KAPITOLA
2
Rybníky
Jako živé bytosti pˇristupujete ke mnˇe v snách se zlatýma oˇcima veˇceru, ˚ vy všechny rybníky domova mého, pro které v žádném druhém kraji nevymyslili jmen krásnˇejších. Ty, Zlatohlave1 , kˇrtˇený rosou povˇesti, ještˇe dnes spatˇruji na tvých bˇrezích prchající pannu z hradištˇe tˇremšínského2 , pobledlou a útlou, s rozevlátou vlnou plavých kadeˇrí, od jejíhož ztraceného závoje máš své jméno... Ty, Labuti3 , nejvˇetší z nich, stále budu slyšeti výsknutí kˇrídlovky4 s tvé hráze, kdykoliv si vzpomenu na tvé rybolovy... Ty, Šetínský, dumající uprostˇred lesu, ˚ kolikrát se mi tvé vlny zmˇenily pˇred oˇcima ve vztyˇcenou hlavu užovˇcinu a pˇri návratech z pulnoˇ ˚ cních koupelí nám svítily za padání hvˇezd z vonavých ˇ stínu˚ svatojanské mušky... Ty v jedlovém lese, výstižnˇe nazvaný nˇekým dávným po jménˇe tohoto stromu, tmánˇ tvé hladiny, podivnˇe chladná, naplnovala ˇ mˇe vždy nevýslov1 Zlatohlav:
Nebeský rybník západnˇe od Újezdce o rozloze 22 ha. (viz mapa na str. 13) Vrchol (827 m. n. m.) v jižní cˇ ásti Brd. (viz mapa na str. 13) 3 Labut’: Nejvˇ etší rybník Lnáˇrska a Blatenska o výmˇerˇ e cca 110 ha. (viz mapa na str. 13, obrázek na str. 3) 4 kˇrídlovka: žest’ový nástroj pˇríbuzný trubce 2 Tˇremšín:
1
2. Rybníky
nou tesknotou kvˇetu leknínového – a posléze ty, Hrádku, kamaráde pasáˇckuv, ˚ jak jsi se zmenšil od doby dˇetských her; dnes ti pˇricházím povˇedˇet, že v tˇech cˇ asech vidˇel jsem daleko za zrak – a proto zázraˇcnˇe. Pohled stˇrízlivý uvidí ve vás jen užitkovou nádrž pro chov ryb, ale jak vám kˇrivdí! Pro mne jste pohledem oka božího ve dnech pohody i pˇrísným zadíváním zraku Moranina5 v jitrech zimních šer. Ve vás je ztajen vˇecˇ nˇe se promˇenující ˇ výraz této krajiny, její spanilá lyríˇcnost, celá bohatá škála promˇen a vztahu. ˚ Váš svˇet, vyzaˇrující tolika odstíny jako duše básníkova, je mým svˇetem nejintimnˇejším, který má svoji poesii, zákonitost, duvˇ ˚ ernosti a tajemství, z nichž asponˇ nˇekteré vám chci svˇerˇ iti. Ještˇe dlanˇ vˇetru rozprašuje zlatý pel jív6 do zmrzlého snˇehu ve stínu mezí obrácených k severu, a už praskající led ohlásí prudkými rytmy pˇricházející jaro. Oslnivé zrcadlo tání pˇrivolá pláˇc cˇ ejˇcin a ve vysokém modru plují ˇ bílá letící oblaka. Pod nimi se rodí svˇet Ceské Arkadie. Jaro pˇrivábí k rybníku nejdˇríve dˇeti a housátka. Na mˇelˇcinˇe vˇre voda pulˇcí havˇetí a tetelivá vážka píše neklidnými kˇrídly básenˇ tak vzrušující, až se nad ní tají dech. Nic údˇesnˇejšího jsem nezažil než pohled na rˇ emenatku, šroubovitˇe se soukající z útrob mrtvé bˇelice; z tˇech dob mám pocit neurˇcité bezbrannosti pˇred každým cˇ erným