K proměnám ilustrací Broučků Jana Karafiáta

Masarykova univerzita v Brně Filozofická fakulta Ústav hudební vědy

Sdružená uměnovědná studia

Kateřina Kodetová

K proměnám ilustrací Broučků Jana Karafiáta Bakalářská práce

Vedoucí práce: PhDr. Dagmar Koudelková 2016

Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci vypracovala samostatně s využitím uvedených pramenů a literatury. …………………………………………….. Podpis autorky

Poděkování Na tomto místě bych chtěla poděkovat PhDr. Dagmar Koudelkové za vedení, cenné rady a konzultace při vypracování bakalářské práce. Také děkuji své rodině a všem, kteří mě v průběhu studia podporovali.

Obsah Úvod ................................................................................................................................................................ 6 1

2

Kniha Broučci ..................................................................................................................................... 8 1.1

Jan Karafiát – spisovatel Broučků ....................................................................................... 8

1.2

Fenomén Broučci v české kultuře ................................................................................... 11

Ilustrace knih pro děti ................................................................................................................. 15 2.1

Termín ilustrace..................................................................................................................... 15

2.2

Specifika ilustrace pro děti ................................................................................................ 15

2.3

Vývoj české ilustrace pro děti s akcentem na ilustrovaná vydání Karafiátových

Broučků .................................................................................................................................................. 17

3

2.3.1

První české ilustrace pro děti .................................................................................. 18

2.3.2

Začátky moderní české knihy pro děti ................................................................. 18

2.3.3

Ilustrace autorských pohádek v období první republiky .............................. 20

2.3.4

Národní tematika v literatuře a ilustraci během válečných let .................. 24

2.3.5

Ilustrace v druhé polovině 20. století ................................................................... 27

2.3.6

Ilustrace na přelomu tisíciletí .................................................................................. 29

Proměna ilustrací Broučků na příkladu tvorby vybraných umělců ........................... 31 3.1

Vojtěch Preissig ...................................................................................................................... 31

3.1.1

Preissigovy knižní ilustrace ...................................................................................... 32

3.1.2

První ilustrované vydání Broučků .......................................................................... 33

3.2

Josef Wenig .............................................................................................................................. 37

3.2.1

Wenig jako knižní ilustrátor ..................................................................................... 38

3.2.2

Wenigovi Broučci .......................................................................................................... 39

3.3

Jiří Trnka ................................................................................................................................... 42

3.3.1

Trnka jako ilustrátor ................................................................................................... 42

3.3.2

Trnka a Broučci .............................................................................................................. 44

3.4

4

Vlasta Baránková ................................................................................................................... 49

3.4.1

Tvorba ............................................................................................................................... 49

3.4.2

Broučci v pojetí Vlasty Baránkové .......................................................................... 50

Soupis ilustrovaných vydání knihy Broučci ........................................................................ 52

Závěr ............................................................................................................................................................ 56 Resumé........................................................................................................................................................ 58 Summary .................................................................................................................................................... 58 Seznam vyobrazení ................................................................................................................................ 59 Seznam literatury ................................................................................................................................... 64 Primární literatura ............................................................................................................................ 64 Sekundární literatura ....................................................................................................................... 64 Periodika ............................................................................................................................................... 65 Katalogy výstav ................................................................................................................................... 66 Online zdroje ........................................................................................................................................ 66 Přílohy ......................................................................................................................................................... 67

Úvod Kniha Broučci z pera spisovatele a evangelického faráře Jana Karafiáta patří do zlatého fondu české literatury pro děti a mládež. Ačkoliv od prvního vydání v roce 1876 letos uplyne již 140 let, autorská pohádka s podtitulem Pro malé i velké děti se stále těší velké čtenářské oblibě. Kniha byla vydána více než stokrát a o její výtvarné zpracování se již pokusily téměř čtyři desítky ilustrátorů. Jen od roku 2000 vyšli Broučci s novými ilustracemi desetkrát. Ilustrace Broučků jsou ústředním tématem této bakalářské práce. První ilustrované vydání z roku 1902 bylo u zrodu moderní knihy pro děti na našem území a odstartovalo tak již více než stoletou historii české ilustrace pro děti. Na příkladu ilustrací k Broučkům můžeme vidět nejen proměny výtvarného pojetí Karafiátova díla, ale i vývoj české ilustrace pro děti jako takové. Cílem práce je popsat proměny ilustrací knihy Broučci na základě charakteristiky přístupu vybraných umělců v kontextu vývoje české ilustrace pro děti a shromáždit informace o různých vydáních Karafiátovy knihy s ukázkami ilustrací jednotlivých umělců. Práce vychází především z odborné literatury zabývající se českou ilustrací pro děti. Významnými autory v této oblasti jsou František Holešovský a Blanka Stehlíková. Holešovský se věnoval nejen vývoji české ilustrace a jednotlivým osobnostem (Čeští ilustrátoři pohádek pro děti, 1960), ale tuto oblast výtvarného umění zkoumal i v širších souvislostech (Glosy k vývoji české ilustrace pro děti, 1982; Ilustrace pro děti: tradice, vztahy, objevy, 1977). Stehlíková v roce 1986 vydala knihu Ilustrace v české knize pro děti, kde reflektuje vývoj české ilustrace pro děti v průběhu dvacátého století. Současným teoretikem je Martin Reissner, jenž v publikaci Fenomén kniha: výtvarná výchova a umění knihy (2008) přináší nejen poznatky o vývoji české ilustrace, ale i o aktuálním dění v knižní produkci pro děti. Důležitými zdroji informací pro tuto práci byly dvě publikace zabývající se knihou Broučci. První z nich je sborník k 50. vydání knihy s názvem Nad Karafiátovými Broučky (1941). Kolektiv teoretiků umění rozebírá nejen život Karafiáta a jeho dílo, ale i jednotlivá vydání jeho knihy, dramatická a hudební zpracování a překlady do cizích jazyků. Jedna z kapitol se přímo zabývá ilustracemi do roku 1941, kdy byl tento sborník 6

vydán. Součástí publikace je i soupis padesáti vydání Karafiátovy knihy. V monografii Karafiátovi Broučci v české kultuře (2011) popisuje literární historička Věra Brožová fenomén Broučci v českém prostředí. Podrobně se věnuje také ilustracím, které hodnotí i v konfrontaci s dobovým tiskem. Dobové recenze, vzpomínky kritiků či katalogy výstav jsou využity k reflexi dobového pohledu na ilustrace i na Karafiátovo dílo. Samozřejmostí je pak využití různých vydání knihy Broučci. Práce je rozdělena na čtyři části. První z nich se věnuje fenoménu Broučci v českém prostředí a osobnosti Jana Karafiáta. Pochopení významu jeho díla je nezbytné pro porozumění celé práci. Další část definuje ilustraci pro děti a popisuje vývoj české ilustrace v souvislosti s různými vydáními Broučků. Můžeme tak sledovat, jak výtvarné tendence v ilustraci pro děti ovlivňovaly právě ilustrátory Karafiátovy knihy. Stěžejní částí práce je rozbor díla čtyř vybraných ilustrátorů. Srovnání jejich tvorby částečně ukazuje proměnu pojetí ilustrací Broučků. Prvním z vybraných umělců je Vojtěch Preissig, autor prvního ilustrovaného vydání z roku 1902. Dalším je Josef Wenig, jehož ilustrace z roku 1919 patřily mezi nejoblíbenější v první polovině 20. století. Na tvorbě všestranného umělce Jiřího Trnky můžeme vidět proměnu české knižní ilustrace od 40. do 70. let minulého století. Jeho zpracování Broučků vydané roku 1968 se řadí k vrcholům české knižní ilustrace. Tvorba Vlasty Baránkové je příkladem současných tendencí ve tvorbě pro děti. Poslední kapitola obsahuje již zmiňovaný soupis všech ilustrovaných vydání knihy, která se podařilo dohledat.

7

1 Kniha Broučci „Slunko bylo u samého západu a svatojánští broučci vstávali.“1 Úvodní slova příběhu o svatojánských broučcích jsou známá českým čtenářům už po několik generací. Broučci v knize evangelického faráře Jana Karafiáta (1946–1929) poprvé „vstávali“ v roce 1876. Tehdy kniha s podtitulem Pro malé i velké děti vyšla anonymně vlastním nákladem autora u nakladatele Václava Horkého v Praze v počtu dvou tisíc kusů.2 V té době se Karafiátův příběh do povědomí širší veřejnosti nedostal. Slovy autora bychom mohli říct, že Broučci pak téměř dvacet let spali a spali a spali. O více než deset let později Karafiátovu knihu v pražském knihkupectví Františka Bašteckého, specializovaném na evangelickou knižní produkci, náhodou objevil historik, prozaik a kritik Jan Herben (1857–1936), jenž se později zasloužil o její slavnou budoucnost.3 Karafiátův příběh během 20. století ovlivnil nejen velké množství čtenářů, ale i výtvarníků, dramatiků a prozaiků, kteří se jeho dílem inspirovali. Karafiátova kniha se řadí mezi tzv. autorské pohádky, tedy umělé příběhy s pohádkovými a kouzelnými prvky, které jsou určené zpravidla dětem.4 Autor vypráví o malém Broučkovi a jeho rodině, která žije v chaloupce pod jalovcem. Čtenář spolu s Broučkem prožívá jeho život od narození, chlapeckých nerozvážností a učení se poslušnosti, prvního létání a svícení lidem, až po založení vlastní rodiny a závěru jeho života. Brouček a jeho rodiče, kmotříček a kmotřička s Beruškou a Janinka i další hmyzí hrdinové žijí v neustále se opakujícím koloběhu ročních období, který je vede k pokoře a poslušnosti pramenící z hluboké víry v Boha.

1.1 Jan Karafiát – spisovatel Broučků Ačkoliv evangelický farář Jan Karafiát (1846–1929) byl jako autor několika publikací především v Českobratrské církvi znám již před prvním vydáním Broučků, kniha o svatojánských muškách je dnes pravděpodobně jediným jeho známým dílem, které navíc patří do zlatého fondu české literatury pro děti. Stejně jako Karafiát do své

KARAFIÁT, Jan. Broučci: pro malé i velké děti. 84. vyd. Praha: Albatros, 1989, s. 5. BROŽOVÁ 2011, s. 8–9. 3 BROŽOVÁ 2011, s. 6–7. 4 ČEŇKOVÁ, Jana, et al. Vývoj literatury pro mládež a její žánrové struktury: adaptace mýtů, pohádek a pověstí, autorská pohádka, poezie, próza a komiks pro děti a mládež. 1. vyd. Praha: Portál, 2006, s. 127. ISBN 80-7367-095-X. 1 2

8

pohádky vložil spoustu autobiografických rysů, Broučci pak zpětně jeho život velmi ovlivnili. O tom svědčí i jeho vzpomínky, které na sklonku svého života vydal pod názvem Paměti spisovatele Broučků. Jan Karafiát se narodil v Jimramově na Vysočině v rodině s hlubokou evangelickou tradicí; jeden z jeho strýců byl farářem.5 Byl devátým z deseti sourozenců, tedy ze stejného počtu dětí, jako má v jeho knize Brouček. Silné osobní propojení Karafiátova díla s jeho životem zdůvodňuje evangelický farář, teolog a spisovatel František Bednář (1884–1963) ve Sborníku k 50. jubilejnímu vydání Broučků: „Broučky, tento klasický obraz krásného života rodinného, mohl napsati jen někdo, kdo nosil čistý obraz rodiny více než ve svém srdci. Kořeny jejich jdou do Karafiátova mládí, k jeho mamince. Nebylo něžnější lásky nad tuto lásku Karafiátovu k matce a lásku maminky ke Karafiátovi.“6 Sám Karafiát pak na matku vzpomíná ve svých Pamětech: „Broučky maminka vždycky ráda čítala, a některým podrobnostem v nich ona lépe rozuměla nežli jiní. Byloť nás deset dětí, sedm dcerek a tři chlapci, Marie pak byla ,na jednu nožku chromá, běhala však přece dost‘. Vida, řekla maminka hned při prvním čtení, oni jich také měli deset, sedm a tři, a jedna z nich také pokulhávala, běhala však přece dost… I nejeden obrat a způsob mluvení v Broučcích jest vlastně maminčin. Nebo když jsem v Imramově na prázdninách psal Broučky, nejednou jsem se maminky, která byla cizinou velice málo dotknutá, tázal: ,Prosím, jak se dobře řekne, tak anebo tak?‘ Ona pak určitě odpovídala: ,Synáčku, dobře česky se to takto řekne‘.“7 Karafiát navštěvoval německé gymnázium v Litomyšli, později evangelické gymnázium v Güterslohe ve Vestfálsku. Stejně jako další čeští evangeličtí bohoslovci studoval v Berlíně a v Bonnu, vzdělání zakončil ve Vídni. Od roku 1869 působil jako farář a pedagog v Krabčicích u Roudnice a v Telecím u Poličky, poté byl chvíli vychovatelem v evangelické rodině v Kolíně nad Rýnem.8

BEDNÁŘ, František. Jan Karafiát, jeho život a dílo. In BALCAR, Lubomír, et al. Nad Karafiátovými Broučky: Sborník k 50. jubilejnímu vydání Broučků. Praha: Synodní rada českobratrské církve evangelické, 1941, s. 12. 6 BEDNÁŘ IN BALCAR 1941, s. 13. 7 KARAFIÁT, Jan. Paměti spisovatele Broučků: část první: Doba Imramovská. 1. vyd. Praha: F. Kavka, 1919, s. 101. 8 BROŽOVÁ 2011, s. 41–48. 5

9

Zásadní vliv na jeho další život měl sedmiměsíční pobyt ve Skotském Edinburghu v letech 1871–1872. Karafiát poznal tamní reformovanou církev a seznámil se s Johannou Dennistoun Buchanan of Auchentorlie. Tato o téměř tři desítky let starší šlechtična se stala jeho dlouholetou přítelkyní, kterou téměř každoročně navštěvoval. Byla jakýmsi protipólem jeho matky. Až do své smrti v roce 1912 Karafiáta podporovala nejen finančně. Sponzorovala jeho literární projekty, přispívala na potřeby jeho sboru a zajistila mu bydlení v Praze.9 Miss Buchanan, jak ji Karafiát nazýval, byla dedikována všechna vydání Broučků do roku 1912. V Pamětech Karafiát vzpomíná, že to byla právě ona, která ho přiměla k jejich napsání, když se jí s námětem svěřil.10 Možná právě Miss Buchanan byla předlohou jedné postavy z knihy.11 Janinka stejně jako ona zůstala neprovdaná a často a ráda Broučkovi radila a pomáhala v jeho nesnázích. V roce 1872 se Karafiát stal správcem evangelického semináře v Čáslavi, kde také napsal velkou část své pohádky. Broučci nebyli jeho prvním literárním dílem, v roce 1872 vyšla kniha Mistr Jan Hus a o rok později spisek Kamarádi. Broučci však byli jeho první knihou pro děti a dílem, které později proniklo i mimo evangelické kruhy. Další životní etapou bylo dlouhé působení v Hrubé Lhotě v letech 1875–1895. V horské valašské vesnici působil jako misionář, pomáhal tamním obyvatelům a zaváděl různé novinky.12 Během dlouhé doby Karafiátovy činnosti v Hrubé Lhotě poprvé v Praze vyšli Broučci. Pak byli na dlouho zapomenuti a znovu objeveni a také podruhé vydáni. Jan Herben, redaktor týdeníku Čas, díky jehož objevu vyšli v roce 1893 Broučci podruhé, později ve své Knize vzpomínek o Karafiátovi napsal: „Takový byl Karafiát osobně – pěkný muž, živých pohybů a chůze hladké; v černém šatstvu vždy vybraný s bílou vázankou pod krkem, a rukavičky; v celém chování pak gentleman. Ani mi nešlo do hlavy, jak si všechny ty způsoby mohl zachovat, když byl zahrabán dvacet let na ztracené valašské vesnici.“13 Herben se o Karafiátovu činnost zajímal i po jeho odchodu do Prahy, kde vydával Reformované listy, šestnáctistránkový časopis vycházející šestkrát za rok. Roku 1900 9

BROŽOVÁ 2011, s. 43–45.

