Cyrilometodějská církevní základní škola v letoším roce slaví dvacáté výročí založení. Hlavní oslava je naplánovaná na úterý 15. května 2012. Den začíná slavnostní mší svatou v devět hodin ráno v kostele sv. Augustina, kterou celebruje brněnský biskup Mons. ThLic. Vojtěch Cikrle. Zpívat bude sbor z vedlejšího gymnázia. Následovat bude vystoupení žáků pro otce biskupa a pozvané hosty v budově naší školy. Přibližně hodinu poté si hosté budou moci prohlédnout vyzdobené prostory naší školy, především jednotlivé třídy nebo interaktivní a počítačovou učebnu. Škola otevře své dveře také veřejnosti, která stejně jako pozvaní hosté bude mít možnost „prošmejdit“ každý kout CMcZŠ, seznámit se s její historií, vidět práce žáků, nebo si jen přátelsky promluvit s vedením školy a učiteli. Ve středu 16. května 2012 dopoledne proběhne ve škole slavnostní Akademie. Třídy se podívají na představení, které si připravily. Během měsíčních příprav si žáci především prvního stupně nacvičili hudební a divadelní představení nebo básnické či jiné přednesy. Tento program je připravený také pro rodiče, kteří budou do školy pozváni odpoledne. Tímto způsobem mají možnost vidět své děti v akci a jistě je to potěší. Také my, redaktoři Školního oka, bychom chtěli škole popřát vše nejlepší k narozeninám a doufáme, že jednou budeme moci oslavit také její stoleté výročí! Jiří Lang
Něco málo z historie
Brněnské společenství
Vše začalo roku 1924, kdy Marie Růžena Nesvatbová iniciovala výstavbu Ústavu pro mentálně postižené děti a také založila tzv. Cyrilometodějskou družinu. Poté roku 1928 založily sestry Kongregaci sester sv. Cyrila a Metoděje a ve vedlejší budově Lerchova 63 bylo založeno dívčí gymnázium, které roku 1933 začalo fungovat, když na post ředitele nastoupil Msgre. Dr. Methoděj Marvan. Avšak o druhé světové válce obléhala budovu vojska SS a po osvobození ji zde nahradila ruská armáda. Po opuštění vojsky byly udělány nejnutnější opravy, které ale byly velice rozsáhlé a finančně nákladné. Znovu v roce 1949 začaly úřady naléhat, aby byly budovy uvolněny pro státní účely, a tak se děti, které zde žily, stěhovaly do Stojanova. Roku 1991 byly vráceny v rámci restitucí obě budovy Kongregaci a 20. 9. 1991 byla založena CMcZŠ.
Kongregace svatých Cyrila a Metoděje je u nás na škole od samotného začátku a má své kořeny již na konci 19. a na začátku 20. století. První generální představenou se stala Matka zakladatelka, sestra Marie Růžena Nesvadbová. Za jejího vedení se Kongregace dále slibně rozvíjela a rostla také na poli výchovy. Tato kongregace se neustále rozvíjí a doufáme, že tomu tak bude i nadále. Sestřičky se snaží roznášet katolickou víru nejen v Masarykově čtvrti a jejich vzorem je Matka Tereza a jiné slavné sestry světa. Nyní je představenou Cyrilometodějek sestra Františka. My, žáci z CMcZŠ, jsme moc rádi, že nás zde učí alespoň pár sestřiček. Také si většina z nás myslí, že jsou to naše nejlepší učitelky, a to nejen proto, že nás vedou dobrým příkladem k víře. Ale také na nás a naše problémy mají vždycky čas, vyslechnou nás, poradí nám a především – hodně nás toho v hodinách naučí. Na jiných školách to není běžné a myslíme si, že to není dobře. O sestře Immaculatě a Editě více v rozhovoru Tajemství našich sester v rubrice Publicistika. Jakub Starý
Filip Opálka více na www.cmczs.org
Adélka Matalová 1.B – Že by všechny školy byly vedle sebe a paní vrátná by nám dala takový prášek do hrsti, abychom měli dobrý mozek, abychom všechno věděli, pak bysme šli do třídy, byla by hodina a měli bysme interaktivní tabuli a na té tabuli by byla paní učitelka, která by všechno říkala.
Karel Hartman 3.C Byly by dobrý obědy, nemělo by se tu učit, byla by tu sranda a bylo by tu jen jedno pravidlo a to, že pravidla neexistují. Kuba Moldavčík 2.A Mohli bychom tam lítat ve vzduchu, mohli bychom si dělat co chceme, pořád by byla přestávka a hodina by trvala jen 5 minut.
Zuzka Románská 5.C – Byly by tam dobrý obědy, např. palačinky atd., bylo by to tady hezky vymalovaný, nemuseli bychom se učit a měla bych tady hodně dobrý kamarádky.
Dominik Souček 6.A – Celou komeťáckou.
