KAPITOLY Z OETØOVATELSKÉ PÉÈE I aktualizované a doplnìné vydání Autorský kolektiv: Mgr. Zdeòka Miková Mgr. Marie Froòková Mgr. Renáta Hernová Mgr. Marie Zajíèková Recenzovala: Mgr. Taána Janoová Pøedchozí vydání recenzovaly: Mgr. Emílie Kolínová, PhDr. Miroslava Kyasová, Ph.D., Mgr. Emílie Cibulcová, Mgr. Renáta Hernová, Mgr. Jarmila Øehoøová Obrázky pøekreslila MgA. Kateøina Novotná na základì podkladù dodaných autorkami. Aktualizované a doplnìné vydání, v této podobì první, Praha 2006 Pøedchozí vydání v nakladatelství Nalios Mgr. Zdeòka Miková © Grada Publishing, a.s., 2006 Cover Photo © profimedia.cz/CORBIS Vydala Grada Publishing, a.s., U Prùhonu 22, Praha 7 jako svou 2426. publikaci Odpovìdná redaktorka Pavla Kováøová Sazba a zlom Blaena Posekaná Poèet stran 248 Vytiskly Tiskárny Havlíèkùv Brod, a. s., Husova 1881, Havlíèkùv Brod Nakladatelství Grada Publishing, a.s., dìkuje Nemocnici Na Homolce za exkluzivní spolupráci a finanèní podporu této publikace. Názvy produktù, firem apod. pouité v knize mohou být ochrannými známkami nebo registrovanými ochrannými známkami pøísluných vlastníkù, co není zvlátním zpùsobem vyznaèeno. Postupy a pøíklady v této knize, rovnì tak informace o lécích, jejich formách, dávkování a aplikaci jsou sestaveny s nejlepím vìdomím autorù. Z jejich praktického uplatnìní vak pro autory ani pro nakladatelství nevyplývají ádné právní dùsledky. Vechna práva vyhrazena. Tato kniha ani její èást nesmí být ádným zpùsobem reprodukována, ukládána èi roziøována bez písemného souhlasu nakladatelství. ISBN 80-247-1442-6
ISBN 978-80-247-6877-9 © Grada Publishing, a.s. 2011
(tištěná verze) (elektronická verze ve formátu PDF)
Obsah Pøedmluva . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 9 1
Oetøovatelský proces pøi zajitìní výivy dospìlých a dìtí 1.1 Oetøovatelský proces pøi zajitìní výivy dospìlých . 1.1.1 Odborný úvod . . . . . . . . . . . . . . . . . 1.1.2 Oetøovatelský proces . . . . . . . . . . . . . 1.1.3 Úkoly, pojmy . . . . . . . . . . . . . . . . . 1.2 Oetøovatelský proces pøi zajitìní výivy dìtí . . . . 1.2.1 Odborný úvod . . . . . . . . . . . . . . . . . 1.2.2 Oetøovatelský proces . . . . . . . . . . . . 1.2.3 Úkoly, pojmy, . . . . . . . . . . . . . . . . .
. . . . . . . . .
. . . . . . . . .
. . . . . . . . .
. . . . . . . . .
. . . . . . . . .
. . . . . . . . .
. . . . . . . . .
. . . . . . . . .
. . . . . . . . .
. . . . . . . . .
. . . . . . . . .
. . . . . . . . .
11 11 11 20 23 24 24 29 31
2
Oetøovatelský proces pøi zajitìní hygieny dospìlých a dìtí 2.1 Oetøovatelský proces pøi zajitìní hygieny dospìlých . . 2.1.1 Odborný úvod . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2.1.2 Oetøovatelský proces . . . . . . . . . . . . . . 2.1.3 Úkoly, pojmy . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2.2 Oetøovatelský proces pøi zajitìní hygieny dìtí . . . . . 2.2.1 Odborný úvod . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2.2.2 Oetøovatelský proces . . . . . . . . . . . . . . 2.2.3 Úkoly, pojmy . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2.3 Oetøovatelský proces u K/P s proleeninami . . . . . . 2.3.1 Odborný úvod . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2.3.2 Oetøovatelský proces . . . . . . . . . . . . . 2.3.3 Úkoly, pojmy . . . . . . . . . . . . . . . . . .
. . . . . . . . . . . . .
. . . . . . . . . . . . .
. . . . . . . . . . . . .
. . . . . . . . . . . . .
. . . . . . . . . . . . .
. . . . . . . . . . . . .
. . . . . . . . . . . . .
. . . . . . . . . . . . .
. . . . . . . . . . . . .
. . . . . . . . . . . . .
. . . . . . . . . . . . .
32 32 32 33 38 39 39 40 42 42 43 53 59
3
Oetøovatelský proces pøi sledování fyziologických funkcí . 3.1 Oetøovatelský proces pøi sledování tìlesné teploty . . 3.1.1 Odborný úvod . . . . . . . . . . . . . . . . . 3.1.2 Oetøovatelský proces . . . . . . . . . . . . . 3.1.3 Úkoly, pojmy . . . . . . . . . . . . . . . . . 3.2 Oetøovatelský proces pøi sledování pulzu . . . . . . . 3.2.1 Odborný úvod . . . . . . . . . . . . . . . . . 3.2.2 Oetøovatelský proces . . . . . . . . . . . . . 3.2.3 Úkoly, pojmy . . . . . . . . . . . . . . . . . 3.3 Oetøovatelský proces pøi sledování TK . . . . . . . . 3.3.1 Odborný úvod . . . . . . . . . . . . . . . . . 3.3.2 Oetøovatelský proces . . . . . . . . . . . . . 3.3.3 Úkoly, pojmy . . . . . . . . . . . . . . . . . 3.4 Oetøovatelský proces pøi sledování dechu . . . . . . . 3.4.1 Odborný úvod . . . . . . . . . . . . . . . . .
