v. S. DMITROV, V ědecko výzkumný ústav pedagogiky, Kyjev, USSR
K
o t Az c e v y u č o v a c íc h z á sa d v e v ý r o b n ím
VYUČOVÁNI čtyřleté zkušenosti z provádění výrobního vyučování na ukrajinských školách potvrdily účinnost a efektivnost této formy polytechnizace so větské školy. Zřizování tříd s výrobním vyučováním umožnilo řešit základní úkoly polytechnického vyučování při praktickém seznamování žáků se soudobou průmyslovou a zemědělskou výrobou, při studiu základů určitého povo lání a získávání dovedností a návyků při provádění pracovních operací, charakteristických pro zvolený obor. Koncem školního roku 1957/58 pracovalo více než 244 000 žáků Vlil. až X. tříd s výrobním vyučováním na 3452 ukrajinských školách. V těchto třídách studovali žáci nejen základy věd v rozsahu učebních osnov střední školy, ale osvojovali si i různá průmyslová povolání: zámečníků, soustružníků, frézařů, elektromontérů aj. nebo povolání pěstitelů, chovatelů, pěstitelů ovoce a zeleniny, traktoristů a kombajnérů pro socialistické zemědělství. V r. 1958 poprvé absolvovali žáci v masovém měřítku třídy s výrobním vyučováním na ukrajinských školách. 17 000 absolventů středních škol získalo zároveň s vysvědčením dospělosti i doklad o získání příslušné kvalifikace. Kvalifikační zkoušky v těchto třídách potvrdily dobrou od bornou přípravu absolventů i široký polytechnický rozhled v jejich zna lostech. Dobré výsledky se přičítají tomu, že se při výrobním vyučování zajiš ťovalo sepětí školního vyučování s výrobní prací. To umožnilo jednak navázat těsné spojení školy se závodem, s kolchozem nebo sovchozem a také zajistit výrobu materiálních hodnot žáky. Např. žáci vyšších tříd 126. střední školy v Charkově při práci ve školní učebně — výrobní dílně zhotovili za rok podle zakázek pěti charkovských strojírenských závodů více než 15 000 různých součástí. Výrobní skupina novopražské střední školy v Kirovogradské oblasti v roce 1957 pracovala na 91 ha kolchozních pozemků a dosáhla na nich krásných výnosů kukuřice a zeleniny. Žáci odpracovali 2300 pracovních jednotek a vydělali kolchozu 174 000 rublů. Toto vše umožnilo značně zlepšit výchovně vzdělávací práci na školách a značně usnadnilo umístění absolventů středních škol do zaměstnání. Nastal čas, aby se provedl kritický rozbor různých forem činností ve třídách s výrobním vyučováním z hlediska vyučovacích zásad a aby se zjistilo, jaké místo mají tyto činnosti, které zásady je třeba dodržovat a jaké požadavky se na ně kladou. Znalost těchto zásad a požadavků 1 jejich správné využití učiteli od borných předmětů při vzájemné spolupráci a v jednotném vyučovacím procesu umožní odstranit vážné nedostatky vyskytující se ve vyučování a zvýšit úroveň organizace výrobního vyučování na střední škole. 159
v . S. DMITROV
V sovětské pedagogice ]e propracován tento systém vyučovacích zásad: 1. zásada vědeckosti ve vyučování; 2. zásada soustavnosti a postupnosti vyučování; 3. zásada spojení teorie s praxí; 4. zásada uvědomělosti a aktivity žáků při vyučování; 5. zásada názornosti vyučování; 6. zásada přiměřenosti vyučování; 7. zásada trvalého osvojení znalostí žáky; 8. zásada individuálního přístupu k žákům při kolektivní vzdělávací práci se třídou. K těmto všeobecným vyučovacím zásadám lze přidat ještě jednu — polytechnický princip ve vyučování. Didaktická pravidla a požadavky pro různé formy činnosti ve třídách s výrobním vyučováním vyplývají z výše uvedených zásad s přihlédnutím k zvláštnostem výrobního vyučování. Zásada
vědeckostí
ve v y u č o v á n í
Velký význam má požadavek vědeckosti výkladu žákům při vyučováni kterémukoliv odbornému předmětu. Učivo, vykládané při teoretickém vyučování předmětům, jako jsou například zámečnictví se základy nauky o materiálu, traktory a jejich obsluha, soustružnlctví, pěstitelství, chova telství aj., musí být správné a musí odpovídat stavu současné vědy. Toto učivo musí být ucelené a musí se vykládat z materialistického marxisticko-leninského hlediska. Je proto třeba učinit základem předmětů země dělského cyklu zákony mičurinské biologie, vypracované známými sovět skými vědci K. A. Tlmlrjazevem, I. V. Mlčurlnem, T. D. Lysenkem. Zákla dem studia zemědělských strojů musí být teorie V. P. Gorjačkina. Studium těchto teorií má velký význam, neboť žáci si osvojují nové metody pro rozbor a ujasnění faktického materiálu a mohou poznat skutečné objek tivní souvislostí širokého okruhu jevů. Zásada vědeckosti vyžaduje, aby se při vyučování užívalo nejlepších pokrokových metod, vypracovaných vědou nebo vynikajícími pracovníky z výroby. Studium témat. Jako jsou »rychlostní obrábění kovů«, »kalení elektrickým proudem o vysokém kmitočtu«, »používání velmi tvrdých slitin«, »obrábění kovů elektroerozivním způsobem« umožní budoucím zámečníkům, soustružníkům a frézařům, aby získali v daném oboru zna losti, Jež Jsou na úrovni dnešních výsledků vědy. Dostatečně vysoká vědecká úroveň výrobního vyučování se musí zajiš ťovat učebními osnovami a vysokou kvalitou vyučování. Např. osnovy soustružnlctví plně vyhovují zásadám vědeckosti. V těchto osnovách pro IX. a X. třídy Jsou např. témata »Současné vysoce produktivní soustruhy na řezání závitů«, »Poučení o automatizaci soustruhů«, »Automatické kopírovací přístroje«, »Všeobecné poučení o automatických linkách«. Při teoretickém vyučováni v X. třídě se žáci podle osnov seznamuji s podstatou rychlostního a silového obrábění kovů, s konstrukcí a geo metrií nožů soustruhu pro rychlostní a silové obrábění kovů, s vynikající 160
K OTAZCE VYUCOVAClCH ZASAD VE VÝROBNÍM VYUCOVANI
