JUDr. Pavel Pekárek
Díl I. Kapitola 3. – sakrální památky Část 2. – smírčí kříže Dopracovaná verze z r. 2010
Protivec 2011
Velmi stručně úvodem
Smírčí kříže, jež zahrnujeme do drobných sakrálních památek, se v řadě směrů liší od ostatních podobných symbolů, jako jsou křížky v krajině, resp. boží muka. Rovněž je nelze zaměňovat s hřbitovními kříži. Patří do skupiny kamenných křížů a lze je členit, dle publikace Kamenné kříže Čech a Moravy1/ /dále jen „publikace“/, na vlastní kamenné kříže, křížové kameny a kruhové stély, viz obr. č. 1, někdy se vyskytují i jiná pojmenování, resp. členění. č. 1
Z hlediska původu, resp. důvodu jejich vzniku, existuje řada teorií; např. jsou dávány do souvislosti s cyrilometodějskou misií, kultem smrti, hraničními znameními, projevem germánské symboliky, symbolem rekatolizace, znamením u cest a smírčím významem1/.
2
V současné době vesměs převažuje názor o jejich smírčím původu, tj. že přinejmenším řada z nich byla zhotovována z důvodu usmíření mezi vrahem a rodinou oběti na základě smírčí smlouvy, kde byla vrahovi stanovena pokuta, resp. zaplacení odškodného rodině oběti a současně i povinnost pořízení smírčího kříže. Na tomto řešení měla mít zájem zejména vrchnost, neboť se tím předcházelo krevní mstě a následné odvetě od rodiny oběti. Nicméně na počet těchto křížů, jež dosahuje počtu téměř 3.000, se uvedených smluv zachovalo jen nepoměrné malé množství. V tomto případě však je nutno souhlasit s Walterem von Dreryhausenem, že „Mnohem důležitější než hledání nových výkladů o původu smírčích křížů je podle mého názoru peče o tyto kříže dosud zachované“, což je část motta publikace1/. Z hlediska doby vzniku těchto křížů lze zaznamenat vznik několika již v 14. st., nejvíce pak v 18. st. a částečně vznikaly i ve 20. st.2/. Tento přehled však představuje jen ty kříže, jež lze spolehlivě datovat a to zejména rokem na nich vytesaným, případně pak datací smluv apod. Nutno podotknout, že další obdobné kříže vznikají z různých důvodů i v současnosti. Pokud jde o rozmístění křížů v rámci ČR, jednoznačně převažují západní, resp. severozápadní Čechy, poté jižní Morava a Vysočina. V menším množství se však vyskytují na celém území, s tím, že velmi řídce jsou zastoupeny ve středních Čechách3/. Projevy badatelského zájmu o smírčí kříže se projevují cca od druhé poloviny 19. st., a to vesměs v rámci muzejních a vlastivědných spolků. Ke konci uvedeného století dává prostor pro tuto problematiku i časopis Český lid, do kterého mimo jiné přispíval i J. Š. Baar. Péči rakousko-uherského ministerstva kultu a vyučování, resp. od r. 1873 ve vydávaných zprávách jeho orgánu Centrální komise se vytvořila určitá základna pro studium této problematiky a vyskytují se zde i soupisy kamenných křížů a křížových kamenů1/. V souvislosti s předkládanou studií připomeneme pouze autory, kteří se v různých obdobích zabývali i protiveckými smírčími kříži, resp. jejichž práce jsou autoru známy a podařilo se je dohledat.
3
č. 2
Jaroslav Vít, viz foto č. 2, /*10.4.1932/. Absolvent vyšší odborné školy textilní, jež spojil svoji profesi ve funkcích různé úrovně s ašským regionem. Zájem o historické památky vyústil v r. 1980 jeho jmenováním okresním konzervátorem památkové péče. Byl iniciátorem vzniku Společnosti pro výzkum kamenných křížů při Muzeu Aš /dále jen „Společnost“/ v r. 1984, jejíž je tajemníkem dosud. Je autorem řady publikací a článků týkajících se zejména kamenných, resp. smírčích křížů. Za stěžejní pak lze považovat jeho podíl na vzniku publikace1/, na niž se tato studie v řadě případů odvolává. Svoji autoritou zaštítil i osazení a vysvěcení znovunalezeného smírčího kříže č. 10142 Protivec dne 23.10.2010, viz dále. č. 3
Ing. Stanislav Wieser, viz foto č. 3, /*22.7.1940/. Absolvent ČVUT, vesměs pracoval jako technický pracovník, středoškolský učitel a pracovník CHKO Slavkovský les. Především působil v Západočeském kraji. Jeho doménou je zejména fotografie, zvláště pak krajiny a přírody vůbec. Ilustroval stovky prací, včetně publikace1/, je autorem mnoha fotografických i textových příspěvků do časopisů, pořádal výstavy a věnuje se i přednáškové činnosti. Aktivně pracuje více jak 25 let v rámci Společnosti. Zúčastnil se i osazení a vysvěcení znovu nalezeného smírčího kříže č. 10142 Protivec, viz výše.