koˇristnictvím. Jaro u rybníka! – To je zvláštní zvuk kamínku, ˚ pˇrivolávající holˇciˇcí svˇet s touto jarní hrou – to je stavba pískového zámku našich zámˇeru˚ – šlápnutí bosou nohou se zabodnutým vˇcelím žihadlem v patˇe na teplý husinec – list mochny husí, stˇríbrnˇe vˇetrem obrácený – huspenina žabích vajíˇcek, pˇrilepená na zvˇedavé dlani – na kameni rozsypaná šmolka – v ústech hoˇrká chut’ puškvorcového7 koˇrene, z nˇehož jsme v cˇ ase velikonoˇcním robili “špunty” do bezových bouchaˇcek – tváˇr mladé pradleny, pokropená teˇckami pih jako krovky sluneˇcka sedmiteˇcného – rozpovídaný a rozdovádˇený ženský snˇem na hrázi, zasvˇecující mladá dˇevˇcata do zkušenosti manželské – vunˇ ˚ e pokropˇeného prádla a mokrých vlasu˚ – teplá vajíˇcka v rákosí – to všechno je jaro. Bože, jak podivný je neúˇcastný spˇech rybího milování (nikdy jsme v tˇech dnech nejídali rybí maso) – a dodnes jsem se nedovˇedˇel nic z taju˚ objímání 5 Morana: figura pˇredstavující smrt, pravdˇ epodobnˇe bytost ze slovanské mytologie nebo pohanská bohynˇe smrti 6 vrba jíva: Salix caprea, listnatý keˇr nebo strom. (viz obrázek na str. 3) 7 puškvorec obecný: Acorus calamus, vodní rostlina (viz obrázek na str. 12)
2
2. Rybníky
Labut’
vrba jíva
cˇ ejka chocholatá
mochna husí
orobinec
3
2. Rybníky
raˇcího. Když zaˇcínají cˇ ervenati tˇrešnˇe a léto je na dosah, to už voda není jedovatá a první odvážlivci z národa klukovského okoušejí její zvláštní slast, byt’ jtm pˇri ní naskakovala husí kuže. ˚ Kolikrát jsme nezbednˇe moˇcili vysokým obloukem do vody, netušíce, že tímto hˇríchem zpusobujeme ˚ pláˇc Pannˇe Marii; dnes už vím, jak vynutiti pláˇc cˇ ertuv. ˚ Ještˇe ted’ než vstoupím do vody, tˇrikrát stˇríknu dlaní a pokˇrižuji se, a z tˇech dob mi utkvˇelo v pamˇeti i jiné zaklinadlo. Plivnu do vody, a rozplyne-li se slina v ní, klidnˇe se svˇerˇ ím hloubce kteréhokoliv rybníka; drží-li slina pohromadˇe, za nic na svˇetˇe mne nikdo v ten den do vody nedostane – a rovnˇež na den Sedmi bratru˚ 8 ne, kdy se sedm lidí utopí a sedm jiných obˇesí. Od nepamˇeti zaˇcínají uˇcnové ˇ umˇení plaveckého plaváním “po rukou”, dotýkajíce se dna a provázejíce svoje pokusy hluˇcným cˇ eˇrením hladiny. Té pýše však, kdy se prvnˇe mohou pustit “na hloubku”, tˇreba s notným napitím, se už v pozdˇejším životˇe nic nevyrovná, žádný jiný úspˇech ani žádné dustojenství. ˚ Vrcholem odvahy bylo skákání s cˇ apu9 , sráznˇe a po hlavˇe, kdy ruce poznávaly celou stupnici chladu a strachu, až kamsi dolu˚ k bahnitému dnu, kde už není nic než hrníˇcky hastrmanovy. Jak nevzpomínat kolumbovských výprav na chatrných vorech, zrobených ze sítí10 , pˇrevázaného povˇrísly, na nichž