, přičemž věcnou nutností je jejich existence a nikoli konkrétní forma, která je

117

SEN, A., Ekonomie a etika, s. 66 Tamtéž, s. 67 119 SEDLÁČEK, T., Ekonomie dobra a zla, s. 245 120 MOLITOR, B., Etika hospodářství, s. 70 121 RICH, A., Etika hospodářství II, s. 18 122 RICH, A., Etika hospodářství I, s. 71-77 123 Tamtéž, s. 72-73 118

32

právě vázána na přiměřenost lidskou.124 Nespoutané zvyšování efektivity za účelem maximalizace zisku při zanedbání všech ostatních hledisek je v rozporu se smyslem hospodářství (viz 3.2.3) a obrací se tak proti člověku. Obdobně vede upřednostnění soutěže k bezohlednému potlačení konkurence za každou cenu a výlučná orientace na plánování má za následek neefektivní hospodářství. Při stanovení toho, co je přiměřené lidsky, vychází Rich ze sedmi jím stanovených kritérií, která však není pro účely práce nutné více rozvádět.125 Na základě těchto kritérií totiž Rich vyvodil smysl hospodářství a proto lze v souladu s jeho závěrem konstatovat, že lidsky přiměřené je hospodářství, které plní svůj smysl, účel. Opět je zde patrná provázanost lidsky a věcně přiměřeného. Rich navíc zdůrazňuje, že co je lidsky přiměřené, je přiměřené i přírodě.126 To ovšem vyplývá už z ekologického účelu hospodářství. Na základě pojmů v práci již uvedených je možné vycházet při chápání lidsky přiměřeného především z „principu principů“127, kterým je lidská důstojnost (viz 3.1.3).

3.4 Implicitní předpoklady ekonomie V této práci byl již představen přínos etiky ekonomii z pozice zmírnění či odstranění nedostatků, které vyplývají z ekonomistického pojetí ekonomie (viz 3.3). Nutnost etického působení má však mnohem hlubší základ, který spočívá v pochopení smyslu hospodářství (viz 3.2.3). A jelikož smyslem hospodářství je vždy sloužit člověku, je zapotřebí chápat člověka nejen jako bytost, která má materiální potřeby, ale také jako bytost mravní, nadanou rozumem a svědomím (viz 3.1.3 a 3.1.4). 124

RICH, A., Etika hospodářství I, s. 73-74 Kritérium stvořenosti vychází z křesťanského pojetí Richovi etiky, ale stejně jako zbytek jeho etiky je i ono platné obecně. Vyjadřuje skutečnost, že člověk nemá na vlastní existenci žádnou zásluhu. Z toho vyplývá povinnost humanity. Člověk je sice cílem, ale nikoli cílem absolutním, vždy jsou zde i jiní lidé. A nikdo nechodí po tomto světě vlastní zásluhou, stejně jako všichni ostatní. Kritérium kritického odstupu žádá střízlivé nahlížení na svět. Historie člověka učí tomu, aby chápal, že dokonalý systém není možný a to ani v oblasti hospodářství. Kritérium relativní recepce vede naopak člověka zpět ke světu, člověk nemá uplatňovat jen kritérium kritického odstupu a na svět (resp. jeho stav) rezignovat. Dokonalý systém sice nastolit nelze, ale je možné se mu neustále přibližovat. Kritérium relacionality zdůrazňuje vyváženost etických hodnot, nikdy není možné říci, že jedna hodnota má absolutní přednost před jinými. Např. prohlášení svobody za jedinou hodnotu vede k anarchii, stejně absolutní solidarita povede k odmítnutí individuální odpovědnosti a spoléhání se na druhé. Kritérium lidské sounáležitosti navazuje na kritérium stvořenosti a vyjadřuje bytostní potřebu každého jedince po druhovy, po společnosti. Kritérium spolustvořenosti říká, že vedle lidí byl stvořen celý svět. Opět je snadné odhlédnout od křesťanského aspektu. Příroda existuje nezávisle na člověku stejně jako společnost, proto se má člověk kromě společnosti starat také o životní prostředí. Kritérium participace vybízí k solidaritě a respektování důstojnosti všech. Odmítá stav, kdy část společnosti živoří zatímco jiná žije v nadbytku a vede k dobrovolnému sdílení. RICH, A., Etika hospodářství I, s. 159-183 126 RICH, A., Etika hospodářství II, s. 22 127 MLČOCH, L., Ekonomie důvěry a společného dobra, s. 50 125

33

K těmto aspektům přistupuje další neméně důležitá skutečnost. Ekonomie i ekonomika jsou totiž postaveny na několika předpokládaných předpokladech, které mají etickou podstatu. Jde o „skryté“128 předpoklady, které jsou přijaty jaksi automaticky, zůstávají nevyjádřené, explicitně nepřiznané a jejich existence je často považována za samozřejmou. Nyní se proto povahou těchto předpokladů bude práce zabývat.

3.4.1 Člověk a společnost Prvním a základním předpokladem je vždy samotná existence člověka a společnosti. Jakkoli triviální se vyjádření této skutečnosti může zdát, ne vždy je na ni pamatováno. Že člověk není jen něčím, co lze zkoumat, ale především předpokladem, podmínkou zkušenosti a tedy i vědeckého poznání, je totiž neustále zapomínáno (viz 3.1.2 a 3.1.3). Proto je nutné na to opět upozornit a tuto skutečnost připomenut i v této souvislosti. Ekonomie ani jiná věda se neobejde bez člověka jakožto svého rozumem nadaného subjektu. Předpoklad existence člověka a společnosti je pro společenské vědy, jakou je ekonomie, důležitý i z hlediska jejich předmětu. Zatímco pro vědy přírodní jsou objektem např. fyzikální zákony, které existují nezávisle na člověku, objektem ekonomie je hospodářství, které je výhradně výsledkem lidské činnosti. A teprve ve společnosti se může jedinec stát součástí hospodářství, protože jedině ve společnosti může docházet k té nejzákladnější směně.

3.4.2 Existence řádu a důvěry Dalším skrytým předpokladem, který je považován za samozřejmý, ale přitom vyžaduje péči etiky, je existence celkového řádu. Ten musí být navíc pro člověka pochopitelný.129 To je možné pouze na základě předpokladu prvního, totiž že člověk je bytostí rozumovou resp. rozumnou. V chápání řádu Mlčoch vychází z Hayekova pojetí, podle něhož je řádem takový stav věcí, který umožňuje na základě znalosti určité části celku vytvářet správná očekávání týkající se zbytku, nebo alespoň očekávání s vysokou pravděpodobností správnosti.130 Z toho mimo jiné vyplývá, že: „Existence řádu ve společnosti tvoří implicitní předpoklad

128

MLČOCH, L., Ekonomie důvěry a společného dobra, s. 61 SEDLÁČEK, T., Ekonomie dobra a zla, s. 112 130 MLČCOH, L., Ekonomie důvěry a společného dobra, s. 108 129

34

jakéhokoli vědeckého tázání.“131 A zároveň je řád nezbytným předpokladem jakéhokoli hospodářství.132 Řád přitom může být dvojího typu. Vedle řádu přirozeného, do kterého spadají např. zmíněné fyzikální zákony, stojí řád vytvořený či nastolený člověkem, řád jako kulturně-historická síť institucí.133 Hospodářský řád je tvořen několika úrovněmi a některé jeho zákonitosti vychází již z řádu přirozeného. Mlčoch proto v této souvislosti rozlišuje tři úrovně řádu, řád technicko-vědecký, řád státoprávní a organizační a řád chování.134 Technicko vědecká úroveň řádu vyjadřuje právě přítomnost přirozených zákonitostí v hospodářství. I hospodářství totiž může fungovat jenom v rámci přírodních zákonů. V tomto ohledu Rich zmiňuje jako příklad přírodou danou vzácnost zdrojů.135 Mlčoch poukazuje na stárnutí technologie a působení negativních externalit.136 Řád státoprávní a organizační je řádem institucí. Na této úrovni jsou myšleny zákony dané autoritami, které dále určují řád struktur. Struktury jsou tvořeny právním řádem, který stanoví stát a zároveň řádem panujícím uvnitř organizací vystupujících na trhu.137 Podle kvality těchto struktur Mlčoch rozpoznává tržní hospodářství, které stojí na základě dobré organizace struktur a v protikladu k němu hospodářství reálného socialismu.138 Dobrá organizace struktur je taková, která umožňuje jedinci jeho seberealizaci, což nebylo v reálném socialismu možné už na základě jeho upírání základních lidských práv. Nekonkurenceschopnost reálného socialismu tak leží v samotných jeho základech, protože jeho řád je od začátku narušený. Pro udržení celkového řádu ve společnosti a hospodářství jsou však zmíněné dvě úrovně nedostačující. Člověk nežije jen na úrovni technické či institucionální, žije především ve společnosti. Pokud má tedy být celkový řád udržitelný, musí tomu odpovídat jednání lidí, kterými je tento řád utvářen. Nejde přitom o jednoduché přizpůsobování se daným normám, protože v takovém případě se společnost stává uniformní, což v konečném

131

SEDLÁČEK, T., Ekonomie dobra a zla, s. 112 MOLITOR, B., Etika hospodářství, s. 71 133 MLČOCH, L., Ekonomie důvěry a společného dobra, s. 110 134 Tamtéž, s. 108-123 135 RICH, A., Etika hospodářství I, s. 72 136 MLČOCH, L., Ekonomie důvěry a společného dobra, s. 114-115 137 Tamtéž, s. 115-116 138 Tamtéž, s. 116 132

35

důsledku vede k jejímu úpadku, jak Mlčoch dokládá odkazem právě na zkušenost reálného socialismu.139 Proto je třetí úroveň celkového řádu tvořena řádem v chování. Řád chování přitom nevyjadřuje nic jiného než úroveň morálky panující ve společnosti, která se pak přímo odráží v mezilidské důvěře.140 Skutečnost, že morálka je zdrojem řádu chování, pak vede k tvrzení: „...etika je zdrojem řádu.“141 A protože lze úroveň morálky ve společnosti spatřit právě ve hladině vzájemné důvěry, stává se důvěra nejen měřítkem úrovně této morálky, ale zároveň „...nejhlubším zdrojem řádu ve společnosti a v ekonomice!“142 A jelikož je řád předpokladem nejen ekonomie ale také ekonomické prosperity, může Sedláček napsat: „Ekonomie bez naznačené teorie mravnosti a nauky o člověku samotném je napůl slepá.“143 Nejen možnost rozumově pochopit řád, ale také skutečnost že důvěra je zdrojem řádu ve společnosti, je těsně spjata s prvním uvedeným implicitním předpokladem ekonomie. Je to právě důvěra, díky které je lidská společnost vůbec možná.144 „Už nejvšednější kroky, jednání a rozhodnutí předpokládají důvěru.“145 Jakákoli lidská spolupráce nutně předpokládá svěření důvěry a nemusí se vůbec jednat o spolupráci v oblasti hospodářské, prvotně se důvěra projevuje ve spolupráci členů rodiny apod. Teprve z této základní úrovně se může důvěra postupně přenést v důvěru v hospodářství.146 V hospodářství se důvěra nejprve týká jen úzkého okruhu lidí, se kterými člověk spolupracuje. Tak se buduje důvěra v rámci dodavatelsko odběratelských vztahů, v rámci vztahů mezi zaměstnanci apod. Ta se nakonec rozroste na důvěryhodnost celé organizace, která se působením této organizace přenáší na ostatní organizace a instituce, až vznikne důvěra v daný sektor, trh a nakonec v celé hospodářství. Mlčoch však upozorňuje, že tato provázanost je obousměrná. Nejen že se dobrý příklad jednotlivců přenáší na podniky a díky nim pak na celá hospodářská odvětví a trhy, ale obdobně vede špatný příklad zejména velkých korporací či vlivných nebo známých jedinců k propadu důvěry v celé společnosti, k čemuž je navíc zpravidla zapotřebí mnohem

139

MLČOCH, L., Ekonomie důvěry a společného dobra, s. 119 Tamtéž 141 Tamtéž, s. 120 142 Tamtéž 143 SEDLÁČEK, T., Ekonomie dobra a zla, s. 248 144 MLČOCH, L., Ekonomie důvěry a společného dobra, s . 121 145 RICH, A., Etika hospodářství I, s. 99 146 MLČOCH, L., Ekonomie důvěry a společného dobra, s. 120-121 140

36

méně času.147 Tento špatný příklad ve smyslu zklamání důvěry přitom nemusí mít jen podobu úmyslného podvodu či bezohledného využití okolností (např. nedokonalé smlouvy), důvěra může být zklamána také následkem přecenění vlastních schopností či neúmyslným opomenutím.148 I tak je ale důvěra jednou zklamána a propad její hladiny se přenáší dál. Proto by důvěra nikdy neměla být slepá či naivní. Nemá-li být zklamána, musí být svěřována i přijímána nejen na základě dobrých úmyslů, ale také po zvážení skutečných možností a pravděpodobného vývoje okolností. Pro správné pochopení důvěry je také nutné odlišit důvěru skutečnou, dobrovolnou od důvěry falešné, koupené nebo vynucené strachem z potrestání.149 Mlčoch uvádí příklady důvěry vynucené v mafiánském prostředí či totalitních režimech. Ani koupená důvěra nikdy nemůže mít charakter skutečné důvěry, protože ať je její cena jakákoli, vždy ji lze přeplatit. A jelikož budou motivy stojící za vynucenou či koupenou důvěrou zřejmě individualistické a jednání tohoto druhu vytváří atmosféru bezpráví a korupce, vede takovéto zajišťování zdánlivé důvěry nakonec vždy k poklesu hladiny důvěry skutečné a tím pádem k destrukci řádu.150 K atmosféře důvěry tedy nevedou žádné zkratky. I když snad může jednotlivec ovlivnit pouze své bezprostřední okolí a nemůže nést odpovědnost za stav hladiny důvěry jako takové, musí si každý uvědomit svůj vlastní díl odpovědnosti (viz 3.2.1). Skutečnou důvěru je totiž možné budovat jedině díky přijetí osobní odpovědnosti za současný stav důvěry na úrovni každého jednotlivce. Již sama snaha o zlepšení důvěry ve společnosti totiž působí pozitivně. „Jedině postupnou sebevýchovou a náročností na sebe sama se otevírá šance na odstartování ‚nákazy‘ sociální nápodoby. Kvalita vztahů a chování je cestou k řádu a stává se řádem už svým uskutečňováním.“151 Založení a šíření atmosféry důvěry je dlouhodobým a nesnadným úkolem, jehož splnění je však v zájmu celé společnosti a tedy i každého jejího člena.

3.5 Ekonomie důvěry V práci již byly uvedeny některé nedostatky ekonomické teorie odhlížející od etických aspektů (viz 3.3) a v souvislosti s nimi zmíněn prostor pro možný přínos zahrnutí etiky do 147

MLČOCH, L., Ekonomie důvěry a společného dobra, s. 120 Tamtéž, s. 121 149 Tamtéž, s. 122-123 150 Tamtéž, s. 122 151 Tamtéž, s. 123 148

37

ekonomického uvažování. Zcela konkrétním příkladem zahrnutí etického přístupu do ekonomické teorie je ekonomie důvěry. Toto poměrně nové pojetí ekonomie představuje Mlčoch při vědomí existence uvedených implicitních předpokladů ekonomie (viz 3.4), jimž ekonomie důvěry věnuje náležitý prostor a péči. Ekonomie důvěry nechápe, narozdíl od hlavního proudu dnešní ekonomie, důvěru jako proměnou, ale jako „vzácný statek“ či „neviditelné aktivum“.152 Důvěra (viz 3.4.2) zde odráží hladinu morálky ve společnosti a tak přímo zastupuje roli etiky. Zároveň do značné míry přejímá ústřední pozici svobody, která je v dnešní ekonomii považována za nejdůležitější a někdy i jedinou hodnotu.153 Důležitý rozdíl však spočívá ve vztahu důvěry k ostatním hodnotám. Ty v ekonomii důvěry nehrají druhořadou, nepřiznanou roli, ale jsou nahlíženy ve vzájemném vztahu.154 Žádné z hodnot zde není dána absolutní přednost, čímž je zajištěna lidská přiměřenost (viz 3.3.4) ekonomie důvěry.155 Důvěra je předpokladem řádu, který umožňuje prosperitu celé společnosti. Prosperity lze ale dosáhnout jen díky svobodné soutěži. Pokud má však být soutěž skutečně svobodná, nemůže se uskutečňovat ve světě bez pravidel a tedy svoboda nemůže mít absolutní přednost, má-li sloužit řádu.156 Další z mnoha odlišností ekonomie důvěry se tak projevuje v jejím vztahu ke státu, kterému zde není přiřazena role nevítaného regulátora, ale žádaného pečovatele.

3.5.1 Potřeba důvěry v ekonomice Kromě řešení nedostatků v ekonomické teorii vede ke zkoumání důvěry také potřeba reálné ekonomiky. Vlivem rostoucí globalizace ekonomiky, ekonomické i politické moci nadnárodních podniků a integrace zemí dochází k oslabení suverenity národních států, které tak nejsou schopné efektivně regulovat trhy.157 Právě v oblasti nedokonalé legislativy se role etiky projevuje nejvýrazněji a důvěra je zde vzhledem k náročnější vymahatelnosti práva základem obchodního styku.158 Obecně důvěra snižuje riziko a tím zvyšuje ochotu ke spoluprá-

152

MLČOCH, L., Ekonomie důvěry a společného dobra, s. 16 Tamtéž, s. 141 154 Tamtéž, s. 137-139 155 RICH, A., Etika hospodářství I, s. 169-176 156 MLČOCH, L., Ekonomie důvěry a společného dobra, s. 48 157 Tamtéž, s. 64 158 Tamtéž, s. 64-65 153

38

ci.159 Zde se projevuje skutečnost, že důvěru ve společnosti dnes nelze izolovat na hladinu důvěry v určitém státě či oblasti. Je nutné ji vnímat také v její celosvětové provázanosti. Důvěra chápaná v celosvětovém měřítku může být narušena specifickou podobou soutěže mezi státy. Předmětem této soutěže mohou být intelektuálně nadaní jedinci či prostředky nadnárodních podniků.160 Intelekt je dnes velmi ceněný statek, který nelze rozmnožovat a tak se státy snaží nejen vychovávat vlastní odborníky, ale zároveň získat další na mezinárodním trhu. Odborníkem se však člověk nerodí, stává se jím díky vzdělání, které mu poskytuje jeho rodný stát. Pokud pak tento odborník odejde za lepší nabídkou do zahraničí, nepřichází domácí stát pouze o odborníkův potenciální budoucí přínos, ale také o všechny prostředky vložené do jeho stávajícího vzdělání.161 Negativní dopad takové soutěže na důvěru spočívá v tom, že lepší nabídka zpravidla přichází z bohatší země, která profituje na úkor státu chudšího. Tato ztráta je o to zásadnější, že zvýšení či udržení prosperity jednotlivých států se v současnosti, kdy se výroba přesouvá do zemí s nižšími mzdovými nároky, zajišťuje právě orientací na intelektuálně náročné produkty.162 Dopad soutěže o prostředky investorů na důvěru může být pozitivní, pokud se tato soutěž uskutečňuje na poli vymahatelnosti práva, úrovně infrastruktury apod. Velmi často se však zužuje na soutěž o zisky podniků resp. jejich zdanění a nástroje takové soutěže působí na důvěru ve společnosti negativně. Patří mezi ně nízké reálné zdanění v tzv. daňových rájích, které jím odčerpávají prostředky ze zemí, jejichž infrastruktura, vláda a spotřebitelé umožnili vznik těchto prostředků.163 Parazitický charakter takového zdanění je důvodem globálního tlaku na jeho regulaci.164 Odpovědnost zde samozřejmě leží i na podnicích, které své prostředky přesouvají právě podle míry reálného zdanění, aniž by zohlednily jiný aspekt než maximalizaci vlastního zisku. Jiným nástrojem lákání investorů k uložení jejich prostředků v daném státě může být bankovní tajemství a tolerance špinavých peněz.165 Nejde v podstatě o nic jiného, než podílení se na nelegálních ziscích realizovaných v jiných státech. Proto lze říci, že stát vy159

MOLITOR, B., Etika hospodářství, s. 82-83 MLČOCH, L., Ekonomie důvěry a společného dobra, s. 65-68 161 Tamtéž, s. 65 162 SEDLÁČEK, T., Ekonomie dobra a zla, s. 252-255 163 MLČOCH, L., Ekonomie důvěry a společného dobra, s. 66-67 164 Tamtéž, s. 67 165 Tamtéž, s. 67-68 160

