Karpathos Κάρπαθος 2014
Ostrov liduprázdných pláží, unikátních horských vesnic a nádherně modrého moře
Jan PTÁČEK
Karpathos – Κάρπαθος 11. 7. – 22. 7. 2014 © Jan Ptáček, 2014. Všechna práva vyhrazena. Tento text ani jakákoli jeho část nesmí být přetiskována, kopírována či jiným způsobem rozšiřována bez výslovného povolení autora. Úvodní slovo Letos se vydáváme na druhý největší ostrov Dodekanés. Na místo, kterému tolik nevládne turistický ruch a je zde úžasná příroda. Když vám řeknu, že letíme na ostrov Karpathos, budete mi závidět. 11. 7. – pátek Budík zvoní v jednu hodinu ráno. Měsíc se blíží k úplňku, venku tím pádem není taková tma. Na obloze jsou mráčky, teplota 14 stupňů celsia. Kufry máme sbalené a můžeme vyrazit směr letiště. V půl druhé nasedáme do auta a jedeme potemnělými uličkami. Cestou potkáváme pár aut, zřejmě se vrací z práce, zábavy nebo z dovolené. Na Ruzyň (rozuměj Letiště Václava Havla v Praze) přijíždíme ve 2:25. Přepážky na check-in máme až úplně vzadu. Fronty jsou krátké, ale zařadili jsme se do té pomalejší. Takhle to chodí vždycky. Dlouhou dobu se tam odbavovala jedna velká rodina, snad deset jich mohlo být. Jejich děti zlobily, vozily se na vozíku pro zavazadla a na druhou hodinu ranní byly moc akční. Za námi dva páry manželů, věk čtyřicet až padesát, řešili, jak vlastně vybrali hotel a kolik kde mají doma schovaného alkoholu. Sedadla máme rezervovaná předem – prémiová místa v první řadě, sedadla 1E a 1F. Kufry dohromady váží jenom 26,4 kilogramů, takže jsme se do limitu vešli. U check-inu dvě dámy, odbavení kufrů je u nás vždy rychlé, nevím, co tam tak dlouho ti lidé dělají. Na pasové kontrole prázdno, a na té bezpečnostní vůbec nepípáme. Procházíme se tranzitním prostorem, kupujeme pití v automatu (je levnější než v jiných obchodech) a koukáme se po letadlech. Kromě nás letí letadlo ještě do Heraklionu a na Kos. Boarding začal ve 3:40 z gate D3. Letíme Boeingem 737 verze 700, poznávací značky OK-SWT. Nástup rychlý a celkově to dnes ubíhá hrozně rychle. Doufám, že dovolená tak rychlá nebude. Na prvních sedačkách máme spoustu místa na nohy, je to úžasné, můžete si dát nohu přes nohu nebo nohy natáhnout dopředu. Vidíme na dveře, sedadlo letušek a vedle nás vůbec nikdo nesedí, ani v první řadě vlevo. Pravá část letadla je ale správná volba, cestou nám nebude svítit do okénka sluníčko. Vedoucí kabiny se jmenuje Olga, a ještě jsou na palubě další dvě letušky. Letuška Alena předvádí v přední části letadla demonstraci záchranných prostředku. Pozemní technik se baví s Olgou, že má dnes noční a pravděpodobně se chystá na dovolenou nebo si užít volno. A pak se loučí s technikem slovy „tak se mějte pěkně“ a zavře dveře. Po dalším příkazu zašupuje dole na dveřích petlice a dává oranžovou pásku přes průzor. Do palubního mikrofo-
1
nu hlásí z předepsaných manuálů. Neustále očkem pokukuje ven, jestli není něco potřeba. Při povídání sedí a papíry má opřená o stehna. Push back1, technik odchází a my se rozjíždíme. Na dráze ani nezastavujeme, hned startujeme. Kapitán Ladislav Franc (ze Slovenska) dlouho hovoří. Box 1: Trasa letu Praha – Karpathos Praha – Vlašim – Brno – Bratislava – Maďarská hranice – Srbsko – Bělehrad – Bulharská hranice – Řecko (průlet mezi Kavalou a Soluní) – Limnos – směr letiště Karpathos Plánovaný přílet: 8:05 (EET) Snídaně teplá, od jiného dodavatele, bez červených podtácků a hrníčků. Hroch už se asi nekamarádí s Travel Servicem. K jídlu jsou míchaná vajíčka se šunkou, brokolice a bramborové nočky, bageta a jako zákusek mřížovaný koláč. Na prvních sedačkách je snídaně přímo královská. Z kabiny vychází ven kapitán, povídá si s Olgou. „Za chvíli za tebou přijdu a přinesu ti kafíčko“ říká Olga. Kapitán starší, brýle na čtení, na krku visačka s pracovní kartou. Čteme si Travel magazín, Lidovky a bulvár Blesk. Nic nového pod sluncem. Do Řecka je oblačno, nad ním jasno, krásné a ideální počasí. Moře se objevuje kolem šesté hodiny. Nad Karpathosem, přesněji teda nad vodou, je spousta mraků a opar, do kterého vlétáme při přistání. Letuška se ještě před přistáním upraví, vezme si ovocný bonbon, sedne si na sedačku a zavře oči. Vynoříme se z oparu, končí moře a dosedáme na letiště Karpathos. Zpětný tah, k budově přijíždíme velice brzy, žádné dlouhé pojíždění. Okamžité přistavení schodů. Olga pozdraví Řeka „Kaliméra“, vyřídí s ním papíry, ten pak jde do pilotní kabiny. Po zastavení na mě kápla ze schránek nad hlavou kondenzační kapka z klimatizace. Skvělé! Vystupujeme mezi prvními, okamžitě na nás dýchne teplý a vlhký řecký vzduch. Přistaven je stařičký autobus, nasedáme a veze nás malý kousek k letištní boudě, chtěl jsem říct k budově. Souběžně s námi přijíždí první várka kufrů. Ty naše se dostavují až v druhé várce. Paní, co dozoruje na letišti, nás hned nahání dovnitř, nechce, aby se jí někdo producíroval na ploše. Na záchody fronta (jako pokaždé), vyčkávám na vhodnou chvíli. Po opuštění příletové haly nás čeká naše delegátka Alice. Dává nám informační letáček a navede nás k bílému autobusu číslo devět. Jsme kompletní, přichází delegátka, spočítá nás a můžeme vyrazit. Od rovné plochy kolem letiště pomalu stoupáme do hor. Kolem jsou vesměs kopce, skály, frygana2 a step. Nalevo od nás je vidět první horská vesnička se jménem Piles. S autobusem zajíždíme do letoviska Amopi, kde vystupují první lidé. Z Amopi pokračujeme do Pigadie. Tam vystupují lidé u hotelu Baywatch a pak už je náš hotel Venezia. Kufry si bereme jako poslední, protože jsou až úplně vzadu. Jdeme na recepci, kde okamžitě dostáváme klíče od pokoje 111. To je nečekané, to se nám stálo při ranním příletu poprvé. Paní recepční je moc milá a směruje nás po schodech do prvního patra.