10 KARAFIÁT, Jan. Paměti spisovatele Broučků: část čtvrtá: Na školách ještě vyšších. 1. vyd. Praha: F. Kavka,

1922, s. 322. 11 BROŽOVÁ 2011, s. 46. 12 BROŽOVÁ 2011, s. 49. 13 HERBEN, Jan. Kniha vzpomínek. Praha: Družstevní práce, 1935, s. 147.

10

vyšla také kniha pohádek s názvem Broučkova pozůstalost. Herben na Karafiáta vzpomínal: „Když jsem si srovnal všecko to v hlavě, jaká je Karafiátova víra, jak on rozumí Bibli, jak vede v církevním sboru přísnou kázeň mravní a jak sám prochází českým světem, bylo mi jasno, že mezi námi žije Český bratr ze šestnáctého století, jeden z družiny Blahoslavovy… Při své víře Karafiát nikdy neměl vlastně plánu pro budoucnost. Nechával svou budoucnost v rukou Božích… Přijímal svůj osud z veliké křesťanské pokory. Bez vůle Boží ani vlas nespadne člověku z hlavy.“14 Toto své přesvědčení Karafiát promítl také do knihy Broučci, která díky svému křesťanskému poselství pronikla daleko mimo okruh evangelické církve.

1.2 Fenomén Broučci v české kultuře Příběh Broučků, jak už bylo řečeno výše, je dnes v českém prostředí znám téměř každému čtenáři. Takových titulů bychom však našli určitě více. Jedinečnost a specifické postavení knihy Broučci v českém prostředí popisuje ve své práci s názvem Karafiátovi Broučci v české kultuře (2011) literární historička Věra Brožová, která s velkým zaujetím mapuje nejen historii samotné knihy, ale i Karafiátův život, literární, divadelní i filmové adaptace a různá ilustrovaná vydání. Přínos Karafiátova díla popisuje hned v úvodu knihy: „Málokteré dílo klasické české literatury prošlo takovými společenskými peripetiemi jako Broučci. A pohádka určená malým dětem už vůbec ne… Sledovat terén, který ovlivňoval cestu Broučků za dětským adresátem, je nanejvýš užitečné. Vede po stezkách zarostlých i přepečlivě ošetřovaných, ztrácí se v bažině, zabloudí k rušné dálnici komerce. Cestu, na níž se jednoduché vyprávění ,pro malé i velké děti‘ od roku 1876 snaží oslovovat své čtenáře, totiž ovlivňovaly nejen zřetele estetické a výchovné, ale i politické tlaky přiznané i skryté.“15 Brožová však nepřichází jako první s retrospektivním hodnocením mimořádného přínosu knihy. V průběhu 20. století se o úspěch tohoto literární díla zajímalo hned několik osobností. Své dílo zpětně hodnotil také Jan Karafiát ve svých Pamětech, kde dokonce popisuje, jak úspěch jeho knihy předpověděl jeden z jeho přátel, kolínský farář Dušek v jejich korespondenci z října roku 1984 (tedy měsíc poté, co byl příběh 14 15

HERBEN 1935, s. 148–149. BROŽOVÁ 2011, s. 5.

11

dokončen): „Broučky jsem přečetl dvakrát, a potřetí jsem je poslouchal. I gratuluji Vám, a těším se, až budou v tisku. Malý i veliký vděčně přijme, a myslím, že vniknou i do širších kruhů než pouze našich… Považuji Broučky za nejkrásnější idylku, kterou máme.“16 Karafiát sám dále upozorňuje na to, že skutečný úspěch přišel až za dalších téměř dvacet let.17 V jednom dílu svých Pamětí z roku 1922 uvádí, že jeho kniha vyšla česky již dvacetkrát (byla mezi nimi i vydání o 25 000 výtiscích) a upozorňuje i na plagiátory, kteří vydávali jeho příběh za války bez jeho svolení.18 Karafiát zpětně také popsal svoje pocity, které prožíval při psaní knihy. Ty se také bezpochyby promítly do samotného příběhu: „Zvláštní milost od Pána jest i to, když člověk uprostřed mnohých těžkostí a nesnadností dovede se vrhnout na práci literární. Arci rozumím, že nepíše o věcech, které ho svírají a tísní, nýbrž že zaletuje da krajin a sfér, kde se mu mile dýše, a kde duše jeho se zapomíná a okřívá, zvedajíc se od země do čistších výšin, jak to v hejnech dělávají naše holubice při západu slunce.“19 Karafiátovy Paměti ocenil také Jan Skácel v předmluvě k vydání z roku 1967: „Byl to veliký vypravěč a byl to také chytrý vypravěč, ten půvabný pan Karafiát. Ve svých Pamětech nám dokonce prozradil, jak toho dosáhl, aby se mu Broučci podařili; aby dětem tolik chutnali a aby se děti té knížky nikdy nepřejedly.“20 Broučky chválil také jejich „objevitel“ Jan Herben, který ve své knize z roku 1935 vzpomíná: „Když jsem knížku doma četl, zatočila se mi hlava. Jaká to krásná povídka a jaký básnický sloh! Chodil jsem s ní, jako bych byl našel tajný poklad. Brzo jsem se přesvědčil, že neví o Broučcích žádný z mých známých spisovatelů v Umělecké besedě, že ji nezná ani žádný z učitelů, jichž jsem se doptával.“21 Herben pak dal knížku také svému spolupracovníkovi Gustavu Jarošovi (1867–1948), známému pod pseudonymem Gamma, který napsal v září 1893 do Času pochvalnou recenzi, díky níž bylo první vydání do konce roku rozebráno.22 Gamma chválou nešetří, Karafiáta přirovnává k českému Andersenovi. Vyzdvihuje způsob, jakým autor sbližuje

KARAFIÁT 1922, s. 323–324. KARAFIÁT 1922, s. 324. 18 KARAFIÁT 1922, s. 321. 19 KARAFIÁT 1922, s. 319–320. 20 SKÁCEL, Jan. Kniha, která si odpočala. In KARAFIÁT, Jan. Broučci: výbor z díla. Ilustroval Jiří Trnka. 1. vyd. Brno: Blok, 1967, s. 7–9. 21 HERBEN 1935, s. 143. 22 HERBEN 1935, s. 144. 16 17

12

dítě s přírodou a vštěpuje mu mravní zásady. Upozorňuje také na jeho prosté a přitom působivé popisy věcí tak běžných, jako je zamilovanost, narození nebo smrt. Gamma také porovnává Karafiátovo dílo s tehdejší knižní produkcí pro děti: „Ať zkusí někdo napsati něco podobně něžného a svěžího jako mladá travka, nevinného jako dětské políbení! Zde nestačí býti stylistou, nýbrž člověk musí být znamenitým básníkem, znáti nitro dětské dopodrobna, býti povznesen nad malicherné skrupule tak zvaných pedagogů.“23 Karafiátův příběh byl stále oblíbenější. Sám autor se musel roku 1903 obhajovat, že knihu opravdu napsal sám a neinspiroval se v žádné zahraniční literatuře, dokonce že Andersenovo dílo vůbec nezná.24 Herben ve svých Pamětech uvádí, že by se těžko hledala vzdělanější rodina, kde by děti Broučky neznaly.25 Zájem o knihu pokračoval i v dalších desetiletích. Ve Sborníku k 50. jubilejnímu vydání Broučků s názvem Nad Karafiátovými Broučky je popsána velká oblíbenost tohoto díla: „Žádnému klasiku české literatury nebylo dopřáno, aby se jeho dílo těšilo ještě šedesát čtyři let po prvém vydání neutuchajícímu zájmu a bylo vkládáno do rukou malých i velkých se stoupající pietou a láskou a ve stále krásnější zevní úpravě. Toto jedinečné místo v českém kulturním životě mají Broučci.“26 Právě „stále krásnější zevní úprava“ je pak dále popsána v samostatné kapitole. Jsou zde vyzdviženy především Trnkovy ilustrace z roku 1940.27 Po dlouhé době pak vyšli Broučci v nakladatelství Blok v Brně v roce 1967. Působivý úvod k tomuto vydání napsal Jan Skácel (1922–1989), mimo jiné autor poezie pro děti: „Knihy jsou jako lidé, nebo jako svatojánští broučci. Když ti pak po celé noci svítí druhým, musí si také někdy odpočinout. Mám podezření, že když mne nakladatelství Blok požádalo, abych napsal několik málo slov předmluvou k výboru Jana Karafiáta, čekalo ode mne, že se vyrovnám se skutečností, proč jedna z nejhezčích dětských knih na světě

JAROŠ, Gustav. Broučci: Pro malé a veliké děti. Čas: List věnovaný veřejným otázkám. Praha, 1893, roč. 7, č. 35, s. 546–548. 24 KARAFIÁT 1922, s. 321. 25 HERBEN 1935, s. 144. 26 BEDNÁŘ 1941, s. 9. 27 více v kapitole 3.3 23

13

spala až zbytečně dlouho. Svrbí mne sice jazyk, ale neudělám to. Broučci jsou knížka pro děti a dětem není nic do omylů a opomenutí dospělých.“28 Skácel dále vyzdvihuje přínos Karafiátova díla šetrným přiblížením tematiky smrti dětskému čtenáři.29 Na tuto skutečnost upozornil i Gustav Jaroš ve vůbec první recenzi Broučků30 a zmiňuje ji i kniha 2 x 101 knih pro děti a mládež: nejlepší a nejvlivnější knihy31. Na tato tvrzení reaguje ve své publikaci Brožová: „Oproti dobovým zavedeným postupům v české literatuře pro děti Karafiát koloběh vzniku a zániku v přírodě vztáhl i k životům svých polidštěných hmyzích hrdinů. Nevynechává ani téma smrti – v literatuře pro děti donedávna tabuizované, běžně však rozvíjené v jeho době, ani téma zrození, pečlivě obcházené a zastírané téměř po celé 19. století.“32 Reflexe Karafiátovy knihy psané během 150 let od jejího prvního vydání ukazují, že si oprávněně zaslouží místo mezi knihami klasického fondu české literatury pro děti, přestože autorův jazyk je pro dnešní děti již zastaralý a rodinné vztahy v knize možná až příliš formalizované.33 Karafiátův příběh už vyšel více než stokrát s výtvarným doprovodem asi čtyř desítek ilustrátorů, na jejichž práci se zaměří následující kapitoly.

SKÁCEL 1967, s. 8. SKÁCEL 1967, s. 9. 30 JAROŠ 1893, s. 567. 31 MANDYS, Pavel. 2 x 101 knih pro děti a mládež: nejlepší a nejvlivnější knihy. 1. vyd. Praha: Albatros, 2013, s. 23. ISBN 978-80-00-03336-5. 32 BROŽOVÁ 2011, s. 17. 33 ČEŇKOVÁ 2006, s. 137. 28 29

14

2 Ilustrace knih pro děti Pokud se chceme podrobněji zabývat ilustracemi v knihách pro děti, je nutné v úvodu vymezit pojem ilustrace a specifika, kterými se právě ilustrace pro děti vyznačuje. Druhá část kapitoly stručně popisuje vývoj české ilustrace pro děti s akcentem na jednotlivá ilustrovaná vydání Broučků.

2.1 Termín ilustrace Termín ilustrace vykládá slovník cizích slov dvěma různými způsoby a lze ho tedy chápat ve dvou odlišných významech. Ilustrací je kresba nebo malba doprovázející tištěný text (nejčastěji knihu), ale i názorné objasnění výkladu (příklad či svědectví).34 Pro potřeby této práce budeme vycházet z první definice, která logicky s tématem práce souvisí. Stejně chápe termín ilustrace i Antonín Matějček (1889–1950), kritik a historik umění první poloviny 20. století, který v úvodu své knihy Ilustrace z roku 1931 vyzdvihuje právě ilustraci knižní: „Jakkoli jest ilustrací každý projev, jenž podporuje výtvarnými prostředky sdílnost psaného slova, přece jest ilustrací v užším smyslu slova jen ten malířský projev, jenž se úzce připíná k dílu literárnímu.“35 Ilustraci definuje jako „každý výtvarný projev, jenž doprovází myšlenku literární, ať vědeckou, ať uměleckou, a jenž posiluje názor a představu čtenáře prostředky, jež psanému slovu nejsou dány“. Definici pak dále rozvádí: „Ilustrace je uměleckým projevem inspirovaným sice dílem literárním, avšak ve vztahu k němu projevem umělecky svébytným a jemu rovnocenným.“36

2.2 Specifika ilustrace pro děti K označení ilustrací pro dětské recipienty je i v odborné literatuře poměrně často užíván termín dětská ilustrace. Tento výraz je však z hlediska významového utváření v českém jazyce nepřesný. Vhodnější je užití spojení ilustrace pro děti nebo ilustrace knih pro děti. Stejně jako nelze zaměnit z pohledu teorie literatury termíny literatura

KLIMEŠ, Lumír. Slovník cizích slov. 3. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1985, s. 279. MATĚJČEK, Antonín. Ilustrace, 1. vyd. Praha: Nakladatelství Jan Štencl, 1931, s. 7. 36 MATĚJČEK 1931, s. 7. 34 35

15

(kniha) pro děti a termín dětská literatura (kniha), nelze nahradit ilustraci pro děti spojením dětská ilustrace.37 Ilustrace pro děti nebyla dlouhou dobu v českém prostředí předmětem zkoumání teoretiků a ani historiků umění, proto nebyly dějiny české ilustrace pro děti dosud podrobně zmapovány. V druhé polovině minulého století se ilustrací dětských knih zabýval František Holešovský (1904–1985), teoretik estetické výchovy a ilustrace knih pro děti, který se kromě knižní ilustrace věnoval i ilustraci v časopisech a uměleckonaučných publikacích a učebnicích (zejména v čítankách a slabikářích).38 Na Holešovského práce navázala Blanka Stehlíková (*1933), která z jeho obsáhlého díla čerpá a navazuje na něj. Díla dvou výše jmenovaných teoretiků je nutné, vzhledem k době jejich vzniku, studovat kritickým pohledem. Ačkoliv však Holešovský nepatřil k odpůrcům socialismu, a zejména jeho estetiky a kulturní politiky, základní principy jeho práce jsou platné i dnes a jeho zdokumentování české ilustrace pro děti a mládež je obdivuhodné.39 Význam ilustrace Holešovský spatřoval nejen v posílení prožitku literárního díla ve spojení s dalším typem umění, ale i v probouzení zájmu o umění výtvarné (tedy ve spojení s estetickou výchovou).40 Věnoval se také ilustracím pohádek. V této oblasti hovoří o dvojím možném přístupu ilustrátora. Realistické pojetí ilustrace zvýrazňuje lidové prostředí – konkrétní krajinu, idealistické pojetí zachovává pouze minimálně skutečné prvky, opírá se o fantazii a vytváří neskutečný pohled na přírodu i společnost.41 Při hodnocení ilustrace však nelze hodnotit jen její pojetí, je třeba se zaměřit na postavu hlavního hrdiny, zda zosobňuje obsah a ideu pohádky, dále na vhodnost výběru zobrazených scén, výtvarnou techniku a zařazení ilustrace do textu.42 To souvisí i s chápáním knihy pro děti jako celku. Jde o jednotu slova a obrazu, formu jejich spojení, celkovou architekturu knihy a její grafickou úpravu.43

CHALOUPKA, Otakar a Vladimír NEZKUSIL. Vybrané kapitoly z teorie dětské literatury I. 1. vyd. Praha: Albatros, 1973, s. 100. 38 HOLEŠOVSKÝ, František. Naše ilustrace pro děti. 1. vyd. Praha: SNDK, 1960b, s. 7. 39 REISSNER, Martin. In HORÁČEK, Radek, et al. Fenomén kniha: výtvarná výchova a umění knihy = Phenomenon: the book. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2008, s. 42. ISBN 978-80-210-4727-3. 40 HOLEŠOVSKÝ 1960b, s. 10. 41 HOLEŠOVSKÝ, František. Čeští ilustrátoři pohádek pro děti: (pohled z ptačí perspektivy). Praha: SNDK, 1960a, s. 161. 42 HOLEŠOVSKÝ 1960a, s. 171. 43 HOLEŠOVSKÝ, František. Glosy k vývoji české ilustrace pro děti. 1. vyd. Praha: Albatros, 1982, s. 7. 37

16

Teorie ilustrace pro děti by podle Holešovského měla být založena na třech základních principech. První z nich je propojení práce umělce a očekávané dětské percepce, dále propojení ilustrace a textu a nakonec propojení teorie umění s dalšími společenskými vědami, jako jsou psychologie, sociologie a pedagogika.44 Dnes už je ilustrace považována za nedílnou součást výtvarného umění: „Je to svébytný umělecký projev, jehož význam vychází z autenticity, promyšlenosti, zkušenosti, vědomí souvztažností s textovou bází, z kreativnosti a novátorství, ovšem též z řemeslné zakotvenosti toho kterého autora.“45 Ilustrace má dominantní postavení především v literatuře pro nejmenší čtenáře, která se vyznačuje specifickými rysy nejen v obsahu textu, ale i v rovině typografické. Specifika percepce dětského čtenáře zohledňuje nejvýrazněji právě ilustrace.46

2.3 Vývoj české ilustrace pro děti s akcentem na ilustrovaná vydání Karafiátových Broučků Historie ilustrované knihy je kratší, než bychom očekávali. Ačkoliv dnes ilustrované knihy považujeme za samozřejmou součást naší kultury spojenou s dějinami, vzdělaností, dobovými myšlenkovými proudy a vývojem výtvarného umění, umělecká ilustrace se u nás rozvíjela teprve od počátku 20. století.47 Začátek moderní české knihy pro děti je spojen právě s Broučky Jana Karafiáta. Jejich čtvrté vydání z roku 1902 s ilustracemi Vojtěcha Preissiga (1873–1944) bylo vůbec první komplexně výtvarně zpracovanou knihou pro děti.48, 49 Také další ilustrovaná vydání Karafiátova příběhu vycházela v kontextu s tehdejšími výtvarnými přístupy. Broučky často zpracovaly i přední ilustrátorské osobnosti své doby. Vzhledem k tomu, že kniha vycházela již od počátku 20. století, různá vydání reflektují nejen jednotlivé ilustrátorské přístupy, ale také vývoj české ilustrace pro děti jako takové.