. . . . . . . . . . . . . . .
. . . . . . . . . . . . . . .
. . . . . . . . . . . . . . .
. . . . . . . . . . . . . . .
. . . . . . . . . . . . . . .
. . . . . . . . . . . . . . .
. . . . . . . . . . . . . . .
. . . . . . . . . . . . . . .
. . . . . . . . . . . . . . .
. . . . . . . . . . . . . . .
. . . . . . . . . . . . . . .
61 61 61 65 67 68 68 71 73 73 73 77 78 79 79
. . . . . . . . . . . . . . .
3.4.2 3.4.3 4
Oetøovatelský proces . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 81 Úkoly, pojmy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 83
Oetøovatelský proces pøi zajitìní vyprazdòování . . . . . . . . . . . . 4.1 Oetøovatelský proces pøi zajitìní vyprazdòování stolice . . . . . . 4.1.1 Odborný úvod . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 4.1.2 Oetøovatelský proces . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 4.1.3 Úkoly, pojmy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 4.2 Oetøovatelský proces pøi zajitìní vyprazdòování moèe . . . . . . . 4.2.1 Odborný úvod . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 4.2.2 Oetøovatelský proces pøi vyprazdòování moèe . . . . . . . 4.2.3 Úkoly, pojmy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 4.3 Oetøovatelský proces pøi poruchách vyprazdòování moèe moèové inkontinenci . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 4.3.1 Odborný úvod . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 4.3.2 Oetøovatelský proces pøi inkontinenci moèe . . . . . . . . 4.3.3 Úkoly, pojmy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
. . . . . . . . .
. . . . . . . . .
. . . . . . . . .
. . . . . . . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
105 105 108 110
5
Oetøovatelský proces pøi zajitìní pohody . . . . . . . . . . . . . . . . 5.1 Oetøovatelský proces u K/P s bolestí . . . . . . . . . . . . . . . . . 5.1.1 Odborný úvod . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 5.1.2 Oetøovatelský proces . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 5.1.3 Úkoly, pojmy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 5.2 Oetøovatelský proces pøi uspokojování potøeby odpoèinku a spánku 5.2.1 Odborný úvod . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 5.2.2 Oetøovatelský proces . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 5.2.3 Úkoly, pojmy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 5.3 Oetøovatelský proces pøi zajitìní léèebných a vyetøovacích poloh 5.3.1 Odborný úvod . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 5.3.2 Oetøovatelský proces . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 5.3.3 Úkoly, pojmy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
. . . . . . . . . . . . .
. . . . . . . . . . . . .
. . . . . . . . . . . . .
. . . . . . . . . . . . .
112 112 112 119 123 124 124 126 129 129 130 135 137
6
Podávání lékù teoretický úvod . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 139
7
Oetøovatelský proces pøi perorálním podávání lékù 7.1 Odborný úvod . . . . . . . . . . . . . . . . . . 7.2 Oetøovatelský proces . . . . . . . . . . . . . . 7.3 Úkoly, pojmy . . . . . . . . . . . . . . . . . .
. . . .
. . . .
. . . .
146 146 146 148
8
Oetøovatelský proces pøi parenterální aplikaci lékù . . . . . . . . . . . . . 8.1 Odborný úvod k parenterální aplikaci lékù . . . . . . . . . . . . . . . . 8.2 Oetøovatelský proces pøi intradermálním a subkutánním podávání lékù 8.2.1 Odborný úvod . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 8.2.2 Oetøovatelský proces . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 8.2.3 Úkoly, pojmy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
. . . . . .
. . . . . .
151 151 155 156 161 164
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . . . . . .
84 84 84 85 89 90 90 93 104
8.3
8.4
8.5
9
Oetøovatelský proces pøi aplikaci intramuskulárních injekcí . 8.3.1 Odborný úvod . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 8.3.2 Oetøovatelský proces . . . . . . . . . . . . . . . . . 8.3.3 Úkoly, pojmy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Oetøovatelský proces pøi intravenózním podávání lékù . . . . 8.4.1 Odborný úvod . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 8.4.2 Oetøovatelský proces . . . . . . . . . . . . . . . . . 8.4.3 Úkoly, pojmy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Oetøovatelský proces pøi zajitìní centrálních ilních pøístupù 8.5.1 Odborný úvod . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 8.5.2 Oetøovatelský proces . . . . . . . . . . . . . . . . 8.5.3 Úkoly, pojmy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Oetøovatelský proces pøi aplikaci infuze 9.1 Odborný úvod . . . . . . . . . . . . 9.2 Oetøovatelský proces . . . . . . . . 9.3 Úkoly, pojmy . . . . . . . . . . . .
. . . .
. . . . . . . . . . . .
. . . . . . . . . . . .
. . . . . . . . . . . .
. . . . . . . . . . . .
. . . . . . . . . . . .
. . . . . . . . . . . .
. . . . . . . . . . . .
164 165 168 171 172 172 174 177 178 178 179 181
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
182 182 191 194
10 Oetøovatelský proces pøi aplikaci transfuze 10.1 Odborný úvod . . . . . . . . . . . . . . 10.2 Oetøovatelský proces . . . . . . . . . 10.3 Úkoly, pojmy . . . . . . . . . . . . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
196 196 200 203
11 Oetøovatelský proces pøi aplikaci lékù do dýchacích cest . . . 11.1 Oetøovatelský proces pøi podávání lékù do dýchacích cest 11.1.1 Odborný úvod . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11.1.2 Oetøovatelský proces . . . . . . . . . . . . . . . 11.1.3 Úkoly, pojmy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11.2 Oetøovatelský proces pøi oxygenoterapii . . . . . . . . . . 11.2.1 Odborný úvod . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11.2.2 Oetøovatelský proces . . . . . . . . . . . . . . . 11.2.3 Úkoly, pojmy . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
. . . . . . . . .