1
Push back = vytlačení letadla od stojánky. Frygana = izolovaně rostoucí polokeříky ve štěrbinách vápencových a dolomitových skal. Vytrvalé byliny přežívají nepříznivé období zatažené v oddencích či hlízách. (dle Zelený V. (2012): Rostliny Středozemí: s 39. – Praha.) 2
2
Box 2: Hotelový pokoj Pokoj je velký a prostorný, se spoustou skříní a dalších úložných prostorů. Balkon menší s výhledem na bazén, zahradu i hory. Standardní vybavení – fén, lednička, klimatizace, jedna velká skříň a skříňová sestava, toaletka a noční stolky. Koupelná normální, sprchový kout se závěsem. Trezor v ceně, ale najít červené tlačítko, to je teda něco (na boku dvířek zevnitř). Na balkónových dveřích síť proti hmyzu a rolety. Na balkoně květináče s rostlinami. Posedávají na nich vrabčáci a čekají, co dobrého dostanou. Po vybalení věcí se jdeme podívat po okolí, zjistit heslo na Wi-Fi, obhlédnout terén a nezbývá nic jiného než se jít koupat na pláž. Pláž je oblázková písečná s normálním vstupem do vody, velká, málo lehátek a lidí, hodně místa. Voda tak akorát, cca 25 stupňů celsia, čistá a průzračná. Odpočíváme, jsme hrozně unavení. Odpoledne jsme vyzkoušeli bazén a pak jsme se šli na dvě hodiny natáhnout a spíme. Kolem půl čtvrté jdeme směr Pigadia, do mini marketu nakoupit pití a něco na povzbuzení. Cestou potkáváme bagr, někdo snad v tomhle teple pracuje? Na silnici jsou vyfrézované kusy asfaltu a vše je označeno kuželem. Nakupování nám zabralo asi půl hodiny, poté se jdeme zchladit do moře. Plánovaná schůzka s delegátkou se odsouvá, z původní půl sedmé na půl devátou, kvůli zpožděnému letadlu z Prahy. Na večeři jdeme v sedm hodin. Přichází číšník, objednáváme si bílé víno, on nám k tomu přinese celou lahev vody. Večeře formou bufetu. Každé jídlo je popsáno, aby strávník věděl, co bude konzumovat. Jako předkrm řecký salát s olivami, které mají hrozně málo dužnaté části, ale jsou výtečné. Hlavní chod je vepřové maso ve smetaně, brambory a tzatziki. Dezertem je čokoládová zmrzlina a meloun. Obsluha umí některé české fráze – „děkuji, prosím, voda“. Večeří se venku u bazénu a tak ještě někteří vytrvalci plavou, cákají a dovádějí. Že nemají hlad? Po jídle procházka kolem hotelu na vytrávení. Mají zde zasazenou albízii růžovou, která nádherně kvete, a jejími plody jsou lusky. Pofukuje větřík, sem tam se na obloze ukáže nějaký mráček. V půl deváté informační schůzka s delegátkou a trvá asi do čtvrt na deset. Informace o ostrově, výletech a autech. Čerpací stanice jsou na ostrově pouze tři a všechny okolo Pigadie. Elektřinu si ostrov vyrábí sám. A k tomu mu slouží malá naftová elektrárna blízko hlavního města, větrné elektrárny a sem tam sluneční kolektor. Autobusy v jízdním řádu mají pouze napsaný čas odjezdu a příjezdu, u ostatních zastávek si to člověk musí připočítat. Autobusové zastávky tu většinou nejsou, na řidiče si musíte mávnout. Jediné autobusové nádraží je v Pigadii. Jedná se o prašnou plochu, na které stojí autobusy. Kromě toho je tam bouda a cedule s příjezdy a odjezdy (a dokonce i elektronická informační tabule). Potraviny a ostatní věci se přivážejí z Rhodosu nebo z pevniny. Voda na ostrově není pitná, teče pouze užitková. Pitná voda se čepuje u kamenných pítek na ulicích nebo si ji kupujete balenou. Ještě zde není hlavní sezóna, ten největší boom zažívá ostrov až v srpnu, kdy přijíždí spousta Italů. Co se týče národnostního zastoupení turistů, tak nejvíce je na ostrově právě Italů a Skandinávců. Kromě nich Němci a Češi. A bankomaty? Pouze v hlavním městě. Ostatní spolucestující mají problém s trezorem (jako my – najít červené tlačítko, oni to vzdali, my ne). Nikdo si dokonce 3
nezjistil heslo na Wi-Fi (kromě nás, čekám na výsledky zkoušek). Ale zato jsme asi jediní, kteří si ještě nevyzvedli pasy na recepci. 12. 7. – sobota Ráno vstáváme v půl deváté a chystáme se na snídani. Na snídani je obvyklý výběr, jíme u červeného ibišku. Fouká a je jasno. Vyzvedávám pasy na recepci, naštěstí jsme nebyli poslední, ještě tam nějaké ty doklady byly. Rozhodujeme se, že se vydáme směrem do Pigadie, obhlédneme město, mini i supermarkety a také si zjistíme, jak dlouho nám bude trvat cesta. Po levé straně, směrem k moři jsou ruiny raně křesťanské baziliky Aphoty. Je to celé oplocené malým plůtkem i s cedulkou ministerstva kultury. První naší zastávkou je supermarket Cash and carry, majitele Makrise, českými delegáty nazývané Makro. Zdejší ceny jsou nízké, ale nejsou tu žádné chlazené či mražené věci (proto je to zřejmě levné – nemusí platit za elektřinu). Tento obchod naleznete hned za říčkou, která je překlenuta mostem. Ten tu v letním období najdete, říčku nikoliv. Na levé straně břehu roste skočec obecný, jedovatá to rostlina. V supermarketu nakupujeme koření, jogurty a pití na cestu. Ze střechy nákupního domu je pěkný výhled jak na přístav, tak i směrem k našemu hotelu. Zákaz vstupu tam nebyl, nikdo kolem nešel, tak proč nevyužít tak krásné vyhlídky (třeba jednou na střeše budou další obchody). Předposlední zastavení je v Tourist shopu, kde kupujeme známky a pohledy. V půl dvanácté se vracíme do hotelu a jdeme se koupat na pláž. Nejlepší přístup do moře je jen v jedné části, kde jsou normální kameny. Na ostatních místech jsou velké ploché kameny, skoro bych řekl, jako kdyby někdo vylil beton do moře. To opravdu klouže a na vstup do moře to není moc příjemné. Hodně fouká, ale vlny nejsou téměř žádné. Směrem na sever je mělká laguna, lehce oddělená od moře a tam snad má voda 40 stupňů celsia. Plavou tam malé, ale velice rychlé ryby. Občas se slunce schová za mrak., který přijde z vnitrozemí. Stín na pláži proti spalujícímu slunci nám poskytuje pár tamaryšků. Když hodně zafouká, tak na nás vítr vrhne peeling písku, zasype osušku i časopis. Nad horami se dělají další a mnohem větší mraky. Přišla italská rodina a ta jejich holčička se snad ani neumí vysmrkat, protože neustále popotahuje. Večeře jako každý jiný den. Místo bílého vína zkoušíme červené. Dnes výborné pasticcio, smažené rybičky, tzatziki a mleté maso. Po večeři se vydáváme do obchodu pro známky, protože prodavač v Tourist shopu nám prodal známky 0,2 Euro za 1 Euro a známky 0,2 Euro jsou nám na pohled na nic, řečeno slušně. Řešit to s ním nebudu, měl jsem si to uvědomit dřív, když je hrabal pod pokladnou a dlouhou dobu je nemohl najít. Cestou potkáváme místní policii. Stáli u silnice, jakože kontrola. Jeden seděl za volantem a druhý si hrál s mobilem. Za chvilku už jeli kolem nás zpět do hlavního města. Při nakupování najednou zvoní telefon, Maria z autopůjčovny, že pro nás má auto už dnes, protože zítra ráno by nemohla. Já osobně moc nerozumím, ani když se telefonuje v češtině, natož telefonovat v angličtině, ale nějak se to vždy domluví. Prvně ji říkám, že do hotelu dorazíme za deset minut, ale ona se ptá, kde jsme, že pro nás přijede. Tak čekáme, nic a nikoho nevidíme, už se chystáme jít směrem do hotelu, když v tom volá Maria, že stojí vedle hotelu Konstantinos palace, už ji vidíme a ona nás. Omlouváme se, ona se ptá, co jsme nakupovali a kde máme tašky. Odpovídám jí, že pouze známky a k tomu nějaké drobnosti. Vezme nás zpátky do hote4
lu, protože tam máme peníze a bude tam klid na to, to všechno sepsat. Nevím proč, ale sedáme si oba dozadu a ona na nás, že není „taxi driver“. Kromě toho se nás ptá, jestli jsme na Karpathu poprvé a jak se jmenuji. Vyhodí nás u hotelu a jede natankovat plnou nádrž. My si jdeme zatím pro peníze a doklady a čekáme na ni na recepci. Sepisujeme obecné formality, chce dokonce adresu do České republiky (aby měli kam přijít pokuty). Během sepisování ji tak dvakrát zazvoní telefon, jeden hovor vyřizuje, druhý utíná. Vyndává mapu a zaškrtává benzinky, kde máme tankovat. Určitě můžeme tankovat u té v blízkosti letiště a pak na té druhé, směrem od Pigadie. Na té první tankovat nemáme, tam prý benzín ředí. Zaškrtává pláže a místa, kam můžeme a kam nesmíme, kde je špatná silnice. Na východním pobřeží jsou silnice úzké a sotva se tam vleze jedno auto. Na západním pobřeží jsou široké, „no problem“. Míst, kam nesmíme, je celkem málo. Je to jen pár pláží na východním pobřeží (určitě jsou krásné a liduprázdné, ale jak se později ukázalo, takové jsou i pláže normálně přístupné). Ukázka auto, co je, kde je. Skvělé je, že natankovala plnou nádrž a není to jako na jiných ostrovech, kdy dostanete nádrž poloprázdnou. Prý ale ukazatel neukazuje plnou, ale plná tam je. Můžeme si to klidně ověřit. Dokonce měla sebou vytisknutou naší e-mailovou konverzaci, aby věděla od kdy, do kdy máme půjčené auto. Paní Maria působila příjemně už v e-mailu a milá byla i ve skutečnosti. Hlavně hodně profesionální, ukázala všechno o autě i ostrově. Před hotelem na ni čekalo jiné auto, které ji odvezlo zpět do Lefkosu. Box 3: Půjčené auto Fiat Panda stříbrné barvy Poznávací značka: MYZ 2009 (dobře se pamatuje) Cena: 264 Euro Myslel jsem si, že když je dnes klidný a odpočinkový den bez auta, tak nebudu mít co zaznamenávat do deníku, ale připadá mi, že neustále něco přepisuji a zapisuji. Napsali jsme pohledy a zítra je hodíme do schránky, kde si je snad v pondělí vyberou. 13. 7. – neděle Kočka pije z bazénu chlorovanou vodu (jako kdysi ty naše). Italská rodinka. Děti (no puberťáci) si sednou ke stolu a rodiče je obskakují. Také bych se tak chtěl mít. Budeme to muset zavést. Pan spolucestující se ptá, jestli nevím, jak dopadl fotbal. Odpovídám, že nevím (a ani mě to nezajímá). Taky řešit fotbal na dovolené. Po snídani se rozhodujeme, kam se vlastně dnes vydáme, protože jsme to nestihli večer naplánovat. Volba padá na jih ostrova, který není tak kopcovitý a alespoň se tam rozjezdíme. A máme jednoduchý směr - letiště a navigátor to nebude mít těžké. Hned za Pigadií špatně odbočíme, ale jedeme docela hezkou cestou, takže nám to nevadí. Auto otáčíme u místních koček. Na další větší křižovatce se dáváme doprava, ani nevím, jestli tam byla směrovka (na devadesát procent ne). Snažíme se držet jedné silnice, míjíme odbočku na Amopi a Menetes. Před letištěm je dlouhá a rovná silnice, kde zřejmě poprvé a naposled řadíme stupeň číslo pět. Na pravé straně jsou fóliovníky na pěstování zeleniny, před námi se objevuje jižní konec ostrova Karpathos.