HOLEŠOVSKÝ, František. Ilustrace pro děti: tradice, vztahy, objevy. 1. vyd. Praha: Albatros, 1977, s. 8. REISSNER 2008, s. 20. 46 REISSNER 2008, s. 43. 47 STEHLÍKOVÁ, Blanka. Příběh české ilustrované dětské knihy 1900–2000. 1. vyd. Písek: Sladovna Písek, 2010, s. 3. ISBN 978-80-254-8249-0. 48 STEHLÍKOVÁ, VESELÝ 1986, s. 10. 49 více v kapitole 3.1 44 45

17

2.3.1 První české ilustrace pro děti Počátky české ilustrace pro děti bývají spojovány s dílem Jana Amose Komenského (1592–1670) Orbis Pictus (1658), kde je propojen text s obrazovým doprovodem. Přestože dílo českého autora bylo rozšířeno po celé Evropě, česky bylo vydáno z náboženských důvodů až o více než dvě stě let později.50 Ilustrace v knihách pro děti se na českém území začaly objevovat na počátku 19. století. V období národního obrození měla literatura podobu levných sešitových vydání nebo byla didakticky zaměřená. Pro uměleckou ilustraci nebyl příliš prostor.51 Až do poloviny století se ilustrace v knihách objevovaly spíše výjimečně. Základem lidového, často kýčovitého pojetí ilustrace byly barvotiskové jarmareční obrázky. Mezi umělce, jejichž díla se objevovala od poloviny 19. století, patří např. Gustav Jaroslav Schulz (1846–1903), ilustrátor děl Františka Douchy (1810–1884), Karel Ladislav Thuma (1853–1915), jehož grafické obrazy obohatily žádané verše Václava Kovaříka Humoru kvítky pro hodné dítky. Básně Karla Václava Raise (1859–1926) a díla Václava Beneše Třebízského (1849 – 1884) zdobily ilustrace Viktora Olivy (1861–1928).52 Proměna této oblasti výtvarného umění přišla až na přelomu století. Poprvé se objevují výrazné osobnosti výtvarníků – ilustrátorů. Mikoláš Aleš (1852–1913) položil základy české národní ilustraci. Mezi jeho práce patří třeba ilustrace knih Aloise Jiráska.

2.3.2 Začátky moderní české knihy pro děti Začátek 20. století přinesl nový pohled na knihu. Okruh umělců a estetiků se začal zabývat knihou jako svébytným estetickým celkem. Podle obsahu knihy měl být zvolen formát, vhodný papír i písmo. Nový přístup se promítl i do tvorby knih pro děti a mládež. Hnutí za krásnou knihu, které se právě celistvým pojetím knih zabývalo, se podílelo na vydání Mrštíkovy Pohádky máje (1897), kterou graficky zpracovala Zdenka Braunová (1858– 1934). Ilustrace byla chápána jako výtvarná interpretace texu, důraz byl však kladen i na originalitu autorského přístupu.53

50 STEHLÍKOVÁ, Blanka a Marian VESELÝ.

knihy pro mládež, 1986, s. 7. 51 STEHLÍKOVÁ, VESELÝ 1986, s. 7. 52 REISNER 2008, s. 43–44. 53 STEHLÍKOVÁ, VESELÝ 1986, s. 10.

Ilustrace v české knize pro děti. 1. vyd. Praha: Společnost přátel

18

Prvenství mezi takto komplexně zpracovanými knihami pro děti mají právě Karafiátovi Broučci. Jejich v pořadí čtvrtého, ale prvního ilustrovaného vydání (1902) se ujal secesní umělec a jeden ze zakladatelů soudobé knižní kultury Vojtěch Preissig.54, 55 Zajímavým uměleckým počinem a vůbec přihlášením se významných umělců k ilustraci pro děti bylo také v roce 1902 Spolkem výtvarných umělců Mánes vydání obrazové publikace určené dětem s názvem Sníh. Kromě ilustrátorů Mikoláše Alše a Artuše Scheinera (1863– 1938) se na jejím vydání podíleli např. František Kupka, Ladislav Šaloun nebo Jan Kotěra.56 Většina ilustrátorů se věnovala pohádkovým tématům. Kromě Preissiga můžeme zmínit např. Hanuše Schwaigra (1854–1912), Jaroslava Panušku (1872–1958), Adolfa Kašpara (1877–1934) a jeho ilustrace k Babičce Boženy Němcové z roku 1903 a nástupce Preissiga Richarda Laudu (1873–1929).57 Do ilustrací se promítly aktuální umělecké směry: Secese, symbolismus a realismus. Tyto tendence určovaly směr české ilustrace pro děti ještě na začátku 20. let.58

STEHLÍKOVÁ, VESELÝ 1986, s. 10. více v kapitole 3.1 56 HOLEŠOVSKÝ 1982, s. 11. 57 HOLEŠOVSKÝ 1982, s. 15–26. 58 STEHLÍKOVÁ, VESELÝ 1986, s. 17. 54 55

19

K symbolistům se řadil i Rudolf Adámek (1882–1953), jehož veselé až groteskní ilustrace měly v této době svoje obdivovatele. Ještě před první světovou válkou vyšlo první vydání Broučků s barevnými ilustracemi, které vytvořil právě Adámek. Gustav Jaroš vyzdvihoval Adámkovu antropomorfizaci a lehce humorné pojetí, které v ilustracích jiných autorů budeme těžko hledat. Tomuto vydání se však nedostalo velké obliby.59

Obr. 1: Barevná ilustrace Rudolfa Adámka (1912)

Obr. 2: Brouček fouká do komína – ilustrace Rudolfa Adámka (1912)

2.3.3 Ilustrace autorských pohádek v období první republiky Vznik republiky měl vliv na oživení kulturního života a ediční činnosti. Ilustracím knih pro děti se začaly věnovat i významné umělecké osobnosti, které se orientovaly přímo na dětského čtenáře. První z nich byl Josef Lada (1887–1957), jehož díla vycházela již před válkou. Nejmenším čtenářům se věnoval i Josef Čapek (1887–1945), který měl stejně podmanivý a ještě jednodušší výtvarný rukopis.60 Brzy po válce vyšlo další vydání Broučků s barevnými celostránkovými ilustracemi a menšími perokresbami Josefa Weniga (1885–1939). Lehce karikující celostránkové barevné ilustrace v kontextu menších černobílých perokreseb si získaly velkou oblibu, o které svědčí i časté reedice.61, 62 BROŽOVÁ 2011, s. 65. REISSNER 2008, s. 47. 61 BROŽOVÁ 2011, s. 65. 62 více v kapitole 3.2 59 60

20

Kromě lidových říkadel a klasických pohádek se ve 30. letech začaly stále více objevovat pohádky autorské. Tvorbě pro nejmenší děti se kromě Lady a Čapka věnoval také Ondřej Sekora (1899–1967). Jeho slavná kniha Ferda Mravenec poprvé vyšla v roce 1936. O čtyři roky později byli vydáni také Broučci s jeho typickými ilustracemi (Praha: Josef Hokr, 1940).

Obr. 3: Obálka knihy – ilustrace Ondřeje Sekory (1940)

V meziválečném období se začaly v literatuře pro děti a mládež vyčleňovat také další žánry a pro umělce se tak naskytly nové možnosti. Umělci vstupovali do literatury vědecké a uměleckonaučné, která vzdělává a zároveň si udržuje vysokou literární hodnotu. Do povědomí se dostal Karel Svolinský (1896–1986) svými ilustracemi rostlin a ptáků. Archeologické rekonstrukce, dobrodružná literatura a především kniha Eduarda Štorcha Lovci mamutů proslavily Zdeňka Buriana (1905–1981).63 Zdokonalení reprodukčních technik pomohlo proniknout do knih fotografii, koláži a fotomontáži. Ty se však objevovaly především v publikacích pro dospělé. Knihy pro děti byly typické svou barevností.64

63 64

STEHLÍKOVÁ, VESELÝ 1986, s. 21–23. STEHLÍKOVÁ, VESELÝ 1986, s. 26.

21

Barvami zaujme dekorativní vydání Broučků s ilustracemi pedagoga, spisovatele a ilustrátora Rudolfa Matese (1881–1966) z roku 1928 (Praha: Alois Hynek). Jasné, teplé barvy, barevné rámování stránek i menší formát knihy se snažily přiblížit k dětskému čtenáři. Dětské postavy s hmyzími prvky (tykadla, krovky, horní končetiny) v slamácích a pruhovaných kalhotách zasazené do květinového pozadí však odkazují spíše na secesní produkci z přelomu 19. a 20. století.65 S Matesovými kresbami vyšla také o dva roky později Broučkova pozůstalost (Praha: Alois Hynek, 1930).

Obr. 4: Barevná ilustrace Rudolfa Matese (1928)

Obr. 5: Obálka knihy – Broučkova pozůstalost s ilustracemi Rudolfa Matese (1930) 65

BROŽOVÁ 2011, s. 65–66.

22

Ve 30. letech byli Broučci již považování za klasický nadčasový text. Tomu odpovídala i jejich další výtvarná zpracování odkazující k dobovému uměleckému projevu. Během dekády 30. let vyšli Broučci s novými ilustracemi čtyřikrát. Za zmínku stojí výtvarné pojetí textilní výtvarnice Aloisie Halaburtové (Louny: Edvard Fastr, 1930). Postavy broučků doplněné plošnými florálními motivy jsou často až nepřirozeně strnulé.66

Obr. 6: Obálka knihy – ilustrace Aloisie Halaburtové (1930)

Obr. 7: Zasazení ilustrace do textu – ilustrace Aloisie Halaburtové (1930)

66

BROŽOVÁ 2011, s. 66.

23

Dobu svého vzniku věrně odráží ilustrace Václava Náhlíčka (1884–1948) z roku 1933 (Praha: Vojtěch Šeba). Broučky oblékl do oblečení různých sociálních vrstev. Brožová dokonce popisuje „koketku Verunku, jako by vystoupila z dobových žižkovských ulic“.67 Hmyzí hrdinové svítí na cestu příručními plochými elektrickými svítilnami a Broučkova bekovka a pumpky odkazují na tehdejší dobrodružné romány pro chlapce.

Obr. 8: Brouček s Verunkou – ilustrace Václava Náhlíčka (1933)

2.3.4 Národní tematika v literatuře a ilustraci během válečných let Během těžkých období okupace a druhé světové války hledali Češi oporu v historii. Postupně se ztrácely veselé kresby typické pro předchozí období. Vycházely především pohádkové soubory odrážející lidovou a národní tradici. Vyšlo mnoho knih, na nichž se výtvarně podíleli např. Karel Svolinský (1896–1986), Cyril Bouda (1901–1984), Adolf Zábranský (1909–1981), Antonín Strnadel (1910–1975) a Jiří Trnka (1912–1969), kteří se věnovali především tvorbě pro děti.68 Oblíbenost národní tematiky a pohádek se projevila také ve vydávání Broučků v období nacistické okupace. Karafiátovo dílo, již hluboce zakořeněné v české kultuře, vyšlo mezi lety 1939–1945 sedmnáctkrát, z toho minimálně jedenáctkrát s novými ilustracemi.

67

BROŽOVÁ 2011, s. 66. VESELÝ 1986, s. 30.

68 STEHLÍKOVÁ,

24

V mnohých z nich se projevilo vlastenectví. Broučci Jaroslava Vodrážky (Praha: Kalich, 1940) a Miroslava Slunéčka (Praha: Jan Kobes, 1941) jsou oděni v národních krojích.69

Obr. 9: Obálka knihy – ilustrace Jaroslava Vodrážky (1940)

Obr. 10: Obálka knihy – ilustrace Miroslava Slunéčka (1941)

Venkovské prostředí se promítlo do ilustrací Marie Fischerové-Kvěchové (1892–1984) z roku 1942 (Praha: Edvard Fastr). K českému kulturnímu dědictví odkazuje např. prostřednictvím Janinky, která jako by kopírovala postavu Babičky, jak ji pojal Adolf Kašpar.70

Obr. 11: Janinka s Broučkem – ilustrace Marie Fischerové-Kvěchové (1942) 69 STEHLÍKOVÁ, 70

VESELÝ 1986, s. 77. BROŽOVÁ 2011, s. 127.

25

Venkovské interiéry jsou typické také pro Trnkovo první velmi úspěšné zpracování Karafiátova příběhu z roku 1940 (Praha: Jan Otto).71Dobu svého vzniku odráží grafiky Josefa Burjánka (Červený Kostelec: Josef Doležal, 1941) v nichž je patrný žánrový sociální motiv z dělnické periferie,72 viditelný zejména na oděvech broučků.

Obr. 12: Ilustrace Josefa Burjánka (1941)

Obr. 13: Celostránková ilustrace Josefa Burjánka (1941)

K méně tradičním patří již zmíněné vydání s obrázky Ondřeje Sekory (Praha: Josef Hokr, 1940) s jeho typickým pojetím hmyzích hrdinů, které místy až ironizuje Karafiátův text.

71 72

více v kapitole 3.3 BROŽOVÁ 2011, s. 77.

26

Ještě menší míru antropomorfizace použil Alois Morávek (Praha: Školní nakladatelství pro Čechy a Moravu, 1942). Broučkům ponechal zcela hmyzí podobu a soustředil se spíše na jejich zasazení do okolního prostředí.

Obr. 14: Celostránková ilustrace Aloise Morávka (1940)

2.3.5 Ilustrace v druhé polovině 20. století Po skončení války se práce ilustrátorů částečně změnila. Se snahou nového režimu usměrnit výchovu nejmladší generace přestala být dětská kniha výsadou nadšených soukromých vydavatelů. Nakladatelství byla zestátněna a vznikla specializovaná pracoviště. Nejprve v roce 1945 nakladatelství Mladá Fronta a o něco později Státní nakladatelství dětské knihy (SNDK, 1949), později přejmenované na Albatros.73 Ačkoliv konec padesátých let je spojen s různými kulturněpolitickými tlaky, pro dětskou knihu bylo následující desetiletí mimořádně plodné. V této době už fungoval princip výrazové i obsahové uměřenosti, který bral zřetel na vývojové etapy dítěte. Mimořádný rozmach ilustrační i typografické tvorby tohoto období se už později nikdy nezopakoval. Kromě pokračování rozvoje národní tradice se prosazovali i noví autoři s odlišným výtvarným rukopisem (např. M. Hanák, J. Krásl, Z. Brdlík).74 Do počátku 90. let se objevilo ještě několik výraznějších osobností z řad výtvarníků. Můžeme jmenovat Karla Svolinského (1896–1986) či Antonína Strnadela (1910–1975)

73 74

BROŽOVÁ 2011, s. 30. REISSNER 2008, s. 48.