. . . . . . . . .
. . . . . . . . .
. . . . . . . . .
. . . . . . . . .
. . . . . . . . .
. . . . . . . . .
. . . . . . . . .
. . . . . . . . .
204 204 204 206 208 209 209 213 215
12 Oetøovatelský proces pøi místní aplikaci lékù . . . . . . . . . 12.1 Oetøovatelský proces pøi aplikaci lékù kùí . . . . . . . . 12.1.1 Odborný úvod . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 12.1.2 Oetøovatelský proces . . . . . . . . . . . . . . . 12.1.3 Úkoly, pojmy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 12.2 Oetøovatelský proces pøi aplikaci lékù do oka, nosu a ucha 12.2.1 Odborný úvod . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 12.2.2 Oetøovatelský proces . . . . . . . . . . . . . . . 12.2.3 Úkoly, pojmy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 12.3 Oetøovatelský proces pøi aplikaci lékù rektálnì . . . . . . 12.3.1 Odborný úvod . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 12.3.2 Oetøovatelský proces . . . . . . . . . . . . . . .
. . . . . . . . . . . .
. . . . . . . . . . . .
. . . . . . . . . . . .
. . . . . . . . . . . .
. . . . . . . . . . . .
. . . . . . . . . . . .
. . . . . . . . . . . .
. . . . . . . . . . . .
. . . . . . . . . . . .
217 217 217 218 220 220 220 221 224 225 225 225
12.3.3 Úkoly, pojmy . . . . . . . . . . . . . . 12.4 Oetøovatelský proces pøi aplikaci lékù vaginálnì 12.4.1 Odborný úvod . . . . . . . . . . . . . . 12.4.2 Oetøovatelský proces . . . . . . . . . . 12.4.3 Úkoly, pojmy . . . . . . . . . . . . . .
. . . . .
. . . . .
. . . . .
. . . . .
. . . . .
. . . . .
. . . . .
. . . . .
. . . . .
. . . . .
. . . . .
. . . . .
. . . . .
. . . . .
227 228 228 228 231
Pøíloha 1 Kritéria sobìstaènosti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 232 Pøíloha 2 Doporuèení WHO pro výivu malých dìtí . . . . . . . . . . . . . . . . . 234 Pøíloha 3 Formy lékù . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 236 Pøíloha 4 Zpùsoby aplikace léku . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 238 Pøíloha 5 NANDA Taxonomie oetøovatelských diagnóz . . . . . . . . . . . . . . . 239 Pøíloha 6 NANDA Taxonomie II pro rok 20032004 . . . . . . . . . . . . . . . . . 240 Literatura . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 245 Rejstøík . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 246
Pøedmluva
9
Pøedmluva Publikace Kapitoly z oetøovatelské péèe, I. díl, obsahuje kapitoly popisující oetøovatelský proces pøi zajitìní základních potøeb klienta/pacienta, mìøení a sledování fyziologických funkcí a oetøovatelský proces pøi podávání lékù. Publikace je urèena studujícím pøipravujícím se na oetøovatelskou profesi, studentùm vyích odborných kol, vysokých kol, postkvalifikaèních studií, stejnì jako sestrám v klinické praxi. Oetøovatelská péèe je popsána formou oetøovatelského procesu od získávání informací, stanovení oetøovatelských diagnóz pøes plánování k hodnocení. Metodické zpracování textu vychází z pøedpokladu, e se jedná o pracovní text, který bude dále roziøován a upøesòován vlastními poznámkami. Kadá z kapitol respektuje èlenìní, které specifikuje cíle v jejím úvodu, dále obsahuje odborný úvod, oetøovatelský proces, námìty pro samostatnou práci, praktická cvièení a úkoly. V závìru sumarizuje odborné pojmy a nabízí dalí studijní literaturu k dané problematice. Autorky publikace Kapitoly z oetøovatelské péèe I pouívají k pojmenování oetøovatelských problémù názvy oetøovatelských diagnóz uvádìných v NANDA Taxonomii I a v souèasné dobì platné NANDA Taxonomii II pro období 20032004. Vzhledem k tomu, e se jedná o oblast, které není jak na úrovni teoretické, tak praktické vìnována dostateèná pozornost, je v pøíloze è. 4 uveden struèný historický pøehled vývoje NANDA Taxonomie a oetøovatelských diagnóz vèetnì kódù, v kontextu diagnostických domén a tøíd. Øada kapitol není a nemùe být vzhledem k poadované pøehlednosti a pøijatelnému rozsahu textu zcela vyèerpávající. Zejména odborné úvody jsou spíe rámcové a pro podrobnìjí informace bude nutné sáhnout k dalí literatuøe. Rovnì popisy nìkterých praktických oetøovatelských èinností jsou uvádìny spíe heslovitì, a je nezbytná reálná demonstrace v odborných uèebnách nebo zdravotnické praxi. Popsané postupy oetøovatelských výkonù vycházejí ze studia literatury a praktických zkueností autorek, a nezohledòují tedy specifika vech zdravotnických zaøízení. Práce s pøedkládaným textem, studium dalí doporuèené literatury a aplikace poznatkù z konkrétní oetøovatelské praxe je základem pro dobré teoretické i praktické zvládnutí jednotlivých aspektù oetøovatelské péèe. Kapitoly z oetøovatelské péèe I jsou prvním ze dvou dílù publikace, která popisuje uvedeným zpùsobem oetøovatelskou péèi. Druhý díl popisuje problematiku oetøovatelského procesu pøi odbìru biologického materiálu a endoskopickém vyetøení a oetøovatelský proces na chirurgickém oddìlení, péèi o klienta se stomií a pøi punkcích. Autorky
Oetøovatelský proces pøi zajitìní výivy dospìlých a dìtí
1
11
Oetøovatelský proces pøi zajitìní výivy dospìlých a dìtí
Cíl Po prostudování této kapitoly a splnìní úkolù a cvièení budete schopni: definovat základní sloky potravy u dìtí a dospìlých, popsat obsah získávaných informací od K/P* z oblasti výivy u dìtí a dospìlých, struènì charakterizovat výivové smìry, definovat plnohodnotnou stravu, stanovit oetøovatelskou diagnózu v oblasti výivy u dìtí a dospìlých, urèit oetøovatelské cíle pøi zajitìní výivy dìtí a dospìlých, vysvìtlit aktivity sestry pøi øeení problémù z oblasti výivy dìtí a dospìlých, reprodukovat systém výivy kojence, orientovat se v dietním systému, objasnit zpùsob zajitìní stravování K/P ve zdravotnickém zaøízení, demonstrovat podávání stravy K/P s rùznou úrovní sobìstaènosti, dítìti i dospìlému.