oi’ganizacI práce soustružníků, používajících metody rychlostního obrá bění. Zásada vědeckosti rovněž vyžaduje, aby se při vyučování používalo zcela moderního zařízení a nástrojů včetně měřicí techniky. Kromě toho sq žáci musí při nauce o materiálech a při praktické práci seznamovat s novými materiály, zejména s umělými a plastickými hmotami, musí studovat jejich vlastnosti a zpracovávat je. S přihlédnutím k věkovým zvláštnostem žáků vyšších tříd se může a musí provádět výklad populární formou, avšak tato populárnost nesmí být na úkor vědeckosti, nesmí zjednodušovat jednotlivé zákonitosti, pra vidla, zvláštnosti a souvislosti jevů studovaných žáky. Při teoretickém vyučování a při praktickém cvičení musí vedoucí vý robního vyučování dbát na to, aby učitelé, instruktoři, mistři, agronomové, zootechnici, vedoucí praktických skupin a jiní odborníci, kteří učí děti, používali pouze všeobecně užívaných a všeobecně závazných termínů, nedovolili používat místní terminologie a pojmů, které odporují vědě. Velký význam má také používání všeobecně platných symbolických označímí přístrojů na schématech, označení veličin ve vzorcích i rozměru veličin. Proto je velmi důležitým didaktickým požadavkem používat termínů a označení, kterých se všeobecně užívá v technice, a které jsou uvedeny ve Státních všesvazových normách (GOST). Dostatečně vysoká vědecká úroveň vyučování odborným předmětům je důležitou základní podmínkou při organizaci výrobního vyučování. Zásada
soustavnosti
a postupnosti
Zásada soustavnosti a postupnosti tkví v tom, že se učivo určitého od borného předmětu vykládá žákům v přísném logickém sledu jednotlivých částí a v takovém pořadí, které zajišťuje kvalitní pochopení nového učiva na základě pravidel a zákonů, osvojených dříve. Dodržování této zásady vytváří příznivé podmínky k tomu, aby žáci získali trvalé soustavné znalosti z teorie odborného předmětu a praktické dovednosti a návyky různých pracovních operací. Soustavnost i postupnost ve výrobním vyu čování se především zračí v osnovách a v učebním plánu určitého směru, kde se jednotlivé odborné předměty musí studovat v přísné postupnosti tak, aby bylo zajištěno normální studium nového předmětu na základě znalostí z jiného předmětu, který se studoval dříve. Postupné utřídění učiva v osnovách a v učebnici odborného předmětu i studium tohoto předmětu je značně určováno pořadím procesů v tech nologii výroby, která se studuje. Tato technologická zásada je základem při sestavování učebních osnov nebo učebního plánu každého předmětu výrobního vyučování jak průmyslového, tak i zemědělského cyklu. Např. postupnost při rozvržení učiva zejména tak důležitého předmětu, jako jsou »Základy mechanizace zemědělství«, určuje se hlavně pořadím výrobních procesů v zemědělství. Proto se učivo v osnovách uvedeného předmětu rozvrhuje takto; 1. stroje na obdělávání půdy, 2. secí stroje, 3. kultivátory, 4. sklizňové stroje atd. Učivo uvnitř každé skupiny se roz11
P e d a g o g ik a
v. S. DMITROV
vrhuje podle této zásady: a) agronomické požadavky na stroje dané skupiny; b) konstrukce strojů dané skupiny z hlediska agrotechnických požadavků; c) využití strojů v zemědělství: jejich příprava k práci, pro vozní propočty, obsluha strojů, bezpečnostní opatření při práci apod. Postupnost a soustavnost rozvržení učiva v osnovách kteréhokoli před mětu opírá se o známá didaktická pravidla (postup od jednoduchého k složitému, od konkrétního k abstraktnímu apod.) a o ťiroveň i charakter spojení daného odborného předmětu s jinými příbuznými vědami. Např. v soustružnictví v Vlil. třídě se mají žáci seznámit s jednoduchý mi měřicími pomůckami, s konstrukcí soustruhu, s nejdůležitějšími soustružnickými operacemi (soustružení vnějších povrchů, soustružení drá žek, vrtání, vyvrtá vání aj.). V IX. třídě si žáci prohlubují znalosti měřicích pomůcek, seznamují se s jednotlivými částmi strojů a mechanismů, s konstrukcí a principy jejich činnosti, s různými typy soustruhů. Při praktických cvičeních se žáci učí již náročnějším operacím jako je řezání závitů, obrábějí součásti se složi tějším seřizováním, seznamují se se způsoby rychlostního obrábění. V prvním pololetí X. třídy se studuje závěrečná část předmětu »Sou stružnictví«, která obsahuje metody organizace práce. Učitel soustružnictví na 33. střední škole v Charkově, s. P. A. Jarmolenko, provádí při výrobním vyučování praktické práce podle cyklu tech nologických operací, který je typickým pro strojírenské závody: 1. Zkouška kovu na tvrdost na stolním Rockwellově přístroji. Při tom získaná data jsou krajně důležitá k určení způsobů mechanického a tepel ného zpracování kovů. 2. Přípravná operace, která tkví v mechanickém obrábění předrobků kotoučovou frézou s automatickým posuvem. 3. Mechanické obrábění podle technologického postupu na soustruzích, na vodorovné hoblovce a na vrtačce. 4. Tepelné zpracování v pouzdrových pecích. 5. Obrábění povrchů součástí na brusce na oblé závity. 6. Zkouška tvrdosti výrobku a jiné druhy kontroly. K uvedeným operacím bylo by třeba přidat ještě jednu: žíhání a popouš tění kovu, která musí zaujímat v cyklu druhé místo po zkoušce kovu na Rockwellově přístroji. Soustavnosti a postupnosti ve vyučování lze dosáhnout tehdy, bude-li se učitel opírat o úroveň znalostí žáků z daného předmětu nebo předmětů příbuzných a o vyspělost žáků. Výklad učiva je třeba provádět tak, aby žáci postupně přijímali a chápali nové učivo, rozšiřovali okruh svých představ, znalostí a návyků. Koncem studia každé části teoretického předmětu je naprosto třeba utřídit učivo a provést zobecnění, aby žáci pochopili souvislost mezi jed notlivými pojmy, osvojili si systém pojmů. Při provádění praktických prací ze soustružnictví, frézařství nebo zámečnictví se zajišťuje soustavnost a postupnost plánováním technologic kého postupu sestaveného z pracovních operací v takovém pořadí, jak je třeba je provádět. Seznam operací potřebných k zhotovení součástí, pří stroje nebo nějakého jiného výrobku je uveden v pracovním postupu nebo, 162
K OTAZCE v y u č o v a c í c h ZASAD v e VÝROBNÍM VYUČOVANÍ