27

opírající se o folklórní prvky, Kamila Lhotáka (1912–1990), Petra Dillingera (1899– 1954), Radka Pilaře (1931–1994), Otu Janečka (1919–1996).75 Nejvýraznější osobností své doby byl bezpochyby Jiří Trnka (1912–1969). První český nositel Ceny Hanse Christiana Andersena76, jehož jedinečný výtvarný rukopis vytvořený propojením animovaného filmu, loutkového divadla a klasické ilustrátorské práce, je znám především svými obrázky ke knihám Františka Hrubína a Andersenovým Pohádkám (1957), které mu přinesly světové uznání. Jeho pojetí Broučků z roku 1968 patří mezi vůbec nejoblíbenější.77, 78 Karafiátův text od skončení války až do roku 1989 vyšel asi jen pětkrát (pokud nepočítáme ruský upravený překlad komunistického ideologa Arnošta Kolmana z roku 1947). Po válce vydalo nakladatelství Kalich knihu s ilustracemi Vladimíra Maisnera zobrazujícími nad broučky ochranou Boží ruku (1946).

Obr. 15: Obálka knihy – ilustrace Vladimíra Maisnera (1946)

REISSNER 2008, s. 52–53. Prestižní mezinárodní ocenění v oblasti knižní tvorby pro děti. Ve dvou kategoriích (spisovatelé a ilustrátoři) ji uděluje Mezinárodní sdružení pro dětskou knihu (IBBY). 77 REISSNER 2008, s. 52. 78 více v kapitole 3.3 75 76

28

Po komunistickém převratu byl Karafiátův text na dlouhých sedmnáct let zakázán. Hlad po Karafiátově textu neutišila ani vydání s novými Trnkovými obrázky v letech 1967 (Brno: Blok), 1968 a 1971 (Praha: SNDK) a velký náklad Albatrosu (70 tisíc výtisků) z roku 1970 s ilustracemi Vojtěcha Preissiga. Karafiátova kniha mohla pak znovu vyjít až po sametové revoluci.

2.3.6 Ilustrace na přelomu tisíciletí Reflektovat proměny české ilustrace pro děti v posledních pětadvaceti letech není obtížné jen z toho důvodu, že jde o nedávnou historii, a čas ještě neprověřil kvalitu jednotlivých děl, ale především proto, že po roce 1989 byla situace na knižním trhu poměrně nepřehledná. Nová či obnovená nakladatelství chrlila na trh obrovské množství knih a kromě řady reedic se v této situaci nebývale dařilo i knižnímu braku. Situace se postupně zklidňovala od poloviny poslední dekády minulého století, kdy se přesycený trh začal znovu obracet k hodnotnějším dílům a literární ocenění Zlatá stuha začalo vyzdvihovat kvalitní tituly původní i překladové. Na přelomu tisíciletí vznikla nová nakladatelství snažící se o vydávání kvalitních knih pomocí promyšlené dramaturgie edičních řad.79 Z uměleckých osobností

věnujících se

ilustraci

můžeme

jmenovat

několik

nejvýznamnějších. Po roce 1980 pokračovala kontinuálně ve svém díle Daisy Mrázková (*1923), s citlivým výtvarným názorem přichází Vlasta Baránková (*1943), jejíž originální zpracování Broučků vyšlo v roce 2008 s vystřihovánkou divadélka.80 Dále se rozvíjela tvorba Adolfa Borna (*1930) třeba v Nepilově knize Pět báječných strýčků (1999), dále díla Karla Franty (*1928) či Jiřího Fixla (*1950), Zdeňka Smetany (1925–2016), Zdeňka Milera (1921–2011) a Heleny Zmatlíkové (1923–2005). Mezi autory, kteří pronikli za hranice naší země, patří Květa Pacovská (*1928), jež získala roku 1992 Andersenovu medaili. Humor v dětské knize představují ilustrace Stanislava Holého (1943–1998) nebo Gabriela Filcíka (*1946).81 Velmi oceňované jsou autorské obrázkové knihy

REISSNER 2008, s. 55. více v kapitole 3.4 81 REISSNER 2008, s. 56–57. 79 80

29

(bilderbuchy) Petra Síse (*1949) žijícího v New Yorku, Renáty Fučíkové (*1964), Petra Nikla (*1960) nebo Pavla Čecha (*1968). Ve velkém množství současné knižní produkce mají stále své místo také pohádky a příběhy patřící do zlatého fondu české a světové literatury, které stále přitahují další výtvarníky. Karafiátovi Broučci s novými ilustracemi vyšli od roku 2000 minimálně jedenáctkrát. Umělci se nebojí ani k těmto tradičním textům vytvářet módní ilustrace s použitím nových technologií. Příkladem za všechny jsou 3D Broučci s prvky komiksu Aleše Čumy (Brno: Jota, 2011).

Obr. 16: Zasazení ilustrací do textu – ilustrace Aleše Čumy (2011)

30

3 Proměna ilustrací Broučků na příkladu tvorby vybraných umělců Proměna ilustrací knihy Broučci od prvního ilustrovaného vydání až do současnosti je částečně zachycena již v předchozí kapitole v kontextu vývoje české knižní ilustrace pro děti. Změny v uměleckém přístupu ke Karafiátovu textu však nejlépe ukazuje podrobnější popis díla vybraných ilustrátorů, jejichž ilustrace Broučků odrážejí nejen jejich jedinečný autorský přístup, ale i dobové ilustrátorské tendence a pohled na Karafiátovo dílo. Následující text sleduje tvorbu čtyř vybraných ilustrátorů a jejich pojetí Broučků. Prvním z nich je grafik, typograf a ilustrátor Vojtěch Preissig, autor prvního ilustrovaného vydání z roku 1902, jenž odráží tehdejší celostní pohled na knižní tvorbu pro děti. Dalším vybraným umělcem je Josef Wenig, ilustrátor a scénograf reprezentující období první republiky a tehdejší umělecké smýšlení. S jeho ilustracemi byla kniha nejčastěji vydávání především v první polovině 20. století. Broučci všestranně nadaného umělce Jiřího Trnky z roku 1968 jsou dnes nejoblíbenějším a zároveň nejvíce oceňovaným vydáním. Karafiátovu pohádku ilustroval poprvé již v roce 1940. Na jeho dvojím zpracování Broučků můžeme sledovat nejen jeho umělecký vývoj, ale i proměnu české ilustrace od 40. do 60. let. Poslední vybranou ilustrátorkou je současná výtvarnice Vlasta Baránková, které se věnuje především tvorbě pro děti. Její ilustrace si získávají oblibu nejen u dětí, ale i u dospělých čtenářů.

3.1 Vojtěch Preissig Vojtěch Preissig (1873 Světec u Bíliny – 1944 Dachau) patří mezi české umělce první poloviny 20. století, jejichž umělecká aktivita byla oceněna i v zahraničí. Kromě výtvarné invence a řemeslné dokonalosti vynikl pedagogickou činností a aktivním nasazením v protirakouském i protinacistickém odboji během světových válek, které se mu nakonec stalo osudným82. Preissig se věnoval především grafickému designu, zejména knižní tvorbě, typografii, tvorbě plakátů a dalších tiskovin.

V roce 1940 byl zatčen a uvězněn za práci na odbojovém časopisu V boj, který vydával se svou dcerou Inkou Bernáškovou od roku 1939. Inka byla popravena roku 1942, Preissig zemřel v koncentračním táboře Dachau o dva roky později. 82

31

V českých zemích se jeho práce setkávala s nadšením, ale i nezájmem. Dlouhý pobyt v zahraničí (1898–1903 v Paříži, 1910–1931 ve Spojených státech) přinesl do jeho tvorby bezpochyby mnoho podnětů, které však v domácím prostředí často narážely na nepochopení.83 Výtvarné vzdělání získal na uměleckoprůmyslové škole v Praze u Emanuela Lišky a Bedřicha Ohmanna. V Paříži krátce pracoval v ateliéru Alfonse Muchy a dále se zdokonaloval v grafických technikách. Vliv secese je zřetelný právě na jeho tvorbě z přelomu století. Roku 1909 vydal teoretickou publikaci Barevný lept a barevná rytina, ve 20. letech vytvořil vlastní písmo, tzv. Preissigovu antikvu. Ke konci svého života se věnoval více abstraktní malbě.

3.1.1 Preissigovy knižní ilustrace Kromě časopisecké grafické činnosti a navrhování obálek tiskovin Preissig graficky upravil i několik knih, které doplnil také ilustracemi. Prvním ilustrátorským pokusem byly ještě v době studia v roce 1893 Havlíčkovy Tyrolské elegie vydané pod pseudonymem Jaroslav Orlov. Vycházel tehdy z deseti let starého časopiseckého vydání s Alšovými ilustracemi, které téměř obkreslil. Preissig však na rozdíl od Alše nedokázal tak dobře zachytit pohyb a plasticitu, více proto využíval dekorativní stylizaci a pracoval s plochou a barvou, což předznamenávalo jeho pozdější grafickou činnost.84

83 84

VLČKOVÁ, Lucie. Vojtěch Preissig 1. vyd. Řevnice: Arbor vitae, 2012, s. 11. ISBN 978-80-7467-031-2. VLČKOVÁ 2012, s. 20.

32

Kromě Broučků graficky upravil a ilustroval další knížku pro děti s názvem Byl jeden domeček (1904). Lidové dětské říkadlo pojal jako cyklický příběh. Šlo o vůbec první české umělecky zpracované leporelo.85 V celostránkových ilustracích s širokým rámováním s květinovým dekorem vytvořených technikou zinkového leptu se Preissig nedrží striktně znění říkadla, ale dále rozvíjí jeho fabuli (např. obrazem husopasky u potoka). Holešovský uvádí, že tyto Preissigovy obrázky vytvářely téměř tři desítky let výzdobu knižních koutků ve školách a jsou tak dobrým příkladem uměleckého díla pro děti té doby.86

Obr. 17: Byl jeden domeček – ukázka z leporela Vojtěcha Preissiga (1904)

Dalším Preissigovým ilustrátorským počinem doplňujícím díla významných českých literátů bylo první ilustrované vydání Bezručových Slezských písní Spolkem českých bibliofilů v roce 1909.

3.1.2 První ilustrované vydání Broučků První ilustrované vydání Broučků v roce 1902 mělo být velkou společenskou událostí. Šlo o jednu z prvních knih a vůbec první knihu pro děti, jež měla být pojata jako jednotný celek, kterému se měly podřídit ilustrace, vazba a celková úprava a kde se „měly slovo i obraz vzájemně doplňovat a posilovat“87. Je zajímavé, že tato práce byla

STEHLÍKOVÁ 2010, s. 17. HOLEŠOVSKÝ 1982, s. 25–26. 87 BROŽOVÁ 2011, s. 62. 85 86

33

svěřena právě tak mladému výtvarníkovi žijícímu v zahraničí, jehož práce na Karafiátově knize byla prvním větším počinem v knižní tvorbě.88 Stránky s textem jsou orámovány tenkou černou linkou, která je navíc nahoře a dole zdobena pásy se stylizovanými květinovými motivy na každé další dvoustraně rozdílnými. Na začátcích kapitol je v horním pásu zakomponován figurální výjev – antropomorfizované postavy broučků s velkýma černýma očima, tykadly a krovkami a hmyzími končetinami. Zde se snažil Preissig vyjít ze své dosavadní zkušenosti při práci s tiskovinami, jeho záměrem bylo neodpoutávat čtenářovu pozornost od textu.89 Květinové motivy vychází ze secesní ornamentiky, celek je dotvářen výběrem vhodného typu písma.90 V knize dále najdeme na samostatných stranách černobílé ilustrované výjevy ze života broučků, kde autor využil různé odstíny šedi.

Obr. 18: Zasazení ilustrací do textu – ilustrace Vojtěcha Preissiga (1902)

VLČKOVÁ 2012, s. 26. VLČKOVÁ 2012, s. 26. 90 BROŽOVÁ 2011, s. 63. 88 89

34

Obr. 19: Ukázka orámování textu – ilustrace Vojtěcha Preissiga (1902)

Obr. 20: Celostránková ilustrace Vojtěcha Preissiga (1902)

Ačkoliv v Preissigově monografii je uvedeno, že „kniha zaznamenala velmi kladné přijetí, a to nejen v komunitě umělecké, ale i pedagogické, kde byla řazena k nejlepším knihám pro mládež“91, v dobovém tisku najdeme názory často protichůdné. V roce vydání knihy Moderní revue popisuje Preissigovy ornamentace jako „příliš komplikované“ a „bez osobního charakteru“.92 Naproti tomu recenze v Máji hodnotí

VLČKOVÁ 2012, s. 26. CYRIAK, Hubert. Ilustrovaná díla. Moderní revue: pro literaturu, umění a život. Praha: Arnošt Procházka, 1903, roč. 10, č. 14, s. 175. 91 92

35

„výzdoby dekorační“ jako „rozkošné a velmi rozmanité“, které „promluví dojista teple k dětskému srdci“.93 Jednoznačně kladně reagují také Rozhledy, v nichž recenzent poukazuje na proslulost Preissigových rostlinných ornamentů v užitém umění, zejména na tapetách. Přírodní motivy „ve své sladěnosti a lineární eleganci, třebas někdy až příliš geometrické, svědčí dobře o tom, jak může umělec prožíti a pak vysloviti charakter a tón knihy, již doprovází“.94 Podobně rozporuplné reakce vyvolaly i samotné polidštěné postavy broučků. V Moderní revue jsou sice oceněny umělecké kvality Preissigových kreseb, ale postavy broučků jsou hodnoceny spíše kriticky: „Svými okatými, neměnnými tvářemi působí poněkud jednotvárně a bezvýrazně.“95 Podobnou reakci přináší i Máj: „Obrázky k textu jsou milé, ale nebylo by lépe nedávat Broučkům podoby lidské s těma lidem nepřirozenýma očima, a raději duševní, zrovna lidskou náladu vykouzlit takovému broučku do tváře?“96 Ve Sborníku k 50. jubilejnímu vydání Broučků vzpomíná na své zklamání z prvního pokusu o ilustraci knihy Kozák: „Ilustrátor ztroskotával na marném úsilí zdůrazniti hmyzí zvláštnosti u broučků, kterým je pod tenkou hmyzí slupkou autorem vdechnut právě co nejzávažnější obsah mravně lidský.“97 Na rozdíl od úvahy z Máje poukazuje dále na fakt, že „každá snaha znázorňovati směs dvou tak různých ústrojenství je tím pravděpodobněji vydána nezdaru, čím více se napodobí tvary brouka a naopak tím spíše se může zdařiti, jsou-li tyto tvary naznačeny co nejjemněji“.98 Své tvrzení dále dokládá na příkladech dalších výtvarných pojetí Broučků a poukazuje na fungování Karafiátových hrdinů v hmyzí podobě pouze v případě Sekorových karikatur.99 V opozici proti předešlým recenzím kritizujícím neživotnost figur hodnotí o mnoho let později Holešovský s pochvalou, že Preissig „kupodivu životně řeší obtížný výtvarný

HERITES, František. Broučci. Máj. Praha: Nakladatelské družstvo Máje, 1902, roč. 9, č. 1, s. 128. DOMORÁZEK, Karel. Broučci. Rozhledy: revue umělecká, sociální a politická. 1902, roč. 14, č. 12, s. 1353–1354. 95 CYRIAK 1903, s. 175. 96 HERITES 1902, s. 128. 97 KOZÁK, Bohumír. In BALCAR, Lubomír, et al. Nad Karafiátovými Broučky: Sborník k 50. jubilejnímu vydání Broučků. Praha: Synodní rada českobratrské církve evangelické, 1941, s. 118. 98 KOZÁK in BALCAR 1941, s. 117. 99 KOZÁK in BALCAR 1941, s. 117 93 94

36

problém spojení lidských a broučích znaků… přesouvá život broučků do snové říše dětské fantazie, jako by vytvářel nové fantazijní fabule“.100 Současný a nový pohled na více než sto deset let staré vydání přináší Brožová, která označuje jako „morbidní“ spojení černošedých Preissigových celostránkových ilustrací s povahou poslušných broučků, kteří jako loutky čekají na svůj osud.101 I přes nejednoznačné přijetí knihy hráli Broučci v celkovém kontextu Preissigova díla významnou úlohu. Při tvorbě vycházel z dobových požadavků a své zkušenosti s ilustrací knih pro děti později zúročil při práci na úspěšném leporelu Byl jeden domeček. Knihu Broučci s Preissigovými ilustracemi vydalo ještě několikrát, stejně jako poprvé, nakladatelství Dědictví Komenského v letech 1907, 1920, 1923 a 1927. Roku 1970 je vydal také Albatros. Rozporuplné přijetí Preissigova pojetí ovlivnilo další ilustrované vydání knihy, které bylo svěřeno do rukou zkušeného ilustrátora Rudolfa Adámka (1882–1953), jehož Broučci vyšli v roce 1912 už v barevném provedení. Tento nakladatelský počin však nevzbudil větší čtenářský ohlas. Ilustrovaní Broučci tak zažili úspěch až s ilustracemi Josefa Weniga.

