Karlovarský kraj. Lokální analýza

Karlovarský kraj Lokální analýza

Karlovarská agentura rozvoje podnikání • 2012

2

Lokální analýza • Karlovarský kraj

Obsah

1. Úvod. ....................................................................................................................................................... 3 1.1 Karlovarská agentura rozvoje podnikání ........................................................................................... 3 1.2 Karlovarský kraj – NUTS 2 Severozápad a NUTS 3 Karlovy Vary ....................................................... 3 1.3 Regionální a místní inovační systém ................................................................................................. 7 2. Regionální inovace a statistiky vysoce kvalifikovaného lidského kapitálu ............................................ 11 2.1 Regionální inovační statistiky .......................................................................................................... 11 2.2 Statistiky vysoce kvalifikovaného lidského kapitálu ........................................................................ 15 2.3 Výhled vývoje struktury NH kraje z hlediska inovačního potenciálu .............................................. 20 3. Hlavní přednosti / výzvy v regionech partnerů týkající se získání a udržení vysoce kvalifikovaného lidského kapitálu........................................................................................................................................ 22 3.1 Přednosti (silné stránky) a výzvy ..................................................................................................... 22 3.2 Strukturované rozhovory ................................................................................................................ 23 4. Lokální SWOT analýza ............................................................................................................................ 28 4.1 Shrnutí poznatků SWOT .................................................................................................................. 28 5. Literatura: .............................................................................................................................................. 30

2

3


1. Úvod

1.1 Karlovarská agentura rozvoje podnikání Karlovarská agentura rozvoje podnikání, příspěvková organizace (KARP) byla zřízena Karlovarským krajem (NUTS 3) v roce 2009, a to za účelem podpory zvyšování konkurenceschopnosti firem v tomto kraji. Její územní působnost je proto omezena právě jen na tento kraj. Je hlavním nositelem realizace Strategie rozvoje konkurenceschopnosti Karlovarského kraje (SRKKK) a koordinátorem aktivit v oblasti rozvoje podnikání v kraji. V profilu aktivit KARP sehrávají hlavní úlohu vytváření proinovačního prostředí v kraji, rozvoj lidských zdrojů pro podnikání a podpora kvalitního podnikatelského prostředí – včetně budování infrastruktury pro inovační podnikání. KARP při realizaci svého poslání úzce spolupracuje se státní organizací CzechInvest, Hospodářskou komorou ČR (a jejími regionálními organizacemi) a také s městy a obcemi kraje. Bezprostřední vazby má samozřejmě i na svého zřizovatele – Karlovarský kraj – který agentura rovněž zastupuje v řadě mezinárodních projektů, dotýkajících se podpory podnikání a rozvoje lidských zdrojů. Hlavními příjemci služeb agentury jsou nicméně podnikatelé (i potenciální), jako hlavní nositelé ekonomického rozvoje kraje. Mezi hlavní úkoly KARP patří: 

Koordinace aktivit v oblasti rozvoje podnikání



Pomoc při konverzi ekonomiky kraje od tradičních oborů a systémů fungování firem k oborům novým, konkurenceschopným fungujícím na principech inovativního podnikání (nové výrobky, služby a technologie)



Spolupráce s partnery – místní firmy, hospodářské komory, agentura Czechinvest, školy, subjekty vědy a výzkumu, města a obce, úřady práce



Asistence při přípravě významných projektů Karlovarského kraje z oblasti inovací (např. vědeckotechnický park, univerzitní kampus a další)

KARP je relativně mladou a malou organizací (se šesti zaměstnanci), která se sama teprve učí, jak k podpoře inovačního podnikání efektivně přistupovat, a to v prostředí, v němž jsou – z historických důvodů – vytvořeny jen slabé objektivní i subjektivní předpoklady pro dynamický rozvoj právě tohoto typu podnikání. A pokud jde o „práci s talenty“ (hlavní téma projektu Working4Talent) stojí KARP teprve před startem praktických aktivit. V rámci projektu Working4Talent se proto KARP definuje hlavně jako příjemce zkušeností od dalších partnerů projektu, sám se v něm bude podílet na zpracování společné analýzy všech partnerských regionů a v závěru projektu pak na zpracování implementačního plánu.

1.2 Karlovarský kraj – NUTS 2 Severozápad a NUTS 3 Karlovy Vary Karlovarský kraj leží na nejzazším západě Čech a je tak zároveň i nejzápadnějším krajem České republiky. Kraj sousedí na severovýchodě s Ústeckým krajem (s nímž tvoří společně NUTS 2 – Severozápad), na jihovýchodě s Plzeňským krajem, na jihozápadě s německou spolkovou zemí Bavorsko (Bayern) a na severozápadě s německou spolkovou zemí Sasko (Sachsen).

3

4


Karlovarský kraj jako vyšší územní samosprávný celek byl vytvořen v roce 2000 a jeho sídlem jsou Karlovy Vary. Velikostí, počtem obcí i obyvatel patří mezi nejmenší kraje Česka. Jeho rozloha (3 314 2 km ) zabírá 4,25 % území ČR (3. nejmenší kraj). Počet jeho obyvatel činí 302 514 (k 30. 6. 2012), což je jen 2,9 % české populace (nejméně v ČR). Karlovarský kraj se skládá ze 3 okresů (Cheb, Karlovy Vary a Sokolov). Celkem je na území kraje 132 obcí (nejméně v ČR). Struktura hospodářství regionu je sice velmi pestrá, ale zastaralá. Pro okresy Karlovy Vary a Cheb je profilujícím odvětvím lázeňství a cestovní ruch. Okres Sokolov se naopak vyznačuje koncentrací těžby hnědého uhlí a návaznou energetickou, chemickou a strojírenskou výrobou. V kraji mají své nezanedbatelné postavení i tradiční odvětví, jako je výroba skla, porcelánu, lihovin, minerálních vod, hudebních nástrojů a textilu. Právě zásluhou lázeňství a cestovního ruchu se region vyznačuje velkým podílem sektou služeb (terciér) na tvorbě HPH, který má navíc rostoucí tendenci (57,5 % v roce 2010). V porovnání s ostatními kraji ČR se jedná o 2. nejvyšší hodnotu hned po Praze. V ekonomice kraje sehrává významnou roli rovněž primární sektor, naopak v porovnání se zbytkem Česka dosahuje slabší výkonnosti průmysl. Karlovarský kraj je v současnosti nejméně rozvinutým krajem ČR, který svou výkonností dosahuje jen cca 57% průměru EU 27 (měřeno HDP na obyvatele v paritě kupní síly – viz tabulka č. 1). Tabulka č. 1: Regionální HDP na 1 obyvatele, PPS, EU27 = 100 Území 2000 Česká republika 68,3 Česká republika bez Prahy 59,8 Praha 133,6 NUTS 2 Střední Čechy 65,4 Jihozápad 63,7 Severozápad 57,3 Severovýchod 61,9 Jihovýchod 61,1 Střední Morava 55,7 Moravskoslezsko 53,4 NUTS 3 (kraje) Hlavní město Praha 133,6 Středočeský kraj 65,4 Jihočeský kraj 63,7 Plzeňský kraj 63,6 Karlovarský kraj 59,5 Ústecký kraj 56,5 Liberecký kraj 61,6

2001 2002 2003 70,2 70,3 73,1

2004 2005 2006 74,9 75,8 76,9

2007 2008 79,8 81

2009 2010 82,2 79,6

60,9 60,7 62,8 64,4 65 65,8 67,9 68,5 69,7 67,1 142,4 145 153,3 156,3 159,2 161,8 170,9 175,1 175,5 172,3 66 64,7 57,3 62,5 63,5 56,7 55

66,6 64,5 57,9 61,7 63,2 56,1 54,7

68,3 67,5 61 62,1 65,8 58,2 56,5

70,1 69,8 61,5 63,3 66,2 59,1 61

69 70,2 61,5 63,8 66,9 59 64,4

72,1 71,2 61,5 64,1 68,2 59,5 64

74,4 71,3 62,9 65,8 71,2 61,8 66,9

74,9 68,4 63 65,5 72,8 64,5 69,1

73,6 71 66,8 66,7 74,6 66 67,6

71,6 68 64 64 71,5 63,3 65,9

142,4 66 64 65,4 58,7 56,8 62,5

145 66,6 63,9 65,1 59,5 57,2 61,5

153,3 68,3 66,2 69 60,7 61,1 58,9

156,3 70,1 67,3 72,6 60,1 62 59,8

159,2 69 68,7 71,8 59,1 62,3 62,9

161,8 72,1 69,4 73,2 57,4 63 62,5

170,9 74,4 69,1 73,9 59,1 64,3 61,7

175,1 74,9 67,7 69,2 58 64,9 60,8

175,5 73,6 70,7 71,3 60,8 69 61,2

172,3 71,6 68 68 57,6 66,4 59,5 4

5


Královéhradecký kraj Pardubický kraj Kraj Vysočina Jihomoravský kraj Olomoucký kraj Zlínský kraj Moravskoslezský kraj

64,9 58,8 57 62,9 54,3 57,2 53,4

65,3 59,6 60,4 64,9 54,8 58,7 55

63,6 59,7 59,8 64,8 54,4 58 54,7

65,1 61,5 61,5 67,8 56,5 60,1 56,5

66,5 62,7 61,6 68,4 58,6 59,7 61

65,9 62,2 63,4 68,4 57 61,1 64,4

65,2 64,3 64,4 70 56,8 62,5 64

67,9 66,9 67 73,1 59 64,9 66,9

68,8 66 65 76,3 60,5 68,8 69,1

71,4 66,4 67,6 77,7 61,9 70,6 67,6

68,5 62,9 64,9 74,5 60,1 66,8 65,9

Zdroj: ČSÚ

Jeho ekonomický výkon navíc (od roku 2003) i v rámci ČR prakticky trvale relativně klesá (viz následující graf č. 1). Bez zvládnutí náročného úkolu strukturální modernizace tak kraji hrozí další pokles jeho konkurenceschopnosti.