jak se jinak říká, v návodce. Pokus se zavedením těchto návodek na 46. střední škole v městě Záporožje a v některých charkovských školách se celkem osvědčil. Návodky značně usnadňují práci žáků, vedou je k pozor nosti a ukázněnosti, pomáhají jim naučit se zhotovovat součásti podle náčrtu nebo podle technického výkresu. Při provádění úkolové práce v cechu závodu při výrobní praxi dostává žák pracovní příkaz k zhotovení určité součásti, v němž je uvedeno jméno žáka, číslo výkresu nebo je výkres přiložen a uvádějí se pracovní operace v příslušném pořadí. Kromě toho se v pracovním příkaze uvádí úkol, nor ma a peněžitá částka. Pracovní příkaz je velmi důležitým dokumentem, který zajišťuje postup nost ve vykonávání jednotlivých operací, učí žáky hospodařit účelně s pracovním časem, pracovat podle norem a dbát na jakost výrobku. Zásada spoj ení t eori e s praxí Zakladatelé marxismu-leninismu nejednou zdůrazňovali význam prin cipu spojení teorie s praxí nejen v rozvoji vědy, ale i ve vyučování a vý chově dospívajícího pokolení v komunistickém duchu. »Od živého nazírání k abstraktnímu myšlení a od něho k praxi — taková je dialektická cesta poznání pravdy, poznání objektivní reality.« A dále: »V lidském mozku se odráží příroda. Tím, že člověk v praxi a v technice ověřuje a používá správnost těchto odrazů, dospívá k objektivní pravdě.«^) Tohoto leninského požadavku je nutno se přidržovat při vyučování jakémukoliv odbornému předmětu. Při výrobním vyučování zásada spojení teorie s praxí může být uskuteč něna ve dvou různých formách: 1. při spojení všeobecně vzdělávacích a odborných předmětů; 2. při spojení teoretického vyučování určitému odbornému předmětu s výrobní prací v dílně, ve výrobě, v kolchozu nebo sovchozu. Pronikání výrobního vyučování do všeobecně vzdělávací školy zajistilo značně lepší podmínky spojení teorie s praxí při vyučování všeobecně vzdělávacím předmětům, jako je fyzika, chemie, biologie, matematika a rýsování. Značně se zlepšila kvalita osvojování učiva výše uvedených předmětů na základě organického spojení mezi základy věd a odbornou přípravou žáků. Při práci na závodě nebo v kolchoze žáci lépe chápou podstatu fyzikálních, biologických nebo chemických zákonů a zvykají si sledovat využití těchto zákonů v praxi. Při zavádění výrobního vyučování není však všude uskutečněna koordi nace mezi základy věd a odbornou přípravou žáků, zejména v oborech; »Kombajny a mechanizace obtížných prací v živočišné výrobě«, »Základy zemědělského strojírenství«. Učitelé přednášející tyto obory nemohou se vždy dovolávat příslušných zákonů fyziky a chemie, poněvadž je žáci ještě neprohráli. Tak například při studiu konstrukce traktorů a kombajnů je nutná zna lost křivočarého a kruhového pohybu, ale těmto tématům se žáci učí až 1) v. I. L e n i n , F ilosoftcké seSity, Praha 1953, str. 140 a 167.
163
v.
S . DMITROV
ve fyzice v IX. třídě. Pro pochopení principu činnosti karburátoru a pro studium Jeho konstrukce je třeba znát závislost tlaku kapaliny a plynu na rychlosti jejich výtoku. Tomu se také učí v IX. třídě značně později. Ve fyzice velmi pozdě, až v druhém pololetí IX. třídy, se vykládá učivo o vlastnostech tuhých těles, o deformacích těles, které je nutno znát pro pochopení procesů zpracovávání kovů za studená. Nejlepší učitelé republiky, kteří pracují ve třídách s výrobním vyučo váním, provedli důležité změny v metodice vyučování základům věd, aby zabezpečili spojení mezi základy věd a odbornou přípravou žáků. Zvláštnosti vyučování základům věd ve třídách s výrobním vyučováním se týkají těchto otázek metodiky vyučování: 1. koordinace učiva v osnovách s učivem studované výroby, 2. demonstračních pokusů, 3. laboratorních a praktických prací, 4. obsahu úkolů. Při výkladu základních znalostí, týkajících se těch nebo oněch fyzikál ních, chemických, biologických jevů a zákonitostí je třeba obracet pozor nost žáků na využití těchto zákonitostí zejména v té výrobě, která je stu dována určitou skupinou žáků. Tyto příklady, tj. tak zvaný výrobní materiál, musí odpovídat těmto základním požadavkům: za prvé, materiál musí být dostupný chápání žáků, lehce zapamatovatelný a musí být těsně spojen s prostudovaným teoretickým materiálem; za druhé, příklády je třeba vybírat tak, aby na Jejich základě bylo možno seznámit žáky s vědeckými principy dané výroby. Doporučovaný materiál se vykládá žákům živou, zajímavou formou s předváděním modelů, maket, kolekcí atd. Je nutno obrátit zájem žáků k zobrazení tohoto materiálu v tabulkách, schématech a diagramech. Jestliže máme epidiaskop nebo promítací aparát, Je možno využít diapo zitivů, výkresů i filmů. Je žádoucí, aby při výběru, utřídění a při úpravě tohoto materiálu se zúčastnili i žáci. Uveďme příklady výrobního materiálu, který Je možno doporučit při vyučování fyzice. Ve třídách s výrobním vyučováním, v nichž se žáci učí soustružnlctví nebo frézařství. Je vhodné zařazovat do vyučování poučení o využití klínu u řezných nástrojů, o škodlivém a užitečném projevování se tření ve stro jích, o opatření ke zmenšení škodlivého tření, o zjišťování vad materiálu ultrazvukem. Ve třídách s výrobním vyučováním v zemědělských oborech je možné při studiu kruhového pohybu seznámit žáky s principem činnosti země dělských strojů. Jako Je třídicí mlýnek, odstředivka mléka, medomet, od středivá čerpadla na postřikování sadů a zelinářských zahrad, mlátička. S využitím znalostí z fyziky, chemie, matematiky a rýsování Je nutno seznamovat žáky Již v období praktické práce žáků v dílně. Je třeba překontrolovat metodiku a techniku demonstračních pokusů, šíře uplatnit společně s demonstrací fyzikálních, chemických a biologic kých jevů a zákonitostí také demonstraci těchto zákonů na příkladech z průmyslové a zemědělské výroby. Záci si se zájmem prohlížejí přístroje 164
K OTAZCE VYUCOVAClCH ZASAD VE VÝROBNÍM VYUCOVANl