39

užívající takových prostředků se zprostředkovaně podílí na kriminální činnosti, což je z hlediska etiky a důvěry ve společnosti neudržitelná situace. Z toho důvodu také čelí státy uplatňující podobné prostředky mezinárodnímu tlaku na jejich odstranění.166

3.5.2 Interdisciplinární pojetí důvěry Dalším specifikem ekonomie důvěry je, že si nečiní nárok na poslední slovo, nechápe důvěru pouze jako neviditelné aktivum, jako ekonomický statek. Mlčoch přímo volá po spolupráci s ostatními vědními obory, které mohou přispět k budování atmosféry důvěry.167 Činí tak proto, že důvěra se týká především lidských vtahů v jejich osobní rovině a teprve následně může vstoupit do vztahů obchodních. Z hlediska ekonomie je sice významnější druhý uvedený vztah, ale ten se bez prvního neobejde. „Důvěra je relace, interpersonální vztah mezi dvěma či více účastníky trhu, vztah vypovídající o tom, zda a do jaké míry se mohou na sebe navzájem spolehnout.“168 I v rámci ekonomie a ekonomiky jsou obory, které si nutnost důvěry uvědomují více než jiné. Jedná se například o finanční sektor, kde se hladina důvěry resp. její pokles projevuje nejviditelněji.169 Důvěra se zde stává součástí kalkulovaného rizika a vstupuje do hodnocení bonity klientů bank.170 Při vnímání důvěry, jakožto elementu snižujícího riziko, jsou důležité poznatky získané využitím teorie her. Ty dokazují, že při dlouhodobém obchodním styku roste ochota ke spolupráci.171 Pokud se má tedy úspěšný obchod opakovat a založit tak dlouhodobě prosperující podnik, je nutné jej založit na důvěře.172 Dlouhodobé budování důvěry sice může být ohroženo podvodníky zaměřenými na krátkodobý zisk, zároveň však působí na eliminaci i tohoto rizika, protože činí takové chování dlouhodobě neudržitelným.173 Jedině obchod založený na důvěře vede k budování důvěry v celé hospodářství, což se odrazí v jeho stabilitě. I při hodnocení národních a mezinárodních trhů hraje totiž důvěra zásadní roli. Vstupuje nejen do výsledků ratingových agentur, auditů či indexů korupce,

166

MLČOCH, L., Ekonomie důvěry a společného dobra, s. 103 Tamtéž, s. 92 168 Tamtéž, s. 80 169 Tamtéž, s. 69-73 170 Tamtéž, s. 70 171 Tamtéž, s. 21 172 Tamtéž, s. 70-71 173 Tamtéž, s. 71 167

40

ale zároveň je těsně spjata s vnímáním těchto výsledků, protože mají-li být považovány za směrodatné, musí být důvěryhodné i instituce, které je publikují.174 Hladina důvěry, která je těmito (i jinými) institucemi měřena a následně publikována, vyjadřuje úroveň obchodní důvěry v celé její šíři. Zahrnuje důvěru ve splnění slibů, dodržení smluv z hlediska záměrů i skutečných možností a dokonce důvěru v ochotu partnera jít nad rámec jeho smluvních povinností.175 Zde je patrná provázanost ekonomie důvěry a práva. Očekávání naplnění slibu resp. smlouvy je základním předpokladem uskutečnění obchodní transakce. Smlouvy jsou ale nedokonalé a jejich vymáhání může být navíc ekonomicky nevýhodné.176 Důvěra je tak předpokladem obchodu a současně snižuje jeho potenciální náklady, které se samozřejmě promítají v jeho reálné ceně. Budování důvěry skýtá pozitivní potenciál také při snižování nákladů na zabezpečení pořádku a bezpečnosti ve společnosti, což lze považovat za základní podmínky řádu (viz 3.4.2). Dochází totiž k celosvětovému růstu kriminality, který se nedaří zastavit ani větší represí a s tím jsou spojeny také rostoucí náklady na tuto oblast.177 Důvěra a morálka jsou však zaměřeny na prevenci a kriminalitě předcházejí, proto by o ně měl pečovat nejen stát ale instituce obecně.178 Role institucí je zde dvojí, protože důvěra nabízí víc než potenciál ke snižování společenských nákladů. Empirické studie Světové banky prokázaly vliv důvěry na hladinu soukromých investic.179 Předpokladem zapojení soukromých investorů do péče o důvěru, která je v jejich vlastním zájmu, je vybudování vhodného institucionálního prostředí. Takové nastavení institucí, které povede k odpovědné existenci jednotlivců i podniků (viz 3.2.1 a 3.2.2). Instituce zde musí stanovovat pravidla hry, zaměřit se na posilování důvěry a regulaci chování, které je s tímto cílem v rozporu.180 A je to individualistické chování upřednostňující vlastní okamžitý profit před prosperitou společnosti, které má být předmětem této regulace.181 Bez ní dojde k úpadku řádu a zákony státu vystřídá zákon džungle.182

174

MLČOCH, L., Ekonomie důvěry a společného dobra, s. 71 Tamtéž, s. 72-73 176 Tamtéž, s. 86-87 177 Tamtéž, s. 74-75 178 Tamtéž, s. 76 179 Tamtéž, s. 82 180 Tamtéž, s. 82-83 181 Tamtéž, s. 83-85 182 Tamtéž, s. 85 175

41

Zcela konkrétním příkladem instituce posilující důvěru ve společnosti je Česká národní banka, která neustále usiluje o prosazení důchodové reformy s cílem odstranit nejistotu panující v této oblasti, protože nejistota je pro podnikatele horší než riziko, které mohou zahrnout do svých výpočtů.183 V tomto smyslu je tedy nutné zvážit, nakolik je složitost a důležitost tohoto politického rozhodnutí v konfliktu s jeho velmi silnou ekonomickou i společenskou potřebou, zda se nejedná o případ, kdy je i nedokonalé rozhodnutí lepší než žádné.184 Právě důchodová reforma je totiž téma, které se netýká jen podnikatelů, ale každého občana, který musí stejně jako podnikatel zakoušet stav nejistoty. Situace České republiky je o to těžší, že je hladina důvěry ve společnosti stále poznamenána zkušeností reálného socialismu a neúspěchu investičních fondů vzešlých z kupónové privatizace.185 Instituce, které omezují chování poškozující hladinu důvěry ve společnosti, tak činí na základě zákona, z čehož vyplývá pozitivní vliv zvyšující se vymahatelnosti práva na důvěru. Ani právo samotné se však bez důvěry neobejde. „I dobré zákony lze zneužít. Bez morálky jsou i soudci úplatní.“186 I po legislativní stránce dobře nastavené instituce, které mají za úkol pečovat o důvěru, jsou odkázány na řád panující ve společnosti. Mlčoch tedy poukazuje na význam důvěry v oblasti ekonomiky a ekonomie, ale také na poli politiky a práva. Nepovažuje důvěru za ekonomický statek ani komoditu a vzhledem k provázanosti jejího charakteru s různými vědami zahrnuje do svého pojetí ekonomie důvěry také poznatky z oblasti psychologie, sociologie a dalších věd.187 I při tomto interdisciplinárním přístupu však lze hladinu důvěry měřit pouze nepřímo a to zejména v jejích záporných podobách, tedy jako propad důvěry na trhu.188 Interdisciplinární přístup k důvěře má ale i jiný důvod. Různé neshody mezi vědci totiž oslabují i důvěru společnosti ve vědu samotnou. Především společenské vědy si podle Mlčocha musí znovu získat dobrou pověst.189 Tato skutečnost je o to podstatnější, že v dnešní době je důvěra ve vědu těsně spojena s důvěrou v její produkty, různé expertní systémy a abstraktní systémy vůbec.190 Mlčoch navíc zdůrazňuje krizi paradigmatu moderní vědy, kdy je vědecká pravdivost tvrzení posuzována pouze v rámci přijatého paradigma183

MLČOCH, L., Ekonomie důvěry a společného dobra, s. 87 SEN, A., Etika a ekonomie, s. 58 185 MLČOCH, L., Ekonomie důvěry a společného dobra, s. 88 186 Tamtéž, s. 89 187 Tamtéž, s. 92 188 Tamtéž, s. 93 189 Tamtéž, s. 94 190 Tamtéž,.s. 96 184

42

tu a poznání vzniklé mimo tento rámec je automaticky považováno za nevědecké.191 V ekonomii navíc dochází k formulování takových předpokladů, které předem obsahují závěry, které mají dokázat.192 Závislost dnešní společnosti na vědě a jejích výsledcích (a tedy i potřeba důvěry v ně) se přitom dále prohlubuje a ani vědci samotní nemohou ověřovat každou část rozsáhlých a komplexních výzkumů a tak (s důvěrou) čerpají z výsledků svých kolegů. Právě pro tuto všudypřítomnost důvěry, jak v samotném vědeckém bádání, tak ve přijímání jeho výsledků, přirovnává Sedláček vědu k modernímu náboženství.193

3.5.3 Společné dobro V práci byl uveden smysl hospodářství (viz 3.2.3), ale doposud neuveden zůstal cíl ekonomie. Sedláček má za to, že tento cíl není možné oprostit od člověka a dodává: „Ztratí-li ekonomie svůj cíl, jediné, co jí zůstane, je růst. Růst, který nezná nic než sebe sama.“194 Růst, který nezná nic než sebe sama, nezná ani vlastní předmět růstu, což úzce souvisí s problémem definice pro ekonomii ústředního pojmu užitek (viz 3.3.2). Sedláček si přeje, aby se ekonomie vrátila k člověku,195 z čehož lze usoudit, že podle něj se moderní ekonomie člověku naopak vzdaluje a svého cíle tak pozbývá. Proto Mlčoch představuje jako cíl ekonomie důvěry společné dobro, které spolu s Dhersem chápe jako kombinaci dobra jednotlivce a dobra společenství.196 Společné dobro tak respektuje jak člověka jako individualitu, tak člověka jako součást společnosti, náleží mu prostor mezi extrémy kolektivismu a individualismu.197 Cesta za tímto cílem je však nesnadná, protože vede přes takovou podobu svobodné soutěžní ekonomiky, která bude regulována pravidly, jež ji zároveň nebudou omezovat přespříliš.198 Tato ideální podoba ekonomiky je však neustále deformována monopolistickými tlaky různých společností a také vlád. Je tomu tak proto, že i když tyto mají ze svobodné soutěže profit, nemají již

191

MLČOCH, L., Ekonomie důvěry a společného dobra, s. 97 SEDLÁČEK, T., Ekonomie dobra a zla, s. 147 193 Tamtéž, s. 150 194 Tamtéž, s. 249 195 Tamtéž 196 MLČOCH, L., Ekonomie důvěry a společného dobra, s. 48 197 Tamtéž 198 Tamtéž 192

43

(ovšem jen zdánlivě a z krátkodobého hlediska) prospěch z udržování ekonomiky v tomto žádoucím stavu.199 Mlčoch uvádí jako původ konceptu společného dobra křesťanské učení. I to samo však odvozuje společné dobro od lidské důstojnosti a podmiňuje jej tak dobrem každého jedince.200 Právě založením pojmu společného dobra na lidské důstojnosti se jeho pojetí v rámci křesťanské sociální etiky, z kterého Mlčoch vychází, liší od utilitarismu (viz 3.1.2). Společné dobro respektuje dobro každého jedince a zároveň není pouhou sumou dober individuálních.201 Už z názvu vyplývá, že společné dobro se vztahuje na každého, nikoho nelze vyloučit z účasti na něm. Každému tak přísluší nejen stejné svobody a práva ale současně vlastní díl odpovědnosti (viz 3.1.5) za péči o společné dobro.202 Zvláštní odpovědnost za společné dobro pak spočívá na státu, jelikož péče o něj je hlavním důvodem jeho existence.203 Právě z péče o společné dobro je odvozena autorita státu a jen díky ní lze odůvodnit vymáhání práva, které může omezit lidskou svobodu právě za účelem udržení řádu ve společnosti (viz 3.4.2), protože pokud nepanuje řád, není možné zajistit společné dobro.204 Z toho důvodu je prvním úkolem státu zajištění a udržení řádu. Z výše uvedeného vyplývá, že řád je sice podmínkou společného dobra, ale ne každá podoba řádu je se společným dobrem slučitelná. Za nejdůležitější atributy společného dobra Mlčoch považuje zajištění bezpečnosti, spravedlnosti a osobní svobody, která se zakládá na lidské důstojnosti a zároveň je omezena uznáním důstojnosti druhých (svoboda omezená ctností).205 Zde leží významný rozdíl mezi ekonomií důvěry a ekonomií hlavního proudu. Ctnost zde není motivována touhou po osobním prospěchu (viz 3.3), ale vědomím a uznáním potřeby společností uznávaných norem chování.206 Potřeba přijetí společného dobra jako cíle ekonomie se podle Mlčocha začíná projevovat i v reálné ekonomice. I když bylo vnímání společného dobra značně poškozeno teorií i praxí reálného socialismu, opakované finanční krize začínají ukazovat, že řešením ekonomických problémů není ani druhý možný pól reprezentovaný individualismem a ego199

MLČOCH, L., Ekonomie důvěry a společného dobra, s. 49 Tamtéž, s. 50 201 Tamtéž, s. 51 202 Tamtéž 203 Tamtéž 204 Tamtéž, s. 52-53 205 Tamtéž, s. 54-55 206 Tamtéž, s. 59 200

44

ismem.207 Důkazem tohoto Mlčochova tvrzení je i nově zcela explicitní zájem o koncept společného dobra v oblasti financí.208 V reakci na rozpoznání tohoto vývoje vidí Mlčoch východisko ve vzoru sociálního tržního hospodářství, které si žádá silný stát respektující základní principy společného dobra vycházející z lidské důstojnosti.209 V návaznosti na křesťanskou sociální etiku identifikuje Mlčoch jako takové základní principy individuální odpovědnost, solidaritu (viz 3.2.3) a princip subsidiarity podřízený právnímu řádu.210 Individuální odpovědnost zde má vést každého ke snaze o samostatnost. Pokud se ale člověk ani po vyčerpání veškerých svých možností o sebe postarat nedokáže, má právo dovolávat se solidarity ostatních.211 Toto právo ale nevychází ze zákona (a takový stav ani není žádoucí), má charakter morálního nároku vzneseného ke společnosti.212 Díky tomu solidarita nikdy nevychází ze strachu či nedůvěry.213 Spolu s tímto morálním právem má ale každý člen společnosti také „morální závazek finančně se spolupodílet na sociálních rizicích a nejistotách budoucnosti.“214 A protože se jedná o právo morální, nelze se jej soudně dožadovat, díky čemuž je zaručena dobrovolnost poskytnuté pomoci (solidarity), jejímž cílem má vždy být pomoc ke svépomoci.215

3.6 Adam Smith V souvislosti se zaměřením této práce se nelze nevěnovat odkazu, který zanechal ve svých dvou stěžejních dílech Adam Smith a jehož výklad je dodnes předmětem mnoha sporů. Pozornost je nutné zaměřit především na spory týkající se ústředního motivu jednání, který Smith ve svých knihách uvádí. Kniha Bohatství národů pojednává o ekonomii a při určování motivů jednání klade důraz na vlastní zájem. Oproti tomu Teorie mravních citů se zabývá etikou a dokonce Smithovým vlastním etickým systémem nestranného pozorovatele (viz 3.6.2). Jako hlavní ctnosti jednajícího jsou v této knize představeny prozíravost

207

MLČOCH, L., Ekonomie důvěry a společného dobra, s. 62 Tamtéž, s. 47 209 Tamtéž, s. 131-132 210 Tamtéž, s. 132 211 Tamtéž 212 Tamtéž, s. 54 213 JOUVENEL, B., Etika přerozdělování, s. 22-23 214 MLČOCH, L., Ekonomie důvěry a společného dobra, s. 132 215 Tamtéž 208

45

(v rámci níž člověk zvažuje svůj vlastní zájem), spravedlnost, dobročinnost a sebeovládání.216 Je zřejmé, že tento nesoulad, který je o to závažnější, že se týká právě zakladatele moderní ekonomie, je úzce spjat s problémem ekonomistického uvažování (viz 3.3) a proto se jím nyní bude práce podrobněji zabývat. Pro potřeby práce je kladen důraz na Smithovi myšlenky související i s jinou v práci již zkoumanou problematikou.

3.6.1 Adam Smith a empiristická etika Mlčoch si všímá paradoxu, že dnešní hlavní proud ekonomie, vycházející ze sobectví a egoismu (viz 3.1.2), odvozuje představu homo oeconomicus soustředícího se výhradně na vlastní zájem (viz 3.3.1) právě od Adama Smitha.217 Sledování pouze vlastního zájmu přitom Smith označuje jako sebelásku a i když připouští, že člověk přirozeně upřednostňuje vlastní štěstí před štěstím druhých, ničím neomezenou sebelásku odmítá.218 Sobecká sebeláska odpovídá pozici hédonistické etiky (viz 3.1.2), která také nezná nic jiného než sledování vlastní slasti. Smith přitom hédonismus explicitně zavrhuje: „Tento systém je bezpochyby naprosto v rozporu s tím, který jsem se snažil vytvořit.“219 Paradox je o to větší, že Smith navíc odmítal samotnou možnost vysvětlovat lidské chování na základě jednoho výlučného motivu, ať už by jím bylo cokoli (v tomto případě tedy vlastní zájem resp. sebeláska).220 Toto své stanovisko Smith vyjadřuje právě při hodnocení resp. odmítání hédonismu.221 Ačkoli tedy „Smith v žádné ze svých prací nepřipisoval uspokojování vlastního zájmu nadřazenou úlohu,“222 je právě on často (mylně) považován za zakladatele ekonomistického přístupu. Sedláček upozorňuje, že sebelásku zavedl jako výlučný motiv lidského jednání jiný autor a sice Bernard Mandeville.223 Právě Mandeville ve své Bajce o včelách odvozuje ekonomické blaho společnosti ze sobeckého jednání jejích jednotlivých členů, kteří nesle-

216

RAPHAEL, D., The Impartial Spectator, s. 73 MLČOCH, L., Ekonomie důvěry a společného dobra, s. 56-57 218 SMITH, A., Teorie mravních citů, s. 92 219 Tamtéž, s. 313 220 SEN, A., Etika a ekonomie, s. 29-30 221 SMITH, A., Teorie mravních citů, s.314 222 SEN, A., Etika a ekonomie, s. 30 223 SEDLÁČEK, T., Ekonomie dobra a zla, s. 154 217

46

dují nic jiného než vlastní zájem.224 Proto je podle Sedláčka původním autorem představy neviditelné ruky nikoli Adam Smith ale Bernard Mandeville.225 Odsouzení Mandevillova systému přitom Smith věnuje celou kapitolu, kterou příznačně pojmenovává O nemravných systémech.226 V rámci kritiky tohoto systému však uznává, že si Mandeville správně všiml přirozeného sklonu lidí dávat přednost vlastnímu zájmu před zájmy ostatních. Odmítá však, že by tomu tak bylo vždy. V souvislosti s tím Sedláček odkazuje hned na první větu, kterou začíná Teorie mravních citů.227 „Ať již je dovoleno pokládat člověka za jakkoli sobeckého, přesto v jeho přirozenosti evidentně existují určité principy, které způsobují, že je zainteresován na osudu jiných lidí a že jejich štěstí je pro něj nezbytné, i když z něj nemá nic jiného kromě radosti, že je jeho svědkem.“228 Složitější je Smithův postoj k utilitarismu (viz 3.1.2). Narozdíl od mnohých jiných autorů, Raphael Smitha za utilitaristu nepovažuje, i když nepochybuje o jeho empirickém přístupu.229 Svůj názor opírá o skutečnost, že ani Smith sám se za utilitaristu nepovažoval a utilitarismus dokonce kritizoval.230 Smith sice upřednostňuje utilitarismus před hédonismem pro jeho preferování zájmů společnosti (sumy užitku) na úkor sobeckých zájmů jedince, ale zároveň ho odmítá pro přílišnou důslednost, se kterou je zájem jedince potlačen.231 Zavrhuje sebelásku, ale zároveň stále považuje vlastní zájem za člověku přirozený a prospěšný.232 Při konstruování vlastního etického systému nestranného pozorovatele Smith sice z utilitarismu do značné míry vychází,233 chápe ale zcela jinak pojem sympatie, na kterém svůj systém nestranného pozorovatele vystavěl. Utilitaristé se pokusili vysvětlit altruistické chování sympatií, díky které se mohl pozorovatel prospěšného skutku těšit (mít užitek) spolu s tím, komu skutek doopravdy prospěl (přinesl užitek).234 Smith ale chápe sympatii

