Souhrn doporučených opatření pro evropsky významnou lokalitu
Kaňon Vltavy u Sedlce CZ0110154
1. Základní identifikační a popisné údaje 1.1 Základní údaje Název: Kaňon Vltavy u Sedlce Kód lokality: CZ0110154 Kód lokality v ÚSOP: 5332 Rozloha (ha): 34,7508 Biogeografická oblast: kontinentální Zařazení EVL na evropský seznam: 2011/64/EU Nařízení vlády o stanovení národního seznamu EVL: nařízení vlády č. 318/2013 Sb., příloha 4
1.2 Způsob zajištění ochrany Zvláště chráněná území (ZCHÚ) Celková rozloha ZCHÚ (ha): 23,7889 Relativní rozloha ZCHÚ (%): 68,5 Specifikace ZCHÚ Kód ÚSOP 754 756 757 763 761 374
Kategorie PP PP PP PP PR PR
Název Baba Podbabské skály Sedlecké skály Zámky Podhoří Roztocký háj - Tiché údolí
Ochranné pásmo zvláště chráněného území (OP ZCHÚ) Celková rozloha OP ZCHÚ (ha): 5,6683 Relativní rozloha OP ZCHÚ (%): 16,3 Navrhované kategorie ZCHÚ podle platného nařízení vlády přírodní rezervace - část, přírodní památka - část Smluvní ochrana dle § 39 ZOPK NENÍ Základní ochrana dle § 45c, odst. 2 ZOPK Celková rozloha území chráněného dle režimu základní ochrany (ha): 5,2936 Relativní rozloha území chráněného dle režimu základní ochrany (%): 15,2 Jiná území chráněná podle národní legislativy, evropské legislativy nebo mezinárodních úmluv v překryvu s EVL Ptačí oblasti NEJSOU
1.3 Územně správní příslušnost Hlavní město Praha Dotčené obce Praha
Dotčená katastrální území Bohnice, Dejvice, Sedlec, Suchdol, Troja
Středočeský kraj Dotčené obce
Roztoky, Zdiby
Dotčená katastrální území Brnky, Roztoky u Prahy
1.4 Stručná charakteristika území Ekotop Geologie: Geologické podloží tvoří monotónní sled střídajících se drob a břidlic kralupsko-zbraslavské skupiny svrchního proterozoika. Místy vystupují žíly alterovaného žilného bazaltu a porfyritů. Geomorfologie: Území se nachází v severní části Pražské plošiny v nadmořské výšce mezi 176 až 270 m n. m. Reliéf: Vzhledem k charakteru podloží, které je tvořeno tvrdými proterozoickými břidlicemi, se zde erozní činností Vltavy vytvořilo hluboké údolí, lemované prudkými skalnatými srázy rozčleněnými řadou bočních roklí. Pedologie: Převažují pestré mozaiky rankerových půd od iniciálních stadií po rankery kambické. Na mírnějších svazích se vyvinuly různě úživné kambizemě. Při horních hranách svahů se na sprašových návějích nacházejí menší rozlohy černozemí. Krajinná charakteristika: EVL se rozkládá podél obou břehů Vltavy na severním okraji pražské aglomerace. V jejím okolí se střídají místa zastavěná a intenzivně využívaná s přírodě blízkými plochami. Nejvýznamnějším krajinným fenoménem jsou zde mohutná defilé skalnatých nárazových břehů kaňonu Vltavy, na která jsou vázána významná xerotermní skalní společenstva. Převažují svahy jihovýchodní a jihozápadní až západní expozice. EVL sestává z osmi disjunktních částí, které se z velké části překrývají s pěti staršími MZCHÚ - PP Baba, PP Podbabské skály, PP Sedlecké skály, PR Podhoří a PP Zámky nebo s jejich ochranným pásmem. Jakkoliv se jednotlivé části mohou odlišovat podložím nebo složením vegetace, jejich charakter je podobný. V textu dále jsou pro bližší lokalizaci využívána jména výše zmíněných MZCHÚ. Biota Flóra a vegetace: Na mohutných skalních výchozech a prudkých svazích nad Vltavou se vyvinula pestrá skupina různých typů xerotermní vegetace. Jednotlivá společenstva nejsou často zřetelně odlišena, ale prolínají se v přechodech a často dosti jemnozrnné mozaice. Hlavním biotopem na skalách a horních hranách svahů je skalní vegetace s kostřavou sivou, která je na jižních a západních expozicích reprezentována společenstvem skalních spár s tařicí skalní (as. Alysso saxatilisFestucetum pallentis), na mírnějších drolinách společenstvem se svízelem sivým a kostřavou sivou (as. Asperulo glaucae-Festucetum pallentis) a na skalních teráskách společenstvem česneku chlumního a rozchodníku bílého (as. Allio montani-Sedetum albi) a společenstvem s tařicí horskou a mochnou písečnou (as. Alysso montani-Potentilletum arenariae). Typickými druhy jsou kostřava sivá (Festuca pallens), hvozdík kartouzek (Dianthus carthusianorum), chrpa chlumní (Centaurea triumfettii), rozchodník bílý (Sedum album), pelyněk ladní (Artemisia campestris), čistec přímý (Stachys recta), na skalách roste tařice skalní Arduinova (Aurinia saxatilis ssp. arduinii), sleziník severní (Asplenium septentrionale), česnek chlumní horský (Allium senescens ssp. montanum) a nepravidelně hvězdnice zlatovlásek (Aster linosyris). Na výchozech skal a skalních teráskách je běžná dobře vyvinutá acidofilní vegetace efemér a sukulentů, na obnažených vrcholech společenstvo křivatce českého a rozrazilu ladního (Gageo bohemicae-Veronicetum dillenii) a na skalních teráskách společenstva primitivních půd as. Polytricho piliferi-Scleranthetum perennis, samotné štěrbiny skal obsazuje suchomilnou variantou vegetace silikátových skal a drolin sv. Asplenion septentrionalis. Výše zmíněný křivatec český (Gagea bohemica) byl z okolí vrchu Baba popsán v roce 1776 jako nový druh (vyskytuje se však i v dalších částech území). Prakticky ve všech částech EVL lze dodnes narazit na porosty netřesku výběžkatého (Jovibarba globifera). Pro xerotermní svahy s hlubší půdou jsou charakteristické úzkolisté suché trávníky sv. Festucion valesiacae, zejména pak typické společenstvo středočeských a severočeských skalních stepí s kostřavou walliskou as. Erysimo crepidifolii-Festucetum valesiacae. Na sprašové půdě jsou vyvinuta společenstva s kavylem Ivanovým (as. Koelerio macranthae-Stipetum joannis) a s kavylem vláskovitým (as. Festuco valesiacae-Stipetum capillatae). Úzkolisté stepní trávníky oplývají bohatstvím ochranářsky cenných druhů. Vyskytují se v nich pryšec sivý (Tithymalus seguierianus), kavyl