5
Koupat se budeme na pláži Diakoftis, která je hned pod letištěm a má tam být příjemné koupání. K ní vede prašná a kamenitá cesta, lemovaná macchií3, fryganou a letištním oplocením. Na plotu je napsaná cedule, zakazující vstup a vyhrožující armádními psy. Zastavujeme na parkovišti a jdeme na pláž. Příjemně tu fouká, voda je blankytně modrá a vlnky jsou mírné. Pláže jsou v této lokalitě vlastně dvě. Jedna, směřující na jih (když zahnete z parkoviště doprava) je převážně písečná, s růžovým pískem a bílými mušličkami, vstup je pozvolný a voda je křišťálově modrá. Na levé straně je porost rostliny Posidonia oceanica, lidmi zařazovaná k nějakým řasám, ale je to jedna z mála cévnatých rostlin žijících v moři. Druhá pláž je od parkoviště nalevo, ta je převážně oblázková, vstup do vody je prudší, voda čistá, o trochu chladnější a je tu o poznání méně lidí. Další rozdíl je, že na té první vidíte letadla jenom vzlétat (a to ještě hodně daleko) a na té druhé je vidíte přistávat (hodně zblízka). Vyzkoušeli jsme obě a jsou opravdu úžasné. Odměnou nám byla i přistávající letadla. Jeden větší Boeing a jedno menší turbovrtulové od Aegen airlines. Vzlétající letadla jsme pouze slyšeli. Stín naleznete pouze pod slunečníky, jinde ho nehledejte. Dnes je ale polojasno, řekněme oblačno a tak slunce každou chvíli překryje velký mrak (přesto jsme se trochu připálili). Ve tři hodiny máme sluníčka dost a jedeme hledat další pláž, kde by bylo trochu stínu. Původně jsme si mysleli, že ještě někde na jihu, ale byli zde převážně surfaři a větší vlny. Volba padá na vyhlášené středisko Amopi, kam se jedeme podívat a vykoupat. Cestou zastavujeme, fotíme, točíme a kocháme se okolní krajinou. Kozy se pasou na keříkách, sem tam projede nějaké auto, ale na silnici jsme téměř sami. Mraky se už se přestaly tvořit a je jasné počasí. Odbočujeme doprava do Amopi, kde parkujeme na parkovišti mezi druhou a třetí pláží, u taverny a kostelíku. Zde jsou totiž pláže tři a mnoho dalších malých a roztroušených. Z těch tří hlavních zkoušíme tu prostřední. Všechny jsou plné lehátek, lidí tak akorát, ale víc než v Pigadii nebo na Diakoftis. Voda čistá, pláž písečná, dál od pláže jsou velké kameny. Po ochlazení rozpálených těl jdeme na procházku kolem kostelíku, kde se nám odkrývají nevídané výhledy na městečko Amopi, moře a celý záliv. Kostelík je typicky řecký, s modrou střechou. Cestou zpět jsme zapomněli dvakrát odbočit, nebyla tu značka na Pigadii. Prvně jsem napsal, že to se nám stane ještě mockrát, ale změnil bych to na: budeme jezdit poslepu a bez mapy (to až po pár dnech, kdy už cesty znám jako svoje boty, na rozdíl od řidiče). Na parkovišti u hotelu není místo, parkujeme u pláže pod tamaryšky. Box 4: Jih a jihovýchod ostrova Pigadia – letiště: 34 minut a 19,9 km Pigadia – pláž Diakoftis: 34 minut a 20,9 km Pláž Diakoftis – pláž Akrotiri: 21 minut a 6,1 km Akrotiri – Amopi: 35 minut a 14,8 km Amopi – Pigadia: 22 minut a 12,4 km
3
Macchie = nízké křovinaté porosty, představující sekundární vegetaci po vykácení či vypálení lesa. (dle Zelený V. (2012): Rostliny Středozemí: s 34. – Praha.)
6
Každé jídlo je výborné. Kuřecí souvlaki s opečeným bramborem, mleté maso v těstíčku a spaghetti peperoncino. Jenom špagety, olivový olej, chilli, česnek, petržel a parmezán. Pěkně pálivé, ale výtečné. Večerní procházka směrem do města. Příjemně fouká a není vůbec žádné vedro. Kočka na mostě jí nějaké zbytky. Většina aut jede do hlavního města, zřejmě za zábavou. Taverny se pomalu plní a slunce zapadá za horami. V dálce vidím nějaké zvíře, vypadá to jako slepice, ale vyklube se z toho pes. V jedné zahradě mají slepice, ale jak obrovské. Z čeho jsou tak obrovské, to nevím. Večer s ouzem na balkoně. Postarší pán zalévá rostliny. Vedle nás si chystají víno a vodu na stůl, budou popíjet. Ostatní lidé také posedávají venku a vychutnávají si tento skvělý večer. 14. 7. – pondělí Kočka sedí pod stolem a v klidu si olizuje tlapky. Nikdo zde skoro není. Příval Italů nastává, až když my odcházíme. Paní recepční a majitelka zároveň, má dvě děti, babičku, která jí děti hlídá a vozí kolem bazénu. Její manžel vaří ve zdejší kuchyni. Ještě podle mě k nim patří ten starší pán, co zalévá rostliny. Podle mého názoru to bude manžel babičky, co vozí děti v kočárku a hlídá. Naším dnešním výletním cílem je vyhlášená pláž Apella. Nejedeme směrem do hlavního města, ale k vesnicím Aperi a Spoa. Míjíme benzinku, co šidí benzin (nikdo u ní není) a tu, která benzín „nepančuje“ (strojí fronta aut). Obě jsou to EKO a mají stejnou cenu (rok 2014 – 1,932 Euro). Vesničky Aperi a Volada objíždíme a podle směrovek se držíme na Apellu. Cestování na Karpathosu není těžké na navigaci, moc cest tu nevede a pokud špatně odbočíte, tak to brzo poznáte. Cestou potkáváme odbočku na pláž Achatu a Kyra Panagia (na tyto pláže se chceme také vydat a alespoň víme, kudy se vydat). Cestou jsou krásné výhledy na severní část ostrova, mraky nad horami a tmavě modré moře. Nahoře hodně fouká a na jedné zastávce na štěrkovém mini odpočívadle vidíme Apellu ze shora. Ukazatel má směrovou šipku vpravo na užší a klikatící se cestu (asfaltovou). Sjíždíme dolů a auto necháváme trochu výše, než je samotné parkoviště pro tavernu. Po betonových schodech scházíme na pláž. Potkáváme také rodinku Italů, jejichž děti se nechávají obsluhovat u jídla. Svět je malý a Karpathos obzvlášť (to se nám stalo ještě mnohokrát). Tak tři čtvrtě pláže zabírají lehátka, u přístaviště lodí jsou pak volná místa. Lidí je tu přiměřeně, volného místa je dost. Stín poskytují vysoké borovice na svahu hor. Pod nimi je písek, jinak je pláž celá oblázková. Vstup do vody je rychlý, moře je čisté a modré. Teplota je tak akorát. Je zde větrno a tomu odpovídající větší vlny. U jedné borovice jsou dva velké kameny, které leží blízko převisu, pod nímž odpočívají znavení turisté na osuškách. Nechci ani domýšlet, co by se stalo, kdyby se to nedej bože utrhlo. Na pláž přijíždí první menší výletní loď a je slyšet i český jazyk. S lodí přicházejí Vietnamky, nabízející masáž. Někteří lidé se nechají zlákat a na pláži pak voní směs bylin a masážních olejů. Po druhé hodině odpolední přijíždí druhá větší loď plná turistů. Pláž se zaplňuje a poskytovatelé služeb na obnovu zad opět nabíhají. Po třetí hodině se rozhodujeme, že máme dost pláže plné turistů s lodí a přesouváme se na jinou pláž (na kterou, no to se rozmyslíme cestou). Cestu však zablokoval linkový auto7