1.1
Oetøovatelský proces pøi zajitìní výivy dospìlých
1.1.1
Odborný úvod
Pøijímání potravy má nejvìtí vliv na nae zdraví, je podmínkou správné funkce organizmu a vekerých ivotních pochodù. Podle I. P. Pavlova pøíjem potravy u èlovìka øídí potravové centrum v mozku. Pocity hladu, chuti a íznì závisí na souhøe tkáòových potøeb a nervové regulaci. Èlovìk dovede zhruba regulovat pøíjem potravy a nápojù, nedovede vak èasto urèit, které druhy potravin má s ohledem na své zdraví poívat a kterých se vyvarovat. Èlovìk potøebuje ke své kadodenní výivì takové mnoství potravy, jaké zhruba odpovídá jeho spotøebì energie. Rovná-li se pøíjem energie ve stravì energetickému výdeji organizmu, hovoøíme o vyrovnané energetické bilanci. Pøevauje-li pøíjem nad výdejem, nastává pozitivní energetická bilance. Jejím nejznámìjím dùsledkem je obezita. Opakem je negativní energetická bilance. Energie nutná k udrení základních ivotních funkcí organizmu za standardních podmínek je oznaèována pojmem bazální metabolizmus nebo klidový metabolizmus. Pro èlovìka prùmìrného vzrùstu (170 cm) to èiní pøiblinì 2000 kcal. Pro výpoèet bazálního metabolizmu se mùe pouít rovnice podle Hartuse-Benedicta: eny: BM = 655 + 9,6 x H + 1,8 x V 4,7 x R, mui: BM = 666 + 13,8 x H + 5,0 x V 6,8 x R, *
V knize nahrazuje výraz klient/pacient zkratka K/P.
12
Kapitoly z oetøovatelské péèe I
kde: R = vìk, H = hmotnost, V = výka. Pøíklady výpoètu: ena: R = 23, V = 163, H = 52 BM = 1339,5 kcal/den, mu: R = 24, V = 183, H = 79 BM = 2507,0 kcal/den. Rychlost metabolizmu ovlivòuje mnoho faktorù. Mezi ty nejvýznamnìjí patøí: svalová práce nejdùleitìjí a nejvýznamnìjí faktor. Pro informaci a zajímavost jsou v tabulce 1.1 uvedeny spotøeby energie pøi èinnostech v rámci nìkterých profesí. Ze sportù je nejvíce energeticky nároèná cyklistika, horolezectví, veslování, sjezdové lyování a bìh na lyích, teplota stimuluje látkovou pøemìnu. Kadý vzestup tìlesné teploty o 1 °C zrychluje metabolizmus o 14 %, specificko-dynamický úèinek potravy pøiblinì hodinu po poití bílkovin dochází ke zvýení metabolizmu a o 30 %, u sacharidù a tukù to je o 510 %, vìk nejvyí metabolizmus je u dìtí, nejnií u starých lidí, muské pohlavní hormony zvyují hodnotu, u en je BM o 510 % nií, hormony títné lázy zrychlují metabolizmus. Tab. 1.1 Spotøeba energie v jednotlivých profesích profese písaøka soustruník zdravotní sestra horník práce v lese
spotøeba energie/kJ/kg/min 0,115 0,205 0,225 0,390 0,590
osoba (70 kg)/kJ/hod 483 861 945 1638 2478
Výiva tedy není pouze pøijímání potravy, ale i zpracování pøijatých ivin. Od okamiku, kdy je potrava rozvýkána a spolknuta a do svého vyuití buï ve formì energie, nebo jako stavební materiál organizmu, musí postupnì projít tøemi fázemi: zaíváním, vstøebáváním a metabolizmem. Zaívání pøedstavuje fyzikální a chemické zmìny ve struktuøe potravin, tj. rozloení hlavních ivin na jednoduí chemické látky, které mohou být dále vyuity. Vstøebávání pøedstavuje transport ivin pøes sliznici støeva do krve. V poslední fázi metabolizmu dochází k vyuívání ivin buòkami pro rùst a jako zdroj energie. Pøijímání potravy je proces dobrovolný a vìdomý, tudí se mu lze výchovou nauèit a vytvoøit si správné stravovací návyky. Výiva zahrnuje vekeré procesy a pøemìny, kterými potrava v organizmu prochází. Za normálních podmínek se dobrá strava projeví dobrým stavem výivy. V posledních desetiletích je v oblasti výivy vìnována pozornost tøem základním aspektùm potravy. Jedná se o oblast hygieny stravování, kalorické nároènosti stravy a denního mnoství bílkovin v potravì. Hygiena pøedstavuje nepøítomnost choroboplodných zárodkù v potravinách. Pokud se týká dostatku kalorií nutných k pokrytí potøeb metabolizmu, musíme respektovat nejen zásadu kvantity, tj. mnoství kalorií