Ivanův (Stipa pennata), k. vláskovitý (Stipa capillata), modřenec tenkokvětý (Muscari tenuiflorum), jetel žíhaný (Trifolium striatum), oman něměcký (Inula germanica), jestřábník hadincový (Hieracium echioides), koniklec luční (Pulsatilla pratensis), na pelyněk ladní (Artemisia campestris) jsou vázány vzácné druhy záraza písečná (Orobanche arenaria) a z. šupinatá (O. artemisiae-campestris), v PP Podbabské skály se vyskytuje možná poslední přežívající populace (o jediném trsu) hlaváčku jarního (Adonis vernalis) v Praze. Především okolo horní hrahy svahu a v mělkých erozních údolích, tj. na stanovištích s malým (až nulovým) sklonem, místní podmínky umožnily, aby se zde vyvinula společenstva širolistých teplomilných trávníků sv. Bromion erecti, typickou pro toto území je as. Scabioso ochroleucae-Brachypodietum pinnati. Pravděpodobně nejlépe se tyto trávníky vyvinuly na sprašových návějích v PP Podbabské skály. Dominantami bývají sveřep
vzpřímený (Bromus erectus), válečka prapořitá (Brachypodium pinnatum) či kostřava žlábkatá (Festuca rupicola), dále zde rostou šalvěj luční (Salvia pratensis), pupava obecná (Carlina vulgaris) a p. bezlodyžná (C. acaule), chrpa čekánek (Centaurea scabiosa), krvavec menší (Sanguisorba minor) aj. Díky méně extrémním podmínkám jsou však tyto trávníky ze všech zdejších xerotermních společenstev nejvíce náchylné k degradaci a na řadě míst zarůstají ovsíkem vyvýšeným (Arrhenaterum elatior), třtinou křovištní (Calamagrostis epigejos) nebo náletovými dřevinami. Velmi vzácně se na stinnějších partiích výchozů spilitu vyskytují pěchavové trávníky as. Primulo verisSeslerietum calcariae. Významná jsou také společenstva suchých bylinných lemů s kakostem krvavým a třemdavou bílou (as. Geranio-Dictamnetum), která se objevují na rozhraní mezi teplomilnými trávníky a dřevinnými porosty. Typickým a významným druhem tohoto společenstva je třemdava bílá (Dictamnus albus). Ve žlebech, rýhách i na plošinách skal se často vyskytují porosty nízkých xerofilních křovin se skalníkem celokrajným svazu Prunion spinosae. Typický je pro ně výskyt mnohdy bohatých populací skalníku celokrajného (Cotoneaster integerrimus), společně s ním se vyskytují také jilm habrolistý (Ulmus minor), dřín jarní (Cornus mas), růže keltská (Rosa gallica) a mahalebka obecná (Prunus mahaleb), zvláště významný je výskyt třešně křovité (Prunus fruticosa). Vysoké mezofilní a xerofilní křoviny svazu Berberidion osidlují především výslunná místa skal, sutí, strání a srázů s hlubší půdou, Šíří se však i na místa výskytu cenné světlomilné skalní vegetace. Na území bývalých hradišť či podobných sídel, kde je půda dosud obohacená živinami, lze nalézt soubory rostlin odlišné od okolních společenstev, typickými druhy takových míst jsou pýr prostřední (Elytrigia intermedia), šalvěj hajní (Salvia nemorosa) či ostřice časná (Carex praecox). Lesní vegetaci tvoří zejména druhotné vysazené nebo náletové porosty. Ve stromovém patře se vyskytují druhy jako lípa srdčitá (Tilia cordata), javor mléč (Acer platanoides), jasan ztepilý (Fraxinus excelsior), borovice lesní (Pinus sylvestris) apod. Místy lze narazit i na polopřirozené lesní porosty zařaditelné mezi acidofilní doubravy tř. Quercetea robori-petraeae. Na území PP Baba byly dubem zimním (Quercus petraea) pokusně osívány plochy po vykácených akátinách. V území se vyskytuje celá řada nepůvodních, někdy přímo invazních druhů. Nejvýznamnější problém představují výsadby i nálety trnovníku akátu (Robinia pseudacacia), který sem byl umísťován zejména v první polovině 20. století a který je posledních cca 40 let průběžně odstraňován. Mimo akátu se zde také roztroušeně objevují pajasan žlaznatý (Ailanthus altissima), třtina křovištní (Calamagrostis epigejos), žanovec měchýřník (Collutea arborescens), štědřenec odvislý (Laburnum anagyroides), šeřík obecný (Syringa vulgaris), mahonie cesmínolistá (Mahonia aquifolium), topinambur hlíznatý, (Helianthus tuberosus), celík velký (Solidago gigantea) a c. kanadský (S. canadensis) či zatím naštěstí jen vzácně se objevující (na území PP Podbabské skály) starček úzkolistý (Senecio inaequidens). Fauna: Území hostí velmi hodnotnou faunu teplomilných bezobratlých. Malakofauna je bohatá zvláště na místech s vápnitými sprašovými návějemi (PP Podbabské skály), na kterých se vyskytují stepní prvky jako žitovka obilná (Granaria frumentum), trojzubka stepní (Chondrula tridens), zrnovka žebernatá (Pupilla sterri) či z. trojzubá (P. triplicata). Z význačných pavoukovců žijí na stepích v EVL např. stepník rudý (Eresus kollari) a sklípkánek pontický (Atypus muralis), dále pak třeba pavučenka Hypsocephalus dahli či běžník Xysticus acerbus, skákavka Heliophanus lineiventris má jedinou známou českou lokalitu v PP Podbabské skály. V území byly nalezeny vzácné teplomilné ploštice, např. lovčice Prostema guttula, hranatka obecná (Phymata crassipes) i kněžice Odontotarsus purpureolineatus. Z dalších druhů hmyzu byl zaznamenán nápadný vzácný ploskoroh pestrý (Libelloides macaronius) nebo teplomilná kobylka cvrčivec révový (Oecanthus pellucens). Ze vzácnějších druhů motýlů zde žijí ostruháčci Satyrium spini a S. acaciae, otakárek ovocný (Iphiclides podalirius), modrásek rozchodníkový (Scoliantides orion) a soumračník proskurníkový (Pyrgus carthami). Mezi zdejšími obratlovci je zvláště významný výskyt ještěrky zelené (Lacerta viridis), vyskytují se zde však také další hojnější plazi jako užovka hladká (Coronella austriaca) nebo ještěrka obecná (Lacerta agilis). Z obojživelníků se zde objevuje mlok skvrnitý (Salamandra salamandra) V EVL dále hnízdí převážně běžné druhy ptáků vázaných na křoviny a bezlesá stanoviště, z významnějších druhů lze jmenovat ťuhýka obecného (Lanius collurio).