Jak si naší žáci představují ideální školu? Veronika Součková Lucka Maršálková a Verča Vlnová 9.A – Je tam sranda a fajnoví učitelé a celkově dobrej kolektiv, učitelé dokážou vyhovět děckám, aby měli žáci a učitelé dobrý vztahy a ideální školu si představuju jako tuhle, protože je to tady super škola. A byly by lepší obědy. Marta Hermannová 7.B – Příjemní učitelé, kteří tě chápou, když máš nějaký problémy a prostředí, kdy můžou mít děcka nějakou zábavu a velkou tělocvičnu a nějaký dobrý pomůcky jako jsou interaktivní učebny a tak a dobrý vzdělání, jako že možnost jazyků, kroužky nějaký.
Dominik, Michal a Dominik 4.B - Na dveřích by nebyl zámek, bylo by to jen na otisk prstů, nemohli by tam učitelé, jen přes vysílačku, nemohli by mít žádný řeči, byla by jen naše třída, byly by samý sporty a hry, hodně chipsů, hodně dobrý věci, byla by bez učitelů, každý by měl svůj počítač, dávali by nám peníze a pracovali bychom na notebooku.
Natálie Feitová 8.A – Ideální školu bych si představovala tak, že budou učit to nejlepší a ohleduplní učitelé, škola bude od středy do pátku, samý slušný děcka, měla bych samý jedničky, mohla bych se flákat jak chci, bylo by méně úkolů a neexistovala by matika a fyzika.
Pedagogický sbor Pedagogický sbor, který máme na naší škole, je pohodový a velmi oblíbený. Učitelé zde mají respekt a uznání. Při menším průzkumu mezi žáky osmých tříd jsem zjistil, že právě pohoda učitele je námi nejvíce ceněna a za to musíme pochválit třeba pana učitele Nováka a Vystrčila, paní učitelku Kabátkovou a Peřinovou. Právě pan učitel Štěpán Vystrčil je na naší škole nový a velice rychle se stal i oblíbený. Některé skupiny učí tělesnou výchovu a na škole působní také jako asistent. Jsme rádi, že u nás rozšířil řadu mužů pedagogů, jelikož jsou stále v přesile učitelky. Pan učitel „bydlí“ s panem učitelem Petrem Kolářem, který vyučuje dějepis a tělesnou výchovu a již se zmiňovaným panem učitelem Petrem Novákem. Je zde také otec Šenkyřík, který je neopomenutelnou součástí sboru a vede mše v nedalekém kostele sv. Augustina. Ale nemůžeme zapomenou na našeho učitele z přírodopisu a občanské výchovy, Radka Svobodu, který je proslulý svými krátkými testíčky o pěti otázkách. Sídlí také ve třetím patře, ale za své „spolubydlící“ má dvě mladé ženy. Jediný muž nesídlící ve třetím patře je p. učitel Igor Hochmajer, ten nás zasvěcuje do rozmanitosti anglického jazyka spolu se sestrou Editou, Dagmar Ševčíkovou a Markétou Psotovou. Poslední jmenovaná učí také německý jazyk stejně jako paní učitelka Anežka Trmačová. Náš mateřský jazyk vyučují vždy usměvavé paní učitelky Stanislava Peřinová a Lucie Kabátková. Pak je tu také hodná paní učitelka Řeholová, matematicky nadaná paní učitelka Borkovcová a Březinová, a také sestřička Mlada. A nakonec všem velí nová paní ředitelka Pavlína Vojtěchová, ta také vyučuje český jazyk. Myslím, že bychom o našem učitelském sboru mohli psát do nekonečna, však právě my je známe nejlépe, ale to by se mi nechtělo, tak alespoň v této zkratce. Jakub Novák
Tajemství řádových sester Do tohoto speciálního čísla jsem si připravila exkluzivní zpověď dvou našich milovaných sester. V tomto článku se dozvíte, co ještě nevíte. Na otázku jaké byly sestry v našem věku, jsem dostala různé odpovědi. Možná si myslíte jako já, že to byly tiché a milé dívky. Ale sestra Edita mi třeba řekla, že byla někde mezi hlučnou, co vyčnívá z davu, a tichou, měla hodně přátel a hodně sportů. Od sestry Immaculaty jsem dostala úplně jinou odpověď. Byla živá, veselá (až příliš), drzá, rozčilovala učitele svým