Graf č. 1: Vývoj HDP/obyvatele Karlovarského kraje 90 80 70 60

Česká republika

50

Česká republika bez Prahy

40

Severozápad

30

Karlovarský kraj

20 10 0 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 Zdroj: ČSÚ, vlastní zpracování

Příčinou hospodářské stagnace Karlovarského kraje je především nízká produktivita práce. Graf č. 2 ukazuje, že v ekonomice kraje jsou více zastoupeny obory, které mají spíše nižší produktivitu práce a méně přispívají k tvorbě přidané hodnoty. Sektorová struktura hospodářství kraje je tedy jednou z příčin jeho relativního zaostávání oproti ostatním oblastem Česka. Druhou, neméně významnou příčinou slabých hospodářských výsledků, je především velmi nízká úroveň samotné produktivity práce napříč téměř všemi odvětvími ekonomiky Karlovarského kraje (viz Graf 2). Příčinou toho může být především orientace na jednodušší výrobu s nižší přidanou hodnotou, která souvisí s pozicí firem na nízkém stupni hodnotového výrobního řetězce.

5

6


Graf č. 2: Sektory ekonomiky (dle třídění NACE) a jejich pozice podle produktivity a Lq, 2009

Zdroj: Analýzy rozvojových charakteristik a potenciálu KVK, Berman Group 2012

Ekonomická stagnace kraje se rovněž odráží v jeho demografické situaci. Současný stav osídlení je výsledkem více než padesátiletého naprosto nepřirozeného vývoje (odsun Němců, dosídlení, likvidace sídel vytvořením vojenského prostoru a rozšířením těžby uhlí, uplatňování střediskové sídelní soustavy). Po stagnaci počtu obyvatel v letech 2000 – 2008 dochází v od roku 2009 k poměrně značnému úbytku, zejména zásluhou záporných hodnot migračního salda, které již nemohl kompenzovat relativně malý přirozený přírůstek obyvatel. Mezi lety 2008 a 2012 (k 30.6.) tak kraj ztratil cca 6 tis. obyvatel, čili cca 2% stavu z roku 2008. K demografickým specifikům kraje současně patří jeho relativně velká atraktivita pro přistěhovalectví cizinců (nejvíce ze států bývalého SSSR), viz graf č. 3. Cizinci tak představují cca 6 - 7% z celkového počtu obyvatel kraje, což je po Praze druhý nejvyšší podíl mezi kraji České republiky. Dalším (výhodným) specifikem je relativně mladá věková skladba obyvatel. Graf č. 3: Vývoj počtu bydlících cizinců a jejich zaměstnanosti 25000 Název osy

20000 15000 10000 5000 0

2001

2002

2003

2004

2005

2006

2007

2008

2009

2010

cizinci bydlící v kraji 10439 11944 13198 13563 14729 14437 16075 19419 20321 19643 z toho zaměstnaní

5876

6076

6452

7130

7446

8440

8492

9754

11293

9936

Zdroj: ČSÚ, vlastní zpracování

6

7


Pokud jde o NUTS2 – Severozápad, v základních charakteristikách ekonomického i demografického vývoje se od poměrů v Karlovarském kraji prakticky neliší.

1.3 Regionální a místní inovační systém Regionální a lokální inovační systémy existují v Karlovarském kraji jen v zárodečné podobě a jejich efekty (pokud jde o modernizaci ekonomické základny kraje) jsou dosud spíše symbolické než reálné. Rozsah nabídky i účinnost těchto systémů ovšem úzce korespondují se stavem poptávky po inovacích. Ekonomika Karlovarského kraje se více orientuje na tradiční odvětví s nižší přidanou hodnotu a obecně také s nižší znalostní náročností. Důvodů pro to je několik; periferní poloha kraje a jeho slabá ekonomika, nevýhodná pozice místních firem v globálních hodnotových řetězcích či zastaralá struktura ekonomiky s důrazem na tradiční odvětví využívající místní surovinové zdroje a především levnou pracovní sílu. To vše způsobuje vznik tzv. regionálního inovačního paradoxu: v Karlovarském kraji, jakožto v zaostalejším regionu České republiky existuje (ve srovnání s vyspělejšími regiony) zřejmý rozpor mezi poměrně vyšší potřebou věnovat na podporu inovací více finančních prostředků i organizačního úsilí (tuto potřebu zachycují všechny relevantní strategické dokumenty kraje – viz dále) a relativně nižší inovační kapacitou a omezenými schopnostmi místní ekonomiky absorbovat veřejné výdaje, určené pro podporu inovací a transformovat je do investic spojených s inovacemi. To znamená, čím více inovací v zaostalejších regionech je zapotřebí k udržení a zvýšení konkurenční pozice jejich firem v rostoucí globální konkurenci, tím je v těchto regionech obtížnější efektivně investovat a tedy absorbovat veřejné fondy pro podporu inovací. Vyřešení tohoto inovačního paradoxu vyžaduje takové dlouhodobé politiky, které jednak zvyšují kapacitu regionů k absorbování investičních pobídek pro inovační aktivity, jednak zlepšují kvalitu lidského kapitálu v regionu. Inovační paradox není důsledkem tržního selhání, ale je důsledkem systémového selhání při řízení politik. Zatímco např. kohezní politika s využitím Evropského fondu pro regionální rozvoj je nebo by alespoň měla být zaměřena na zaostávající regiony a podporu konvergence, průmyslová a vědeckotechnická politika spíše posiluje regionální disparity, protože více veřejných zdrojů je absorbováno bohatšími regiony, které k tomu mají lepší předpoklady a vyšší absorpční kapacitu. Klíčovým problémem Karlovarského kraje je z tohoto hlediska nedostatečná koordinace mezi regionální, průmyslovou a vědeckovýzkumnou politikou v ČR i EU. Hlavní příčinou regionálního inovačního paradoxu v Karlovarském kraji tak není primárně nízká dostupnost veřejných zdrojů. Vysvětlení musíme hledat v povaze regionálního systému inovací a v institucionálních charakteristikách těchto regionů. Firmy zde často artikulují malou poptávku po vědě a výzkumu a dalších inovačních vstupech a chybí jim tradice pro spolupráci s institucemi výzkumu a vývoje a důvěra jak mezi sebou samými nebo mezi ostatními subjekty inovačního systému, tj. poskytovateli znalostí, výzkumnými institucemi a vysokými školami. Firmy prostě nepoptávají inovační vstupy nebo služby. Na druhé straně ani existující regionální vědecko-výzkumná a znalostní infrastruktura není pevně zasazena, resp. vnořena do regionální ekonomiky. Proto dodavatelé inovačních služeb (specifických znalostí, technologií, vzdělávání, rizikového kapitálu atd.) nejsou schopni identifikovat inovační potřeby a schopnosti regionálních firem a poptávku po inovacích (vstupy a služby). Mezi těmi, kdo znalosti nabízejí a poskytují a těmi, kdo by znalosti mohli využívat, existují bariery. Tuto základní slabinu v budování regionálních a lokálních inovačních systémů ostatně identifikují i výsledky strukturovaných rozhovorů s místními aktéry inovačních procesů (viz kap. 3.2.). Poptávka po inovacích a ochota k jejich veřejné podpoře je zřetelně formulována jak v aktuálně platném Programu rozvoje Karlovarského kraje 2007 – 2013, tak v Programu rozvoje kraje na období 2014 – 2020 (PRK), který je v současnosti připraven ke schválení. Druhý ze jmenovaných dokumentů v tomto bodě formuluje jako cíl kraje „zvýšit intenzitu a výsledky výzkumu a vývoje ve firmách a jejich uplatnění na trhu, zvýšit inovační výkonnost podniků, zavést a rozšířit kulturu inovačního podnikání v kraji“ a to prostřednictvím: 

Rozvoje výzkumných a vývojových kapacit firem



Posilováním kultury inovačního podnikání 7

8




Budováním regionální inovační infrastruktury.

S posilováním inovačního potenciálu kraje rovněž souvisí další cíl PRK, totiž „zvýšit dostupnost kvalifikovaných odborníků pro potřeby rozvoje podnikání v klíčových sektorech / hodnotových řetězcích ekonomiky Karlovarského kraje“, a to prostřednictvím podpory kooperačních vazeb mezi školami a podniky a zvyšování kvality a relevance vzdělávání v kraji. Pro realizaci těchto záměrů je Karlovarský kraj vybaven vlastní regionální inovační strategií, která nese název Strategie rozvoje konkurenceschopnosti Karlovarského kraje (SRKKK). Právě tento dokument představuje východisko pro praktické aktivity KARP. SRKKK (v aktualizované podobě z roku 2012) formuluje 3 pilíře inovační strategie: (i)

inovační podnikání a využívání výsledků výzkumu a vývoje v podnikatelském sektoru,

(ii)

zlepšení kvality lidských zdrojů, zlepšení dostupnosti a dovedných pracovníků, zejména v technických oborech a

(iii)

zlepšení prostředí pro podnikání a zvýšení přílivu zahraničních investic do kraje.

kvalifikovaných,

vzdělaných

Pokud jde o města a obce kraje, figuroval – dle průzkumu realizovaného v roce 2011 - zájem na podpoře malého a středního podnikání (včetně inovačního) mezi prioritami na třetím místě (předstižena jen prioritou „cestovní ruch“ a „vzdělávání“). Vysoký zájem lokálních samospráv v kraji na této prioritě ovšem kontrastuje s jejich omezenými možnostmi (kompetenčními i finančními) dosáhnout na tomto poli účinného zlepšení. Jako nezbytná se zde jeví – podle representantů místních samospráv - koordinace aktivit na krajské úrovni. Jen tak bude možné koncentrovat místní, regionální, národní a evropské prostředky na klíčové aktivity s citelným strukturálním dopadem jak pro kraj jako celek, tak pro jednotlivá města a obce. Klíčová by měla být podpora inovačního podnikání, podpora přenosu výsledků výzkumu do komerční praxe a rozvoj klastrů. Rozpor mezi zájmem měst a obcí Karlovarského kraje o danou prioritu a bezradností, jak jí ve své vlastní kompetenci realizovat ilustruje i fakt, že pouze jediné město kraje (Karlovy Vary) má schválen svůj lokální Program podpory podnikání, který počítá s budováním vlastního lokálního inovačního systému. Bohužel i v tomto případě praktická realizace systému selhává.