224

SEDLÁČEK, T., Ekonomie dobra a zla, s. 153-159 Tamtéž, s. 153-154 226 SMITH, A., Teorie mravních citů, s. 322-329 227 SEDLÁČEK, T., Ekonomie dobra a zla, s. 159 228 SMITH, A., Teorie mravních citů, s. 5 229 RAPHAEL, D., The Impartial Spectator, s. 43-52 230 Tamtéž, s. 46 231 SMITH, A., Teorie mravních citů, s. 319 232 Tamtéž, s. 319-320 233 RAPHAEL, D., The Impartial Spectator, s. 27-31 234 SMITH, A., Teorie mravních citů, s. 346 225

47

jinak než jako soucítění, v jeho podání jde o myšlenkový pohyb, který vede k zamyšlení se nad situací.235 Stejně tak pokračuje Smith v odmítání výlučného motivu jednání, v tomto případě užitku, a vedle něj uvádí i jiné motivy.236 Mravnost jednání je podle něj hodnocena na základě sympatie s pohnutkami jednajícího, vděčnosti těch, kterým jednání přineslo prospěch, souladu s obecnými pravidly platnými ve společnosti a až v poslední řadě na základě užitečnosti.237 Raphael nicméně dodává, že v Bohatství národů Smith utilitaristický přístup uplatňuje, ale činí tak při odhlížení od všech aspektů vyjma ekonomických.238 Jasně patrný je tento přístup ve známé pasáži o neviditelné ruce, která vede jedince k tomu, aby při sledování vlastního zájmu zároveň mimoděk maximalizoval užitek celé společnosti (resp. její důchod).239 Ani v této pasáži však Smith neuvádí motiv vlastního zájmu jako jediný možný, nedává mu přívlastek výhradní, nepoužívá pojem sebeláska. Neviditelná ruka tedy nemá vézt jedince k sobectví, vede jej k nezamýšlené podpoře veřejného zájmu.240

3.6.2 Nestranný pozorovatel Jak široce chápal Adam Smith člověka dokládá i jeho vlastní koncept mravního soudu, který představuje v Teorii mravních citů. Smith zde rozeznává správnost jednání na základě sympatie nestranného pozorovatele.241 Každý, kdo hodnotí něčí jednání, si má sám sebe představit v roli nestranného pozorovatele (tedy takového, který nemá na výsledku jednání žádný zájem).242 Když tak učiní, může se díky sympatii vcítit do pocitů konajícího a tak posoudit pohnutky, které ho k jednání vedly a následně může jednání vyhodnotit jako správné (přiměřené situaci) či nesprávné.243 Má-li někdo hodnotit své vlastní jednání, představí si sám sebe jako nestranného pozorovatele a své jednání pak hodnotí jako jednání kohokoli jiného.244

235

SMITH, A., Teorie mravních citů, s. 5-7 RAPHAEL, D., The Impartial Spectator, s. 47 237 SMITH, A., Teorie mravních citů, s. 345 238 RAPHAEL, D., The Impartial Spectator, s. 46 239 SMITH, A., Pojednání o původu a podstatě bohatství národů, s. 397-398 240 RAPHAEL, D., The Impartial Spectator, s. 90 241 Tamtéž, s. 27 242 SMITH, A., Teorie mravních citů, s. 5-22 243 RAPHAEL, D., The Impartial Spectator, s 12-14 244 SMITH, A., Teorie mravních citů, s. 121-123 236

48

Jak již bylo uvedeno, za hlavní ctnosti jsou v knize považovány prozíravost, spravedlnost, dobročinnost a sebeovládání. Samotný pojem ctnosti přitom má podle Smitha vyjadřovat správnost jednání, která je posouzena na základě sympatie nestranného pozorovatele.245 Ctnostné jednání je tedy správné. Takové pojetí ctnosti je sice velmi úzké, ale poskytuje měřítko posouzení ctnosti, kterým je sympatie nestranného pozorovatele.246 Klíčem k porozumění Smithova chápání hlavních ctností (a s nimi celého člověka) je tedy teorie nestranného pozorovatele. Součástí prozíravosti je dle Smitha ohled jedince na vlastní štěstí, který je každému dán přírodou a jehož prvotním úkolem je chránit člověka před nejrůznějšími újmami.247 Prozíravosti je tak svěřen i dohled nad blahobytem jedince.248 A jelikož má člověka především ochránit před různými nebezpečími, spočívá především v opatrnosti. Raphael v této souvislosti odkazuje na Smithovo smýšlení o marnivosti a šetrnosti v Bohatství národů.249 Zejména v kapitole O akumulaci kapitálu, neboli o práci produktivní a neproduktivní odsuzuje Smith marnivost a naopak vyzdvihuje šetrnost, zcela v souladu s jeho chápáním prozíravosti.250 Tato opatrná prozíravost starající se o štěstí jedince tedy není ničím jiným než rozumnou snahou o vlastní zájem.251 Skutečnou ctností však prozíravost činí víc než jen ohled na vlastní zájem.252 Teprve v kombinaci s ostatními ctnostmi dobročinnosti, spravedlnosti a sebeovládáním se spojuje nejlepší hlava s nejlepším srdcem.253 Raphael si všímá, že při uvádění příkladů takové ctnosti se Smith zaměřuje na politiku prospěšnou veřejnému zájmu.254 „Mluvíme o prozíravosti velkého generála, velkého státníka, velkého zákonodárce.“255

245

SMITH, A., Teorie mravních citů, s. 321 RAPHAEL, D., The Impartial Spectator, s 65-72 247 SMITH, A., Teorie mravních citů, s. 221 248 Tamtéž 249 Raphael tak činí v poznámce pod čarou týkající se Smithova výkladu pojmu prozíravost v Teorii mravních citů; SMITH, A., Teorie mravních citů, s. 221 250 SMITH, A., Pojednání o původu a podstatě bohatství národů, s. 288-305 251 RAPHAEL, D., The Impartial Spectator, s 73 252 Tamtéž, s 68 253 SMITH, A., Teorie mravních citů, s. 224 254 RAPHAEL, D., The Impartial Spectator, s 68 255 SMITH, A., Teorie mravních citů, s. 224 246

49

Člověk však nemusí být generálem, aby si získal souhlas nestranného pozorovatele. Ten mu zajistí již ona opatrná prozíravost.256 Ohled na vlastní zájem je tedy dle Smitha přirozený a není-li uplatňován výlučně, je považován za ctnostný. Za další hlavní ctnost považuje Smith spravedlnost. Chápe ji jako povinnost trestat jednání vycházející ze zlých úmyslů či naopak povinnost chránit nevinné.257 Právě spravedlnost velí nestrannému pozorovateli (v každém člověku) omezit vlastní zájem tak, aby se nezvrhl v sebelásku. Člověk tak nemůže upřednostnit vlastní zájem na úkor jiných, protože pokud se v myšlenkách podívá na takovou situaci jako nestranný pozorovatel, nutně nemůže své jednání schvalovat.258 Může o svůj vlastní zájem usilovat všemi dostupnými prostředky, ale nesmí přitom škodit druhým či je znevýhodňovat, protože v takovém případě se vystavuje rozhořčení nestranného pozorovatele.259 Raphael upozorňuje, že Smithovo chápání spravedlnosti je značně omezené a neodpovídá jejímu dnešnímu pojetí.260 To však této ctnosti, jak ji chápal Smith, nijak neubírá na významu, protože její úlohou je omezovat vlastní zájem na základě představy stanoviska nestranného pozorovatele. Stejně jako je přirozený zájem o sebe sama (resp. vlastní zájem), je dle Smitha přirozené dát tomuto zájmu určité hranice.261 Dobročinností Smith rozumí přirozený zájem člověka o štěstí druhých.262 Ten podle něj začíná u rodiny, od které přechází na přátele a následně na další okolí. Je tomu tak proto, že jednání člověka vždy, již od ranného věku, ovlivňuje štěstí jeho rodiny a teprve později přátel či ostatních. Jelikož své jednání neustále podrobuje soudu nestranného pozorovatele, přestává si tento myšlenkový pochod uvědomovat. „To co se nazývá náklonností, není ve skutečnosti ničím jiným než navyklou sympatií.“263 Toto Smithovo odvození dobročinnosti je však chybné, protože vysvětluje vztah dítěte k matce ale nikoli vztah matky k dítěti.264 Přesto jsou důsledky, které Smith dobročinnosti přisuzuje, důležité. Z dobročinnosti se podle něj odvíjí city k celé společnosti i skupinám, ze kterých se společnost skládá. Díky ní člověk respektuje práva (a štěstí) jiných a na

256

SMITH, A., Teorie mravních citů, s. 223 Tamtéž, s. 87-88 258 Tamtéž, s. 91 259 Tamtéž, s. 92 260 RAPHAEL, D., The Impartial Spectator, s 75-76 261 SMITH, A., Teorie mravních citů, s. 91-93 262 Tamtéž, s. 227-244 263 Tamtéž, s. 231 264 RAPHAEL, D., The Impartial Spectator, s 77-78 257

50

jejím základě proti nim nezasahuje ani v případě, že jeho vlastní štěstí je jimi omezeno.265 Narozdíl od spravedlnosti zde však ctnost nespočívá ve zdržení se jednání poškozujícího druhé, ale naopak v jednání, které štěstí ostatních zvyšuje.266 Ohled na spravedlnost člověka před určitým jednáním varuje, naopak dobročinnost jej k určitému jednání vybízí. Zcela správně zde Smith vyzdvihuje vliv společnosti a výchovy (viz 3.1.4) na jedince a význam, který výchově přisuzuje, dokládá i jeho ekonomická analýza v Bohatství národů věnující se vzdělávacím institucím.267 Pokud dle Smitha člověk ovládne ctnosti prozíravosti, spravedlnosti i dobročinnosti, stále to neznamená, že bude z pohledu nestranného pozorovatele jednat bezchybně.268 I když totiž ví, jak by se měl zachovat, může se stát, že bude jednat v rozporu s touto představou (stanoviskem nestranného pozorovatele), protože nad ctnostmi pro tu chvíli zvítězí vášně (ani Smith si tedy nemyslí, že člověk jedná vždy racionálně, viz 3.3.1). Těm může člověk čelit díky sebeovládání. Smith rozlišuje dva druhy emocí, které člověka odvádí od ctnostného jednání, emoce vyvstávající na okamžik, působící silně a prudce (např. hněv) a emoce slabé, ale zato vytrvalé (např. pohodlnost).269 Druh sebeovládání, které musí člověk na zvládnutí takových emocí je odlišný. V prvním případě vyžaduje velké úsilí, zatímco ve druhém úsilí vytrvalé.270 Úkolem sebeovládání přitom není emoce zcela potlačit, ale dát jim (nebo spíše jejich projevu) patřičnou míru, která je pro každou emoci různá a navíc se odvíjí od situace.271 Nestranný pozorovatel (kterého si každý představí) naopak odsoudí, pokud jednajícímu určitý druh vášně chybí. Jednání přitom činí ctnostným právě pokušení jednat jinak. Spravedlivé, prozíravé a dobročinné jednání nemůže být ctnostným, pokud je jediným možným a proto Smith vyzdvihuje úlohu sebeovládání: „Sebeovládání není jen velkou ctností samo o sobě, ale zdá se, že z něj odvozují svůj hlavní lesk všechny ostatní ctnosti.“272

265

SMITH, A., Teorie mravních citů, s. 243 Tamtéž, s. 87 267 SMITH, A., Pojednání o původu a podstatě bohatství národů, s. 674-698 268 SMITH, A., Teorie mravních citů, s. 251 269 Tamtéž 270 Tamtéž 271 Tamtéž, s. 255 272 Tamtéž, s. 254 266

51

Patřičnost svého jednání pak může každý posuzovat podle dvou různých hledisek. Lze se srovnávat s ostatními lidmi nebo s ideálem dokonalé patřičnosti.273 Podle Smitha se sice každý porovnává s oběma těmito měřítky, ale míra, jakou dává tomu kterému z nich, se mění podle člověka i situace, kterou hodnotí.274 Smith doporučuje porovnávat se s oním ideálem dokonalosti, protože to umožňuje člověku dále rozvíjet ctnosti, zatímco druhý způsob, i když jej Smith přímo neodsuzuje, může člověka zavézt opačným směrem.275 I přes mnohé bystré poznatky trpí teorie nestranného pozorovatele, jakožto pokus o empirické vysvětlení původu svědomí, několika nedostatky.276 Krom již uvedených je to skutečnost, že ačkoli se snaží odvodit představu o úsudku nestranného pozorovatele ze společnosti, nepovažuje společnost samu za věrohodnou, protože všechny potřebné informace o činu, motivech a vášních, které vedly k činu, má vždy jen jednající sám.277 Představivost jedince má tedy nakonec přednost před skutečnými názory společnosti.278 Mimo to je Raphael názoru, že teorie nestranného pozorovatele požaduje příliš složitý myšlenkový postup, aby mohla být považována za běžnou zkušenost.279 Z hlediska této práce spočívá význam teorie nestranného pozorovatele v tom, že odhaluje Smithovo celistvé chápání člověka. I když zde má vlastní zájem své místo mezi hlavními ctnostmi, náleží mu mezi nimi úzce vymezený prostor. Tvoří základ, ze kterého vychází skutečná ctnost prozíravosti. „Ve skutečnosti je to právě zjednodušený pohled na Smithovo komplexní pojetí lidské bytosti, který je jedním z hlavních nedostatků moderní ekonomie a současné ekonomické teorie.“280

3.6.3 Dvě knihy jednoho autora Z výše uvedeného jasně vyplývá, že Smithův pohled na člověka se neshoduje s představou homo oeconomicus a Adamu Smithovi nelze přisoudit ekonomistický přístup (viz 3.3). Ten mu byl přičítán pro jeho časté odvolávání se na vlastní zájem v knize Bohatství národů. Porovnávání s podstatně méně důležitou úlohou, kterou vlastnímu zájmu přiřkl v Teorii

273

SMITH, A., Teorie mravních citů, s. 259 Tamtéž 275 Tamtéž, s. 259-262 276 RAPHAEL, D., The Impartial Spectator, s. 27-52 277 Tamtéž,. 37-38 278 Tamtéž, s. 38 279 Tamtéž, s. 51 280 SEN, A., Etika a ekonomie, s. 32 274

52

mravních citů, se věnuje takzvaný Das Adam Smith Problem.281 Je pravda, že Smithův odkaz se zdá být nejednoznačný. Nestranný pozorovatel má být universálním nástrojem pro posouzení správnosti jednání, ale v Bohatství národů nevystupuje. Jednání je zde většinou (nikoli výlučně jak bude vzápětí uvedeno) posuzováno z hlediska svého dopadu na užitek jedince či společnosti. Na druhou stranu Raphael upozorňuje, že Smithovi knihy si neodporují, jak se často tvrdí.282 Ani v Bohatství národů totiž Smith neoznačuje vlastní zájem za výlučný motiv jednání, byť ekonomické povahy. V této souvislosti je často citována pasáž o dovolávání se sobectví při obchodování: „Že se můžeme naobědvat, to není z dobré vůle řezníka, sládka nebo pekaře, nýbrž proto, že dbají svých vlastních zájmů. Nedovoláváme se jejich lidskosti, nýbrž jejich sobectví...“283 Raphael ale namítá, že jsou tyto věty zcela vytrženy z kontextu.284 Následuje totiž: „Nikdo nechce být závislý především na dobrodiní svých spoluobčanů, leda žebrák. A dokonce ani žebrák na něm není závislý úplně.“285 Raphael vyzdvihuje slova především a úplně a zdůrazňuje tak, že Smith zde nedoporučuje sobectví, doporučuje nespoléhat se na dobročinnost druhých.286 To ale neznamená, že každý jedná vždy sobecky.287 Pasáž pouze říká, že je ve vlastním zájmu každého, očekávat od ostatních spíše sobectví než laskavost, ctnost prozíravosti přeci spočívá v opatrnosti. Ze stejného důvodu již byla uvedena pasáž o neviditelné ruce v Bohatství národů, která vede jedince sledujícího vlastní zájem k bezděčné podpoře zájmů společnosti.288 V ní Smith nepíše, že jedinec vždy sleduje pouze vlastní zájem, ale že když tak činí, zvyšuje svou pracovitostí hodnotu produktu celé společnosti.289 A už vůbec Smith nevylučuje ohledy jedince na zájmy celé společnosti: „Tím, že jde za svým vlastním zájmem, prospěje mnohdy společnosti účinněji, než když mu chce opravdu prospět.“290 Smith zde připouští možnost chtít prospět zájmu společnosti a zároveň nedává v tomto ohledu vlastnímu zájmu jednoznačně přednost, když používá slova mnohdy a nikoli vždy.

281

SEDLÁČEK, T., Ekonomie dobra a zla, s. 169 RAPHAEL, D., The Impartial Spectator, s. 115-126 283 SMITH, A., Pojednání o původu a podstatě bohatství národů, s. 16 284 RAPHAEL, D., The Impartial Spectator, s. 115-116 285 SMITH, A., Pojednání o původu a podstatě bohatství národů, s. 16 286 RAPHAEL, D., The Impartial Spectator, s. 115-116 287 Tamtéž, s. 116 288 Tamtéž, s. 90 289 SMITH, A., Pojednání o původu a podstatě bohatství národů, s. 397-398 290 Tamtéž, s. 398 282

53

Jiným způsobem pečuje neviditelná ruka o širokou společnost v Teorii mravních citů.

291

Smith zde sice píše přímo o sobectví a marnivosti bohatých, neviditelná ruka je zde

ale nevede k navyšování společného produktu, nýbrž k rozdělení (stávajících) přebytečných životních prostředků mezi co nejvíce osob.292 Tímto přerozdělením pak „napomáhají zájmům společnosti.“293 Úkol neviditelné ruky je tedy v obou knihách stejný, i když je uplatňován jinou cestou. Neviditelná ruka vede jedince k podpoře společnosti. Vlastnímu zájmu není v Bohatství národů přiřknuta role výhradního motivu lidského konání a to ani v oblasti hospodářství. Smith neshledává původ bohatství národů v sobectví, egoismu, ale v dělbě práce: „Z dělby práce vyplývá ono zmnohonásobení výroby všeho druhu, který v dobře spravované společnosti vytváří všeobecné bohatství.“294 Autor této práce je proto stejného názoru jako Raphael, který považuje celý Das Adam Smith Problem za mýlku, která je dnes již objasněna.295 Zdánlivé neshody mezi oběma knihami vychází především z vytrhávání určitých pasáží ze souvislostí.

