KAPITOLA 7. 1 Alois Moravec: Český malíř a ilustrátor (1899 Chyšky u Milevska 1987 Praha)

KAPITOLA

7

ˇ ˇ Do nejjižnejších Cech

Když jsem poprvé pˇrišel do Kaplice, mˇeli tam právˇe slavnost s benátskou nocí. V mˇestském parku hrála vojenská hudba, nad vodou svítily lampióny, vojáci pouštˇeli ohnostroj ˇ a na parketu tanˇcilo mládí i stáˇrí ve veselém reji. Z radniˇcní vˇeže záˇrilo rybí oko hodin, do hvˇezdné noci šumˇela kašna a na námˇestí se pomíchaly rozesmáté dvojice s vojenskými uniformami a pestrotou slovenských kroju. ˚ Bylo nedlouho po válce, proto nás v hostinci U zlatého kˇríže poˇcastovali jen slaneˇckem a ložument mi opatˇrili v bytˇe jednoho vojáˇcka. Pozdˇeji jsem se ubytoval ve staré škole, kde Vladimír Diviš zˇrizoval okresní muzeum, a ze svého vyšebrodského sídla, zˇrízeného ze starého hamru, pˇrijíždíval za námi malíˇr Karel Mináˇr, zamilovaný do kraje plného architektonických památek a zvláštní citové atmosféry. V noci nás strašíval rytíˇr, jehož brnˇení chˇrestilo pˇri každém kroku pozdních pˇríchozích, a klíˇce z cechovního znamení zámeˇcnického cinkaly, jako by je rozeznívala nˇejaká neviditelná ruka. Alois Moravec1 pokreslil svými veselými ná1 Alois

ˇ Moravec: Ceský malíˇr a ilustrátor (1899 Chyšky u Milevska – 1987 Praha).

1

ˇ 7. Do nejjižnˇejších Cech

pady mnoho listu˚ pamˇetní knihy, zatímco grafik Karel Štˇech2 ryl do dˇreva názornou mapu kraje plnou pˇrekvapivých motivu. ˚ Spoleˇcnˇe jsme jezdívali na vypujˇ ˚ ceném nákladním autu daleko do kraje a sváželi do Kaplice ˇ eji jsme však zachranovanou ˇ starožitnickou koˇrist pro muzejní sbírky. Castˇ využívali sluneˇcných dní k dlouhým péším potulkám. Mˇesto samo, založené na poˇcátku tˇrináctého století, nevyniká ani zvláštní výstavností, ani starobylostí. Z jeho historie upoutá jméno vrstevníka Husova3 , knˇeze Jakuba z Kaplice, který koupil se svými druhy dum ˚ U cˇ erné ruže ˚ v Praze a vˇenoval jej cˇ eským universitním studentum. ˚ Pro cˇ ilejší ruch hospodáˇrský nebylo tu nikdy pˇrirozených podmínek. Polaˇrení, chov dobytka a drobná rˇ emesla živily obyvatele nebohatého kraje, jehož okresní mˇesto slynulo vedle Trhových Svinu˚ slavnými dobytˇcími trhy, hojné navštˇevovanými rˇ ezníky ˇ z celých jižních Cech. Jen jedním jménem pronikla Kaplice do celého bývalého mocnáˇrství. V pedagogických kruzích dobˇre vˇedí o Ferdinandu Kindermannovi. Už význam jména nám mnoho napovídá... ˇ Tento chudý synek ze severních Cech prožil bohatý život. Jako choralista v klášteˇre neuzellském u Friedlandu nauˇcil se natolik latinsky, že mohl pozdˇeji studovat v Praze teologii. Po vysvˇecení se dostal roku 1771 do Kaplice, kde veškeré svoje úsilí zamˇerˇ il k vyuˇcování, zˇrídiv zde mateˇrskou školu. Jeho práce dosáhla takových úspˇechu, ˚ že kaplická škola byla prohlášena vzorovou školou pro celou rakousko-uherskou rˇ íši... Kindermann vzdˇelával pˇredevším uˇcitele. Císaˇrovna Marie Terezie ho ustanovila školním radou a povolala do Vídnˇe, aby vyslechla jeho rady k chystaným školským reformám. Po cˇ tyˇrletém pusobení ˚ v Kaplici byl povolán do Prahy; i tam na normální škole vzdˇelával uˇcitele a dvorním dekretem byl za své zásluhy o zvelebení školství povýšen do šlechtického stavu s pˇrídomkem Ritter von Schulstein. Brzy nato se stal opatem v uherském Peturu a pozdˇeji vyšehradským proboštem. Za devˇet let se stal biskupem litomˇerˇ ickým a v tomto vysokém duchovním úˇradˇe zemˇrel 25. kvˇetna 1801. Život Kindermannuv ˚ je jedním z cˇ ítankových pˇríkladu˚ o chudých chlapcích, kteˇrí se proslavili. Jeho pedagogické zásady se v nejpodstatnˇejších vˇecech opírají, byt’ nepˇriznané, o objevitelské dílo Komenského. Duslednˇ ˚ e upˇ ˇ ˇ Štˇech: Ceský malíˇr, ilustrátor a grafik (1908 Ceské Budˇejovice – 1982 Ceské Budˇejovice). 3 Jan Hus: Ceský ˇ kazatel a reformátor (1370-1415). (viz obrázek na str. 14) 2 Karel