3.2 Josef Wenig Josef Wenig (1885–1939), významný český jevištní výtvarník období první republiky, se narodil ve Staňkově u Horšovského Týna v západních Čechách. Stejně jako Preissig studoval v Praze na uměleckoprůmyslové škole u profesora Emanuela Lišky a poté pokračoval na Akademii výtvarných umění, kterou úspěšně ukončil v roce 1905. Od roku

1907

působil

jako

jevištní

výtvarník

v nově

založeném

Divadle

na Vinohradech, kam se dostal díky svému strýci, bývalému režisérovi a prvnímu řediteli (1883–1899) Národního divadla Františku Adolfovi Šubertovi. Spolupracoval i s mnoha dalšími pražskými divadly, v letech 1918–1922 se podílel i na tvorbě scény Národního divadla. Od roku 1922 byl v Divadle na Vinohradech šéfem výpravy. Kromě scény tvořil také kostýmní návrhy a divadelní plakáty.102

HOLEŠOVSKÝ 1982, s. 26. BROŽOVÁ 2011, s. 64. 102 Josef Wenig. Národní divadlo [online]. [cit. 2016-03-09]. Dostupné z: http://archiv.narodnidivadlo.cz/default.aspx?jz=cs&dk=Umelec.aspx&ju=4163 100 101

37

3.2.1 Wenig jako knižní ilustrátor Wenigovy první knižní a časopisecké ilustrace vyšly roku 1902. Na začátku století utvářel podobu české knihy pro děti, později vešel do povědomí výtvarným pojetím jevištní dekorace a kostýmů.103 Podle J. Wittlichové, kurátorky a historičky umění, která se podílela na přípravě výstavy konané ke stoletému výročí narození Josefa Weniga, měl ilustrátor k pohádce velmi blízko. Ačkoliv se v jeho třech letech přestěhoval do Prahy, vzpomínky na chodská vyprávění z rodného kraje byly velmi silné. Také ho ovlivnilo spojení s pražským divadelním světem, které mu zprostředkoval strýc, u něhož bydlel.104 První Wenigovy ilustrace, které vytvořil ještě jako student uměleckoprůmyslové školy, doprovázely texty jeho bratra Adolfa. V roce 1902 vyšla v časopise Malý čtenář Adolfova pohádka doprovázená jednoduchou lineární perokresbou. V témže roce byla vydána kniha s názvem Pohádky (Praha: B. Kočí). Tato kniha se dostala do popředí knižní produkce a započala dlouholetou bratrskou spolupráci. Stejně jako Preissig v Broučcích vydaných ve stejném roce se i Wenig snažil o výtvarně jednotnou koncepci knihy. Kromě českých výtvarníků měl vzory i v Anglii (W. Crane, R. Anning Bell), Rusku a Německu.105 I přesto, že se Wenig inspiroval zejména v zahraničí, měl cit pro českou lidovou poezii a pohádku. V dobové produkci vynikají zejména dvě knihy Adolfa Weniga – Čertoviny (Praha: F. Topič, 1907) a Zvířátka a loupežnicí (Praha: F. Topič, 1909), kde můžeme sledovat pozdně secesní geometrizující ornamentiku. Výtvarně vůbec nejnáročnější Wenigovou knihou je Kytka pověstí (Praha: F. Topič, 1911). Akvarelové ilustrace se zde podobají jeho scénografickým návrhům, kde bylo možné pozorovat jeho slohovou znalost. I ve 20. a 30. letech reagoval na stylové proměny, přesto nejvíce vycházel z pozdní secese. Svůj standard si udržovaly i jeho pozdější knižní ilustrace.106

WITTLICHOVÁ, Jana. Josef Wenig 1885-1939: ilustrace – scénografie. Praha: Středočeská galerie v Praze, 1985. 104 WITTLICHOVÁ 1985. 105 WITTLICHOVÁ 1985. 106 WITTLICHOVÁ 1985. 103

38

3.2.2 Wenigovi Broučci Stejně jako Preissig a mnoho dalších ilustrátorů té doby uchopil Wenig Broučky jako jednotný umělecký celek. Vycházel tak ostatně ze své předchozí ilustrátorské tvorby. Broučci s jeho ilustracemi vyšli u Aloise Hynka v Praze roku 1919, tedy v době, kdy už byly na světě jeho významnější ilustrátorské počiny. V knize můžeme pozorovat dva typy ilustrací. Barevné celostránkové obrázky humorně vykreslují klíčové momenty příběhu (např. Broučkův pád z postele) a jednoduché černobílé kresby odkazují k atmosféře čistoty a naivity celé pohádky. Brožová právě těmto dvěma odlišným rovinám autorského přístupu přisuzuje čtenářskou oblibu tohoto vydání a zdůvodňuje tak hojné reedice.107 Právě humorné scény především odlišují Wenigův přístup od pojetí Preissiga i Adámka.

Obr. 21: Celostránková ilustrace Josefa Weniga (1919)

107

Obr. 22: Perokresba Josefa Weniga (1919)

BROŽOVÁ 2011, s. 65.

39

Jediné, co na první pohled prozrazuje sounáležitost broučků s hmyzí říší, jsou krovky a tykadla. Broučci jsou jinak naprosto polidštěni a jsou oblečeni do biedermeierských krojů.108 Wenig byl tak prvním ilustrátorem, který dal broučkům zcela lidskou podobu, čímž inspiroval mnoho dalších umělců.

Obr. 23: Pojetí postav Josefa Weniga (1919)

Broučci s Wenigovými ilustracemi vyšli znovu u Aloise Hynka V Praze v letech 1930, 1933, 1937, 1939 a 1940. Zajímavostí je, že u prvních čtyř Hynkových vydání je jako ilustrátor mylně uveden Wenigův bratr Adolf.109 Další vydání s Wenigovým výtvarným doprovodem vycházela u Edvarda Fastra v Lounech a v Praze (1933, 1936, 1937, 1938 dvakrát, 1940 dvakrát, nejprve v Lounech a poté v Praze).110 Kozák uvádí, že Wenig se pro Fastra pokusil ilustrace pojmout nově se svižnějším rukopisem.111

KOZÁK in BALCAR 1941, s. 118. KOZÁK in BALCAR 1941, s. 118. 110 BALCAR, Lubomír, et al. Nad Karafiátovými Broučky: Sborník k 50. jubilejnímu vydání Broučků. Praha: Synodní rada českobratrské církve evangelické, 1941, s. 140–142. 111 KOZÁK in BALCAR, 1941, s. 118. 108 109

40

I po roce 1989 se Wenigovy obrázky dočkaly dalších reedic. Je to např. vydání z roku 1990 (Praha: TJ Bohemians) či z let 2009 a 2011 (Praha: XYZ). Tato vydání jsou však poněkud nešťastně upravená. Nakladatelství TJ Bohemians využilo pouze Wenigovy úvodní perokresby k jednotlivým kapitolám, které vzhledem k poměrně malému formátu knihy ztrácí svůj půvab. Nakladatelství XYZ kromě úvodních kreseb využilo i jednotlivé malé Wenigovy kresby (postavy broučků, užitné předměty a květiny). Řada z nich však byla pomocí počítačové techniky uměle dobarvena a půvab Wenigových kreseb se tak vytrácí.

Obr. 24: Vydání nakladatelství XYZ s upravenými ilustracemi Josefa Weniga (2009)

Obr. 25: Ilustrace Josefa Weniga ve vydání nakladatelství TJ Bohemians (1990)

41

3.3 Jiří Trnka Jiří Trnka (1912 Plzeň – 1969 Praha) byl výrazným představitelem českého moderního umění 20. století. Během svého života vytvořit dílo nejen velkého rozsahu, ale i kvality. V mnoha výtvarných oborech se dokázal zapsat mezi nejlepší. Začínal jako loutkař a kreslíř, pracoval na knižních ilustracích, později se věnoval malbě a scénografii divadelní i filmové. V 60. letech jeho tvorba vyvrcholila uměním sochařským a malířským. I přes nepřízeň doby dokázal proniknout do zahraničí, a to především jako autor loutkových filmů (např. Zvířátka a petrovští, 1946; Bajaja, 1950; Sen noci svatojánské, 1959; Ruka, 1965).112 Jeho celoživotní ilustrátorská tvorba a přínos byly oceněny na mezinárodní úrovni na sklonku jeho života v roce 1968 Cenou Hanse Christiana Andersena.

3.3.1 Trnka jako ilustrátor Přelom 30. a 40. let, kdy začaly vycházet první Trnkou ilustrované knihy, se nesl ve znamení hospodářského rozvoje a také vzedmutí národní kultury jako reakce na německou okupaci. Jednou z prvních knih, na nichž se Trnka výtvarně podílel, byl příběh Knuda Andersena Ve spárech oceánu (Melantrich, 1939). Knihu zdobily jak barevné, tak černobílé ilustrace. A právě spojení barevných a černobílých vyobrazení v jedné knize je typické pro mnoho dalších Trnkových knih.113 Do jeho ilustrací se promítl také široký záběr jeho výtvarné tvorby (např. vliv práce s loutkami a animovaným filmem). Jeho tvorba určená dětem si získala i zájem dospělých: „Potvrdilo se tu opět, jako tak často ve vývoji kultury, že velký umělec zasvěcuje své dílo stejně dětem i dospělým a že toto dílo je stejně vřele přijímáno a chápáno příslušníky našeho národa bez rozdílu věku.“114 První zahraniční úspěch získala ve stejném roce kniha Míša kulička v rodném lese z pera překladatele

Josefa

Menzla

(1901–1975).

Autorská

dvojice

pak

úspěšně

spolupracovala ještě na několika pokračováních (V cirkuse, V pražské ZOO).115

HLAVÁČEK, Luboš. Jiří Trnka. 1. vyd. Praha: Academia, 2002. ISBN 80-200-1050-5, obálka knihy. HLAVÁČEK 2002, s. 81. 114 HOLEŠOVSKÝ, František. Čeští ilustrátoři v současné knize pro děti a mládež. 1. vyd. Praha: Albatros, 1989, s. 392. 115 HLAVÁČEK 2002, s. 82 112 113

42

V průběhu své ilustrátorské kariéry Trnka spolupracoval s několika významnými spisovateli. Spojení kvalitních literárních textů a Trnkových ilustrací přineslo mnoho vynikajících nakladatelských počinů. Trnka „chtěl na prvém místě postihnout smysl slov a výtvarně je povýšit a umocnit“.116 Z tvorby především pro děti můžeme jmenovat knihy Františka Hrubína (Říkejte si se mnou, 1943; Říkejte si pohádky, 1946; Pohádka o Květušce, 1955), Vítězslava Nezvala (Věci, květiny, zvířátka a lidé pro děti, 1953), Jaroslava Seiferta (Maminka, 1954), Vladimíra Holana (Bajaja, 1955) a Jana Wericha (Fimfárum, 1960). Zpracoval také vážnější témata v knihách pro starší čtenáře: Advent (Jarmila Glazarová, 1941), Marnotratný syn (perokresby k divadelní hře Václava Renče, 1942) a Halleyova kometa (básnická sbírka Jaroslava Seiferta).117 Největší oblibu dodnes mají Trnkou výtvarně pojaté knihy zlatého fondu literatury pro děti a mládež. Roku 1941 vyšla Karavana Wilhelma Hauffa s celostránkovými barevnými ilustracemi doplněnými menšími ilustracemi černobílými a výtvarně pojatými iniciálami. Déle zpracoval Pohádky bratří Grimmů, Pohádky z tisíce a jedné noci (v Hrubínově úpravě) či Staré pověsti české s ilustracemi černobílými. Patrně největší zahraniční úspěch měly Pohádky Hanse Christiana Andersena (SNDK, 1957), které jsou nejlepším příkladem české moderní ilustrátorské školy. Ve svých padesáti letech pak Trnka úspěšně vydal vzpomínkovou autorskou knížku Zahrada (SNDK, 1962).118 V druhé polovině 60. let postupně s ilustrátorskou činností přestával a věnoval se spíše malbě a plastice. Dlouholetá praxe a technické mistrovství se promítly do jedné z jeho posledních ilustrovaných knih, kterou byly právě Broučci (SNDK, 1968).

HLAVÁČEK 2002, s. 91. HLAVÁČEK 2002, s. 79–97. 118 HLAVÁČEK 2002, s. 85. 116 117

43

3.3.2 Trnka a Broučci Trnka Karafiátův příběh výtvarně ztvárnil hned třikrát. Poprvé v roce 1940 pro Ottovo nakladatelství, podruhé doprovodil Broučky v roce 1967 perokresbami pro nakladatelství Blok. Obě velmi úspěšná barevná vydání od sebe dělí téměř dvě desítky let. Reflektují tak Trnkův ilustrátorský vývoj.119 3.3.2.1 Broučci z roku 1940 Trnkovi nebylo ještě ani třicet let, když poprvé vytvořil ilustrace ke Karafiátovým Broučkům pro nakladatelství Jan Otto. Tehdejší redaktor Ottova nakladatelství Břetislav Mencák vzpomíná, jak Trnka reagoval na jeho nabídku knihu ilustrovat: „Přikývl po několika spíše společensko-taktických vteřinách rozmýšlení – měl Broučky zřejmě v hlavě tak jako já – a velká záležitost se tak zcela prostě dostala do chodu.“120 Trnka už dříve zpracoval Karafiátův text pro své loutkové hry a pro světovou výstavu v New Yorku v roce 1939 vytvořil dioráma Svatba u Broučků.121 Příběh tedy znal velmi dobře. Trnkovy ilustrace k Broučkům měly obrovský úspěch. Mencák uvádí, že Trnkovými ilustracemi začala „nová epocha knížky a jejího úžasného ohlasu“.122 Do roku 1943 byla kniha v této úpravě vydána osmnáctkrát. Trnkovy obrázky zdobily obaly gramodesek a ofsetové tisky Trnkových ilustrací se i s matricemi černých obrázků posílaly do zahraničí.123 Velmi pozitivně také Trnkovy ilustrace hodnotil Kozák ve Sborníku k 50. jubilejnímu vydání Broučků: „Je to posud nejvýše dosažený cíl v ilustraci Broučků. Malíř pojal svůj úkol jako nikdo před ním: básnicky. Jeho kresby a akvarely mohou žíti i samostatným a na knize nezávislým uměleckým životem. Ve spojení s Karafiátovým dílem jsou dvojjediným celkem, jímž by se jistě i spisovatel Broučků potěšil.“124 I dnes je toto dílo stále hodnoceno jako příklad vrcholné umělecké knižní tvorby. Trnkovy ilustrace dodávají příběhu na přitažlivosti a „vyrovnávají některá až příliš nábožensky didaktická ponaučení“.125

Teoretik ilustrace Holešovský se ve svých spisech k Trnkovým Broučkům na rozdíl od ostatních knih vůbec nevyjadřuje, pravděpodobně z důvodu zákazu jejich dalšího vydávávání až do roku 1989. 120 MENCÁK in HILČR 1974. 121 BROŽOVÁ 2011, s. 75. 122 MENCÁK in HILČR 1974. 123 MENCÁK in HILČR 1974. 124 KOZÁK in BALCAR 1941, s. 119. 125 HLAVÁČEK 2002, s. 84. 119

44

Trnka knihu vyzdobil celostránkovými kresbami prosvětlenými lazurovou barevností. Ke ztvárnění vybral výjevy z běžného života zasazené do venkovských interiérů a přírodních scenérií. Ilustrace jsou do knihy vsazeny s bílým oválným rámováním.