bus společnosti K. T. E. L. Karpathos. Nemůže se vytočit, kola se mu protáčejí a cestu mu ztěžuje zaparkované auto. Pod autobusem stojí auto taxislužby, které chce zaparkovat na parkovišti, které autobus blokuje. Prvních pět minut se z toho nějak řidič autobusu snaží dostat, ale kola mu prokluzují na zbytcích písku. Na pomoc mu přichází taxikář a společnými silami se jim podaří vyjet. Přitom se snažili popostrčit stojící auto, aby mohl řidič lépe manévrovat. Autobus nabírá cestující, taxikář parkuje a my se můžeme pomalu rozjet. Po chvíli autobus znovu zastavuje, řidič vychází ven, obchází autobus a kouká se na spodek vozidla. Auto za námi netrpělivě troubí. Vedle autobusu je naštěstí místo tak pro jedno auto, takže jsme se rozhodli ho objet, protože by to mohlo být ještě na dlouho (třeba tam autobus stojí dodnes s plačícím a zoufalým řidičem). Prvně jsme chtěli na pláž Kyra Panagia, ale rozhodli jsme se ji nechat na později a vybíráme si tu druhou – Achatu. V Aperi jedeme kolem dvou stadionů – jednoho fotbalového a jednoho atletického. Box 5: Sport na Karpathu Hlavním a oficiálním sportovním týmem ostrova Karpathos (i v řecké lize) je klub DP Poseidon Karpathos. Kromě něho, má každá vesnice svůj sportovní klub (např.: fotbalový tým Apollo Volada, který byl založen v roce 1924 a hraje v barvách zelené a bílé). Největším týmem je A. S. Proteas Aperi, který několikrát vyhrál ligový pohár. Každé léto se všechny týmy účastní utkání ve fotbale. Vedle dětské fotbalové ligy se postupně vybudovává pozice organizovaného basketbalu. Velké sportovní zařízení najdete v Aperi. Jedná se o městský stadion, který v roce 2002 hostil atletické hry v Egejském moři. Další fotbalový stadion naleznete u vesnice Volada, kde je ještě malý plácek pro basketbal. Ani na tenis nesmíme zapomenout a ten si můžete zahrát ve vesnicích Menetes, Spoa, Othos a Arkassa, protože tam mají tenisový kurt. (volně přeloženo a upraveno z: http://el.wikipedia.org/wiki/Κάρπαθος) Achata je menší oblázková pláž mezi skalami, moře modré a klidnější. Počet lidí normální, hlavně místní Řekové a Italové. Kolem páté hodiny přicházejí nějací mladí Řekové a pouštějí si nahlas záznam z videa. Čas odejít. Hodně lidí se kolem nás také balí. Box 6: Severovýchod ostrova Pigadia – Apella: 45 minut a 17 km Apella – Achata: 37 minut a 18 km Achata – Pigadia: 20 minut a 10 km Po 101,5 km: dotankování (7,78 l – 15 Euro) Obsluha benzinové pumpy je rychlá, vezme klíčky, otevře, nastrčí tankovací pistoli, zaplatíte, on vytáhne tlustý balíček bankovek a z toho vám vrátí. Pak podá klíčky a chystá se na další auto. U hotelu opět není místo na zaparkování, jedeme pod tamaryšky. 8
Dnes na večeři skvělé těstoviny, zapečený sýr a mnoho dalších dobrot. Hudba není moc řecká, což je škoda. Po večeři jdeme do centra hlavního města. Teda, nejprve se k němu přiblížíme autem, které necháváme zaparkované u řeky (která tam není, takže záplavy nehrozí) a poté jdeme pěšky. Cestou do centra potkáváme zmiňované autobusové nádraží, kde stojí plno autobusů, starších i novějších, na prašném plácku s tabulí odjezdy/příjezdy. Procházíme ulicí 28. Října, nahlížíme do krámků, prohlížíme si a nasáváme místní atmosféru. Scházíme také na nábřeží, kde je ve vzduchu cítit mořská voda. Spousta obchodů má na můj vkus nepotřebné cetky – oblečení a boty made in China. Box 7: Nákupy v Pigadii Řecký kostelík, talířek s obrázkem do pergoly, magnet na ledničku pro babičku, záložky, řecká kočka (umělá), album na fotky rostlinné Po cestě zpět k autu, potkáváme kočku i se třemi koťátky. Samozřejmě to zapůsobilo na lidi a nad mláďaty se houfují davy. Někteří si je i vyfotili (ano!). Hodně turistů chodí se svetříkem, šátkem, chcete-li topem. Hodně fouká a tak je zima. Asi tak, že když dojdete do místa určení a zastavíte se, začne vám být okamžitě hrozné vedro a začnete se rosit. Večer v hotelu je klid. Fotbalové šílenství opadlo a tak teď asi všichni padají únavou na d… pusu. Co víc si přát? 15. 7. – úterý Zalévací pán večer nezaléval a tak to dohání ráno. Kočka je vyděšená z dětí a vypadá to, že by chtěla utéct. Výlet máme naplánovaný jako okružní jízdu po ostrově, s důrazem na západní pobřeží a cílovou stanicí městečko Lefkos. Rozhodujeme se jet spodem přes vesničku Menetes, kde mají být úžasné výhledy. Na křižovatce se vydáváme doprava, nahoru do vesnice, cesta dolů vede na letiště. Ovečky se pasou kolem silnice na suché trávě pod dohledem svého pasáčka, který sedí pod stínem olivovníků. Stále stoupáme a nad horami je zamračeno a pořádně fouká. Už se pomalu blížíme k pověstné zatáčce, kde stojí kostelík s hřbitovem, je odsud vidět na vesničku Menetes a široký rozhled do okolí. Kromě toho je zde socha vojína, určená na počest padlým vojákům 5. Října 1944, kdy vyhnali z ostrova Italy a Němce (jak je vidno, v jiné podobě se zase vrátili). Znamením k zastavení je štěrkový plácek, kostel, hřbitov a zdálky jasná socha. Z auta se nedá pomalu vystoupit. Fouká tu jako blázen a to ještě netušíme, co nás čeká nahoře u vojína, maminkou pracovně nazvaného - Žižka. K vojínovi se jde po schodech, uprostřed je výsadba oleandrů. Nahoře fotím kostelík se hřbitovem, ale mám pocit, že se neudržím na místě, skoro ani nadechnout se nemůžu. Ano, tou nádherou a také tím, že proti mně fouká vítr tak o stupni číslo sedm až osm Beaufortovy stupnice (chůze proti větru je obtížná, téměř nemožná, vítr hýbe stromy a větve se skoro lámou). Vlajka Řecka je celá potrhaná a záznam na videu bude jenom hučet. Skoro se nahoře neslyšíme. Vyfotíme se u vojína a snažím se udělat nějaké fotografie okolí. Vidět je fotbalový stadion, jedna z mála zelených ploch v okolí, Pigadie a kus východního pobřeží okolo hlavní9
ho města. Paní v sukni jde nahoru, sukně se vzpírá zemské gravitaci a trčí nahoru. Upozornění! K vojínovi bez sukně! To jsem ještě netušil, jak špatně se půjde dolů. Spíš mě to stále vracelo zpět nahoru. Ale jak se překoná počáteční odpor, tak to jde. Když přicházíme k autu, trika máme celá provlhlá od nasyceného mořského vzduchu. Projíždíme vesničkou Menetes, zastavujeme se u místního kostela a pokračujeme směrem na západ. Jak se přehoupne východní strana na stranu západní, silnice se rozšíří a je tak dvojnásobná. Klesáme k městečku Arkassa, druhému největšímu městu na ostrově. Tímto městem projíždíme a držíme se směrem na Finiky a Lefkos. Zastavujeme na výhledy a pláže. Silnice je bez svodidel, okrajový asfalt se rozpadá. Nad Akrotiri beach je modrá lavička, která nesmí chybět na žádné dovolenkové fotografii z Karpathosu (stejně jako zatáčka u vesnice Menetes, Olympos, ovce a kočka). Modrá je jako moře, které je plné vln. Za Akrotiri beach jsou další pláže – Fokia, Proni a Adia. Nikdo se však na nich nekoupe. Vlny jsou velké, hodně fouká a údajně jsou tu i nějaké mořské proudy. Popravdě, ve velkých vlnách se toho moc naplavat nedá. Do Lefkosu se odbočuje vlevo a po pár minutách cesty jste tam. Vjíždíme do úzké ulice a proti nám policejní auto. Pouští nás a my tak můžeme dojet na parkoviště, na kterém místo naleznete vždy. Pekárna je zavřená a v naší půjčovně aut je klid, jen tam pán nalévá benzín do motorek. Jsou zde tři pláže a všechny jsou písečné. Lidí a lehátek je tu málo, velké vlny a spousta nánosů Posidonia oceanica. Vedle tohoto městečka je ještě jedna oblázková pláž, jmenuje se Potali a na ni se jedeme koupat. Tady se koupe asi pět lidí, lehátka jsou prázdná a místa je tu spousta. Možnou příčinou jsou ty vlny, které jsou opravdu obrovské. Takové rozbouřené moře dokáží zredukovat počet lidí na pláži na polovinu. Odhaduji, že