nepřetržitým smíchem. Na učení byla nadaná, mohla všem radit při písemkách. Od deseti let byla stále jen ,,zaláskovaná“. Měla celé seznamy oblíbenců. Další otázka směřovala do dětství, čím asi "chtěly být"? Ve třech letech Immaculata údajně odpověděla, že sestřičkou. Poté ji ale velmi fascinovalo lidské tělo, a proto chtěla být doktorkou nebo zdravotní sestrou. Ale nakonec ze zdravotních problémů se vydala na cestu pedagogickou. Sestra Edita mi odpověděla poměrně jednodušeji: ,,Někdy v 1. třídě jsem chtěla být baletkou, pak herečkou, později sportovkyní a asi od 6. třídy už pořád jen učitelkou vlivem mého otce. Otázky meze nekladou, a proto jsem se hned zeptala na další. Chtěla jsem vědět, proč se staly řádovými sestrami. Immaculata se rozesmála a se samozřejmostí mi řekla, že si ji Pán vybral! Velice ráda se modlila. V pubertě ji ale chuť jít do kláštera přešla, zase se ale vrátila v 17 letech. Sestra Edita chce zkrátka pomoci druhým, v řádu vidí smysl svého života. Co je ale k tomu vedlo? Sestru Editu především vedl Bůh. Znala skvělé sestry i kněze. Sestře Immaculatě se líbilo mnoho chlapců, ale na každém si našla vždy chybu. Jen jeden byl dokonalý a věčně milující snoubenec. Rodina ovšem jejich nadšení nesdílela. Editina rodina by ji chtěla vidět častěji, ale chápou ji, a rodiče sestry Immaculaty jsou rádi, že je šťastná a přijali to hezky. Dokonce to i čekali. Ale odchod byl plný bolesti. A otázka na přání: "Kolik máte řeholních hábitů?" Stručně: dva hábity pro slavnostní příležitost, tři černé zástěry na běhání po škole, městě, přírodě. Jednu šedou zástěru do horkých dnů a nějaké pracovní ,, řeholní monterky‘‘ a nově bílé pláště na doma. To koukáte, co? Magdaléna Všetičková
ROZHOVOR S PAMĚTNÍKY Víte, jak vypadala škola před dvaceti leti? Že ne? Že jste byli ještě na „houbách“? My taky, možná jsme se tam spolu potkali, a právě pro vás, i pro nás, jsme připravili rozhovor s učitelkami, které si školu pamatují od úplného začátku. Žádné lavice, žádné pomůcky, neuklizeno, bez tabulí, jen nadšení žáci a učitelé budovatelé. Mohla to být zábava, ale také neskutečná dřina. A o tom, a nejen o tom, je následující rozhovor s paní zástupkyní Odehnalovou a paní učitelkou Řeholovou. 1. Jak dlouho učíte na CMcZŠ? O: Učím na CMcZŠ dvacet let a před tím jsem učila ještě deset let na jiné škole, takže dohromady třicet let. Ř: S přestávkami, které jsem prožila dvakrát na mateřské dovolené, dvacet let. 2. Proč jste se rozhodla učit právě zde? Co Vás k tomu vedlo? O: Jsem věřící, byla jsem tak od malička vychovávána a po revoluci jsem byla moc ráda, že sestřičky tady otevřely tuto školu a možnost v ní učit, takže jsem se přihlásila do konkurzu a po jeho absolvování jsem se dozvěděla, že jsem prošla, a že tu mohu učit. Začínala jsem tu na prvním stupni s 1. třídou, bylo to ze začátku trochu náročné, kdy jsme učili na vedlejší škole, což vedlo k různým rozmíškám mezi vedením tamní školy a naším vedením, ale nakonec jsme to zvládli. Ř: Původně jsem učila na jiné městské škole, ale vzhledem k tomu, že jsem věřící, využila jsem první příležitosti, kdy se v Brně otvíraly církevní základní školy. Přihlásila jsem se a měla jsem štěstí. 3. Jak se Vám zde líbí? O: Líbí se mi tu, kdyby se mi tu nelíbilo, tak bych tu nebyla. Velmi si vážím, že mohu dělat práci, kterou mám ráda, a že ji mohu dělat tak, jak ji chci dělat, což vždycky v dřívější době nešlo, a také že mohu pracovat s kolegy, kterých si vážím a s kterými mám výborné vztahy. Ř: Líbí? Někdy více, někdy méně. V podstatě je ale tato škola mojí srdeční záležitostí.
