Jubilejní
20. číslo BLÁRSKÉHO ZPRAVODAJE !
„… cože... co to slyším … ta nepřátelská Blára zase něco píše - a snad z nějaké KAVÁRNY??“
Expedice Vídeň listopad 2015 „ROMANTICKÁ“ Tak! Konečně máme zase jednou příležitost k samostatné tvůrčí práci! Milí blárští přátelé, tohle číslo totiž pro Vás připravíme my, blárská zvířátka, jak nás tu krásně vidíte na fotografii!!! (Kdo z nových čtenářů by snad nevěděl, kdo je kdo: horní řada, zleva: Sova Hova 1., Sova Hova 2. ; dole, zleva: Medvěd Brundiblár, Kocour Černý, Klokanice s Francouzskou Liškou v kapse)
Už jsme se na to zkrátka nemohla dívat: šéfredaktorka Prima R si místo práce na Zpravodaji nejdřív věčně hraje v Německu s tím tlustým kocourem Heinrichem a tady v Kamenici zase s tou malou ďáblicí, tříbarevnou kočičkou... A tak jsme si my, zvířátka, vzpomněla, jak se nám kdysi pěkně povedl Zpravodaj číslo 9... Všechno už máme v malíčku, jistě nám to půjde jako po másle. To bude Prima R překvapená, až zítra otevře počítač! Ale je Vám jasné, že to všechno děláme jen a jen pro Vás: Vánoce a Nový rok přede dveřmi a Vy byste o svátcích měli zůstat bez Zpravodaje a smutní?? Jdeme na to - vybereme Vám z Primího archívu nějaké obrázky a všechno, co víme, Vám k tomu povíme (a že toho víme až až !!!). Váš dokonale sehraný tým blárské redakce
(Tuto stránku píše Sova Hova 1. - dobře vidím ve tmě.)
30. října, po skvělém Tannhäuserovi z Metropolitní opery, si primy v baru Singer uvědomily, že vlastně letos vůbec nebyly ve Vídni. Zděsily se, zapily hrůzu pivem Beeranek a ihned stanovily termín... V pátek 20. listopadu vyzvedla Prima R (a my, pochopitelně) Primu L přímo na jejím pracovišti v Táboře; v obci Pleše přistoupila Prima B a přes Jindřichův Hradec a Novou Bystřici ujížděla Blára vstříc novým dobrodružstvím. Nebylo nijak překvapivé, že celou cestu lilo jako z konve a okolí silnice bylo zahaleno v mlze: tak už holt poslední dobou začíná většina blárských výprav. Nicméně Astřička (tedy Vopl) doplula spolehlivě až do vídeňské ulice Theresiengasse, kde si našla parkovací místečko. Primy s kolečkovými kufry a deštníky pak přes Gürtel doběhly do svého pensionu ANI. Zabydlely se, oschly, převlékly - a vyrazily do Spolku. Hudebního, alias Musikvereinu. Stále pršelo a Primy musely pochválit rozhlehlou Ringstrasse (která letos slaví to své 150. výročí) - je tak široká, že se tam pohodlně dá spěchat i se třemi deštníky. U Radnice už zuřily extrakýčovité vánoční „trhy“. Uf. Kam ta Vídeň spěje...! Jako vítr Primy prolétly kolem Opery a v cíli Bösendorfer Straße - vtrhly do pokladny Spolku. Ach, výborně - na dnešní večer lístky na stání jsou. Ovšem na nedělní matinée vyprodáno komplet - i na stání. Zrada, styď se, Spolku, dosavadní systém jako v Opeře byl zrušen a lístky na stání se teď dají koupit už 7 týdnů dopředu, nikoli pouze v den koncertu jako dosud...
(Tuto stránku píše Černý Kocour - mám nejvytříbenější sluch!)
Nebeské dvě hodiny … Blára konečně na vlastní oči viděla a na vlastní uši slyšela Bernarda Haitinka, jednoho z největších dirigentů všech dob. Tento Holanďan není bludný; dobře ví, co dělá... a Murray Perahia potvrdil svou pověst geniálního pianisty. Primy stály hned v první „stací“ řadě u zábradlíčka, měly tedy nerušený výhled přes desítky sedících hlav (povšimněte - většinou šedých) přímo na pódium. Čistě schumannovský program neměl chybu, a dokonale zapadl do ryze „romantického“ zaměření této expedice. Dokonalé... mimořádné... nadzemské... nezapomenutelné! Komorní evropský orchestr hrál s průzračně štíhlým zvukem a s Schumannem si dokonale padl do noty...