jsme hrdinsky objíždˇeli pˇreveliký rybník Hutecký kˇrížem krážem. Nic nám nevadilo toto vratké plavidlo, abychom se dali odvrátit od tolika pˇreduležitých ˚ objevu. ˚ Nikdo z cizích tomu nevˇerˇ í, ale je to pravda pravdoucí, že pták roháˇc11 se muže ˚ pˇred vašima oˇcima promˇeniti v plovoucí paˇrízek a cˇ ejˇcího hnízda nehledej nikdo v blížkosti pláˇce mateˇrina. Vždycky vás oklame a zradí její úzkostlivé volání; vajíˇcka má skryta ve vzdáleném a odlehlejším hnízdˇe. Chtˇel bych se vraceti do džunglí rákosu pro tˇrtiny orobince, vodníkova žezla, kde chodidla klouzala v bahnˇe po zavˇrených škeblích a z nohy, bˇritvou rákosí poranˇené, stékala dolu˚ krev, pˇrivolávající celá hejna komáru. ˚ Tolik jsme se bávali pižmovek, ale není v pamˇeti všech kluku˚ ani jediné vzpomínky, která by potvrdila, že nˇekterému z nich ublížily. V sobotu naveˇcer chodívali kluci ze statku˚ plavit konˇe. Jak jsme jim 8 den
Sedmi bratru: ˚ 10. cˇ ervenec zaˇrízení pro vypouštˇení rybníka; dnes vˇetšinou nahrazené požerákem 10 sítina c ˇ lánkovaná: Juncus articulatus 11 potápka rohᡠc: Podiceps cristatus, stˇrednˇe velký vodní pták. (viz obrázek na str. 7) 9c ˇ ap:
4
2. Rybníky
závidˇeli! My z chalup jsme mohli hˇrebelcem drhnout jen naše udˇrené krávy. Ještˇe dnes bych je mohl všechny zavolat jménem, ta pokojná a pokorná stvoˇrení, na nichž, bezbranných, jsme tolikrát zkoušeli svoje jezdecké kousky. O veˇcery tˇech let, podbarvené za senoseˇcí táhlým žabím chorálem, kdy na hladinách mezi rozkvetlými lakušníky a rdesnem ustalo kmitání vodomˇerek12 a roj tiplic dotanˇcil nad travami, jemnˇe pozlacenými zapadajícím sluncem! Zmlkli i rákosníci a jen potápka v nevypoˇcitatelných intervalech se ponoˇruje do hlubin. Tolik miluji tohoto mlˇcelivého hledaˇce tajemství navzdory pˇrírodopiscum, ˚ kteˇrí jeho “noˇrení” chtˇejí vysvˇetlit pˇríliš stˇrízlivˇe a jednoznaˇcnˇe. Vidím na hrázi Stodolištˇe starého Jiˇrince, popásajícího své dvˇe kravky; dovedl pˇredpovídati poˇcasí i z pleskotu vymrštˇených kapru˚ a z letu vlaštovek, ale musel bych k starším pamˇetníkum, ˚ aby mi zazpívali zapomenuté rybáˇrské písniˇcky mého kraje. Rybiˇcky, rybiˇcky, vy tichý vodiˇcky, proˇc jste jen tak nˇemý: povˇezte mi o ní. Povˇezte, co dˇelá Andulka má milá, jestli vám srdce svý otevˇrela... Snad muj ˚ dˇed, v jehož rodu se dˇedilo hájemství do kolikátého kolena, slýchal ve svém mládí jiný zpˇev milostný, a protože byl zárovenˇ i muzikantem, jistˇe by si býval zapamatoval i nápˇev. Už jsem noc celiˇckou pod okénkem tvým stál hvˇezdiˇcky poˇcítal a na tebe cˇ ekal. Ty tvoje voˇciˇcky jako ty hvˇezdiˇcky se na mne usmály a – plakaly. 12 bruslaˇrka