4. Máte nějaký zážitek, vtipnou situaci a nebo veselou příhodu? O: Měla jsem problém, když jsme šli na koncert s druháky a obcházeli jsme z Besedního domu, já jsem šla jako první a na přechodu jsem zjistila, že za mnou jde pouze jedna dvojice a ostatní děti šly s jinou školou neznámo kam, protože šli jak berani a ničeho si nevšímali. Tak jsem je hledala po celém Brně, ale nakonec jsem je našla. Jindy se mi stalo, že děti zase zůstaly v tramvaji. Ř: Za ta léta? Těch je! Na špatné dokážu velmi rychle zapomenout a ty krásné, ty si opečovávám a hýčkám. Naštěstí silně převažují. 5. Pokud jste učila někde jinde, jak byste tuto školu srovnala s tou vaší předchozí? O: Učila jsem na jiné škole, v době před revolucí a opravdu se to nedá srovnat, protože jsme tam nemohli učit, co a jak jsme chtěli. Byli jsme vedeni určitou ideologií, což mě velmi svazovalo. Ř: Na mé předchozí škole nebyly zdaleka tak otevřené vztahy mezi učiteli a žáky. Nebylo ale také možné učit tak kreativně, dělat různé neobvyklé akce atd. Panovalo tam daleko větší napětí a přísnost. 6. Co vidíte jako přednost této školy? O: Určitě si vážím našeho zřizovatele, protože máme se sestřičkami skvělé vztahy a můžeme se na ně v podstatě kdykoliv obrátit. Víme, že na státních školách se na zřizovatele taky nejednou obracejí a ten jim vždy nevychází vstříc, vím to od známých na jiných školách. Ale tady máme opravdu dobré vztahy. Ř: Ochotu učitelů věnovat Vám dětem mnoho volného času a energie, důsledné a vlídné nové vedení školy, řádové sestry. 7. Jaký máte pocit, když vidíte, že si Vás žáci váží a chápou učivo, které učíte? O: U některých žáků je to zvlášť dobrý pocit. Ř: Ten pocit je samozřejmě moc fajn, zvláště když menší děti vytváří i dobrovolně různé aktivity navíc, snažím se je motivovat k tomu, aby dokázaly vymyslet odpovědi na neznámé učivo na základě toho, co jsme se společně už naučili.
8. Je nějaký rozdíl mezi žáky v době, kdy jste začínali a nyní? O: V podstatě není,děti jsou vlastně stejné. Ř: Děti jsou stále stejné. Ale v době, kdy jsem na tuto školu nastoupila (neměli jsme ve třídách ani stejné lavice nebo ve sborovně stoly), prožívali jsme všichni úžasnou euforii z toho, že můžeme poprvé v životě sdílet společně víru a komunikovat s dětmi otevřeně o věcech, které byly dlouhé léta tabu. Děti, zvláště ty starší, to velmi dobře chápaly a byly velmi vděčné. Na nějaké konflikty si vůbec nevzpomínám. Obrovskou zásluhu na tom měla první paní ředitelka – Marie Holíková. Když učila svou chemii, bylo to jako pedagogický koncert. 9. Změnil jste nějak způsob svého učení, za dobu co zde působíte? O: Praxí se každý ještě zdokonalí. Ř: Asi nezměnil. Jen už nejsem tak přísná. 10. Doporučil byste tuto školu svým známým? O: Samozřejmě tuto školu bych doporučila všem, ale někdy je těžké chválit to, kde učíte. Ř: Doporučuji ji stále. Spoustu dětí, které na naší školu chodí, znám už jako miminka, nebo jsem je třeba učila ve třech letech lyžovat na farních zimních dovolených. 11. Chtěl byste, aby sem chodily i Vaše děti? O: Moje děti do této školy chodily. Už jsou dospělé, je jim 30 a 28 let. Tak snad vnuci. Ř: Určitě, ale díky jejich sportovním aktivitám a talentu to ne vždy vyšlo. 12. Jaké máte vztahy s ostatními pedagogy, kterého považujete za největšího přítele? O: Myslím, že vztahy jsou tady velmi dobré. Jak jsem už řekla, jsem ráda, že mohu pracovat s kolegy, kterých si vážím.
Ř: Pohodové vztahy mám se všemi pedagogy. Miluju atmosféru mezi dospěláky na této škole. Těžko bych vybírala jediného. 13. S kterými učiteli jste zde začínal? O: Když jsem začínala, tak tady byla jako ředitelka Dr. Holíková a její zástupkyně Jarmila Zlatušková, další kolegové, kteří tu byli – Mgr. Haičmanová, Mgr. Grobířová, prošlo jich tu opravdu hodně. Ještě musím uvést Mgr. Jaroslavou Crhovou, Mgr. Kateřinou Slavíčkovou, Mgr. Lenkou Řeholovou, Mgr. Zdeňka Strašáka, Mgr. Hanu Šňupalovou, snad jsem na někoho nezapomněla. Ř: Když potom pátrám, mám pocit, že patřím snad k nejstaršímu inventáři. Na startovní čáře se mnou stály také p. uč. Odehnalová, Crhová a sestry Hedvika a Markéta. 14. Kdo z nich tu ještě učí? A na koho rád vzpomínáte? O: Učí tady ještě Mgr. Řeholová, Mgr. Slavíčková. Velmi ráda vzpomínám na Mgr. Marii Grombířovou. Ř:S velkou úctou vzpomínám na p. ředitelku Holíkovou. Její nadšení pro práci s dětmi zanechalo v mé pedagogické práci velkou stopu. 15. A je taky něco, co byste chtěl zlepšit, změnit a nebo co byste škole přála? O: Já bych této škole k dvacetiletému výročí přála, ať roste do krásy a až ji bude třeba čtyřicet, tak ať je úplně vyšperkovaná. Chtěla bych toho tady změnit strašně moc, ale to záleží na financích. Co mě tady mrzí je to, že někteří lidé, kteří této škole věnují obrovskou energii, nemohou být odměněni tak, jak by si zasloužili. Když se podívám z okna, tak už asi pět let tu vidím krásný atletický ovál a myslím, že tato škola by potřebovala novou tělocvičnu a vybavení tříd,ale všechno záleží na financích. Ř: Přála bych škole více dětí, které by si snad uvědomovaly ten obrovský rozdíl mezi církevní a státní školou, a které by sem chodily rády právě proto, že to opravdu chtějí.