běžně používané v technice, jako jsou manometry, dynamometry, relé, magneto, plnicí přístroj u benzinových pump, Savinovy termometry aj. Aby bylo zajištěno vzájemné spojení laboratorních prací z fyziky a vý robního vyučování určitého oboru, je nutno změnit tématiku i metodiku laboratorních prací. Velmi pěknou iniciativu projevil učitel fyziky 129. střední školy v Ky jevě s. Bilaš, který zorganizoval fyzikální praktika v laboratoři Darnického hedvábnického kombinátu, ve kterém se koná výrobní vyučování. Žáci v této laboratoři provádějí takové'práce, jako je určení čísla nitky posuv ným měřítkem, mikrometrem a vahami, určení závislosti mezi prodlouže ním nitky příze a vynaloženou silou aj. Ve třídách s výrobním vyučováním v zemědělských oborech budou mít pro budoucí praktickou činnost žáků velký význam tyto práce: 1. měření-leploty půdy, 2. měření minimální teploty půdy v místě odnožovacího kolínka, 3. měření teploty vzduchu (v době pozorování, teplota minimální a maximální), 4. měření vlhkosti vzduchu, 5. měření množství srážek, 6. předpovědi jarních a podzimních ranních mrazíků. Důležitou metodou studia fyziky a spojení této vědy s praxí výrobního vyučování je řešení úloh. Je nutno ve větší míře řešit úlohy, v nichž se uvádějí fakta z praxe určité výroby, studované skupinou žáků. Velký význam také přikládáme otázce, jak naučit žáky využívat v prů myslových podmínkách teoretických znalostí z odborného vyučování, které získávají ve škole. Přední učitelé dosáhli těsného vzájemného sepětí teoretických znalostí, které jsou vykládány žákům v předmětech odbor ného vyučování a výrobní praxe žáků. Tak v soustružnictví se tato vzájemná souvislost zajišťuje tímto způ sobem: 1. Téma teoretického vyučování: opracování kuželů. Určení výrobků s kuželovým tvarem. Zjištění určovacích rozměrů kužele. Seřízení obrá běcího stroje — 2 hodiny. Praktická práce v dílně nebo v cechu závodu: obrábění vnějších kuželů — 4 hodiny. 2. Téma teoretického vyučování: výpočet kuželovitosti — 2 hodiny. Praktická práce: obrábění vnitřních kuželů — 4 hodiny. 3. Téma teoretického vyučování: obrábění profilových součástí — dvě hodiny. Praktická práce: obrábění profilových součástí na soustruhu tvarovými noži — 4 hodiny. Bez těsného vzájemného spojení teoretického učiva odborných před mětů a výrobní práce žáků se stává výrobní vyučování řemeslnictvím. Tento nežádoucí jev se objevuje na školách, na nichž má teoretické vy učování nízkou úroveň, žáci se učí pracovat na obráběcím stroji, přičemž získávají potřebné dovednosti bez uvědomělého osvojení fyzikální pod staty obrábění kovů za studená i za tepla. 165
v. S. DMITROV
Takové řemeslnictvi nemá nic společného s myšlenkou výrobního vy učování a je nutno proti němu rozhodně bojovat. Určitý rozpor mezi teorií a praxí se objevuje také v některých třídách s výrobním vyučováním, v nichž se připravují specialisté pro socialistické zemědělství. Tkví v tom, že teoretické obecné znalosti z rostlinné výroby a zelinářství se často neupevňují výrobní praxí žáků na kolchozních a sovchozních polích, a nesouvisí s touto praxí. Všechny tyto nedostatky a chyby z hlediska vyučovacích zásad jsou nepřípustné a musí být odstraněny. Z á s a d a u v ě d o m ě l o s t i a a k t i v i t y ž á k ů př i v y u č o v á n í Úspěšné plnění učebních osnov výrobního vyučování, využití nutných dovedností a návyků není možné bez uvědomělého vztahu žálců k teoretic kému vyučování, k praktické práci v dílně, továrně, závodě, kolchoze nebo sovchoze. Učitel odborného předmětu musí pamatovat na to, že proces ovládnutí znalostí je aktivním procesem myšlení žáků. Zvláště velký vý znam má aktivita a uvědomělost žáků při jejich samostatné práci ve vý robě. Zde žáci společně s rozšiřováním znalostí získaných v teoretickém vyučování nabývají schopností využít těchto znalostí, nabývají odpovída jící návyky při častém opakování různých praktických činností. Uvědoměle uskutečňovat praktickou činnost, vedoucí ke vzniku návyků, to znamená ne mechanicky opakovat tyto činnosti tak, jak je ukázal instruktor, ale s plným pochopením celého procesu obrábění, s pochope ním zdůvodnění jednotlivých částí procesu a také důsledků jejich chyb ného provádění. Při vyučování odborným a obecně technickým vyučovacím předmětům se žákům vštěpují nové pojmy, jejichž uvědomělé chápání a osvojování se může dít při správném a nezkresleném vnímání vykládaného učiva a jevů a zevšeobecňování konkrétního materiálu v pojmech. Takové pojmy jako mohutnost, skluz rotoru motoru (v elektrotechnice), pojem nasycení proudem elektronek (v radiotechnice) jsou velmi náročné a dosáhnout pochopení i osvojení si těchto pojmů žáky je velmi složité. Vždyť víme, že žáci se neodpoutávají snadno od konkrétnosti a že abstrahování při myšlení je obtížné. Aktivita žáků při získávání vědomostí, dovedností a návyků musí být proto doprovázena aktivním myšlením. Uvědoměle si osvojit znalosti v řadě jevů a faktů. Aby bylo dosaženo aktivity žáků při vyučování, uvědomělého vztahu k práci, musí se vytvořit třída s výrobním vyučováním na zásadě dobro volnosti. Aby se žáci seznámili s charakterem své budoucí činnosti a za milovali si ji, je třeba připravit setkání žáků s předními dělníky, zaměst nanými v základním závodě, kolchoze nebo sovchoze, provésti přednášky a besedy. Taková setkání a besedy žáků s významnými pracovníky, hrdiny socialistické práce: s kombajnéry (obor: kombajny a mechanizace namá havých prací v živočišné výrobě), s traktoristy (obor: traktorista), souštružníky (obor: soustružnlctví) a s jinými, má velký význam. Záci si je 166
K OTAZCE v y u č o v a c í c h ZASAD v e v ý r o b n í m v y u č o v a n í
zapamatovávají někdy na celý život, vyvolávají velký zájeip o vybraný obor, tvůrčí aktivitu a vytrvalost v práci. Pro rozvoj aktivity, samostatnosti a tvořivosti žáků, při plnění určité komplexní práce je třeba doporučit žákům vyšších tříd, aby sami sesta vovali pracovní postupy společně s výkresy na zhotovení určité součásti. Pro povzbuzení se nejlepší součásti a pracovní postupy vyvěšují na ná stěnce, která se ve škole umísťuje na viditelném místě. Zkušenost ukazuje, že velkou aktivitu u žáků vyvolává výroba užitečných věcí, součástí podle objednávek závodů, práce v komplexní brigádě ve školním hospodářství nebo na kolchozních polích. Myšlenka produktivní práce musí proniknout celý proces výrobního vyučování. To velmi dobře pochopili na mnoha ukrajinských školách a dosáhli při jejím uskutečňování znamenitých úspěchů. V některých školách vedení školy a výbor komsomolu provádějí kon kursy na nejlepšího zámečníka, soustružníka, frézaře, elektromontéra školy. Všechna tato opatření zvyšují aktivitu žáků, vychovávají lásku k samostatné práci a rozvíjejí tvořivost v práci. Zásada názornosti vyučování Zásada názornosti vyučování má velký význam pro jakékoli činnosti a umožňuje nejlépe rozšířit zásobu skutečných představ. Názornost ve vy učování zvyšuje pozornost žáků, prohlubuje jejich zájem o probírané