Regionální inovační systém je tak v praxi naplňován jen těmito aktivitami KARP (v zastoupení Karlovarského kraje): 

Inovační vouchery jsou nástrojem podpory spolupráce podniků v Karlovarském kraji s vědecko-výzkumnými institucemi (kdekoli v ČR). Umožňují firmě plně se soustředit na byznys, zatímco výzkumník dodá znalosti potřebné pro inovace. Vzájemná spolupráce proto přináší vysokou přidanou hodnotu, která může výrazně posílit konkurenceschopnost zúčastněných aktérů. Inovační vouchery pomáhají odbourávat bariéry vzájemné nedůvěry firemního a akademického světa. Inovační voucher může firma utratit pouze za znalost zakoupenou od poskytovatele znalostí, která je pro ni nová, není běžně dostupná a posílí konkurenceschopnost společnosti. Inovační vouchery byly v Karlovarském kraji rozděleny poprvé v roce 2012, a to formou veřejné soutěže ve výzkumu, vývoji a inovacích, schválené Radou kraje dne 7. 11. 2011. Výše podpory se pohybovala mezi 66 – 170 tis. Kč, a celkem bylo rozděleno 1,650 mil. Kč. Podpora prostřednictvím inovačních voucherů pokračuje druhým ročníkem v roce 2013, kdy je mezi deset příjemců finanční podpory rozděleno 1,526 mil. Kč.



Příprava Vědeckotechnického parku Karlovarského kraje (VTP KK), jehož investorem bude Karlovarský kraj s podporou finanční dotace z Operačního programu Podnikání a inovace (program podpory Prosperita). Předpokládaná výše způsobilých výdajů projektu je 252 mil. Kč, poskytnutá dotace bude činit téměř 199 mil. Kč. Projekt bude spočívat ve výstavbě tří nově vybudovaných dvoupodlažních budov a vstupní haly s konferenční místností, 2 které budou představovat nově vybudovanou podlahovou plochu cca 6.556 m . Tato nově 8

9


vybudovaná infrastruktura bude sloužit zejména jako podpora podnikání v oblasti vývoje a výzkumu a pro zakládání a rozvoj inovačních firem. Vybudování VTP KK je jedním z klíčových projektů schválené Strategie rozvoje konkurenceschopnosti Karlovarského kraje. V rámci VTP KK bude rozšířena spolupráce firem a subjektů z Karlovarského kraje s Českou zemědělskou univerzitou v Praze (ČZU), případně i s dalšími vysokými školami a vědecko-výzkumnými organizacemi, a budou vytvořeny podmínky pro vznik usídlení nových inovačních firem z kraje i z jiných oblastí ČR a Evropy. Jako cílové skupiny projektu byly identifikovány fungující malé a střední podniky (růstová fáze), začínající podniky (start-up fáze) a další subjekty v oblasti vědy a výzkumu, ale rovněž i stabilní velké firmy realizující aplikovaný výzkum a vývoj. VTP KK by měl být uveden do provozu v roce 2014.

Vedle těchto přímých aktivit realizuje KARP i řadu analytických prací, jejichž smyslem je zmapovat podmínky pro inovační podnikání v Karlovarském kraji a kraj propagovat uvnitř ČR i v zahraničí. Jde např. o projekty „Technologický profil ČR“ zastřešený Asociací inovačního podnikání ČR (AIP), projekt CluStrat (OP Nadnárodní spolupráce Central Europe), projekt Unipranet Unipranet a Rozvoj West Bohemia, umožňující praxe vysokoškoláků v místních firmách aj. K dalším záměrům podpory inovačního prostředí, s nimiž Karlovarský kraj počítá v následujícím období, patří např.: 

Výstavba Universitního kampusu



Zavedení systému krajských stipendií pro studenty vysokých škol s trvalým bydlištěm v Karlovarském kraji (vázaný na jejich závazek následného pracovního uplatnění na území kraje)

Vedle Regionálního inovačního systému, připravovaného v rámci kompetencí krajské samosprávy, spoluvytváří podmínky pro rozvoj inovačního podnikání v kraji též národní systém podpor. Na úrovni ČR jsou veškeré programy podpory podnikání a inovací sloučeny do jediného operačního programu, což umožňuje využít koncentrovaně prostředky ze SF EU a prostředky z národních zdrojů. Jde o Operační program Podnikání a inovace (OPPI), který poskytuje dotace, úvěry a záruky malým a středním podnikatelům prostřednictvím 15 podprogramů, orientovaným na různé cílové skupiny, přičemž obecně je kladen vysoký důraz na inovační potenciál podporovaných projektů. Od roku 2007 do října 2012 bylo do tohoto programu podáno celkem 20233 žádostí o podporu, z toho od subjektů činných v Karlovarském kraji však pouze 501, tedy cca 2,5% celkového počtu. Ve stejném období bylo schváleno k podpoře 7806 projektů, z Karlovarského kraje 172 (2,2% úhrnu). I v tomto omezeném okruhu podpořených projektů jen menšina (72) byly projekty s vyšším stupněm výrobkové, technologické či organizační inovace. V tomto ohledu zaujímá Karlovarský kraj v rámci ČR s velkým odstupem poslední místo jeden v absolutním, ale i relativním měřítku. I tyto údaje dokládají velmi nízkou absorpční kapacitu podnikatelských subjektů v kraji, jak na ní bylo poukázáno v úvodu této kapitoly. V rámci kraje jsou všechny prvky teoretického modelu regionálního inovačního systému (graf č. 4) v tuto chvíli podvyvinuty, a jeho budování je pro kraj velkou výzvou pro budoucnost.

9

10


Graf č. 4: Schéma regionálního systému inovací

10

11


2. Regionální inovace a statistiky vysoce kvalifikovaného lidského kapitálu

2.1 Regionální inovační statistiky Výzkum a vývoj je i v České republice důležitým zdrojem nových znalostí, které mohou při jejich úspěšné transformaci do inovací přispět ke zvyšování kvality života (jejích zdravotních, sociálních, ekonomických a dalších aspektů). Hospodářský význam inovačních aktivit roste především se změnou zdrojů konkurenční výhody české ekonomiky související s postupnou ztrátou cenové konkurenceschopnosti. Pro odpovědné rozhodování v oblasti politiky výzkumu, vývoje a inovací je nezbytná dobrá znalost inovačního systému a jeho vývojových trendů.

Základní informace o výzkumu, vývoji a inovacích v ČR a srovnání stavu a trendy v této oblasti se zahraničím přináší každoroční zpráva Rady vlády ČR pro výzkum, vývoj a inovace. Ze zprávy za rok 2011 („ANALÝZA STAVU VÝZKUMU, VÝVOJE A INOVACÍ V ČESKÉ REPUBLICE A JEJICH SROVNÁNÍ SE ZAHRANIČÍM V ROCE 2011“, Úřad vlády ČR, 2011) vyplývají následující hlavní zjištění:

Výzkum, vývoj a inovace v podnicích 

Výzkum a vývoj je v ČR realizován především v podnikatelském sektoru, kam spadá převážná většina z celkového počtu více než 2,5 tisíce výzkumných pracovišť.



Podnikatelský sektor je nejvýznamnějším sektorem také z hlediska finančních prostředků spotřebovaných na výzkum a vývoj a finančních zdrojů vynaložených na financování výzkumných a vývojových aktivit. V podnikatelském sektoru také pracuje více než polovina všech zaměstnanců ve výzkumu a vývoji.



Pohled na podrobnější strukturu podnikatelského sektoru ukazuje, že tahounem výzkumně vývojových aktivit jsou podniky pod zahraniční kontrolou, kde bylo vynaloženo téměř 60 % celkových výdajů na VaV podnikatelského sektoru, a to dominantně z vlastních zdrojů.



Výzkum a vývoj v podnicích pod zahraniční kontrolou je však oproti VaV domácích soukromých podniků více koncentrovaný. Zatímco průměrné roční investice do VaV na jeden podnik pod zahraniční kontrolou dosahují téměř 42 mil. Kč, v sektoru domácích soukromých podniků je to přibližně 8 mil. Kč.



Z odvětvového hlediska je nejvýznamnějším nositelem výzkumně vývojových aktivit tradičně automobilový průmysl, kde byla na VaV vynaložena více než čtvrtina všech podnikových výdajů na VaV. Dynamický růst v posledních letech zaznamenávají výdaje na VaV v oblasti informačních technologií, což souvisí i se vznikem nových pracovišť VaV v tomto odvětví. Odvětvová orientace podnikového výzkumu a vývoje se odráží i v dominantním zastoupení zaměstnanců ve VaV v oborech technických věd.



Pozoruhodným rysem VaV v podnikatelském sektoru je dlouhodobě značná generová nevyváženost zaměstnanců ve VaV, neboť ženy tvoří pouze necelých 20 % všech zaměstnanců ve VaV v tomto sektoru. Pro srovnání ve veřejném výzkumu dosahuje podíl žen 42 %.



Růst výdajů na VaV v podnikatelském sektoru je doprovázen mírným růstem počtu patentových přihlášek podaných podnikatelskými subjekty. V počtu patentových přihlášek a udělených patentů však ČR stále značně zaostává za evropským průměrem.



Nižší patentová aktivita je zčásti důsledkem skutečnosti, že podniky v ČR inovují stále zejména prostřednictvím přejímání a adaptace existujících technologií, nikoliv skrze vývoje zcela nových (patentovatelných) technických řešení.



Potvrzují to i údaje, které ukazují, že odvětví, ve kterých podniky intenzivněji investují do VaV 11

12


(odvětví náročná na znalosti), se vyznačují větším počtem patentových přihlášek a vyššími tržbami z inovovaných produktů uplatněných na trhu. 

Kromě odvětví výroby motorových vozidel se odvětví náročná na znalosti (tj. s nadprůměrným podílem výdajů na VaV) zatím výrazněji nepodílí na tvorbě přidané hodnoty českého hospodářství. Dynamika těchto odvětví je však příznivá.



Příznivá je také skutečnost, že zahraniční obchod s high-tech produkty roste v České republice rychleji než celkový zahraniční obchod, což poukazuje na rostoucí konkurenceschopnost této produkce na zahraničních trzích.

Výzkum, vývoj a inovace ve veřejném sektoru 

Ve veřejném výzkumu, kde hrají dominantní roli veřejné výzkumné instituce zřizované AV ČR a veřejné vysoké školy, dochází k postupným strukturálním změnám, kdy podíl vysokoškolského sektoru na celkových výdajích veřejného sektoru na VaV vzrostl od roku 2000 z 36 % na 48 %.



Z hlediska oborové struktury veřejného výzkumu a vývoje stále platí, že VaV v technických vědách je realizován především na vysokých školách, VaV v přírodních vědách realizují především veřejné výzkumné instituce zřizované AV ČR.



Počet i kvalita výsledků VaV dosahovaných ve veřejném výzkumu roste. Hlavní formou zveřejnění výsledků VaV, jež byly dosaženy s přispěním veřejných prostředků, jsou publikace v odborných periodikách. Významněji však v posledních letech rostla také skupina aplikačně orientovaných výsledků.