Děkujeme paní zástupkyni Odehnalové a paní učitelce Řeholové za krásný rozhovor, díky kterému si alespoň trochu můžeme představit, jak škola dříve vypadala a jaká byla.Děkujeme. Marián Harničár
U jednoho zámku bylo hluboké jezero s čistou vodou jako křišťál. Na jezeře plavala krásná labuť. Král povolal lovce: "Chyť ji. Pije mou vodu. Budeš-li hbitý a labuť mi doneseš, můžeš si vybrat klenot z mého pokladu. Zde je list s úmluvou. Nese mou pečeť. Labuť však na lovce promluvila lidským hlasem: "Pusť mne na svobodu. Čeká mne dlouhá pouť."
A jak vypravování pokračuje? To nám prozradí děti z 1.A.
Kinderiáda Na této největší školní atletické akci nemohla chybět ani CMcZŠ. Naši žáci 2.-5. tříd po loňském 2. místě měli roli favorita. V Břeclavi 11.4.2012 na atletickém stadionu chlapci a děvčata předváděli skvělé výkony mezi třiceti dvěmi jihomoravskými školami. Atleti věděli, že pokud se umístí do do třetího místa, postoupí na celostátní finále konané v Praze. Za skvělého trénování pana učitele Koláře se naši sportovci umístili na krásném třetím místě. Zajistili si tudíž start na republikovém finále škol. Za nádherného počasí a přátelské atmosféře padaly na běžecké trati rekordy roku. Hlavním sponzorem je Kinder mléčné výrobky, který do soutěže věnoval věcné cenny. Lukáš Habr (5. tř.):
1. místo (9,01 s) – běh 60 m 2. místo (408 cm) – skok daleký
Tomáš Oppelt (4. tř.):
1. místo (9,29 s) – běh 60 m 2.místo (51,19 m) – hod kriketovým míčkem
Anna – Marie Chlupová (4. tř.):
3. místo (9,91 s) – běh 60 m
Kryštof Konečný (3. tř.):
2. místo (9,84 s) – běh 60 m
Boris Večerka (2. tř.):
3. místo (10,25 s) – běh 60 m
štafeta 4 x 60 m (Kryštof Konečný, Tomáš Oppelt, Gabriela Novotná, Lukáš Habr) –
2.místo (37,03 s)
Kromě uvedených atletů se na úspěchu našeho družstva podílela Míša Lunzarová (2. tř.), Eliška Raputová, Daniela Oplatková a Lukáš Novotný (3.tř.). Josef Grůza
McDonald's a
cup
Turnaj pro 1.stupeň nese název McDonalds Cup. Naše škola se zúčastnila obou kategoriích, pro 1.2. a 3.třídu, i pro 4. a 5. třídu. Hrálo se na umělé trávě, která patří škole Janouškové. Mladší kluci si vedli velice dobře a postoupili přes všechny své soupeře. Nejvíce se za naší školu strefil žák 3. třídy Kryštof Konečný. Starší kluci si vedli podobně dobře jako ti mladší. V základním kole neměli konkurenci a postoupili. Za starší vstřelil nejvíce gólů Martin Řehola. Takže oba ročníky čeká krajské kolo, které se odehraje v květnu.Všechny zápasy se hrály na polovině velkého hřiště. Na druhém stupni se hrálo také základní kolo turnaje, ale ten se jmenoval Coca-Cola cup. Mohl v něm nastoupit kdokoli mladší deváté třídy. V prvním kole se hrál pouze jeden zápas na umělé trávě v Bohunicích a na celé hřiště. Tyto turnaje trénovali učitelé z naší školy. Pan učitel
Vystrčil a pan učitel Kolář. V Bohunicích se náš výběr střetl s nedalekým Biskupským gymnáziem. Zápas pro naše svěřence začal výborně, Josef Grůza dostal pěknou nahrávku a otevřel skóre. Náš protivník ale v 2. poločase srovnal stav na 1:1. Tak i zápas dospěl do konce a došlo na penalty. Tuto dovednost naši kluci nezvládli a prohráli 3:2. Ale i přes prohru jsme si jistí, že pojedeme příští rok znovu a tentokrát nás vítězství nemine. Daniel Malůšek
Sokolské zápasy Každý měsíc se na naší škole pořádají tato utkání, při kterých se postaví učitelé proti žákům, ale v přátelském duchu, bez pětek a poznámek. Jaké byly vlastně počátky těchto zápasů? S nápadem přišel pan učitel Radek Svoboda, který s chutí sportovat se žáky přišel za panem ředitelem, který to schválil. Po odchodu pana ředitele ale proběhla změna. Paní ředitelka to též schválila, ale měla podmínku, že to bude mimo výuku, aby naši žáci byli ještě více vzdělanější a nezameškali. Pan učitel teda oznámil, že to bude po výuce, žákům to ale nevadilo. Někteří zrušili kroužky, někteří neměli trénink