2


Kaplice

olše lepkavá

tavolník

kostel svatého Jiljí v Dolním Dvoˇrišti

Horní Dvoˇrištˇe

kostel sv. Ondˇreje v Rychnovˇe nad Malší

3


latnoval ˇ polytechnizaci výchovy, spojení teorie s praxí, což je v podstatˇe zásadou i moderních smˇeru˚ vyuˇcovacích. Byl zakladatelem prumyslových ˚ škol a zduraz ˚ novaná ˇ praktiˇcnost byla zcela v intencích josefínského militarismu. Rukodˇelná práce dˇetská, soustavnˇe pˇestovaná místo her a zamˇerˇ ená k výdˇeleˇcné cˇ innosti, byla u nˇeho nˇekdy pˇrecenˇena; vycházela totiž ze strohého uvažování, že zahálka je poˇcátkem hˇríchu. Kaplické pusobení ˚ Kindermannovo pˇrineslo ovoce hlavnˇe nˇemeckému školství, ale v celkovém úˇcinu zasáhlo tereziánskými reformami i ve prospˇech škol cˇ eských, zejména na venkovˇe. ˇ Ceská menšina mˇela v tomto mˇestˇe vždycky údˇel Popelˇcin. Kapliˇcti Nˇemci se po první svˇetové válce nemínili smíˇrit s novou státní mocí a jejich setnina Volkswehru si chtˇela zbranˇemi vynutit starý poˇrádek. Bylo tehdy bojováno i o Kaplici a cˇ tenáˇre Haškova Švejka bude zajímat, že se tohoto boje úˇcastnil i známý hejtman Ságner. Nejradˇeji jsem sedával za Kaplicí na bˇrezích Malše, kdy za jezem v zátoˇcinˇe pod vysokými vrbami odrážela vodní hlád’ sedlovou stˇrechu chrámové vˇeže blanské i teplou žlut’ jejího zdiva, ozaˇrovanou veˇcerním sluncem, kterou pozdˇeji vystˇrídával modrozelený stín, a z chladivé rosy pod temnými olšemi4 omamnˇe vonˇely tavolníky. ˇ Reka Malše dává této krajinˇe melodii a v blízkosti jejích bˇrehu˚ nalezneme nejvíce pˇrírodní a architektonické krásy i historických reminiscencí. Na samých rakouských hranicích leží Dolní Dvoˇrištˇe, kde nad cˇ tvercovým svažitým námˇestím stojí jeden z nejkrásnˇejších kostelu˚ vrcholné jihoˇceské gotiky. Jeho interiér dˇelí šest osmibokých sloupu˚ na trojlodí, v nˇemž kamenická práce se dobrala jedineˇcné jednoty a cˇ istoty. Žulová kazatelna i pokladnice, všechna ostˇení i žebroví sít’ové klenby jsou projevem jemného cítˇení a dotvoˇreného slohu, jehož monumentalita pusobí ˚ zvláštní stˇrízlivou krásou, která není studená, velikostí, jež neomraˇcuje. A ještˇe nad jednou véd jsem se zamyslil právˇe v Dolním Dvoˇrišti. Tady se narodil nˇemecký spisovatel Hans Watzlik. Jeho postoj byl vždycky vyhranˇenˇe protiˇceský. Nechceme tomuto autorovi podjaté upˇrít jeho skuteˇcné zásluhy o šumavskou vlastivˇedu. Watzlikúv otec, který byl poštmistrem v nedalekém 4 olše lepkavá: Alnus glutinosa, listnatý strom, vyskytuje se ve vlhkých pudách, ˚ na bˇrezích rˇ ek a potoku, ˚ v moˇcálech. (viz obrázek na str. 3)

4


Rybník

ˇ Ceské Budˇejovice

náprstník velkokvˇetý

Velešín

Strakonice

Bavorov

5


Rožmitále5 , cítil až do skonu vˇrele cˇ esky a tˇežce nesl synuv ˚ ostentativní pˇríklon k odpurc ˚ um. ˚ Jak milujeme a jak je nám blízko Adalbert Stifter6 , Goethuv ˚ spˇríznˇenec po duchu, který se dovedl tak jemné a láskyplnˇe vcítit do rodné krajiny a pˇritom nezaujaté pochopit i její cˇ eskou duši! Ta promluví k nám na mnoha místech z erboví pˇetilisté ruže, ˚ která ˇ zustala ˚ na svornících a sloupech gotických chrámu˚ v Cetvinách i Ceském Rychnovˇe, v Malontách i Horním Dvoˇrišti, nebo z portálu radnice v Nˇemeckém Benešové a nad branou hradu novohradského. Staré matriky ve Svatém ˇ Kameni i v Ceském Rychnovˇe jsou psány naší mateˇrštinou až do století sedmnáctého; rožmberské pergameny, udílející Cetvinským mnohé výsady, hovoˇrí k nám i po staletích krásnou jadrnou cˇ eštinou. Rožmberskou ruži ˚ má ve znaku vˇetšina mˇesteˇcek tohoto nejjižnˇejšího cˇ eského kraje. Krása kostelu, ˚ dolnodvoˇrišt’ského a rychnovského, byla duvodem ˚ k žárlivosti mezi osadníky a zárovenˇ zdrojem jedné povˇesti. Stavitel dvoˇrišt’ského chrámu zamˇenil prý omylem plány své stavby s plány kostela v Rychnovˇe nad Malší. Byl za tuto zámˇenu obˇešen na vrchu Golgenbergu a jeho tˇelo pochováno pod schody na kazatelnu. Od té doby pˇrezdívali Rychnovským šibeniˇcníku. ˚ Od Dolního Dvoˇrištˇe je jen kousíˇcek cesty k Certlovu. Tady ještˇe spatˇríme zbytky “konské ˇ dráhy”, která vedla z Budˇejovic do Lince a sloužila cestujícím až do sedmdesátých let minulého století. Nová železnice použila na mnoha místech její bývalé trasy. Náprstníky7 a kruˇcinky kvetou mezi bˇrízami na cestˇe k Louzku8 , starému hrádku, jehož šedivé zdivo trˇcí na skále pod vysokými cˇ ernými smrky jako zbytky opuštˇeného vosího hnízda. Dole pospíchá Malše a v její temné vodˇe, zelenˇe a stˇríbrnˇe fosforeskující, svítí suché kameny a bˇrehy jsou plné maliní, tavolnfku˚ a ptaˇcího zpˇevu. Historie tohoto hrádku je chudá a lidová obraznost si ji musila doplnit povˇestmi, protože nesnáší prázdnotu a chce mít zahánˇena i místa zdánlivˇe pustá. 5 Rožmitál pod Tˇremšínem: Mˇ esto v jihovýchodním podhuˇ ˚ rí Brd, asi 4500 obyvatel, první zmínka z roku 1379. Mˇesto je spojeno se jménem hudebního skladatele Jakuba Jana Ryby. (viz mapa na str. 24, obrázek na str. 16) 6 Adalbert Stifter: Rakouský spisovatel, malíˇr a pedagog (1805 Horní Planá – 1868 Linec). (viz obrázek na str. 14) 7 náprstník velkokvˇ etý: Digitalis grandiflora, prudce jedovatá bylina. (viz obrázek na str. 5) 8 Louzek: Zˇrícenina hradu na rˇ ece Malši z konce 13. století, patrny zbytky velké vˇ eže, paláce, opevnˇení, pˇredhradí, valu˚ a pˇríkopu. ˚