2. Stav EVL a předmětů ochrany 2.1 Předměty ochrany a jejich cílový stav Stanoviště Kód předmětu ochrany: 40A0 * Název předmětu ochrany: Kontinentální opadavé křoviny Rozloha (ha): 5,0554 Relativní rozloha (%): 14,55 Stav předmětu ochrany při zařazení EVL do Evropského seznamu: dobrá hodnota Cílový stav předmětu ochrany: zachování rozlohy a stavu odpovídajících době vyhlášení
Kód předmětu ochrany: 6190 Název předmětu ochrany: Panonské skalní trávníky (Stipo-Festucetalia pallentis) Rozloha (ha): 8,4421 Relativní rozloha (%): 24,29 Stav předmětu ochrany při zařazení EVL do Evropského seznamu: vynikající hodnota Cílový stav předmětu ochrany: zvýšení rozlohy a zlepšení struktury oproti době vyhlášení
Kód předmětu ochrany: 6210 Název předmětu ochrany: Polopřirozené suché trávníky a facie křovin na vápnitých podložích (FestucoBrometalia) Rozloha (ha): 4,2414 Relativní rozloha (%): 12,21 Stav předmětu ochrany při zařazení EVL do Evropského seznamu: dobrá hodnota Cílový stav předmětu ochrany: zvýšení rozlohy a zlepšení struktury oproti době vyhlášení
Kód předmětu ochrany: 8220 Název předmětu ochrany: Chasmofytická vegetace silikátových skalnatých svahů Rozloha (ha): 3,2328 Relativní rozloha (%): 9,3 Stav předmětu ochrany při zařazení EVL do Evropského seznamu: vynikající hodnota Cílový stav předmětu ochrany: zachování rozlohy a stavu odpovídajících době vyhlášení
Kód předmětu ochrany: 8230 Název předmětu ochrany: Pionýrská vegetace silikátových skal (Sedo-Scleranthion, Sedo albi-Veronicion dillenii) Rozloha (ha): 2,4896 Relativní rozloha (%): 7,16 Stav předmětu ochrany při zařazení EVL do Evropského seznamu: dobrá hodnota Cílový stav předmětu ochrany: zachování rozlohy a stavu odpovídajících době vyhlášení * označuje prioritní stanoviště
2.2 Nároky předmětů ochrany Stanoviště Kód předmětu ochrany: 40A0 *
Název předmětu ochrany: Kontinentální opadavé křoviny Popis nároků předmětu ochrany: Toto stanoviště je zde zastoupeno biotopem K4A Nízké xerofilní křoviny, primární křoviny na skalách s druhy rodu Cotoneaster. Jsou to nízké křoviny s převahou skalníku celokrajného (Cotoneaster integerrimus), případně 2 s. černoplodého (C. melanocarpus). Jsou obvykle maloplošné (do 30 m ), někdy vytvářejí mozaikovité porosty s okolní vegetací (suchými trávníky T3 a bylinnými lemy T4). Přirozenou součástí některých porostů jsou vysoké keře jalovce obecného (Juniperus communis), dřišťálu obecného (Berberis vulgaris) a zejména až stromovitého jeřábu muku, (Sorbus aria agg.). Porosty jsou vázány na extrémní stanoviště skalních srázů, jejich horních hran, teras a rozsedlin s mělkými, suchými a kamenitými půdami. Podkladem mohou být skoro všechny horniny tvořící tvrdé skály. Skalníkové křoviny může silně poškodit pastva a šíření druhů keřů příslušných k jednotce K3, ale tyto případy jsou dosti vzácné. Biotop aktivní management nevyžaduje, pouze pokud by ho lokálně potlačovala expanze vegetace vyšších křovin (viz výše) nebo příp. nálet invazních dřevin, je třeba je omezovat výřezem.
Kód předmětu ochrany: 6190 Název předmětu ochrany: Panonské skalní trávníky (Stipo-Festucetalia pallentis) Popis nároků předmětu ochrany: Toto stanoviště je zde zastoupeno biotopem T3.1 Skalní vegetace s kostřavou sivou (Festuca pallens). Vyskytuje se na výslunných skalnatých svazích a skalách na různých typech tvrdých hornin od vápenců až po horniny krystalinika. Kromě kostřavy sivé jsou zde přítomny druhy suchých trávníků - mařinka psí (Asperula cynanchica), hvozdík kartouzek (Dianthus carthusianorum), mochna písečná (Potentilla arenaria), rozchodníky (Sedum spp.) či netřesk výběžkatý (Jovibarba globifera). Ve skalních štěrbinách je přítomna tařice skalní Arduinova (Aurinia saxatilis ssp.arduinii). Ohrožení spočívá v horolezectví, silné pastvě, silném sešlapu podél frekventovaných turistických tras. Méně jsou ohroženy sukcesí (vzhledem k extremním a nevhodným podmínkám pro náletové dřeviny), přesto však do těchto porostů v současnosti pronikají expanzivní druhy, zejména v důsledku spadů atmosférického dusíku. V případě zarůstání je vhodným typem managementu vyřezávání náletů, doplněné případně o pastvu.
Kód předmětu ochrany: 6210 Název předmětu ochrany: Polopřirozené suché trávníky a facie křovin na vápnitých podložích (FestucoBrometalia) Popis nároků předmětu ochrany: Toto stanoviště je zde zastoupeno dvěma biotopy - T3.4D Širokolistéi suché trávníky bez význačného výskytu vstavačovitých a bez jalovce obecného (Juniperus communis) a T3.3D Úzkolisté suché trávníky - porosty bez význačného výskytu vstavačovitých. Suché širokolisté trávníky svazu Bromion erecti se vyvinuly se na mírnějších svazích na středně hlubokých až hlubokých půdách. Typicky se jedná o zapojené či mezernaté porosty s dominancí širolistých travin - sveřepu vzpřímeného (Bromus erectus) nebo válečky prapořité (Brachypodium pinnatum). Bývají většinou druhově bohaté s celou řadou teplomilných širolistých bylin. Suché úzkolisté trávníky svazu Festucion valesiaceae se vyskytují na výslunných svazích (obvykle) na bazických horninách a mělčích typech půd. Mívají spíše nízkostébelný habitus s různou mírou zápoje. V obou uvedených případech se může jednat o sekundární vegetaci na místech původních teplomilných doubrav, v minulosti využívaných jako ovčí pastviny. Kromě pastvy mohou být tyto trávníky využívány jako jednosečné louky. Trávníky bývaly udržovány sečí či pastvou a v současnosti je ohrožuje právě absence tradičního managementu, která vede k zapojování porostu a k ústupu citlivých druhů rostlin (včetně vstavačovitých) a postupnému převládnutí silných kompetitorů. V důsledku hromadění živin a zvýšených spadů dusíku může docházet k proměně suchých trávníků v nevyhraněné mezofilní porosty, popřípadě až k sukcesi k formacím dřevin. Vhodným způsobem péče je odstraňování náletových dřevin a pravidelná (nikoliv však nutně každoroční) pastva či sečení, popřípadě jejich kombinace.
Kód předmětu ochrany: 8220 Název předmětu ochrany: Chasmofytická vegetace silikátových skalnatých svahů Popis nároků předmětu ochrany: Toto stanoviště je zde zastoupeno biotopem S1.2 Štěrbinová vegetace silikátových skal a drolin. Pro něj je typická převaha kapraďorostů, např. z rodů sleziník (Asplenium sp.), kapraď (Dryopteris sp.) a osladič (Polypodium sp.), a četných mechorostů. Biotopy jsou citlivé vůči umělým zásahům, ale většina porostů není ohrožená, protože je mimo dosah přímých vlivů člověka. Většinou jsou bez managementu. Světlomilná společenstva podle potřeby asanujeme vyřezáním stínících dřevin. V případě ohrožení je nutno regulovat horolezectví nebo turistiku. Negativní dopad horolezeckých
sportovních aktivit lze částečně eliminovat osazením konečných jistících prostředků umožňujících sestup slaněním.