Obr. 26: Celostránková ilustrace Jiřího Trnky (1940)

Obr. 27 Broučkova rodina - celostránková ilustrace Jiřího Trnky (1940)

3.3.2.2 Karafiátův výbor z díla z roku 1967 V roce 1967 to bylo dlouhých osmnáct let od doby, kdy vyšli naposled v Čechách Broučci s původním textem.126 Uvolnění režimu v 60. letech přineslo velké změny, 126

BROŽOVÁ 2011, s. 88.

45

Československá televize začala točit loutkovou adaptaci Broučků. Když na konci roku 1966 začal

Československý

rozhlas

vysílat

Karafiátův příběh jako četbu

na pokračování, žádané vydání knihy bylo velmi blízko.127 V roce 1967 vydalo Broučky brněnské nakladatelství Blok s podtitulem výbor z díla. Kniha s předmluvou Jana Skácela obsahovala nejen celý příběh Broučků, ale i výňatky z Karafiátových Pamětí a několik pohádek z Broučkovy pozůstalosti. Do textu je zařazeno jen několik Trnkových jemných perokreseb, které však svou jednoduchostí dodávají knize na půvabu.

Obr. 28: Perokresba Jiří Trnky (1967)

Obr. 29: Zasazení ilustrace do textu – ilustrace Jiřího Trnky (1967)

„Rozruch, jaký nové vydání Broučků způsobilo, byl ohromný. Pamětníci vzpomínají, jak se před knihkupectvími v onen čtvrtek, na který byl ohlášen jejich prodej, od rána tvořily dlouhé fronty zájemců, náklad čtyřiceti tisíc výtisků nepostačoval a i funkcionáři komunistické strany se protekčními cestami snažili u distributora získat výtisk pro své známé.“128 3.3.2.3 Broučci v SNDK v roce 1968 Státní nakladatelství dětské knihy zareagovalo roku 1968 na velkou poptávku po Karafiátově knize. Broučci s novými Trnkovými ilustracemi vyšli nákladem osmdesát tisíc výtisků. Díky své vysoce umělecké podobě je toto vydání dosud nejvíce 127 128

BROŽOVÁ 2011, s. 91. BROŽOVÁ 2011, s. 92–93.

46

oceňované. Trnkovy ilustrace zaznamenaly úspěch i v zahraničí. V německém překladu vyšly roku 1969 v Curychu, v anglickém o rok později v New Yorku.129 Práce na Karafiátově knize byla pro Trnku završením celoživotního díla. Ilustrace Broučků jsou vrcholným výtvarným počinem tohoto jedinečného umělce. Kniha obsahuje celostránkové barevné kompozice, kde Trnka zpracoval základní momenty příběhu. Na začátku každé kapitoly jsou pak barevné menší ilustrace. Do celostránkových ilustrací se částečně promítly ty z vydání z roku 1940. Stejně jako v Ottově nakladatelství i v SNDK zvolili bílé oválné orámování. Trnka do svých lyrizovaných výjevů dokázal promítnout epický děj. Nebál se ztvárnit ani humorné detaily, jako kmotříčkovo narážení bobule vína nebo broučkův pád z postele.130 Tuto scénu můžeme srovnat s Wenigovým pojetím. Ilustrátor zde zúročil své zkušenosti s abstraktní malbou, což je nejvíce patrné na hře s barvou. Kresebný základ dotvořil akvarelem a nechal plně vyniknout jeho koloristické možnosti. Zejména využití bohatých valérů modrého ultramarínu dokresluje atmosféru celé knihy.131

Obr. 30: Ilustrace Jiřího Trnky (1968)

BROŽOVÁ 2011, s. 92–93. HLAVÁČEK 2002, s. 84. 131 HLAVÁČEK 2002, s. 85. 129 130

47

Obr. 31: Celostránková ilustrace Jiřího Trnky (1968)

Obr. 32: Zasazení ilustrace do textu – ilustrace Jiřího Trnky (1968)

Toto Trnkovo zpracování v současnosti vydává ve velmi zdařilé úpravě Studio Trnka. Celostránkové ilustrace v sytých barvách vynikají na křídovém papíru. Kniha je navíc doplněna ještě několika Trnkovými perokresbami.

Obr. 33: Trnkovy ilustrace ve vydání StudiaTrnka (2011)

48

3.4 Vlasta Baránková Současná přední česká ilustrátorka, grafička a typografka Vlasta Baránková (*1943 Mokrá u Brna) vystudovala SUPŠ v Brně. Před rokem 1989 se věnovala také malbě. V současnosti žije a tvoří v Brně. Ilustruje především knihy pro děti, které také sama typograficky upravuje. Je podepsána asi pod pěti desítkami knih, z nichž čtvrtina vyšla také v zahraničí.132

3.4.1 Tvorba Ve své tvorbě se věnuje především nové látce, často ilustruje díla, která ještě nebyla výtvarně zpracována. Jako příklad můžeme uvést zpěvníky Zdeňka Svěráka Jaké je to asi v čudu (Fragment, 2003) a Když se zamiluje kůň (Fragment, 2003) nebo básničky a pohádky Dětem Jiřího Žáčka (Fragment, 2013). Je známá především díky pohádkám Ireny Gálové o Lískulce (G plus G) a příběhu Čtyři uši na mezi Markéty Zinnerové (Albatros, 2007), které byly zpracované také jako Večerníčky. Práci ilustrátora dětských knih chápe Baránková jako neustálé balancování mezi uměleckým řemeslem a schopností zalíbit se dětskému vkusu bez sklouznutí ke kýči: „V knížce se děti mohou poprvé setkat s uměleckým dílem, je to strašně zodpovědné. Musí se to navíc líbit rodičům, protože ti přece knížky dětem kupují… Samozřejmě se vždycky snažím, aby moje práce byla oceněná i profesionály. A je pro mne největší satisfakcí, když knížka dostane profesně uznávané ocenění a přitom se dobře prodává.“133 Zaujmout nejen děti, ale také kritiky se Baránkové bezesporu daří. V roce 1998 byl oceněn Večerníček Lískulka na filmovém festivalu Febiofest.134 V letech 2007 a 2009 získala Zlatou stuhu za knihy Český špalíček (Knižní klub, 2006) a O Kubovi, Barušce a sedmi loupežnících (Knižní klub, 2008).135 Autorkou textu obou těchto knih je Milada Motlová.

Kniha Broučci. Jan Melvil Publishing [online]. [cit. 2016-04-23]. Dostupné z: http://www.melvil.cz/kniha-broucci/ 133 NEJEZCHLEBOVÁ, Lenka. Ilustrátorka Baránková: Žena se stane velkou umělkyní jen výjimečně. In: IDNES.cz [online]. 2008 [cit. 2016-04-24]. Dostupné z: http://ona.idnes.cz/ilustratorka-barankovazena-se-stane-velkou-umelkyni-jen-vyjimecne-11t-/spolecnost.aspx?c=A081212_114705_ona_ony_ves 134 Vlasta Baránková. Albatros [online]. [cit. 2016-04-23]. Dostupné z: http://www.albatros.cz/autori/autor/vlasta-barankova/ 135 2007 - Zlatá stuha, výsledky. In: IBBY Czech Republic [online]. [cit. 2016-04-24]. Dostupné z: http://www.ibby.cz/index.php/zlata-stuha-historie/52-2006-zlata-stuha-vysledky 132

49

3.4.2 Broučci v pojetí Vlasty Baránkové Broučky s ilustracemi Vlasty Baránkové s textem upraveným Alenou Peisertovou vydalo nakladatelství Jan Melvil Publishing v Brně v roce 2008. Kniha současně vyšla také ve slovenském překladu (Chrobáčiky). Součástí tohoto vydání je arch s vystřihovánkou divadélka. Jde tak vlastně o poměrně jedinečné zpracování Broučků jako knihy – hračky. Tento přístup je v současnosti velmi ceněný, neboť dále rozvíjí dětskou fantazii za hranice příběhu.136

Obr. 34: Celostránková ilustrace Vlasty Baránkové (2008)

Obr. 35: Zasazení ilustrací do textu – ilustrace Vlasty Baránkové (2008)

136

BROŽOVÁ 2011, s. 105.

50

Obr. 36: vystřihovánka divadélka – ilustrace Vlasty Baránkové (2008)

O oblíbenosti Broučků mezi ilustrátory v současnosti svědčí fakt, že kniha vyšla od roku 2000 s novými ilustracemi minimálně jedenáctkrát. Nabízí se otázka, zda je stále možné po tolika vydáních přinést ještě něco nového, popřípadě nějakým způsobem překonat ilustrátory, kteří Broučky zpracovali dříve (narážíme např. na jakousi nepřekonatelnost Trnkových ilustrací). Baránková uvádí, že neměla při tvorbě ambice překonat Trnku. Svůj přístup konfrontuje spíše s ilustracemi Marie Fischerové-Kvěchové z roku 1942 a sama ho komentuje slovy: „Výzva to je, ale pro mě ani ne kvůli Trnkovi jako spíš vůči původní ilustrátorce Broučků Marii Fišerové-Kvěchové, právě její Broučky mám z dětství hluboce vryté do paměti. Ale vím, že jsem je udělala po svém.“137 Podobnost s ilustracemi Fišerové-Kvěchové bychom však u Baránkové hledali jen těžko. Baránková využívá kombinaci několika technik, především temperu a pastel. Hraje si se stíny a pomocí vyobrazení rostlin zasazuje broučky do přírodního prostředí. Postavy mají dětské proporce a velké, někdy až vykulené oči. Tímto líbivým zpracováním, stejně jako její další knihy, si Broučci získávají současné dětské čtenáře. Podobné pojetí Karafiátova textu najdeme např. u Adolfa Dudka (Ostrava: Sfinga, 1994) Toto vydání však svým kýčovitým provedením s kvalitním uměleckým přístupem Baránkové lze jen těžko srovnávat.

137

NEJEZCHLEBOVÁ 2008.

51

4 Soupis ilustrovaných vydání knihy Broučci Získat přehled všech vydání jedné knihy, která vyšla několikrát s různými ilustracemi, je poměrně obtížný úkol, neboť neexistuje žádná databáze, která by se cíleně zaměřovala na různá vydání jednoho knižního titulu. V případě knihy Broučci tuto práci velmi usnadnily dvě publikace. První z nich je Sborník k 50. jubilejnímu vydání Broučků138, ve kterém Balcar uvádí soupis všech padesáti vydání Karafiátovy knihy do roku 1941 včetně jejich ilustrátorů. V knize Karafiátovi Broučci v české kultuře139 Brožová v kapitole s názvem Na cestě za „malými i velkými dětmi“ reflektuje „druhý život Broučků v knize a dalších médiích“140. Popisuje zde většinu nově ilustrovaných vydání knihy do roku 2011. V příloze studie najdeme i ilustrace některých umělců, kteří Broučky zpracovali. Pomocí internetových databází a prohlížečů pak byly dohledány nejnovější nakladatelské počiny z posledních let. Podařilo se zjistit i údaje o vydání z roku 1919, které nebylo ve Sborníku uvedeny. Vyšlo v nakladatelství Františka Jirouška s ilustracemi J. Šimáně (v soupisu pod číslem 3). Náhodou byla objevena i dvě vydání Jaroslava Jiránka v Železném Brodě z let 1943 a 1944 (21 a 22), která Brožová vůbec nezmiňuje. Konečný soupis obsahuje jména třiceti sedmi ilustrátorů (Jiří Trnka knihu ilustroval třikrát), kteří Karafiátovu knihu výtvarně zpracovali od roku 1902 až do současnosti. Pro přehlednost je vždy uvedeno pouze první vydání s ilustracemi určitého autora. Vzhledem k velkému počtu vydání Karafiátova příběhu nelze s určitostí říci, zda je soupis úplný. Bylo však vynaloženo maximální úsilí pro zjištění co nejvíce informací. Vznikl tak jedinečný seznam, který nebyl dosud nikde publikován:141

BALCAR, Lubomír, et al. Nad Karafiátovými Broučky: Sborník k 50. jubilejnímu vydání Broučků. Praha: Synodní rada českobratrské církve evangelické, 1941. 139 BROŽOVÁ, Věra. Karafiátovi Broučci v české kultuře. 1. vyd. Praha: ARSCI, 2011. ISBN 978-807-4200-182. 140 BROŽOVÁ 2011, s. 61. 141 Ukázky ilustrací, které dosud nebyly v práci uvedeny, jsou součástí přílohy. 138

52

Soupis ilustrovaných vydání knihy Broučci 1.

KARAFIÁT, Jan. Broučci: pro malé i veliké děti. Ilustroval Vojtěch PREISSIG. 4. vyd. Praha: Dědictví Komenského, 1902.

2.

KARAFIÁT, Jan. Broučci a Broučkova pozůstalost. Ilustroval Rudolf ADÁMEK. Praha: Edvard Beaufort, 1912.

3.

KARAFIÁT, Jan. Broučci. Ilustroval J. Šimáň. Praha: František Jiroušek, 1919.

4.

KARAFIÁT, Jan. Broučci. Ilustroval Josef WENIG. Praha: Alois Hynek, 1919.

5.

KARAFIÁT, Jan. Broučci. Ilustroval Josef HODEK. Praha: Josef Hladký, 1919.

6.

KARAFIÁT, Jan. Broučci. Ilustroval Rudolf MATES. Praha: Alois Hynek, 1928.

7.

KARAFIÁT, Jan. Broučci. Ilustrovala Aloisie HALABURTOVÁ. Louny: Edvard Fastr, 1930.

8.

KARAFIÁT, Jan. Broučci. Ilustrovala Ludmila JANSKÁ-DUROVÁ. Praha: Kalich, 1932.

9.

KARAFIÁT, Jan. Broučci. Ilustroval Václav NÁHLÍČEK. Praha: Vojtěch Šeba, 1933.

10. KARAFIÁT, Jan. Broučci. Ilustroval František Václav Eisenreich. Praha: Jan Kobes, 1933. 11. KARAFIÁT, Jan. Broučci. Ilustroval Ondřej SEKORA. Praha: Josef Hokr, 1940. 12. KARAFIÁT, Jan. Broučci. Ilustroval Jiří TRNKA. 54. vyd. Praha: Jan Otto, 1940. 13. KARAFIÁT, Jan. Broučci. Ilustroval Jaroslav VODRÁŽKA. Praha: Kalich, 1940. 14. KARAFIÁT, Jan. Broučci. Ilustroval Miroslav SLUNÉČKO. Praha: Jan Kobes, 1941. 15. KARAFIÁT, Jan. Broučci. Ilustroval Josef BURJÁNEK. Červený Kostelec: Josef Doležal, 1941. 16. KARAFIÁT, Jan. Broučci. Ilustroval Otakar ŠTÁFL. Praha: Stanislav Plzák, 1941. 17. KARAFIÁT, Jan. Broučci. Ilustrovala Marie FISCHEROVÁ-KVĚCHOVÁ. Praha: Edvard Fastr, 1942. 18. KARAFIÁT, Jan. Broučci. Ilustroval Alois MORÁVEK. Praha: Školní nakladatelství pro Čechy a Moravu, 1942. 19. KARAFIÁT,

Jan.

Broučci.

Ilustroval

Vladimír

KOVAŘÍK.

Třebechovice

pod Orebem: Vladimír Dědourek, 1942. 20. KARAFIÁT, Jan. Broučci: pro malé i veliké děti. Ilustroval Emil WEISS. London: Allen & Unwin, 1942. 21. KARAFIÁT, Jan. Broučci. Ilustroval Karel Kinský. Železný Brod: Jaroslav Jiránek, 1943. 22. KARAFIÁT, Jan. Broučci. Ilustrovala Marie VOŘECHOVÁ-VEJVODOVÁ. Železný Brod: Jaroslav Jiránek, 1944.

53

23. KARAFIÁT, Jan. Broučci. Ilustroval Vladimír VALENTA. 68. vyd. Brno: Jíchovo nakladatelství, 1945. 24. KARAFIÁT, Jan. Broučci. Ilustroval Vladimír MAISNER. 70. vyd. Praha: Kalich, 1946. 25. KARAFIÁT, Jan. Broučci. Výbor z díla. Ilustroval Jiří TRNKA. Brno: Blok, 1967. 26. KARAFIÁT, Jan. Broučci: pro malé i veliké děti. Ilustroval Jiří TRNKA. 81. vyd. Praha: SNDK, 1968. 27. KARAFIÁT,

Jan.

Broučci.