Robert Schumann: 1) Předehra „Manfred“ 2) Klavírní koncert a-moll 3) Symfonie č. 2 Chamber Orchestra of Europe, dirigent Bernard Haitink, klavírní sólo Murray Perahia
Větší „romantická“ odbočka (sepsala opět Sova Hova 1.): Jak jste přečetli, byla prvním dílem pátečního koncertu předehra k: „Manfred“. Dramatická báseň s hudbou. Romantik Schumann byl stejnomenným dílem romantika Lorda Byrona vždy fascinován. Báseň zkrátil a podložil hudbou. Nejen Schumannova manželka Klára mohla prohlásit, že Manfreda považuje za jedno z vůbec nejlepších Robertových děl. Dnes se hraje většinou jen předehra k této dramatické básni s hudbou, ale např. na https://www.youtube.com/watch?v=bJSRoN_5Mt8 si můžete poslechnou Manfreda celého, s angl. textem. Kdo chce jen předehru, tomu Brundiblár doporučuje např. provedení s Furtwänglerem: https://www.youtube.com/watch?v=B9JW6lL4iMo nebo přímo s Haitinkem: https://www.youtube.com/watch?v=szfzVSwZNH0 Že je Schumann dobrý známý Bláry, to je stará věc: při expedici Bonn primy pochopitelně postály v dojetí u jeho hrobu na Starém bonnském hřbitově a prohlédly si bývalý psychiatrický ústav v Bonnu-Endenichu, kde zemřel. Ale možná se ptáte, co ten velký romantický lord? Souvisí Byron s Blárou vůbec nějak kromě stejného počátečního písmene? Ale jakpak by ne! Cesty Byrona a Bláry se protly už např. v Benátkách nebo Pise - ale hlavně: během expedice Raron, na hradě Chillon u Montreaux u Ženevského jezera. Roku 1816 se Byron s Shelleym a jeho manželkou Mary (vždyť víte - autorka Frankensteina) pohybovali v Ženevě a okolí a vodní hrad Chillon na Byrona zapůsobil tak, že hned dva dny po jeho návštěvě napsal slavnou báseň Vězeň chillonský. A také malý sonet - viz následující strana... Nu - a Blára prosmýčila Chillon od sklepení po půdu přesně o 190 let později než Byron - v roce 2006! A Manfred samotný: jeho úvodní část byla původně dokonce součástí sbírky „Vězeň chillonský a jiné poémy“ z července 1816. Roku 1817 pak Byron postupně tuto část rozšířil na samostatné dílo, dramatickou báseň o třech dějstvích. Patří k nejzásadnějším dílům nejen Byronovým, ale i celého romantismu vůbec. Chillon určitě sloužil jako předobraz Manfredova hradu v Bernských Alpách... Sova Hova 1. rozhodně četbu Manfreda doporučuje - nejlépe za měsíčních nocí, když temné vichry bičují polorozpadlé cimbuří vašeho hradu a skučící meluzína téměř zhasíná svíce ve vaší gotické komnatě !
SONNET ON CHILLON. Eternal Spirit of the chainless Mind! Brightest in dungeons, Liberty! thou art: For there thy habitation is the heart— The heart which love of thee alone can bind; And when thy sons to fetters are consigned— To fetters, and the damp vault's dayless gloom, Their country conquers with their martyrdom, And Freedom's fame finds wings on every wind. Chillon! thy prison is a holy place, And thy sad floor an altar—for 'twas trod, Until his very steps have left a trace Worn, as if thy cold pavement were a sod, By Bonnivard!—May none those marks efface! For they appeal from tyranny to God. Lord Byron, 1816
Takhle ↑ se Byron zvěčnil v chillonském sklepení. Blára byla disciplinovanější a nikam v Chillonu nic neryla!
Ale z hradu Chillon 1816 zpátky do Vídně 2015...! Hvězda č. 31. Další velký romantik... Neděle bude patřit Tobě, božský Franzi!
(Tohle už píše Sova Hova 2. - taky dobře vidím ve tmě.)