č. 4
Farář Miroslav Janák, viz foto č. 4, /*1.3.1920 +16.9.1986/. Farář ve Žluticích od 1.9.1969 do své smrti, jeden z nejoblíbenějších duchovních v regionu po roce 1945. Na přelomu padesátých a šedesátých let politicky perzekuován a vězněn. Mimo duchovní činnosti se věnoval popisu historických památek a zejména jejich obnově, kdy mimo investování vlastních finančních prostředků i sám tvrdě manuálně pracoval. Tragicky zahynul při pádu ze střechy chyšského kostela, kdy se snažil za deště opravit jeho střechu, aby nezatékalo na zvony. Je vzpomínán i v dalších částech této kapitoly.
4
č. 5
Malíř Karel Šrámek, viz foto č. 5, /*1.10.1900 +28.6.1957/. Nadaný žák zajímající se o přírodu, od 17. let člen Plzeňského turistického spolku, přispěvatel do spolkového časopisu. Zajímal se o lokální historické pamětihodnosti, jež skicoval a později z nich zhotovoval akvarely. Po 1. sv. válce jej zvláště zaujaly kamenné kříže v Západních Čechách, jimž se později věnoval více jak 30 let. Pracoval jako strojvedoucí v Chebu, průběžně bydlel v Lokti, Lubech a Plzni; v r. 1945 kreslil smírčí kříže v Protivci. Tyto akvarely jsou spolu s dalšími v národopisném oddělení Krajského muzea Plzeň, další pak v Muzeu AŠ2/. Reprodukce barevných akvarelů protiveckých smírčích křížů byly Plzeňským muzeem poskytnuty, vzhledem k autorským právům, pouze pro badatelské účely, nikoliv pro publikační účely, proto jsou jako příloha uvedeny pouze u výtisku č. 1-3 této práce a to ve formátu A4. č. 6
Dr. Walter von Dreyhausen, viz foto č. 6, /*25.5.1913 +14.12.1990/. Absolvent německé University Karlovy v Praze, v r. 1940 odveden do armády, odmítl povýšení na důstojníka. Po válce až do penzionování působil v knihovně ve Frankfurtu nad Mohanem. Ve své disertační práci v r. 1940 zveřejnil své základní dílo Die alten Steinkreuze in Bohmen und in Sudetengau4/, kde soustředil dosavadní poznatky o kamenných křížích a uspořádal je do katalogu o 499 položkách, přičemž vycházel z prací především německých autorů5/. V souvislosti s protiveckými smírčími kříži se odvolává na prof. Wilhelma a to s určitými nepřesnostmi. č. 7
Učitel Jan Renner, viz foto č. 7, /*15.5.1869 +1959/. Absolvent reálného gymnázia v Rakovníku, žák mj. Zikmunda Wintra, po složení učitelských zkoušek učil na venkovských školách, později byl i ředitelem měšťanské školy, hodnocen jako výborný pedagog. Po příchodu do Rakovníka v r. 1904 se zajímal o muzeum a archiv. V r. 1911 spoluzakladatel muzejního spolku a redaktor jeho věstníku. Je autorem řady stati a historických prací týkajících se zejména Rakovnicka. Později je jeho pojetí práce považováno za nemoderní, což považuje za neoprávněnou kritiku a nevděk. Pocity křivdy a snad i politické souvislosti přispěly k jeho dobrovolnému odchodu ze života6/.
5
č. 8
Prof. Franz Wilhelm, viz foto č. 8, /*30.10.1856 +29.10.1940/. Absolvent německé polytechniky v Praze, od r. 1881 učitel na reálce v Lokti, poté na německé reálce v Plzni a od r. 1907 tamtéž ředitel státní živnostenské školy, v r. 1923 penzionován a dožíval v Lokti. Zajímal se o dějiny, lidovou slovesnost, pověsti a archeologické vykopávky. Hlavním předmětem jeho činnosti však byly kamenné kříže a křížové kameny a to zejména na západě a severu Čech. Rozhojnil povědomí o smírčích smlouvách a zformuloval teorii o funkci těchto křížů jako o funkci smírčí7/. Publikoval zejména v Krušnohorských novinách8/ a v Centrální komisi při rakouskouherském ministerstvu kultu a vyučování ve Vídni9/.
Tento stručný a do určité míry zjednodušený výklad k problematice smírčích křížů může sloužit pouze jako základní informace pro orientaci čtenáře v této studii v návaznosti na region Protivecka. Odborná veřejnost pak musí čerpat ve fundovanějších pracích, jež se na daleko vyšší úrovni a podrobněji se tomuto okruhu zájmu věnují. Rozsáhlé prameny jsou pak především uvedeny v publikaci1/. Tímto se odborné veřejnosti omlouvám, pokud jsem některé názory a souvislosti příliš zjednodušil.