Ilustroval

Adolf DUDEK.

Ostrava: Sfinga,

1994.

ISBN 80-85491-52-4. 28. KARAFIÁT, Jan. Broučci. Ilustrovala Vlasta ŠVEJDOVÁ. Praha: Sid & Nero, 1997. ISBN 80-85886-29-4. 29. KARAFIÁT, Jan. Broučci. Ilustroval Luděk SCHNEIDER. Kladno: Delta Macek, 2001. ISBN 80-86091-13-9. 30. KARAFIÁT, Jan. Broučci. Ilustrovala Vítězslava KLIMTOVÁ. Příbram: Periskop, 2006. ISBN 80-902265-7-4. 31. KARAFIÁT, Jan. Broučci. Ilustroval Zdeněk HOFMAN. Praha: Chrontodont, 2006. ISBN 80-903683-0-1. 32. KARAFIÁT, Jan. Broučci. Ilustrovala Klára MIKULCOVÁ. Brno: Tribun EU, 2007. ISBN 978-80-7399-016-9. 33. KARAFIÁT, Jan. Broučci. Ilustrovala Vlasta BARÁNKOVÁ. Brno: Jan Melvil Publishing, 2008. 978-80-903912-4-6. 34. KARAFIÁT, Jan. Broučci. Ilustroval Marek NENUTIL. Ostrava: Knižní expres, 2009. ISBN 978-80-7347-068-5. 35. KARAFIÁT, Jan. Broučci. Ilustrovala Ladislava PECHOVÁ. Praha: Fragment, 2010. ISBN 978-80-253-1043-4. 36. KARAFIÁT, Jan. Broučci. Ilustrovala Ľubica SUCHALOVÁ. Praha: Ottovo nakladatelství, 2010, ISBN 978-80-7360-957-3. 37. KARAFIÁT,

Jan.

Broučci.

Ilustroval

Aleš

ČUMA.

Brno:

Jota,

2011.

ISBN 978-80-7217-935-0. 38. KARAFIÁT, Jan. Broučci. Ilustrovala Ivica AUGUSTÍNOVÁ. Praha: XYZ, 2012. ISBN 978-80-7388-685-1. 39. KARAFIÁT, Jan. Broučci. Ilustrovala Milada KUDRNOVÁ. Praha: Regia, 2012. ISBN 978-80-87531-09-9.

54

Proměny ilustrací Broučků Jana Karafiáta nejlépe dokládají ukázky z díla jednotlivých umělců. Kvality některých z nich jsou patrné na první pohled, některých až po bližším zkoumání. Další nepřinesli české ilustraci moc nového či by se mohly zařadit ke knižnímu braku. Reflexí ilustrací Broučků se zabýval už roku 1941 Kozák ve sborníku k 50. vydání knihy. Ačkoliv od jejího napsání uplynulo už 75 let, během kterých vyšli Broučci znovu více než padesátkrát, její text je platný stále: „Jaká je celková bilance všech těchto ilustrací? Značně nestejného zrna. Autoři přirozeně ladili svoje kresby na přijímací vlnu své doby, což je správné, někteří dokonce jen na vkus domnělý a pochybený. Něco zůstane trvalým přínosem do budoucna, leccos zmizí. Nade vším se však vznáší nestárnoucí duch Karafiátova díla.“142

142

KOZÁK in BALCAR 1941, s. 120.

55

Závěr Četné ilustrace Broučků, které vznikaly již od počátku minulého století, jsou velmi rozmanité. Do jednotlivých vydání knihy Jana Karafiáta se promítly nejen dobové umělecké tendence, ale také výtvarný rukopis každého z třiceti sedmi ilustrátorů. Snaha o celostní pojetí knih pro děti na počátku 20. století se odrazila především v prvním ilustrovaném vydání. Kromě celostránkových ilustrací se Vojtěch Preissig podílel také na grafické úpravě jednotlivých listů knihy, které ozdobil květinovými motivy a menšími kresbami. I mnohá další vydání Karafiátovy pohádky v první polovině 20. století obsahují celostránkové ilustrace (od druhého ilustrovaného vydání barevné) i menší černobílé kresby umístěné na strany s textem. Mezi umělce, kteří takto svou práci pojali, patří např. Rudolf Adámek, Josef Wenig, Ondřej Sekora nebo Josef Burjánek. Do ilustrací se nepromítly jen dobové umělecké přístupy. U některých vydání lze určit dobu jejich vzniku např. podle oblečení broučků a prostředí, ve kterém žijí. Zatímco někteří umělci se snažili zasadit Broučky do období vzniku příběhu (můžeme zmínit např. Trnkovy interiéry či šatstvo postav Marie Fischerové-Kvěchové), jiní je situovali do současnosti. Typickým příkladem jsou Broučci Václava Náhlíčka oblečeni podle módy 30. let. Začátek druhé poloviny minulého století přinesl do ilustrace dětských knih velké změny. Snahou bylo přizpůsobit se dětským potřebám a dětskému vnímání. Kvůli zákazu vydávání Karafiátova díla bohužel nevzniklo mnoho nových ilustrací Broučků. Téměř jediné vydání knihy však možná vynahradí nedostatek ostatních. Velikán české ilustrace Jiří Trnka vytvořil dílo nejen blízké dětskému čtenáři, ale i velmi umělecky hodnotné. Ilustrace z přelomu tisíciletí balancují mezi uměleckou kvalitou a líbivostí. Z množství knih a ilustrací, které pravděpodobně nemají velkou budoucnost, vyčnívají některé zdařilejší vydavatelské počiny. Příkladem můžou být Broučci v pojetí Vlasty Baránkové. Kvalitu těchto ilustrací však prověří až čas. Při srovnání současných vydání Broučků a ilustrací vytvářených v průběhu minulého století pozorujeme velké změny, stejně jako v samotném vývoji české ilustrace pro děti. Na příkladu tvorby čtyř vybraných ilustrátorů můžeme sledovat proměny v přístupu 56

ke Karafiátovu dílu. Velké množství umělců, kteří se pokusili knihu umělecky zpracovat, přispělo k budování fenoménu Broučků v českém prostředí a ilustrace tohoto díla se tak stávají fenoménem samy o sobě. Dokladem provázanosti ilustrací Broučků s českou knižní ilustrací pro děti jsou konkrétní ilustrace Karafiátova příběhu. Ukazuje se, že dobové tendence v ilustraci pro děti se promítly do různých vydání knihy. Ilustrace Broučků zpracované významnými uměleckými osobnostmi pak zpětně ovlivňovaly proměny a vývoj české ilustrace. Významnou částí bakalářské práce je jedinečný soupis jednotlivých vydání knihy Broučci s různými ilustracemi, který zachycuje jména všech ilustrátorů, kteří se na knize výtvarně podíleli od počátku 20. století.

57

Resumé Bakalářská práce se zabývá proměnami ilustrací knihy Broučci Jana Karafiáta od prvního ilustrovaného vydání v roce 1902 až do současnosti. Do tvorby asi čtyř desítek umělců, kteří Karafiátovu knihu výtvarně zpracovali, se promítl nejen jejich jedinečný umělecký styl, ale i dobové tendence v ilustraci dětské knihy v českém prostředí. Proměny ilustrací Broučků jsou sledovány na příkladu tvorby čtyř vybraných umělců napříč více než stoletou historií knihy, která byla vydána již více než stokrát. Součástí práce je také soupis všech ilustrovaných vydání včetně ukázek ilustrací.

Summary This thesis examines transformation of illustrations of Jan Karafiat’s book Broučci since its first illustrated edition, published in 1902. Almost forty artists contributed to Karafiat’s book with their illustrations throughout the book’s existence. These illustrations show not only unique styles of the illustrators but also contemporary tendencies in children’s books illustration in Czech environment. Changes in illustrations of Broučci are examined through the examples of works of four illustrators throughout the more than hundred year long history of the book, during which more than a hundred editions of the book were published. A list of all the illustrated publications of Broučci is included together with examples of the illustrations.

58

Seznam vyobrazení Obr. 1: Barevná ilustrace Rudolfa Adámka (1912) ............................................................................20 BROŽOVÁ, Věra. Karafiátovi Broučci v české kultuře. 1. vyd. Praha: ARSCI, 2011, s. 118. ISBN 978-807-4200-182; reprodukce: autorka práce

Obr. 2: Brouček fouká do komína – ilustrace Rudolfa Adámka (1912) ...................................20 BROŽOVÁ, Věra. Karafiátovi Broučci v české kultuře. 1. vyd. Praha: ARSCI, 2011, s. 118. ISBN 978-807-4200-182; reprodukce: autorka práce

Obr. 3: Obálka knihy – ilustrace Ondřeje Sekory (1940) .................................................................21 BROŽOVÁ, Věra. Karafiátovi Broučci v české kultuře. 1. vyd. Praha: ARSCI, 2011, s. 124. ISBN 978-807-4200-182; reprodukce: autorka práce

Obr. 4: Barevná ilustrace Rudolfa Matese (1928)...............................................................................22 BROŽOVÁ, Věra. Karafiátovi Broučci v české kultuře. 1. vyd. Praha: ARSCI, 2011, s. 120. ISBN 978-807-4200-182; reprodukce: autorka práce

Obr. 5: Obálka knihy – Broučkova pozůstalost s ilustracemi Rudolfa Matese (1930) ..........22 Jan Karafiát: Broučkova pozůstalost: pohádky. Spálená 53: knihkupectví a antikvariát [online]. [cit. 2016-05-10]. Dostupné z: http://www.spalena53.cz/jan-karafiat-brouckova-pozustalost-pohadky/

Obr. 6: Obálka knihy – ilustrace Aloisie Halaburtové (1930) ........................................................23 BROŽOVÁ, Věra. Karafiátovi Broučci v české kultuře. 1. vyd. Praha: ARSCI, 2011, s. 120. ISBN 978-807-4200-182; reprodukce: autorka práce

Obr. 7: Zasazení ilustrace do textu – ilustrace Aloisie Halaburtové (1930) .............................23 Karafiát, Jan: Broučci: pro malé i veliké děti, 1930. Antikvariát Malý čtenář [online]. [cit. 2016-05-10]. Dostupné z: http://antikvariat-malyctenar.cz/kniha/karafiat-jan-broucci-pro-male-i-velike-deti-1930

Obr. 8: Brouček s Verunkou – ilustrace Václava Náhlíčka (1933)................................................24 BROŽOVÁ, Věra. Karafiátovi Broučci v české kultuře. 1. vyd. Praha: ARSCI, 2011, s. 122. ISBN 978-807-4200-182; reprodukce: autorka práce

Obr. 9: Obálka knihy – ilustrace Jaroslava Vodrážky (1940) .........................................................25 BROŽOVÁ, Věra. Karafiátovi Broučci v české kultuře. 1. vyd. Praha: ARSCI, 2011, s. 125. ISBN 978-807-4200-182; reprodukce: autorka práce

Obr. 10: Obálka knihy – ilustrace Miroslava Slunéčka (1941)......................................................25 Jan Karafiát: Broučci: pro malé i velké děti. Spálená 53: knihkupectví a antikvariát [online]. [cit. 2016-05-10]. Dostupné z: http://www.spalena53.cz/271869-jan-karafiat-broucci-pro-male-ivelke-deti/

Obr. 11: Janinka s Broučkem – ilustrace Marie Fischerové-Kvěchové (1942) ........................25 BROŽOVÁ, Věra. Karafiátovi Broučci v české kultuře. 1. vyd. Praha: ARSCI, 2011, s. 126. ISBN 978-807-4200-182; reprodukce: autorka práce

59

Obr. 12: Ilustrace Josefa Burjánka (1941) .............................................................................................26 BROŽOVÁ, Věra. Karafiátovi Broučci v české kultuře. 1. vyd. Praha: ARSCI, 2011, s. 126. ISBN 978-807-4200-182; reprodukce: autorka práce

Obr. 13: Celostránková ilustrace Josefa Burjánka (1941) ...............................................................26 Karafiát, Jan: Broučci. E-antikvariat [online]. [cit. 2016-05-10]. Dostupné z: http://www.e-antikvariat.com/czech/article_show.php?article_id=8692&category=15&backtoindex

Obr. 14: Celostránková ilustrace Aloise Morávka (1940) ...............................................................27 BROŽOVÁ, Věra. Karafiátovi Broučci v české kultuře. 1. vyd. Praha: ARSCI, 2011, s. 125. ISBN 978-807-4200-182; reprodukce: autorka práce

Obr. 15: Obálka knihy – ilustrace Vladimíra Maisnera (1946) ......................................................28 BROŽOVÁ, Věra. Karafiátovi Broučci v české kultuře. 1. vyd. Praha: ARSCI, 2011, s. 128. ISBN 978-807-4200-182; reprodukce: autorka práce

Obr. 16: Zasazení ilustrací do textu – ilustrace Aleše Čumy (2011) ............................................30 KARAFIÁT,

Jan. Broučci.

Ilustroval

Aleš

Čuma.

1.

vyd.

Brno:

Jota,

2011.

s.

44–45.

ISBN 978-80-7217-935-0; reprodukce: autorka práce

Obr. 17: Byl jeden domeček – ukázka z leporela Vojtěcha Preissiga (1904) .............................33 HOLEŠOVSKÝ, František. Glosy k vývoji české ilustrace pro děti. 1. vyd. Praha: Albatros, 1982, s. 25; reprodukce: autorka práce

Obr. 18: Zasazení ilustrací do textu – ilustrace Vojtěcha Preissiga (1902) ..............................34 KARAFIÁT, Jan. Broučci: pro malé i veliké děti. Ilustroval Vojtěch PREISSIG. 4. vyd. Praha: Dědictví Komenského, 1902, s. 8–9; reprodukce: autorka práce

Obr. 19: Ukázka orámování textu – ilustrace Vojtěcha Preissiga (1902) ..................................35 KARAFIÁT, Jan. Broučci: pro malé i veliké děti. Ilustroval Vojtěch PREISSIG. 4. vyd. Praha: Dědictví Komenského, 1902, s. 34–35; reprodukce: autorka práce

Obr. 20: Celostránková ilustrace Vojtěcha Preissiga (1902) ..........................................................35 BROŽOVÁ, Věra. Karafiátovi Broučci v české kultuře. 1. vyd. Praha: ARSCI, 2011, s. 117. ISBN 978-807-4200-182; reprodukce: autorka práce

Obr. 21: Celostránková ilustrace Josefa Weniga (1919) ..................................................................39 BROŽOVÁ, Věra. Karafiátovi Broučci v české kultuře. 1. vyd. Praha: ARSCI, 2011, s. 119. ISBN 978-807-4200-182; reprodukce: autorka práce

Obr. 22: Perokresba Josefa Weniga (1919) ...........................................................................................39 BROŽOVÁ, Věra. Karafiátovi Broučci v české kultuře. 1. vyd. Praha: ARSCI, 2011, s. 119. ISBN 978-807-4200-182; reprodukce: autorka práce

Obr. 23: Pojetí postav Josefa Weniga (1919) ........................................................................................40 KARAFIÁT, Jan. Broučci. Ilustroval Josef Wenig. Praha: XYZ, 2009. ISBN 978-80-7388-255-6; reprodukce: autorka práce

60

Obr. 24: Vydání nakladatelství XYZ s upravenými ilustracemi Josefa Weniga (2009) ........41 KARAFIÁT, Jan. Broučci. Ilustroval Josef Wenig. Praha: XYZ, 2009, s. 79. ISBN 978-80-7388-255-6; reprodukce: autorka práce

Obr. 25: Ilustrace Josefa Weniga ve vydání nakladatelství TJ Bohemians (1990) .................41 KARAFIÁT, Jan. Broučci: Pro malé i velké děti. Ilustroval Josef Wenig. Praha: TJ Bohemians, 1990, s. 41. ISBN 80-900100-6-7; reprodukce: autorka práce

Obr. 26: Celostránková ilustrace Jiřího Trnky (1940) ......................................................................45 Broučci - album šelakových desek: Jan Karafiát - Jiří Trnka. Antikvariát Karlín [online]. [cit. 2016-05-10]. Dostupné z: http://www.t-antik.com/index2.php?action=detail_z&id_z=32400

Obr. 27 Broučkova rodina - celostránková ilustrace Jiřího Trnky (1940) ................................45 Broučci - album šelakových desek: Jan Karafiát - Jiří Trnka. Antikvariát Karlín [online]. [cit. 2016-05-10]. Dostupné z: http://www.t-antik.com/index2.php?action=detail_z&id_z=32400