Mění se i oborová struktura dosahovaných výsledků VaV, kde nejvýznamněji rostou počty výsledků ve společenských a humanitních vědách. Důležité je však poznamenat, že jednotlivé typy výsledků jsou jen krajně obtížně srovnatelné, například z hlediska personálních kapacit, či finančních a časových nákladů na jejich získání.

Spolupráce ve výzkumu, vývoji a inovacích 

Přetrvávající slabinou inovačního systému České republiky je nízká spolupráce veřejného výzkumu s podniky. Patrné je to zejména při pohledu na podíl podnikových zdrojů ve výdajích na VaV vysokoškolského (1,1 %) a vládního sektoru (4,7 %). Tyto hodnoty jsou hluboko pod evropským průměrem. Tyto výsledky podporují také údaje z inovačních šetření, podle nichž nejsou vysoké školy ani veřejné výzkumné organizace pro podniky klíčovými partnery pro jejich inovační aktivity.



Vzhledem k tomu, že významnou úlohu v inovačním systému České republiky hrají podniky pod zahraniční kontrolou, je v této souvislosti výzvou vytvoření těsnějších a dlouhodobějších vazeb mezi těmito podniky a veřejným výzkumem.



Nízká intenzita spolupráce ve VaV je však patrná rovněž na mezinárodní úrovni, kde lze pozorovat zejména malý zájem výzkumných týmů (především veřejného výzkumu) o mezinárodní spolupráci v Sedmém rámcovém programu i v dalších evropských iniciativách.

Potenciál lidských zdrojů pro výzkum, vývoj a inovace 

Z hlediska potenciálu lidských zdrojů pro VaV je pozitivní, že počet studentů a absolventů vysokých škol neustále roste.



Přestože s rostoucím počtem studentů vysokých škol lze předpokládat, že bude podíl populace s terciárním vzděláním postupně konvergovat k evropskému průměru, otázkou zůstává kvalita vzdělání, která se současným studentům dostává. 12

13




Otázkou související s potenciálem pro VaV jsou pak změny ve struktuře studovaných oborů. Statistiky ukazují, že dochází k odklonu od studia technických oborů a ani v případě studia přírodních a lékařských věd není nárůst počtu nových studentů a absolventů nijak významný.



Naopak rostoucí zájem o studium v posledních letech zaznamenávají společenské obory, obchod a právo a humanitní obory. Tyto změny v oblibě jednotlivých oborů jsou již také patrné ve změně oborové struktury populace s terciárním vzděláním.

V mezinárodním srovnání inovačního potenciálu se ČR dlouhodobě pohybuje zhruba v třetí desítce zemí (v roce 2010 šlo o 33 příčku). Faktory tohoto potenciálu jsou však velmi diferenciované. Pro ČR je charakteristická relativně dobrá kapacita pro inovace (tedy relativně vysoký potenciál tvorby inovací) a naopak zhoršená situace, pokud jde o aplikaci výsledků vývoje a vývoje do produkční praxe. Jednou z příčin je kvantita a kvalita lidského potenciálu, který má inovační sektor v ČR k dispozici.

Tabulka č. 2: Pořadí ČR ve a „Innovation“ z GCI, 2009-2010

vybraných

Faktor inovačního potenciálu

ukazatelů

pilířů

„Business

Sophistication“

Pořadí ČR

Počet místních dodavatelů

22

Kapacita pro inovace

24

Kvalita místních dodavatelů

17

Kvalita VaV institucí

21

Stav rozvoje klastrů

41

VaV výdaje podniků

25

Charakter konkurenční výhody

42

Spolupráce university-průmyslu ve sféře VaV

29

Šířka hodnotového řetězce

29

Vládní zakázky v oblasti technologických produktů

31

Kontrola mezinárodní distribuce

117

Dostupnost vědců a inženýrů

50

Sofistikovanost výrobního procesu

34

Patenty

34

Rozsah marketingu

41

Poznámka: Pořadí se v rámci The Global Competitiveness Report určuje podle dosažených hodnot jednotlivých ukazatelů mezi 139 srovnávanými zeměmi. Zdroj: WEF – The Global Competitiveness Report 2010-2011

V rámci zemí EU – 27 patří ČR výkonností svého inovačního sektoru k průměru. Výzkumné a inovační kapacity jsou však zde extrémně územně koncentrovány do několika málo městských aglomerací, z nichž pak pouze Praha představuje i v evropském kontextu nadregionálně významné centrum výzkumu a inovací (pracuje zde bezmála polovina všech výzkumných pracovníků v ČR). Karlovarský kraj se na inovačním potenciálu ČR naopak podílí zanedbatelně (viz tab. č. 3). Absolutní počet výzkumných pracovníků se zde trvale pohybuje v rozmezí pouze několika desítek osob a relativně tak kraj zaujímá pouze cca 0,2% celostátních kapacit, tedy řádově méně, než činí podíl kraje na počtu obyvatel či HDP republiky.

13

14


Tabulka č. 3: Výzkumní pracovníci podle krajů Podle hlavních sektorů jejich zaměstnání v roce 2010 Celkem ČR, kraje

Podnikatelský 2008

2009

2010

Vládní

Vysokoškolský

Celkem Z toho ženy Celkem Z toho ženy Celkem Z toho ženy

Česká republika 29 785 28 759 29 228 12 661

1 822

6 244

2 214

10 115

3 306

Hl. m. Praha

13 454 12 076 12 087 3 052

503

4 544

1 647

4 376

1 445

Středočeský

3 025

2 889

2 888

2 375

345

501

138

12

6

Jihočeský

809

868

799

230

39

236

79

306

97

Plzeňský

742

886

992

441

32

31

12

521

115

Karlovarský

106

62

57

56

17

2

0

-

-

Ústecký

398

370

385

223

54

16

7

146

46

Liberecký

735

502

636

441

69

11

4

181

33

Královéhradecký

701

804

793

512

63

23

15

233

92

Pardubický

1 176

1 142

1 053

824

121

11

2

218

60

Vysočina

387

358

340

327

41

10

3

1

0

Jihomoravský

4 723

5 136

5 446

2 293

293

766

277

2 361

787

Olomoucký

1 073

1 016

1 101

479

68

9

5

601

245

Zlínský

824

816

832

681

82

6

4

146

42

1 835

1 817

726

96

79

21

1 012

335

Moravskoslezský 1 632

Zdroj: ČSÚ

Graf č. 5: Počet výzkumných pracovníků - přepočtené osoby (FTE)

Zdroj: ČSÚ

14

15


S nízkým počtem výzkumných pracovníků v kraji koresponduje jeho zanedbatelný podíl na vývozu high – tech zboží z ČR. I zde se podíl kraje dlouhodobě pohybuje na úrovni 0,1 – 0,2%. Podíl vyšší než 1% dosahuje kraj pouze u vývozu neelektrických strojů (viz tab. 4).

Tabulka č. 4: Vývoz high – tech zboží z ČR Podle skupin high-tech zboží v roce 2010

ČR, kraje

2010

Výpočetní technika

Elektronika a telekomunikace

Elektrotechnika

Vědecké přístroje

Letecká technika

Farmacie

Chemie

Neelektrické stroje

Ostatní hightech

Česká republika

417 271

208 096

139 075

13 761

19 285

9 026

7 245

3 981

12 580

4 221

Hl. m. Praha

41 121

22 923

10 354

284

1 037

3 869

1 506

337

730

84

Středočeský

36 328

10 413

17 341

292

3 163

301

828

269

1 903

1 818

Jihočeský

4 540

330

2 129

869

653

25

53

10

460

9

Plzeňský

45 013

28 527

12 472

626

535

393

8

109

2 344

0

Karlovarský

614

24

258

32

160

3

2

0

130

5

Ústecký

7 168

624

5 255

105

72

0

117

203

791

0

Liberecký

1 131

29

457

117

323

0

13

14

130

48

Královéhradecký

4 142

83

1 128

1 507

977

68

238

18

123

0

Pardubický

141 721

108 515

26 199

5 078

176

5

26

1 235

150

336

Vysočina

2 550

28

155

70

1 098

267

1

629

301

-

Jihomoravský

27 219

8 708

9 571

963

5 157

79

608

149

1 910

75

Olomoucký

5 145

354

997

209

1 739

1 436

70

93

212

33

Zlínský

19 126

1 422

12 812

815

524

1 125

17

50

1 275

1 087

Moravskoslezský

27 989

7 118

16 264

101

1 059

325

1 774

379

820

150

kraj nelze určit

53 463

19 000

23 683

2 693

2 612

1 130

1 984

485

1 301

576

Zdroj: ČSÚ

2.2 Statistiky vysoce kvalifikovaného lidského kapitálu Nižší úroveň vzdělanostní struktury má v kraji hluboce zakořeněnou tradici, korespondující s minulým ekonomickým a sociálním vývojem kraje – především s jeho ekonomickou strukturou, v níž dominovala odvětví s relativně nízkými nároky na počet vysokoškolsky vzdělaných odborníků (těžba, lázeňství aj.). Varovný ovšem není ani tak samotný fakt výchozího nízkého podílu obyvatel s terciárním vzděláním, jako skutečnost, že tento podíl i v současnosti, konkrétně v posledním desetiletí, takřka stagnuje a že se tak prohlubuje zaostávání kraje za vývojem v ČR (všechny dále uvedené údaje jsou převzaty z časových řad ročních výsledků Výběrového šetření pracovních sil ČSÚ). Zatímco v rámci ČR se mezi lety 2001 – 2010 zvýšil tento podíl na populaci starší než 15 let z 9,2% na 13,7%, v Karlovarském kraji šlo analogicky jen o vzrůst z 6,0% na 7,7%. Obdobná situace pak byla u podílu vysokoškoláků mezi zaměstnanými v národním hospodářství: v ČR došlo ke zvýšení podílu z 13,0% na 18,4%, v Karlovarském kraji jen z 8,5% na 9,8%. Ještě zřetelněji je zaostávání kraje zřetelné při rozboru vývoje absolutního počtu vysokoškolských odborníků v kraji. Mezi obyvateli staršími 15 let v ČR jich mezi lety 2001 – 2010 přibylo takřka 440 tisíc, 15

16


a to vcelku rovnoměrně v čase, v rámci Karlovarského kraje šlo jen o necelých 5 tisíc, a to s velkými meziročními výkyvy (viz tabulky č.5 a 6).