3.6.4 Adam Smith a společné dobro Tato podkapitola svým názvem záměrně odkazuje k jiné v práci uvedené podkapitole (viz 3.5.3) a tím k Mlčochovu konceptu ekonomie důvěry (viz 3.5). Ambicí autora této práce je uvést zde několik styčných bodů mezi přístupem Smitha a Mlčocha k ekonomii, aniž by tím snad chtěl poukazovat na jejich stejnorodost. Autor práce si je vědom skutečnosti, že slučovat Smithovo pojetí ekonomie s Mlčochovým není možné již z důvodu naprosto odlišných dobových souvislostí (např. postavení státu, globalizace). Uvedení těchto styčných bodů má nicméně potvrdit, že učení Adama Smitha nelze považovat za ekonomistické a zároveň podpořit Mlčochovo odmítání egoistického přístupu k ekonomii a jeho snahu o přístup alternativní. Prvním spojovacím článkem je přitom právě společné dobro. Že ho Adam Smith chápal jako jeden z cílů ekonomie odvozuje Mlčoch ze samotného názvu Bohatství národů.296 Také neviditelné ruka měla pečovat o zájem společnosti. Proti tomu, zdá se, stojí

291

SMITH, A., Teorie mravních citů, s. 187-188 RAPHAEL, D., The Impartial Spectator, s. 90 293 SMITH, A., Teorie mravních citů, s. 187-188 294 SMITH, A., Pojednání o původu a podstatě bohatství národů, s. 12 295 RAPHAEL, D., The Impartial Spectator, s. 119 296 MLČOCH, L., Ekonomie důvěry a společného dobra, s. 46-47 292

54

Smithův důraz na svobodu obchodu a jednotlivce vůbec. Ihned za pasáží o neviditelné ruce v Bohatství národů usuzuje, že jednotlivec zná skutečné poměry vždy lépe než zákonodárce.297 Při kritice omezování obchodu kolonií dokonce píše, že bránění svobodnému obchodu je „...zřejmé porušení nejposvátnějších lidských práv.“298 Svobodný člověk se přitom podle něj může plně uplatnit pouze v konkurenčním prostředí, což je také jeden z mnoha zdrojů jeho kritiky monopolů.299 Smith ale nepovažoval individuální svobodu za kardinální princip či hodnotu a to ani v oblasti obchodu. Například když zdůvodňuje, že je žádoucí zakázat soukromým osobám věnovat se bankovní činnosti, protože na to nemají dostatečný kapitál a vystavují tak riziku nejen sebe ale i všechny své klienty.300 Je si vědom, že takový zákaz je omezením jejich svobody, ale zdůvodňuje ho zájmem společnosti: „Ale takové využívání oné přirozené svobody hrstkou jedinců, které může ohrožovat bezpečnost celé společnosti, zákony všech vlád, těch nejsvobodnějších stejně jako těch nejdespotičtějších, omezují a omezovat je musí.“301 Zmíněný příklad mluví o bezpečnosti ve smyslu ekonomické stability a právě v souvislosti s bankami platí dodnes. Smith ale píše i o vojenské bezpečnosti, v jejímž zájmu připouští nejen omezení svobodného obchodu ale dokonce národní prosperity: „Obrana státu je však mnohem důležitější než nadbytek...“302 Smith si svobody jistě velmi cení, ale uvědomuje si, že svoboda jedince i obchodu musí mít své meze. Tomu odpovídá i jeho pojetí ctnosti spravedlnosti, jejímž úkolem je trestat resp. zabraňovat libovůli. I zde se tedy projevuje, že vlastní zájem Smith nechápe jako jediný možný motiv činu a to ani v obchodě. Vlastní zájem je i zde omezován s ohledem na zájem společnosti, což navíc nemá být chápáno nijak negativně: „Moudrý a ctnostný člověk si v každé době přeje, aby jeho vlastní soukromé zájmy byly obětovány veřejným zájmům jeho vlastní konkrétní skupiny nebo společnosti.“303 Smith si také uvědomuje potřebu řádu (viz 3.4.2). A jak je pro jeho přístup příznačné, narušování přirozeného řádu svobody a spravedlnosti spatřuje v omezování obchodu a zavádění monopolu.304 To je zcela v souladu s Mlčochovou ekonomií důvěry, která také 297

SMITH, A., Pojednání o původu a podstatě bohatství národů, s. 398 Tamtéž, s. 515 299 Tamtéž, s. 586 300 Tamtéž, s. 281-282 301 Tamtéž, s. 282-283 302 Tamtéž, s. 406 303 SMITH, A., Teorie mravních citů, s. 245 304 SMITH, A., Pojednání o původu a podstatě bohatství národů, s. 535-537 298

55

zdůrazňuje potřebu chránit soutěž. A co víc, na jiném místě píše Smith o tom, že bez určité důvěry není tento řád (a s ním spojená prosperita) možný: „Obchod, řemesla a manufaktury mohou zkrátka zřídkakdy vzkvétat ve státě, kde není jisté důvěry ve spravedlnost vlády.“305 Jak již bylo avizováno na začátku této podkapitoly, byl zde kladen důraz na body, ve kterých se Mlčoch a Smith potkávají, což nemá vytvářet dojem, že snad oba ke všemu zastávají stejná stanoviska. Z hlediska zaměření této práce, lze říci, že rozdíl spočívá mimo jiné v tom, že zatímco Smith z etiky vychází, Mlčoch se k ní snaží vrátit.

305

SMITH, A., Pojednání o původu a podstatě bohatství národů, s. 815

56

4 Praktická část

4.1 Metodologický aparát etiky Jak již bylo v práci uvedeno, ústředním tématem etiky je člověk jako morální a mravní bytost (viz 3.1). V odpověď na problematiku empiristické etiky (viz 3.1.2) bylo představeno Kantovo odlišení člověka jako objektu, poznatelného empirickými vědami, a mravního subjektu, těmito vědami nepostihnutelným (viz 3.1.3). I když etika bere vždy v potaz oba uvedené způsoby nahlížení na člověka, zaměřuje se především na jeho mravní subjektivitu. Z toho nutně vyplývá, že etika není empirickou vědou a tudíž nedisponuje empirickými metodami a nástroji poznání. Totéž platí pro hospodářskou etiku, která je součástí etiky obecné (viz 3.2). „Budiž zdůrazněno, že se hospodářská etika udržuje v rámci funkčního pohledu na morálku. Metodicky používá nejen reflektovanou zkušenost, kterou lze zobecnit, ale i pravidla logických závěrů. Jinými prostředky poznání jako věda nedisponuje.“306 Využívání reflektované zkušenosti dovoluje hospodářské etice pracovat se zákonitostmi panujícími v hospodářství a ověřovat jejich platnost. Samotné poznání těchto zákonitostí je však již úkolem ekonomie resp. dalších věd. S ohledem na uvedené skutečnosti se autor rozhodl věnovat se v praktické části práce rozboru a sjednocení obsahu vybraných etických kodexů (viz 4.4), který bude následně posouzen z hlediska logického a věcného souladu s tvrzeními uvedenými v teoretické části práce. Už vznik těchto kodexů je přitom demonstrací uplatnění etiky v praxi a jejího možného využití v ekonomice.

4.2 Etické kodexy „Etický kodex je dokument, který vyjadřuje základní principy etického jednání platné pro určitý obor činnosti nebo pro určitou firmu. [...] Etický kodex je tedy vyjádřením uznávaných norem chování firmy307 i jednotlivých jejích představitelů.“308 Jde o základní a nejčastěji využívaný nástroj společenské odpovědnosti podniků (viz 3.2.2), který má všem

306

MOLITOR, B., Etika hospodářství, s. 13 Zadražilová používá pojem firma ve stejném smyslu jako autor práce pojem podnik. 308 ZADRAŽILOVÁ, D. a kol., Společenská odpovědnost podniků, s. 126 307

57

zaměstnancům podniku pomoci osvojit si základní etické normy a hodnoty panující ve společnosti a zároveň normy a hodnoty specifické pro daný podnik.309 Etický kodex je tedy dokument deklarující základní hodnoty a z nich vycházející normy. K respektování těchto hodnot a norem se podnik vypracováním kodexu hlásí a k témuž zavazuje své zaměstnance. V této práci však doposud byla problematika norem nahlížena pouze v souvislosti se vztahem ke svědomí jedince a s tím souvisejícím odlišením mravní a morální roviny lidského jednání (viz 3.1). Pro potřeby praktické části práce je proto nezbytné uvést specifika související s tvorbou norem a tedy i etických kodexů.

4.3 Etické normy „Normy jsou sociální pravidla jednání.“310 Zatímco dodržování právních norem je vynutitelné státem, dodržování norem etických je zavazující pouze v případě uznání jejich oprávněnosti svědomím jedince (viz 3.1.4). Platnost etických norem tedy není pevně stanovena, ale odvíjí se od přijímání normy jednotlivci, kteří ji tak učiní součástí svého svědomí.311 To ovšem neznamená, že porušení mravních norem společnost nemůže potrestat (např. vyloučením jedince ze svého středu). Aby mohl člověk svým svědomím normu přijmout a založit tak její platnost, musí být tato norma řádně zdůvodněna.312

4.3.1 Odůvodňování etických norem Podle Anzenbachera existují v podstatě dva způsoby odůvodnění norem, skrze autoritu či diskurs.313 Autorita může být představována osobami, texty (především náboženskými), tradicemi, právem či vědou. Normy stanovené autoritou mají být přijímány s ohledem na pravomoc autority normu stanovit.314 V případě právních norem je zřejmé, že stát má jednoznačnou pravomoc jejich tvorby a tato pravomoc činí normu závaznou i pro jedince (v právním nikoli mravním smyslu). Má-li ale jedinec přijmout etickou normu a učinit ji tak součástí svého svědomí, její zdůvodnění odvoláním se na autoritu se ukazuje jako nedostatečné. Jelikož je to v důsledku jedinec sám, kdo je za jednání odpovědný, velí mu

309

ZADRAŽILOVÁ, D. a kol., Společenská odpovědnost podniků, s. 126-129 ANZENBACHER, A., Úvod do etiky, s. 105 311 Tamtéž, s. 108-110 312 MOLITOR, B., Etika hospodářství, s. 22-24 313 ANZENBACHER, A., Úvod do etiky, s. 113-119 314 Tamtéž, s. 118 310

58

svědomí přesvědčit se o rozumnosti těchto norem.315 A přesvědčit jej o rozumnosti normy je možné pouze prostřednictvím diskursu. Z toho důvodu má zpravidla odůvodnění normy diskursem přednost před odůvodněním autoritou. To ovšem neznamená, že autorita v tomto smyslu nemá význam. I stanovení právních norem se ve svém základě odvíjí od morální a mravní roviny lidského jednání.316 V některých zemích dokonce právo vychází i z roviny náboženské. Také tradice odráží určitý generacemi vyzkoušený a prověřený způsob chování, který lze považovat za mravný.317 Anzenbacher v této souvislosti píše o rozumu, který byl dějinami vložen do institucí (viz 3.2.1).318 Institucí s takovou morální autoritou může být pro jedince stát, stejně jako jeho vlastní rodina. Autorita tohoto typu má význam, existuje-li rozpor ve vnímání etické normy nebo není-li jasné, která z uplatnitelných etických norem má v dané situaci přednost. Pokud v takové situaci jedinec musí jednat bez odkladu a nemá možnost tento rozpor plně zvážit či ho podrobit širšímu diskursu, může své jednání založit právě na autoritě určité instituce.

4.3.2 Pravidla diskursu Pokud má být výsledkem diskursu skutečné a nikoli pouze formální přijetí normy jedincem, musí tento diskurs splňovat určité parametry. Jeho jádrem musí být kvalitní argumentace, spočívající ve věcnosti a rozumnosti předkládaných tvrzení.319 Naopak je nutné vystříhat se argumentaci založené na odvolávání se k autoritě a její pravomoci.320 Základem takové argumentace je princip univerzalizace a spravedlnosti.321 Norma je spravedlivá, pokud je rozumově přijatelná pro každou osobu účastnící se diskursu. Univerzalizace pak odráží platnost normy. Spravedlivá, tedy pro všechny rozumově přijatelná, norma se stává univerzálně závaznou pro každého, kdo se účastnil diskursu, jehož výsledkem stanovení této normy je. Jedinec se přitom diskursu nemusí skutečně účastnit, norma je pro něj závazná už tím, že by s ní rozumově souhlasil, mohl-li by se na diskursu podílet.322 315

ANZENBACHER, A., Úvod do etiky, s. 118-119 Tamtéž, s. 110 317 Tamtéž, s. 115 318 Tamtéž, s. 116 319 Tamtéž, s. 119-120 320 Tamtéž, s. 232 321 Tamtéž, s. 122-123 322 Tamtéž, s. 231-236 316

59

Z praktických důvodů není možné, aby se diskursu vždy účastnil každý, koho bude stanovená norma ovlivňovat. Nicméně má-li být diskurs kvalitní (resp. co nejkvalitnější), je nutné zajistit co možná nejvyšší zastoupení zúčastněných stran (tedy stran, které budou normou ve výsledku ovlivněny). V řešené problematice etických kodexů to znamená, že tvorby kodexu by se mělo účastnit pokud možno co nejširší spektrum zaměstnanců (tedy ne jen manažeři), jichž se etický kodex týká.323 Pokud etický kodex nastavuje normy i pro další strany (např. dodavatele podniku či jiné stakeholdery viz 3.2.2), je ze stejného důvodu vhodné je k jeho tvorbě přizvat. Všechny strany účastnící se diskursu (resp. tvorby etického kodexu) pak mají mít stejná práva na argumentaci. Mají-li být nalezeny platné etické normy, musí být zachována rovnost postavení zúčastněných stran.324 Pro kvalitu diskursu je důležitý také cíl osob, které se ho účastní. V diskursu je možné sledovat dva různé cíle: prosadit vlastní stanovisko nebo usilovat o dorozumění.325 K dosažení spravedlivé a platné normy je nutné sledovat druhý cíl, snažit se dorozumět. To samozřejmě neznamená přijímat kompromis v každém případě, prosazení vlastního stanoviska pouze nesmí být předem stanoveným cílem. Pokud je jedna ze zúčastněných stran upřímně přesvědčena o vhodnosti vlastního stanoviska, je jen žádoucí, aby usilovala o jeho přijetí ostatními. Rozumovou přijatelnost svého stanoviska však musí být schopna prokázat kvalitními argumenty. I autority dnes musí etické normy stanovovat a odůvodňovat prostřednictvím diskursu, mají-li být normy obecně platné. Právě nezastupitelnost diskursu v této roli zakládá potřebu jej vést.326 A pro dosažení dorozumění je nutné jeho podobu utvářet v rámci právě uvedených mezí.

4.3.3 Výsledek diskursu Cílem etického diskursu je tedy v první řadě dosáhnout shody. Tato shoda se přitom týká stanovení etické normy, která bude v souladu se zájmy všech zúčastněných osob. Umožní tak sladit individuální morálku (zastoupenou svědomím každého zúčastněného) se společenskou mravností, kterou právě vzniklá norma reprezentuje. Platnost této normy je však stále závislá na jejím přijetí svědomím jedince, protože to bude vždy on, kdo za jednání (ať

323

ZADRAŽILOVÁ, D. a kol., Společenská odpovědnost podniků, s.126 ANZENBACHER, A., Úvod do etiky, s. 234 325 Tamtéž, s. 231 326 Tamtéž, s. 235-236 324

60

už v souladu s normou či v rozporu s ní) nakonec ponese odpovědnost.327 Proto tvorba etických norem směřuje k vytvoření souladu mezi společností a jedincem.328 Z čeho má však norma samotná (a tedy i argumentace k ní vedoucí) vycházet? Co určuje vlastní obsah etické normy? V této souvislosti (a v návaznosti na etické kodexy) je významný tzv. Humův zákon, který říká, že normativní závěr nelze učinit na základě existujících skutečností.329 Anzenbacher tento zákon vyjadřuje následovně: „Z toho, co je, nelze činit závěry o tom, co má být.“330 Humův zákon tedy říká, že obsah etické normy, ani argumentaci ji odůvodňující, nelze odvodit z panující skutečnosti, ze současného stavu věcí. Obsah etických norem je totiž určen jejich cílem, který vychází z hodnoty, k níž norma odkazuje.331 Argumentace odůvodňující normu proto musí uvést do souladu jak zájmy všech zúčastněných tak jejich vnímání hodnot.332 Důsledkem toho ovšem může nastat situace, že pro přílišnou rozdílnost v hodnotové orientaci zúčastněných shoda není možná a diskurs bude bezvýsledný.333 Diskurs tedy není dokonalým nástrojem a nemusí vždy vést k výsledku, ale jak již bylo uvedeno, stále je nástrojem nejvhodnějším.

4.4 Etické kodexy vybraných podniků Tato část práce se zabývá posouzením obsah vybraných etických kodexů, jakožto souboru hodnot a etických norem (viz 4.2 a 4.3), z pohledu tvrzení uvedených v teoretické části práce. Etické kodexy reprezentují především stanovisko, které podnik zaujímá k problematice společenské odpovědnosti podniků. S ohledem na tuto skutečnost je základní hodnotou, jejíž zastoupení bude zjišťováno, právě společenská odpovědnost (která vychází z odpovědnosti individuální, viz 3.2.2) resp. její tři pilíře. Jelikož byl v práci, jako konkrétní příklad ekonomické teorie zahrnující etický přístup k ekonomii, uveden Mlčochův koncept ekonomie důvěry (viz 3.5), bude současně se zastoupením ekonomického, sociálního a environmentálního pilíře společenské odpovědnosti zkoumán také zamýšlený přínos etického kodexu podniku v oblasti budování důvěry ve společnosti. Zamýšlený a nikoli skutečný přínos z toho důvodu, že je posuzován obsah 327

ANZENBACHER, A., Úvod do etiky, s. 237-238 MOLITOR, B., Etika hospodářství, s. 26 329 ANZENBACHER, A., Úvod do etiky, s. 254-256 330 Tamtéž, s. 255 331 MOLITOR, B., Etika hospodářství, s. 27 332 ANZENBACHER, A., Úvod do etiky, s. 231-240 333 Tamtéž, s. 112-113 328

61

etických norem (a tedy etického kodexu), nikoli jejich dodržování (tedy skutečné jednání podniku), které pro posouzení samotného etického kodexu není rozhodující.334 Hodnota důvěry je významná také z toho důvodu, že vybrané podniky působí v oboru, který přímo ovlivňuje hladinu důvěry v celé společnosti (viz 3.5.2). Hodnoty, na které se rozbor obsahu vybraných etických kodexů soustředí, jsou tedy společenská odpovědnost a důvěra. Pozornost je věnována také zastoupení pravidel diskursu (viz 4.3).

4.4.1 Rozbor obsahu vybraných etických kodexů Nyní bude přistoupeno k rozboru obsahu etických kodexů vybraných podniků. Ty vybral autor práce v návaznosti na svou diplomní praxi a také s ohledem na jejich vliv na utváření důvěry ve společnosti. Praxe byla vykonávána v oboru poskytování finančního a účetního poradenství. Celosvětovou špičkou v tomto oboru je tzv. Velká Čtyřka (Big Four),335 kterou tvoří nadnárodní podniky Deloitte Touche Tohmatsu (dále Deloitte), Ernst & Young, (dále EY), KPMG International (dále KPMG), PricewaterhouseCoopers International (dále PwC). Všechny tyto podniky působí i na území České republiky a mimo (nejen finančního a účetního) poradenství poskytují také daňové a auditorské služby. Vliv těchto podniků na utváření důvěry ve společnosti tedy nevyplývá pouze z jejich velikosti, ale také z oboru ve kterém působí. Podniky používají globální etické kodexy (Global Code of Conduct) vypracované v angličtině, při jejichž interpretaci má být přihlíženo k zákonům, profesním standardům a zvykům národa, na jehož území je podnikáno. Jediný z uvedených podniků, který má globální etický kodex přeložený do češtiny, je PwC.

4.4.2 Ekonomický pilíř ve vybraných etických kodexech Nyní se rozbor vybraných etických kodexů zaměří na vyjádření ekonomického pilíře společenské odpovědnosti podniků. Ten, tak jak je pojat v této práci, odráží odpovědnost podniku k sobě samému, která mu má zajistit přežití a další rozvoj. Reprezentuje ekonomické zájmy stakeholderů (viz 3.2.2), kteří jsou s podnikem ekonomicky spjati. Nejčastěji se jed-

334 335

MOLITOR, B., Etika hospodářství, s. 100-101 KPMG INTERNATIONAL, Global Code of Conduct, s. 1

62

ná o zájmy zákazníků, obchodních partnerů, investorů a veřejného sektoru.336 Ty se přitom netýkají pouze výsledků podniku ale také např. oblasti korupce, transparentnosti a ochrany duševního vlastnictví.337 Etický kodex podniku Deloitte (viz Příloha 1) hned v úvodu představuje své základní etické principy a sdílené hodnoty (shared values), které tvoří základ celého kodexu.338 Etické principy zavazují zaměstnance k poskytování náležitých služeb každému klientovi a poskytování objektivních rad, což odráží zájmy klientů339 podniku. Deloitte se dále zavazuje používat při soutěžení férové obchodní praktiky. Následně se kodex věnuje podrobnějšímu vysvětlení sdílených hodnot.340 V rámci poctivosti (integrity) jsou zaměstnanci vybízení k transparentní komunikaci a dokonce preferování poctivého jednání před individuálním ziskem, ale i ziskem podniku. Poskytování náležitých služeb klientům je definováno jako dodržování podnikových standardů a metod při současném dodržování zákonů. Klientům mají být poskytovány pouze objektivní rady, které se opírají o data a nikoli o předsudky. Rada zaměstnance musí být prosta jakýchkoli nežádoucích tlaků ať ze strany zaměstnavatele, klienta či někoho dalšího, čemuž odpovídá povinnost zaměstnance vystříhat se jakémukoli střetu zájmů (conflict of interest). Ke střetu zájmů dochází právě pokud je profesionální úsudek zaměstnance ovlivněn vnějšími tlaky. S požadavkem nestrannosti (objectivity) proto souvisí také nezávislost (independence), kterou kodex požaduje. Ta má být zajištěna udržováním rodiny mimo oblast působení podniku a sdílením veškerých informací a dokumentů v globálním informačním systému podniku. V rámci ekonomického pilíře je zastoupena také důvěrnost (confidentiality) informací, která zde má ochránit zájmy klientů a tak i podniku samotného. Pro zachování důvěrnosti jsou zaměstnanci vybízeni ke sdílení jen nezbytných informací při současném respektování práv na duševní vlastnictví. Ceny účtované klientům musí být vždy v souladu s politikou podniku. Zároveň nemají být přijímány zakázky od klientů, jejichž hodnoty jsou v rozporu s hodnotami kodexu. Totéž platí obdobně ve vztahu k zakázkám poskytovaných dodavatelům. 336