učivo. A konečně názornost vyučování je prostředkem rozvoje smyslových ústrojí, zdokonalení a rozvoje pozorování i myšlení. Je však nutno poznamenat, že názornost sama o sobě nezajišťuje úplné poznání, je pouze stupněm k poznání, napomáhá jasnějšímu pochopení jevů a předmětů. Názorný výklad musí být doprovázen vhodným vysvětlením učitele. To přiměje žáky k přemýšlení a k přetváření konkrétních obrazů ve vědomí, k určení souvislostí a k hledání příčin. Za těchto podmínek jsou jevy i předměty, vnímané smysly jako konkrétní živé obrazy, správně chápány a uvědoměle osvojovány. Jak je známo, těsné vzájemné spojení mezi názorností a slovním vy světlením může se projevovat ve třech formách. První forma tkví v tom, že vysvětlováním učitel řídí pozornost žáků tak, aby znalosti a představy o vnější podobě určitého předmětu výroby byly získávány žáky při pozo rování. Druhá forma je charakterizována tím, že učitel pomocí slova vy světluje souvislosti mezi jevy, které žáci pozorují. A nakonec, třetí forma se zakládá na tom, že pomocí slovního vysvětlení učitel vštěpuje žákům nové znalosti a předvedený pokus potvrzuje a konkretizuje poznatky vy ložené učitelem. Všechny tyto formy vzájemného spojení mezi slovním vysvětlením a názorností se uplatňují při výrobním vyučování. Učitelé odborné technologie během tříleté práce již získali určité zkušenosti s využitím názornosti a rozpracovali různé způsoby názornosti. Přímá názornost se týká např. různých strojních součástí, zařízení, vzorků kovů a jiných materiálů, sbírek rostlin apod. 167
v. S. DMITROV
Zkušení učitelé místo toho, aby ukázali skutečné předměty nebo pro cesy, předvádějí velmi často jejich makety, odlitky, fotografie, obrázky, diapozitivy, plakáty, tabulky, filmy; Přímá názornost umožňuje pochopit nejen oddělený předmět nebo proces, ale i jejich souvislost. Je velmi dů ležité, aby vnímání bylo všestranné. Jen za této podmínky se vytvářejí u žáků správné představy o studovaném předmětu. M. I. Rozenberg doporučuje při vyučování odborné technologii konat i demonstrační pokus. Tak princip indukční defektoskopie doporučuje předvádět za pomoci modelu majícího dvě cívky. První cívka slouží k magnetizaci železného Jádra a má 500 závitů izolovaného drátu P3—0,3, druhá má stejný počet ■ závitů drátu PE—0,1. Vinutí první cívky se spojuje s akumulátorem, a druhá cívka spojená indukčně s první cívkou. Je spojena se zrcadlovým galvanometrem. Do první cívky se pomalu zasouvá dlouhé železné jádro se zářezem, kterým se mění velikost příčného průřezu. Když se jádro se zářezem dostane do Jedné cívky, vzniká v druhé indukční proud, který ukazuje galvanometr. Dobře Je zajištěna názornost při vyučování soustružnlctví na 33. střední škole v Charkově. Zde zkonstruovali zajímavý model rychlostní a převo dové skříně. Oba mechanismy smontovali na speciálním přenosném stole s odklápěcími deskami, které slouží k rozmístění součástek při rozebírání obou skříní. Mechanismy jsou mezi sebou spojeny řemenovým převodem a uvádějí se do pohybu pákou. U řemenice a vřetena jsou počítače otáček, kontrolují rychlost otáčení vřetena. Na tomto modelu se předvádí nejJednodušší pohybové schéma a výpočty převodových poměrů. Učitel 1. romenské střední školy P. I. Sirota zhotovil pro názornost ve vyučování strojírenství a elektrotechnice názorné tabule, mající velkou metodickou cenu. Na každou z těchto tabulí je umístěn barevný obrázek mechanismu nebo přístroje, k jehož studiu je daná tabule určena a jsou sestaveny jednotlivé součásti tohoto mechanismu nebo přístroje. Nápisy pod těmito Součástmi jsou ze sádrových písmen. Jsou připraveny tabule i pro názorný výklad mechanismu pro rozvod plynů, klikového mecha nismu, generátoru, startéru a akumulační baterie. Velmi cenné Jsou také pracující elektrifikované modely, zhotovené na 126. střední škole v Charkově. S úspěchem jsou používány k názornému výkladu složitých fyzikálních procesů, probíhajících v elektronce nebo v elektromagnetickém poli. Velmi dobrou názornou pomůckou je zejména trioda, která Je zhotovena z průhledné plastické hmoty. Pomocí tohoto modelu Je možné s velkým účinkem předvádět: 1. pohyb elektronů z rozžhavené katody, 2. proud v anodovém okruhu, 3. činnost mřížky, do níž se dodává různě velké na pětí obou druhů, 4. anodová charakteristika elektronky, 5. mřížková cha rakteristika elektronky. Modely tohoto druhu si zasluhují širokého rozšíření, aby se zajistila ná zornost při studiu elektrotechniky. Při výrobním vyučování instruktor předvádí nejen pomůcky, ale i způ soby práce. K jejich úspěšnému pochopení je nutno, aby pracovní místo 168
K OTAZCE VYUČOVACÍCH ZASAD VE VÝROBNÍM VYUCOVANl
Instruktora (svěráky, obráběcí stroj) bylo položeno na vyvýšeném místě a bylo otáčivé. Někdy, je-li to nutné, je účelné rozdat názorné pomůcky žákům, aby si Je mohli pozorně prohlédnout, podržet je v rukou, ohmatat jejich povrch. Je nutné vycházet z předpokladu, že čím více smyslů se účastní vnímání a pozorování, tím účinnější bude samo vnímání a zkoumání. Je zcela pochopitelné, že pomůcka musí být přizpůsobena předvádění; musí mít určité rozměry, odpovídající nátěr, aby si ji žáci i v zadních la vicích mohli prohlédnout. Nedoporučuje se předem rozvěšovat pomůcky, zejména tabulky a obrazy. Mají se vystavovat při vyučování a po ukončení hodiny se doporučuje nechat přístroj, model, tabulku nebo obraz ve třídě, aby si je žáci mohli pozorněji prohlédnout, hlouběji je pochopili a lépe porozuměli podstatě předmětu. Názornosti je třeba používat nejen při výkladu nového učiva, ale i při opakování, upevňování a při kontrole znalostí žáků. Není však vhodné přetěžovat vyučovací hodinu velkým množstvím de monstrací a názorných pomůcek. Je nutno si uvědomit, že názornost je pouze vyučovací zásada, a proto je Jí třeba užívat v přiměřených mezích. Zásada přiměřenosti vyučování Výrobní vyučování, jeho obsah, formy a metody musí odpovídat věko vým a individuálním zvláštnostem dětí, aby mohly získat náležité znalosti, dovednosti a návyky při normální práci, bez přetěžování, aby vyučovací proces neměl nepříznivý vliv na dětský organismus. V prvním