Tabulka č. 5: Vývoj počtu obyvatel starších 15 let dle vzdělanostních skupin v ČR

Základní vzdělání a bez vzdělání

Střední bez maturity

Střední s maturitou

Vysokoškolské CELKEM

2001

2002

2003

2004

2005

2006

2007

2008

2009

2010

1 981,3

1 916,8

1 851,0

1 810,5

1 745,0

1 698,1

1 687,2

1 675,5

1 581,1

1 500,2

3 221,0

3 216,9

3 299,2

3 319,5

3 283,1

3 264,1

3 244,8

3 197,8

3 223,3

3 191,0

2 583,9

2 646,2

2 650,6

2 679,1

2 779,6

2 855,8

2 936,4

3 019,8

3 057,2

3 086,6

791,0

813,7

831,7

862,2

907,1

954,6

974,8

1 050,0

1 147,2

1 236,3

8 577,4

8 599,1

8 636,9

8 673,3

8 716,0

8 773,4

8 845,0

8 943,8

9 009,3

9 015,4

Zdroj: ČSÚ

Tabulka č. 6 : Vývoj počtu obyvatel starších 15 let dle vzdělanostních skupin v KVK

Základní vzdělání a bez vzdělání

Střední bez maturity

Střední s maturitou

Vysokoškolské CELKEM

2001

2002

2003

2004

2005

2006

2007

2008

2009

2010

70,3

69,3

69,4

68,1

68,1

64,4

59,3

62,9

65,5

60,4

96,2

97,6

92,6

98,7

98,2

102,0

99,4

101,5

99,5

97,7

71,8

72,9

76,8

72,4

73,7

74,8

83,1

82,3

77,1

84,4

15,2

14,2

16,3

16,9

17,9

17,4

18,3

16,6

21,9

20,1

253,4

254,1

255,1

256,2

257,9

258,7

260,2

263,3

263,9

262,5

Zdroj: ČSÚ

Pokud jde o zdroje – byť nevysokého – absolutního přírůstku počtu odborníků s vysokoškolským vzděláním v kraji, jeho fyzickými zdroji jsou: 

saldo migrace studentů denního studia na VŠ 16

17




saldo migrace studentů kombinovaného a distančního studia na VŠ



saldo migrace dospělé populace s již dříve uzavřeným vysokoškolským vzděláním



saldo dojížďky a vyjížďky za prací

Pro přesnou kvantifikaci těchto zdrojů nejsou k dispozici potřebné statistické údaje – usuzovat na jejich vliv lze tedy usuzovat jen z „nepřímých indicií“. „Přirozeným“ a perspektivním zdrojem daného přírůstku jsou samozřejmě v prvé řadě absolventi VŠ v prezenčním studiu s trvalým bydlištěm v KVK. Síla tohoto zdroje je „podkopána“ již tím, že denní vysokoškolské studium nastupuje o něco nižší podíl příslušníků příslušných věkových skupin (zejména (20 – 24), než odpovídá průměru ČR. V KVK např. podíl věkové skupiny 20 – 24 let na celkové populaci tohoto věku v ČR osciloval po celé období let 2001 – 2010 mezi 3,0 – 3,1%, podíl kraje na počtu studentů denního studia v ČR (občané ČR) v témže období vzrostl z 2,5% na 2,7%. Nižší intenzita zájmu o vysokoškolské studium u mladé populace kraje přitom svědčí spíše o sociální než prostorové nedostupnosti tohoto typu vzdělávání. Pokud celkový přírůstek absolventů s (původně) trvalým bydlištěm v KVK činil v rozmezí let 2001 – 2010 celkem 12,1 tisíc osob a je alarmující, že se ve stejném období zvýšil počet VŠ odborníků na populaci kraje pouze o 4,9 tisíc osob! Karlovarský kraj tak – paradoxně – funguje v rámci ČR jako jeden z nejvýznamnějších „vývozců“ vysokoškolsky vzdělaných odborníků. Klíčovým důvodem je nízká absorpční kapacita regionálního trhu práce, pokud jde o osoby s vysokoškolským vzděláním. Dokazuje to mj. skutečnost, že i ti absolventi vysokých škol, kteří se po ukončení svého studia vrátí do KVK, nacházejí uplatnění na trhu práce obtížněji, než činí průměr ČR. V roce 2010 činila v rámci ČR míra celkové neúspěšnosti uplatnění absolventů vysokých škol na trhu práce 3,5%, v KVK šlo o 4,4%. Rozdíl sice není nijak dramatický (a obecně i v KVK platí, že absolvování vysoké školy je dobrým předpokladem pro poměrně bezproblémové uplatněni na trhu práce), přesto signalizuje, že „dychtivost“ trhu práce i po tak „nedostatkovém zboží“ jakým jsou v kraji vysokoškolští odborníci, je velmi limitovaná! Udržet více studentů a následně také absolventů (resp. obecně odborníků s vysokoškolským vzděláním) v kraji je možné jedině prostřednictvím nabídky zajímavých a atraktivních profesí a oborů, v níž by se mohli tito odborníci uplatnit – čili změnou sociálně – ekonomické struktury kraje. Oproti průměru Česka se Karlovarský kraj vyznačuje především vyšším podílem těžby a energetiky na tvorbě hrubé přidané hodnoty v kraji. Naopak nižší je zejména podíl služeb – s čestnou výjimkou lázeňství. Samotný zpracovatelský průmysl se zde na tvorbě HDP podílí méně, než je průměr ČR. Důvodem absence růstu významu zpracovatelského průmysl ve struktuře kraje během uplynulých cca 15 let je mj. nedostatečný (opět v porovnání s průměrem ČR) příliv PZI (přímých zahraničních investic). Kraji se tyto investice do značné míry vyhnuly a stále zde tak dominují tradiční odvětví průmyslu s nižší produktivitou. Pro Karlovarský kraj je příznačný vysoký podíl osob zaměstnaných v ubytování a stravování, což odráží turistický a lázeňský charakter regionu. Obdobně vyšší zaměstnanost v odvětví zdravotnictví ukazuje na silnou roli lázeňství. Karlovarský kraj je také společně s Moravskoslezským a Ústeckým krajem největším centrem těžby a energetiky. Vysoký podíl na zaměstnanosti v kraji také zaujímá veřejná správa. Naopak podprůměrně jsou zastoupena – vedle již zmíněného zpracovatelského průmyslu - odvětví infrastruktury trhu (finanční zprostředkování, nemovitosti, služby pro podniky apod.).

17

18


Tabulka č. 7: Odvětvová struktura zaměstnanosti (2011, %) Název odvětví (Kód CZ-NACE) Zemědělství, lesnictví, rybářství (A) Těžba a dobývání (B)

PHA STC JHC PLK KVK ULK LBK HKK PAK VYS JHM OLK ZLK MSK ČR 0,3 2,9 5,5 4,9 2,8 2,8 2,3 4,4 4,7 5,8 2,9 3,8 3,2 1,9 3,1 0

0,3 0,2 0,7 4,2 2,1

1

0,2 0,2 0,5 0,5 0,4 0,1 3,8 0,9

Zpracovatelský průmysl (C)

7,6 24,3 28,3 29,7 24,4 26,4 37,4 30,4 34 34,7 24,8 29,5 36,5 30,3 26,3

Elektřina, plyn, teplo (D)

0,9 1,2 1,7 1,4 1,4 1,5 0,8 0,9 0,7 1,3 1,1 0,7 1,2 1,5 1,2

Voda, odpady, sanace (E)

0,7 1,1

Stavebnictví (F)

7,6 8,7 11 9,4 8,7 11,4 9,2 8,7 8,8

Obchod (G)

14,9 13,4 11,8 11,8 12,5 10,5 10,2 10,1 12,5 10,5 11,9 13 12,2 11,4 12,2

Doprava a skladování (H)

6,9 8,8 5,9 5,4

Ubytování, stravování a pohostinství (I)

6,3 4,2 4,5

1

1,7 1,4 1,9 0,9 1,1 1,2 1,1 0,8

3

7

7,3

5

5,8 3,2 3,7

7 4

8

1

0,9 0,9 1,1

8,3 8,5 10

7,6 8,8

5,8 5,2 6,9 6,3 4,8 5,8 6,5 3

3,5 3,4

3

3,3 2,8 3,9

Informační a komunikační činnosti (J) 8,6 3,5 2,1 1,5 0,6 2,2 1,6 2,3 1,7 0,9 2,9

1

1,3 2,8

3

Peněžnictví a pojišťovnictví (K)

5,2 3,1 1,5

Činnosti v oblasti nemovitostí (L)

1,9 1,1 0,4 0,6 0,9 1,2 0,5 0,3 0,4 0,1 0,8 0,7 0,5 0,7 0,9

Profesní, vědecké a technické činnosti (M)

7,9 4,3 2,7 2,9 2,6 2,6 3,7 3,7 3,7 2,7

Administrativní a podpůrné činnosti (N)

4

2

1,2 1,6 1,5 1,8 2,5 1,9 2,8 2,1 1,3 2,3 2,5

2,4 2,2 1,6 2,7 2,6 1,5 0,9

1

2

6 2,4

3,2 2,7 2,9 4,1 2

2

2,9 2,4

Veřejná správa a obrana (O)

7,4 6,2 5,7 6,9 7,2 6,5 6,2 6,6 4,5 6,8 7,2 9,1 4,5 6,3 6,6

Vzdělávání (P)

7,8 5,2 5,7 5,8 5,4 5,6 4,9 7,2 5,9 5,6

Zdravotní a sociální péče (Q)

5,8 5,5 5,5 6,4 7,4 7,1 6,6 7,1 6,7 6,9 7,7

Kulturní, zábavní a rekreační činnosti 3,7 1,5 1,9 1,6 (R)

2

6

5,6 5,4 5,3 5,9 8

1,2 1,7 1,6 0,6 1,1 1,6 0,8 1,7 1,2 1,7

Ostatní činnosti (S)

2,4 2,2 1,7 2,4 1,1

Činnosti domácností (T)

0,1 0,1 0,8 0,3 0,6 0,1 0,2 0,3 0,9 0,3 0,4 0,3

Exteritoriální organizace (U) Celkem

0

0

0

0

0,1

6,8 7,2 6,7

2

0

0,9 1,6 1,3 0,9 1,6

0,2

0

0

0,1

0

1

0

1,7 1,7 1,8 0 0

0,8 0,4 0

0

100 100 100 100 100 100 100 100 100 100 100 100 100 100 100

Zdroj: ČSÚ

Pokud jde o zpracovatelský průmysl v KVK, samotná výše zaměstnanosti ho charakterizuje nedostatečně: významný je i rozbor technologické náročnosti daného odvětví, neboť právě technologie rozhodují jak o míře přidané hodnoty, tak o potenciální konkurenceschopnosti. Jak ilustrují dále uvedené kartogramy, není situace v kraji v tomto ohledu příliš příznivá: u vysoce technologicky náročného průmyslu figuruje Karlovarský dlouhodobě na jednom posledních míst mezi kraji ČR. I to samozřejmě vyvolává extenzivní nároky na relativně nízko kvalifikovanou práci (a nízkou poptávku po vysokoškolsky vzdělaných odbornících).