ZADRAŽILOVÁ, D. a kol., Společenská odpovědnost podniků, s. 2 Tamtéž, s. 3 338 DELOITTE TOUCHE TOHMATSU, Code of Conduct, s. 2 339 Označení klient používá autor práce pro odběratele resp. zákazníky podniků. Pojem partner je používán v širším smyslu pro všechny účastníky hospodářství, se kterými podnik přichází do styku a tedy i jeho klienty. Jde např. o dodavatele, odběratele, státní instituce, neziskové organizace, odbory. 340 DELOITTE TOUCHE TOHMATSU, Code of Conduct, s. 8-16 337

63

Tvorba mimořádné hodnoty pro trh a klienty je spjata s odmítáním korupce ve všech jejích formách (jako jsou dárky apod.). Zaměstnanci jsou vybízeni k poctivé soutěži na trhu a poskytování pouze hodnotných a pro klienta skutečně potřebných služeb. Pozornost je věnována také nakládání s firemním majetkem, který má být pořizován v souladu s politikou podniku a nesmí být užíván k osobnímu obohacení. Chráněno má být i duševní vlastnictví podniku. EY svůj etický kodex (viz Příloha 2) začíná uvedením hodnot podniku (our values), kterými jsou poctivost (integrity), respekt, spolupráce (teaming) a odvaha vést (courage to lead).341 Kodex následně člení do okruhů, v nichž mají být tyto hodnoty uplatněny.342 Okruh zaměřující se na práci s klienty a dalšími partnery, podstatný pro ekonomický pilíř, začíná konstatováním, že žádný z klientů není důležitější než poctivost (integrity) podniku. EY vybízí k poskytování služeb odpovídajících záležitosti klienta a pro něj skutečně potřebných. Je zdůrazněna povinnost sdělit klientovi i pro něj nepříjemné informace. EY se zavazuje k podpoře svých zaměstnanců, na které by byl klientem vyvíjen nátlak. Zároveň chce EY spolupracovat s regulačními orgány nejen cestou dodržování zákonů, ale také podáváním návrhů na jejich vylepšení. Naopak odmítá spolupráci s kýmkoli, jehož jednání a hodnoty jsou v rozporu s etickým kodexem podniku. V okruhu, který se věnuje profesionální poctivosti, je učiněn závazek soutěžit s konkurencí poctivě cestou kvality a profesionality. Je odmítáno získávání výhod uplácením. Z toho důvodu musí být dokumentace obchodních vztahů vždy v souladu s podnikovou politikou a platnou legislativou. Částky účtované klientům mají být přiměřené poskytnutým službám. Náklady podniku a jejich řízení stanovuje zvláštní podniková politika. Zvláštní okruh je věnován také nestrannosti (objectivity) a nezávislosti (independence), které jsou označeny za klíčové vzhledem k oboru působení podniku. Proto kodex ukládá zaměstnancům povinnost vyhýbat se osobnímu či profesionálnímu střetu zájmů (conflicts of interest). Nezávislost má být zajištěna obezřetností při navazování nových vztahů a neprotěžováním vlastní rodiny. Jako součást respektu k intelektuálnímu kapitálu chápe kodex zachování důvěrnosti (confidentiality) informací získaných od třetích stran stejně jako vlastních zaměstnanců. Tyto informace nesmí být využity k osobnímu obohacení a zacházení s nimi upravuje podniková politika. 341 342

ERNST & YOUNG, Global Code of Conduct, s. 2 Tamtéž, s. 4-10

64

Jádrem etického kodexu KPMG (viz Příloha 3) je tzv. cesta KPMG (The KPMG Way), která vyjadřuje základní hodnoty podniku (core values).343 Ústřední role je zde přiřazena poctivosti (integrity), která spočívá v profesionalitě a nezávislosti. Závazky KPMG, a tedy i jejích zaměstnanců, se v oblasti ekonomického pilíře vztahují k péči o majetek, dodržování metodiky KPMG a zároveň k posouzení hodnot klienta, které musí být v souladu s hodnotami zastávanými KPMG. Ve vztahu k trhu očekává KPMG od svých zaměstnanců férovou soutěž, zachování nestrannosti (objectivity) a nezávislosti (independence) a vyhýbání se střetu zájmů (conflicts of interest), jehož obsah zde však narozdíl od předešlých kodexů není definován. Dále se podnik zavazuje k naplnění důvěry (confidentiality) klientů a odpovědnému nakládání s osobními informacemi. I etický kodex PwC (viz Příloha 4) začíná uvedením základních hodnot, z nichž se k ekonomickému pilíři vztahuje úsilí o dokonalost, které má spočívat ve snaze o překonání očekávání klientů.344 Významné je přiznání vlastního podílu na utváření celospolečenské hladiny transparentnosti a důvěryhodnosti.345 Po základních hodnotách následují oblasti, v nichž mají být tyto hodnoty uplatněny.346 První z nich je zachování dobrého jména PwC. To má zajistit poskytování kvalitních a důvěryhodných služeb, jednání pouze s klienty, jejichž hodnoty nejsou v rozporu s hodnotami PwC a odpovědné nakládání se svěřeným majetkem (ať podniku či klienta). Profesionální jednání spojuje kodex s poskytováním služeb v souladu s pravidly PwC. Je požadováno plnění smluvních povinností, účtování přiměřené ceny, respektování důvěrnosti informací a osobních údajů, vyhýbání se střetu zájmů (jehož obsah není definován). Úspěchu podniku nesmí být dosahováno na úkor porušení zákona či etických zásad. Zaměstnanci mají také chránit svoji nezávislost a objektivitu. Zcela nepřípustná je jakákoli korupce.

4.4.3 Sociální pilíř ve vybraných etických kodexech Sociální pilíř společenské odpovědnosti podniků se zaměřuje na řešení mezilidských vztahů, které podnik svou činností ovlivňuje.347 Jedná se především o vztahy uvnitř podniku, 343

KPMG INTERNATIONAL, Global Code of Conduct, s. 2-7 PRICEWATERHOUSECOOPERS INTERNATIONAL, Etický kodex, s. 1 345 Tamtéž, s. 2 346 Tamtéž, s. 4-10 347 ZADRAŽILOVÁ, D. a kol., Společenská odpovědnost podniků, s.2-3 344

65

kde jsou stakeholdery zaměstnanci a zaměstnavatelé. Jde ale také o vztahy s klienty či zástupci státu apod. V tomto smyslu má význam také nakládání s informacemi (o klientech, výsledcích podniku, apod.), které má však bližší vztah k transparentnosti podniku a je proto zahrnuto pod ekonomický pilíř. Totéž platí o střetu zájmů a požadavku na nestrannost a nezávislost zaměstnanců, které úzce souvisí s oborem, ve kterém vybrané podniky působí. Respektování kolegů, zdvořilé a spravedlivé chování k nim, je zahrnuto již v etických principech, ze kterých vychází celý etický kodex podniku Deloitte.348 Při definování společných hodnot podniku (shared values), které tvoří páteř kodexu, se oblast sociálního pilíře rozebírá podrobněji.349 Součástí hodnoty poctivosti (integrity) má být spolupráce a konstruktivní řešení konfliktů. Tomu má napomoci otevřená komunikace. Mimo hodnot uvedených přímo v kodexu je navíc požadováno respektování hodnot klientů a odlišných kultur. K dodavatelům (či jiným partnerům) má být přistupováno stejně a posuzována má být kvalita jejich služeb, nikoli osobní vztahy. Také konkurenti mají být v tomto smyslu respektováni (k poctivému soutěžení přistupuje zdvořilé chování). K zajištění mimořádné hodnoty služeb podniku jsou zaměstnanci vybízeni k přijetí individuální odpovědnosti za péči o své vzdělání, znalosti a schopnosti. V rámci spolupráce uvnitř podniku má být vytvořena atmosféra důvěry (trust), což má zajistit prostředí tolerance, prosté jakékoli diskriminace, kdy je současně respektována důstojnost každé osoby a volba takových cílů, která každému zajistí rovnováhu v profesním a osobním životě. Kulturní a názorová rozmanitost je představena jako silná stránka podniku. Již v hodnotách EY (our values) je zdůrazněn význam, jaký podnik přikládá týmové práci, respektu a vzájemným vztahům svých zaměstnanců. 350 Ze závazků, ke kterým se EY hlásí, vyzdvihuje zamítnutí jakékoli formy diskriminace.351 V dalším textu se kodex zaměřuje na konkrétnější popis požadovaného chování.352 Vztahy ve společnosti i s klienty se mají zakládat na důvěře (trust), opírající se o otevřenou komunikaci, respekt a spolupráci. Obdobně jako Deloitte chápe EY kulturní a ná348

DELOITTE TOUCHE TOHMATSU, Code of Conduct, s. 2 Tamtéž, s. 8-16 350 ERNST & YOUNG, Global Code of Conduct, s. 2 351 Tamtéž, s. 5 352 Tamtéž, s. 5-10 349

66

zorovou různorodost zaměstnanců jako svou silnou stránku. Zavazuje se také podporovat profesionální rozvoj svých zaměstnanců. Zároveň však zaměstnancům samotným ukládá povinnost o své znalosti a schopnosti neustále pečovat. Mezi základními hodnotami (core values) etického kodexu KPMG, je usilování o získání a udržení důvěry (trust) a dále spolupráce, respektování každého jedince a otevřená a upřímná komunikace.353 Na základě těchto hodnot pro sebe KPMG vyvozuje určité závazky.354 Podnik se zavazuje respektovat soukromí svých klientů i zaměstnanců. Svým zaměstnancům chce umožnit nalezení rovnováhy mezi osobním a pracovním životem. Zároveň je činí osobně odpovědnými za svůj profesionální rozvoj, ve kterém je však hodlá podporovat. PwC uvádí jako jednu ze základních hodnot svého etického kodexu týmovou práci a za základ svého vztahu s veřejností označuje získanou důvěru.355 Mezilidským vztahům jako takovým je věnována samostatná část, v níž jsou zaměstnanci vybízeni jednat s druhými vždy s respektem, důstojně, čestně a zdvořile, ať už jde o kolegy či partnery.356 Různorodost je zde označena za konkurenční výhodu, o kterou má být dále pečováno. Jakákoli diskriminace je zásadně odmítána. Zaměstnanci mají usilovat o rovnováhu ve svém pracovním a osobním životě a zlepšení svých schopností a dovedností.

4.4.4 Environmentální pilíř ve vybraných etických kodexech Environmentální pilíř zastupuje zájmy týkající se životního prostředí, které jsou v ekonomické realitě vyjádřeny stanovisky nejrůznějších organizací, věnujících se této problematice. Nyní se tedy rozbor obsahu vybraných etických kodexů zaměří na přítomnost tohoto pilíře. Mezi etickými principy, z nichž kodex podniku Deloitte vychází, je přihlášení se ke společenské odpovědnosti (Responsibility to society).357 Podnik zde uvádí, že si je vědom

353

KPMG INTERNATIONAL, Global Code of Conduct, s. 4 Tamtéž, s. 5-7 355 PRICEWATERHOUSECOOPERS INTERNATIONAL, Etický kodex, s. 1-3 356 Tamtéž, s. 8 357 DELOITTE TOUCHE TOHMATSU, Code of Conduct, s. 2 354

67

dopadu své činnosti na okolní svět. Zavazuje zaměstnance k respektování zájmů komunit a životního prostředí.358 V etickém kodexu EY se podnik zavazuje ke spolupráci v oblasti veřejného zájmu (public interest) a udržitelné společenství (sustainable society).359 Podnik KPMG ve svém etickém kodexu činí závazek vůči komunitám, na jejichž podpoře hodlá spolupracovat i s jinými podniky a organizacemi.360 Etický kodex podniku PwC věnuje společenské odpovědnosti samostatnou část, v níž deklaruje snahu o co nejmenší zátěž životního prostředí a podporu charitativních či jinak veřejně prospěšných projektů.361

4.4.5 Zastoupení pravidel diskursu ve vybraných etických kodexech Mají-li být normy obsažené v etickém kodexu obecně přijímány, musí být při jeho sestavování dodržena pravidla diskursu. Tento požadavek se sice týká procesu tvorby kodexu, čímž se do jeho obsahu (norem) promítne, ale zároveň by v kodexu měl být způsob jeho tvorby přímo uveden. Je tomu tak proto, že tvorby kodexu se neúčastní každý, pro kterého z něj vyplývají závazky. Každý by však měl být v procesu tvorby zastoupen a o tom, že se tak skutečně stalo, by měl být v kodexu informován. Proto se nyní rozbor zaměří na dodržení pravidel diskursu. Jak chápat a používat etický kodex podniku Deloitte vysvětluje dopis manažerů, kterým celý kodex začíná.362 Kodex tvoří pouze základní rámec chování, jeho smyslem není zachytit každou situaci. Zaměstnanci jsou vybízeni, aby se v případě nejasností obrátili buď na kolegy či nadřízené. Po tomto dopisu je uvedeno, že kodex je chápán jako měnící se a vyvíjející se dokument a zaměstnanci se mají podílet na jeho podobě.363 Dodržování kodexu je pro zaměstnance závazné a proto mají nejasnosti konzultovat s kolegy nebo využít speciální etické webové stránky či anonymní etickou linku.364 I před textem etického kodexu EY je dopis manažera, který kodex představuje jako rámec chování a průvodce základními hodnotami podniku.365 Za dopisem následuje návod 358

DELOITTE TOUCHE TOHMATSU, Code of Conduct, s. 16 ERNST & YOUNG, Global Code of Conduct, s. 7 360 KPMG INTERNATIONAL, Global Code of Conduct, s. 4-5 361 PRICEWATERHOUSECOOPERS INTERNATIONAL, Etický kodex, s. 10 362 DELOITTE TOUCHE TOHMATSU, Code of Conduct, s. 3 363 Tamtéž, s. 6 364 Tamtéž, s. 7 365 ERNST & YOUNG, Global Code of Conduct, s. 3 359

68

jak s kodexem pracovat, který zaměstnance zavazuje obrátit se v případě jakýchkoli nejasností na kvalifikované pracovníky či etickou horkou linku (ethics hotline).366 Úvodní dopis manažera obsahuje také kodex KPMG.367 V něm je kodex uveden jako doplnění kultury podniku. V návodu jak kodex používat, který dopis doprovází, je doporučeno v případě nejasností používat i další zdroje.368 Ve výčtu relevantních zdrojů kodex uvádí kolegy, nadřízené, specializované pracovníky a vlastní webové stránky.369 Dodržování kodexu je součástí individuální odpovědnosti každého zaměstnance.370 Narozdíl od kodexů předchozích, etický kodex PwC dopis manažera neobsahuje. Místo toho začíná vysvětlením, jak kodex chápat.371 Jde o základní dokument, který je možné konzultovat s kolegy i pracovníky zodpovědnými přímo za oblast etiky. V případě nejasností je konzultace zaměstnancovou povinností a kromě osobních rad může zaměstnanec využít také stránky podniku.372

4.4.6 Sjednocení obsahu vybraných etických kodexů Nyní jsou poznatky získané rozborem obsahu vybraných etických kodexů sjednoceny za účelem nalezení souvislostí mezi jednotlivými kodexy. Z rozboru vyplývá, že ve vyjádření ekonomického pilíře společenské odpovědnosti existuje v kodexech podniků podstatná shoda. Všechny čtyři podniky zdůrazňují potřebu poctivosti (integrity) v ekonomickém oblasti své činnosti. Na základě vědomí této potřeby pro sebe (resp. své zaměstnance) vyvozují závazek soutěžit poctivě a spolupracovat pouze s partnery, jejichž hodnoty korespondují s vlastními hodnotami a normami podniku. Na základě poctivosti podniky následně odmítají jakoukoli formu korupce a po svých zaměstnancích naopak požadují transparentnost, nestrannost (objectivity) a nezávislost (independence). V apelu na zachování důvěryhodnosti (confidence) při nakládání s citlivými informacemi, který také obsahují všechny rozebírané kodexy, je přítomen explicitní požadavek důvěry v oblasti ekonomického pilíře. Shoda mezi kodexy existuje i v hodnotách a normách týkajících se sociálního pilíře. Za hlavní nástroje budování příznivých vztahů s okolím i uvnitř podniku jsou v každém 366

ERNST & YOUNG, Global Code of Conduct, s. 4-5 KPMG INTERNATIONAL, Global Code of Conduct, s. 1 368 Tamtéž, s. 2 369 Tamtéž, s. 8 370 Tamtéž, s. 6 371 PRICEWATERHOUSECOOPERS INTERNATIONAL, Etický kodex, s. 3 372 Tamtéž, s. 12-14 367

69

kodexu považovány spolupráce, respekt, otevřená komunikace a prostředí bez jakékoli diskriminace. Jejich společným jmenovatelem je přitom důvěra (trust), k jejímuž vzniku a posilování směřují. V oblasti environmentálního pilíře lze konstatovat, že ačkoli se všechny podniky k odpovědnosti za okolní prostředí určitým způsobem hlásí, chybí v kodexech konkrétní podoba či náplň tohoto závazku. Z hlediska zkoumání diskursu, který tvorbě kodexu předcházel, je nutné konstatovat, že ani v jednom kodexu není uvedeno, kdo se podílel na jeho tvorbě. Etické kodexy podniků Deloitte, EY a KPMG sice začínají dopisy manažerů, není v nich však uvedeno, zda se daný manažer na tvorbě kodexu jakkoli podílel. Každý kodex však obsahuje přímou vybídku ke komunikaci při jakýchkoli problémech či nejasnostech. Všechny podniky mají navíc ustanoveny speciální posty zabývající se přímo otázkami etiky. Deloitte a EY zřídili pro tyto případy dokonce etickou linku, na kterou se mohou zaměstnanci a partneři obrátit.

70

5 Výsledky a diskuze

Vzhledem ke skutečnosti, že etika není empirickou vědou (viz 4.1), je nutné tuto část práce začít přiblížením jejího názvu i obsahu. Výsledky, které vyplývají z provedeného rozboru a následného sjednocení obsahu vybraných etických kodexů (viz 4.4), nemají a nemohou mít podobu empiricky zjistitelných faktů či matematicky vyjádřitelných dat. Jde o závěry autora této práce, které vznikly konfrontací zkoumaného obsahu kodexů z hlediska logického a věcného souladu s tvrzeními uvedenými v teoretické části práce. Již samotná existence těchto kodexů je přitom uplatněním etického přístupu v ekonomické realitě (viz 3.3) a přijetím hospodářské etiky, což je třeba zdůraznit. Ekonomický pilíř společenské odpovědnosti podniků (viz 3.2.2) spojují všechny zkoumané kodexy s hodnotou poctivosti (integrity). Ta má zaměstnance vézt k poctivé soutěži s konkurencí a spolupráci pouze s partnery, kteří se kodexem podniku sami řídí. Uvedení těchto závazků v etických kodexech je přijetím hospodářské etiky a její lidské a věcné přiměřenosti (viz 3.2 a 3.3). V rozporu s poctivostí je také jakékoli netransparentní či korupční jednání. Poctivost naopak posiluje snaha o nestrannost (objectivity) a nezávislost (independence), ke které jsou zaměstnanci nabádáni. Spojí-li se takto chápaná poctivost s požadavkem na zachování důvěryhodnosti (confidence), má vyjádření ekonomického pilíře v kodexech přímý vztah k vytváření důvěry v ekonomiku (a samozřejmě v podnik samotný). Důležitost důvěry dokládá i výsadní postavení poctivosti v rozebíraných kodexech a je ve shodě s předpoklady Mlčochova konceptu ekonomie důvěry (viz 3.5). K typu důvěry resp. důvěryhodnosti (confidence), který se výslovně vyskytuje v ekonomickém pilíři kodexů, přistupuje v kodexech základní mezilidská důvěra (trust). Její rozvíjení požadují ve svém sociálním pilíři opět všechny kodexy. Důvěru podmiňují atmosférou spolupráce, respektu a komunikace a současným zákazem jakékoli diskriminace. Rozlišení důvěry potřebné v mezilidských vztazích (trust) a v ekonomické činnosti (confidence) je dalším argumentem ve prospěch Mlčochova vnímání důvěry, který poukazuje na přednost důvěry mezilidské, ze které se teprve může vyvinout důvěra v ekonomiku. Zastoupení environmentálního pilíře shledává autor nedostatečným. Pilíře společenské odpovědnosti vyplývají z bezprostředních etických vztahů každého jedince, které ve své vzájemné provázanosti zakládají jeho odpovědnost (viz 3.1.5). Rozhodující tedy

71

není prostor, který je věnován jednotlivým pilířům, ale samotné jejich zabudování do kodexu. Důvodem kritiky proto není skutečnost, že se kodexy soustředí především na druhé dva pilíře a věnují jim větší prostor. Problém vidí autor ve skutečnosti, že narozdíl od druhých dvou pilířů chybí u environmentálního přesnější vymezení závazku a zaměstnancům (či jiným uživatelům kodexu) tak není vysvětleno, v čem tento závazek konkrétně spočívá. Životní prostředí je totiž značně široký pojem a nezahrnuje pouze ekologický aspekt či problémy nejbližší komunity. V kodexech přitom není poukázáno ani na tuto složitost. Tento nedostatek není možné spojovat s oborem, ve kterém podniky působí, protože životní prostředí ovlivňuje každý jedinec a tedy i každý podnik. Zároveň životní prostředí samo každého zpětně ovlivňuje. V oblasti vedení diskursu (viz 4.3) může být, vzhledem k požadavku na dodržování kodexu zaměstnanci i ostatními partnery podniku, problematické, že kodexy neuvádí, kdo se podílel na jejich tvorbě. Neřeší to ani dopisy manažerů, kterými začínají etické kodexy podniků Deloitte, EY a KPMG a jejichž přítomnost pouze naznačuje (bez výslovného uvedení) podíl těchto zaměstnanců na tvorbě kodexu a neříká nic o dalších partnerech či zaměstnancích, kteří by se na tvorbě kodexu měli podílet. Bez významu není také skutečnost, že pouze PwC má etický kodex přeložený do češtiny, čímž usnadňuje jeho používání partnerům z České republiky. Na druhou stranu klade každý z vybraných kodexů značný důraz na potřebu komunikace a řešení problémů a dotazů spojených s etikou a etickými kodexy. Vedle etického kodexu mají všechny podniky zvláštní zaměstnance zabývající se etikou, na které se lze obrátit. Deloitte a EY dokonce za tím účelem provozují etickou telefonní linku. Lze tedy předpokládat, že zájmy partnerů i zaměstnanců jsou v normách kodexu zohledněny a v návaznosti na atmosféru důvěry (trust), o jejíž vytvoření resp. udržení kodexy usilují, je proto možné konstatovat, že kodexy diskurs podporují.