období organizace výrobního vyučování byla zásada přiměře nosti vyučování velmi často narušována. Do tříd s výrobním vyučováním s oborem »Traktory« nebo »Kombajny a mechanizace namáhavých prací v živočišné výrobě« byly zařazovány i dívky, i když jim studium těchto oborů způsobovalo mnoho obtíží. Byly zařazovány 1 obory výrobního vyučování jako je např. elektrické svářečství, cementářství a jiné, při jejichž osvojování na závodě se žáci setkávají s podmínkami škodlivými dětskému organismu. Při vypracování některých učebních osnov, zejména návrhu osnovy z oboru »Kombajny a mechanizace namáhavých prací v živočišné výrobě« nebylo vhodně použito zásady přiměřenosti vyučování. Podle tohoto ná vrhu byla veškerá tíže studia tak složitého předmětu jako je »Kombajn a jeho technická obsluha« vložena na VIII. třídu. V IX. třídě se vykládaly pouze dva nevelké oddíly: »Samostatná sklizeň obilovin« (14 hod.) a »Technická obsluha kombajnů« (8 hod.). Toto rozdělení nejen že nezajiš ťovalo soustavnost a postupnost učiva, ale neobstálo ani z hlediska zásady přiměřenosti. Většina uvedených nedostatků je už odstraněna. Ve školách umístěných v zemědělských oblastech si chlapci vybírají podle vlastního přání obory, jako je »Automobilismus«, »Traktory«, »Kombajny a mechanizace namá havých prací v živočišné výrobě«, »Základy zemědělského strojírenství«, 169
v . S. DMITROV
»Rostlinná výroba«, zatím co dívky se se zájmem hlásí do tříd s výrobním vyučováním oborům »Chov dobytka«, »Zelinářství«, »Rostlinná výroba«. Ke zvláštnostem pohlaví se přihlíží i v městských školách, i když je zde pro dívky výběr oborů poměrně omezenější. Do určité míry se zkrátily a zjednodušily některé učební osnovy výrob ního vyučování, bylo provedeno racionálnější rozdělení učiva. Jsou to však z hlediska zásady přiměřenosti vyučování pouze první kroky při zlepšo vání osnov výrobního vyučování, jež jsou ještě ve značné míře přetížené. Při výrobním vyučování je třeba přísně dodržovat didaktické požadavky, jako je postupné zvyšování obtížnosti vykládaného učiva v těch cvičeních, operacích nebo komplexních pracích, které se provádějí v dílnách nebo ceších továren a závodů. Velký význam má také problém normování práce žáků podle jejich věkových zvláštností. Je nutno si uvědomit, že velký rozsah jednoduchého učiva nebo souhrn velkého počtu operací je nedo stupný chápání žáků, kteří si je neosvojí, a nepřispívá k rozvoji poznáva cích schopností žáků. Přiměřenost určitého učiva nebo určitého komplexního úkolu závisí na celé řadě podmínek: na připravenosti žáků, na stupni jejich vývoje, na procvičení určitých operací, na vyučovacích metodách zvolených učitelem a konečně i na metodě názornosti. Zkušený učitel při využití všech mož ností pedagogického mistrovství může zpřístupnit i nejsložitější učivo, avšak základní didaktický požadavek musí být splněn — učivo musí od povídat stupni vyspělosti žáků. Z toho vyplývá, že učitel musí být dobře seznámen s celkovým rozvojem žáků, s rozsahem jejich vědomostí, doved ností a návyků. Příkladem po této stránce je 36. střední škola v Charkově, kde se připra vují soustružníci a frézaři. Zde se proces výroby složitých součástí dělí na dvě části podle obtížnosti jednotlivých operací. Předběžně obrábějí obrobky žáci VIII. třídy a složitější soustružnické a frézařské operace a konečné obrábění výrobku se svěřuje žákům IX. a X. tříd. Například při výrobě důlčíku polotovar zhotoví žák 8. třídy, který osoustruhuje nahrubo i načisto válcovou část obrobku i jeho vroubkování. Potom tentýž žák osoustruží čelo na dané rozměry. Takovým způsobem obrobený polotovar se dá již žáku 9. třídy, který osoustruží kuželovitou část důlčíku a obrousí ji. Při nácviku jednotlivých soustružnických operací v VIII. třídě 36. střed ní školy v Charkově pracují žáci zpočátku podle pracovních náčrtů a po zději používají výkresů hotových výrobků. V této škole se žáci postupně učí samostatně rozumět výkresům a tech nickým požadavkům při provádění složité komplexní práce na zhotovení určitého výrobku. V X. třídě žáci samostatně sestavují pracovní náčrt některého výrobku a rovněž vypracovávají návodku. Zásada t r val ého os voj ení znal ost í žáky Pro praktickou činnost absolventů tříd s výrobním vyučováním jsou cenné a potřebné jen trvalé znalosti, dovednosti a návyky. Trvalost znalostí se zajistí tehdy, vyhovi li se těmto požadavkům: 170
K OTAZCE VYUCOVAClCH ZASAD VE VÝROBNÍM VYUCOVANI
1. bude-li dán pokyn k zapamatování, zvláště k trvalému zapamatování, 2. bude-li zajištěna soustavnost, postupnost a logičnost probíraného učiva, 3. bude-li správný poměr mezi učivem a pracovními operacemi, 4. bude-li náležitě využito názorných pomůcek, 5. budou-li se systematicky konat cvičení, která zajišťují nejen upev nění vědomostí a získání dovedností a návyků, nýbrž i rozvoj myšlení, prohloubení získaných znalostí a jejich obohacení novými, 6. bude-li plánováno opakování učiva v určitých obdobích, 7. bude-li zajištěno spojení praktických prací s teoretickým vyučová ním, 8. budou-li se při provádění praktického vyučování v dílnách volit ta kové komplexní práce, jež by byly zajímavé i konstrukčně, i způsobem svého provádění. Vše toto nutí žáky myslit. Na mnohých školách vadí trvalému osvojení znalostí žáky plánování výrobního vyučování na jeden den v týdnu. Toto plánování má nepříznivý vliv na zapamatování, nezajišťuje správně poměr učiva a vštěpování trva lých dovedností a návyků. Výrobní vyučování se má provádět dvakrát týdně. Zásada i ndi vi duál ní ho přístupu k žákům v p o d m í n k á c h k o l e k t i v n í h o v y u č o v á n í ’ ve t ř í d ě V práci tříd s výrobním vyučováním jsou obvyklé tyto formy organizace činnosti: 1. hodina teoretického vyučování, 2. praktické nebo laboratorní práce v závodě nebo ve školní učebně výrobní dílně. Ve většině případů vyučuje učitel odborné technologie kolektiv žáků celé třídy nebo skupiny žáků. Jen při praktických pracích žáků na závodě se užívá formy individuálního přidělení ke kvalifikovaným dělníkům nebo formy skupinového vyučování. Přitom musí učitel vychovávat třídu jako celistvý kolektiv a využívat všech