Oetøovatelský proces pøi zajitìní výivy dospìlých a dìtí
13
pøijatých v potravì, ale také zásadu kvality. Tzn., e výiva by mìla být kompletní a poskytovat organizmu potøebné iviny ve správném vzájemném pomìru. Volba, pøíprava a mnoství potravy by mìlo být pøizpùsobeno tìlesné hmotnosti, vìku, fyziologickému stavu a druhu práce èi èinnosti. Mnoství bílkovin doporuèované k denní spotøebì se ji po nìkolik desetiletí sniuje. Zpráva WHO z roku 1990 hovoøí o spotøebì 0,75 g bílkovin na kg váhy a den. Pøed 2030 lety se doporuèovalo konzumovat dennì min. 1 g bílkovin na kg váhy a den. Dolo také ke zmìnì názoru ohlednì zdroje bílkovin. Døíve pøevládal názor, e bílkoviny ivoèiného pùvodu jsou pro organizmus nepostradatelné. Dnes je známou vìcí, e bílkoviny rostlinného pùvodu jsou stejnì hodnotné. Potrava a její sloky Látky, které se zúèastní látkové pøemìny, se nazývají iviny. Dìlíme je na iviny základní, mezi nì patøí bílkoviny, tuky, uhlovodany jinak nazývané makroiviny, a pøídatné, kterými jsou vitaminy a minerální látky, jinak nazývané mikroiviny a voda. Bílkoviny jsou sloité ústrojné látky, které obsahují dusík, vodík, kyslík a uhlík. Bílkoviny se trávením rozpadají na základní stavební kameny aminokyseliny, a tìlo si z nich tvoøí bílkoviny vlastní, nové. Bílkoviny dodávají 1015 % vech potøebných kalorií. Na bílkoviny jsou nejbohatí lutìniny (sója, fazole, èoèka, hrách), mandle, oøechy, vepøové, telecí a kuøecí maso. Tuky jsou slouèeniny mastných kyselin a glycerolu, jsou zdrojem energie a nositelem vitaminù rozpustných v tucích. Mnoství tukù by nemìlo pøesáhnout 30 % vech kalorií, denní spotøeba by nemìla pøesahovat 66 g. Pøevaovat by mìly tuky rostlinného pùvodu, které obsahují nenasycené mastné kyseliny na rozdíl od ivoèiných tukù, které obsahují nasycené mastné kyseliny. Vysoká spotøeba ivoèiných tukù vede k vysoké hladinì cholesterolu v krvi a vzniku kardiovaskulárních chorob. Zdrojem nenasycených mastných kyselin jsou oleje lisované ze semen sluneènicový olej, semena sluneènice, sója, obilné klíèky, oøechy, olivy olivový olej. Uhlovodany cukry jsou hlavním zdrojem energie, hradí a 60 % vech kalorií. Denní spotøeba by mìla být 275375 g. Uhlovodany se dìlí na: monosacharidy: glukóza, fruktóza, které jsou obsaeny v ovoci, medu apod., disacharidy: ° sacharóza, která je obsaena v cukrové øepì, banánech, ananasu a dalím ovoci, ° laktóza, která se nachází v mléce savcù, ° maltóza, kterou obsahuje jeèmen a jiné obiloviny, polysacharidy: ° krob, který je souèástí mouky, dále je obsaen v semenech, ovoci, hlízách, ° celulóza, kterou nacházíme u vech rostlin, je nazývána rostlinnou vlákninou a je obsaena v ovoci, zeleninì a celozrnných obilovinách. Vitaminy jsou organické látky, které tìlo potøebuje ve velmi malém mnoství, ale nedokáe si je samo vyrobit, proto je nutný pøíjem z potravy. Dìlí se na vitaminy rozpustné ve vodì vitaminy skupiny B, C a vitaminy rozpustné v tucích A, D, E, K. Zdrojem vitaminù je rostlinná strava ve svém pøirozeném stavu. Charakteristika a význam jednotlivých vitaminù by byl jen opisem z odborné literatury, na kterou odkazujeme.