normální stav je tak deset plážových povalečů. Nejlepší způsob, jak vlézt do moře, je si počkat na vhodnou chvilku, kdy nejde vlna a pak rychle utíkat. Moře je zakalené od vln, ale na druhou stranu úžasně houpou. Slunce je povětšinu času schované za mraky, kterých je tu víc jak na východě. Po osvěžení a krátkém odpočinku se znovu vydáváme na cesty. Nevracíme se stejnou cestou, ale stoupáme do hor směrem na vesničku Mesochori. Ze shora je pohled dolů na upravené olivovníkové plantáže, včelí úly a borovice. Po levé straně se objevují ruiny starých mlýnů. Rovně se jede na Olympos, my míříme směrem na Pigadii. Cesty se zúžily, v protisměru jsme potkali autobus, ale krásně jsme se vyhnuli. Odbočujeme na pláž Kyria Panagia a doufáme, že tam nebude tolik lidí, jako třeba na Apelle, kde jsme cestou viděli tradiční dvě lodě. Sjezd je super, silnice není tolik úzká, ale je to samá serpentina. Pláž je oblázková, vstup do vody je rychlý, vlny střední a místa dostatek. Jedna loď parkuje pod kostelíkem, ale je malá, nepojme víc jak třicet turistů. Snad ani nemá cenu dodávat, že voda je úžasně čistá a modrá. Po ochlazení v této nádherné barvě se jdeme podívat ke kostelíčku a vyfotit si pláž ze shora. Za kostelem sedí dva turisté důchodci a ve stínu luští křížovky. Vypadají přitom velice spokojeně a šťastně. Na zábradlí se houpou dva místní chlapci a hrají si s telefonem. Loď odjíždí, ale místo ní přijíždí další, zřejmě z Apelly. Nekotví a lidé skáčou z lodě přímo do moře. 10
Na pláž se dostavují řečtí mladíci, z toho dva pěkně při těle a dělají bordel. Do moře skáčou jak kosatky, po sobě skáčou jako lvy, ale tělo je velrybí. Přímo před námi se usazují mladé řecké ženy a divoce gestikulují. Jejich dvě děti si hrají s kyblíčkem a lopatičkou. Po páté hodině se balíme. Ostatní turisté také odcházejí či přenášejí lehátka. Stín od skály totiž zakrývá už dobrou čtvrtku pláže. U šidící benzinky stojí fronta aut, spolu s cisternou, která doplňuje benzin do velkých nádrží, umístěných pod zemí. Venku se roztápí gril a ve vzduchu je cítit vůně grilovaného masa. Je úterý a je barbecue. Samé dobré grilované maso – kebab, souvlaki, jeden typ kotlety, druhý typ kotlety a klobása, moc dobře kořeněná. K tomu samozřejmě opečené brambory a tzatziki. Box 8: Okruh ostrovem Pigadia – Menetes: 16 minut a 8 km Menetes – Lefkos: 1 hodina 23 minut a 31,6 km Lefkos – Kyra Panagia: 55 minut a 29,3 km Kyra Panagia – Pigadia: 23 minut a 13 km 16. 7. – středa Na snídani dvě kočky. Jedna s obojkem tříbarevná, druhá bez a zrzavá. Nejprve se očuchávají a koukají zvědavě na sebe. Poté každá žebrá u jedné židle. Zrzavému se přestane líbit „tříbarevka“, vražedně na ni kouká a pak po ní vystartuje. Ta se schová mezi muškáty a zrzka tím pádem o ni ztrácí zájem. Celý den jsme se chtěli válet na lehátkách a odpočinout si trochu od auta. A protože se nám moc líbilo na pláži Diakoftis, tak jsme se rozhodli jet tam. V neděli tam volná lehátka byla, tak by dneska nemusel být problém. Ještě se zastavujeme v supermarketu v Pigadii. No, kdyby viděl Láďa Hruška ty bedny shnilých pomerančů, tak to by nestačil zírat. Potkáváme popeláře (moje oblíbené téma aneb jak často se v Řecku vysypávají popelnice). K tématu Diakoftis. Co si myslíte? Parkoviště plné aut a lehátka žádná volná. Tak jsme zde dopoledne strávili na slunci, na jedné i na druhé straně. Ale letadlo dnes nepřistálo ani jedno. Přes největší sluníčko zalézáme do auta, vydat se hledat další pláž, kde bude alespoň trochu stínu (protože kupovat si lehátko už nemá smysl). Po minulých zkušenostech se slunečníkem na jiných ostrovech, si vlastní už nevozíme. On taky létající slunečník není žádná zábava a neplnil tak svoji funkci. Snažíme se najít pláž Damatria, ale ukazatele nejsou pořádné, teda spíše žádné. Cestou jsme se aspoň podívali na surfařský rajón a po asfaltové cestě, která není značená v mapě, jedeme podél pobřeží. Vracíme se zpět na hlavní silnici a najednou uvidím nápis Damatria v řečtině. Prvně písmeno – deltu jsem poznal, to bude ono. Odbočujeme a přijíždíme k poloprázdné písečno – oblázkové pláži, na které stínu moc není. Nevadí! Vykoupeme se, přečteme si jednu kapitolu v knize a jedeme o kousek dál. Koukáme po plážích blízko Amopi, ale nakonec se jedeme koupat k nám. V pondělí u Amopi stála popelnice. Dnes byla převrácená
11
víkem dolů. Asi ji nikdo nechtěl vyvézt a tak se postavila na hlavu. Zbytek dne trávíme u nás na pláži pod tamaryšky. Box 9: Pláže na východě Pigadia – Damatria: 26 minut a 16,2 km Diakoftis – Surfařské pláže: 23 minut a 9 km Surfařské pláže – Damatria: 9 minut a 3,4 km Dotankování: 10,35 l za 20 Euro (135 km) Po sedmé hodině jsou na večeři převážně Češi. Jsme severní národ, máme brzo hlad. Po vydatném jídle jdeme do centra města. Potkáváme se se všemi spolucestujícímu (ať už na cestě, ve městě nebo na parkovišti u hotelu). Kromě spolucestujících míjíme i policii. Mladé kočky dostaly od turistů konzervu se žrádlem. Jinak je město plné vyzáblých turistek s anorexií, poflakujících se dětí a žebrajících dětí (hrál na harmoniku a před sebou měl klobouk s drobnými). V Dr. Fish4 nejsou žádní lidé, ryby mají hlad. 17. 7. – čtvrtek Vstáváme dřív, čeká nás výlet do vesničky Olympos, tak ať něco stihneme. Neznámá mně paní pleje zahrádku kolem bazénu. Péče o hotel je zde perfektní. Dnešní den je pro výlet jako stvořený, protože je oblačno, nad horami jsou tmavé mraky a slunce se každou chvíli za nějaký ten mrak schová. Jedeme stejnou cestou, jakou jsme navštívili pláže Achatu, Kyra Panagia a Apellu. Za odbočkou na Apellu nám začne zlobit auto, začne se cukat a nechce se mu jet. Podobné příznaky jednou měla naše domácí Fabie a bylo to tím, že jí odešla svíčka. Pro jistotu zastavujeme na prvním kamenném plácku. Nechce se nám uvíznout někde na úzké silnici a tím zablokovat celou dopravu. Nemůžeme se dovolat ani z jednoho mobilu, píše to odpojeno a zařízení nelze spojit. Na obou mobilech si vyzkoušíme, že jde poslat sms. Napíšeme delegátce o pomoc i do autopůjčovny, že máme problém. Z půjčovny se nikdo neozývá, ale volá delegátka, která se spojí s autopůjčovnou a řekne jim o našem problému. Nikos tu prý bude za půl hodiny. Sice žádná výstražná kontrolka nesvítí, ale nebudeme riskovat, že tady někde uvízneme. Jako laici se podíváme do motoru. A to jsme neměli dělat! Autobaterie, na které je položený kus dřeva a celkový stav motor, kdy jsou hadičky tak divně ožvýkané. No, divím se, že to vůbec jezdí. Po asi půl hodině přijíždí Nikos v bílém autě. Snažíme se mu vysvětlit, co je za problém. On se jde s autem projet, ale nenašel žádnou závadu. „Auto good, drivers not good“. Prý je to špatným řazením a řidička neumí řadit. Páka se musí dotlačit až dokonce (což si myslím, že děláme, akorát že z nás dělá úplného debila). „Auto je skoro nové, jen pět let staré“, říká Nikos. „Tomu prý nic být nemůže.“
4
Dr. Fish = salon s kosmetickými službami, kde ponoříte nohy do akvária s rybami, oni vám snědí odloupávající kůži a vy za to hezky zaplatíte.