obecná: Gerris lacustris (viz obrázek na str. 7)
5
2. Rybníky
Roso, lužko ˚ zrození rusálˇcina, lysko a tmo! – Jak nevzpomenouti škádlivého smíchu koupajících se dívek, jímž stˇríkly tolikrát do mých vzrušených oˇcí. Luna se leskla matnˇe na jejich vlasech, zatím co do pˇešinky v zblochanech odložily chvatnˇe svuj ˚ šat. Odˇeny jenom studem a šátky na hlavách, zaváhaly na bˇrehu, postály tiše na zrosené trávˇe, aby pak obrácené k mým skrytým oˇcím, tou bˇelí náhle oslnˇeným, zmizely v teplé vodˇe, která tak citlivˇe odlila sladké zvlnˇení jejich malých nader. ˇ Žádný malíˇr nezachytí gesto, nad jehož prostou samozˇrejmost nevidˇel jsem už nikdy potom obnažení cudnˇejšího. Kameny ještˇe hˇrály sálavým sluneˇcním teplem, když na nˇe usedly oblékajíce se, a cvrˇcek rozkˇresával jiskry hvˇezd. Ó kameny, denní jevištˇe her otakárka fenyklového s tˇrepetavými cˇ ernožlutými kˇrídly! Od rybníka byly podnikány noˇcní výpravy do cizích zahrad na hrušky Jakubky a do polí za “luskami”. Krásná trnutí a strach provázely tyto nedovolené exkurse, které jsme ani zdaleka nepovažovali za polní pych; bylyt’ pravoplatným, vydrženým klukovským právem. Dávali jsme pozor pˇreveliký, abychom nepˇrišlápli tˇretí lusk a tím nepˇrivolali starého Hejtmánka, který nemilosrdnˇe vzal komukoliv cˇ epici s hlavy. I zakrákání vránino vˇestilo nezdar. Ó, moci cítit ještˇe ted na nahém tˇele pod košilí chlad prudce naškubaných lusek! Chut’ mˇekkého sladkého hrášku je dodnes nezapomenutelná. Soustˇreduje se v ní celé naše dˇetství... Po svatém Bartolomˇeji13 podle lidové tradice naˇcurá jelen do vody – a je konec koupání. Celá krajina je odˇena hnˇedí oranic jako františkán a rána na lukách jsou prostydlá krystalky jinovatek. Vˇerˇ te, není vˇeci smutnˇejší nad vypuštˇený rybník v mlze – pohled oka slepého, zrcadlícího už jen stesk šedavých mraˇcen. Lovištˇe oblétají kˇrídla kˇriˇcících racku, ˚ kteˇrí za snadnou ˇ koˇristí se sletují z celé krajiny. Cvachtavý krok rybáˇrské hlídky obchází okolí zúžených hladin a chlad bahna se prodírá až ke kostem. Nadchází doba rybolovu. ˚ Rybolov, to není jen tak lecjaká práce – rybolov je obˇrad. Má svuj ˚ cˇ as, svoji zákonnost, své služebníky. Procházíš-li krajinou lnáˇrskou nebo blatenskou14 , nemysli, že zdejší rybníky vznikly náhodnˇe. Jsou to dumyslné ˚ soustavy vodního díla a vyžadovaly zvláštní znalosti, rozmyslu a zkušeností; vždyt’ mnohé z nich plánoval 13 svatý Bartolomˇ ej: Jeden z dvanácti apoštolu, ˚ muˇcedník a patron koželuhu, ˚ rˇ ezníku, ˚ pekaˇru˚ a také mˇesta Plznˇe. (viz obrázek na str. 12) 14 Blatná: Mˇ esto s témˇerˇ 7000 obyvateli v okrese Strakonice, známé vodním zámkem s oborou.