Obr. 28: Perokresba Jiří Trnky (1967) ....................................................................................................46 KARAFIÁT, Jan. Broučci: výbor z díla. Ilustroval Jiří Trnka. 1. vyd. Brno: Blok, 1967, s. 79; reprodukce: autorka práce

Obr. 29: Zasazení ilustrace do textu – ilustrace Jiřího Trnky (1967) ..........................................46 KARAFIÁT, Jan. Broučci: výbor z díla. Ilustroval Jiří Trnka. 1. vyd. Brno: Blok, 1967, s. 31; reprodukce: autorka práce

Obr. 30: Ilustrace Jiřího Trnky (1968).....................................................................................................47 KARAFIÁT, Jan. Broučci: pro malé i veliké děti. Ilustroval Jiří Trnka. Praha: SNDK, 1968; reprodukce: autorka práce

Obr. 31: Celostránková ilustrace Jiřího Trnky (1968) .....................................................................48 KARAFIÁT, Jan. Broučci: pro malé i veliké děti. Ilustroval Jiří Trnka. Praha: SNDK, 1968, s. 19; reprodukce: autorka práce

Obr. 32: Zasazení ilustrace do textu – ilustrace Jiřího Trnky (1968) .........................................48 KARAFIÁT, Jan. Broučci: pro malé i veliké děti. Ilustroval Jiří Trnka. Praha: SNDK, 1968, s. 41; reprodukce: autorka práce

Obr. 33: Trnkovy ilustrace ve vydání StudiaTrnka (2011) .............................................................48 KARAFIÁT, Jan. Broučci. Ilustroval Jiří Trnka 1. vyd. Praha: Studio Trnka, 2011. s. 60–61. ISBN 978-80-87209-82-0; reprodukce: autorka práce

Obr. 34: Celostránková ilustrace Vlasty Baránkové (2008) ...........................................................50 Broučci: Jan Karafiát. Jan Melvil Publishing [online]. [cit. 2016-05-10]. Dostupné z: http://www.melvil.cz/kniha-broucci/

Obr. 35: Zasazení ilustrací do textu – ilustrace Vlasty Baránkové (2008) ................................50 Broučci: Jan Karafiát. Jan Melvil Publishing [online]. [cit. 2016-05-10]. Dostupné z: http://www.melvil.cz/kniha-broucci/

61

Obr. 36: vystřihovánka divadélka – ilustrace Vlasty Baránkové (2008) ...................................51 KARAFIÁT, Jan. Broučci. Ilustrovala Vlasta BARÁNKOVÁ. Brno: Jan Melvil Publishing, 2008. ISBN 978-80-903912-4-6; reprodukce: autorka práce

Obr. 37: Obálka knihy – Ilustrace J. Šimáně (1919) ...........................................................................67 MANDYS, Pavel. 2 x 101 knih pro děti a mládež: nejlepší a nejvlivnější knihy. 1. vyd. Praha: Albatros, 2013, s. 22. ISBN 978-80-00-03336-5; reprodukce: autorka práce

Obr. 38: Obálka knihy – ilustrace Ludmily Janské-Durové (1932) .............................................67 BROŽOVÁ, Věra. Karafiátovi Broučci v české kultuře. 1. vyd. Praha: ARSCI, 2011, s. 121 ISBN 978-807-4200-182; reprodukce: autorka práce

Obr. 39: Broučci v plzeňských národních krojích – ilustrace F. V. Eisenreicha (1933) .......68 BROŽOVÁ, Věra. Karafiátovi Broučci v české kultuře. 1. vyd. Praha: ARSCI, 2011, s. 127. ISBN 978-807-4200-182; reprodukce: autorka práce

Obr. 40: Brouček fouká do komína – ilustrace Otakara Štáfla (1941) ........................................68 Broucci, les merveilleux insectes humanoïdes de Jan Karafiát illustré par Otakar Štáfl. AMICALE DES AMATEURS DE NIDS À POUSSIÈRE [online]. [cit. 2016-05-10]. Dostupné z: http://amicaledesnidsapoussiere.over-blog.com/2015/10/broucci-les-merveilleux-insecteshumanoides-de-jan-karafiat-illustre-par-otakar-stafl.html

Obr. 41: Janinka – ilustrace Vladimíra Kovaříka (1942) ..................................................................68 BROŽOVÁ, Věra. Karafiátovi Broučci v české kultuře. 1. vyd. Praha: ARSCI, 2011, s. 127. ISBN 978-807-4200-182; reprodukce: autorka práce

Obr. 42: Ilustrace Emila Weisse (1942) ..................................................................................................69 BROŽOVÁ, Věra. Karafiátovi Broučci v české kultuře. 1. vyd. Praha: ARSCI, 2011, s. 128. ISBN 978-807-4200-182; reprodukce: autorka práce

Obr. 43: Obálka knihy – ilustrace Marie Vořechové-Vejvodové (1944) ....................................69 Broučci: Karafiát Jan. Antikvariát Dana Kurovce [online]. [cit. 2016-05-10]. Dostupné z: http://www.dantikvariat.cz/karafiat-jan/broucci-225942

Obr. 44: Obálka knihy – ilustrace Vladimíra Valenty (1945) .........................................................69 Broučci. Antikvariát Beneš [online]. [cit. 2016-05-10]. Dostupné z: http://www.antikvariat-benes.cz/detail/47369-broucci.html

Obr. 45: Ilustrace Adolfa Dudka (1994) ..................................................................................................70 BROŽOVÁ, Věra. Karafiátovi Broučci v české kultuře. 1. vyd. Praha: ARSCI, 2011, s. 130. ISBN 978-807-4200-182; reprodukce: autorka práce

Obr. 46: zasazení ilustrací do textu – ilustrace Vlasty Švejdové (1997) ....................................70 KARAFIÁT, Jan. Broučci. Ilustrovala Vlasta Švejdová. 1. vyd. Praha: Sid & Nero, 1997, s. 4–5. ISBN 80-85886-29-4; reprodukce: autorka práce

Obr. 47: Ilustrace Luďka Schneidera (2001) ........................................................................................70 62

Broučci. Nakladatelství Macek Delta, s.r.o. [online]. [cit. 2016-05-10]. Dostupné z: http://macek-delta.eshop-zdarma.cz/g24.Brou%E8ci.html

Obr. 48: Obálka knihy – ilustrace Vítězslavy Klimtové (2006) ......................................................71 BROUČCI, KARAFIÁT, KLIMTOVÁ. Allbor.cz [online]. [cit. 2016-05-10]. Dostupné z: http://allbor.cz/produkt/broucci-karafiat-klimtov

Obr. 49: Ilustrace Zdeňka Hofmana (2006)...........................................................................................71 BROŽOVÁ, Věra. Karafiátovi Broučci v české kultuře. 1. vyd. Praha: ARSCI, 2011, s. 133. ISBN 978-807-4200-182; reprodukce: autorka práce

Obr. 50: Ilustrace Kláry Mikulcové (2007) ............................................................................................71 BROŽOVÁ, Věra. Karafiátovi Broučci v české kultuře. 1. vyd. Praha: ARSCI, 2011, s. 133. ISBN 978-807-4200-182; reprodukce: autorka práce

Obr. 51: Obálka knihy – ilustrace Marka Nenutila (2009)...............................................................72 Broučci: Jan Karafiát. Bux.cz: internetové knihkupectví [online]. [cit. 2016-05-10]. Dostupné z: https://www.bux.cz/knihy/80176-broucci.html

Obr. 52: Ilustrace Ladislavy Pechové (2010) ........................................................................................72 Broučci, Jan Karafiát. Předškoláci [online]. [cit. 2016-05-10]. Dostupné z: http://www.predskolaci.cz/broucci-jan-karafiat-2/12924

Obr. 53: Obálka knihy – ilustrace Ľubici Suchalové (2010) ............................................................72 Knihkupectví Hodonín [online]. [cit. 2016-05-10]. Dostupné z: http://www.knihy-hodonin.cz/index.asp?co=2&autor=Karafi%E1t%20Jan

Obr. 54: Obálka knihy – ilustrace Ivici Augustínové (2012) ...........................................................73 Knihkupectví Hodonín [online]. [cit. 2016-05-10]. Dostupné z: http://www.knihy-hodonin.cz/index.asp?co=2&autor=Karafi%E1t%20Jan

Obr. 55 Obálka knihy – ilustrace Milady Kudrnové (2012) ............................................................73 Knihkupectví Hodonín [online]. [cit. 2016-05-10]. Dostupné z: http://www.knihy-hodonin.cz/index.asp?co=2&autor=Karafi%E1t%20Jan

63

Seznam literatury Primární literatura HERBEN, Jan. Kniha vzpomínek. Praha: Družstevní práce, 1935, s. 143–155. KARAFIÁT, Jan. Broučci: pro malé i velké děti. 84. vyd. Praha: Albatros, 1989. KARAFIÁT, Jan. Paměti spisovatele Broučků: část první: Doba Imramovská. 1. vyd. Praha: F. Kavka, 1919. KARAFIÁT, Jan. Paměti spisovatele Broučků: část čtvrtá: Na školách ještě vyšších. 1. vyd. Praha: F. Kavka, 1922.

Sekundární literatura BALCAR, Lubomír, et al. Nad Karafiátovými Broučky: Sborník k 50. jubilejnímu vydání Broučků. Praha: Synodní rada českobratrské církve evangelické, 1941. BROŽOVÁ, Věra. Karafiátovi Broučci v české kultuře. 1. vyd. Praha: ARSCI, 2011. ISBN 978-807-4200-182. ČEŇKOVÁ, Jana, et al. Vývoj literatury pro mládež a její žánrové struktury: adaptace mýtů, pohádek a pověstí, autorská pohádka, poezie, próza a komiks pro děti a mládež. 1. vyd. Praha: Portál, 2006. ISBN 80-7367-095-X. HILČR, Jindřich. Broučci v díle národního umělce Jiřího Trnky: k výstavě v Městském muzeu v Čáslavi. Praha: Albatros, 1974. Klub mladých čtenářů. HLAVÁČEK, Luboš. Jiří Trnka. 1. vyd. Praha: Academia, 2002. ISBN 80-200-1050-5. HOLEŠOVSKÝ, František. Čeští ilustrátoři pohádek pro děti: (pohled z ptačí perspektivy). Praha: SNDK, 1960a, s. 159–203. HOLEŠOVSKÝ, František. Čeští ilustrátoři v současné knize pro děti a mládež. 1. vyd. Praha: Albatros, 1989. HOLEŠOVSKÝ, František. Glosy k vývoji české ilustrace pro děti. 1. vyd. Praha: Albatros, 1982. HOLEŠOVSKÝ, František. Ilustrace pro děti: tradice, vztahy, objevy. 1. vyd. Praha: Albatros, 1977. 64

HOLEŠOVSKÝ, František. Naše ilustrace pro děti. 1. vyd. Praha: SNDK, 1960b. CHALOUPKA, Otakar a Vladimír NEZKUSIL. Vybrané kapitoly z teorie dětské literatury I. 1. vyd. Praha: Albatros, 1973. KLIMEŠ, Lumír. Slovník cizích slov. 3. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1985. MANDYS, Pavel. 2 x 101 knih pro děti a mládež: nejlepší a nejvlivnější knihy. 1. vyd. Praha: Albatros, 2013. ISBN 978-80-00-03336-5. MATĚJČEK, Antonín. Ilustrace, 1. vyd. Praha: Nakladatelství Jan Štencl, 1931. REISSNER, Martin. In HORÁČEK, Radek, et al. Fenomén kniha: výtvarná výchova a umění knihy = Phenomenon: the book. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2008. s. 20–23, 42–63. ISBN 978-80-210-4727-3. SKÁCEL, Jan. Kniha, která si odpočala. In KARAFIÁT, Jan. Broučci: výbor z díla. Ilustroval Jiří Trnka. 1. vyd. Brno: Blok, 1967, s. 7–9. STEHLÍKOVÁ, Blanka. Příběh české ilustrované dětské knihy 1900–2000. 1. vyd. Písek: Sladovna Písek, 2010. ISBN 978-80-254-8249-0. STEHLÍKOVÁ, Blanka a Marian VESELÝ. Ilustrace v české knize pro děti. 1. vyd. Praha: Společnost přátel knihy pro mládež, 1986. VLČKOVÁ,

Lucie. Vojtěch

Preissig

1.

vyd.

Řevnice:

Arbor

vitae,

2012.

ISBN 978-80-7467-031-2.

Periodika CYRIAK, Hubert. Illustrovaná díla. Moderní revue: pro literaturu, umění a život. Praha: Arnošt Procházka, 1903, roč. 10, č. 14, s. 175. DOMORÁZEK, Karel. Broučci. Rozhledy: revue umělecká, sociální a politická. 1902, roč. 14, č. 12, s. 1353–1354. HERITES, František. Broučci. Máj. Praha: Nakladatelské družstvo Máje, 1902, roč. 9, č. 1, s. 128. JAROŠ, Gustav. Broučci: Pro malé a veliké děti. Čas: List věnovaný veřejným otázkám. Praha, 1893, roč. 7, č. 35, s. 546–548. 65

Katalogy výstav HILČR, Jindřich. Broučci v díle národního umělce Jiřího Trnky: k výstavě v Městském muzeu v Čáslavi. Praha: Albatros, 1974. Klub mladých čtenářů. WITTLICHOVÁ, Jana. Josef Wenig 1885–1939: ilustrace – scénografie. Praha: Středočeská galerie v Praze, 1985.

Online zdroje Josef Wenig. Národní divadlo [online]. [cit. 2016-03-09]. Dostupné z: http://archiv.narodni-divadlo.cz/default.aspx?jz=cs&dk=Umelec.aspx&ju=4163 Kniha Broučci. Jan Melvil Publishing [online]. [cit. 2016-04-23]. Dostupné z: http://www.melvil.cz/kniha-broucci/ Vlasta Baránková. Albatros [online]. [cit. 2016-04-23]. Dostupné z: http://www.albatros.cz/autori/autor/vlasta-barankova/ NEJEZCHLEBOVÁ, Lenka. Ilustrátorka Baránková: Žena se stane velkou umělkyní jen výjimečně. iDNES.cz [online]. 2008 [cit. 2016-04-24]. Dostupné z: http://ona.idnes.cz/ilustratorka-barankova-zena-se-stane-velkou-umelkyni-jenvyjimecne-11t-/spolecnost.aspx?c=A081212_114705_ona_ony_ves 2007 - Zlatá stuha, výsledky. IBBY Czech Republic [online]. [cit. 2016-04-24]. Dostupné z: http://www.ibby.cz/index.php/zlata-stuha-historie/52-2006-zlatastuha-vysledky

66

Přílohy

Obr. 37: Obálka knihy – Ilustrace J. Šimáně (1919)

Obr. 38: Obálka knihy – ilustrace Ludmily Janské-Durové (1932)

67

Obr. 39: Broučci v plzeňských národních krojích – ilustrace Františka Václava Eisenreicha (1933)

Obr. 40: Brouček fouká do komína – ilustrace Otakara Štáfla (1941)

Obr. 41: Janinka – ilustrace Vladimíra Kovaříka (1942)

68

Obr. 42: Ilustrace Emila Weisse (1942)

Obr. 43: Obálka knihy – ilustrace Marie Vořechové-Vejvodové (1944)

Obr. 44: Obálka knihy – ilustrace Vladimíra Valenty (1945)

69

Obr. 45: Ilustrace Adolfa Dudka (1994)

Obr. 46: zasazení ilustrací do textu – ilustrace Vlasty Švejdové (1997)

Obr. 47: Ilustrace Luďka Schneidera (2001)

70

Obr. 48: Obálka knihy – ilustrace Vítězslavy Klimtové (2006)

Obr. 49: Ilustrace Zdeňka Hofmana (2006)

Obr. 50: Ilustrace Kláry Mikulcové (2007)

71

Obr. 51: Obálka knihy – ilustrace Marka Nenutila (2009)

Obr. 52: Ilustrace Ladislavy Pechové (2010)

Obr. 53: Obálka knihy – ilustrace Ľubici Suchalové (2010)

72

Obr. 54: Obálka knihy – ilustrace Ivici Augustínové (2012)

Obr. 55 Obálka knihy – ilustrace Milady Kudrnové (2012)

73