Kód předmětu ochrany: 8230 Název předmětu ochrany: Pionýrská vegetace silikátových skal (Sedo-Scleranthion, Sedo albi-Veronicion dillenii) Popis nároků předmětu ochrany: Toto stanoviště je zde zastoupeno biotopem T6.1B Acidofilní vegetace efemér a sukulentů bez převahy netřesku výběžkatého. Tvoří maloplošné porosty s převahou krátkověkých jednoletých rostlin (efemér) a rostlin přizpůsobených růstu v podmínkách trvalého nedostatku vody (sukulentů). Biotop se vyskytuje roztroušeně v sušších teplých pahorkatinách po celém území, vzácněji v podhůří. Vegetace, kde nalezneme mimo jiné zástupce rodů rozchodník (Sedum sp.), rozrazil (Veronica sp.), rožec (Cerastium sp.), chmerek (Scleranthus sp.) a netřesk (Jovibarba sp.), je obvykle vyvinutá na nevelkých plochách a obývá skalní plošiny, terásky a čelní svahy suchých strání, kde často dochází k mechanickému narušování. Společenstva jsou ohrožena především přirozeným náletem dřevin a ruderalizací. Na přirozených lokalitách (primární bezlesí) není vyžadován management žádný, na druhotných (sekundární bezlesí) je vhodná pastva ovcí a koz.
2.3 Řešení konfliktů při zajišťování požadavků různých předmětů ochrany EVL Při zajišťování péče o stanoviště xerotermních trávníků (6190, 6210, 8230) může dojít k jistému konfliktu se stanovištěm nízkých xerotermních křovin (40A0*). Křovinná společenstva je potřeba chránit v jejich současné rozloze, je nežádoucí, aby se plošně šířila na úkor travinné vegetace. Zároveň je však při výřezu náletových dřevin a křovin z xerotermních trávníků nezbytné šetřit přítomné druhy xerotermních křovin a dřevin - skalník celokrajný, třešeň křovitou, mahalebku obecnou, dřín jarní, jilm habrolistý, růži keltskou, xerotermní druhy jeřábů. Rozšiřování ploch xerotermních trávníků by mělo být prováděno pouze na úkor mezofilních porostů a porostů nepůvodních druhů.
2.4 Konflikt s jinými ochrannými režimy dle ZOPK Management xerotermních stanovišť může mít negativní dopad na některé ze zdejších zvláště chráněných druhů rostlin a živočichů. Je však třeba vzít v potaz, že naprostá většina těchto druhů je existenčně vázána právě na xerotermní stanoviště, jejichž ochrana je tedy i ochranou druhu. Lze tedy očekávat, že krátkodobý pokles v početnosti bude více než vyvážen dlouhodobým zajištěním životních podmínek druhu. Z tohoto důvodu lze podobné zásahy a jejich důsledky akceptovat. Jakkoliv by péče o druhy neměla probíhat na úkor stanoviště, je zároveň důležité, aby byly při managementu požadavky zvláště chráněných a ohrožených druhů zohledňovány co možná nejvíce. Například při výřezu náletů by opět měly být přednostně zachovávány ohrožené xerotermní dřeviny.
2.5 Využívání EVL a zhodnocení jeho důsledků pro předměty ochrany Stručná charakteristika a vliv činnosti Osídlení Území na severním konci dnešní Prahy patří k nejdéle osídleným oblastem v ČR. Okolí Bubenče, Podbaby a Dejvic bylo hustě osídleno již v mladší či pozdní době kamenné a lidé zde sídlili prakticky kontinuálně. Výšinná osada z pozdní doby kamenné se nacházela v lokalitách Baba, Podhoří a Zámky. Na tato stará sídla pak navazovalo osídlení i v dalších obdobích. Ještě po příchodu Slovanů byla na některých místech budována rozsáhlá hradiště. V raném středověku postupně docházelo k přesouvání těžiště osídlení na nová místa okolo rozvíjejících se pražských měst a také do okolních sídel, jejichž pozice již byla dána spíše podmínkami pro hospodaření, než požadavkem obrany. Sídla na území EVL byla opouštěna. V blízkém okolí existovalo nadále několik osad i solitérních usedlostí. Stanoviště se tak neocitla zcela mimo dosah a mohla být nadále využívána. Pro účely hospodaření zde byly umisťovány některé drobné stavby, z nichž se dodnes zachovaly romanticky upravené zbytky stavby, která byla od 17. století součástí zázemí vinice. Další výrazná proměna sídelního uspořádání okolí přišla pak až ve 20. století, spolu s rozšiřováním pražské aglomerace. Hustě obydlená souvislá zástavba se postupně místy přiblížila až k hranici lokality. Historické osídlení mělo významný - formující - vliv na podobu vegetace. Vytvářelo totiž zázemí pro zemědělské hospodaření, do ekosystému vnášelo živiny a zvýhodňovalo některé rostlinné druhy. Ještě dnes lze nalézt na místě někdejších sídlišť poněkud odlišnou vegetaci. Typickými druhy nacházenými na místě dávných sídlišť jsou šalvěj hajní, ostřice časná či pýr prostřední.
Hospodaření Velká většina xerotermních stanovišť byla nějakým způsobem lidmi obhospodařována již od prehistorických dob, v souvislosti se zdejším osídlením lze pravděpodobný počátek klást do období eneolitu. Hospodaření mělo zásadní vliv na podobu vegetace. Na mnoha místech se díky němu podařilo udržet kontinuální (nebo alespoň dlouhodobé) bezlesí a druhy na něj vázané, z nichž je pravděpodobně nejvýraznější křivatec český. Místy však měla pastva i negativní vliv. Některé partie byly údajně spásány natolik intenzivně, že docházelo k nadměrné disturbanci až erozi svahů a pravděpodobně i k degradaci vegetace. V novověku byla lokalita využívána především jako pastvina, vyskytovaly se zde však také vinice a výsadby ovocných dřevin. Na řadě míst v EVL i jejím blízkém okolí se zachovaly zbytky starých teras jako stopy po někdejších vinicích. Nejvýraznější památkou na vinohradnictví je potom zřícenina věže na Babě, která je údajně pozůstatkem někdejšího lisu na víno nebo (podle jiné verze) viničního letohrádku. Extenzivní pěstování ovoce a vína neznamenalo prakticky žádné poškození xerotermní vegetace, sady a vinice naopak skýtaly řadu míst, kde se daná vegetace mohla dochovat či přímo prosperovat. Jako mnohde jinde přinesla 2. polovina 20. století postupný úpadek a nakonec i zánik hospodaření. Drobné usedlosti s pastvinami přežívaly ještě do 50. let, poté však byly pohlceny rozlézající se aglomerací a pozbyly svého původního účelu. Díky absenci hospodaření a zvýšenému přísunu imisního dusíku začala řada míst zarůstat náletovými dřevinami či mezofilní vegetací. Teprve na počátku 21. století byla alespoň místy obnovena extenzivní pastva ovcí a koz jako součást managementu chráněných území (viz níže). Výsadba dřevin Ve vzdálenější minulosti byly v lokalitě dřeviny vysazovány spíše sporadicky, většinou se nejspíše jednalo o ovocné dřeviny, s jejichž pozůstatky se lze setkat ještě dnes. Přítomnost extenzivních sadů byla zcela slučitelná s předmětem ochrany, nijak nepřekážela ani samotné vegetaci