6
2. Rybníky
potápka roháˇc
ondatra pižmová
bruslaˇrka obecná
rákosník velký
potápka cˇ ernokrká
lyska cˇ erná
7
2. Rybníky
sám pan Jakub Krˇcín z Jelˇcan15 , zakladatel rybnikáˇrství rožmberského, a ten byl pˇrece ve své dobˇe rybnikáˇrem nadmíru slavným. Každý jednotlivý rybník je, pravda, svˇetem sám pro sebe, ale zárovenˇ i cˇ lánkem celkového hospodáˇrství rybniˇcního; má svuj ˚ úˇcel a zvláštní podˇrízenost celku. Jenom zrak dobˇre pouˇcený rozpozná stupenˇ mistrovství, s jakým tu bylo vše vybudováno nejprostšími technickými prostˇredky. V dobˇe rozkvˇetu mˇelo prý panství lnáˇrské tolik rybníku, ˚ kolik je dnu˚ v roce, a ze staleté tradice uchovalo se mnoho zvláštností rybáˇrské mluvy, ještˇe dnes užívané. A tradice rybáˇrská – tot’ schrána zkušeností, stˇrádaných mnoha a mnoha pokoleními. Jen rybáˇr ti muže ˚ vysvˇetlit úˇcel rybníku˚ “tˇrecích”, v nichž se pˇestuje pludek, ˚ rybníku˚ “výtažních”, v nichž roste “násada”, aby pak pˇrezimovala v rybnících “komorových” a dorostla ve “vážnou” rybu v rybnících “hlavních”. Musíš také vˇedˇet, co je ryba “vážná”, “jednohorková” nebo “dvouhorková”, ponˇevadž bez tˇechto znalostí neporozumíš niˇcemu z rybáˇrských taju. ˚ “Rybou” rozumˇejí rybáˇri hlavnˇe kapra – ale i ostatní užitkové ryby. K rybolovu nutnˇe patˇrí sychravý podzimní den, o nˇejž prosí nebesa pan porybný, mající zde ještˇe více titulu: ˚ vážný, fišmistr, sádecký i pantáta. Ten rozkáže “baštýˇrum” ˚ (hajným), aby svolali mužstvo: bot’áky, pˇešáky, bosáky a lovce. Baštýˇr je vubec ˚ duležitá ˚ osoba, která “píchne cˇ ap špuntem” a “táhne” vodu pozvolným zdvíháním cˇ apu9 . Když se voda “pronáší”, musí “pˇrirazit”. O poesie rybáˇrských hlídek v boudách z “palcátí” nebo “kulvatí”, pˇred nimiž plápolá ohenˇ do mrazivé noci a promrzlá stráž bdˇele naslouchá každému podezˇrelému šelestu, posilnujíc ˇ se cˇ as od cˇ asu douškem pálenky. Horký cˇ aj s rumem je stále pˇripraven v kotlíku u ohništˇe. Ráno pˇrijde mužstvo s “nádobím” a rybolov zahájí po starodávném zpusobu ˚ povel sádeckého “S Pánem Bohem!” a lov zaˇcíná. Bot’áci a pˇešáci se chopí nevodu, pˇriváží kliˇcky a pˇripraví se k zátahu. Sádecký velí baštýˇrum, ˚ stojícím u “provázku”, a ti táhnou sít’ k bˇrehu. V síti ryba “vaˇrí” a je vybírána do nosidel (džberu, ˚ plachet) kesery, sítˇemi, ohnoutkami – odtud se dává do kádí, dále na pˇrebírku a z “polívky” je postˇrikována vodou. Z kádí se ryba “sortýruje” a “dává na váhu” (mincíˇr), visící na “ˇcekanu”. K váze jsou povoláváni nejstarší a nejspolehlivˇejší baštýˇri. A ted vlastnˇe nastává chvíle nejpoetiˇctˇejší. U okovu, rybou vyváženého, zavelí úˇredník zpˇevavým hlasem “Vrub-te!” a baštýˇr stojící po levé stranˇe okovu zazpívá 15 Jakub Krˇ cín z Jelˇcan: Jeden z nejznámˇejších cˇ eských rybníkáˇru, ˚ pusobil ˚ zejména na Tˇrebonsku ˇ (1535 Kolín nebo Polepy – 1604 Sedlˇcany).
