Josef Rakoncaj. Pokraèování na str. 3

Josef Rakoncaj Spací pytel je věcička poměrně složitá. Jen naivka se může domnívat, že je to pouze kus hadru, který je něčím vyplněný a sepnutý zipem, abyste z něho v hlubokém spánku nevypadli. Spacák (pojďme jej tak obecně nazývat) je důležitý pro vaši pohodu při pobytu v přírodě. Zkuste se trmácet celý den po horách, v noci ulehnout na zem a až do rána drkotat zuby zimou. Šílená představa. A navíc, spacák je často, především v extrémnějších podmínkách, nezbytnou pomůckou pro vaše přežití.

K

dyž se projdete po našich sportovních a outdoorových prodejnách, naleznete v nich obrovský výběr spacáků. Některé vypadají, že jsou vhodné akorát k letnímu přebývání u moře, jiné jsou zase tak „naducané“, že vypadají jako dobře naplněná duchna od babičky. Jaký si vybrat? Jaký každý z nás potřebuje? Výběr je mnohdy složitý. Musíte především vědět, kde a kdy budete spacák používat. Těžko si vyberete takový, který bude vhodný do všech prostředí a ročních období. Na pomoc jsme si opět vzali rádce více než povolaného. Našeho dosud nejúspěšnějšího himálajského horolezce Josefa Rakoncaje. Tentokrát budou jeho rady podloženy navíc tím, že se Joska výrobou spacáků sám zabývá. Ale nechme již hovořit Josku. Má první otázka nemůže znít jinak, než kolik jsi toho ve spacáku v životě naspal? Přiznám se, že jsem tuto otázku čekal a před tvou návštěvou jsem se na ní při-

pravil. Minimálně celkem čtyři roky jsem spal ve spacáku ve výšce nad 5000 metrů. Celkem jsem za svou lezeckou kariéru spal ve spacáku asi osm let. To je skoro tři tisíce nocí ve spacáku. Jeden rok souvisle i sedm měsíců. K tomu se musí připočítat víkendy a přibližovací pochody. Ve výšce nad 8000 metrů jsem spacák použil asi patnáctkrát. Největší zimu ve spacáku jsem zažil jednou na McKinley, kde jsme ve výšce asi 5600 metrů naměřili –46 stupňů Celsia. Ale myslím si, že na Everestu v osmaosmdesátém byla ještě větší zima. Tam to ale nikdo nezměřil. Brrr, až mi je z toho zima. Představ si, že normální člověk přijde do obchodu. Z jakého konce má začít vybírat? Na co se má nejdříve zaměřit? Když přijde do krámu, tak už je na základní vyptávání pozdě. Než si půjdeš kupovat auto, také si o tom nejdříve něco přečteš. To samé by se mělo dít před výběrem spacáku, před návštěvou obchodu. Člověk si musí uvědomit, kam pojede, co tam bude dělat, jestli spacák potáhne na zádech, nebo ho bude vozit v autě, jestli pojede v zimě nebo v létě. Je potřeba si zjistit místní klima, protože například v Tibetu jsou tak proměnlivé podmínky, že může být dost teplo, nebo i velká zima. Proto, když už přijde úplný laik do obchodu, prodavačovy první otázky by měly být v podobném duchu a ne jen zákazníkovi přečíst údaje na visačkách, nebo ty mohou být zavádějící. Začněme trochu podrobněji. Pomiňme spacáky, které jsou vhodné do teplých podmínek při rodinné dovolené. Zaobírejme se takovými spacáky, které jsou vhodné na treky, kde nás může potkat opravdová zima. Nejvhodnější pro tyto podmínky jsou spacáky ve tvaru mumie. Jsou anatomic-

ké a daleko více využitelné do nižších teplot, než spacáky dekové, nebo je uvnitř méně vzduchu. Čím méně prostoru uvnitř musíš ohřívat, tím lépe. Dokonce jsou firmy, které používají na vnitřní látce tenké gumičky, které spacák stáhnou více k tělu. Minimální ohřívaný prostor je tedy dost zásadní pro udržování teploty. Na to by se mělo vždy pamatovat. S tím jistě souvisí volba správné velikosti spacáku. To jistě. Většina firem vyrábí spacáky v několika délkách. Spacák by se měl vybírat tak, že když si do něj vlezeš a sedneš si v něm a dáš si na hlavu kapuci spacáku, neměl by jsi nohama příliš tlačit na dno. Pokud někdo přesně neví, jakou délku spacáku potřebuje, a si to tak klidně v obchodě vyzkouší. Na trhu je nepřeberné množství syntetického materiálu pod nejrůznějšími obchodními názvy, které se používají na výplň spacáků…