14
Kapitoly z oetøovatelské péèe I
Minerály jsou látky podílející se na sloení naeho organizmu. V tìle je pøiblinì 78 prvkù, z toho je 21 nejdùleitìjích. Charakteristika jednotlivých minerálù, jejich význam pro organizmus a zdroj by byly rovnì pouze opisem z jiné odborné literatury, na kterou odkazujeme. Voda tvoøí 7075 % naeho tìla. Z organizmu se ztrácí dechem, potem, moèí a stolicí, a proto je nutné zásobu vody v organizmu neustále obnovovat. To se dìje jednak pøíjmem potravin, které vodu obsahují, pitím tekutin, a jednak voda vzniká pøi spalování látek v tìle, hlavnì tukù. Denní pøíjem vody by mìl èinit 2,53 l , byl by tak pokryt denní výdej, který pøedstavuje mnoství pøiblinì 3 l; 0,5 l se ztrácí dýcháním, 0,6 l kùí, 1,5 l moèí a 0,15 l stolicí. Èlovìk má pít pravidelnì a po doucích. Nejvhodnìjím nápojem je èistá pramenitá voda, minerálky, èaje, ovocné ávy. Potrava má zajiovat fyziologický stav organizmu, musí tedy mít dostateènou energetickou hodnotu i dodávat vechny potøebné látky. ádná potravina sama o sobì nemùe poskytnout vekeré látky, které tìlo potøebuje, proto by nae strava mìla být pøimìøenì pestrá. Plnohodnotná strava Plnohodnotná strava nebo racionální strava obsahuje ve správném pomìru vechny základní sloky makroiviny i mikroiviny, a má dostateènou energetickou hodnotu ve vztahu k potøebám organizmu. V pøípravì pokrmù jsou vyuívány souèasné vìdecké poznatky pro to, aby strava mìla pozitivní vliv na zdravotní stav. Alternativní výivové smìry Vlivem duchovních, sociálních a zdravotních faktorù vznikly mnohé stravovací systémy, které se oznaèují jako alternativní stravovací systémy, i kdy objasnìní tohoto pojmu není tak jednoznaèné. Tento pojem zahrnuje: zdraví prospìnou výivu, u které se vyluèují vechny kodlivé látky, které s sebou pøináí moderní civilizace, napø. chemické pøídavky potravin, barviva, dochucovadla, konzervaèní látky apod., rùzné zpùsoby výivy, diety, napø. vegetariánství, omezení nebo vylouèení nìkterých potravin èervená masa apod., stravu pøipravenou z biopotravin. Dùvody, proè lidé pøecházejí na alternativní stravovací systémy, mohou být rùzné. Jsou vedeni snahou ít zdravìji, jsou proti zabíjení zvíøat nebo se jedná o protest proti konvenèním zpùsobùm stravování. Nejbìnìjími alternativními stravovacími systémy, se kterými se mùeme setkat, jsou tzv. vegetariánské diety a makrobiotika. Popisujeme nìkolik druhù vegetariánských diet: lakto-ovo-vegetariánská dieta, která se vyznaèuje vylouèením vekerého masa a masných výrobkù, omezením a vylouèením bílé mouky a cukru. Strava obsahuje vejce, mléko a mléèné výrobky, obiloviny, ovoce a zeleninu, demivegetariánská dieta vyluèuje vepøové a hovìzí maso, ale toleruje ryby a drùbe, jinak respektuje stejné zásady jako dieta pøedchozí,
+
Oetøovatelský proces pøi zajitìní výivy dospìlých a dìtí
15
veganská dieta odmítá ivoèiné produkty. Je to strava pouze rostlinného pùvodu, která vyluèuje mléko a mléèné výrobky, vejce, a samozøejmì vekeré maso, vitarianská dieta obsahuje pouze syrovou rostlinnou stravu, kombinovanou se suenou stravou rostlinného pùvodu. Minimálnì 50 % denní dávky potravin tvoøí syrová zelenina a ovoce, fruitarianská dieta se skládá pouze z ovoce. Jako stálý stravovací systém není vhodná. Obèasné zaøazení ovocných dnù do bìného jídelníèku pùsobí naopak velmi pøíznivì. První dvì z uvedených vegetariánských diet se vyznaèují mnohými pøednostmi, jako napø. zvýený obsah vlákniny, minerálù, vitaminù, sníený obsah tuku; usnadòují udrení hmotnosti, podporují støevní peristaltiku a sniují hladinu cholesterolu v krvi. Dalí uvedené diety se øadí mezi extrémní vegetariánské diety, které mohou mít zdraví kodlivé úèinky projevující se anemií, nedostateèným pøíjmem jodu a mnohých vitaminù. Makrobiotická strava je souèástí urèitého ivotního stylu, vycházejícího z filozofie existence kosmických sil jin a jang, které jsou v pøírodì pøítomny ve vyváeném stavu. Tento stravovací styl má svùj pùvod v Asii, pro Evropu jej upravil Michio Kuschi. Principem makrobiotické diety je zachování vyváenosti kosmických sil jin a jang ve stravì. Docílíme toho správnou kombinací a pøípravou vhodných potravin. Tak jako vechno v pøírodì, i potraviny se dìlí na jinové a jangové. Pøehled rozdìlení potravin podle principu jin a jang uvádí schéma 1. Ideální makrobiotická strava obsahuje dennì 3 druhy celozrnných obilnin, 7 a víc druhù zeleniny, 12 druhy moøských øas. Doporuèuje se, aby denní dávka potravin obsahovala 5060 % celých obilních produktù, 2030 % zeleniny, 510 % lutìnin a 510 % ivoèiných produktù (ryby) a ovoce. Dùleitá je i správná pøíprava potravin. Pøedevím se jídlo pøipravuje vdy èerstvé, jen zøídka se v jídelníèku objevují jídla studená a nevaøená, ideální je pøíprava v elezném, nerezovém, sklenìném, porcelánovém nádobí, nepouívají se nádoby z umìlé hmoty, úprava se má dít na otevøeném ohni, samozøejmostí je pøíprava v klidu a s láskou. Jídlo se konzumuje 3x dennì z døevìného nádobí. Z pøípravy jídla se vyluèují potraviny chemicky oetøené a geneticky upravené. Makrobiotická dieta nezná rajèata, papriky, brambory, cukr, mléko a mléèné výrobky. Mezi dalí alternativní zpùsoby stravování zahrnujeme také napø. mazdaznan, stravování podle krevních skupin, dìlená strava aj. Podrobný popis jednotlivých stravovacích smìrù pøesahuje rozsah této publikace. Doporuèujeme rozíøit si znalosti prostudováním literatury uvedené v závìru kapitoly o výivì. Jak správnì poívat jídlo Dùleitìjí ne úvahy o poètu jídel v prùbìhu dne jsou obecná pravidla, která pro pøíjem potravy platí. Máme stolovat v klidu, jíst u pìknì prostøeného stolu a mít pro jídlo vymezenou dobu. Pravidla stolnièení a stolování jsou dána místními zvyklostmi. Souèasná výivová doporuèení pøedstavují výivové desatero: 1. Jezte co nejpestøejí, nejrozmanitìjí stravu, s velkým podílem ovoce a zeleniny.