8
2. Rybníky
rozléhavˇe a nezapomenutelnˇe jako knˇez pˇred oltáˇrem “Vrub-te cent-nýˇr!” Baštýˇr, který jako ministrant pˇrisluhuje po pravé stranˇe okovu, slavnostnˇe odpovídá hlasem o kvartu zvýšeným: “Prv-ní cent-nýˇr!” a kˇrídou oznaˇcí centnýˇr na cˇ ekanu vodorovnou cˇ arou. Poˇcítá jen do pˇeti a pátý centnýˇr oznaˇcí šikmo pˇres vodorovné vruby. Dostoupí-li poˇcet pˇeti padesátky, zapíše toto cˇ íslo už cˇ íslicemi arabskými. Nezasvˇecenci stˇeží porozumí významu slova “vrubte”. Dˇríve rˇ ezal sádecký vruby na hul ˚ kudlou, odtud to oznaˇcení. Pˇri zvlášt’ slavnostních rybolovech býval cˇ ekan ovˇešen “rybáˇrským právem” a praporeˇckem pánových barev. Poˇcet centnýˇru˚ souˇcasnˇe zapisoval urˇcený úˇredník do rybáˇrské knihy a zazpívaný pátý centnýˇr býval mu cˇ íslem kontrolním. Baštýˇr, proti okovu stojící, obrátil jej k sobˇe a házel do plachet nebo sítek rybu za rybou. V našem kraji zachovalo se i zvláštní rybáˇrské poˇcítání. Do dvaceti poˇcítá baštýˇr obvykle, ale dále už jinak: místo dvacet jedna rˇ ekne jedenmecítma, pokraˇcuje dvamecítma, tˇrimecítma až do pˇetadvaceti. Ó rybolove, vábniˇcko dˇetských let, pˇrivolej mi do mˇestské šedivosti a tesknot všechna kouzla podzimu˚ krajiny rodné! S dˇeravou ohnoutkou v oznobené ruce nech mˇe zase asponˇ chvíli stát na pˇrelidnˇené hrázi, tˇreba jen vzadu, tˇreba jen stranou, at’ promrznu na kost, at’ tˇreba nastydnu, jen at’ uslyším ještˇe ono pˇreslavné zvolání, at’ se doˇckám výkˇriku “Hoˇrí!”, nezapomenutelného do nejdelší smrti, abych jako tehdy mohl horempádem skoˇciti s chlapci do zakaleného lovištˇe jen pro toho nejmenšího okounka, jen pro tu nejmenší bˇeliˇcku, kterou pˇrehlédli dospˇelí pabˇerkáˇri. Co na tom, že mi bahno ukradlo dˇrevák, že mám košili potˇrísnˇenu blátem a rybími šupinami, že budu za to bit a píti kolik dní horký odvar heˇrmánku – jen této radosti mi ještˇe dopˇrej! Pane Bože, chceš-li, abych byl št’asten nejplnˇeji, prosím, pˇeknˇe, nech mˇe chytit úhoˇre. Nikdy se mi ještˇe nesplnilo toto nejtoužebnˇejší pˇrání. Jen ve snu jsem ho jednou svíral zkˇrehlými prsty, ale pˇri probuzení byla dlanˇ prázdná až k pláˇci. Celé mˇesteˇcko vonívalo peˇcenými rybami a ve škole jsme mívali prázdno. Jak mˇe skliˇcovala rozevˇrená škeble na páchnoucím bahnˇe, jak jsem se bál leklé ryby s otevˇrenými ústy a skelným zrakem, na jejímž bˇriše, k nebi obráceném, nenasytnˇe hodoval racek. Ant kamenem se nenechal vyrušiti 9
2. Rybníky
10
otakárek fenyklový
Lnáˇre
heˇrmánek pravý
koroptev polní
2. Rybníky