6


Sobˇenov

Sokolˇcí

Cuknštejn

potápka roháˇc

Tereziino údolí

radnice v Nových Hradech

7


Pˇred mnoha lety se vracel jeden voják z Itálie domu˚ do Velešína9 . U ˇ Ríma se setkal s poustevníkem, který ho oslovil cˇ esky a tázal se ho, zda ještˇe stojí v údolí u Dolního Dvoˇrištˇe prastará lípa. Pˇrekvapený voják s úžasem vyslechl doznání starého eremity10 , svého krajana, který mu svˇerˇ il svuj ˚ pohnutý životní bˇeh, jistˇe neobvyklý, a vyslechl daleko od domova dávné pˇríbˇehy z rodného kraje, o nichž nemel ani potuchy. Starý kajícník byl v své mladosti pˇríslušníkem loupežnické posádky v Louzku8 , zle hospodaˇrící v lesnatém okolí hradu. Bývalý stupka, nyní odˇený rˇ eholním rouchem, cˇ íhával cˇ asto v lese za lipou na kupce a pocestné, a proto mu zustalo ˚ v pamˇeti právˇe toto místo. Svˇerˇ il užaslému vojákovi, že v zmínˇeném údolí byla sklepem s podzemními chodbami stejnˇe jako na Louzku8 , kam lupiˇci ukrývali nejcennˇcjšl lup, ukoˇristˇený na obraných a zavraždˇených obˇetech. Starý poustevník velmi úpˇenlivˇe prosil svého krajana, aby poklady vyzvedl, vˇenoval je na zbožný úˇcel a usmíˇril tak krvavé cˇ iny kajícnikovy. Voják chtˇel uprˇ ímné splnit krajanovo poslední pˇrání. Stará lípa ještˇe stála pˇri jeho návratu, nalezl i sklepení, ale pokladu˚ se nedohledal. Povˇest je urˇcila tomu, kdo se odvážné za nimi vypraví v hodinˇe duchu. ˚ Ten prý si je modlitbami pˇrivolá a tím osvobodí duši poustevníkovu... Tuto baladickou tóninu lidového vyprávˇení vystˇrídá svým jasem jiná konˇcina. Za Drochovem se najednou údolí rozevˇre, zazáˇrí zelenˇ trávníku, ˚ rˇ eka se zlaté usmˇeje a slunce vyhmátne z lesního dna cˇ ervené brusinky i hlaviˇcky kˇremenáˇcu. ˚ To už jsme u Mostku˚ 13 pˇred starodávným hamrem, který nás uvede do zcela nového svˇeta. Hamerník spustil vodní kolo, které rázem uvede do pohybu ohromné kladivo pádnˇe bušící do kovadliny. Je to vlastnˇe kovárna, ale bez mˇechu˚ a bez výhnˇe, a železo se tu kuje zastudena. Hamerníci tu vyrábˇeli vˇetšinou pluhy a jako nejvhodnˇcjšího materiálu užívali železa ze železniˇcních kol, které vydrželo pádný úder tˇežkého kladiva. V zdejším okolí vznikla i první cˇ eská továrna na výrobu kos, která s domáckou výrobou nitˇených knoflíku˚ bývala zdrojem živobytí mnohých chudých rodin. Nitˇe z bývalé Schrötterovy továrny byly dováženy až do Ameriky. Vonavé ˇ údolí Malše nás dovede zpátky do Kaplice. Svˇerˇ me se vábení 9 Velešín: Mˇ ˇ esto na bˇrehu vodní nádrže Rímov, asi 4000 obyvatel. Poblíž zˇrícenina hradu Velešín. (viz mapa na str. 24, obrázek na str. 5) 10 eremita: neboli poustevník 13 Mostky: Vesnice jihovýchodnˇ e od Kaplice, asi 40 obyvatel. (viz mapa na str. 24)

8


této kouzelné rˇ eky k dalšímu putování! Hoˇrká vunˇ ˚ e arniky14 , kvˇety náprstníku˚ 7 a zelené svˇetlo pospíchající vody pod zalesnˇenými stránˇemi vedou naše kroky až k zˇríceninám hradu Poˇrešína. Do cˇ istého blankytu nebes promítá slunce oranžové sosnové kmeny jako jantarové sloupy. Marné jsem se snažil pˇred zavalenými pˇríkopy vyvolat si puvodní ˚ podobu tohoto hradu, založeného pány Bavory ze Strakonic16 , kteˇrí jej smˇenili se svými pˇríbuznými za hrad vitˇejovický, aby tak zaokrouhlili své državy u Bavorova. Noví majitelé psali se už z Poˇrešína a užívali v erboví stˇrelu, v klenotu sokola a psa. Markvart z Poˇrešína dosáhl dokonce hodnosti hofmistra u královny Elišky, manželky Karla IV. V polovinˇe patnáctého století koupil hrad Oldˇrich z Rožmberka a dal jej sám rozboˇrit, aby se nestal pevností husitskou. Víc než historie zaujala mˇe zdejší pˇrekrásná pˇríroda, která zlákala pˇred první svˇetovou válkou výtvarníky z pražského Mánesa, kteˇrí si zde na bˇrehu pod stromy postavili plátˇený stan, troje prázdniny hostící tuto veselou chasu. Sochaˇr Karel Dvoˇrák mˇel vudˇ ˚ cí postavení v tomto rozverném spoleˇcenství, k nˇemuž patˇril melancholický Boˇrivoj Žufan, pomáhající asponˇ pˇri škrábání brambor, zatímco v kuchaˇrení se stˇrídal malíˇr Alois Fišárek17 se sochaˇrem Vincencem Makovským, a sochaˇr Václav Vokálek mˇel zase na starosti proviant, pro který jezdíval každou sobotu až do Kaplice. Vezdejším chlebem pravidelné zásoboval naše umˇelce místní mlynáˇr, nˇemecký komunista, tenkráte jistˇe vzácná výjimka mezi svými nˇemeckými krajany. ˇ Od Sobˇenova zamˇerˇ me k údolí rˇ íˇcky Cerné, jejíž prudký proud dobˇre znávali voraˇri, plavící v nˇem svoje “prameny”. Bˇrehy jsou sevˇreny vysokými skalami, kde se nám zachovaly kamenné mísy dávných obˇetišt’ a neporušená pˇrírodní krása. Na jednom skalnatém ostrohu vysoko nad rˇ ekou strmí jako vybrané orlí hnízdo sotva patrné zˇríceniny hradu Sokolˇcí18 , pamatující století tˇrinácté. Oldˇrich z Rožmberka, známý falzátor a nepˇrítel husitu, ˚ i tady osvˇedˇcil své podvodnictví, když mˇel prokázat, jak Rožmberkové hradu nabyli. Nechal vyhotovit listinu, kterou Pˇremysl Otakar II. domnˇele stvrzuje Vokovi z Rožmberka hrad Sokolˇcí18 , koupený prý od Jonáka z Vodic, aby 14 prha

arnika: Arnica montana, ohrožená léˇcivá bylina. (viz obrázek na str. 16) Okresní mˇesto na soutoku Otavy a Volynky, ˇ asi 24 000 obyvatel. (viz mapa na str. 24, obrázek na str. 5) 17 Alois Fišárek: Ceský ˇ malíˇr a výtvarný pedagog (1906 Prostˇejov – 1980 Praha) 18 Sokolˇ cí: Zˇrícenina hradu ze 13. nebo 14. století, zachovány pouze zbytky. (viz obrázek na str. 7) 16 Strakonice:

9


10

Hojná Voda

Bad Reichenhall

Vimperk

Pohoˇrí na Šumavˇe

Rožmitál na Šumavˇe

ˇ Ceský Krumlov


bylo zabránˇeno loupežím, podnikaným z tohoto hradu... Dnes jen šum sosen ovívá zbytky zdiva, zatímco nové pokolení spoutalo rˇ eku hrází, dávajíc novému životu nové formy a nadˇeje... Chceme-li se octnout pˇrímo v patnáctém století, navštivme v podmraˇcném dni hrádek Cuknštejn20 , kde opravdu zkamenˇel cˇ as. Všechna ostˇení, pavlaˇce, brána i nádvoˇrí, ba i osmiboká vˇež, pˇríkopy a hrazení zustaly ˚ beze zmˇen od roku 1448, kdy je dal vystavˇet pan Vilém Pouzar z Michnic. Pˇred hrádkem u rybníˇcka se pásli konˇe, osmahlá jezdkynˇe mˇe tu oslovila bulharštinou a za vysokými topoly sušily ženy seno. Myslil jsem na Mikoláše Alše21 , který by se tu cítil jako doma, i na jeho druha Aloise Jiráska22 , jenž by toto starodávné dˇejištˇe oživil nˇejakým pˇríbˇehem z doby, kdy se nosívaly prošívanice23 a pod klenutím se svítívalo smolnou louˇcí... Ne, nechtˇelo se mi uvˇerˇ it v existenci této cˇ asem netknuté starobylosti, jejíž sugesce je nezapomenutelná. Rozsáhlý park, nazvaný po jedné buquoyské hrabˇence Terezinino údolí, vede od Cuknštejna20 k Novým Hradum. ˚ Mezi lískami pobíhaly veverky, crkaly písnˇe cvrˇcku, ˚ nad zákrutem cesty se klenuly vˇetve obrovitého dubu, pod nimž ze suchého listí vyletují naveˇcer roháˇci25 . V údolí huˇcí splav, z korun staletých lip bzuˇcí vˇcely a mezi tmavými smrky zasvitne empírový zámeˇcek s pavláˇckami a kamennými vázami, k nˇemuž nepatˇrí už nic jiného než vˇejíˇr nebo krinolína26 ... Víc historie než pulsujícího života cítíme na Nových Hradech, odkud je už jen skok k rakouské hranici, a odnepamˇeti zde vedla cesta do župy27 vitorazské. Hrad tu stál již ve dvanáctém století a ještˇe dnes vzbuzuje údiv hluboký pˇríkop, oddˇelující vlastní hradní opevnˇení od mˇesta. Za husitských válek bylo dobyto Janem Bzdinkou, pˇred bˇelohorskou bitvou je vypálil Dampier a za rok nato se zmocnil hradu Buquoy, v jehož rodˇe se novohradské panství udrželo až do konce druhé svˇetové války. Buquoyské památky, uložené v hradním muzeu, skliˇcují cˇ eskou duši mnoha pˇresmutnými vzpomínkami. 20 Cuknštejn: Pozdnˇ e gotická tvrz z 15. století, jedna z nejlépe dochovaných stˇredovˇekých ˇ tvrzí v jižních Cechách. (viz obrázek na str. 7) 21 Mikoláš Aleš: Ceský ˇ malíˇr a ilustrátor (1852-1913) (viz obrázek na str. 19) 22 Alois Jirásek: Ceský ˇ spisovatel, známý svými historickými romány (1851-1930). 23 prošívanice: prošívaná zbroj, tj. kabátec sešitý z nˇ ekolika vrstev 25 potápka roháˇ c: Podiceps cristatus, stˇrednˇe velký vodní pták. (viz obrázek na str. 7) 26 krinolina: vyztužená, škrobená spodniˇ cka nebo suknˇe 27 župa: územnˇ e správní (u nás v dobˇe knížectví) cˇ i organizaˇcní celek (Sokol)

11


ˇ Už se nezjevují postavy zakletých mnichu˚ v síni Cervené vˇeže, ani v oknech se nemihne tváˇr sliˇcné paní, která na rozdíl od jiných hradu˚ rožmberských bývala zde vidˇena v rouše blankytném. Pod chrámovou vˇeží je rozloženo mˇesto, opˇredené tichem a vzpomínáním. Pˇrekrásná radnice s renesanˇcním štítem vyvolává rušnˇejší život minulého cˇ asu. Odtud byl oznamován zaˇcátek jarmarku˚ znamením dˇrevˇené ruky se vztyˇceným meˇcem, zde býval hák, jímž na hodinu bývali v pokutném koši vyzdvihováni pekaˇri, kteˇrí nedobrou váhou peˇciva šidili své zákazníky. Empírová “rezidence” má ještˇe puvodní ˚ balustrádu, fasády i krásné cˇ lenˇení vysokých oken. V jedné uliˇcce mˇe pˇrekvapila primitivní kamenná soška Madony, stojící pˇrímo na chodníku. Klášterní chrám servitu˚ mˇe okouzlil hvˇezdicovou klenbou a empírový “nový” zámek krásou svého parku. Vzácné stromy a keˇre, jako jinany, tulipánovníky a lonicery se tu stˇrídají s krvavými buky, lipami a kaštany. Mˇekká zelenˇ trávníku, voda a kamenné vázy, cesty i písˇcité pˇešiny tvoˇrí krásné prostˇredí rozjímavým procházkám. Široké rozhledy do tˇrebonské ˇ roviny jsou prosvíceny modrem a vodou, oblaˇcnem, ptaˇcím zpˇevem i tesknými vunˇ ˚ emi vánku, který je chladivý i v nejvˇetších parnech. Vzpomínal jsem na Julia Maˇráka28 , milence lesní a stromové krásy, který sem zajel na celé léto se svou malíˇrskou školou; nedozvíme se už, zda ho ˇ nezlákal víc nedaleký prales žofínský, nejkrásnˇejší v Cechách. Vzpomnˇel 29 jsem i na E. F. Buriana a jeho divadelní soubor, tolik se pˇrátelivší s novými novohradskými osídlenci. Z Nových Hradu˚ spatˇríme jako na dlani barokní dvojvˇeží Dobré Vody, poutního místa, kde je plno umného rˇ ezbáˇrského díla a poezie. Zdejší hojivou vodu znali již Rožmberkové a její blahodárná moc vyléˇcila mnoho nemocných. Kopˇcitá cesta nás dovedla do Hojné Vody. Hledal jsem zde myslivnu, kde bydlíval o prázdninách Zikmund Winter a kde napsal své nejznámˇejší dílo Mistr Kampanus. Pˇred padesáti lety sdˇeloval své srpnové dojmy v jednom dopise, poslaném spisovateli Karlu V. Raisovi. Pozdrav z Hojné Vody, v níž se mývali páni z Rožmberka. Nevím, zdali se dnes kdo tu koupe, ale pouti sem jdou i cˇ eské. Povˇetˇrí mám chladné, ale nestˇežuji si. 28 Julius Maˇrák: Ceský ˇ krajináˇr, kreslíˇr a grafik (1832 Litomyšl – 1899 Praha). (viz obrázek na str. 19) 29 Emil František Burian: Ceský ˇ básník, publicista, zpˇevák, herec, hudebník, hudební skladatel, dramaturg, dramatik a režisér (1904 Plzenˇ – 1959 Praha).