6
I. Na levé straně silnice ze Žlutic do Chyší, v katastru obce Protivec, stojí v serpentinách, cca 20 m od cesty nad jejím druhým ohybem, naproti osadě Mlýnce, kamenný smírčí kříž, o rozměrech 140 x 88 x 24 cm., na kterém byl podle dobových zápisů faráře Janáka10/ ještě v druhé polovině 20. století znatelný český nápis o obsahu „V sobotu po Nanebevzetí panny Marie, letha 1592 zde zabit jest Johann Klyrz z Toužimi, rzezník“, což i odpovídá ústní tradici, kdy měl být přepaden lupiči, oloupen a zabit. Mimo nápisu je na kříži zobrazena sekyra, viz foto č. 9. V publikaci1/ je kříž uveden pod č. Protivec 0010, viz obr. č. 10. Text nápisu je zde interpretován takto: „1571 KATERINA KLVRZ Z TAVZEMA ZABITA W SOBOTV PO - NANEBEWZETÍ PA – MA. B.. ITE KRZIZ“.
č. 9
č. 10
7
Nápis zvýraznil v 80. letech m. st. farář Janák. Letopočet 1571 a text druhé verze asi graficky více odpovídá skutečnosti, i když jej ani podle dobových fotografií z 80. let m. st. nelze zcela potvrdit. Na těchto fotech je zvýrazněn pouze následující text: „KLYRZ Z TAVZIMA ZABIT W SOBOTU PO NANEBEWZETÍ PA MA“, viz foto č. 11. č. 11
V současné době je text nápisu již na začátku a konci v podstatě nečitelný. Text, jenž uvádí publikace1/, měl takto číst i spisovatel Karel Čapek, který toto místo údajně navštívil v r. 1945. Zde se jedná o zjevný omyl, neboť Karel Čapek působil v lokalitě v r. 1917, kdy byl vychovatelem mladého hraběte Prokopa Lažanského v Chyších a v r. 1945 byl již sedm let po smrti. Původně se logicky jevil omyl v letopočtu, neboť Karel Čapek skutečně jezdil kolem tohoto kříže s mladým hrabětem do Žlutic a i dle údajů v knize Kruh mého času11/ se zajímal o česká jména, názvy i nápisy v regionu, čímž si potvrzoval až jeho následnou germanizaci. Nicméně v archivu Ašského muzea bylo nalezeno několik poznámek malíře Karla Šrámka z roku l945, kde jsou uvedeny verze, jež se v podstatě shodují s touto druhou interpretací, viz např. obr. č. 12.
8
č. 12
Z toho je zcela zjevné, že omyl je v příjmení a nejedná se o Čapka, ale Šrámka; s tímto názorem se ztotožnili i autoři publikace. Bohužel tato původní mylná informace byla převzata i na informační tabuli umístěné v r. 2010 u kapličky v Protivci12/. Sudetští Němci13/ uvádí text shodný s výrazněným textem, viz foto č. 11, jen s rozdílem, že ke jménu přidávají „J.“, tedy „J. Klyrz…“, jako rok pak 1552. Místo instalace kříže pak nazývají Kozím hřbetem, což je místopisný název, jež byl zapomenut. Rovněž přiznávají český text s odůvodněním, že i ve zcela německém prostředí mohl vzniknout český text, pokud se věc týkala Čecha. Kdo zde byl vlastně zabit a kdy, se již asi se stoprocentní jistotou nedovíme. Nicméně symbol sekyry, jinak dosti častý na křížích, by spíše připomínal řezníka a to i s ohledem na skutečnost, že sekyru měly řeznické cechy často ve svých znacích. Nelze však ani vyloučit možnost, že se může jednat o vražednou zbraň. Občasné úvahy o katovské sekyře, resp. i o katovském vršku, jsou zcela mimo realitu. Kříž popisuje i S. Wieser v Historickém sborníku Karlovarska v r. 199414/, kde jej uvádí jako žulový, což není zcela jednoznačné, neboť i při osobní prohlídce členů Společnosti, za účasti autora dne 23.10.2010, nedošlo k jednotnému názoru, zda se jedná o méně kvalitní žulu, nebo nějaký druh slepence. Tento druh kamene se v okolí Protivce nevyskytuje. Autor se rovněž zmiňuje o rozporných datech o vzniku kříže, kde uvádí rok 1571 nebo 1592 či 6 a odvolává se na zápisy faráře Janáka. Datace má spadat do období doznívající tradice smírčího práva a nápis lze ve shodě s obsahem považovat za pamětní spolu s křížem. Autentičnost českého 9
nápisu zpochybňuje blíže nespecifikovaná práce sudetoněmeckých Němců o bývalém okresu Žlutice a to bez jakéhokoli důkazu. Česky vedená kronika a dochované české nápisy předpokládají uznat původnost českého nápisu na kříži, uvádí autor. Na obr. č. 13 je kříž zobrazen na kresbě malíře Šrámka z r. 1945 a na obr. č. 14 na jeho akvarelu z téhož roku. č. 13
č. 14
Letopočet 1571 /text však nikoliv/ uvádí i dr. Dreyhausen ve své doktorské práci z roku 19404/, viz obr. č. 15, kde se odvolává na článek prof. Wilhelma v Krušnohorských novinách13/, viz obr. č. 16.