18

19


Graf č. 6: Podíl technologicky vysoce náročného průmyslu na zaměstnanosti ve zpracovatelském průmyslu (2011, %)

Zdroj: Národní vzdělávací fond

Stejně nepříznivá je situace v kraji, pokud jde o podíl zaměstnanosti v znalostně náročných službách. Přitom služby (speciálně ve zdravotnictví, lázeňství, cestovním ruchu a sociálních službách) patří k profilujícím oborům ekonomiky kraje. I v nich však přetrvává poptávka po relativně málo kvalifikované práci (viz dále graf č. 6).

Graf č. 7: Podíl znalostně náročných služeb na celkové zaměstnanosti (2009, %)

Zdroj: Národní vzdělávací fond

Struktura odvětvové zaměstnanosti se logicky odráží v nepříznivé profesní struktuře zaměstnanosti, kde kraj vykazuje podprůměrný podíl (ve vztahu k průměru ČR) v náročnějších (a lépe honorovaných) pozicích, jako jsou řídící pracovníci, odborníci, techničtí pracovníci a kvalifikovaní řemeslníci, a naopak nadprůměrný podíl pracovníků bez kvalifikace, obsluhy strojů a zařízení, provozních pracovníků ve službách a obchodě (viz graf č. 8). Graf č. 8: Profesní struktura zaměstnanosti (2011, %) 19

20


Zdroj: ČSÚ

Nepříznivá profesní struktura je jednou z příčin hluboce podprůměrné úrovně mezd (Karlovarský kraj již dlouhodobě u tohoto ukazatele figuruje na posledním místě mezi kraji ČR). Paradoxně se ale tato slabina se netýká výše odměňování osob s vysokoškolským vzděláním. V této skupině se kraj ve výši průměrné mzdy v posledních letech pohybuje mezi 6. a 7. místem mezi kraji ČR. Důvodem této situace je fakt, že největší část „vysokoškoláků“ v kraji se koncentruje jednak v odvětvích, kde je odměňování relativně nezávislé na vývoji produktivity práce v regionu (veřejná správa, zdravotnictví), jednak ve specializovaných profesích v odvětvích těžby a energetiky (čili odvětvích s relativně vysokou úrovní mezd). Zbývající odvětví ekonomiky kraje, tedy jak zpracovatelský průmysl, tak sektor veřejných i soukromých služeb, mohou (obecně, čest výjimkám!) mzdově konkurovat výše zmíněným odvětvím jen stěží a vysokoškolští odborníci jsou tak pro ně – při současné úrovni produktivity práce – obtížně dostupným „zbožím“. 2.3 Výhled vývoje struktury NH kraje z hlediska inovačního potenciálu 20

21


Stinnou stránkou ekonomické struktury Karlovarského kraje je skutečnost, že velká část z klíčových odvětví prochází v současnosti úpadkem. Jedná se zejména o tradiční výrobu porcelánu, skla a keramiky, což jsou obory, které se kvůli velmi silné konkurenci na straně odbytu (zejména z nízkonákladových ekonomik) a silnému růstu nákladů způsobenému růstem cen energií dostaly do velmi vážných problémů. Dokladem toho jsou v současnosti krachující velké podniky v kraji, které vyrábějí porcelán a sklo. Jelikož právě tyto obory nebyly atraktivní pro zahraniční investory a firmy v těchto oborech proto neměly možnost čerpat pozitiva vstupu zahraničních vlastníků (kapitál, know-how, přístup na trhy apod.), ocitá se dnes „klíčové“ průmyslové odvětví kraje v zásadní recesi, což má (a bude mít) významný dopad na celou ekonomiku kraje. Vedle tradičních průmyslových oborů je dalším specifikem kraje těžba hnědého uhlí a dalších nerostných surovin. Toto odvětví také nelze z dlouhodobého hlediska možné považovat klíčové pro rozvoj kraje, neboť nerostné suroviny, které jsou jeho základem, se dříve či později vyčerpají (podle současných předpokladů v horizontu cca 20-25 let) a toto odvětví bude nutné transformovat na jiné aktivity. Na druhé straně těžbu a s ní související aktivity lze v kraji do budoucna navázat na další tradiční odvětví s bohatou historií, kterým je např. dřevozpracující průmysl. Pro ten navíc v kraji existují velké zásoby dřevní hmoty a také dlouholetá tradice a zkušenost ve zpracování dřeva. Těžební průmysl znamenal v minulosti značnou degradaci životního prostředí kraje. Podle řady indikátorů v oblasti životního prostředí patří kraj mezi sině postižené oblasti, což samozřejmě také není příznivé pro ekonomický rozvoj. Na druhé straně ale tato „devastace“ kraji vytváří z kraje svým způsobem unikátní lokalitu. Těžba uhlí je již dnes na mnoha místech utlumována a do budoucna bude tento útlum nadále pokračovat. Kladným efektem omezování těžby uhlí může být vytvoření podmínek pro revitalizaci místy hodně postižené a zdevastované krajiny. A zde může být klíčovou návaznost právě na aktivity subjektů v dřevozpracujícím průmyslu, ale i dalších oborech. Společným tématem je ochrana životního prostředí a krajiny. Jedním z nových směrů může být orientace na rekultivace poškozené krajiny a sanace nejhůře postižených oblastí. Druhým směrem, který se nabízí i s ohledem na poškození lesních porostů, je orientace na v současnosti rozvíjející se sektor alternativních paliv – biomasy a obnovitelných zdrojů. Značný rozvojový potenciál v sobě skrývají i obory v kraji tradičního strojírenství a kovodělného průmyslu, ať již ve vazbě na „moderní“ energetiku, ochranu životního prostředí a zpracování dřeva, nebo ve vazbě na (dnes v kraji neexistující) výzkum nových technologií (fyzika materiálů, biotechnologie aj.).

21

22


3. Hlavní přednosti / výzvy v regionech partnerů týkající se získání a udržení vysoce kvalifikovaného lidského kapitálu 3.1 Přednosti (silné stránky) a výzvy Karlovarský kraj je krajem s absolutně nejnižším počtem odborníků s vysokoškolským vzděláním v ČR, a pokud jde o jejich relativní podíl na populaci (starší 15 let) i pracujících v národním hospodářství, pohybuje se kraj stabilně na druhé nejhorší příčce v ČR. V uplynulém desetiletí se navíc zaostávání kraje jak co do počtu, tak co do podílu těchto osob prohlubovalo. Tím spíše zaostává kraj ve srovnání s průměrem EU (viz tab. č. 8).

Tabulka č. 8: Pozice Karlovarského kraje v Innovation Union Scoreboard (2011) ČR

EU27

KVK

Podíl populace ve věku 30-34 s terciárním vzděláním (%)

34,6

23,8

20,7

Podíl mládeže (věk 20-24) s úplným středoškolským vzděláním

79,0

81,2

74,1

Absolventi vysokých škol ze zemí mimo EU

19,19

10,10

4,82

Jediným zdrojem růstu počtu osob s ukončeným terciárním vzděláním jsou v kraji absolventi prezenčního, kombinovaného a dálkového vysokoškolského studia. Zvláště u denního studia je tento zdroj využíván nedostatečně – v příslušných věkových skupinách je zapojení do vysokoškolského studia nižší, než činí průměr ČR. Nedostatečná nabídka kapacit vysokoškolského vzdělávání v KVK je jen druhotnou příčinou tohoto stavu. Daleko důležitější roli hraje nižší sociální dostupnost vysokoškolského vzdělávání (nízké „rodinné tradice“ a vysoká nákladnost vzdělávání ve vztahu k disponibilním příjmům rodin). I tento nižší potenciál však není schopen regionální trh práce absorbovat. Dokazuje to fakt, že cca polovina absolventů vysokých škol s trvalým bydlištěm v kraji se po ukončení studia do kraje nevrací, a i „navrátilci“ se potýkají s vyšší nezaměstnaností, případně své pracovní uplatnění řeší vyjížďkou za prací do jiných krajů. Příčina tohoto stavu je zaostalá odvětvová struktura kraje. Dominantní odvětví zatím prokazují relativně slabý inovační, resp. obecně rozvojový potenciál a „produkují“ v té souvislosti také relativně nízkou dynamiku v poptávce po vysokoškolsky vzdělaných odbornících. Tato poptávka se navíc koncentruje v několika „privilegovaných“ odvětvích, zpravidla nevýrobního charakteru (zvláště veřejná správa, zdravotnictví a z části i školství). Zaostávání kraje dokumentuje i profesní struktura pracovníků: obdobnou profesní strukturu, jakou dnes vykazuje Karlovarský kraj, měla Česká republika totiž zhruba před 30 lety! V Karlovarském kraji přitom již nyní existují odvětví a obory s nepochybným rozvojovým (inovačním) potenciálem, jako je kvalifikovaná chemie, rekultivační technologie, přesné strojírenství apod., v celkové ekonomické struktuře kraje však dosud hrají druhořadou roli. Důležitější než změny odvětvové struktury kraje ovšem budou změny v profesní struktuře. Právě tyto změny mohou vyvolat novou poptávku po vysokoškolsky vzdělaných odbornících. Rozsah této poptávky bude významně podmíněn dvěma (vzájemně provázanými) zásadními faktory: 22

23




Zvýšeným přílivem Přímých zahraničních investic do ekonomiky kraje

Vznikem proinovační atmosféry v kraji (podpora výzkumu a aplikací jeho výsledků do komerční praxe, podpora inovačního podnikání, ocenění kompetencí apod.).