velkýcli možností, jež tkví v kolektivu. Při letní praxi na závodě se stávají žáci členy kolektivu celého závodu, žijí jeho životem. Učitel uka zuje žákovskému kolektivu perspektivu jeho studia, stmeluje kolektiv a řídí jeho práci. Praxe ukázala, že vliv žákovského a výrobního kolektivu na jednotlivé neukázněné žáky je velmi příznivý a účinný. Osvědčilo se projednávání otázek výchovné povahy na společných schůzích žáků, dělníků z cechu nebo kolchozních pracovních skupin. Schůze zvyšují pohotovost žákov ského kolektivu k provedení určitého výrobního úkolu nebo úkolu spole čenského rázu. Při řízení činnosti žákovského kolektivu musí učitel dobře sledovat každého žáka, pozorovat jeho individuální zvláštnosti, schopnosti, vlohy i záporné rysy charakteru. Při práci s třídou sleduje učitel činnost každého žáka, kontroluje splnění úkolu, opravuje vyskytnuvší se chyby, učí správně držet nástroj, racionálně volit pohyby a tempo jejich provádění atd. Individuální přístup je nutno uplatňovat u všech žáků bez ohledu na 171
v . S . DMITROV
je]Ich prospěch. Zejména vynikajícím žákům je třeba dávat další úkoly se zvýšenou obtížností. Nej lepší učitelé zavedli pečlivou evidenci práce každého žáka, jeho úspěchů při zhotovování jednotlivých výrobků, v osvojování teoretického učiva, konkrétních nedostatků a mezer ve znalostech žáků. Zápisy tohoto obsahu se vedou ve zvláštním deníku nebo zápisníku. S ohledem na zjiš těné nedostatky organizuje učitel individuální nebo kolektivní pomoc. Na 13. charkovské střední škole se koná výrobní vyučování v závodě »Gidroprivod«, kde jsou žáci individuálně přiřazeni ke kvalifikovaným dělníkům. Při učení se zámečnickým a soustružnickým operacím žáci zpočátku vyučování jen pozorují, jak tyto operace provádějí instruktoři a potom je samostatně vykonávají pod jejich dohledem. Tato forma má i přes své velké rozšíření mnoho nedostatků. Záci v tomto systému pracují produktivně velmi nepatrnou část pracovní doby, narušuje se princip postupnosti v učení se jednotlivým operacím a poža davek postupného přechodu od jednoduchých operací k složitějším. Ale tato forma praktických prací má i některé přednosti, jako např. zapojení žáků do produktivní práce na závodech a možnost osvojit si nej lepší způsoby práce kvalifikovaných dělníků. Polytechnický
princip
ve v y u č o v á n í
Polytechnická zaměřenost výrobního vyučování určitému oboru se za jišťuje učebními osnovami a učebním plánem. Tak např. v učebním plánu oboru »Kombajny a mechanizace namáhavých prací v živočišné výrobě« je obsaženo studium těchto předmětů: 1. základy rostlinné výroby; 2. na uka o materiálu a zámečnická údržba; 3. kombajny a je jich technická obsluha; 4. organizace a technologie sklizně kombajny; 5. živočišná vý roba; 6. mechanizace namáhavých prací v živočišné výrobě; 7. elektro technika. V učebním plánu každého průmyslového oboru je obsaženo studium nauky o materiálu a elektrotechniky a v zemědělství studium základu rostlinné výroby a základů mechanizace zemědělství. V různých formách prací výrobního vyučování musí mít rozhodující úlohu polytechnický princip. Jeho podstata tkví v tom, že v procesu vyučování Je třeba soustavně zdůrazňovat podobné jevy nebo operace v technice a v technologických procesech různých odvětví národního hospodářství. Kromě toho je nutno střídat pracovní místa u různých obráběcích strojů v dílně, aby se žáci podle možnosti seznámili s prací většiny obráběcích strojů. Lze uvést mnoho příkladů z uplatnění polytechnického principu při provádění praktických prací. Při orýsování a stříhání ocelového plechu na rýsovací desce je třeba •říci žákům, že tento druh práce se velmi uplatňuje v různých průmys lových odvětvích. Provádí se I na tkanině, kůži, plastické hmotě a na 172
K OTAZCE v y u č o v a c í c h ZASAD v e v ý r o b n í m VYUČOVANÍ
Jiných materiálech, a proto je třeba otázce hospodárného stříhání věnovat značnou pozornost. Když se žáci učí řezat pilou, jíž se oddělují materiály na určité geo metrické tvary, mají se seznámit s použitím tohoto procesu v různých průmyslových odvětvích. Velmi je rozšířené řezání pilou na závodě pro zpracování dřeva, v truhlářských ceších, v modelárnách, v zámečnictví a v kovoobráběcích závodech. Pilou se řeže kámen, papír v rolích, střižní zboží ve střihačských ceších oděvního průmyslu. Při práci podle tématu »Řezání závitů« musí učitel podrobně seznámit žáky s používáním závitů ve výrobě l jinými způsoby Jeho provádění, rovněž musí zdůraznit úlohu a použití šroubů a matic ve strojích, mecha nismech, zařízeních atd. Je zde možno ukázat mnoho ilustračního mate riálu: vrut, upevňovací kladička v elektrickém vedení, pohybové šrouby svěráků, obráběcích strojů, vrtaček a soustruhů, závity vodovodních a ply nových trubek atd. Ph studiu konstrukce spalovacího motoru, zejména pak tak důležité části Jako je píst, je třeba upozornit žáky na způsoby jeho zhotovování a na materiál, jehož se při tom používá. V Jednom motoru se písty zhotovují ze slitin hliníku a v Jiném — z litiny. Učitel vysvětlí výrobu pístu takto: ve strojích, kde je počet otáček poměrně neveliký, používá se litinového pístu, jehož výroba je levnější; je-li počet otáček veliký, používá se hliníkového pístu, protože litinový by způsobil velké zatížení lomeného hřídele setrvačnými silami. Pojednali jsme o vyučovacích zásadách a požadavcích k činnostem ve třídách s výrobním vyučováním. Ale v pedagogickém procesu se všech těchto principů používá ve správném spojení, systému. Ve správném používání těchto zásad a v jejich náležitém spojování tkví mistrovství pedagoga. ruského originálu zaslaného redakci přeložily Blanka Varholová a Olga Auzká za odborné spolupráce dr. Antonína Kunce. IStaí byla uveřejněna ve »kráceném znění také v časopise nommexHHHeckoe oóyHemte, 111959, str. 9—16j
z *“■
B. C. flMMTpOB: K Bonpocy o AMAaKTHnecKMx npim uH nax
b
npoHSBOACTBeHHOM oe^MeHUH
A btop b CBoeň CTaxbe noflpo6HO aHajiMSwpyer npMMeHeHwe flMflaKTWHecKMx npMHqwnoB B np0M3B0flCTBeHH0M oSyneHMM. McKyccxBO n eflaro ra saKjiioHaeTCfl mmchko B C06 jIK)fleHMM 3THX npMHqMnOB M BO B3aHMH0M COTpyflHMHCCTBe yHHTejicň.