10
č. 15
č. 16
J. Renner v r. 1937 publikuje tento kříž ve Věstníku historického spolku královského města Rakovník14/, viz obr. č. 17, s tím, že se nezmiňuje o vlastním textu, ale pouze vytesanou sekyru považuje za výstražné znamení, jež mělo mít odstrašující význam pro případné přemístění, resp. poškození kříže.
11
č. 17
Prof. Wilhelm se o kříži krátce zmiňuje v Krušnohorských novinách v r. 1906 , viz obr. č. 18, kde přiznává český nápis a uvádí i rok 1571 a dále se pak odvolává na jeho popis a kresbu jež publikoval ve „Sdělení pro Centrální komisi pro umělecké a historické pomůcky, Vídeň 190215/“, viz obr 19. 8/
č. 18
12
č. 19
V tomto pojednání pak usuzuje, že se může jednat i o cholerový, resp. morový kříž; text uvádí pod obcí Žlutice, kresbu pod Chyšemi. Vlastní text na kříži však nezmiňuje, nicméně jen opět uvádí, že se jednalo o text český a měl zde být zavražděn řeznický tovaryš. Jako rok vzniku instalace kříže zmiňuje původně rok 1371, což je i patrné na jeho kresbě, viz obr. č. 20 s tím, že se jedná o údaj mylný a správný má být 1571; toto však blíže nevysvětluje. č. 20
13
č. 21
Vytesanou sekyru pak považuje za vražedný nástroj. Rovněž poznamenává, že kříž měl v této době název bílý, což mělo vycházet z tehdejšího politického rozhodnutí představitele okresu Teplá, kam Protivec v té době administrativně spadal, kdy tyto kříže byly považovány za válečné památníky a všechny měly být natřeny na bílo. Po této barvě se do dnešní doby nezachovaly ani sebemenší stopy a tato informace se ani z jiných pramenů nezachovala. Na jeho kresbě je po okraji kříže patrný lem, který na něm není v dnešní době patrný a není běžně zvýrazňován ani na kresbách Wilhelma dalších křížů, viz obr. č. 21 a ani na kresbách pozdějších autorů. Jedná se buď o určitou stylizaci kreslíře, nebo lem podlehl zubu času, čemuž by nasvědčovalo jeho následné opotřebení, pokud se srovná tato kresba např. s pozdějšími kresbami Karla Šrámka. Na obr. č. 22 je kříž zobrazen v současné době ze zadní strany naproti siluetě vrchu Vladaře, na fotu č. 23 pak v zimním období a jeho krása a tajemnost vyniká i při nočním pohledu, viz foto č. 24.
14
č. 22
č. 23
č. 24
15
Kříž byl rozhodnutím Ministerstva kultury ČR č.j. 3963/94 z 1.11.1994 prohlášen kulturní památkou /č. rejstř. ústř. seznamu 10948/4-4954/. Nachází se na pozemku Lesů ČR, p.p.č. 247, které předpokládají úpravu jeho nejbližšího okolí, jež by více odpovídala jeho historické ceně a významu, neboť v současné době jej od silnice zcela zastiňují náletové křoviny, viz foto č. 25, zejména pak v letním období. Je však otázkou, zda jeho zviditelnění nebude kontraproduktivní z hlediska možného poškození vandaly, jež za současného stavu nemají vesměs o jeho existenci ponětí. č. 25
Je s podivem, že kříž není zobrazen na mapě stabilního katastru z r. 1850, viz obr. č 26, který je do té doby nejdokonalejším grafickým zobrazením jednotlivých katastrů a obecně zachycuje i menší detaily než tento kříž; např. i méně stabilní a trvanlivé dřevěné křížky. Ostatní popisované smírčí kříže nejsou rovněž podchyceny.
16
č. 26
17
II. Na konci obce Protivec, po pravé straně cesty do Chyší je umístněn tzv. mlýnský smírčí kříž, rozměrů 90 x 86 x 22 cm., samostatná zadní část je tvořena mlýnským kamenem o průměru 88 cm a tloušťce 11 cm. Ve vlastním kříži i v mlýnském kameni je souměrný kulatý otvor o průměru 22 cm a na příčném rameni kříže je vytesán meč, dnes již málo zřetelný, viz foto č 27. č. 27
Za křížem, resp. mlýnským kamenem, je dosud i zbytek čtyřhranného tesaného kamene, jež snad měl být řeznickým špalkem, jiná verze hovoří o pecnu chleba, což se vzhledem k silnému poškození již nedá určit a ani nelze uvést jeho původní rozměr, viz foto č. 28.