16
Kapitoly z oetøovatelské péèe I
Maximum energie odstøedivé JIN
ryc hle pøib ývá
ene rgie J
IN
drogy, vìtina lékù koøení, alkohol, slazená zrnková káva med, vechny druhy cukru potraviny a nápoje s cukrem ovocné dusy a ávy subtropické ovoce a tropická zelenina keèupy, majonézy, ostøe koøenìné omáèky oleje, tuky mléko, mléèné výrobky (kromì slaných sýrù) aromatické bylinné èaje papriky, houby, rajèata, brambory
PÁSMO ZDRAVÍ
RÝE NATURAL
tradièní nearomatické èaje bez cukru ovoce naí klimatické zóny oøechy, mandle, neslazená obilná káva semena listová zelenina kulatá tvrdá zelenina koøenová zelenina lutìniny obilí (oves, ito, jeèmen, kukuøice)
obilí (pohanka, jáhly, penice) ryby a moøtí ivoèichové
ryc
hle p
øibý
vá
ene rgie
JAN
G
slané sýry vepøové maso drùbe hovìzí maso vejce
Maximum energie dostøedivé JANG
Schéma 1.1 Potraviny z hlediska kvality energie 2. Omezte tuky a potraviny bohaté na cholesterol (tuèné, mastné a mléèné výrobky, vnitønosti, uzeniny, salámy, smaené pokrmy). 3. Omezte spotøebu cukrù (sladkosti, slazené nápoje). 4. Nepøisolujte. Nejezte slané potraviny (oøíky, chipsy). 5. Snite pøíjem èerveného masa, orientujte se na ryby a drùbe. 6. Pijte neperlivou vodu, neslazené pøírodní minerálky, øedìné dusy. 7. Dávejte pøednost výrobkùm z celozrnné mouky. 8. Konzumujte více meních porcí dennì (46). 9. Nejezte pozdì veèer (minimálnì 2 hodiny pøed spaním). 10. Jezte støídmì.
Oetøovatelský proces pøi zajitìní výivy dospìlých a dìtí
17
Pøíjem potravy je biologickou primární potøebou èlovìka, a je pøedpokladem zachování ivota.Významnì také ovlivòuje zdravotní stav èlovìka, a to z 4060 %! Faktory ovlivòující výivu Výiva je ovlivòována faktory biologickými, psychickými a sociálními. a) Biologické faktory. Z biologických faktorù je to pøedevím funkce trávicího systému (naruená èinnost orgánù trávicí trubice a láz na ni napojených), dále vìk (energetická potøeba v dìtství, dospívání, dospìlosti, stáøí), pohlaví, zdravotní stav (onemocnìní dutiny ústní, stav chrupu, onemocnìní gastrointestinálního traktu, naruení èinnosti zaívacího traktu napø. léky antibiotika). b) Psychické faktory. Z psychických faktorù je to pøedevím emocionální stav, napø. stres (nepøijímáme jídlo, pøejídáme se), osobnostní vlastnosti (viz Kretschmerova typologie osobnosti), psychosomatické stavy (anorexie, bulimie). c) Sociální faktory kultura a ivotní prostøedí. Kulturní zvyky a obyèeje, víra (muslimové nejedí vepøové, idé nejedí hovìzí maso, ortodoxní idé dodrují koer, jde o speciální pøípravu jednotlivých druhù jídel ze surovin vypìstovaných v Izraeli a upravených v k tomu urèeném nádobí), ivotní styl (makrobiotika, vegetariánství, mazdaznan aj.), individuální zvyky (oblíbená, neoblíbená jídla), reklama, ekonomická situace (finanèní pøíjmy), pøírodní prostøedí (pìstování potravin hnojení, chemizace zemìdìlství atd.). Patologické stavy výivy V oblasti pøíjmu potravy popisujeme tyto nefyziologické stavy: nechutenství ztráta chuti k jídlu (chu apetit od slova apetence pøíklon, znamená smyslový záitek), kachexie chorobná vyhublost, selost doprovázená tìlesnou slabostí, odmítání jídla aktivní forma nechutenství, hyperorexie nadmìrný pocit hladu (hlad fyziologická touha po jídle), zvlátní chutì vyskytují se v urèitých specifických situacích, napø. v dobì tìhotenství, pøi stresu apod., dysfagie porucha polykání, která je pociována jako váznutí sousta a pocit tlaku na hrudníku, dyspepsie souhrn pøíznakù vyskytujících se pøi poruchách zaívacího traktu nebo bøiních orgánù. Øadíme k nim: ° øíhání vypuzování vzduchu ústy, ° pálení áhy (pyróza) nepøíjemný, pálivý pocit za sternem nebo v nadbøiku, ° nauzea pocit na zvracení, nevolnost doprovázená zvýeným slinìním, ° zvracení pøedstavuje vyprázdnìní obsahu aludku ústy, dochází pøi nìm ke stahu bøiního svalstva a souèasné kontrakci trávicí trubice. mentální anorexie (MA) porucha pøíjmu potravy charakterizovaná úmyslným sniováním tìlesné hmotnosti, kdy èlovìk neodmítá jídlo, protoe by na nìj nemìl chu, ale proto, e nechce jíst, aby nebyl obézní. Popisujeme 3 znaky MA: ° aktivní udrování abnormálnì nízké tìlesné hmotnosti (ménì ne 85 % normální tìlesné váhy), ° strach z tlouky,
18
Kapitoly z oetøovatelské péèe I