12


Jezdíval sem na léto už od roku 1896 a zdejší Nˇemci ho mˇeli rádi, nazývajíce jej “náš jemnostpán”. Na pudˇ ˚ e domu za kostelem u pekaˇre Schachnera bylo nalezeno nˇekolik náˇcrtu˚ k jeho slavnému historickému románu. Ještˇe z roku 1911 máme zprávy o jeho pobytu v Hojné Vodˇe, na kterou vzpomínal v bavorovském Reichenhallu, kam ho nakonec poslali lékaˇri. V jednom z posledních dopisu˚ psaném Raisovi z Hojné Vody seznamuje ho se zdejšími národnostními pomˇery. Že Vaše psaní s cˇ eskou adresou sem doílo, divím se. Výklad jest jen ten, ˇ že Zdejíi poítmistr je rˇ ádný, ale tajný Cech, asponˇ tak tajný, že nesmí moc ˇ ˇ kˇriˇcet. Tajnˇejší Ceši jsou zdejší uˇcitelé i s rˇ ídicím. Zˇrejmý Cech, který kˇriˇcí a se hlásí, je faráˇr. Pak jsem tu našel souseda, má domek a grunty – a ten ˇ je Cech, kterému se mezi Nˇemci stýská. Takovému je našinec sem pˇríchozí potˇechou a posilou. Doktor Nelas, muj ˚ královský lékaˇr tˇelesný, byl tu, pˇrijel sem, aby okoukal moji zdravotní situaci. Shledal, že bych takový byt a pˇríležitost sotvakde druhou našel. I s tˇemi hrbatými procházkami se smíˇril, nebot’ do vrchu kráˇcím zvolna velmi. Ještˇe rok pˇred svým skonem pobyl v Hojné Vodˇe, ale to už byla návštˇeva opravdu poslední. Ve stˇredu dne 12. cˇ ervna 1912 vydechl naposled v Reichenhallu a do Prahy se vrátil ke svým už jenom v rakvi. Lesní zámeˇcek Žofín stˇreží dvˇe sochy jelenu˚ a hluboké lesy se prostírají kolem dokola. Odtud jsem vyšel k chránˇenému pralesu, který se netˇeší takové proslulosti jako boubínský, ale jisté neprávem, ponˇevadž je krásnˇejší. Vypuštˇené jezírko Eibe neodráželo stíny jehliˇcnatých korun, jeho dno cˇ pˇelo vlhkým bahnem, koˇráním paˇrezu˚ a tlením zvadlého listí, obrovské kameny byly šedé a co chvíli je horský konipas oživil svým kmitavým neklidem. Jen u hráze se temnˇela voda zvláštním žlutohnˇedým odstínem, žíhaným modrými pˇrísvity. Mlˇcení jalovcu˚ 30 a tisu˚ bylo melancholické, arniky14 hoˇrce vonˇely, vánek rozhoupával modré kvˇety zvonku˚ a nad šedými, hladkými kmeny buku˚ ševelilo svˇetlé listí, prosívající jemné svˇetlo, které se dole promˇenovalo ˇ v bílý kvˇet pstroˇcku. ˚ Kmeny smrkové tyˇckoviny krvácely pryskyˇricí, vytrysklou z ran zpusobených ˚ jeleními parohy, a potom už nás zajal prales svým tajemným mlˇcením. Je to zvláštní: naše pˇredstava utvoˇrená z cˇ etby se naprosto rozcházela s poznávanou skuteˇcností. Tento les byl 30 jalovec:

Cypˇrišovitá dˇrevina, jedovatá, plody se používají jako koˇrení. (viz obrázek na str.

21)