72

6 Závěr

Z teoretické části práce vyplývá, že zahrnutí etických principů do hospodářské teorie i praxe se ukazuje jako přínosné a potřebné. Naopak ignorování etických stanovisek vede k situaci, kdy ekonomická teorie rezignuje na celistvé poznávání člověka a nahrazuje jej modelem homo oeconomicus a ekonomická praxe současně podporuje individualismus a tím chování narušující hospodářský řád. Ten je přitom nezbytným předpokladem fungující a prosperující společnosti. Homo oeconomicus je produktem inženýrského přístupu k ekonomii (viz 3.3) a jako model je i přes své nedostatky užitečný, avšak je-li uplatněn pouze inženýrský přístup, je tento model zaměněn za člověka, tedy za skutečnost k jejímuž zjednodušení byl navržen. Potřeba ekonomické teorie využívající etický i inženýrský přístup současně je důsledkem dvou skutečností. Jednak Kantova zjištění, že člověk je empiricky poznatelný objekt a zároveň empiricky nepostihnutelný mravní subjekt nadaný rozumem a svědomím (viz 3.1). Druhým poznatkem je, že každá ekonomická teorie nutně pracuje s určitými implicitními předpoklady (viz 3.4), které mají etickou povahu a v ekonomice jsou reálně přítomny. Jedním z těchto předpokladů je existence řádu, protože teprve na základě panujícího řádu je možné odhadovat budoucí vývoj (v jakékoli oblasti), přičemž plánování je jednou ze zákonitostí fungujícího hospodářství (viz 3.3.4). Vedle řádu daného přírodními zákony je řád panující v hospodářství tvořen také platným právem a chováním účastníků trhu. A aby mohl nastat řád v chování, musí ve společnosti nejprve existovat důvěra. Teprve na základě mezilidské důvěry se může vyvinout důvěra v ekonomiku. Důvěra přitom není samozřejmá a úroveň její hladiny je přímo závislá na morálce panující ve společnosti. Obtížnost měření takto chápané důvěry nemůže být argumentem pro její přehlížení na poli teorie, protože již dnes je důvěra často zahrnuta do reálných kalkulací rizik, které využívají například finanční instituce při posuzování bonity klientů. To že je ekonomická teorie zahrnující etický přístup (a tedy zmíněné předpoklady) možná, potvrzuje Mlčochův koncept ekonomie důvěry (viz 3.5). Ten s důvěrou nepracuje jen jako s proměnou ve výpočtech rizika. Chápe ji jako aktivum, o něž je třeba pečovat. Důvěra je považována za zdroj řádu, který vede k prosperující společnosti. Péče o ní je svěřena etice, které je tím v Mlčochově konceptu přiřazena zásadní úloha. Ekonomie důvěry ale nezahrnuje pouze etiku. Chce navázat i na jiné vědy, spolupracovat s nimi a poznat

73

tak fenomén důvěry v co možná největší šíři. Zároveň odvádí jedince od individualismu i kolektivismu, když za svůj cíl staví společné dobro, které je kombinací dobra jedince a společnosti. Podstata společného dobra spočívá v individuální odpovědnosti, solidaritě a principu subsidiarity. Jeho dosažení je proto možné pouze při takovém nastavení institucí, které každému umožní odpovědnou existenci (viz 3.1.5 a 3.2.1) a tedy pokud hospodářství plní svůj smysl (viz 3.2.3). Základ myšlení odmítajícího etický přístup k ekonomii bývá mylně spatřován v díle Adama Smitha. Argumentace se opírá o domněnku, že Smith vysvětloval veškeré ekonomické jednání člověka výlučně jeho ohledem na vlastní zájem. Ve skutečnosti tomu tak není (viz 3.6). Adam Smith sice přiznává v oblasti hospodářství vlastnímu zájmu hlavní úlohu, ale nikdy jej neuvádí jako motiv jediný či výlučný a naopak několikrát zmiňuje situace, ve kterých musí vlastní zájem ustoupit zájmu společnosti. V Teorii mravních citů je navíc vlastní zájem představen jako součást ctnosti prozíravosti, která má být uplatněna vždy v kombinaci s ctnostmi dobročinnosti, spravedlnosti a sebeovládání. Praktická část práce se věnuje problematice etických kodexů. Obsah vybraných etických kodexů je zde posouzen z hlediska tvrzení uvedených v teoretické části práce (viz 4.4). Protože etické kodexy jsou nástrojem vyjádření společenské odpovědnosti podniků (3.2.2), zaměřil se rozbor jejich obsahu na zastoupení této hodnoty. K ní přistupuje hodnota důvěry, která je jedním z implicitních předpokladů ekonomie a zároveň stěžejní hodnotou ekonomie důvěry. Dále bylo posouzeno zohlednění pravidel diskursu. Sjednocení poznatků získaných rozborem a jejich konfrontace s teoretickou částí práce vedl autora této práce k závěru, že v oblasti ekonomického a sociálního pilíře společenské odpovědnosti si podniky uvědomují důležitost důvěry a zároveň rozlišují důvěru potřebnou v ekonomické oblasti (confidence) a v mezilidských vztazích (trust), což odpovídá Mlčochovu konceptu ekonomie důvěry. V rámci environmentálního pilíře společenské odpovědnosti vidí autor vážný nedostatek kodexů, v nichž se podniky sice hlásí k závazku k okolnímu prostředí, ale nijak jej nedefinují a uživatelé kodexu tak nemají konkrétní představu, v čem tento závazek spočívá. Tento nedostatek by měl být odstraněn a závazky k životnímu prostředí by v kodexech měly být jasně vymezeny. Jako méně závažnou skutečnost autor vnímá absenci uvedení tvůrců kodexu, která je významná s ohledem na dodržení pravidel diskursu a tedy kvalitu norem, které kodexy

74

obsahují. Méně závažná je z toho důvodu, že i když žádný kodex neuvádí, kdo se podílel na jeho tvorbě, každý z nich vybízí ke komunikaci a řešení problémů. Pro tyto účely mají podniky dokonce zvláštní etická oddělení. V kombinaci s úsilím o vytvoření atmosféry důvěry (trust) lze proto předpokládat, že pravidla diskursu jsou dodržována. Nicméně lze zmínění stran zastoupených při tvorbě kodexu doporučit.

75

7 Seznam použitých zdrojů

ANZENBACHER, Arno. Úvod do etiky. 3. vyd. Praha: Academia, 2001. 292 s. ISBN 80200-0953-1.

BUBER, Martin. Já a ty. 3.vyd. Praha: Kalich, 2005. 164 s. ISBN 80-7017-020-4.

ECO, Umberto. Jak napsat diplomovou práci. Olomouc: Votobia, 1997. 271 s. ISBN 807198-173-7.

JOUVENEL, Bertrand de. Etika přerozdělování. Praha: Občanský institut, 1998. 94 s. ISBN 80-901659-7-4.

KANT, Immanuel. Transcendentální dedukce čistých rozvažovacích pojmů. In Kritika čistého rozumu. 1. vyd. Praha: OIKOYMENH, 2001. s. 107-127. ISBN 80-7298035-1.

KANT, Immanuel. O zásadách čistého praktického rozumu. In Kritika praktického rozumu. 1. vyd. Praha: Svoboda, 1996. s. 29-70. ISBN 80-205-0507-5.

KANT, Immanuel. Přechod od populární mravní filozofie k metafyzice mravů. In Základy metafyziky mravů. 2. vyd. Praha: Svoboda, 1990. s. 70-102. ISBN 80-205-0152-5.

MLČOCH, Lubomír. Ekonomie důvěry a společného dobra: Česká republika v Evropské unii: pokus o nástin perspektivy. 2. vyd. Praha: Karolinum, 2006. 195 s. ISBN 80246-1188-0.

MOLITOR, Bruno. Etika hospodářství. 1. vyd. Praha: Česká křesťanská akademie, 1998. 182 s. ISBN 80-85795-29-9.

MOORE, George Edward. The Subject – Matter of Ethics. In Principia ethica. New York: Barnes & Noble Publishing, 2005. s. 1-37. ISBN 0-7607-6546-4.

76

RAPHAEL, David Daiches, Adam Smith. 1. vyd. Praha: Odeon: Argo, 1995. 107 s. ISBN 80-85794-59-4.

RAPHAEL, David Daiches, The Impartial Spectator: Adam Smith´s Moral Philosophy. 1. vyd. Oxford: Claderon Press, 2009. 143 s. ISBN 978-0-19-956826-0.

RICH, Arthur. Etika hospodářství. Svazek I: theologická perspektiva. 1. vyd. Praha: ISE, 1994. 247 s. ISBN 80-85241-61-7.

RICH, Arthur. Otázka smyslu v hospodářství. In Etika hospodářství. Svazek II: sociálněetický pohled na tržní, plánované a světové hospodářství. 1. vyd. Praha: ISE, 1994. s.17-42. ISBN 80-85241-62-5.

SEDLÁČEK, Tomáš. Ekonomie dobra a zla: po stopách lidského tázání od Gilgameše po finanční krizi. 1. vyd. Praha: 65. pole, 2009. 270 s. ISBN 978-80-903944-3-8.

SEN, Amartya. Etika a ekonomie. 1. vyd. Praha: Vyšehrad, 2002. 120 s. ISBN 80-7021549-6

SPAEMANN, Robert. Základní mravní pojmy a postoje. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1995. 91 s. ISBN 80-205-0484-2.

ZADRAŽILOVÁ, Dana, FILIPOVÁ, Alena, KLVAČOVÁ, Eva, PRŮŠA, Přemysl, SOUŠKOVÁ, Milena, VYMĚTAL, Petr. Společenská odpovědnost podniků: transparentnost a etika podnikání. 1. vyd. Praha :C. H. Beck, 2010. 167 s. ISBN 978-80-7400-192-5.

77

Internetové zdroje:

DELOITTE TOUCHE TOHMATSU. Code of Conduct: Personal accountability [online]. Deloitte Touche Tohmatsu, 2005. 20 s. (PDF). [cit. 2012-03-04]. Dostupný z WWW:


Canada/Local%20Assets/Documents/Code%20of%20Conduct.pdf>.

ERNST & YOUNG. Global Code of Conduct [online]. Ernst & Young, 2008. 15 s. (PDF). [cit.

2012-03-04].

Dostupný

z

WWW:

.

KPMG INTERNATIONAL. Global Code of Conduct: Performance with Integrity [online]. KPMG International, 2008. 12 s. (PDF). [cit. 2012-03-04]. Dostupný z WWW:


of-conduct.pdf>.

PRICEWATERHOUSECOOPERS INTERNATIONAL. Etický kodex: Základní hodnoty společnosti [online]. PricewaterhouseCoopers International, 2008. 20 s. (PDF). [cit. 2012-03-04].

Dostupný

z

WWW:

kodex.pdf>.

78


8 Přílohy

Příloha 1 Text etického kodexu podniku Deloitte Touche Tohmatsu Strana 2:373 Our Ethical Principles Recognizing the power of one At Deloitte, we live by the Ethical Principles of the member firms of Deloitte Touche Tohmatsu • Honesty and integrity • We act with honesty and integrity • Professional behaviour • We operate within the letter and the spirit of applicable laws • Competence • We bring appropriate skills and capabilities to every client assignment • Objectivity • We are objective in forming our professional opinions and the advice we give • Confidentiality • We respect the confidentiality of information • Fair business practices • We are committed to fair business practices • Responsibility to society • We recognize and respect the impact we have on the world around us • Respect and fair treatment • We treat all our colleagues with respect, courtesy, and fairness • Accountability and decision-making • We lead by example, using our Shared Values as our foundation Our Shared Values Recognizing the power of many Our Shared Values unite the people of Deloitte and form the foundation for always doing the right thing. • Integrity • Outstanding value to markets and clients • Commitment to each other • Strength from cultural diversity Strana 3: Recognizing the power of one… you can make a difference The ethical behaviour of our people is the foundation of Deloitte’s success; our reputation as individuals and as a firm depends on it. We believe strongly that everyone in our firm wants to act ethically and make good choices. But in today’s complex world, the right course of action is not always obvious. Our Canadian Code of Conduct was developed to help each of us maintain the highest standards of conduct and guide our choices. The Canadian firm’s Code of Conduct incorporates the Ethical Principles and the Shared Values that are common to all member firms within Deloitte Touche Tohmatsu. It also reflects our Canadian culture, laws, and regulations. The Code communicates firm policy and how it applies in a variety of situations. For further guidance and support, the Board of Directors, our firm leaders, and our Ethics Helpline are always available. 373

Strany, které nejsou uvedeny, neobsahují text.

79

The Code builds on our proven ability to support each other in doing the right thing. It is not intended to replace the hallmarks of the Deloitte culture – sound judgment and open consultation – nor can it cover every situation. If the right choice is not apparent to you, or if you are aware of a violation of the Code, we encourage you to speak up and use your power as an individual to make a difference. When each of us lives by our Ethical Principles, we collectively transform the “power of one” into the “power of many.” Like columns standing shoulder to shoulder, we reinforce our Shared Values and fortify the structure that is our firm. Together, our passion for doing the right thing will make Deloitte a model of integrity and quality now and in the future. Alan MacGibbon Managing Partner and Chief Executive Deloitte & Touche LLP Canada

David Laidley Chairman Deloitte & Touche LLP Canada

Strana 6: Our Code of Conduct What is it? The Canadian Code of Conduct is based on the Deloitte Touche Tohmatsu member firms’ Ethical Principles and Shared Values, and incorporates applicable professional standards, laws, regulations and internal policies. It is designed to provide you with guidance on how to demonstrate our Shared Values and ethics in action, not to be all inclusive. You are encouraged to refer to the appropriate sources for updated firm policies, regulations and professional standards. Interpretation of the Code of Conduct and practical guidance can be found on the ethics website. Why have we adopted it? We have adopted this Code of Conduct to help us maintain the highest standards of professional and business conduct. Its adoption is a testimony to the importance we place on personal integrity and ethical behaviour in our firm and our commitment to our Shared Values. The Code of Conduct is a “living” document and will be amended as required. Who is affected, and in what situations? Compliance with this Code is a condition of employment/partnership for everyone at Deloitte, including partners, firm directors, full or part time employees, contractors, those working in Canada as part of a DTT exchange, independent consultants, and temporary employees such as co-operative education students and summer students. It is your responsibility to read the Code of Conduct, to understand it, and to comply with it, as well as to report any potential violations of the Code. Non-compliance with this Code may result in sanctions, up to and including dismissal from the firm. Strana 7: How do I use the Code of Conduct? Our Code of Conduct has been organized to align with our Shared Values. For each of our Shared Values, you will find what is expected of you in your daily business and professional activities.

80

When reviewing the Code, consider how it applies to your own experience, and keep in mind that it does not cover every situation. an ethical dilemma. Use this ethical decision framework to guide your judgment: • Recognize the right thing to do • Ask if in doubt about what is right • Choose to do the right thing Some of the questions to consider when making a choice might be: • Is it against Deloitte policy or professional standards? • Does it make me feel uncomfortable? • Would I be embarrassed if others knew I made this choice? • Are there better alternatives? • Might it harm Deloitte’s reputation if revealed publicly? • Might others be affected adversely? Anyone who violates the Code could be putting our firm at risk. Each of us has a personal responsibility to identify concerns in good faith through consultation or reporting. We fully expect that most ethical situations can be resolved with open discussion and consultation. When this is not possible or when confidential assistance is preferred, a thirdparty confidential and anonymous Ethics Helpline is available. Situations reported through the Ethics Helpline will be investigated and steps will be taken to address the situation appropriately. If you choose to use the Ethics Helpline, Deloitte’s commitment to you is that: • All queries or concerns will receive a timely response • We will conduct all investigations with dignity and respect • Individuals will be protected from any reprisals For information on how to make a report and the firm’s resolution principles and protocols refer to the Ethics Helpline booklet (available from the ethics office or your local human resources representative) or visit Gateway http://gateway/sites/Home/independence. Strana 8: Integrity Acting with integrity is your responsibility. Integrity means applying the highest standards of professional conduct to all activities affecting our clients, colleagues and communities. It means behaving in a manner that sustains the public’s trust and reinforces the reputation of our firm. It means thinking independently, acting objectively, and demonstrating sound judgment. Honesty, integrity and professionalism Applying honesty, integrity and professionalism to the spirit and letter of all our words and actions sets us apart. It is your responsibility to ensure that our Ethical Principles and Shared Values always take precedence in your decisions and actions. • Perform duties and obligations with honesty, integrity and professionalism • Be transparent in actions and communications to foster trust and minimize ambiguity

81

• Put honesty and integrity above the desire for personal reward, increased growth and profitability • Be courteous in all interactions; deal with conflict and confrontation constructively • Admit to mistakes and seek to rectify adverse consequences on a timely basis • Respect the policies and procedures of clients and others Professional competence, due care and quality of work Delivering quality professional services to clients requires that we perform all our activities in accordance with relevant technical, professional and firm standards. At Deloitte, we promote and encourage a collaborative and consultative culture. It is your responsibility not only to achieve the highest standards for your own work, but to draw upon our vast array of knowledge and experience to ensure we provide our clients with excellent service. • Provide client services in accordance with our firm’s standards and methodologies • Apply an appropriate degree of scepticism and reasonable due care in conducting work • Consult, as appropriate, with peers, specialists and other firm resources • Issue communications and reports in accordance with firm policy and applicable professional standards • Match client needs with firm members having the requisite skills, competencies and knowledge • Adhere to client commitments without sacrificing quality • Promote an environment that encourages sharing insights and knowledge across the firm • Apply professional judgment judiciously Strana 9: Compliance, certification and licences • Abide by all laws, regulations, contractual requirements and professional standards, including those appropriate to your profession and function • Maintain your licences and certifications in good standing • Report any issues, complaints or factors that may impact your good standing in your professional organization to the Chief Ethics and Compliance Officer • Continually advance your knowledge and maintain the appropriate level of accreditation and continuing education Objectivity Objectivity is defined as “the ability to perceive or describe something without being influenced by personal emotions or prejudices.” Objectivity supports our efforts to behave with integrity, honesty, professionalism, and independence. It is your responsibility to foster trust by maintaining an objective point of view. • Be fair and objective in forming professional opinions and giving advice • Ensure judgments and conclusions are based upon analysis of all available and relevant data, without prejudice or partiality • Refrain from yielding to undue influence, personal prejudice or bias Independence Independence is a precondition to any assurance service that we offer – it is fundamental to our reputation and to continued public trust. It is your responsibility to avoid actions and relationships that may appear to impair our independence.