3.2 Strukturované rozhovory V rámci strukturovaných rozhovorů bylo v Karlovarském kraji osloveno celkem 12 místních aktérů, kteří representovali organizace, jejichž činnost podstatně ovlivňuje inovační prostředí v kraji a jeho atraktivitu pro vysoce kvalifikované odborníky. Konkrétně šlo o representanty: 

Institucí veřejné správy (Krajský úřad, Magistrát města Karlovy Vary, Český statistický úřad v Karlových Varech a Úřad práce v Karlových Varech),



Podnikatelského sektoru (firmy Bonnel Technologie s.r.o., Kessl s.r.o. a 2 Hospodářské komory působící v Karlovarském kraji: Hospodářská komora Cheb a Regionální hospodářská komora Sokolov),



Institucí výzkumu a vzdělávání (Momentive a.s., Sokolovská uhelná a.s., Vysoká škola Karlovy Vary a Vysoká škola manažerské informatiky a ekonomiky – pobočka Sokolov).

Při výběru respondentů se mj. dbalo na rovnoměrné zastoupení jednotlivých územních částí kraje. Vzhledem k omezenému počtu institucí, organizací a podniků, které mají v kraji zkušenosti s tvorbou či aplikací a využitím inovační politiky a s prací s vysoce kvalifikovanými odborníky, jde o průzkum representativní, jehož výsledky poměrně věrně a přesně odrážejí celkovou atmosféru v kraji. Průzkum byl realizován ve dnech 3. – 13. října 2012 formou osobního rozhovoru nad kodifikovaným dotazníkem a mezi respondenty se setkal s relativně značným zájmem – už to je signálem, jak silně je v Karlovarském kraji téma inovací a uplatnění vysoce kvalifikovaných odborníků pociťováno jako potenciálně (pro budoucnost kraje) významné, byť v současnosti nedostatečně rozvinuté. Aktivní přístup respondentů (z nichž nemalá část průzkum vysloveně „vítala“) se odráží v úplnosti odpovědí – včetně relativně velkého počtu volných odpovědí. Výsledky řízených rozhovorů se ve svém celkovém vyznění nijak podstatně neliší od závěrů, které přinesla předchozí analýza. V tom smyslu nepřekvapí jejich poměrně silný pesimismus, pokud jde o hodnocení současného stavu, současně však i naděje, že v budoucnu dojde, resp. může dojít ke zlepšení situace. Toto vyznění se odráží již v odpovědích na první otázku (otázka č. 3), týkající se obecně inovačního prostředí kraje. Pouze v jediném případě převažovaly kladné odpovědi (souhlasím, silně souhlasím) nad negativními, a to v případě ceny a dostupnosti internetového připojení (66,7% : 33,3%), a v jednom případě (fungování bankovnictví v regionu) byly kladné a záporné odpovědi vyrovnané (42,7% : 42,7%). Záporné odpovědi nejvíce převažují u hodnocení obecnějších faktorů, jakými jsou podnikatelské prostředí, úspěšnost regionálního inovačního systému a existence pobídek pro nově zakládané podniky.

Otázka č. 3

Souhlasím či rozhodně souhlasím

Nesouhlasím či rozhodně nesouhlasím

V regionu je dobré podnikatelské / inovační prostředí

8,3%

91,7%

Existují dostatečné finanční pobídky / podpora pro nově založené podniky (start-ups)

14,7%

66,7%

Regionální inovační ekosystém je úspěšný v dosahování svých cílů

0,0%

66,7%

I v případě souhlasných odpovědí jsou přitom slabě zastoupeny odpovědi silného souhlasu. Rozdíly 23

24


v pohledu jednotlivých větví Triple Helixu na danou problematiku nejsou významné – což konec konců platí i pro všechny následující otázky. Pokud jde o celkové hodnocení přitažlivosti regionu pro osoby s vysokým znalostním kapitálem (otázka č. 4), jsou odpovědi respondentů o poznání optimističtější. Přestože je kraj v současnosti spíše zdrojem emigrace než imigrace kvalifikovaných pracovníků, z rozhovorů je zřejmé, že podmínky, které kraj nabízí, vytvářejí jistý prostor pro pozitivní změnu. Kladné hodnocení převažuje zejména u kvality životního stylu a prostředí a v oblasti bezpečnosti, naopak slabším faktorem atraktivity kraje je zejména nabídka vzdělávacích a výzkumných zařízení, z části i doprava a bydlení. Otázka č. 4 Kvalita Přijatelné životního Hodnocení náklady na stylu a bydlení prostředí

Občanské vybavení pro rodiny s dětmi

Bezpečí a osobní bezpečnost

Kulturní a zábavní zařízení

Vzdělávací a výzkumná zařízení

Dostupnost a doprava

Vynikající

0.00%

8.33%

8.33%

0.00%

8.33%

0.00%

0.00%

Dobrý

66.67%

33.33%

33.33%

66.67%

41.67%

8.33%

25.00%

Průměrný

25.00%

41.67%

58.33%

25.00%

41.67%

66.67%

58.33%

Chabý

8.33%

16.67%

0.00%

8.33%

8.33%

25.00%

16.67%

CELKEM

100,00%

100,00%

100,00%

100,00%

100,00%

100,00%

100,00%

Dostupnost a doprava Vzdělávací a výzkumná zařízení Kulturní a zábavní zařízení

Chabý Průměrný

Bezpečí a osobní bezpečnost

Dobrý

Občanské vybavení pro rodiny s dětmi

Vynikající

Přijatelné náklady na bydlení Kvalita životního stylu a prostředí 0

50

100

Bohužel odpovědi na následující otázku (č. 5) vcelku dobré hodnocení faktorů atraktivity kraje poněkud relativizují. Nejsnadněji totiž tyto podmínky oslovují ty, kteří je z osobní zkušenosti znají: jako nejpravděpodobnější zdroj migrace vysoce vzdělaných osob do kraje spatřují respondenti proto ty, kteří se v minulosti z regionu odstěhovali (75% odpovědí pravděpodobně či velmi pravděpodobně). Vzhledem k velikosti kraje a jeho současné sociální struktuře ovšem nemůže být tento zdroj migrace příliš vydatný. Druhým nejpravděpodobnějším zdrojem migrace (66,6%) by měli být – paradoxně obyvatelé jiných než evropských zemí. V tomto hodnocení se nepochybně odráží současné zkušenosti respondentů s atraktivitou kraje pro ruskojazyčné obyvatelstvo, Vietnamce a další občany ze zemí mimo EU. Bohužel není jisté, zda se tato obecně vysoká atraktivita týká, resp. může v budoucnosti týkat i osob s vysokým vzděláním. U lidí s vysokým vzděláním z jiných krajů ČR je dle průzkumu hodnocení pravděpodobnost jejich možné 24

25


imigrace do Karlovarského kraje již „na vážkách“ (58,3% : 41,7%) a varianta příchodu těchto lidí z evropských zemí je už hodnocena jako extrémně nepravděpodobná (91,7% záporných odpovědí). Otázka č. 5 Zdroj potenciální migrace

S největší pravděpodobností

Pravděpodobně

Nepravděpodobně

Velmi nepravděpodobně

Lidé z jiných částí republiky

0.00%

58.33%

33.33%

8.33%

Lidé z našeho regionu, kteří se v minulosti odstěhovali do jiného kraje 25.00% a vrátí se

50.00%

25.00%

0.00%

Lidé z našeho regionu, kteří se v minulosti odstěhovali do zahraničí a vrátí se

25.00%

16.67%

33.33%

25.00%

Obyvatelé evropských zemí, kteří uvidí výhody v přestěhování se do našeho regionu

0.00%

8.33%

33.33%

58.33%

Obyvatelé jiných než evropských zemí, které bude lákat přestěhovat se sem

8.33%

58.33%

8.33%

25.00%

Zajímavé jsou i poznámky respondentů k potenciálu kraje přilákat talentované jednotlivce: týkají se návrhů na vytvoření funkčních technologických center v kraji, zvýšení motivace studentů z Karlovarského kraje k návratu po dostudování, zlepšení vzájemné komunikace aktérů inovačního procesu, zvýšení podpory pro (začínající) inovační firmy a zkvalitnění dopravní dostupnosti. Poučný a charakteristický je ovšem v této souvislosti zejména následující výrok k tématu otázky č. 5, zvýšení atraktivity kraje pro kvalifikované odborníky: Pravděpodobně a bohužel to bude velmi dlouhodobý proces. Domnívám se, že výměna obyvatelstva po druhé válce a hlavně po komunistickém převratu zde zničila sociální klima…… Další problém je, že s krajem hraničící severní Bavorsko patří k hospodářsky a infrastrukturně slabým oblastem v Německu, sousedící oblasti bývalé NDR jsou na tom ještě hůře. Také následky nedávné historie. Sám nevzdávám naději, ale bude to trvat... (podnikatel) Hlavním problémem z hlediska vysoce kvalifikovaných osob je totiž v kraji nedostatek kvalifikovaných pracovních příležitostí. Je jich málo, a jak vyplývá z odpovědí na následující otázku (č. 7), naděje na zvýšení jejich počtu vidí respondenti v současnosti velmi střízlivě. U všech potenciálních zaměstnavatelů je současná frekvence vzniku nových kvalifikovaných pracovních příležitostí hodnocena (s vysokou převahou) termínem zřídka. Hodnocení „velmi často“ bylo vůbec v celé baterii odpovědí použito jen jednou, zatímco za hodnocením „zřídka“ se často de facto skrývá spíše odpověď „nikdy“. Při obecně nízké frekvenci vzniku kvalifikovaných pracovních příležitostí se přitom – dle odhadů respondentů – paradoxně jako nejnadějnější zaměstnavatel jeví veřejná správa. Výsledky průzkumu současně potvrzují, že naděje vkládané do podniků se zahraniční účastí (jako zdroje vysoce kvalifikované práce) se dosud v kraji naplňují jen ve velmi malé míře. Otázka č. 7 Frekvence příležitostí jednotlivce

vzniku nových pracovních Velmi často pro vysoce kvalifikované

Průměrně často

Zřídka

Místní průmyslové podniky

8.33%

8.33%

83.33%

Mezinárodní průmyslové podniky

0.00%

25.00%

75.00%

Vzdělávací / výzkumné instituce

0.00%

8.33%

91.67% 25

26


Vládní instituce a veřejná správa

0.00%

33.33%

66.67%

S nízkým počtem stávajících a dynamikou vzniku nových vysoce kvalifikovaných pracovních příležitostí v kraji samozřejmě souvisí i nízká mobilita pracovníků mezi výzkumem a výrobou (resp. naopak). V obou případech (otázka č. 8) ji hodnotí respondenti shodně, tj. ze 75% jako slabou a z 25% jako průměrnou. Komentáře respondentů (otázka č. 9) jen dokreslují výše uvedené výsledky: 

Vysokoškolsky vzdělaní lidé se často stěhují mimo region, kde nalézají lepší pracovní uplatnění (veřejná správa)



Talentovaní jedinci odcházejí z regionu do zahraničí, resp. do Prahy (podnikatel)



Problematické perspektivy kariérního růstu (výzkum a vzdělávání).