13


14

janovec

hrad Žumberk

Jan Hus

Adalbert Stifter


nˇemý, bezhlesý, v nˇemž nebylo živáˇcka: pták tu nezazpíval, ani myš nezašelestila suchým listím na jeho dnˇe, jen zelené ticho korun a zelené ticho mechu˚ mlˇcelo jako voda nad tˇelem utopencovým. Pˇríroda jako by zde uplatnila všechnu svou krutost svobody, která dává právo na život jen ncjbezohled-nˇejším jedincum. ˚ Velkolepá je nádhera rozrostlých jilmu, ˚ ale stín jejich hustých korun utlumil kolem vše, co k svému rustu ˚ potˇrebuje životodárné sluneˇcní svˇetlo. Pod tímto stínem už není života. Jen trouchenˇ tu dýchá a nohy se do ní boˇrí po kolena, jen život cizopasný tu žije, obrovské dˇrevna-té choroše pˇritísklé ke kmenum ˚ jako nˇejaké mamutí ústˇrice, jež tolik svým tvarem pˇripomínají. Skupiny stromových velikánu˚ se stˇrídaly s prázdnými místy, které ovládala kyˇcelnice, jedovaté vraní oko32 nebo lýkovec, jehož cˇ ervené bobulky mi pˇrivolávaly pˇredstavu stydnoucí krve. Pˇrevysoká osamˇelá jedle si jediná z jehliˇcin vyvzdorovala svuj ˚ rust ˚ a svˇetlo. Myslím, že puvodním ˚ porostem našich lesu˚ byly listnáˇce a teprve zásahem lidských rukou pˇrevládly ve vˇetšinˇe lesu˚ jehliˇciny. Listnatý strom má také do vˇetší šíˇre rozloženy koˇreny a jeho holé vˇetvoví nepraská v dobˇe oblevy pod tíží tajícího snˇehu jako jehliˇciny, mˇelˇceji zakotvené v zemi. Procházel jsem sám vylidnˇenou krajinou pod Novohradskými horami a bývalými osadami skláˇru, ˚ dˇrevorubcu˚ a voraˇru, ˚ v kterých bývalo tˇežké živobytí. Vˇetšina usedlíku˚ nacházela obživu jako lesní pracovníci a chovatelé hovˇezího dobytka, domácká výroba nitˇených knoflíku˚ byla prací povˇetšinˇe ženskou, chudá puda ˚ a sychravé podnebí cˇ inily polní hospodáˇrství málo výnosné. Louky, lesy a pastviny zachovaly si podnes své pˇrírodní kouzlo, ale všude jsem postrádal lidskou pˇrítomnost. Jistˇe je krásný jasanový les u Leopoldova, poutníka okouzlí i lesní rybník u Jiˇric, už pˇres tˇri století zrcadlící pospíchavá oblaka a cˇ erné smrky, a v Pohoˇrí jsem zase vzpomnˇel na obrázky malované na skle, vyvážené odtud do Slavonie, Charvátska i bývalé carské Rusi. I tady mˇe provázela melancholie, kterou vyvolávaly opršalé šindelové stˇrechy, tlumící barevnost krajiny do tesknoty a zaˇ myšlenosti. Zde na rozvodí Vltavy a Dunaje jsem došel až k trojmezí Cech, Horních a Dolních Rakous, oznaˇcenému trojbokým kamenným sloupem s vtesaným letopoˇctem 1661 a reliéfy patronu˚ tˇechto tˇrí zemí. Tuchu lidského života jsem nalezl až v hájence u Janovy Huti. Hajná, která mˇe pˇrivítala, byla snad nejšt’astnˇejším lidským stvoˇrením, s kterým 32 vraní oko c ˇ tyˇrlisté: Paris quadrifolia, jedovatá rostlina s plodem podobným boruvce ˚ (leˇc nechutná).

15


16

Rožmitál pod Tˇremšínem

Cetviny

kruˇcinka

prha arnika


jsem se za léta setkal na svých potulkách. Pohostila mˇe mlékem a vyprávˇela o svém živobytí. Zdejší samota ji neskliˇcuje, práce má dost, nebot’ musí za léto nasušit osmnáct for sena. Jen kus pole by chtˇela mít osetý obilím a pár rˇ ádek brambor nasázeno jako ve svém šumavském domovˇe u Vimperka33 . Zpozorovala mou pochybnost a ihned ji rozptylovala vysvˇetlením. V zimˇe až k samé stodole pˇricházejí z Novohradských hor stáda jelenu, ˚ a jakmile sejde na jaˇre sníh, spasou tito paroháˇci všechno osení a zasázené brambory vyhrabou tak dukladnˇ ˚ e, že po jejich návštˇevách nezustane ˚ v zemi ani jediná hlíza. Pro nákup musí z hájovny chodit až do Pohoˇrí, a chtˇejíli poslouchat rozhlas, je tˇreba dovézt vybitý akumulátor hodnˇe daleko... až do Kaplice. Myslila už jistˇe na dlouhé zimní veˇcery, neboˇr jsem v svˇetnici zahlédl rozmˇerné plechové konve plné petroleje. Zpoˇcátku se tu bála noˇcních návštˇev odsunutých Nˇemcu, ˚ kteˇrí se pˇres blízkou hranici vraceli pro ukryté vˇeci, jež tu pˇred svým odsunem poschovávali. Byli tu nˇekolikrát a kurážná hajná mi vyprávˇela, jak byla odhodlána bránit se nezvaným hostum ˚ v krajním pˇrípadˇe i nabitou puškou. Ukazovala mi rozházenou hranici dˇríví, pod níž byla vybraná skrýše. Život hajného se tady neobejde bez nˇekterých trampot. Nejvˇetší z nich je nedostatek lesních dˇelníku. ˚ Má jich pro celé rozsáhlé polesí jen šest, poˇcítaje v to tˇri ženy. Není vždycky možné zpracovat vˇcas polomy, aby les nebyl napaden kurovcem, ˚ a vázne rovnˇež jarní sadba stromku. ˚ Také odvážení dˇríví, které dˇrívˇejší obyvatelé plavili po vodˇe, trpí nedostatkem pracovníku. ˚ Mˇela jistˇe pravdu, nebot’ na dalším putování tˇemito konˇcinami jsem si mnohokrát ovˇerˇ il, jak všude chybˇejí pracovité lidské ruce... Už dávno nesviští skláˇrské brusy ve Stˇríbrné Huti, ani se nepasou stáda strakatých krav na pastvinách u Dolního Pˇribrání, jen špaˇckové sklízejí úrodu zralých tˇrešní v aleji pˇri cestˇe k Rapoticum ˚ a na prázdných pudách ˚ opuštˇených stavení vladaˇrí vítr. Modrý horizont vrchu˚ se svažuje nˇekam do Rakous a nad krajinou plují bílá letní oblaka. Vyvolávám si pod nimi kouzlo nˇekolika míst, vábících k návratum, ˚ nˇekolik chvil horkého úžasu, které mi tyto zdánlivˇe rozptýlené obrazy spojují znova v celek. Snad to byla okamžitá radost z osamˇelosti, jež mˇe nutí obnovit si vuni ˚ 33 Vimperk: Mˇ esto na úpatí Boubína na bývalé Zlaté stezce, asi 7800 obyvatel. (viz mapa na str. 24, obrázek na str. 10)