12
Pravda, je přátelský, ptá se, kam máme namířeno a že nás bude kousek pronásledovat, kdyby s tím byl znovu problém. A máme se stavit u nich v Lefkosu na kávu. Opouštíme ho na rozcestí u větrných mlýnů. Vlevo je to do Lefkosu, kam míří Nikos, my jedeme doprava do Olymposu. Auto zatím jede, tak snad to bude po zbytek cesty v pořádku. Cesta na sever ostrova je téměř nová, zakousnutá do skály a kolem silnice stojí spoustu bagrů, válců a podobných pracovních strojů. Asi deset metrů silnice není hotové, prostě jen tak končí asfalt, následuje ošklivý beton a poté další asfalt. Potkáváme i část silnice, která je zasypaná kamením ze svahu, které je i v našem pruhu. Měli by si to asanovat! Jinak si na to dávejte pozor, ať na nějaký kámen nenajedete a něco si neponičíte na spodku auta. U kraje se pasou kozy a z pozemku nad silnicí štěká pes. Všechno je zahalené v oblacích. Projíždíme okolo vesnice Spoa, do které se odbočuje na křižovatce vpravo. Míjíme zdejší kostelík a pokračujeme dále v cestě. Ze silnice vedou odbočky na pláže, na některých místech stavíme, kocháme se, fotíme a točíme. Když v tom najednou se před námi objevilo městečko Olympos v celé své kráse. Už zdálky vidíme zaparkovaná auta a autobusy. Místo nalézáme rychle a snadno, problém s tím tady opravdu nebudete mít. Oblaka se honí po obloze a fouká tu jako blázen. Nedivím se, že místní ženy tu chodí v krojích, je tu docela chladno. Pomalu se blížíme do nitra vesnice. Před jednou z taveren je klec s papouškem. Chudák, musí být z toho umístění celý vyfoukaný. Hned první obchod – Natur art nás zaujal. Na cestě zpět se zde musíme zastavit a nakoupit si tu. Před každým obchodem stojí žena v kroji, zdraví a zve na návštěvu. Ukazuje produkty a říká, že tenhle by byl hezký, ten taky a tento se na vás úplně nejvíc hodí. Často se ptají – „Italians?“ Načež my odpovídáme – „ Czech, Czech Republic.“ Oni řeknou „aha“, ale trochu víc řecky a zklamaně sklopí zrak (asi dávají Italové víc Euro). Na druhou stranu musím uznat, že žena u druhého obchodu, kde prodávala med, látky a keramiku, řekla „oh sorry“, protože Italy by pozdravila „buongiorno.“ V obchodech tu prodávají zejména keramiku, látky, přírodní produkty, suvenýry a třeba i kožené boty. Prohlížíme si hlavní kostel, vedlejší kostelíky, staré mlýny, křivolaké ulice, výhledy na jednu i na druhou stranu. Navštívili jsme místní kovárnu na ukázku zvědavcům, jak se tu dříve a dnes žije. Turistů je tu tak akorát, skoro bych řekl, že málo. Bál jsem se, že to tu bude mnohem horší. V uličkách tolik nefouká a je zde příjemně, žádné velké teplo. Fotíme se na balkóncích s buganvilleou. Za námi se skví pouze modré moře a takovýto obrázek si můžete koupit i namalovaný. Některé domy se opravují, pod mlýny se snad dokonce staví. Domečky jsou typicky řecké, některé však hýří reklamou na něco lákající. V jedné z malých kaváren si dáváme frappé s výhledem z balkonu na část Olymposu a cestu do městečka Diafani. Frappé je teplé a je to takový střední průměr. K němu dostáváme sklenici vody ve skleničkách s barevným dnem. Dokonce tu mají i kávovar Tassimo (i tohle dorazilo do Olympu). Výhled je odsud překrásný a my můžeme odpočívat a přitom se rozhlížet do kraje. Ve vzduchu poletuje igelitový pytel a jen pár aut jede po silnici. Vracíme se vesnicí zpět a zastavujeme se, v Natur art, kde nakupujeme hrnečky, keramiku a nějaký ten obrázek. Pán je moc milý, vše pečlivě balí do papíru a omotává lepicí páskou. Ptá se nás, jak se nám líbilo ve vesnici. Dává nám každému náramek pro štěstí, zřej13
mě protože jsme mu udělali v obchodě dobrý nákup. Sám musím uznat, že v tomto krámku se dobře nakupovalo, a tak ho mohu doporučit i ostatním. Když už jsme znaveni prohlídkou, nasedáme do auta a jedeme procestovat zbytek severní části ostrova. Nejprve navštěvujeme městečko Diafani, kam do přístavu přijíždějí turisté směřující na Olympos. Procházíme se po pobřeží, u přístavního mola je ukotvená pouze jedna větší loď, jinak jsou tu i malé loďky. Obdivujeme místní kašnu, fotografujeme se u sochy babičky v kroji a na modré lavičce s řeckou vlajkou. Z Diafani míříme do městečka Avlona, které je nejseverněji položené a dostupné po asfaltové silnici. Cesta není značená, ale nebudete mít problém, je to jediná křižovatka. Nahoru doprava do Avlony, doleva rovně směr Olympos a Pigadia. Nejedeme až do ní, ale zastavujeme kousek nad ní. Kocháme se úžasnou krajinou, obdělávanými políčky a olivovníkovými sady. Vinice je lemovaná kvetoucími pelargoniemi. Kvete tu žlutá květina a třezalka. Všechna flóra i fauna je popsána na ceduli od Evropské unie, kde je napsáno i něco o okolní krajině. Kromě těchto cedulí jsou hojné i tabule „Vítejte v …“ a „Pomohla nám to postavit Evropská unie“. Nesmím zapomenout na značky pro pěší turistiku. Box 10: Co naleznete u Avlony? Všechny tyto rostliny a živočichové jsou zapsáni na seznamu ohrožených druhů a jsou chráněny řeckými zákony. Z vzácných živočichů naleznete: Mertensiella luschani helrverseni (Lyciasalamandra helverseni) – endemický poddruh mloka, který naleznete pouze na ostrovech Karpathos, Kasos a Kastelorizo Hieraaetus fasciatus (= Aquila fasciata – orel jestřábí) – ohrožený druh Falco eleonorae (ostříž jižní) – vzácný druh Falco peregrinus (sokol stěhovavý) – vzácný druh Buteo rufinus (káně bělochvostá) – ohrožený druh Monachus monachus (tuleň středomořský) – číslo jedna mezi ohroženými mořskými savci. Z vzácných rostlin naleznete: Campanula carpatha – endemický zvonek ostrovů Karpathos a Kasos. Isatis lusitanica – ohrožený rostlinný druh z čeledi brukvovité (Brassicaceae). Salsola carpatha – vzácná a endemická slanomilná rostlina ostrova Karpathos. Silene ammophila ssp. carpatheae – vzácná a endemická rostlina z čeledi hvozdíkovité (Caryophyllaceae). Stahelina fruticosa – vzácná a endemická rostlina ostrova Karpathos. Zdroj: Informace převzaty z informační tabule umístěné u vesnice Avlona, autor doplnil aktualizovaná latinská jména. Po nadýchání atmosféry se vracíme zpátky k nám. Kousek za Avlonou se zastavujeme u kostelíku, kde pěkně fouká, ale je tu moc pěkná frygana. Auto odpočívá ještě několikrát, 14