Ale je zde i jiskra naděje: Naše firma je příkladem "mobility" pracovníků z výroby do vývoje, inteligentní jedinci u nás mají tuto příležitost. Trochu je to ale východisko z nouze. (podnikatel) Pokud jde o silné a slabé stránky regionu ve vztahu k příchozím talentům (otázka č. 10), opět se potvrzuje (viz otázka č. 3), že kraj má – podle názorů respondentů – co nabídnout v obecných podmínkách pro kvalitu života (kvalita služeb, hmotného prostředí, jazyková vybavenost), bohužel však právě v tom klíčovém, co rozhoduje o atraktivitě pro vysoce kvalifikované pracovníky (čili v možnostech budoucí kariery, platových podmínkách a z části i v kvalitě pracovních podmínek), silně pokulhává.

Otázka č. 10 Hodnocení

Budoucí kariérní Plat možnosti

Kvalita Hmotné zaměstnání aspekty

Podpůrné Jazyková Pracovní služby vybavenost povolení

Velmi dobře

0.00%

0.00%

16.67%

8.33%

0.00%

0.00%

8.33%

Dobře

8.33%

25.00%

50.00%

83.33%

83.33%

66.67%

66.67%

Špatně

83.33%

58.33%

33.33%

8.33%

16.67%

33.33%

25.00%

Velmi špatně

8.33%

16.67%

0.00%

0.00%

0.00%

0.00%

0.00%

Pracovní povolení Jazyková vybavenost Podpůrné služby

Velmi špatně Špatně

Hmotné aspekty

Dobře

Kvalita zaměstnání

Velmi dobře

Plat Budoucí karierní možnosti 0

20

40

60

80

100

26

27


Vzhledem k této situaci nepřekvapí, že názory respondentů na přiměřenost a úspěšnost současné inovační politiky v kraji (otázka č. 11) jsou značně kritické. Dokonce tak, že v polovině případů respondenti konstatovali, že není co hodnotit, neboť žádná regionální inovační politika neexistuje. Zbývající účastníci průzkumu pak tlumočili své názory na regionální inovační politiku a na možnosti zvýšení její účinnosti takto: 

Podpora by se měla zaměřit na podporu začínajících a malých firem. Kladně hodnotíme krajský program inovačních voucherů (podnikatel)



Je třeba realizovat schválenou Strategii konkurenceschopnosti Karlovarského kraje (veřejná správa)



Zajistit rovný a snazší přístup místních podnikatelů k dotacím (pro začínající podnikatele, na rozvojové projekty a aktivity). Zvýhodnění seriózních podnikatelských aktivit obyvatel kraje ze strany státních institucí……Posílení šancí místních podniků na úspěšné zapojení do globálních socioekonomických vztahů (globálních firemních sítí). Podpora a obnova místního know-how, reorientace místních tradičních oborů (pro nalezení nové specializace a nového uplatnění) a jejich zapojení do globálně perspektivních oborů a odvětví. Podpora hlavní reorientace hospodářství kraje na dlouhodobě perspektivní obory s důrazem na propojení globálních trendů znalostní ekonomiky, technologického pokroku (technické obory) a lokálního know-how. Podpora a rozvoj spolupráce mezi místními školami a podniky pro lepší dostupnost kvalifikované pracovní síly vč. podpory systému řešení personální politiky, vzdělávací centrum pro dospělé. Podpora dokončení hlavních infrastrukturních projektů (silnice, železnice, letiště) na propojení kraje se sousedními regiony a hlavními centry (Praha, Plzeň ad.). Podpora energetické bezpečnosti a energetické koncepce kraje. Podpora rozvoje destinačního managementu jako základního, systémového nástroje rozvoje cestovního ruchu. Veřejná správa, podnikatelská sféra a nevládní neziskové organizace tvoří nedílnou součást našeho kraje a vytváří společné nástroje efektivní spolupráce a rozvoje. Podpora marketingu pro místní podnikatelské subjekty (podnikatel).

27

28


4. Lokální SWOT analýza Účelem Lokální SWOT analýzy v rámci studie Lokální analýzy v projektu W4T je poskytnou ve stručné podobě věrný obraz o současné pozici Karlovarského kraje, pokud jde o jeho potenciál přilákat a udržet talenty, a to obraz umožňující srovnání se situací v dalších regionech partnerů W4T. Na základě informací shromážděných v dané studii a informací kvalitativního hodnocení (řízené rozhovory s vybranými respondenty), lze konstruovat předběžný návrh SWOT tabulky takto:

Silné stránky Slabé stránky  Relativně příznivá (v rámci ČR)  Nízká kvalita podnikatelského / věková struktura obyvatelstva inovačního prostředí  Relativně dobrá jazyková  Nízká úroveň poptávky místních firem vybavenost obyvatel po talentech  Kvalitní hmotné prostředí  Vysoká emigrace vysokoškolsky vzdělaných odborníků z regionu  Dobrá úroveň služeb  Nepříznivá vzdělanostní struktura  Letiště Karlovy Vary obyvatelstva  Pružná vízová politika (vč.  Poloha na periferii ČR a v sousedství pracovních povolení) pro občany méně rozvinutých oblastí Bavorska zemí mimo EU a Saska  Schválená Strategie rozvoje  Absence významné vysoké školy konkurenceschopnosti Karlovarského kraje  Nedostatečně kvalitní dopravní propojení se sousedními kraji a s Prahou  Nízká ekonomická a sociální soudržnost kraje (heterogenní struktura)  Nedostatečná koordinace mezi regionální, průmyslovou a vědeckovýzkumnou politikou v ČR i EU Hrozby Příležitosti  Regionální inovační systém  Další snižování konkurenceschopnosti díky technologické zastaralosti s pobídkami pro začínající firmy klíčových odvětví a podporou inovací a klastrů  Nárůst sociálně patologických jevů ve  Příliv zahraničního kapitálu a know how společnosti  Vědeckotechnický park  Nízká kvalita místní a regionální správy  Politická nestabilita v ČR a EU  Koordinace vzdělávacích programů středních a vysokých škol v kraji  Konkurence vyspělejších regionů v ČR s perspektivními potřebami trhu a EU práce  Zavedení systému vzdělávání dospělých

4.1 Shrnutí poznatků SWOT Karlovarský kraj je typickým strukturálně postiženým krajem, který v současnosti stojí před náročnou ekonomickou a sociální konverzí. Jde o region s významnou průmyslovou tradicí, nemalými přírodními zdroji, bohatou (byť konfliktní) historií a kulturou a kraj atraktivní pro návštěvníky v rámci cestovního 28

29


ruchu a lázeňství. Tento potenciál, který dříve zajišťoval prosperitu kraje, se ovšem z velké části vyčerpal. Modernizace ekonomické struktury a obnovení konkurenceschopnosti kraje nyní stojí na jeho schopnosti produkovat, sociálně absorbovat a efektivně v produkční praxi využívat inovace. Klíčové je tedy pro něj posílení výzkumu a vývoje, což je stěží dosažitelné bez podstatného zlepšení kvalifikační struktury obyvatel kraje. Práce s talenty je v počátcích, ale představuje jedinou šanci pro kraj. Napětí mezi potřebami inovačního rozvoje a jejich současným krytím je ovšem v kraji značné. Právě z tohoto zorného úhlu je třeba „číst“ SWOT – analýzu: co kraj nabízí, a co jsou jeho silné stránky, je potenciál (ať již jde o hmotné prostředí, úroveň služeb, bezpečnost, nabídka volnočasových aktivit a dnes již i dobrého životního prostředí). Co kraj zatím nenabízí, a tedy co jsou jeho slabé stránky je využití tohoto potenciálu pro přilákání vysoce kvalifikovaných odborníků.

Silné stránky: Region nabízí dobře vyvinutou sociální infrastrukturu, dobrou situaci v takových parametrech, jako je osobní bezpečnost a kvalitní životní prostředí. Uspokojivá je také nabídka kulturních, rekreačních, nákupních a podobných zařízení. Nedostatky: Klíčovou slabinou regionu je zatím velmi nízká úroveň poptávky po talentech v místních firmách, a s tím spjatá zastaralost ekonomické struktury kraje, která neprodukuje dostatek profesně a platově atraktivních volných pracovních míst pro špičkové odborníky. Ačkoli existují podpůrné programy pro začínající malé a střední podniky, financované krajem, vládou ČR i EU, jejich reálný dopad na modernizaci ekonomiky kraje je zatím zanedbatelný, a v řadě případů dokonce kontraproduktivní. Což je dáno nedostatečnou koordinace mezi regionální, průmyslovou a vědeckovýzkumnou politikou zejména na úrovni ČR i EU. Počet inovativních podniků v kraji zůstává i proto je dosud nízký. Kraj dosud vzdělané a kreativní osoby spíše odrazoval, než lákal. Platí to dokonce i pro osoby s (původním) bydlištěm v kraji, ať již jde o studenty nebo dospělou populaci. Mezinárodní migrace osob s vysokou kvalifikací je dosud zcela zanedbatelná.

29

30


5. Literatura: Statistické podklady ČSÚ: statistika Výzkum a statistika Vzdělávání Regional Innovation Scoreboard 2012 - http://ec.europa.eu/enterprise/policies/innovation/files/ris2012_en.pdf EUROSTAT http://epp.eurostat.ec.europa.eu/portal/page/portal/statistics/search_database WEF – The Global Competitiveness Report 2010-2011

Dokumenty Strategie rozvoje konkurenceschopnosti Karlovarského kraje 2012 Analýzy rozvojových charakteristik a potenciálu KVK, Berman Group 2012 Programu rozvoje kraje na období 2014 – 2020 Analýza stavu výzkumu, vývoje a inovací v české republice a jejich srovnání nezahraničím v roce 2011, Úřad vlády ČR, 2011

Publikace Konkurenční schopnost České republiky 2010-2011, Národní vzdělávací fond 2012 Verspagen, Bart, 2010, The spatial hierarchy of technological change and economic development in Europe, Annals of Regional Science, 45, 109-131

30

31


www.w4t.eu www.facebook.com/Working4Talent @Working4Talent Working4Talent Group

Get in contact with the talent!

31

Karlovarský kraj. Lokální analýza

Recommend Documents