a všichni se vydali sportovat. Žáci byly nadšení, že si můžou zahrát proti učitelům a odreagovat se tak od „nudy“ ve škole. Žáci si mysleli, jak si učitele „vychutnají“, ale naši sportovci učitelé jim jejich myšlenku pravidelně ukončují výhrou. Fotbal, florbal, hokej, kapitánská vybíjená a mnoho dalších. Sport si vždy určí třída sama, ale zdá se, že učitelé se prostě vyznají ve všech. První zápas, který probíhal proti 6.B, a to ve sportu vybíjená dne 24.11.2011, vyhráli učitelé 2:0. Ovšem nečekaný výsledek se podařil uhrát třídě 9.B, která dne 15.12. doslova rozdrtila učitele ve florbale, první prohra učitelů byla tu. V dalším zápase 28.2 nastoupila 6.A proti zatím celkově remizujícím učitelům. Toto utkání skončilo výhrou učitelů a dostali se do celkového náskoku 2:1. Sálovou kopanou, takový sport si vybrala třída 8.A, která v něm hodně vyniká. Ovšem učitelé hráli hodně defenzivně a jen si čekali na chyby, poté hned vyběhli a skórovali, tzn. prohra 8.A byla 14.března na světě. 18.dubna nastoupil hokej mezi 8.B a učiteli za plných tribun, tento zápas byl vyrovnaný až do konce, ale žáci po zaváhání dostali první branku a i přes velkou snahu skóre srovnat prohráli 6:2. Tedy dosavadní stav učitelé X žáci je 4:1, za žáky skórovala jen 9.B. Doufejme, že žáci ještě zabojují a srovnají stav, ještě se budou některé zápasy konat. Podle mě jsou Sokolské zápasy velice zajímavé a originální, neviděl jsem, že by to na jiných školách také bylo. Pěkné je to i proto, že učitelé se žáky zažijí něco jiného, než je jen učení, zkoušení a známkování a hlavně si užijí mnoho legrace. Tadeáš Trčka
Adámek, 1.B
Škola pro superhrdiny Vítejte opět v U.S.A., dnes vám chci říci pár informací o filmu jménem Škola superhrdinů. Tento film je o žácích školy, kteří se setkávají jako na normálních školách se šikanou, popularitou a nepopularitou a také s mladistvou láskou. Hlavním hrdinou film je mladý kluk, Will Nezdolný, který si na škole najde pár přátel a jednoho úhlavního nepřítele. Setká se zde i s nádhernou dívkou, Gwen, do které se zamiluje, ale vyklube se z ní zločinec. Will se s ní utká a nakonec ji porazí. Příběh nám má ukázat, že i ten, kdo je považován za slabšího, může něco dokázat, jako v tomto případě zachránit celou školu. Nejvíce se mi tu líbí spojení superhrdinů se školou a obyčejným životem, dále tu byly dobré zvukové a grafické efekty. Například paprsek, co zasáhne Willovi rodiče, nebo zvuková vlna hlasu tělocvikáře. Nelíbilo se mi zpracování padoucha, který vychoval Gwen, další nejhůře zpracovaná je tajná skrýš u Willa doma. Ale těch záporů je zde podstatně méně. Tento film je oproti jiným z té doby velice dobrý, proto ho vřele doporučuji a to především všem, co mají smysl pro humor a všem milovníkům superhrdinů. Jakub Tomanec
Školní oko Jelikož jsem členem semináře, ve kterém píšeme a vytváříme školní časopis, tak vím, co se tam děje a jak tento časopis vzniká. Rozhodl jsem se napsat recenzi o našem Školním oku. Myslíte si, že psát recenzi na to,co sám dělám, nelze? Čtěte dál a uvidíte, že to jde. Ve Školním oku každý píše do své vyvolené rubriky, a že neuhádnete, do jaké rubriky píši já? Ano, do recenzí. Celkem je nás třináct, to zrovna není moc, ale myslím si, že to pro vznik školního časopisu stačí. Všichni se aktivně na tvorbě podílejí, dokonce i naše paní učitelka, která občas něco napíše, ale především nás psát učí. Všichni se také vyjadřujeme k tomu, jak by měla vypadat titulní strana, jaké rubriky zvolíme, pořadí atd. Myslím si, že máme dobrý tým, který se za ten rok naučil slušně psát, ale především jsme se i hodně pobavili. Nyní však k samotnému časopisu. Tady píšeme o všem, co se na škole událo nebo se ještě stane. Číslo, které máte nyní v ruce, bylo například vydáno na počest dvacátému výročí založení této školy. Ale nebudu se tady rozepisovat o škole, protože