protože se nám otevírají další a další výhledy na Olympos, tentokrát z jiné strany. Olympos tak budeme mít asi na sto padesáti fotkách ze všech možných stran. Na silnici jsme téměř sami, jen občas nějaké auto za námi nebo v protisměru. Auto nás začalo znovu zlobit u Spoy. Nechtělo jet, ani když jsme pětkrát přeřadili. Tak jsme ho na chvíli zastavili a poté znovu jelo. Buď má to slabé auto problém s rychlým větrem s kombinací stoupání/klesání nebo má už za těch pět let pěkně zničené řazení. Třetí možností je, že všechny benzinky, aby vydělaly, tak šidí benzín a auto na to prostě nejede. Anebo je to kombinace všeho. Fiat Panda je na Karpathosu oblíbený automobilový vůz. Každé třetí aut je tohle hrozné a levné auto. A že bych viděl na Karpathosu Suzuki Jinny? Mám pocit, že ani jednou. Samý áčkový auta, motorky nebo čtyřkolky. Ona každá strana má své pro a proti, s takovým Pandou není problém zaparkovat nebo projet úzkou uličkou. Box 11: Sever ostrova Pigadia – Olympos: 1 hodina 29 minut a 43,6 km Olympos – Diafani: 19 minut a 8,8 km Diafani – Avlona: 16 minut a 7,1 km Avlona – Pigadia: 1 hodina 12 minut a 44,3 km Moře si užíváme jenom hodinku a to u nás. Na závěr dnešního výletu musím zhodnotit, že načasování dlouhé cesty se nám podařilo, protože oblačný den byl pro to jako stvořený. Od spolucestujících jsme se dozvěděli, že ve městě chtějí za auto 50 Euro na den. Přes delegátku to vychází na míň (asi 40 Euro na den). To naše stálo 34 Euro na den (což je myslím normální cena). Na zahrádce mají pěkně zralé pomeranče. Kočky se zase kočkují a jsou slyšet až na balkon. Večer fotíme noční fotky Pigadie. Box 12: Píšeme domů Člověk si koupí chytrý tablet a doufá, že mu pomůže na dovolené, ve škole, že se s ním zabaví ve chvílích volna a čekání. Co však dokáže udělat klávesnice, když si nevypnete nápovědu slov a nepřečtete si to po sobě? Přesvědčte se sami! Karimatka po páté = Karpathos po páté Ahoj tělíčko = ahoj tetičko Samé serpentiny, klesání, stoupání, divím se, že jsme nezískali = (…), že jsme neblinkali Měli ručně vyráběné ubrusy, šátky, liberecký přechody = (…) umělecké přehozy (to by v Liberci koukali) Žádné varovné kontrolky necítili = nesvítili (až někdo zjistí, že kontrolky cítí! To bude poprask) Že Landa je malej hnusnej zmetek = Že Panda je malej hnusnej zmetek (auto, ne zpěvák) Za chvíli jdeme na veterináře, už máme hlad = Za chvíli jdeme na večeři, už máme hlad Asi se otevřeme na počest šťastného návratu = Asi se ožereme na počest šťastného návratu Večer jdeme fotit se statutem = Večer jdeme fotit se stativem
15
Poznámka: K 1. 8. 2014 se nám povedlo přepnout na jinou klávesnici, příští vydání vtipných historek už nečekejte.
18. 7. – pátek Asi sedáváme v negativní zóně, protože si na snídani vedle nás lehává zrzavá kočka. Jiným důvodem by mohla být nejkratší vzdálenost k bazénu, kam chodí pít. Vydáváme se naší známou trasou přes vesnici Menetes do Arkasy, kde jedeme směrem na Agios Theodoris. Silnice je široká a vede pustou krajinou. Dojíždíme až na konec. Malá, osamocená pláž stejného jména s pár lidmi. Dost tu fouká a na druhé straně jsou velké vlny. Krásně je odsud vidět Kasos se svou bílou mrakovou čepicí. Kostelík je malý, s typicky modrou střechou, jaké najdete po celém ostrově. Koupat se nám zde nechce. Zatím nejsme nasolení a chceme ještě chvilku poznávat. Vracíme se zpět na Arkassu a směr Lefkos. Na rozdvojení Lefkos a vesničky (např.: Piles) jedeme rovně, protože si chceme cestou prohlédnout i tento kus kraje. Auto zase zlobí, ale stejně už s ním nikam daleko jezdit nechceme. Ve vesničce Piles je muzeum zemědělství a mají tu hodně místa na zaparkování. Na řeckou vesničku v horách nezvyklé. Pokračujeme vesnicemi Othos, Volada a Aperi. Ve Voladě mají pěkný kostel, olivovníkové sady a výhledy na Pigadii. Tato cesta byla vybrána záměrně a nejenom kvůli vesničkám. Rovnou se vydáme na naši oblíbenou pláž Achatu. Na kraji silnice potkáváme nějaké kopáče, co dělají cosi na kraji silnice. Na Achatě si platíme lehátka a dostáváme za zaplacení růžový kolíček na slunečník, aby bylo vidět, že jsme platili. Majitel lehátek se chodí mezi vybíráním koupat. Po osvěžení vezme ledvinku s penězi a připnutými kolíčky a obchází případné nezaplacená lehátka. Voda je dnes teplejší, fouká středně. Ze začátku je na pláži prázdno, později se zaplní, ale myslím si, že lehátko by se dalo sehnat i po poledni. Před večeří černoch čistí bazén. Nejprve očistí stěny, poté vytáhne lux a vysává dno dlaždičku po dlaždičce. Starý pán na to vše dohlíží, s kšiltovkou naraženou na hlavě. Jídlo je opět výborné. Mousaka a těstoviny Pasta al pesto. Pátek je v Řecku asi den bez centů. Na benzínové pumpě nám nechal 0,8 centů, protože neměl na vrácení. To samé se stalo v obchodě s kořením, kdy ani jedna strana neměla drobné. Box 13: Vesničky Pigadia – Arkasa: 23 minut a 16,4 km Arkasa – Agios Theodoris: 10 minut a 6,5 km Agios Theodoris – Piles: 24 minut a 16,7 km Piles – Othos: 4 minuty a 2,4 km Othos – Volada: 7 minut a 2,2 km Volada – Achata: 20 minut a 8,3 km Agios Theodoris – Volada: 35 minut a 29,6 km
16
19. 7. – sobota Odpočinkové dny mohou začít. Na snídani noví turisté, no jsou divní, co si budeme povídat. Plánem dne je odpočívat a koupat se. A to již po třetí na naší oblíbené pláži Diakoftis. Přivstali jsme si a doufáme, že budou lehátka. Na parkovišti u pláže je pár aut, lehátka volná. Hned přichází paní, pozdraví „Good morning“, zaplatíme a popřeje nám hezký den. Na slunečník navěsí dřevěný červený kolíček. Ráno tu téměř nikdo není, voda je úžasná, ale fouká dost silný vítr (boj s osuškou aneb deka vždycky vyhrává). Ani odpoledne není problém najít místo na lehátkách (zřejmě za to může výměna turistů). Letadla přistála jenom dvě malá od Olympic air a Aegan airlines. Celý den tak trávíme odpočinkem, četbou a koupáním. Teplejší moře je nad povalujícím se rostlinstvem Posidonie. Rodina s malou holčičkou, které je asi kolem dvou let. Je šikovná, cupitá s tatínkem ve vodě a staví bábovičky. Poté si hraje holčička s maminkou na lehátku. Hodné to děťátko. Němečtí turisté s plážovými stany (ty jsme vyzkoušeli jednou a také létají). V nich mají ploutve, šnorchly a další věci na pláž. Jejich tatínek ve stanech neustále poklízí a urovnává. Nedej bože, když dcera nebo matka něco uloží jinam, to hned jde a upraví to. Když se jdou koupat, on vyklepe všechny osušky a urovná to, aby mu to zase rodina celé rozházela. Při cestě zpět je pět pracovníků letiště na ploše. Malují čáry na asfaltový povrch. Rozpadlá krajnice u Amopi je spravená a tak už nespadnete do údolí, jako ty barevné kameny, které můžete vidět na východním pobřeží při cestě z letiště. Pasáček oveček už své svěřence nahnal domů. Děda s černochem stříhají keře, plejí záhonky a okopávají. K večeři výtečné těstoviny made in Karpathos (mléko, máslo, cibule, sýr Mitzhary), výtečné vepřové ve švestkové omáčce a kuřecí v rajčatové omáčce. Kromě toho jsou i slávky. Plody moře nemusím, ale ostatní si dávají. Já bych z toho možná blinkal. Kočka se drápe na olivovník nad hlavy nic netušících večeřících. Nevím, co má v úmyslu, ale není ještě úplně rozhodnutá, a tak se pro jistotu vrací zpět. Večer procházka do města. Potkáváme opět policii v autě. Jinak je mrtvo, ani pes neštěkne před obchodem. 20. 7. - neděle Ranní odletová schůzka s delegátkou. Vše podle plánu. Spolucestující řeší i chladnější moře a komu kde připadá teplejší. Prý až tak koncem srpna se prohřeje víc, ale se zářím začne chladnout. Nelze to prý srovnávat se Zakynthosem (minulý rok tam pracovala delegátka). Dopoledne jedeme do Pigadie. Přesněji prvně za město, k jednomu kostelíčku a rozkopané silnici, kde dávají pod zem nějaké trubky (to nebyl záměr se koukat na silnici, ale je to tam zajímavé). Na stráních kolem rostou borové lesy a u silnice stojí malý pomník s křížem. Vracíme se zpět do Pigadie, parkujeme v přístavu a jdeme se projít okolo taveren a zakotvených lodí až k místnímu kostelíku s hřbitovem. U jedné z taveren je fekální vůz a čerpá žumpu. Jak to voní, tedy smrdí okolo, si dokážete sami představit. V přístavu kotví i bitevní loď, snad se nechystá na Ukrajinu. Kostelík s hřbitovem je moc hezký a navíc ten výhled na moře a celý záliv. Tady se musí ležet. Hroby jsou upravené, mramorově zářící. Sem tam byly 17