Syntetické materiály se v zásadě dělí na dutá vlákna a mikrovlákna. Mikrovlákna mají tu vlastnost, že molekuly vzduchu ulpívají na jejich povrchu a tím se vytváří izolant. Mikrovlákna mají nejrůznější tvarový průřez, aby se vytvořila co největší plocha pro zachycení co největšího množství vzduchu. Dutá vlákna jsou o něco složitější, nebo jsou jednoděrová a víceděrová. Zde je vzduch také uvnitř vlákna. Všechna syntetická vlákna se v zásadě snaží nasimulovat izolační vlastnosti peří. Dá se říci, který syntetický materiál je v dnešní době nejlepší? Vývoj jde obrovsky dopředu. Co je nejlepší dnes, nemusí zítra platit. Každý rok se vyleze s něčím novým. Vývoj stojí obrovské peníze. Kdo je má, má nejlepší materiál. A jak jsem již říkal, všichni se snaží o to, aby se přiblížili peří. Řekl bych, že dost kvalitní v tomto směru je dnes třeba Primaloft. Je to vi-

N

Jak bych začal vyprávění o snowboardovém dobrodružství, odehrávajícím se v zemi, která na mnohých ministerstvech zahraničních věcí figuruje z hlediska bezpečnosti cestování jako krajně nedoporučovaná nebo zakázaná? V Evropě přetrvávají již několik let názory, že každý turista přijíždějící do této země bude okraden, unesen nebo zastřelen. A má-li někdo modré oči, je to

samo o sobě dostatečný důvod, aby se o něm uvažovalo jako o člověku vhodném k únosu – je to patrně buď příslušník kolumbijské elity, nebo bohatý cizinec. Pojďme se ale věnovat něčemu pozitivnímu. Kolumbie totiž není jenom občanská válka, guerillové povstalecké skupiny či kokainový průmysl. Je to především jedna z nejkrásnějších a nejpestřejších zemí světa.

ajdeme zde veselé a vždy ochotné lidi všech rasových skupin (Kolumbie má nejvìtší etnickou rozmanitost v Latinské Americe), tmavé vody Pacifiku omývající Kolumbii ze západu, malebné ostrùvky v teplém Karibském moøi, Andský horský systém (páteø celé Kolumbie) rozprostírající se po celém území v severojižním smìru s ledovcovými a sopeènými velikány, hluboké kaòony divokých øek, jezera ledovcového a tektonického pùvodu s barvou nejkrásnìjších kolumbijských smaragdù. Andská pøedhùøí s plantážemi nejjemnìjší a nejkvalitnìjší kávy na svìtì, koloniální vesnièky se závanem sladké cukrové tøtiny, neprostupné tropické deštné lesy Orinocké a Amazonské pánve s èetnými indiánskými komunitami èi moderní kolumbijská velkomìsta s luxusní architekturou kokainových magnátù a nezapomenutelným noèním životem v rytmu jihoamerické salzy (tance) a kolumbijského vallenata. To vše dìlá z Kolumbie pestrobarevnou mozaiku, která uspokojí i nejnároènìjšího turistu obklopeného pohodlím moderního svìta, který pøichází s èistými úmysly hledat dobrodružství a extrémní výkony. Kolumbie je v Latinské Americe symbolem extrémních protikladù. Sku-

dět na tom, jak pracují, testují a rozšiřují nabídku. Je známo, že podle tebe je do spacáků určených pro velmi nízké teploty nejlepším izolačním materiálem peří. Je také samozřejmě nejdražší. Řekni něco o jeho použití. Peří před plněním musí být z hygienického hlediska dokonale zpracované, nebo část peří je i ze zabitých zvířat. Musí se odstranit příměšky humusu a krve. Vše se musí chemicky odstranit. Používá se kachní a husí peří. Husí peří má větší izolační schopnost, kachní je zase jemnější. Z kachního se špatně odstraňuje specifický zápach. Nejkvalitnějších výsledků se dosahuje z peří husího. Bývá šedé i bílé. Šedé se samozřejmě dává do takových potahových materiálů, skrz které není vidět. Jinak to vypadá, jako když máš na spacáku mastný flek.