xerotermních trávníků, ani jejímu obhospodařování. Před více než 100 lety však lokalita začala být osazována též kulturními dřevinami. Docházelo tak k postupnému zmenšování původních nelesních ploch. Významným motivem mohla být na některých místech eroze, způsobená nadměrnou pastvou ovcí a koz (viz výše). Jako velmi úspěšná dřevina se ukázal být trnovník akát, který byl - na rozdíl od domácích druhů - schopen prosperovat (a šířit se) i na silně erodovaných svazích. Výsadby trnovníku akátu měly také pochopitelně ze všech lesnických zásahů výrazně největší negativní dopad. Typickými projevy introdukce akátu jsou ochuzení a ruderalizace porostu v daných místech. Největší porosty akátu byly zaznamenány přibližně ve středu PP Baba, v horních částech PR Podhoří a v jihozápadním cípu PP Zámky. EVL jsou její severozápadní cíp a také svah na severozápadní straně bývalého hradiště. Na všech zmíněných místech je akát postupně potlačován, i nadále však má tendenci šířit se formou náletů, zejména v okolí železniční trati. Od druhé poloviny 20. století je akát postupně kácen. V 70. letech byly na území PP Baba prováděny pokusy osít plochy po vykácených akátinách dubem zimním. Ochrana přírody Všech 5 MZCHÚ, u nichž dochází k velkoplošnému překryvu s EVL (PR Roztocký háj – Tiché údolí není pro zanedbatelný kontakt uvažována), bylo vyhlášeno v jediném roce, tj. 1982. Přírodovědný význam většiny těchto míst však byl uznáván již mnohem dříve a také snahy o zajištění ochrany se dají datovat již přinejmenším do druhé poloviny 20. století. Od 70. let probíhaly první managementové zásahy, cílené především na odstranění akátu a dalších stanovištně nevhodných dřevin. Na konci 20. století byla jako součást ochrany pražských MZCHÚ, včetně těch, která jsou součástí této EVL, zavedena pastva. Pro pastvu je využíváno stádo o několika desítkách zvířat s převahou ovcí. Ochranářská pastva probíhá již dostatečně dlouho na to, aby byl vliv na vegetaci jasně viditelný i při detailním pohledu, jakým jsou zejména trvalé monitorovací plochy, které v EVL umístili jak pracovníci AOPK ČR, tak odboru ochrany prostředí Magistrátu hl. m. Prahy. Na základě fytocenologického snímkování lze konstatovat, že v důsledku pastvy došlo k nárůstu diverzity (hlavně v úzkolistých a širolistých stepních trávnících) a ústupu někdejších dominant, a to včetně agresivně se šířícího mezofilního ovsíku. Negativním aspektem je pak současný pokles v abundanci některých xerotermních druhů (na extrémnějších stanovištích). V prvním roce po zavedení pastvy došlo také k nárůstu abundance nitrofilních a ruderálních druhů, pravděpodobně v důsledku zvýšeného přísunu živin. Přes některá uvedená negativa lze pastvu považovat za management pro lokalitu a její předměty ochrany příhodný a její znovuzavedení za velký úspěch státní ochrany přírody. Mimo pastvu jsou zde také nadále prováděny výřez náletových křovin a likvidace porostů akátu. Akáty jsou nejprve oslabovány nařezáním lýka a po několika letech bývají pokáceny. Pro kontrolu zmlazení jsou při likvidaci využívány také herbicidy. Tento management lze považovat za vhodný, neboť při něm zjevně nedochází k masivnímu zmlazování, třebaže s jistým množstvím výmladků se lze setkat. Železniční trať
Podél levého břehu Vltavy, tedy na východní straně PP Baba, PP Podbabské a PP Sedlecké skály probíhá koridor železniční trati. Při jejím budování byla odtěžena část svahu a místy tak vznikly velmi příkré skalnaté stěny, které však od té doby prodělaly spontánní renaturaci. V letech 2000 - 2003 byl budován renovovaný železniční koridor a práce na jeho stavbě s sebou nesly i další zásahy do skal a svahů. Zabezpečení drážního tělesa vyžaduje sanaci skal a umisťování bariér - pevných nebo sítí - proti padajícímu kamení. V souvislosti se sanačními pracemi dochází také k vyřezávání náletové vegetace. Vliv na předmětné biotopy může být jak pozitivní, tak negativní. Disturbance a likvidace náletové vegetace se mohou podílet na blokování sukcese, případně mohou pomoci regenerovat degradované stanoviště, zároveň však může docházet k přímé destrukci stanovišť i druhů a zabezpečovací objekty mohou bránit v rozvoji biotopu. Na budovaných bariérách a v sítích na zachytávání suti se mohou uchycovat nálety invazních dřevin (akát, pajasan), což usnadňuje jejich expanzi. Při údržbě samotné dráhy a jejích náspů představuje potenciální environmentální riziko aplikace biocidů. V době, kdy se na tratích ještě používaly parní lokomotivy, docházelo k občasnému neúmyslnému vypálení porostů podél trati. Zmínky o tom lze nalézt ještě v 60. letech 20. století. Ve své době byly tyto občasné požáry považovány spíše za negativní jev, na xerotermní vegetaci však mohly účinkovat pozitivně, neboť zajišťovaly likvidaci konkurenčně silných druhů a odstranění stařiny. Rekreace Působivé výhledy do skalnatého údolí Vltavy lákaly již v 19. století a leckteré partie dnešní EVL se tak staly oblíbenými výletními destinacemi. Spolu s tím, jak se rozšiřovala městská zástavba, zvyšovala se také návštěvnost dobře dostupných míst, zatímco jiná zůstávají dodnes stranou zájmu. Na lokalitě lze nalézt řadu vyšlapaných stezek, několik ohnišť, ale také třeba ve spraši vyhrabaný úkryt (PP Podbabské skály). Intenzivní sešlap může vést k ochuzování zasažených xerotermních trávníků, odhazované odpadky a defekace mohou zase vést k lokální eutrofizaci a ruderalizaci prostředí, na čemž se může podílet i zanášení diaspor ruderálních a segetálních druhů např. na obuvi návštěvníků. Odpad Jedním z negativních aspektů blízkosti města a tedy i obecně dobré dostupnosti lokality jsou časté deponie odpadu, zvláště na skrytějších (zarostlých) místech. Do křovin při horní hraně svahu bývá také často vyvážen zahradní biologický odpad, který zvyšuje trofii stanoviště, a spolu s ním jsou do území zavlékány nepůvodní druhy vegetace, z nichž některé se mohou chovat až invazně (mahonie cesmínolistá, topinambur hlíznatý, celíky aj.). Těžba V PR Podhoří a PP Zámky lze nalézt několik starých a různě velkých břidličných lomů. V PP Podbabské skály se zase dochovaly stopy po těžbě spraše - v těsném sousedství se ostatně dodnes nachází dnes již nefunkční cihelna na její zpracování. Těžba byla ukončena již dávno a od té doby dochází ke spontánní renaturaci. Stěny lomů nyní slouží jako náhradní stanoviště řadě teplomilných druhů, osypy na jejich úpatí zase zčásti napodobují prostředí suťovisek.