díry, kam brzo půjdou nebožtíci. Jeden hrob mě ale zaujal. Byl v něm pochován nějaký námořník/milovník moře, protože měl modrý poklop, na něm loď, mušle a pobřeží. Podle fotky odhaduji, že umřel mladý. Co se mu stalo, to si netroufám tvrdit. Nad tímto hřbitovem je ještě jeden kostelík, ke kterému jsme nešli. Cestou na pláž se zastavujeme u naftové elektrárny, abychom si ji prohlédli a vyfotili. Pokračujeme na naši oblíbenou pláž Achatu. Před nás si lehla skupinka řeckých maminek i s dětmi. Ty jsou nevychované, křičí a ječí. Maminky místo péče o ně, divoce gestikulují a řeší co je kde nového za výprodeje. Spolu s nimi tam byly dvě babičky, pod kterými se div neulomilo to křeslo, co na něm seděly. Ještě z nich odpadával bordel ve formě plastových kelímků. Dva potápěči a jedna potápěčka v neoprenu. Sedí v nich na pláži na sluníčku a připravují bomby. Ráno už se potápěli a teď je čeká další ponor. V půl sedmé klepe na dveře recepční, že je tu paní z autopůjčovny. Jdeme dolů k recepci a spolu s Marií jdeme k autu. Ptá se nás, jak se nám líbil ostrov a jestli ještě auto zlobilo, když její manžel odjel. Znovu se ptala, jestli jsme tankovali na té správné benzince a pak uznala, že tam mohl být problém v nádrži, že benzín po celém ostrově není čistý (přitom tak jemně snížila hlas, jako kdyby to byla tajná věc). Dostali jsme od ní dárek za zapůjčení auta – hrneček s nápisem „I love Karpathos“. Rozloučili jsme se s ní, ještě se zeptala, kdy odlétáme (v úterý), prý se uvidíme na letišti (veze tam klientovi auto). Zatím nejlepší půjčovna (až na Pandu). Box 14: Souhrn cestování V autě jsme trávili: 1000,3 minut = 16 hodin a 40,3 minut Najezdili jsme: 473,5 km Projeli jsme: 35,26 l benzínu Utratili jsme: 68,09 Euro za benzín Dnešní večeře samé dobré jídlo. Výborná ryba, pasticcio, opečený lilek a briam. Kočka se sápe po židli a pak se její zájem přesune na skleničku vína, kterou drží paní v ruce. Už taky nemá ráda vodu. Večer procházka po noční Pigadii. Naposled. Fouká jako blázen. Bitevní loď stále stojí v přístavu. Žebravá kočka má svoji vlastní misku. Policii jsme potkali dvakrát. Večer si ve službě nakupoval jeden z nich ve Food Marketu vody a nějaké jídlo. Proč jen to tak rychle utíká? Ouzo. 21. 7. – pondělí Naše poslední normální snídaně na Karpathosu. Kočka rabuje cizí tašku, ale moc se jí to nedaří. Celý den koupání u nás v moři. Ráno hrozně fouká od severozápadu, písek nám sdírá kůži a vlny nás unáší na Pigadii. V Pool baru si dáváme frappé. Loučíme se s mořem, slanou vodou i pískem. Loučíme se s večeří. S grilovanou kotletou, lilkem plněným mletým masem, pastou bolognese a spoustou dalších dobrot. Je to smutné, ale už nás čeká jenom balení kufrů a zítřejší odlet. 18
22. 7. – úterý Ráno vstáváme v půl šesté. V šest máme brzkou snídani. Došel chleba, protože si ho jeden z turistů nabalil aspoň deset krajíců. Všichni tak snídají bábovku a jogurt. Spustila se filtrace u bazénu. Vracíme klíče a vyřizujeme účet za frappé. Všichni v hotelu spí, o vše se stará babička. Po půl sedmé přijíždí autobus i s delegátkou. Stavíme se ještě u dvou hotelů. Jeden v Pigadii a druhý v Amopi. Řidič poslouchá řeckou hudbu, levou ruku má vystrčenou z okénka a pravou páčkou pod volantem si přibržďuje. V sedm dvacet přijíždíme na letiště jako poslední a vmačkáváme se do malé haly letiště. Nadváhu máme jedině my, zavazadla mají ještě pětikilovou rezervu. Dostáváme místa 25C a 25D, tedy úplně poslední řadu a v uličce. Pasová kontrola je ve formě toho, že ve dveřích stojí jeden policista a kontroluje pasy. Hned za ním je bezpečnostní kontrola. Paní sleduje jedním okem rentgen, druhým bezpečnostní rám a ještě odnáší misky na zavazadla. Tranzitní prostor je tak akorát pro jedno letadlo. Jedna rodina hází špínu na druhou rodinu, že nesedí pohromadě. Nakupujeme v Duty free shopu. Ouzo, pivo Mythos, řeckou kávu a řeckou kuchařku. Těším se, až podle ní budu vařit. Hned vedle ve Snack baru si kupujeme pití. Naše letadlo přistává asi s patnáctiminutovým zpožděním. Vykládají zavazadla, tankují kerosin, vykládají nějaké krabice, vystupují cestující, kteří se těší na větrný Karpathos. Přichází paní od odbavení, přijíždí autobus, do kterého nás jeden po druhém nasáčkují. Letíme s tím samým letadlem, co nás přivezlo na Karpathos. Jeden stevard (co má radši kofolu než coca colu, protože moje maminka všem těmto černým nápojů říká kofola) a dvě letušky, které se moc netváří a mají toho za dnešek dost (samy to říkaly). Vše probíhá hrozně rychle, piloti nahazují motory, otáčí se blízko naší pláže a startujeme. Box 15: Trasa Karpathos – Praha Egejské ostrovy – Řecká hranice – Bulharsko – Srbsko – Maďarsko – Slovensko – Brno – Telč - Humpolec (zahájení klesání) - Praha Pilot opět slovenské národnosti – Mikulak. Ale hovoří déle než piloti čeští. K obědu jsou těstoviny se sýrovou omáčkou a muffin plněný marmeládou. Dvakrát během cesty se objevují turbulence a pod námi převážně oblačno. Letušky v zadní části drbou a stěžují si. Cestující neustále courají na záchod. Při klesání má letadlo krátké propady a těsně nad zemí nás bere vítr, takže jsme se zhoupli ze strany na stranu. Přistáváme z opačné strany, než se normálně přistává, ale dosedli jsme v pořádku. Letadlo zastavuje na volném plácku a dlouhou dobu čekáme na schody. K zadním dveřím je pro jistotu nepřistavili vůbec, tam vykládají a nakládají jídlo, protože letadlo letí znovu na Karpathos se druhou várkou cestujících. Cestou ze záchodu k výdeji zavazadel potkávám herce Petra Vacka. Doufám, že je to on, protože ten pán vypadá jako ten herec a dokonce tak i mluví. Inu i herci potřebují dovolenou!
19
Dovolená nám letos skončila. Nám nezbývá než nezapomenout na všechny krásy větrného ostrova Karpathos a přát si, abychom se tam někdy znovu vrátili.
20