° amenorea u en (porucha menstruaèního cyklu). mentální bulimie (MB) porucha pøijímání potravy charakterizovaná opakujícími se záchvaty pøejídání spojenými s pøehnanou kontrolou tìlesné hmotnosti. Popisujeme 3 znaky MB: ° opakující se epizody pøejídání, ° nepøimìøená kontrola tìlesné hmotnosti zahrnující zámìrné zvracení, zneuívání projímadel a lékù na odvodnìní, opakující se hladovky a nadmìrné cvièení, ° nadmìrný zájem o tìlesný vzhled a hmotnost. Zajitìní stravování ve zdravotnickém zaøízení Vliv stravy na zdravotní stav èlovìka je zøejmý stejnì jako platnost vztahu opaèného, a to je ovlivnìní zdravotního stavu pøijímanou stravou. Stravì s léèebným vlivem se øíká dieta; jedná se o nutriènì vyváenou stravu pro rùzná onemocnìní s odlinì limitovaným pomìrem základních ivin, tj. bílkovin, tukù, sacharidù, minerálù, vitaminù a stopových prvkù. Je to strava, která se vyznaèuje urèitými kvalitativními i kvantitativními zmìnami ve vztahu k racionální stravì. Zmìny spoèívají v posílení, sníení nebo vylouèení nìkterých potravin nebo v jejich speciální úpravì tak, jak to vyaduje charakter onemocnìní. Individuálnì urèená dieta pøísluná pro dané onemocnìní se nazývá léèebná výiva. Léèebná výiva se ve zdravotnických zaøízeních øídí od roku 1955 zásadami a doporuèeními publikovanými v Dietním systému. Tato stravovací norma prola v následujících letech 1968, 1983 a 1991 mnohými úpravami. Poslední úprava dietního systému byla zpracována odbornou skupinou MZd ÈR pro obor dietologie, v souladu se souèasnými svìtovými trendy a na základì nových výivových doporuèených dávek, které byly schváleny hlavním hygienikem ÈR v roce 1989. V tìchto nových výivových doporuèených dávkách pro obyvatelstvo se doporuèuje sníení celkového energetického pøíjmu, co se projevuje sníením dávek tuku a sníením dávek bílkovin, zvlátì ivoèiných. To znamená sníení spotøeby masa a tuèných mléèných výrobkù. Dùraz je kladen na sníení spotøeby cukru a soli. Doporuèuje se zvýená spotøeba vitaminu C, vlákniny, ryb a rybích výrobkù. Dietní systém pro nemocnice dìlí diety do tøí skupin na: diety základní, které jsou oznaèovány èísly 013, diety speciální, které se oznaèují písmenem S a èíslem pøísluné diety, diety standardizované, které nemají èíselné oznaèení, vyznaèují se zvlátním individuálním pouitím, napø. dieta pankreatická. Do této skupiny patøí také diagnostické diety, které jsou souèástí pøípravy na vyetøení, napø. kalciová dieta pøi vyetøení na hladinu kalcia nebo jeho ztrát. Pøehled diet v doporuèené úpravì z roku 1991 je uveden v tabulce 1.2. Souèasný názor na léèebnou výivu zdùrazòuje pouívání kvalitních proteinù, zvýenou spotøebu zeleniny a ovoce, zvýení podílu vlákniny (u diet nevyadujících etøicí úpravu), vhodné je pouívání celozrnných výrobkù, lutìnin a sóji. Doporuèené zásady stravování nemocných z roku 1991 umoòují zavádìní vlastních receptur, které ale musí odpovídat novým doporuèeným výivovým dávkám. Toto se týká také lakto-ovo-vegetariánské diety, která se svým sloením nejvíce pøibliuje nutriènì fyziologickým principùm správné výivy.
Oetøovatelský proces pøi zajitìní výivy dospìlých a dìtí
19
Tab. 1.2 Pøehled základních diet po úpravì dietního systému z roku 1991 Základní diety KJ charakteristika, indikace podává se pouze slabì oslazený èaj 6000 mechanicky nejetrnìjí strava, onemocnìní zaívacího traktu, dutiny ústní apod. 0 ND nutriènì definovaná 812 000 urèuje se individuálnì 1 kaovitá, etøicí 9500 etøicí dieta (2) v kaovité formì, onemocnìní zaívacího traktu a dutiny ústní 2 etøicí 9500 onemocnìní aludku, zaívacího traktu, po infarktu myokardu 3 základní 9500 bìná strava, racionální strava 4 s omezením tuku 9500 onemocnìní luèníku, slinivky bøiní po odeznìní akutního stadia, jater a støevní onemocnìní 5 s omezením zbytkù 9500 onemocnìní støev (drádivý traèník, Crohnova choroba), prùjmy po ATB 6 s omezením proteinù onemocnìní ledvin, poèínající selhávání 8 redukèní 5300 pøi nadmìrné hmotnosti 9 diabetická 7400 225 g sacharidù, podává se pøi diabetes mellitus; varianty: 175 g, 275 g, 325 g sacharidù 10 neslaná etøicí 9500 hypertenze, otoky v podstatì dieta è. 2 v neslaném provedení 11 výivná 12 000 pøi vech chorobách, pøi nich nemocní mají nabýt tìlesných sil a zvýit hmotnost 12 batolecí 5500 pro dìti do 3 let, pokud jejich stav nevyaduje zvlátní úpravu 13 dìti 36 let 7000 pro dìti ve vìku 36 let, výivové hodnoty stanoveny pro rozpìtí hmotnosti dìtí 1622 kg 13 S dìti 710 let 8800 pro dìti ve vìku 710 let, výivové hodnoty stanoveny pro rozpìtí hmotnosti od 2232 kg 14 speciální dietní postupy podle potøeb jednotlivých zdravotnických zaøízení K kojenecká pøipravuje se v mléèné kuchyni podle pokynù pediatra Speciální diety 4 S s pøísným omezením tukù 9 S diabetická etøicí Standardizované dietní pøedpisy dieta bezlepková pøi glutenové enteropatii, malabsorpèní syndrom dieta pankreatická 7denní dietní reim pøi akutní nebo chronické pankreatitidì dieta pøi chronickém selhávání ledvin chronické selhávání ledvin è. diety název 0 S èajová 0 tekutá