18
č. 28
Informační tabule umístěná u kapličky v Protivci12/ dává vznik kříže do 16. st., ale tato skutečnost není žádným způsobem hodnověrně doložena, je zde pouze určitá podoba druhu kamene s předchozím datovaným křížem. Památkáři uvádí jako dobu jeho instalace pouze obecně středověk. Dle ústní tradice zde měli vzájemně zabít mlynář a řezník, někdy uváděn i farář, jež se nepohodli u karet. V evidenční kartě Národního památkového ústavu, pracoviště Karlovarského kraje v Lokti, /dále jen „NPÚ“/, je jako varianta vzpomínán i pekař, což může mít návaznost na jednu z teorií o třetím kameni, jako o pecnu chleba. Vzhledem k dalším skutečnostem, viz níže, to není moc pravděpodobné. V roce 1912 byl při stavbě cesty z Protivce do Chyší přemístěn o několik metrů . V prvních letech 21. století byl částečně poškozen, resp. i vyvrácen, mladými skauty při jejich bojové hře, kdy si v jeho otvorech udělali mrtvou schránku. Zpět byl upraven Františkem Kubešem. 13/
Kříž je uváděn i v publikaci1/ pod č. Protivec 0009, kde je však postrádáno vyobrazení jeho dosti výrazné druhé části a to mlýnského kamene a zcela opomenuta i část třetí a to zbytek zadního opracovaného kamene, viz obr. č. 29.
19
č. 29
Členové Společnosti při osobní prohlídce kříže dne 23.10.2010 vyslovili názor, že i vlastní kříž může být, vzhledem k otvoru, zhotoven z většího mlýnského kamene a zvažovali provedení sondy k jeho základu, k čemuž však z časových důvodů nedošlo. S. Wieser14/ jej uvádí v souvislosti se snosem tří kamenů, které měly být, dle starousedlíka, soustředěny v poválečných letech. Toto v podstatě uvádí i v evidenční kartě kříže Společnosti. Kříž je opřen o mlýnský kámen, jehož otvor je soustředný s otvorem pod křížením ramen. Zbytek kamenů za křížem, resp. mlýnským kamenem, považuje za možné torzo jiného kříže odněkud z okolí. Současně uvádí, že Drayhausen se o kamenech za křížem nezmiňuje. Kříž, řeckého tvaru, považuje za žulový, na což není jednoznačný názor, kruhový otvor pak za méně obvyklý svou velikostí; v této souvislosti pak vzpomíná keltské hraniční kameny, kdy tyto otvory by měly být schránkami pro obětiny. Za zajímavost pak zejména považuje centrování otvorů v kamenech a jejich shodnou velikost. Rovněž připouští tradovanou pověst o souboji mlynáře s řeznickým tovaryšem. Vyobrazení meče s prohnutou čepelí vodorovně přes ramena kříže tím není vysvětlena, pokud není přijat názor o vražedné zbrani a smírčím původu kříže, uvádí autor. Farář Janák ve svém rukopise10/ píše, že kříž kolem roku 1970 znovu postavil s Antonínem Málkem /starousedlík/, poněvadž byl již skoro celý pod zemí.
20
Podobu kříže zachytil Karel Šrámek na své kresbě, viz obr. 30, a akvarelu, viz obr. č. 31, oba z r. 1945, kde rovněž chybí mlýnský kámen, což by mohlo svědčit o Wieserově teorii o pozdějším snosu kamenů, viz výše, nicméně text prof. Wilhelma, viz dále, to v podstatě vylučuje. č. 30
č. 31
Kříž uvádí i Dreyhausen4/, viz obr. č. 32, který jej však nepopisuje, mluví jen, kromě mlynáře, o řeznickém mládenci, jež se zde měli vzájemně zabít a to opět s odvoláním na Krušnohorské noviny7/. č. 32
21
Prof. Wilhelm v Krušnohorských novinách8/ v r.1906, se pozastavuje nad skutečností vodorovného vytesání meče, což je zcela ojedinělé, neboť obdobná vyobrazení jsou svislá a dokonce píše, že s tímto „se snad nikde nesetkáme“. Zde má naprostou pravdu, neboť v publikaci1/, resp. i dodatku16/ je popsáno na 3 000 křížů, z toho u desítek je zobrazen meč, šavle nebo dýka a to vždy ve svislé poloze, vesměs, až na dvě výjimky, pak hrotem dolů. Dále uvádí, že v bezprostřední blízkosti je mlýnský kámen a mezi oběma pak hranatý kámen, v jehož horní části je rovněž kulatý otvor. Tato skutečnost pak v podstatě vyvrací názor Wiesera o poválečném snosu kamenů, maximálně lze zvažovat jejich jiné sestavení. Tři otvory za sebou lze u obdobných objektů považovat za unikát, i když nevíme, jak veliký byl otvor ve třetím kameni a zda byl soustředný s ostatními. V publikaci1/ i dodatku16/, se obdobný případ nevyskytuje a ani se mu žádné provedení uváděných smírčích křížů nepřibližuje. Otvor ve třetím kameni pak ještě více ztěžuje odpověď na otázku o jeho podobě a významu, resp. o symbolice celého uskupení. Nelze pak ani zcela vyloučit názor Wiesera o zbytcích jiného smírčího kříže z okolí; kámen byl asi větších rozměrů, než se původně předpokládalo. Z úvah nelze vynechat ani hypotézu, že karty hrál s mlynářem a řezníkem i farář a tento kámen s tím může mít určitou souvislost; jako nepravděpodobné se pak jeví možnost, že by se jednalo o pecen chleba. Prof. Wilhelm však o faráři nehovoří, zmiňuje jen mlynáře a řeznického hocha, kteří se zde měli vzájemně zabít. Uvádí i názor, že ve zdejší krajině se často opakuje motiv pověstí o vzájemném zabití osob; to částečně odporuje teorii o smírčí povaze křížů, tedy klasický model vrah a pozůstalí po jeho oběti. Kříž vyobrazuje v uvedeném článku pod č. 24., viz obr. č. 33, na obr. 34 je pak ve skupině dalších křížů.