2.6 Související platné dokumenty ve vztahu k předmětům ochrany dle speciálních zákonů Plány péče Název ZCHÚ: PP Baba Autor: Karlík P., Řezáč M. Schválil: Magistrát hl. m. Prahy Datum schválení: 28. 12. 2009 Platnost od-do: 1. 1. 2010 - 31. 12. 2022 Název ZCHÚ: PP Podbabské skály Autor: Karlík P., Řezáč M. Schválil: Magistrát hl. m. Prahy Datum schválení: 28. 12. 2009 Platnost od-do: 1. 1. 2010 - 31. 12. 2022 Název ZCHÚ: PP Sedlecké skály Autor: Dostálek J. Schválil: Magistrát hl. m. Prahy Datum schválení: 25. 9. 2009 Platnost od-do: 1. 1. 2010 - 31. 12. 2024
Název ZCHÚ: PP Zámky Autor: Dostálek J. Schválil: Magistrát hl. m. Prahy Datum schválení: 25. 9. 2009 Platnost od-do: 1. 1. 2010 - 31. 12. 2019 Název ZCHÚ: PR Podhoří Autor: Matějka K. Schválil: Magistrát hl. m. Prahy Datum schválení: 15. 9. 2009 Platnost od-do: 1. 1. 2009 - 31. 12. 2018
3. Péče o EVL 3.1 Popis optimálního způsobu péče o předměty ochrany Výřez náletů: Xerotermní bezlesí jako takové (tedy celou mozaiku předmětů ochrany) je třeba chránit před šířením dřevinných porostů. Zarůstající místa, zvláště tam, kde nebude probíhat pravidelná pastva, je třeba průběžně jednou za cca 5 let vyřezávat. Ze stanovišť nízkých xerotermních křovin je třeba odstraňovat vzrůstné mezofilní druhy, zvláště ty, které mají tendenci k rychlému šíření (trnka obecná, růže šípková, svída krvavá). Občasný výřez by měl být prováděn i na skalách a stanovištích sukulentní a efemerní vegetace. Tato stanoviště však díky svému extrémnímu charakteru zarůstají jen velmi pomalu a postačí proto odstranit jednou za 10-15 let většinu (cca 90 %) pionýrských dřevin, které se uchytily na přístupnějších místech. Zmlazení je možné omezit aplikací arboricidu na řez (v případě, že bude výřez prováděn ještě na konci vegetační sezóny), v každém případě je však třeba vyřezané plochy kontrolovat i v následujících letech a případné výmladky likvidovat novým výřezem nebo pastvou. Vzácnější druhy dřevin, typické pro xerotermní porosty, zejména třešeň křovitou, dřín jarní, jilm habrolistý, skalník celokrajný, mahalebku obecnou, růži keltskou nebo xerotermní druhy jeřábů je třeba při výřezu důsledně šetřit, v závislosti na stupni ochrany druhu a požadavcích předmětu ochrany. Podobně je možné ponechávat i vybrané solitéry dubů a dalších původních druhů dřevin, či staré ovocné stromy. Naopak nepůvodní či domácí, ale mezofilní, agresivně se šířící druhy, je třeba likvidovat vždy a přednostně. Tam, kde se již vyvinuly dřevinné formace, je možné se pokusit o obnovu původních xerotermních trávníků. Přednostně by měla být vybírána taková místa, která mají dobrou perspektivu do budoucna, například proto, že se nacházejí v těsném sousedství zachovalých trávníků, nebo díky tomu, že se zde předmětné biotopy zachovaly alespoň ostrůvkovitě. Výřezy by vždy měly být kombinovány s pastvou nebo kosením, zvláště důležité je následné přepasení (pokosení) výmladků. Do rozvolněnějších porostů je možné pastvu směřovat již před výřezem, aby se tak zajistila likvidace či alespoň oslabení části dřevin. V takovém případě by bylo možné vybudovat zde trvalé oplocení, v němž by bylo delší dobu ponecháno stádo složené čistě z koz. Pastva by mohla případně probíhat i po celý rok, včetně zimního období, kdy by byl tlak na dřeviny obzvláště velký a docházelo by častěji k poškozování kůry nebo celých kmínků. Starší porosty blížící se přírodě blízkému lesu a porosty v těžko přístupných úpadech je naopak možné ponechat přirozenému vývoji, přípustné je též lesnické hospodaření přírodě blízkou formou. Péče o trávníky: Trávníky v EVL je nezbytné i nadále obhospodařovávat a hospodaření případně rozšířit i na další, doposud neudržovaná místa. Níže uvedený management je společný pro všechny předměty ochrany této kategorie (tj. stanoviště 6190, 6210, 8230). Vzhledem k velké rozloze a často i špatně schůdnému terénu lze za optimální management považovat pastvu, která s sebou nese i další pozitivní účinky na vegetaci, jako jsou mělké nepravidelné disturbance či mozaikovité (výběrové) využívání trávníků. Vhodnými zvířaty k pastvě jsou ovce, nejlépe v kombinaci s několika kozami. Vzhledem k tomu, že se lokalita nachází v blízkosti husté zástavby a velká část je poměrně intenzivně navštěvována lidmi, lze dlouhodobou extenzivní pastvu považovat za nevhodnou. Krátkodobé intenzivní přepasení je navíc vhodnější i z hlediska stanovišť, která jsou předměty ochrany. Současná intenzita i délka pastvy jsou přijatelné, vhodnější by však bylo zvýšit jak počet zvířat (přibližně o polovinu na 60-100 ks), tak délku jejich setrvání v dané části lokality (na cca 10 dní v závislosti na počtu zvířat¨, celá EVL by pak byla přepasena za cca 40-50 dní). Vhodný by byl také vyšší počet koz ve stádu. Jelikož je zde poměrně značné riziko rušení (zejména psy), je vhodnější, aby zvířata doprovázel profesionální pastevec, pastva v oplůtcích je méně vhodná, neboť v případě napadení psem jsou zvířata schopná z oplůtku utéct a hrozí mj. jejich pád na trať. Na noc je třeba zvířata zavírat na vyhrazené místo (jak je praktikováno i doposud), které by mělo být vytyčeno mimo botanicky hodnotné plochy. Nocování mimo lokalitu je díky poloze EVL prakticky nemožné. Optimálně by pro takové místo mohla být vybrána plocha po čerstvé asanaci dřevin nebo dokonce v dřevinném porostu před asanací. Pastva by měla být optimálně situována na pozdní jaro či začátek léta (tj. květen až