od koˇristi tak tuˇcné... Té bˇedné obnaženosti, té bezbranné nahoty rybí, stydící se za svou smrtelnost... A mohu-li ještˇe o nˇeco poprosit, vrat’ mi svítivou cˇ istotu tvých zim, krajino rodná. Pražská zima je umounˇená jako uliˇcník, a to, cˇ emu tady rˇ íkají nadnesenˇe sníh, se ještˇe pˇred polednem promˇenuje ˇ v inkoustové bláto. Je pravda, že tu kluci mají kluzištˇe, ale i to je samá umˇelost. Cožpak si mohou jako u nás zapálit cikáro orobince a rozjet se po zrcadlové ledové pláni až do suchého rákosí, nˇekam k pižmovˇcím hromadám a zase zpátky k prosekaným tuním, ˚ kde voní jedlová chvoj, a na bˇelostném snˇehu, kdesi až na konci rybníka, lze cˇ isti ze stop tolikeré pˇríbˇehy o životˇe koroptvího hejna? Nikde na Vltavˇe jsem nevidˇel tak krásnˇe zamrzlé bublinky jako u nás, a mohou si pražští kluci rozdˇelat na ledu ohníˇcek? Z cˇ eho? Ó slávo rupaˇcek, kdy pod nohama praskal tenoulinký led a trsy zmrzlé trávy chrupaly pod podšitými punˇcochami! Jak jsme se smávali uzardˇelým dˇevˇcatum ˚ pˇrí každém upadnutí, že mají právˇe první ohlášky. – Pˇri tˇretí ohlášce utíkala zahanbenˇe z klouzaˇcky domu. ˚ Naše bruslaˇrská výzbroj nevypadala honosnˇe, protože jsme si ji robili sami. Co dumyslu ˚ a fortele bylo vsak tˇreba k jejímu zhotovení! Zasekli jsme vyˇrazený ráf do dˇrevˇeného spodku mejšlat a nebylo, vˇerˇ te, nad tyto “brusle” nic rychlejšího. Kus rˇ emínku, buhvíkde ˚ ukradeného, patˇril do každé poˇrádné klukovské kapsy vedle nezbytných provázku, ˚ zápalek a kudly. Ani pomyslit jsme nesmˇeli na brusle “kolumbusky”, lesknoucí se jako cˇ erstvˇe ražený stˇríbrný peníz, ale což se dá dˇetská radost mˇerˇ it penˇezi? V dˇetském království je mˇerˇ eno jen podle zásluh a v tomto svˇete panuje jiná hierarchie než ve svˇetˇe dospˇelých... Starý kalendáˇr urˇcuje stˇrídu této radosti, vˇecˇ nˇe jiné, vˇecˇ nˇe nové, nevyˇcerpatelné... Ó rybníky! Radosti! Radosti!
11
2. Rybníky
puškvorec obecný
rdesno hadí koˇren
svatý Bartolomˇej
12
2. Rybníky
Rybníky – mapa rybníku˚ a vrcholu: ˚ 1 – Tˇremšín, 2 – Zlatohlav, 3 – Labut’, 4 – Šetínský, 5 – Hrádek, 6 – Jedelský, 7 – Hutecký, 8 – Stodolištˇe
13
2. Rybníky
14
Rejstˇrík
15
Rejstˇrík
Šetínský, 1 cˇ ap, 4, 8 cˇ ejka chocholatá, 2, 4 rˇ emenatka ptaˇcí, 2 šmolka, 2
Labut’, 1 Lnáˇre, 6, 8 lyska cˇ erná, 6 mejšlata, 11 mochna husí, 2 Morana, 2
bˇelice, 2 baštýˇr, 8 Blatná, 6 bruslaˇrka obecná, 5
násada, 8 ondatra pižmová, 4 orobinec, 4, 11 otakárek fenyklový, 6
den Sedmi bratru, ˚ 4 františkáni, 6
potápka cˇ ernokrká, 5 potápka roháˇc, 4 puškvorec obecný, 2
heˇrmánek pravý, 9 Hrádek, 2 Hutecký, 4
rákosník velký, 5 rdesno hadí koˇren, 5 Rožmberkové, 8
Jedelský, 1 kˇrídlovka, 1 koroptev polní, 11 Krˇcín z Jelˇcan, Jakub, 8
sítina cˇ lánkovaná, 4 Stodolištˇe, 5 16
ˇ REJSTRÍK
ˇ REJSTRÍK
svatý Bartolomˇej, 6 Tˇremšín, 1 vrba jíva, 2 Zlatohlav, 1
17