22
č. 33
č. 34
Na fotu č. 35 je kříž zobrazen v zimním období a na fotu č. 36 pak jeho kouzlo umocňuje i noční doba.
23
č. 35
č. 36
Kříž byl rozhodnutím Ministerstva kultury ČR č.j. 3962/94 ze dne 7.11.1994 prohlášen kulturní památkou /č. rejstříku ústř. seznamu 10947/4-4963/. Nachází se na pozemku p.p.č. 2680/3 jehož vlastníkem je Ing. Josef Chára.
24
III. V Protivci se měl dle publikace1/ nacházet i silně poškozený smírčí kříž bez ramen, evidovaný pod č. 1042 Protivec, jež měl mít rozměry 65 x 24 cm., na jehož zachovalé hlavě byl vysekán křížek, viz obr. č. 37. Kříž měl sloužit jako jeden ze čtyř kamenných sloupků kolem litinového kříže na kamenném podstavci, jež se nezachoval, kameny byly rozvráceny a nebyla známa ani původní jeho poloha a tuto nemohli určit ani dosud žijící pamětníci. č. 37
Poslední záchyt kříže pocházel od malíře Karla Šrámka z r. 1945, kdy jej zobrazil na kresbě, viz obr. č. 38, resp. pak na akvarelu a to spolu s rohem, resp. levou částí kamenných kvádrů, tj. spodní patky, střední části a hlavy křížku, viz obr. č. 39. Ani tyto kresby však přímo nevedly ke konkretizaci místa, neboť jejich zobrazený reliéf neodpovídal žádnému dosud alespoň částečně dochovanému objektu.
25
č. 38
č. 39
K identifikaci místa nepřispěl ani sám Dreyhausen, a to opět s odvoláním na Krušnohorské noviny8/, když uvádí, že se kříž nachází u domu č. 210, viz obr. č. 40. V tomto případě se však jedná o zřejmý omyl, neboť v Protivci nikdy nebylo tolik domů a jejich číslování vždy končilo maximálně do čísla 81. Dreyhausen, jak se později potvrdilo, nemohl být na místě samém, neboť by mu bylo zcela zřejmé, že na inkriminovaném místě nikdy nebyl a ani nemohl být, vzhledem k místním dispozicím, žádný dům, natož pak ještě v r. 1940, resp. 1906. Jednalo se tedy o pouze převzatý, zcela mylný a zavádějící údaj. Tento názor pak zejména vycházel z původní domněnky, že smírčí kříž byl osazen současně s instalací křížku, tedy nejméně před rokem 1906. č. 40
26
V podkladech poskytnutých k tomuto kříži NPÚ se však nachází ofocená část textu z neidentifikované publikace, kde je uvedeno: „33. PROTIVEC, náves – V obci u návesního rybníka měl být nezjištěný dům č. 110. U něj v blízkosti novějšího kříže byl udáván kamenný kříž. Pamětníci jej neznají. Byl silně poškozen a nesl znamení kříže.“ Vzhledem k textu i použitému písmu lze předpokládat, že se jedná o publikaci novějšího data. Číslo domu se liší od údajů Dreyhausena o 100 položek, ale i to je na Protivec příliš. Přímo na návsi, mezi Kovářským a Horním, nazývaným i Středním rybníkem, stávala kovárna a ta měla č.p. 40. Rovněž pojem „novější kříž“, který se v souvislosti s hledaným smírčím křížem několikrát vyskytuje, není ani v této lokalitě v současné době znám a konkrétně na jeho polohu v této lokalitě neodkazují ani známé prameny. Prof. Wilhelm uvádí v Krušnohorských novinách8/, že mu sdělil pan zemský soudní rada Brehm z Litoměřic, rodák z Chyší, že před zmiňovanými kameny /v kontextu myšleny kameny předchozího mlýnského smírčího kříže/, v blízkosti nového kříže, stojí, z cesty špatně viditelný 78 cm vysoký a dosti masivní /obzvláště ramena/, poškozený starý kamenný kříž s vysekaným symbolem kříže. Toto sdělení naznačuje, že kříž mohl stát v této době v obci, resp. na jejím konci směrem na Chyše a to asi v poloze, jak jej známe ze Šrámkova akvarelu, tj. s vysekaným symbolem kříže nahoře. „Nový kříž“ však není znám ani zde a tato lokalita je od lokality uváděné v neidentifikované publikaci vzdálena 500 m. Pokud by měla být „novým křížkem“, boží muka, kde byl posléze nalezen, neodpovídá stavu skutečnost, kdy se tato nachází 2 m od cesty, takže vlastní smírčí kříž nemohl být v žádném případě „z cesty špatně