Ehm - nějak se nám hvězdy otočily hlavou vzhůru. Ale čtenáři Zpravodaje jsou bystří a vidí, že hvězda č. 32 (oblíbené číslo Primy R) patří Antonu Brucknerovi... Blára ve Spolku kdysi slyšela jeho symfonii č. 4, tzv. „Romantickou“ Nu a hvězda vedlejší, 33, ta patří oblíbenému blárskému Johannesovi, taktéž velmi romanticky založenému. Od něho Primy ve Spolku vyslechly Německé requiem... Pořád poprchávalo, dalšími hvězdami u Spolku se proto Blára už nekochala a vydala se noční Vídní na cestu k pensionu. (A já, Franc. Liška, to sem napíšu! - cestou Blára vkročila do příjemného Café Merkur s polskou servírkou a gaučíky ve Florianigasse a zůstala tam až do půlnoci!)
Vídeň je posetá hvězdami. Inu, je to stále ještě kulturní město. Korutanská třída, okolí Opery, Spolku i Divadla na Vídeňce... tam všude září hvězdní géniové. Kdyby se tyto krásné vídeňské hudební hvězdy poskládaly vedle sebe, vznikla by vznešená příjezdová cesta od branky až k přístřešku Vopla Astřičky v kamenické zahradě Primy R a nás zvířátek... Tak až tam pojedete, tady máte hned tip na malý dáreček pro Primu R. Hvězda ke hvězdě - a dláždění je hotové...!
(Píše pořád Sova Hova 2.)
Ale než Blára nastoupila cestu k ANI, ještě rychlé foto u plakátové plochy na Spolku. To je totiž on, ten vyprodaný nedělní koncert... ach ach. Franz Welser-Möst sice onemocněl, ale místo něho má Vídeňské filharmoniky dirigovat 26letý izraelský dirigent Lahav Shani: Mahlerovu 5. a Bachův klavírní koncert, který si sám zahraje... - a Blára tam nebude!!! Jaká to nespravedlnost! I Francouzská Liška to uznává!
V sobotu 21.11. ráno Primy posnídaly, napekly si sendviče-tousty a běžely do Albertiny. Tentokráte skrze příjemnou čtvrť Josefstadt. Dokonce se trefily i do toho krásného, už v některé z minulých expedic objeveného průchozího komplexu domů … ach, jak se jen jmenuje!!! Jestlipak tam ještě někdy Blára trefí!
A ejhle, jaké milé překvapení: U Museumsquartieru plakát s Otto Schenkem, který tak krásně inscenoval letošního metropolitního Tannhäusera a loňské Mistry Pěvce...! Humor podle not! Jaká škoda, že tu 31. 12. Blára nebude...
(Píše Fox Francais, znalkyně obrazů)
Na Albertinu si Blára rezervovala celou sobotu 21.11. Aktuální výstavy byly totiž jedna lepší než druhá. Absolutní prioritu dostaly samozřejmě ROMANTICKÉ SVĚTY (Caspar David Friedrich, Goya, Overbeck, Kupelwieser, Scheffel von Leonardshoff, Cornelius, Schnorr von Carolsfeld, Blechen, von Schwind...). Ale vynikající byl i Lionel Feininger & Alfred Kubin nebo Od Moneta k Picassovi. A také … - inu, otočte.
… a také výstava 100 grafik Edvarda Muncha. Vedle notoricky slavného „Výkřiku“ (vlevo) Primy zaujala zejména grafika „Trojice před zimním kostelem“. Mimochodem - všechny vystavené grafiky jsou zapůjčené ze soukromé sbírky.) Pozoruhodná díla - ale po hodině prohlídky začnene trpět jakousi melancholií, přecházející poznenáhlu v lehkou depresi … hu - rychle do dalších výstavních sálů ….
… nebo třeba na kávu! V kavárně Albertiny absolvovaly Primy B a L vědomostní test, sestavený Primou R. Kdyby měla Prima L u sebe nás, blárská zvířátka, dopadla by jistě lépe. Takto se vítězkou klání stala opět Prima B - a opět získala krásný diplom, tentokráte i s receptem na vídeňskou specialitu (nepochybně českého původu): Gugelhupf!
A nakonec ještě výstava fotografií Black&White...