17


luˇcních kohoutku˚ v lukách u Malont a zneklidnˇelé vlnˇení metlic34 pod Hradišt’skou horou mi zase pˇrivolalo na zarostlé valy tváˇre pradávných obyvatel, jejichž jména splynula s cˇ asem a zemí. Sosnové lesy s tichým zamžením boruvek ˚ a jásavým nachem brusin mi pˇrivábí cestu do Rožmitálu, mˇesteˇcka s pˇrekrásným jménem a erbovím, v nˇemž je pulmˇ ˚ esíc, hvˇezda a pˇetilistá rožmberská ruže. ˚ Mé vzpomínce patˇrí nejen jeho kamenný pranýˇr35 s katovnou a vrchy podobající se draˇcímu hˇrbetu z pohádek, ale i lidová legenda o malíˇri, kterému z hrubého plátna a ještˇe hrubších barev vyrostla pˇred užaslým zrakem milostná tváˇr Bohorodiˇcky. Její zjevení nad obrovitým balvanem ve Svatém Kameni dalo vznik poutnímu chrámu, nejjižnéjšimu v celé cˇ eské zemi, kde po desetiletí znívaly litanie, ale s jinou kadencí než tou, kterou vznécuje naše srdce sladká rˇ eˇc mateˇrská. I kapliˇcky kˇrížové cesty se zvláštními pˇrístˇrešky jsou rytmem jiného citu, než je náš, ale okouzlí nás lidovou duší, byt’ cizí, mnohem intenzívnˇeji než kostlivˇcí pˇrízrak svaté Koncordie, s barokní režií vystavený v sklenˇené rakvi pod klenbou hlavního chrámu. Krumlovské klarisky vˇedˇely asi dobˇre, jakou vábniˇckou pˇrivolat k tomuto místu zbožné poutníky z rakouské strany. Jen trosky vˇeže zustaly ˚ z celé tvrze na návsi v Tiché jako pˇripomínka dávných stráží v této krajinˇe, jen jako tucha uplynulého života, o nˇemž už nevˇedí pranic zpívající ústa dˇevˇcat z mládežnické brigády, spˇechající ráno na senoseˇce. Její písnˇe jsou rytmem jiné krve, jiných nadˇejí a jiného cˇ asu. I setkání mezi bˇrezovými hájky s mladou listonoškou jedoucí na mopedu, a zase setkaná s dvojicí vojáku˚ pohraniˇcního útvaru, doprovázenou psem, i dlouhá zástavem se slovenskými pastevci, kteˇrí si tak rádi popovídají o pˇrírodˇe, dávají tˇemto potulkám nových odstínu˚ pˇrekvapivosti. Vy lesy, rdící se klobouˇcky kˇremenáˇcu˚ a brusinkami, louky u Bukovska s bílými kvˇety parnasie a pastviny na bˇrezích Malše plné pýchavek a pupav, jak cˇ asto se mi o vás zdává. A jak pominouti tebe, návsi blanská, celá promˇenˇená v záhony hlavatice, pro niž si jezdily v jarním cˇ ase hospodynˇe z celého kraje. Ani pro dˇetské hry tu nenechala místo selská praktiˇcnost, jež nás nezmate ani dvˇema kamennými božími mukami, postavenými nad zelím, tuˇrínem a mrkví. Vždyt’ i krásná pozdnˇe gotická archa nalezla útulek v jednom selském stavení jen proto, že mohla posloužit jako slepiˇcí kukan. ˇ 34 metlice 35 pranýˇr:

18

trsnatá: Deschampsia cespitosa (viz obrázek na str. 23) místo trestání nepoctivých obˇcanu˚ za feudalismu


Mikoláš Aleš

topol

kostel sv. Petra a Pavla v Nových Hradech

Julius Maˇrák

19


Náves netˇrebickou36 i v Rozpoutí37 mám navždy spojenu s kovárnami, kt’eré svými cibuliˇckami bání a zvonky, vyzvánˇejícími veˇcerní klekání, patˇrí už citovému ladˇení jiné krajiny, jejíž hlas a vábení jsou pohánˇeny jiným rytmem a jinými kouzly. Je to Doudlebsko. Pˇredznamenání mu dává Svatý Jan nad Malší, k nˇemuž vedou cesty plné janovcu˚ mezi žitnými lány, a pod ním se prostírá kraj, znající mládí Žižkovo. Než se k nˇemu pˇriblížíme, ještˇe plni obrazu˚ a vzpomínek z putování nejjižnˇejší konˇcinou zemˇe, zastavme se pod duby na hrázi Žáru, rybníka, který je jmenován už v jedné listinˇe Pˇremysla Otakara I., peˇcetˇené roku 1221. Nezapomenutelné jsou jeho veˇcery, kdy rozsáhlá hlád’ zrcadlí temný trojhˇrbet Novohradských hor: Vysokou, Písaˇrku i Kraví horu, a na stranˇe pulnoˇ ˚ cní uzavírá obzor táhlá vlna Slepiˇcích hor za Trhovými Sviny. Jeden bˇreh se tmí lesem a druhý je rozsvícen zelení luk i režnotou žitništ’, zlátnoucích pod krvavým zapadajícím sluncem.Vidˇel jsem mnoho rybníku˚ na své pouti, ale tento rybník dovede cˇ arovat nejpˇrekvapivˇeji a do jeho promˇenavého ˇ zrcadlení si mužeme ˚ promítnout nejvíce stavu˚ duše. Vzpomínám na toulky touto krajinou mezi loukami, moˇcály a borovými lesíky v jednom prosvítavém srpnovém jitru, kdy proti slunci svítila rosa a v mokrých pˇríkopech kvetla bílá rˇ eˇrišnice potoˇcní a cˇ ervivec, tˇrasaviska byla plná klikvy, rojovníku˚ a vlochynˇe, podzimkový cˇ as už pˇrivolávaly vˇresy, parnasie38 a starˇcky, mezi žitnými panáky hnˇedly první podmítky a na zrajících ovsech se leskly v síti babího léta pˇreˇcisté stˇríbˇrité krupˇ ˚ eje. Vzduch vonˇel vodou, zemí a tesknotou... Byl cˇ as pozdních žní, ale nikde v polích jsem nepotkal mladé pracovníky. Jen ženy kosily trávník a nemohl jsem se zbavit tísnivého dojmu, že se nám pˇred oˇcima všechny zdejší vsi promˇenují ˇ v starobince. Bál jsem se pˇredstavy budoucího života v tomto kraji, dívaje se pˇres obzor pomezních vrchu, ˚ za nimiž jsem vidˇel pracovní ruch a peˇclivé obdˇelaná políˇcka až k samým hraniˇcníkum... ˚ Tato melancholie mne provázela až k Žumberku. Je to zvláštní ves. Její kostel je prý kopií pražské kaple Betlémské, ale nejpˇrekvapivˇejší znameni36 Netˇrebice:

Vesnice severnˇe od Kaplice, asi 480 obyvatel. (viz mapa na str. 24) Vesnice severnˇe od Kaplice, asi 50 obyvatel. (viz mapa na str. 24) 38 tolie bahenní: Parnassia palustris (viz obrázek na str. 23) 37 Rozpoutí:

20


Zikmund Winter

jalovec

Žofínský prales

lilek brambor

21


tost má v hradu, obehnaném zdí a zpevnˇeném pˇeti vˇežemi. Jako bych se rázem octl o celá století v minulosti. Tolik je tu roztodivných koutu˚ a dvorku, ˚ kulatá vˇežní okénka s rozprýskanou omítkou pˇripomínala pohled nˇejakého obˇrího oka, tolik je tu pˇrekvapivých zákoutí a stínu, ˚ z nichž je možno spˇrádat sny, pˇríbˇehy a fantazie. Ano, tady bylo prý sídlo loupežných rytíˇru˚ a tento hrad by jistˇe na dlouhou dobu pˇripoutal básnickou duši Piranessiho svou realistickou fantaskností a inspiroval ho k mnoha grafickým listum... ˚ Pˇrivede-li vás náhoda do tˇechto konˇcin, svˇerˇ te i svou obraznost právˇe Žumberku. Jeho anima loci39 vám napoví tváˇr krajiny jiné, kde budete ještˇe oˇcarovanˇejší...