začátek července), možné je však také občasné přepasení pozdě v létě či dokonce v podzimních měsících, jak tomu v některých částech EVL v některých letech bývalo. Pozdní pastva by však měla být provedena nanejvýše 1-2x za 5 let. Termíny pastvy je obecně vhodné mezi jednotlivými lety měnit. Po skončení pastvy či alespoň na konci sezóny je vhodné alespoň na přístupnějších místech pokosit nedopasky. Problém může představovat případný výskyt třtiny křovištní, které se ovce i kozy vyhýbají, neboť by tak pastva mohla spíše podporovat expanzi druhu. Místa, kde se objevuje, je tedy třeba před pastvou pokosit a nechat znovu vyrazit (mladé výhonky jsou zvířata již schopná spásat). Zapojené trávníky na lépe přístupných plochách (zejména v horních okrajích jednotlivých částí EVL) nebo na místech, kde pastvu komplikuje blízkost trati, lze obhospodařovat též pravidelným ručním kosením, popřípadě kombinací kosení s pastvou, kupř. ve formě přepásání otav. Vhodným obdobím ke kosení je začátek léta
(zhruba od konce června do začátku srpna), přípustný je však i pozdější termín. Kosení by mělo probíhat mozaikovým způsobem, při němž by asi 10-20 % plochy bylo ponecháno nepokoseno do příštího roku a nepokosené plochy by se každoročně obměňovaly. Pokud se na kosených plochách bude vyskytovat ve větším množství třtina křovištní, je nutné upravit seč tak, aby příslušná místa byla kosena dvakrát ročně, s první sečí již před vymetáním a druhou poté, co třtina znovu obrazí. Namísto druhé seče je také možné přepasení mladých výhonků. Invazní druhy: K významnějším problémům, s nimiž se EVL potýká, patří přítomnost porostů trnovníku akátu. Akátiny jsou postupně likvidovány již od 70. let 20. století a v této likvidaci je třeba i nadále pokračovat a v kombinaci s dalším managementem (typicky pastvou) se pokusit o obnovu původního společenstva. Při managementu je vhodné používat stejný postup jako doposud. Akáty v porostech je třeba postupně oslabovat, vhodnou metodou je narušení lýka kroužkováním po 90 % obvodu, možná je také kupř. injektáž kapsle s arboricidem. Prosychající porosty lze pak po několika letech pokácet. Doporučeným termínem pro pokácení je konec srpna či začátek září, aby případné výmladky vyrazily ještě před příchodem zimy a byly tak vystaveny poškození mrazem. V následující sezóně je nutné je přepást nebo vyřezat a v přepásání či výřezech je nutné pokračovat i v dalších letech až do úplného potlačení. Tam, kde byly akátiny eliminovány, se doporučuje následně vysazovat stanovištně odpovídající druhy dřevin, nebo se pokusit o obnovu xerotermního bezlesí. Maloplošně se v území objevují také další invazní druhy jako pajasan žlaznatý, žanovec měchýřník, štědřenec odvislý, šeřík obecný, mahonie cesmínolistá, celíky, starček úzkolistý. Tyto druhy je třeba průběžně likvidovat výřezem s aplikací arboricidu na řez (šeřík, štědřenec, žanovec, pajasan, mahonie), intenzivním kosením (třtina), kosením (celíky), ručním vytrháváním (starček úzkolistý), případně i pastvou a získanou biomasu odstraňovat z území. V současném rozšíření nepředstavují (s výjimkou třtiny) prozatím významnou hrozbu, vzhledem k jejich potenciálnímu rychlému šíření je však nezbytné je potlačit dříve, než by mohly ohrozit společenstva, která jsou předmětem ochrany. Zvláště rychlý by měl být zákrok proti starčku úzkolistému v jižní části PP Podbabské skály, který je doposud velmi snadné zničit, hrozí však jeho prudké rozšíření. Odklízení odpadu: Negativní stránkou dobré dostupnosti je časté odhazování odpadků návštěvníky, případně i vytváření černých skládek. Do částí, které se nacházejí blízko zahradám, bývá občas zavážen zahradní odpad. Deponie odpadu je vhodné jednou za čas (zhruba za 5 let) v závislosti na dostupných prostředcích odstranit (odklízení odpadu by nemělo být prováděno na úkor jiného managementu).
3.2 Navrhovaná opatření Opakovaná opatření Číslo zákresu managementového opatření Název managementového opatření Kategorie opatření Cílový předmět ochrany Popis opatření
Vhodný interval Kalendář pro management
bez zákresu (vymezeno plochou EVL) Likvidace invazních a expanzivních rostlin rozptýlená (nesouvislý porost invazních rostlin - jedinci či skupinky) Invazní druhy 40A0, 6190, 6210, 8220, 8230 likvidace rozptýlených invazních druhů vhodným způsobem: šeřík, štědřenec, žanovec, pajasan, mahonie – výřez (s aplikací arboricidu), starček – vytrhávání, celíky - kosení atp.; biomasu důsledně odstraňovat z EVL 1 x za 1 rok vytrhávání - kdykoliv; kosení - před květem (zhruba 15.5.-30.6.); výřez 20.8.-30.10.; pastva - jako ostatní pastevní plochy
Poznámka Číslo zákresu managementového opatření Název managementového opatření Kategorie opatření Cílový předmět ochrany Popis opatření
Vhodný interval Kalendář pro management
2, 3, 4, 6, 8, 10, 15, 18, 19, 20, 21, 23, 28, 30 Extenzívní pastva ovcemi či kozami Pastva 6190, 6210, 8230 krátkodobé intenzivní přepasení trávníků stádem ovcí v kombinaci s kozami; po pastvě je vhodné pokosit nedopasky; termín přepasení jednotlivých úseků meziročně střídat, pro nocování zvířat zvolit botanicky méně hodnotné plochy 1 x za 1 rok 1.5.-30.9.
Poznámka
na snáze přístupných a méně extrémních místech může být alternativou kosení 1x ročně v termínu 20.6.-10.8 s vynecháním 10-20 % plochy do příštího roku, místa s výskytem třtiny křovištní je třeba před pastvou pokosit (v případě kosení kosit 2x ročně). Bližší popis viz kap. 3.1.