viditelný“. Wilhelm ani neuvádí číslo žádného domu, před kterým by měl kříž stát, na což se v jeho případě odvolává Dreyhausen. Tolik rozporuplných informací a zjevných nepřesností je na lokalizaci jednoho smírčího kříže až přespříliš, přitom tyto jsou již podchyceny na začátku 20. st., kterým nadále volně prolínají a přenesly se i do 21. st. Přesto byly výše uvedené skutečnosti jedinými základními informacemi při pátrání po tomto nezvěstném smírčím kříži. Při hledání souvisejícího křížku, jež by mohl alespoň z nějakého důvodu přicházet v úvahu, bylo přistoupeno k odstranění náletových křovin a stromů u rozvrácených zbytků Lukášova a Scherzerova křížku, jež se již z větší části nacházely pod úrovní terénu, viz foto č. 41 a 42, jež stály po levé straně silnice z Protivce na Chyše. Ostatní rozvrácené křížky, tj. Selligův a Houslistův, jež se částečně dochovaly a byly v jejich blízkosti i zbytky kamenných sloupků z oplocení, zcela jistě neodpovídaly reliéfům zobrazeným na Šrámkově
27
akvarelu. Ani žádný z dochovaných sloupků pak neodpovídal popisu ztraceného kříže. č. 41
č. 42
S výkopovými pracemi bylo započato v květnu 2010 u Scherzerova křížku. Prvé překvapení nastalo, když se potvrdila shoda reliéfu patky a hlavy tohoto křížku s kresbou Karla Šrámka, viz foto č. 43 a 44. č. 43
č. 44
28
Nebylo pochyb, že se pátrá na správném místě, i když po hledaných sloupcích, resp. kříži, nebyla ani stopa. Navíc bylo patrné, že oba přední sloupky musely být odstraněny při rozšiřování silnice, resp. silničního příkopu, jež je v bezprostřední blízkosti fundamentu křížku. Ze Šrámkova akvarelu je zřejmé, že hledaný smírčí kříž stál za křížkem, v opačném případě by byl nenávratně ztracen. Druhé překvapení nastalo, když za pomocí železných sond bylo ve vzdálenosti 1,5 m od základu křížku, cca v hloubce 30 cm naraženo na překážku, jež svým tvarem mohla odpovídat hledaným sloupkům. Třetí, a to radostné překvapení nastalo, když se po vykopání objektu potvrdilo, že se nejedná jen o jeden ze tří kamenných sloupků, ale přímo o hledaný dosud ztracený, smírčí kříž, viz foto č. 45, kde je zachycen šťastný nálezce se silně potlačovaným optimistickým výrazem a foto č. 46, kde je zobrazena původně předpokládaná poloha kříže. č. 45
č. 46
29
Čtvrtým, a to největším překvapením, však bylo zjištění, že se původně jednalo o starý smírčí kříž, s dosud částečně zachovalými rameny, který byl při zřizování, jak jsme se původně domnívali, Scherzerova křížku otočen „vzhůru nohama“, spodní část se zbytky ramen zapuštěna do země, viz foto č. 47 a do horní, původně však jeho spodní části, dodatečně vysekán křížek tak, jak známe jeho podobu ze Šrámkova akvarelu, což snad mělo alespoň částečně symbolizovat jeho původní poslání. Jeho obrácením se více přibližoval podobě ostatních kamenných sloupků, jak se následně potvrdilo při vykopání pravého zadního sloupku, viz foto č. 48, a to za použití těžké mechanizace, neboť se tento nacházel téměř 1 m pod úrovní stávajícího terénu. Délka tohoto sloupku je i s podzemní částí 135 cm a jeho půdorys 16 x 16 cm. č. 47
č. 48
Rozměry vlastního smírčího kříže jsou uvedeny níže, viz obr. č. 49.
30
č. 49
Pokud jde o stáří smírčího kříže, je patrné, že v nové obrácené poloze byl již nejméně v r. l906, viz Krušnohorské noviny8/, a to možná již i před jeho instalací u křížku; tato byla při cestě z Protivce do Chyší stavěna cca od poloviny 18. st., doložený rok instalace Houslistova křížku je 1858, Lukášova však až 1916, takže se lze oprávněně domnívat, že přibližně v tomto rozmezí, resp. však jistě před r. 1906, mohlo být i změněno využití nalezeného kříže. Samotný kříž však bude, a to i s vzhledem k opotřebení ramen, nesporně mnohem staršího data.