IIpwHi^Mn HayHHOCTM TpeÓycT Toro, hto6w npw o6yHeHMn npuMCHHJiMCb nepeflOBwe TaKMM 0 6 p a 3 0 M , HT 0 6 w yHeHMKM MOrJIM OCBOMTb nO M sěpaH H O Íi Cnei;MajIbHOCTM
MCTOflbl
nosHaHMH, cooTBercTByiomMe ypoBHio coBpeMeHHWx floCTMJKCHMťi HayKM. IlpramMn
CMCTeMaTMHHOCTH MnOCJleflOBaTCJIbHOCTM B oSyneHHM MOWCT C06jIK)flaTbCH c jiy n a H X , K o rA a yM W Tejib m o jk c t o n ep eT b C H n a
JIMIUb B Tex 3H3HMH yneH H K O B, n o jiy n e H H b ie mmm
paHbuie, M Ha mx pa3BHT0CTb. npMHiíwn eflMHCTBa tcopmm c npaKTMKOň b np0M3B0flCTB 6 HH0 M o6yHeHHM o cý m ecT B n H eT C H n yT BM c o rjia c o B a H M H 06u;e06pa30BaTCjibHbix
npeflMeTOB c npcAMeraMM cnemiajibHWMM, a TaKste nocpcACTBOM oSteAMHeHMH reop eT M H ecK o ii noAroTOBKM c n p 0 W3 B 0 ACTBeHH 0 íi pa6oToťíí b iiiKOjibHOM qexe, na s a B O ^ e , B KOJIXOSe MJIM C0BX03C. AbtOP npMBOAMT HeCKOJlbKO npMMepOB COrJiaCOBaHMH npoM3B0ACTBeHH0r0 o6yHCHMH c 4JM3MK0ťi, XMMMeťi M reojlorMeň. Bojihuioe 3HaHeHMe MMeeT aKTHSHOCTb m co3HaTejibHocTb yneHHKOB npM mx caMo-
"CTOHTCJIbHOň paĎOTe B npOM3BOACTBC M np H yCBaMBaHMM TeOpCTHMeCKMX npeflM eTOB.
173
V.
s.
DMITROV
H arjiflflH oe o6yHeHne n o B n u iaeT BHWMaTejibHOCTb yneHMKOB, ycMJiMeaeT mx MHTepec, o6oromaH aa n a c mx peajibH bix noHHTMii. A bt o p nasbiBaeT tpm 4)opMbi BsaMMHoro CJIMHHMH HarjIHAHOCTM M CJIOBeCHOrO oG'bflCHeHMH, KOTOpbie npMMeHHIOTCH B n p o q ecce np0M3B0ACTBeHH0r0 oSyneHMH. CoAepHcaHMe, 4)opMbi m MeTOAbi npoMSBOACTBeHHoro oSyneHMH AOJiJKHbi cootbct CTBOBaTb BOspacTy AeTeii TaKMM 06pa30M, HTo 6 bi ohm mofjim nojiyHM Tb snaHMH, MacTepcTBO M HaBbiKM 6e3 HpesMepHOM Harpy3KM . H jih co6jiiOfleHMfl npMHi;Mna n p o n -
Horo ycBoeHMH SHanMii yneHMKaMM, aBTop peKO M enflyer ocym ecTB jiH Tb np0M3B0ACTBenHoe o6yHeHM0 flBa p a sa b neflejiK) b MHTepecax oGecneneHMH npaBMJibHoro coothomeHMH ueTKjxy TeopeTMnecKMMM npeflM eraM M m np aK TM necK oii p a 60 T 0 ^. IlpM 06 yHeHMM KOJIJieKTMBa lIIKOJIbHMKOB yHMT6JIb OpMMeHfleT MHAMBMflyaJIbHblW noflxofl K KajKflOMy yn en M K y b OTAejibHOCTM, He BSMpan n a ero ycncBaeM ocTb, m n o M oraeT ycTpaHH Xb o 6 H a p y jK 8 HHbie HeflocxaTKM. H a p H fly c ynoM HHyTbiMM npMHi^MnaMM aBTop noAHepKMBaex em e npMHi^Mn nojiM TexHMHeCKOrO oSyHCHMH. H e 06 x 0 AMM0 npaBMjibHO corjiacoB axb
Rce
yn o M n n yT b ie npMHi^Mnbi b n p o q e c c e ne A a-
ro i’MHecKoro oCyneHMH. V. S. Dm itrov:
To the Question of Teaching Principles in the Instruction Concerning Production In this A rticle the au th or com m ents on the use of teach in g p rin cip les In the in s tr u c tion co n cern in g production. The ped agogic ach iev em en t Is in observing these p rincip les and in m utual coop eration.. The p rin cip le o f a s cie n tist dem ands using prog ressive Instru ction m ethods so that In electe d d iscip line the pupils acq u ire know ledges corresp on d in g to the niveau of the p resen t resu lts of scie n ce. To be In a cco rd a n ce w ith the p rin cip le of system atic ord er and su cce sslo n e ss In In stru ctio n the te a ch e r has to base upon the pupils’ know ledge acqu ired b efo re and upon th eir m aturity. The p rin cip le of uniting theory and p ractice in the in stru ctio n co n cern in g prod uction is on the one hand realized by uniting the teach in g su b je c ts of lib eral ed u catio n w ith the te ch n ica l teach in g s u b je cts, on thp o th er hand, by un iting th e o re tica l s u b je c t m atter w ith the prod uctive w ork In school w orks. In fa c to rie s , coo p erativ e farm s and sov iet sta te farm s. The au th o r gives som e exam ples of how to com bine the su b je cts of In stru ction co n cern in g production with pj)yslcs, ch em istry and biology. The pu p ils’ activ ity and s e lf co n fid en ce w hen they are w orking w ithout assistan ce in prod uction as w ell as w hen acq u irin g th e o re tica l know ledges are v e r/ Im p o rta n t. Intuitive, o b je ctiv e method of teach in g sh arp en s the pu pils’ edge of atten tion and in dustry, deepens th eir in terest, extend s funds of real con cep tio ns. The auth or alle g es th ree form s of clo sely uniting intu itiveness and lite ra l e x p licatio n as used in the i n stru ctio n con cern in g production. The con ten ts, form s and m ethods of the in stru ctio n co n cern in g production must be in ag reem en t w ith the age of child ren so that they acq u ire know ledges, a b ilities and p ra c tice w ithout being overburd ened . In ord er th at the pupils observe ih’e p rin cip les of firm m astered know ledges the auth or recom m ends carry in g on the in stru ction co n ce r ning production tw ice in a w eek so that the th e o re tica l know ledge and p ra c tica l work Vv'ere in due proportion. During teach in g a pu pils’c o lle ctiv e the te a ch e r does w ell when gaining an Individual a c ce ss to all pupils, w ithout regard to th eir sch o ol p rog ress, an v/hen help in g them to get rid of the d efe cts as found out. B esid es the quoted p rin cip les the au th o r s till a c ce n ts the p o ly tech n ical prin cip le ot instru ction . The m entioned p rin cip les of Instruction in due proportion are to be set fo rth In e d u catio n al p ro cess.
174