82

• Recognize and accept the importance of independence as part of your responsibility to the profession • Comply with Deloitte’s independence policies, as well as all laws and regulations dealing with professional independence requirements • Maintain current information for you and immediate family (as and where required) in the Global Independence Monitoring System (GIMS) • Annually confirm your compliance with the firm’s independence policies • Abide by firm, regulatory, and/or client “scope of services” restrictions when proposing or providing services • Consult prior to accepting senior position with attest clients of the firm Strana 10 Confidentiality Treating information with confidentiality means not revealing it without authorization from the owner. The nature of our work gives us access to information that may not be available to others. It is your responsibility to ensure the security of all confidential information and materials entrusted to us. • Balance “open communication” with “the need to know and share” Protect proprietary and confidential information in public places (e.g. airplanes, restaurants, elevators) by avoiding open discussion and limiting use of electronic communications devices • Refrain from sharing documents with others outside of the client service team that would infringe upon the client’s right to confidentiality (includes client generated documents as well as firm documentation and reports) • Honour confidentiality commitments made to clients • Respect the confidentiality of our firm’s information • Cleanse client information prior to submitting to the firm’s knowledge management systems • Disclose confidential information only when necessary, upon receiving proper approval or when a legal or professional right or duty to disclose exists • Honour the proprietary rights of others as expressed in patents, trademarks, and copyrights • Respect and comply with privacy policies and legislation Conflict of interest Conflicts of interest – whether real or perceived – arise when professional judgment is impaired by outside influences. These conflicts can prevent us from doing the right thing, or cause outsiders to suspect our motives. It is your responsibility to avoid conflicts of interest by ensuring that your business decisions, transactions and/or relationships do not place personal interests ahead of those of the firm, clients, colleagues, profession or the public. • Remain free from influence, or the appearance of influence, of any conflicting interests • Avoid outside activities, situations or relationships that would impair, or appear to impair, your professional judgment: • Use your discretion before participating in personal social activities with clients • Advise the appropriate firm leader of any personal relationships which may pose an actual or perceived conflict of interest • Avoid outside employment that conflicts with your responsibilities to, or that is contrary to the interests of, the firm

83

• Do not buy or sell any securities based on insider information, (“Insider trading”) • Avoid putting yourself in a situation where you, or someone close to you, could benefit personally from your knowledge and position • Refrain from paying or accepting direct financial incentives to obtain clients or referring others to clients except as permitted by our profession’s Rules of Professional Conduct or Code of Conduct Strana 11: Professional practices Our firm policies, operations, controls and administrative practices have been designed to help us deliver quality professional services while managing our risks. We operate in a regulated environment, making adherence to our professional practices a requirement. It is your responsibility to meet this requirement consistently. • Follow risk management protocols (e.g. client and engagement acceptance, continuance and quality) • Serve only those clients who meet our firm’s standards of legitimacy and integrity • Offer only those services that do not expose either the client or the firm to unknown or undue risk • Follow the firm’s interpretation of proposed or legislated regulation when there is no firm policy on the subject Records management • Clearly document your work and maintain transparent records such that the processes undertaken and the basis of the conclusions are evident • Preserve the integrity of the record-keeping and reporting systems by being aware of and complying with all current applicable records retention policies and procedures • Destroy or alter records only after ensuring that they can be destroyed or changed Time and fair billing practices • Seek fair and reasonable fees that reflect the value of the services provided and responsibilities assumed • Adhere to firm policies regarding time and expense reporting and instruct others to do so likewise • Bill clients for our services in accordance with firm policies, the terms of the engagement and the client’s reasonable expectations • Ensure that quality, professional standards, regulatory requirements and/or contractual obligations are not compromised for the sake of higher billings and recoveries Strana 12: Outstanding value to markets and clients It is your responsibility to contribute to the outstanding value our firm provides to markets and clients. We do this by assembling the right mix of knowledge and talent for each engagement. We work in teams that have the depth, breadth, and expertise to deliver outstanding service.

84

Representing the firm You are Deloitte: you embody our values, principles and our service philosophy. It is your responsibility to ensure that your actions, words, and opinions reflect well upon, and fairly represent, our firm. • Keep your language and demeanour professional • Represent the firm’s capabilities, policies and people fairly • Treat clients as clients of the firm, not your personal clients • Remain free from the effects of drugs, alcohol, or other substances that may hinder job performance or judgment • Distinguish between personal and professional actions and views when involved in community and political activities • Consult with appropriate firm members prior to dealing with the media Client and third party relationships The relationships that we have with clients and other third parties are critical to our reputation and the quality of our services. Your words and actions in these relationships help to build and protect our reputation and value. It is your responsibility to engage only in fair and honest business practices, as well as to avoid the perception of unfair business inducement. Gifts and entertainment • Use your position with our firm appropriately. Avoid gifts, favours, and entertainment that could in any way influence, or appear to influence, business decisions in favour of the provider or recipient • Consult with the engagement partner or Lead Client Service Partner if accepting a gift of obvious value • Respect and comply with clients’ policies regarding gifts and entertainment • Be aware that the customs and traditions of countries in which you are working may differ in terms of gifts and hospitality. Consult as necessary Strana 13: Practice development • Offer only services that are of value to the client and that can be delivered with quality • Represent fairly our skills, experience and ability to deliver • Ensure marketing materials are factual and fairly reflect our firm’s services • Refrain from pursuing any competitive goal that may damage our reputation or that is inconsistent with our Shared Values • Respect our competitors and honour non-compete agreements • While competing vigorously, engage only in practices that are legal and consistent with our Ethical Principles • Gather competitive information in an open, legal and appropriate manner • Refrain from claiming superiority with respect to the competence or integrity of competitors • Follow conflict of interest protocols when considering potential clients Suppliers, contractors, alliances • Procure only those goods and services which satisfy our quality standards

85

• Consider suppliers, contractors and/or alliances on their own merit; make decisions without being influenced by client or potential client relationships • Provide suppliers equal opportunity to demonstrate their quality, reliability, price and service • Periodically review quality, reliability, price and service regardless of the length of the relationship • Consider the values of those with whom we do business or are associated • Demonstrate integrity, ethical behaviour and mutual trust when building relationships International relationships • Commit to the pursuit of common business goals with our member firms within Deloitte Touche Tohmatsu • Commit to ethical conduct within the global marketplace • Be aware of the laws, customs and traditions of the countries in which you are operating however do not compromise our country’s laws and customs Strana 14: Commitment to each other It is your responsibility to work with others to create an environment of mutual trust and respect. Whether you’ve spent many years with Deloitte or are a brand new member of the firm, we are all on the same team, with the common goal of doing our best work. Commitment is not only about our professional responsibilities – it’s about supporting each other in times of personal need, and acknowledging our appreciation for each other’s contributions. Mutual trust and respect Mutual trust and respect speak to the value we place on the individual. We are committed to ensuring that our people can carry out their assigned duties in an environment free from discrimination on the basis of gender, race, age, religion, sexual orientation or disability, and free from harassment – any conduct, comment, gesture, graphic or contact that is likely to cause offence or humiliation. It is your responsibility to maintain the highest standards of personal conduct. Human rights • Lead by example, treating each other with fairness, dignity, and respect • Display utmost courtesy and tolerance • Respect the individuality and personal values of our colleagues • Recognize that everyone is entitled to work in a harassment-free environment. Display of physical anger, sarcasm, ridicule or belittlement, whether in private or in front of a group, is unacceptable • Be inclusive, supportive and listen actively to others; be a team player • Respect those that decide to leave us Health and safety • Be respectful and mindful of individual work/life balance goals • Take responsibility for your own safety, and that of our colleagues, in the workplace • Abide by all applicable health, safety, environmental laws and policies • Report all health, safety, or environmental hazards

86

Strana 15: Firm assets We are dependent on both the operations of our firm and our firm assets. Firm assets are defined as information technology, intellectual property, patents and trademarks, facilities and equipment, and cash. It is your responsibility to follow internal management policies and procedures and safeguard firm assets. • Follow approved procedures to control, record and report accurately the firm’s financial transactions • Seek appropriate approval for purchases and comply with expense reimbursement policies • Reimburse the firm for personal use of firm assets • Recognize that your emails are a representation of our firm. Reserve internet and email usage for appropriate messaging (e.g. not for unsuitable graphics or jokes) • Use only software that is properly licensed, and use it in accordance with that licence • Avoid using firm assets for individual profit or any unlawful, unauthorized personal or unethical purpose • Safeguard firm assets against loss, damage, theft, inappropriate access and misuse in all locations (home, office, client) • Be alert to situations or incidents that could lead to loss of firm assets • Protect ID badges, passwords, or other security codes • Take appropriate precautions to secure and protect firm and client assets (e.g. lock files and computers, back-up computer files regularly, don’t leave computers /client files unattended) • Recognize that the intellectual property that you develop, or contribute to developing, while with the firm remain an asset of the firm (e.g. methodologies, client and target lists) Strana 16: Strength from cultural diversity It is your responsibility to value people for their integrity, talents, and commitment, while respecting what makes them individuals. We recognize the important role diversity plays in renewal, in creativity, in innovation, and in our long-term vitality. Diversity and inclusion We take pride in the diversity of our workplace. Our firm supports the highest standards of fairness and equal opportunity. It is your responsibility to be committed to encouraging a diverse and inclusive culture. • Respect the individuality and personal values of colleagues and clients • Be tolerant of differing beliefs and personal values • Promote equal opportunity for all • Base all employment practices on ability and performance • Recognize laws, customs and traditions of countries in which we do business • Ensure that your actions are inclusive and are welcoming for all Corporate social responsibility Community involvement is a manifestation of our Shared Values. We take our role in society seriously and encourage individuals to engage in charitable, educational and community service. It is your responsibility to take your role in society seriously.

87

• Comply with Canadian legislation to counter corrupt business practices • Be sensitive to environmental issues • Conduct business activities in a manner which respects ethical values, people and communities, and the natural environment Strana 17: Ask before you act This Code of Conduct provides guidance for you in the conduct of your professional duties and outlines your responsibilities. Reading the Code should help you to recognize the right thing to do. If you are unsure, it is important that you ask before you act. For assistance with ethical or Code of Conduct related matters you should approach your supervisor/partner/ firm director, your human resources representative, your functional leader, or your office managing partner. In some instances, the matter should be brought directly to the attention of firm management: • Chief Operations Officer • Risk and Reputation Leader • General Counsel • National Director Human Resources • National Director Partner and Firm Director Affairs In addition, Deloitte has appointed a Chief Ethics and Compliance Officer who has direct access to the Managing Partner and Chief Executive and the Board. An Ethics Office has been established to advise and assist firm members on matters relating to the interpretation of the Code of Conduct or business ethics. Chief Ethics and Compliance Officer Firm Director, Ethics Stu Douglas Hilary Randall-Grace (416) 601 5733 (416) 601 6488 [email protected] [email protected] National Ethics [email protected] It is your responsibility to choose to do the right thing. Ethics Helpline The firm has established the Ethics Helpline for those who would like to, anonymously or confidentially, seek assistance with ethical dilemmas, make a suggestion, ask a question or report a potential violation regarding ethics and the Code of Conduct. www.clearviewconnects.com 1 (866) 479 6488 Don’t forget to make a note of your report ID and password If you wish to submit an anonymous report by mail, send it to: Ethics Helpline c/o ClearView P.O. Box 90505Toronto, ON M1J 3N7

88

Příloha 2 Text etického kodexu podniku Ernst & Young Strana 2:374 The Global Code of Conduct draws on our shared values. Who we are Our values People who demonstrate integrity, respect and teaming. People with energy, enthusiasm and the courage to lead. People who build relationships based on doing the right thing. Strana 3: To the people of Ernst & Young Every day each one of us is faced with challenging and difficult choices. It is simply a part of living and working in a demanding and complex business environment. The integrity and professionalism we bring to these challenges, working across our global organization, define the reputation of Ernst & Young. Our Global Code of Conduct provides a clear set of standards for our business conduct. It presents each of us with an ethical and behavioral framework to guide our response to the challenging and sometimes difficult choices we face. It also reflects the commitments outlined in our values. Whenever we encounter an ethical issue, each of us has the responsibility to respond in a manner that reflects our values in action. While most issues can be resolved locally, you will find information within this Code about additional support and resources available to all of us. Full compliance with the Global Code of Conduct is essential and I ask each of you to make a personal commitment to abide by it. By living up to the commitments contained in the Code, we send a clear message to those we work with about the strength of our commitment to ethical behavior and the delivery of Quality in Everything We Do. In this way we protect and enhance the reputation of Ernst & Young, and meet the expectations of our people, clients and communities. Sincerely, James S. Turley Chairman and CEO Strana 4: Ernst & Young Global Code of Conduct The Ernst & Young Global Code of Conduct provides the ethical framework on which we base our decisions — as individuals and as members of our global organization. The Code is anchored in our values and beliefs, and underpins all that we do. Our Global Code of Conduct is organized into five categories containing guiding principles that should be used by everyone within Ernst & Young to guide our behavior across all areas of our activity: 1. Working with one another 2. Working with clients and others 3. Acting with professional integrity 374

Strany, které nejsou uvedeny, neobsahují text.

89

4. Maintaining our objectivity and independence 5. Respecting intellectual capital We expect everyone who works at Ernst & Young to behave in accordance with the principles contained in the Global Code of Conduct. If you do not understand the principles contained within the Code, or are not sure how to apply them, you should consult with an appropriately-qualified colleague to get your questions answered. Strana 5: Our commitment The Global Code of Conduct applies to everyone at Ernst & Young, regardless of their individual role, position or practice. • We promote and support the Global Code of Conduct in our day-to-day business activities, through both personal leadership and business practice. • Each of us is expected to behave according to the principles contained in the Global Code of Conduct. We encourage consultation and the seeking of advice, as appropriate, from the resources available to assist in application of the Code. • We understand that deviations from or violations of the Global Code of Conduct are unacceptable and that we should feel able to raise them, without fear of retaliation, with an appropriate colleague or to the relevant ethics hotline. Ernst & Young does not permit discrimination or retaliation of any kind for good faith reports of illegal or unethical behavior. • We acknowledge that breaches of the Global Code of Conduct may result in our practices taking disciplinary action, up to and including termination of employment. • We affirm in writing our understanding of the principles contained in the Global Code of Conduct and our commitment to abide by them. Strana 6: 1. Working with one another • We build relationships with each other based on a shared trust and confidence that each of us has a personal and professional commitment to do the right thing. • We are committed to communicating openly and honestly. • We are committed to working in diverse teams and are personally accountable to other team members for the contribution we make. • We rely upon each other to deliver quality service to our clients and for our individual development. • We nurture integrity, respect and teaming. • We consult with each other and value the perspectives of those who are different from us, as well as those who challenge our own point of view. • We embrace multicultural experience and diversity as strengths of our global organization. As such, we respect one another and strive for an inclusive environment free from discrimination, intimidation and harassment. • We encourage and support the professional development of our colleagues and promote individual achievement and continuous learning. • We expect and deliver feedback regularly, candidly and constructively, and positively recognize success.

90

Strana 7: 2. Working with clients and others No client or external relationship is more important than the ethics, integrity and reputation of Ernst & Young. Working with clients … • We commit ourselves, as professionals, to uphold the trust placed in us by others. • We are committed to delivering quality services that reflect our professional capabilities and are appropriate to the specific issues and needs of our clients. • We are robust and courageous in our challenge to clients and are not afraid to deliver unwelcome information to them. • We support our people and will withdraw from working for any clients that put our people under undue pressure or threaten them in exercising their professional duties. Working with regulators … • We uphold the professional standards and rules applicable to us, and our firms actively work with the regulators who oversee our professional conduct to ensure that these rules and standards meet the continuously changing needs of the market. Working with others … • We reject unethical or illegal business practices in all circumstances. • We avoid working with clients and others whose standards are incompatible with our Global Code of Conduct. • We coordinate, as appropriate, with other members of our profession in matters of public interest. • We recognize our responsibility as an organization in playing an active and positive role in supporting a successful and sustainable society. Strana 8: 3. Acting with professional integrity Our professional integrity … • We comply with laws, regulations and standards that apply to us in our professional conduct. • We uphold the Ernst & Young name. We do not misrepresent the position that Ernst & Young takes in professional and other matters. • We promote a culture of consultation. We address questions of ethics and consult appropriately to help resolve them. We do not hide from or ignore issues. • We provide ethics hotlines to deal with sensitive ethical issues. • We understand and comply with Ernst & Young policies and procedures. Our competitive approach … • We recognize that our competitive advantage is achieved through the excellence of our professional advice and the quality of our service delivery. • We compete energetically and vigorously, and recognize the need to be honest in our competitive behavior. • We do not offer personal inducement to secure work.

91

Documenting our work … • We properly document our client engagements and business operations in accordance with Ernst & Young policies and relevant legal and professional requirements. • We never destroy or alter documents, or recommend their destruction or alteration, for any illegal or improper reason. Our fees … • We charge appropriate fees for our services in accordance with our engagement terms and our professional rules. Time and expenses … • We require actual hours worked and expenses incurred to be reported. • We incur expenses in accordance with Ernst & Youngpolicies or, where agreed, our clients’ expense policies. Strana 9: 4. Maintaining our objectivity and independence Our objectivity … • We maintain and affirm our objectivity and independence, recognizing that these are critical to our professional responsibilities. • We employ professional skepticism. • We reject inappropriate pressure from clients or others. • We are alert for personal and professional conflicts of interest and take immediate and appropriate steps to resolve or manage any that may arise. • We do not accept payments or items of value if this could reasonably be viewed as influencing our conclusions or advice. Our independence … • We comply with Ernst & Young’s independence rules, including the restrictions applicable to our families. We understand that these may sometimes be more rigorous than applicable professional and legal requirements. • We avoid relationships that impair — or may appear to impair — our objectivity and independence. • We continuously monitor our independence. Strana 10: 5. Respecting intellectual capital • We respect and protect confidential information obtained from, or relating to, our clients or third parties, as well as personal information about our people, in accordance with local law and professional standards. • We take proactive measures to safeguard our documents, computers and other data devices that contain personal or confidential information. • We do not use confidential information for personal gain. • We obtain, develop and protect intellectual property in an appropriate manner. We respect the restrictions on its use and reproduction. • We use and share internal and external knowledge in accordance with Ernst & Young policies and our legal and professional obligations. • We acknowledge that each of us is responsible for keeping our professional knowledge up-to-date and for sharing best practices.

92

Strana 11 Where to find support In developing this Global Code of Conduct, the leadership of Ernst & Young recognizes that no code can cover every eventuality — and that from time to time we may require the advice and support of others in addressing some of the situations that arise during the normal course of daily business life. We have long promoted a consultative culture at Ernst & Young. In addition to established internal relationships, we have created a support network that is available for consultation and advice, to help each of us live up to our commitments under the Code. Here are some of the places where you can go for advice and guidance: • Quality and Risk Management Leaders, who have been appointed at the Global, Service Line, Area, and local level • The People Team at all levels within the global organization • The Office of the General Counsel or Legal Counsel in your Area or locally • Professional Practice Directors • Global, Area, and local policies and procedures, including online resources and databases • Ethics hotlines and ethics oversight teams Strana 12: Putting it into action This Global Code of Conduct gives everyone at Ernst & Young an ethical framework to help make the right decisions. The principles contained in the Code provide us with a clear set of standards, grounded in our values, on which to base our behavior across all areas of our professional activity. How do we put the Code into action? How can each of us make sure that we are living up to our commitments under the Code? If you are unsure of the right course of action, or are faced with a difficult issue, asking yourself the following questions may help you determine the appropriate way to act: Strana 13: 1. Have I consulted appropriately with colleagues? 2. Are my actions legal and in compliance with the standards of our profession? 3. Am I compromising my integrity or the integrity of Ernst & Young or our clients? 4. Am I upholding the values of Ernst & Young? 5. Am I treating others the way I expect others to treat me? 6. Is my choice of action the most ethical among the possible alternatives? Do I feel good about my choice? 7. If I document my decision, would a reviewer agree with the action I have taken? 8. Would my actions damage the reputation of Ernst & Young?