31
Dodatečně byla získána dvě svědectví od starousedlíků, kteří se rozpomněli, že kamenné sloupky kolem Scherzerova křížku stály ještě v r. 1952. Mezi sloupky snad mělo být ještě v této době i oplocení, tato skutečnost však nevyplývá ze Šrámkovy kresby a ani není zřejmé, jak by bylo upevněno na dohledaném smírčím kříži, kde po případných úchytech není žádná stopa. Nicméně v nalezeném pravém zadním sloupku jsou záseky pro rigle, které bohudík nebyly vysekány do nalezeného kříže. V rámci občanského sdružení Protivecké kříže bylo po konzultaci s panem Vítem z Ašského muzea a památkáři rozhodnuto, že kříž bude po rekonstrukci Scherzerova křížku instalován na původní místo a v původní poloze tak, jak byl osazen v nejstarší době. Toto rozhodnutí se však nesetkalo s jednotným souhlasem, neboť bylo i poukazováno na skutečnost, že by měl být instalován v poloze, jak je znám z literatury, resp. Šrámkovy kresby. Do jeho znovuosazení byl dočasně přemístěn na bezpečnější místo, aby nedošlo k jeho poškození či zcizení, pokud by jen volně ležel u silnice. Při výkopu jámy pro instalaci kříže, po skončení rekonstrukce Scherzerova křížku, viz foto č. 50, jež bude popisována v jiné části této kapitoly, nastalo poslední překvapení, kdy bylo pod terénem, na místě přesně odpovídající kresbě Šrámka, nalezeno torzo původního zlomeného kamenného sloupku, viz foto č. 51. Z toho vyplývá, že smírčí kříž zde nebyl osazen při budování křížku, ale později, kdy došlo ke zlomení původního kamenného sloupku. To opět přispívá k názoru, že kříž mohl být ještě na začátku 20. st., případně i déle, stát u některého domu v obci, jak rozdílně uvádějí výše uvedení autoři.
32
č. 50
č. 51
Kříž byl slavnostně osazen dne 23.10.2010 za účasti široké veřejnosti, včetně členů občanského sdružení Protivecké kříže, členů Společnosti, Muzejního spolku Žluticka, starosty Města Žlutice i místních občanů. Před vlastní slavností se uskutečnilo přátelské setkání na chalupě v Protivci č. 9, viz foto č. 52 a po skončení svěcení pak setkání členů občanského sdružení Protivecké kříže a členů Společnosti pokračovalo na Pekelském mlýně č. 68 v údolí Velké Trasovky.
33
č. 52
Na fotu č. 53 jsou zachyceni členové Společnosti při znovuosazení smírčího kříže na fotu č. 54 je pak zobrazena výsledná podoba. č. 53
34
č. 54
Smírčí kříž i zrestaurovaný křížek byl vysvěcen páterem Řezáčem ze Žlutické farnosti, viz foto č. 55. č. 55
35
Na fotu č. 56 je zachycena část účastníků akce při vysvěcování křížů. č. 56
Na snímku č. 57 je zobrazen kříž spolu se sousedním křížkem v zimním období a na fotu č. 58 je zobrazen v pozici, jak jej známe ze Šrámkových kreseb z r. 1945. Na fotu č. 59 je zachycen genius loci místa v noční době. č. 57
36
č. 58
č. 59
Kříž se nachází na hranicích pozemků tvořících těleso silnice a sousedního pole, což bez geometrického zaměření v podstatě vylučuje určení konkrétní parcely, resp. jejího vlastníka. Je předpoklad, že bude NMÚ iniciován návrh na jeho prohlášení za kulturní památku, jako u dvou předchozích smírčích křížů.
37
Prameny a odkazy 1/ Kamenné kříže Čech a Moravy, kolektiv, nakladatelství Agro 1997 2/ Sborník Společnosti pro výzkum kamenných křížů, kolektiv, Muzeum Aš 2010 3/ Smírčí kameny, Atlas krajiny ČR, Mackovič P. 4/ Die Alten Steinkreuze in Böhmen und in Sudentengau, Dreyhausen W., Reichenberg-Leipzig 1940 5/ Drayhausen W., životopis, internet 6/ Renner J., životopis, internet 7/ Brták J., Karlovarský deník, 29.10. a 2.11.2010 8/ Erzgebirzg Zeitung, Wilhelm F., 1906 /Krušnohorské noviny/ 9/ Centrální komise při rakousko-uherském ministerstvu kultu a vyučování, Vídeň, 1902 10/ Rukopis zápisů faráře M. Janáka, 70. a 80. léta m. st. 11/ Kruh mého času, Marie Šulcová, Západočeské nakladatelství 1989 12/ Informační tabule Muzejního spolku Žluticka a Města Žlutice 13/ Heimatbuch des krerises Luditz, 1971 14/ Smírčí kříže na Karlovarsku, Historický sborník Karlovarska č. 2/94, S. Wieser 15/ Věstník historického spolku královského města Rakovníka, J. Renner, 1937 16/ Kamenné kříže Čech a Moravy, katalog dodatků, Muzeum Aš 2007 17/ Evidenční karty Společnosti pro výzkum kamenných křížů, Karlovy Vary 0009, 0010 a 1042 Protivec 18/ Evidenční karty NPÚ 19/ Denkmäler im egerland – kreis Luditz, Eichstätt - 1993
Dodatky a opravy - verze z r. 2010 publikována ve Sborníku společnosti pro výzkum kamenných křížů, Muzeum Aš 2010
38