o tom jsou jiné články. Že nevíte, jak tento nejčtenější časopis vzniká? Nejdříve si každý ve své rubrice vybere téma, potom o něm napíše článek. Poté si čteme a opravujeme články navzájem, diskutujeme o nich a radíme si. Poté ho pošleme na e-mail paní učitelce Peřinové, ta ho zkontroluje a popřípadě nám řekne, co máme upravit nebo předělat. U některých redaktorů to však musí udělat i několikrát, než z nich dostane kvalitní článek. Když jsou články schválené, zařadí se do časopisu, přidá se k nim grafická úprava a časopis se odnese do tiskárny. Ve škole si čísla rozebereme a odneseme do tříd, kde o čísle stručně hovoříme před žáky a pochválíme ty, kteří nám také něčím přispěli. Vypadá to jednoduše, ale paní učitelka například tvrdí, že kvůli každému číslu zestárne alespoň o pět let. (Pro zajímavost, není ji tedy 26 ale 66 let). Psát je sice zábavné, ale také namáhavé a těžké. Ale stojí to za to, jinak bychom to nedělali. Časopis je oblíbený a žáci se na každé číslo těší. Každý si v něm najde článek, který ho zajímá. A ptáte se, jestli má také nějaké chyby? Jistě že má, ale nebudeme vám přece prozrazovat jaké. Přeji vám dobré počteníčko a hodně dalších let strávených se Školním okem. Martin Brůha
T A B U L E K A B I N E T S E T
Ř Ř S Č P A M E Ť L V I N E Č U
Í V I I L A V I C E O O I C A Ž
D O S T T S P R P E T K Á C P K
A Ů I E N Ě V O O A E N M Ř R A
B Y T L T I Ě Z R Č I N E S A Z
S S O K R A T V T D O S T L V E
E E A A A O D R O O T Í R A Í M
N A Š E N O X H S A P A M V T Ě
C I Z I Z D R A V I Z A I K K P
E S T E T I K K N I H A S A O I
K A T E D R A M E T R Z Á P I S
Otázky: 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8.
Na co ve škole píše učitelka. Často učený jazyk. První slovo ve jméně školního časopisu. Ve třídě pracujeme v …...... . Kniha k učení. Bílá plocha na promítání. Rozšířené náboženství. Známý vydavatel učebnic.
1_ 2_ 3_ 4_ 5_ 6_ 7_ 8_
Najdeš ve větách skryté slova ze školního prostředí? Když poznám Katku, tak to půjde. Podívejte, starý pán zašel za roh. Máma parkuje před obchodem. Mokří darebáci vylezli z vody. Běž a pěkně učeš Tina! No tak, Roz, vrhni se na něj! Ola vícekrát nepůjde do kina. Ota bulel o přestávce ve třídě. O kate drahý! Oprav "í" Tkalounovi v diktátě.
POHLED DO BUDOUCNOSTI V celém čísle Školního oka se neustále bavíme o tom, jaká škola je, byla, ale jaká bude? Jak bude vypadat například v době, kdy budeme slavit 40 let od vzniku? Máte exkluzivní možnost si to přečíst. Na hřišti naší školy totiž přistáli žáci z naší budoucnosti a našim redaktorům předali deníky, které si v budoucnosti psali. Nebo teprve budou psát? V roce 2013 naši školu zajaly čínské jednotky, které ji zdemolovaly a postavily zde protiatomový kryt. Naši nebojácní kluci vyhráli nad Číňany ve cvrnkání kuliček a tím školu zachránili. Až do roku 2032 se škola opravovala do původní podoby. V následujícím roce se škola opět otevírá a zvony vítězství opět v Brně zvoní v 11 hodin. A to z důvodu oslavy statečných chlapců, kteří porazili Číňany. Čínská lidová republika se poté rozpadla a občané České republiky ji obsadili. Jakub Novák, 8.A V roce 2020 škola prochází rozsáhlou rekonstrukcí. O dva roky později se ruší testy a písemky, o tři roky později se již neznámkuje a žáci vědomosti čerpají pouze z hodin. V roce 2027 je změna příchodu a odchodu. Všichni žáci mají vyučování od 10.00 hod. ráno do 15.00 hod. Od roku 2030 žáci používají speciální pera, která reagují na zvuk, takže když učitel hovoří, samo si zaznamenává. V roce 2032 je zrušená povinná školní docházka, protože doktor Hubáček vynalezl stroj na přenášení myšlenek a vědomostí. Anna Todorová, 8.B V roce 2012 snížilo Ministerstvo školství dotace o 50 % a škola tak začala výrazně krachovat. Vedení muselo provést určitá opatření. K velké radosti žáků výuku zkrátili na polovinu. Vznikla však otázka, co