93

Příloha 3 Text etického kodexu podniku KPMG International Strana 1: 375 Leadership Message A Message from Tim Flynn At KPMG, our goal is to be regarded by our people, our clients, and our external constituencies as the best Big Four public accounting firm. To achieve this goal, we have made an unwavering commitment to quality and integrity. Our people are committed to providing high-quality services around the world in an ethical and independent way. We know that the quality and integrity of our people and our work are vital to maintaining trust with stakeholders, and to sustaining and enhancing confidence in our profession and the capital markets. We back up our commitments with a set of shared values and principles that all KPMG people live each day—The KPMG Way. These values and principles are reflected in our Global Code of Conduct, allowing for the consistent application of high ethical principles around the world. Our Global Code of Conduct is important because it lays out KPMG’s expectations for our people. We established the Global Code in 2005, and it continues to serve to remind all of us about how to respond to the challenges we face as professionals in the modern global business environment. As Chairman of KPMG International, I am proud of the Global Code of Conduct and the high standards it sets for all our people worldwide. I am even more proud of the culture that continues to grow stronger throughout KPMG. It is a culture that asks everyone to take personal responsibility for following the legal, professional, and ethical standards relating to his or her role. At the same time, the management of our member firms stand committed to serving as positive role models, promoting ethical behavior and enforcing KPMG’s standards consistently and fairly. Nothing is more important than our integrity and professional reputation. I know this Global Code of Conduct will help all of us live up to the high expectations we have for ourselves and that others have for us. Tim Flynn Chairman, KPMG International Strana 2: KPMG Global Code of Conduct The KPMG Global Code of Conduct (Global Code) is designed to provide a basic understanding of the standards of ethical conduct that KPMG requires around the world. The Global Code applies to all KPMG partners and employees—regardless of title or position—and serves as a road map to help guide actions and behaviors while working at KPMG. It spells out fundamental ethical principles and highlights resources available to help partners and employees understand and uphold those principles. Partners and employees should also reference their member firm codes, if applicable. Member firm codes address in more detail standards to ensure compliance with local laws, policies, and professional standards, as well as resources available for consultation and assistance.

375

Strany, které nejsou uvedeny, neobsahují text.

94

The Global Code may be distributed to member firm clients, subcontractors, and other interested parties. Additional information may be accessed through the KPMG Web site at www.kpmg.com. The KPMG Way is our definition of who we are, what we do, and how we do it. Our core values lie at the heart of The KPMG Way. The core value of integrity underlies all the principles of the Global Code of Conduct. The Global Code is designed to provide a basic understanding of the standards of ethical conduct that KPMG requires around the world. Member firm codes address in more detail standards to ensure compliance with local laws, policies, and professional standards as well as resources available for consultation and assistance. Throughout this publication, “KPMG” refers to KPMG International, a Swiss cooperative that serves as a coordinating entity for a network of independent member firms, as well as for its member firms, including subsidiaries and sublicensees. KPMG International provides no professional services to clients; only its member firms do. Strana 4: KPMG’s Core Values The KPMG Way is our definition of who we are, what we do, and how we do it. Our core values lie at the heart of The KPMG Way. They define our culture and our commitment to the highest principles of personal and professional conduct. We lead by example—at all levels acting in a way that exemplifies what we expect of each other and our member firms’ clients. We work together—bringing out the best in each other and creating strong and successful working relationships. We respect the individual—respecting people for who they are and for their knowledge, skills, and experience as individuals and team members. We seek the facts and provide insight—challenging assumptions, pursuing facts, and strengthening our reputation as trusted and objective business advisers. We are open and honest in our communication—sharing information, insight, and advice frequently and constructively and managing tough situations with courage and candor. We are committed to our communities—acting as responsible corporate citizens and broadening our skills, experience, and perspectives through work in our communities. Above all, we act with integrity—constantly striving to uphold the highest professional standards, provide sound advice, and rigorously maintain our independence. Strana 5: Performance with Integrity Global Code Principles C O M M I T M E N T S Our People KPMG is committed to: • Treating everyone with respect and dignity • Respecting the privacy of its partners and employees • Fostering an environment in which partner and employee work/life balance can be achieved

95

• Providing a workplace that is free from discrimination, harassment, misuse of substances, and unsafe conditions Our Organization KPMG is committed to: • Upholding member firms’ and individuals’ responsibilities for professional development • Exercising care in the use of assets and resources • Observing rigorous standards of client and engagement acceptance • Applying appropriate KPMG methodologies and procedures • Remaining vigilant in the application of risk management and other applicable policies • Preserving KPMG’s brand and reputation by avoiding actions that would discredit the organization Our Member Firms’ Clients and Markets KPMG is committed to: • Acting lawfully and ethically, and encouraging this behavior in the marketplace • Delivering quality service to clients in line with qualifications, professional commitments, and engagement terms • Maintaining independence and objectivity, and avoiding conflicts of interest or undue influence • Preserving client and business confidentiality and privacy • Promoting member firms’ services honestly and competing fairly Our Communities KPMG is committed to: • Acting as a responsible corporate citizen and following high standards of ethical conduct around the world • Teaming with other businesses and with charitable organizations to create stronger communities Strana 6: Responsibilities INDIVIDUAL RESPONSIBILITIES Each KPMG partner and employee is personally responsible for following the legal, professional, and ethical standards that apply to his or her job function and level of responsibility. You help fulfill your responsibility to act with integrity when you: Stay Informed. Each KPMG partner and employee is expected to be familiar with applicable laws, professional standards, and KPMG policies that apply to his or her specific job function and level of responsibility. This includes participating in appropriate training sessions, taking the time to read communications, seeking further information through KPMG resources, and consulting with others when necessary. Stand Firm. No matter how strong the pressure from internal or external sources to perform and meet goals, partners or employees should never compromise KPMG’s values or standards to meet those goals. Take Ownership. KPMG’s reputation for integrity impacts everyone, and it can be damaged by anyone. This means that all partners and employees should incorporate the principles of the Global Code into their daily activities. Adherence is endorsed and monitored by the leadership of each member firm.

96

Surface the Issues. Every voice counts. Speak up if something does not seem right. Direct your concerns to the appropriate resource in your member firm and offer suggestions for improvement. Consult with Others. No one is expected to know it all. KPMG provides numerous resources to answer questions, whether they are related to a client engagement or an internal matter. Partners and employees should also be aware of the situations in which KPMG and professional standards require consultation. Strana 7: MANAGEMENT RESPONSIBILITIES It is of particular importance that those with management responsibilities lead by example and act with integrity, making ethical behavior a cornerstone of conduct at KPMG. If you lead or manage others, you should: Be a positive role model by showing what it means to act with integrity. • Ensure that others have the knowledge and resources they need to adhere to KPMG’s standards. • Set clear, measurable, and challenging goals that promote ethical behavior. • Enforce KPMG’s standards consistently and fairly, and promote compliance with those you lead. • Respond appropriately to those who raise questions and concerns in good faith. • Be prepared to be held personally accountable for your own integrity shortcomings as well as those of the people you lead. Ethics Checklist When making a decision or following a directive, ask yourself: • Does my action comply with the spirit and letter of KPMG policy and applicable law? • Is my behavior consistent with KPMG’s core values and ethical or professional standards? • Does my decision reflect the right thing to do? • Is my decision being driven by responsible professional judgment? • Would I feel confident that I could explain my decision if it were made public? Be attentive: • Stay informed about the ethical and legal standards that apply to your job activities. • Know whom to ask if you are unsure of the right thing to do. • Speak up if you have a concern. • Get help if you need it. Strana 8: Getting Help WHEN TO GET HELP You should seek advice when you are unsure about an appropriate legal or ethical course of action. This would include situations when: • Applicable policies seem difficult to interpret. • Relevant laws or professional practice rules are complex. • You have limited experience dealing with the subject matter. • Differences of opinion make the course of action unclear. • Potential actions or decisions make you uncomfortable.

97

You are also expected to report potential or suspected violations of KPMG policy or applicable laws, regulations, or professional standards. This includes situations when you know or suspect member firm partners or employees, clients or parties associated with clients, or suppliers, subcontractors, or other third parties associated with the organization are engaged —or may be about to engage —in illegal or unethical activity. WHERE TO GET HELP There are many avenues available to you for getting help, and you should select the ones you think are most appropriate given the situation. Remember that KPMG or professional standards may require consultation in certain situations. Your supervisor, line manager, or performance manager is a good place to start. Other resources available within your member firm include your engagement partner, human resources professionals, internal legal counsel, ethics and independence partner, or risk management partner, as applicable. Additionally, you may access regional or global sources for help or advice, or to report concerns, when necessary. These resources include your regional risk management partner and Global Risk Management (GRM). Partners and employees are also encouraged to consult their member firm Code of Conduct, if applicable, which may provide additional guidance and resources. For more information on the KPMG Global Code of Conduct, please visit www.kpmg.com.

98

Příloha 4 Text etického kodexu podniku PricewaterhouseCoopers International Strana 1: 376 Jednáme profesionálně. Poskytujeme služby a vystupujeme tak, abychom vždy zachovali dobré jméno firmy i našich klientů. Respektujeme lidi a prostředí kolem nás. Chováme se zodpovědně vůči společnosti. Spolupracujeme s kolegy a vymýšlíme lepší cesty k dosažení cílů. Vždy bereme v úvahu etické chování při všech krocích, které podstupujeme. Toto jsou základní zásady filosofie firmy, které jsou vyzvednuty v Etickém kodexu.* Uplatňování firemních hodnot v praxi Usiluj o dokonalost. Hodnota a kvalita našich služeb překonává očekávaní našich klientů. Dokonalosti dosahujeme důrazem na inovační přístup, učení se a motivaci. Rozvíjej týmovou práci. Nejlepších výsledků dosahujeme spoluprací s kolegy a s klienty. Základem kvalitní týmové práce jsou dobré vztahy, vzájemný respekt a schopnost sdílet. Podporuj prvenství. Jsme vždy o krok napřed – při práci s klienty a se zaměstnanci i při hledání nových nápadů a myšlenek. Předpokladem prvenství je odvaha,vize a osobní integrita. *connectedthinking Strana 2: Etický kodex PricewaterhouseCoopers (PwC) je mezinárodní sítí předních poradenských společností. Poskytujeme auditorské, daňové a poradenské služby veřejným i soukromým organizacím v různých průmyslových odvětvích. Spojení znalostí, zkušeností a nápadů více než 146 000 pracovníků ve 150 zemích nám umožňuje získávat důvěru veřejnosti a zvyšovat hodnotu podnikání pro naše klienty a jejich vlastníky. Jako auditoři významným způsobem ovlivňujeme vývoj na světových kapitálových trzích. Vážíme si toho, že svou prací pomáháme zvyšovat transparentnost, důvěryhodnost a zásadovost obchodních aktivit. Chceme-li být i nadále úspěšní, musíme se neustále rozvíjet a zdokonalovat – jako jednotlivci i jako celá organizace. K tomu nám pomáhají naše základní hodnoty – dokonalost, týmová práce a prvenství. Při své práci se vždy řídíme profesními standardy, zákony a dalšími právními normami jakož i vnitřními předpisy PwC. Tato pravidla ale nemohou postihnout veškeré situace, jež mohou při naší práci nastat. Proto jsme vytvořili Etický kodex, který platí pro všechny zaměstnance, partnery a organizace sítě PricewaterhouseCoopers. Kodex vychází z našich hodnot, pomáhá nám je realizovat v každodenní praxi a přispívá k naplnění principů PwC Experience. Společnosti PwC v jednotlivých zemích si v souladu s tímto kodexem mohou vypracovat dodatečná pravidla, která zohlední jejich specifické potřeby. Strana 3: Každý zaměstnanec PwC je povinen dobře znát pravidla obsažená v Etickém kodexu i hodnoty, z nichž tato pravidla vycházejí, a rozumět jejich významu. To však nestačí – je nutné chápat a dodržovat nejen literu, ale i ducha tohoto Kodexu a podporovat v tom i ostatní. Každý z nás by se proto měl při jakýchkoli pochybnostech a nejasnostech poradit 376

Strany, které nejsou uvedeny, neobsahují text.

99

s osobou zodpovědnou za oblast etiky. Ačkoli Etický kodex poskytuje řadu pravidel a doporučení týkajících se zásad osobní integrity a etického jednání v pracovním životě, nemůže postihnout všechny situace, do nichž se každý z nás může dostat. Nemůže nahradit naši osobní odpovědnost, povinnost užívat vlastní úsudek a v případě potřeby se poradit o vhodném chování a postupu. Je také třeba využívat i další informační zdroje a podpory kolegů, kteří mají v PwC etiku a profesionální jednání na starosti. Naše síla spočívá ve schopnosti sdílet znalosti a zkušenosti. Síť PricewaterhouseCoopers zahrnuje jakýkoli subjekt, který je oprávněn provádět svou činnost pod názvem PricewaterhouseCoopers nebo jeho částí, a který je pod přímým nebo nepřímým podstatným nebo rozhodujícím vlivem některého subjektu PricewaterhouseCoopers nebo je s ním jiným způsobem spojen (popřípadě přidružen k jakémukoli jinému subjektu v rámci PricewaterhouseCoopers či s ním spojen), popřípadě subjekty spolupracující s celosvětovou sítí PricewaterhouseCoopers, přičemž výraz „subjekt“ nebo „subjekty“ zahrnuje obchodní společnosti, sdružení nebo jiné subjekty se sídlem kdekoli na světě. Strana 4: Zachovat dobré jméno PricewaterhouseCoopers • Naši klienti a zaměstnanci spoléhají na odborné kvality a důvěryhodnost PwC a tyto vlastnosti jsou základem naší profesionální pověsti. Je naší povinností jednat vždy tak, abychom zachovali a podpořili dobré jméno PwC. • Chceme pracovat pouze pro klienty, jimž můžeme nabídnout dostatečně kvalitní služby, kteří si cení spolupráce s námi a jejichž působení je v souladu se zákony i morálními zásadami. • Vystupuje-li kdokoli z nás v situaci, v níž může být důvodně pokládán za zástupce PwC, měl by zpravidla vyjadřovat jen stanoviska PwC a nikoli své vlastní postoje. • Veškerý majetek PwC a jeho klientů, ať už jde o hmotné, duševní či elektronické vlastnictví, používáme zodpovědně, v rámci své pracovní činnosti a vždy přitom dodržujeme zákony a oprávněný účel využití. Strana 6: Jednat profesionálně • Odborné služby poskytujeme v souladu s pravidly PwC a s příslušnými odbornými a profesními standardy. • Nabízíme pouze služby, které jsme schopni poskytnout, a snažíme se splnit nejméně to, k čemu jsme se zavázali. • Chceme být nejúspěšnější, ale nikdy ne na úkor platných zákonů a etických zásad. • Plníme své smluvní povinnosti, informujeme své klienty pravdivě a za své služby si účtujeme přiměřenou cenu. • Respektujeme důvěrnost informací a soukromí svých klientů, zaměstnanců i dalších obchodních partnerů. Pracujeme v souladu s platnými právními předpisy, směrnicemi a profesními standardy, a vždy zachováváme příslušný stupeň důvěrnosti a soukromí. • Vyvarujeme se střetu zájmů. Pokud zjistíme, že by mohl nastat, a známe opatření, která by mohla dostatečně ochránit zájmy zainteresovaných stran, pak tato opatření provedeme.

100

Strana 7: • Chráníme svou nezávislost. Dodržujeme právní předpisy a profesní standardy, které nám pomáhají zachovat si nezbytnou míru objektivity, díky níž získáváme a posilujeme důvěru klientů a dalších subjektů v naše služby. Snažíme se tak zabránit tomu, aby naše nezávislost byla ohrožena či aby vznikl dojem, že je ohrožena. Věnujeme pozornost všem okolnostem, které by mohly snížit naši objektivitu nebo vyvolat takové zdání. • Pokud se dostaneme do složité situace či do situace, která může způsobit PwC obtíže, poradíme se o vhodném postupu s kompetentními pracovníky společnosti. Při těchto konzultacích dodržujeme příslušné odborné a administrativní postupy. • Je pro nás nepřípustné, abychom požadovali, přijímali, nabízeli, slibovali nebo dávali úplatky. Tento zákaz zahrnuje i drobné oficiální platby za urychlení administrativního procesu, pokud nejsou dopředu výslovně povoleny. Strana 8: Vzájemný respekt • Se svými spolupracovníky, klienty a všemi obchodními partnery jednáme s respektem, důstojně, čestně a zdvořile. • Ceníme si různorodosti svých pracovníků a považujeme ji za konkurenční výhodu, kterou je nutno podporovat a rozšiřovat. • Zásadně se vyvarujeme jakékoli diskriminace, odplaty a obtěžování na pracovišti. • Snažíme se vyvažovat pracovní vytížení a soukromý život a pomáhat v tom i ostatním. • Neustále usilujeme o zlepšování svých schopností a dovedností. • Dbáme na bezpečné pracovní prostředí. Strana 10: Společenská zodpovědnost • Podporujeme ochranu základních lidských práv a nepodílíme se na obchodních činnostech, které tato práva porušují. • Jednáme zodpovědně vůči společnosti a snažíme se přispívat k rozvoji svého okolí. V zemích, v nichž působíme, respektujeme místní zákony, zvyky a tradice. • Usilujeme o to, aby škodlivé dopady naší činnosti na životní prostředí byly co nejmenší. • Podporujeme charitativní a vzdělávací aktivity a veřejně prospěšnou činnost. • Pomáháme bojovat proti korupci a finanční kriminalitě v mezinárodním i místním měřítku. Strana 12: Naše zodpovědnost Etický kodex PwC stanoví, jak bychom měli jednat a postupovat v řadě situací, které mohou při výkonu naší práce nastat. Přiložený Pomocník pro etické rozhodování je doplňkem Etického kodexu a slouží jako návod pro řešení konkrétních problémů. Každý z nás je povinen důsledně a náležitě dodržovat Etický kodex a další závazná pravidla PwC a podporovat v tom i ostatní. Pokud se dozvíme o porušení Etického kodexu nebo budeme mít takové podezření, prošetříme situaci a podnikneme přiměřené kroky k nápravě. Všichni pracovníci PwC by měli informovat kompetentní osoby o svých pochybnostech ohledně dodržování Etického kodexu a měli by tak činit v dobré víře, čestně a s respektem. PwC bude rozhodně chránit své zaměstnance před možnými negativními důsledky takového oznámení. Nadřízení pracovníci jsou povinni řešit problémy, na které budou upozorněni.

101

Strana 13: Proti osobám, které poruší Etický kodex nebo jiná závazná pravidla PwC, bude zahájeno disciplinární řízení a v krajním případě mohou být propuštěni ze zaměstnání. Disciplinární opatření se vztahují rovněž na osoby, které nařídí či schválí porušení těchto pravidel nebo které o takovém porušování ví a přesto neprodleně nepodniknou kroky k jeho nápravě. Chceme, aby jednotlivé společnosti PwC vzájemně spolupracovaly a pomáhaly si při dosahování společných obchodních cílů. Pracovníci, kteří se s etickým problémem setkají během stáže či působení v zahraničí, by vždy měli respektovat zavedené postupy a zvyklosti země, v níž dočasně pracují. Pokud řešení, k němuž je místní pravidla zavazují, nepovažují za vhodné či dostatečné, měli by se obrátit na zodpovědné osoby ve své zemi. Problémem se pak budou zabývat vedení obou společností. Strana 14: Pomocník pro etické rozhodování Při rozhodování o tom, jak v určité situaci postupovat, vám pomohou tato doporučení a otázky: Uvědomte si, že určité události, rozhodnutí nebo situace mohou být problematické. Máte udělat něco, co by podle vašeho názoru mohlo být nesprávné? Je vám známo, že zaměstnanci či klienti PwC možná jednali nezákonně nebo neeticky? Musíte se rozhodnout a nejste si jisti, co je správné z etického hlediska? Dobře si promyslete, co můžete udělat. Shrňte a vyjasněte si svůj problém. Upřesněte si, v čem spočívá vaše dilema. Zvažte jednotlivé možnosti řešení a jejich důsledky. Uvažte, koho se vaše rozhodnutí dotkne. Porad’te se s ostatními. Rozhodněte o dalším postupu. Ujasněte si míru své zodpovědnosti. Přehodnot’te všechny podstatné skutečnosti a informace. Vezměte v úvahu příslušná pravidla PwC a profesní standardy. Vyhodnot’te možná rizika a pokuste se je minimalizovat. Promyslete si nejvhodnější postup. Porad’te se s ostatními. Znovu zvažte své rozhodnutí. Ještě jednou si přečtěte Otázky k zamyšlení. Posud’te své rozhodnutí vzhledem k hodnotám PwC. Ujistěte se, že jste zohlednili pravidla PwC, zákony i profesní standardy. Zjistěte, jaký mají ostatní názor na vaše řešení. Jednejte rozhodně. Sdělte zainteresovaným stranám své rozhodnutí a důvody, které vás k němu vedly. Poučte se ze zkušeností, které při tom získáte. Informujte o úspěšných řešeních své kolegy. Strana 16: Souhrn etických otázek k zamyšlení 1. Je mé jednání profesionální a v souladu se standardy PwC? 2. Je správné? 3. Je v souladu se zákony? 4. Může mít negativní důsledky pro mne nebo pro PwC? 5. Koho se může mé jednání dotknout (kolegů, klientů, mne samotného…)? 6. Styděl bych se, kdyby se o mém jednání dozvěděli ostatní? 7. Mohu najít řešení, které by nebylo eticky sporné?

102

8. Jak bych se cítil, kdyby se o mém jednání psalo v tisku? 9. Co by si o mém jednání mysleli lidé, které respektuji? 10. Mohl bych v noci klidně spát?

103