Číslo zákresu managementového opatření Název managementového opatření Kategorie opatření Cílový předmět ochrany Popis opatření
5, 11, 17, 22, 24, 25, 26, 32, 33, 34 Výřez skupin či jednotlivých náletových dřevin Výřez náletu 40A0, 6190, 8220, 8230 občasný výřez náletu ze skalních stanovišť jednou za 10-15 let; redukce cca 90 % dřevin na dostupných plochách; přednostně odstraňovat mezofilní druhy, důsledně šetřit vzácné xerotermní druhy; při výřezu na konci vegetační sezóny možná bodová aplikace arboricidu na řez; vyřezanou hmotu je třeba odklidit z plochy 1 x za 10 let 20.8-31.3. po výřezu musí následovat kontrola výmladnosti
Vhodný interval Kalendář pro management Poznámka Číslo zákresu managementového opatření Název managementového opatření Kategorie opatření Cílový předmět ochrany Popis opatření
Vhodný interval Kalendář pro management Poznámka
12 Výřez skupin či jednotlivých náletových dřevin Výřez náletu 40A0 občasný výřez vysokých mezofilních druhů ze stanovišť nízkých xerotermních křovin; zachovávat typické druhy stanoviště; při výřezu na konci vegetační sezóny možná bodová aplikace arboricidu na řez; vyřezanou hmotu je třeba odklidit z plochy 1 x za 10 let 20.8.-31.3. po výřezu musí následovat kontrola výmladnosti
Jednorázová opatření Číslo zákresu managementového opatření Název managementového opatření Kategorie opatření Cílový předmět ochrany Popis opatření
Kalendář pro management Poznámka
Číslo zákresu managementového opatření Název managementového opatření Kategorie opatření Cílový předmět ochrany Popis opatření Kalendář pro management Poznámka Číslo zákresu managementového opatření Název managementového opatření Kategorie opatření Cílový předmět ochrany Popis opatření
Kalendář pro management Poznámka
1, 3, 8, 12, 13, 14, 16, 23, 24, 25, 26, 27, 30, 31, 32 Likvidace invazních a expanzivních rostlin plošná Invazní druhy 6190, 6210 likvidace akátin; stromy nejprve oslabit kroužkováním, v následujících letech pak skácet; dřevní hmotu odstranit z lokality nebo spálit na místě; přeživší výmladky je nezbytné v následujících sezónách vypásat či vyřezávat až do úplného potlačení kroužkování: kdykoliv, kácení: 20.8.-30.9. po pokácení by měla následovat pastva; pastva může též opatření předcházet bez zákresu (vymezeno plochou EVL) Odstranění odpadků či skládky Odstranění odpadu 40A0, 6190, 6210, 8220, 8230 odstraňování deponií odpadu (vč. odpadu ze zahrad) v celém území EVL; v případě potřeby opakovat kdykoliv
7, 9, 13, 16, 29, 31 Výřez náletových dřevin plošně Výřez náletu 6190, 6210 výřez náletu na zarostlých xerotermních trávnících; při výřezu šetřit vzácné xerotermní druhy, možno zachovávat vybrané solitéry dalších dřevin (ovocné stromy); při výřezu na konci vegetační sezóny možná bodová aplikace arboricidu na řez; vyřezanou hmotu je třeba odklidit z plochy 20.8.-31.3. po výřezu by měla být zavedena pravidelná pastva (příp. kosení), pokud zavedena nebude, je třeba každých 5-10 let výřez opakovat; pastva může
též opatření předcházet Číslo zákresu managementového opatření Název managementového opatření Kategorie opatření Cílový předmět ochrany Popis opatření
Kalendář pro management Poznámka
2, 3, 4, 6, 8, 10, 15, 18, 19, 20, 21, 23, 28, 30 Výřez skupin či jednotlivých náletových dřevin Výřez náletu 40A0, 6190, 6210, 8230 výřez náletů na méně extrémních xerotermních stanovištích; vyřezanou biomasu odstranit z plochy nebo na místě spálit; možno ponechat vybrané solitéry, šetřit zejména xerofilní druhy; v případě výřezu na konci vegetační sezóny možno aplikovat na řez arboricid 20.8.-31.3. po výřezu musí následovat kontrola výmladků a jejich případné opakované vyřezání, v dalších sezónách i pastva nebo kosení; pokud nebudou pastva či kosení zavedeny, je třeba výřez opakovat jednou za 510 let
4. Závěrečné údaje 4.1 Použité podklady DOSTÁLEK, J. (2008a). Plán péče o přírodní památku Sedlecké skály na období 2010–2024. 23 s., 3 mapy, tabulka, textová příloha, CD. Manuskript. Archivuje Magistrát hl. m. Prahy. DOSTÁLEK, J. (2008b). Plán péče o přírodní památku Zámky na období 2010–2019. 22 s., 4 mapy, 2 tabulky, textová příloha, CD. Manuskript. Archivuje Magistrát hl. m. Prahy. DOSTÁLEK, J.; FRANTÍK, T. (2008). Dry grassland plant diversity conservation using low-intensity sheep and goat grazing management: case study in Prague (Czech Republic). Biodiversity and Conservation. 17, s. 14391454. ISSN 0960-3115. HÁKOVÁ, A.; KLAUDISOVÁ, A.; SÁDLO, J. et al. (2004). Zásady péče o nelesní biotopy v rámci soustavy Natura 2000. PLANETA. XII, 8, s. 1-132. 1213-3393. KARLÍK, P.; ŘEZÁČ, M. (2008a). Plán péče pro přírodní památku Baba na období 2010-2022. 23 s., 11 map, tabulka, textová příloha, fotodokumentace, CD. Manuskript. Archivuje Magistrát hl. m. Prahy. KARLÍK, P.; ŘEZÁČ, M. (2008b). Plán péče pro přírodní památku Podbabské skály na období 2010-2022. 22 s., 10 map, textová příloha, CD. Manuskript. Archivuje Magistrát hl. m. Prahy. KUBÍKOVÁ, J.; LOŽEK, V.; ŠPRYŇAR, P. (eds.) et al. (2005). Praha. Praha: AOPK ČR a EkoCentrum Brno. 304 s. Chráněná území, XII. ISBN 80-86064-69-7. MATĚJKA, K. (2008). Plán péče o přírodní rezervaci Podhoří na období 2009-2018. 18 s., 4 mapy, 1 tabulka, fotodokumentace, textová příloha, CD. Manuskript. Archivuje Magistrát hl. m. Prahy. MLÁDEK, J.; PAVLŮ, V.; HEJCMAN, M. (eds.) et al. (2006). Pastva jako prostředek údržby trvalých travních porostů v chráněných územích: (metodická příručka pro ochranu přírody a zemědělskou praxi). Vydání 1. Praha: Výzkumný ústav rostlinné výroby. 104 s. ISBN 80-86555-76-3. ŘEZÁČ, M. (2004). Závěrečná textová zpráva k mapování biotopů soustavy Natura 2000 a Smaragd: Kód díla - A0429 Trojská kotlina-Klecany. 27 s. Manuskript. Archivuje AOPK ČR, Regionální pracoviště Střední Čechy, Sbírka listin ÚSOP, AOPK Praha. VÁVRA, J. (2001). Závěrečná textová zpráva k mapování biotopů soustavy Natura 2000 a Smaragd: Kód díla A0115 Šárka. 11 s. Manuskript. Archivuje AOPK ČR, RP Střední Čechy, Sbírka listin ÚSOP, AOPK Praha.
4.2 SDO zpracoval Organizace: AOPK ČR, Regionální pracoviště Střední Čechy Zpracovatel: Mgr. Josef Spilka E-mail:
[email protected] Organizace: AOPK ČR, RP Střední Čechy Zpracovatel: Mgr. Pavel Špryňar E-mail:
[email protected] Poznámka: fotografie na titulní straně Datum zpracování:
5. Seznam zkratek AOPK ČR
Agentura ochrany přírody a krajiny ČR
ES
Evropský seznam
EVL
Evropsky významná lokalita
MZCHÚ
maloplošné zvláště chráněné území
OP ZCHÚ
ochranné pásmo zvláště chráněného území
PP
přírodní památka
PR
přírodní rezervace
SDO
Souhrn doporučených opatření
ÚSOP
Ústřední seznam ochrany přírody
ZCHÚ
zvláště chráněné území
ZOPK
zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny ve znění pozdějších předpisů
6. Přílohy 6.1 Orientační mapa evropsky významné lokality CZ0110154_Kanon_Vltavy_u_Sedlce_orientacni_mapa.pdf
6.2 Mapa způsobu zajištění ochrany EVL CZ0110154_Kanon_Vltavy_u_Sedlce_zpusob_zajisteni_ochrany.pdf
6.3 Mapa zákresů managementových opatření na vymezených plochách CZ0110154_Kanon_Vltavy_u_Sedlce_Invazni_druhy.pdf CZ0110154_Kanon_Vltavy_u_Sedlce_Pastva.pdf CZ0110154_Kanon_Vltavy_u_Sedlce_Vyrez_naletu.pdf
6.4 Rámcová směrnice pro lesní stanoviště NENÍ
6.5 Doplňující dokumenty NEJSOU