39 anima

22

loci: neboli duše místa


metlice trsnatá

Tichá

pýchavka obecná

tolie bahenní

23


ˇ Do nejjižnˇejších Cech – mapa mˇest a vesnic: 0 – Žumberk, 1 – Kaplice, 2 – Trhové Sviny, 3 – Blansko, 4 – Dolní Dvoˇrištˇe, 5 – Rožmitál pod Tˇremšínem, 6 – Cetviny, 7 – Rychnov nad Malší, 8 – Malonty, 9 – Horní Dvoˇrištˇe, A – ˇ Nové Hrady, B – Svatý Kámen, C – Rybník, D – Ceské Budˇejovice, E – Velešín, F – Drochov, G – Mostky, H – Poˇrešín, I – Strakonice, J – Bavorov, K – Sobˇenov, L – Hojná Voda, M – Jiˇrice, N – Janova Hut’, O – Vimperk, P – Pohoˇrí na Šumavˇe, Q – Stˇríbrná Hut’, R – Dolní Pˇribrání, S – Rapotice, T ˇ – Rožmitál na Šumavˇe, U – Ceský Krumlov, V – Tichá, W – Bukovsko, X – Netˇrebice, Y – Rozpoutí, Z – Svatý Jan nad Malší

24


ˇ Do nejjižnˇejších Cech – mapa kostelu˚ a kaplí: 1 – kostel sv. Jiˇrí v Blansku, 2 – kostel svatého Jiljí v Dolním Dvoˇrišti, 3 – kostel sv. Ondˇreje v Rychnovˇe nad Malší, 4 – kostel sv. Petra a Pavla v Nových Hradech, 5 – Hojná Voda, kostel sv. Anny, 6 – kostel sv. Jana Kˇrtitele v Žumberku

25


26

Rejstˇrík

27

Rejstˇrík

ˇ Ceské Budˇejovice, 6 ˇ Ceský Krumlov, 18

Dvoˇrák, Karel, 9

Štˇech, Karel, 2 Žár, 20 Žofínský prales, 13 Žufan, Boˇrivoj, 9 Žumberk, 20, 22 župa, 11

empír, 12 eremita, 8 Fišárek, Alois, 9 Goethe, Johann Wolfgang, 6 Hašek, Jaroslav, 4 Hojná Voda, 12, 13 Hojná Voda, kostel sv. Anny, 13 Horní Dvoˇrištˇe, 6 hrad Žumberk, 22 Hradišt’ská hora, 18 Hus, Jan, 2

Aleš, Mikoláš, 11 anima loci, 22 Bad Reichenhall, 13 Bavorov, 9 Blansko, 4, 18 Bukovsko, 18 Burian, Emil František, 12

Jakub z Kaplice, 2 jalovec, 13 Jan Bzdinka, 11 Janova Hut’, 15 janovec, 20 Jiˇrice, 15 jinan dvoulaloˇcný, 12

Cetviny, 6 Cuknštejn, 11 Dolní Dvoˇrištˇe, 4, 6, 8 Dolní Pˇribrání, 17 Drochov, 8 28

ˇ REJSTRÍK

Jirásek, Alois, 11 Jonák z Vodic, 9

ˇ REJSTRÍK

Netˇrebice, 20 Nové Hrady, 6, 11, 12

Kaplice, 1, 2, 4, 8, 9, 17 olše lepkavá, 4 Kindermann, Ferdinand, 2, 4 Oldˇrich z Rožmberka, 9 klarisky, 18 Osudy dobrého vojáka Švejka za svˇeKomenský, Jan Amos, 2 tové války, 4 konipas bílý, 13 kostel sv. Jana Kˇrtitele v Žumberku, pýchavka obecná, 18 20 Pˇremysl Otakar I., 20 kostel sv. Jiˇrí v Blansku, 4 Pˇremysl Otakar II., 9 kostel sv. Ondˇreje v Rychnovˇe nad Poˇrešín, 9 Malší, 6 Pohoˇrí na Šumavˇe, 17 kostel sv. Petra a Pavla v Nových Hradech, pokutný koš, 12 12 potápka roháˇc, 11 kostel svatého Jiljí v Dolním Dvoˇrišti, pranýˇr, 18 4, 6 prha arnika, 9, 13 Kraví hora, 20 prošívanice, 11 krinolina, 11 probošt, 2 kruˇcinka, 6 radnice v Nových Hradech, 12 kyˇcelnice cibulkonosná, 15 Rais, Karel Václav, 12 lýkovec jedovatý, 15 Rapotice, 17 lilek brambor, 17 Rožmberkové, 9, 12 Louzek, 6, 8 Rožmitál na Šumavˇe, 18 Rožmitál pod Tˇremšínem, 6 Maˇrák, Julius, 12 Rozpoutí, 20 Makovský, Vincenc, 9 Rybník, 6 Malonty, 6, 18 Rychnov nad Malší, 6 Marie Terezie, 2 Markvart z Poˇrešína, 9 metlice trsnatá, 18 Mináˇr, Karel, 1 Mistr Kampanus, 12 Moravec, Alois, 1 Mostky, 8 náprstník velkokvˇetý, 6, 9

Sobˇenov, 9 Sokolˇcí, 9 Stˇríbrná Hut’, 17 Stifter, Adalbert, 6 Strakonice, 9 svatá Koncordie, 18 Svatý Jan nad Malší, 20 29

ˇ REJSTRÍK

Svatý Kámen, 6, 18 tavolník, 4 Tereziino údolí, 11 Tichá, 18 tolie bahenní, 20 topol, 11 Trhové Sviny, 2, 20 Velešín, 8 Vilém Pouzar z Michnic, 11 Vimperk, 17 Vok z Rožmberka, 9 Vokálek, Václav, 9 Volkswehr, 4 vraní oko cˇ tyˇrlisté, 15 Watzlik, Hans, 4 Winter, Zikmund, 12 zámek Žofín, 13

30

ˇ REJSTRÍK

KAPITOLA 7. 1 Alois Moravec: Český malíř a ilustrátor (1899 Chyšky u Milevska 1987 Praha)

Recommend Documents