s přebytečnými pedagogy. Byli posláni na veřejně prospěšné práce a vydělávali tak peníze. Tato krizová situace trvala 5 let. V roce 2017 žáci zjistili, že jsou o 50% hloupější. Naopak pedagogové veřejně prospěšných prací došli k výsledku, že i přes jejich nekvalifikovanou práci mají vyšší plat než učitelé. Tato situace trvala až do roku 2020, kdy byla naše paní ředitelka nečekaně jmenovaná ministryní školství. Pod pevnou rukou paní ředitelky se situace výrazně zlepšila. Bohuslava Jelínková, 8.B Od roku 2015 má škola novou tělocvičnu a airsoftové hřiště. Také jsme zavedli nový styl vyučování-s kybernetickou jednotkou, kterou má každý žák a vypadá jako brýle. V roce 2025 škola odstartovala na výlet do vesmíru. Jakub Tomanec, 8.A Vývoj školy: 2020 – v tomto roce se na střeše naší školy usadili holubi, a jelikož se rozšiřovali a střecha jim přestala stačit, paní ředitelka jim uvolnila polovinu budovy. 2022 – začaly jít do módy puntíky, proto paní ředitelka rozkázala žákům nosit zelené uniformy s puntíky. 2026 – Kometa po patnácté vyhrála Play-off, proto se uniformy žáků mění na modro-bílé. 2030 – celá škola uctila památku pana učitele Koláře, který tesknil po odchodu jeho třídy v roce 2013 a ze smutku skonal. 2032 – na trůn školy nastupuje ředitelka Kořenková, která bude mít pozitivní vliv na další rozvoj školy. Máří Hamplová, 8.B
Pohádka na zamyšlenou:
DOMČA, 1.A
Přejeme našim žákům „deváťákům“, aby se nebáli v životě prosit o pomoc a na nové škole se naučili spoustu nových znalostí a dovedností, které využijí ve svém životě a budoucí práci.
Vzkazy na rozloučenou Pro paní učitelku Borkovcovou: Milá paní učitelko, jste mojí učitelkou matematiky už dobré 4 Milá paní učitelko Trmačová. roky. Jsem převelice Jsme rádi, že jste naše třídní, a že jsme mohli vděčný za to, že nás společně prožít 2 a půl roku. Když jsme Vás ještě chcete učit zákoutí dostali v 7.třídě „pod stromeček“ upřímně, byli matematiky a taky, že jsme zaražení. Postupem času jsme se „sžili“ a nás připravujete, víc než naučili se spolupracovat. I když to občas skvěle, na další studium. nedáváme najevo, máme Vás rádi. Pavel Loub Vaše 9.A
Děkujeme Vám za to, že s Vámi bývá v matice veselo a smějete se našim blbým vtipům. Pane učiteli Koláři: Oceňuji Vaši snahu. Hlavní město Kosova bude pro mě do života hodně znamenat. Vojta Čižmář
Milá paní učitelko Stáňo Peřinová: Děkujeme Vám za to, že nás učíte ČJ a především za literaturu, protože je to náš nejoblíbenější předmět. Lada a Terka Š.
VÝSLEDKY z rubriky Zábava: Tajenka: učitelka Skrytá slova- poznámka, test, mapa, křída, čeština, rozvrh, lavice, tabule, katedra, pravítka
ZDROJE: BŘEZINOVÁ, Lenka. Slabikář [učebnice pro základní školy]: Do světa slov. 1.vydání. Plzeň: Fraus, 2007. ISBN 978-80-7238-647-5. Coca-cola logo. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 17. 6. 2007 [cit. 2012-05-01]. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Soubor:CocaCola_logo.svg Sokol znak. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 14. 10. 2005 [cit. 2012-05-01]. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Soubor:Sokol_Symbol.jpg Oko. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 30. 11. 2005 [cit. 2012-05-01]. Dostupné z: Soubor:Eye iris.jpg
REDAKCE ŠKOLNÍHO ČASOPISU: Zpravodajství: Jiří Lang, Filip Opálka, Jakub Starý. Publicistika: Veronika Součková, Jakub Novák, Magdaléna Všetičková, Marián Harničár. Stránka 1.stupně: Maruška, Anička, Domča z 1.A. Sport: Josef Grůza, Daniel Malůšek, Tadeáš Trčka. Recenze: Jakub Tomanec, Martin Brůha. Zábava: Natálie Feitová, Luboš Bocian, žáci 8.A,B. Pohádka na zamyšlenou: Domča z 1.A. Šéfredaktor: Mgr. Stanislava Peřinová. Titulní strana: žáci z 1.C
Děkujeme všem žákům za příspěvky do Školního oka a budeme se těšit na spoupráci v dalším školním roce. Vaše redakční rada školního časopisu.