(Píší Sovy Hovy společně)
Po náročném galerijním dni relaxovaly Primy přece jen na vánočním trhu, ač původně žádný navštívit nechtěly. Nešly ovšem k radničnímu kýči, ale na celkem decentní trh u Karlskirche. Nasvícení poměrně vkusné, příjemní lidé, ovce i kozy - a punč byl také dobrý ☺☺☺
(Dům na pozadí vpravo stojí na místě domu, v němž bydlel Johannes Brahms, který by si určitě dal punč s Blárou a jehož socha sedí v parku jen kousek od Prim.)
Jako by Primy z obrazu vypadly. Inscenace podle Munchovy grafiky - aneb Tušil vizionářský Munch budoucí existenci Bláry? Ehm... Jihočešky ve Vídni aneb Co to kouká Primám B a L z bot - ?!?
Jen kousek od Karlskirche, v Argentinierstraße, se nachází budova rozhlasu, ORF Funkhaus, Radiokulturhaus. Blára se tam vydala na prosby Primy R - vysílá totiž odtud Ö1, Österreich 1, její nejoblíbenější rádio. Ostatně - vždyť začalo vysílat ve stejném roce, kdy se Prima R narodila! (Mobil Primy B bohužel nedokázal zachytit červená písmena ORF v neonu - obr. uprostřed.) Hiermit grüßt Blára das ganze Team von Ö1! Ihr seid die Besten!!!
A je tu slíbená schubertovská neděle, 22.11.15 - a stejně jako včera NEPRŠÍ (zima je ale veliká). Po snídani a obvyklé přípravě toustů-sendvičů primy deponovaly zavazadla v Astřičce a popošly ještě kousek dál - do Nußdorfer Straße. Protože tam - se Franz Schubert 31. ledna 1797 narodil.
(píše Černý Kocour)
Tady to bylo! V černé kuchyni. Byla to nejteplejší místnost (ze dvou) a proto tu stála postel matky Franze Schuberta.
Kromě Bláry naštěstí žádní jiní návštěvníci rodný dům Franze Schuberta vidět nechtěli. Byl tam klid.
Nejvzácnější exponát muzea. Brýle F.Sch.
Ve třech se to táhne nejlíp. To věděl už Schubert.
Ze Schubertovských místností přešla Blára přes pavlač na druhou stranu - a byla u pana Stiftera. Dvě místnosti má totiž v pronájmu vídeňská společnost Adalberta Stiftera. Geniálního spisovatele, jihočeského rodáka z Horní Plané. Nejen spisovatele - i malíře. Jeho obrazy teď nalezly útočiště právě v rodném domě Franze Schuberta.
Adalbert Stifter. 23.10.1805 28.1.1868.
Pochopitelně nemohly tentokrát primy odjet z Vídně, aniž by okusily pravý Gugelhupf. Byla to ryzí náhoda: cestou k Schubertovu domu prošly kolem Café Schopenhauer. Už ten název: při zpáteční cestě tam Blára zkrátka vejít musela. Kde se vzala, tu se vzala - úplně mimo centrum a přesto typická vídeňská kavárna. Navíc milá obsluha, café latte vynikající a kusy gugelhupfu (ano - vždyť víte, bábovky) tak velké, že by vystačily na oběd, ceny velmi přijatelné. Podrobnosti případně na odkazu na příští stránce...
„… no to snad ne... jako by nestačila ´Pražská kavárna´... … ...ještě sem budou tahat zlořády ze Švarcenberkovy Vídně ...“
http://www.cafeschopenhauer.at/cafe-schopenhauer/
Tak, milí lidé, a teď už nezbývá asi nic zajímavého, co bychom Vám my, zvířátka, k Blárské expedici Vídeň 2015 napsala. Blára dojela nedělním podvečerem v pořádku domů, sníh se objevil až u Nové Bystřice a jen ve formě drobného poprašku... Přejeme Vám hezké Vánoce a všechno nejlepší v roce 2016. Teď už běžíme rychle ven, zpátky na naše sedátko do Astřičky-Vopla, abychom byla připravena na další Blárské výpravy! Papaí,
Blára tímto velice děkuje svým malým, ale šikovným zvířátkům za nedocenitelnou pomoc s jubilejním 20. číslem Zpravodaje! Je to všechno jen a jen jejich zásluha.
I my přejeme laskavým čtenářům krásné vánoce a co možná nejlepší nový rok 2016!
Vaše Blára
© Blára 2015 Fotografie: Blára, Wikipedia.de a .cz
Navštivte: www.blara.mypage.cz