➥ Pokraèování na str. 3 teènost, že ve všech státech Jižní Ameriky narùstá bída vìtšiny a pøepych menšiny, zatímco støední sociální vrstva témìø vymizela, není vìcí neznámou. Ale tahle zemì odrazuje i dalšími extrémy. Je to poslední bašta tzv. „vìdeckého socializmu“ a nejbohatších guerrilových (povstaleckých) skupin na svìtì. Jenom pro zajímavost. Laptop (notebook) má pro guerillu stejný význam jako automatické støelné zbranì. Když nìkterá guerillová skupina zadrží auto nebo autobus, zanese jeden z jejich èlenù jména do laptopu. Databáze, vytvoøená podle informací vytažených ze záznamu bank a údajù ministerstva financí o plátcích daní, poskytuje únoscùm pøehled o tom, jakou kdo má cenu. Výkupné odpovídá jmìní osoby. Z „Revoluèní danì“ (la pesca milagrosa), jak ji guerilla nazývá, má stejné zisky jako z obchodu s kokainem. Zdá se být až absurdní, že i tahle zemì, zmítající se problémy, v mnoha smìrech nezaostává za vyspìlou západní civilizací. Napøíklad extrémní sporty a aktivity outdoorového typu zde zaèínají být èím dál oblíbenìjší formou vyžití. Pravdou však je, že zatím jenom pro pøíslušníky vyšších sociálních vrstev.

➥ Pokraèování na str. 12

Dobrodruh

Dobrodruh

Dobrodruh

Dobrodruh

LO GTX IKE KLO

ND

VIBR

AM V

IALT A

Obuv třídy ATC (All Terrain Collection) pro celoroční použití, pro pohyb ve sněhu i exponovaném terénu. Multikomponentní podešev VIBRAM VIALTA s PUR tlumící mezivrstvou a integrovaným torzním stabilizátorem, systém aktivní ventilace LOWA CLIMATECONTROL. U všech topmodelů GORE-TEX®ová podšívka. Polobotkové verze LO a kotníkové provedení MID. V dámských velikostech i speciální dámský střih LADY!

Na mezinárodním agrosalonu Země živitelka v Českých Budějovicích Glukavin loni získal hlavní cenu Zlatý klas.

je tradiční 100% přírodní potravní doplněk vyráběný již 40 let podle čs. patentu ze šetrně sušených pivovarských kvasnic. Je známo, že již před 2000 lety doporučovali řečtí lékaři kvasnice jako lék. Sušené byly pod názvem „Faex medicinalis“ využívány při léčbě cukrovky, furunkulóz, jaterních obtíží a různých kožních onemocnění. Již tehdy byly kvasnice považovány za zázračný suplement přírody a svoji pověst v každém směru potvrzují dodnes. Kvasničná buňka je přírodní minilaboratoří obsahující ucelený komplex vitamínů skupiny B, nepřeberné množství minerálních látek (vápník, fosfor, draslík, hořčík…), stopových prvků (železo, zinek, chrom, selen, mě , mangan…) a 50 % lehce stravitelných vysoce biologicky cenných bílkovin. Tyto i další látky jsou v přípravku Pangamin zastoupeny ve vyváženém poměru a díky svému přírodnímu původu je náš organismus dokáže zpracovat téměř beze zbytku. ●

přírodní zdroj vitamínů, minerálů, bílkovin a dalších biokatalyzátorů aktivně se podílí na látkové přeměně hlavních živin (bílkovin, tuků a sacharidů) ● příznivě ovlivňuje krvetvorbu ● pomáhá udržovat zdravou pokožku (mírní projevy akné) a vlasy ●

Výrobky žádejte ve své lékárnž

●

chrání játra příznivě působí na jedince v růstu a dospívání ● zvyšuje obranyschopnost organismu ● zlepšuje celkovou tělesnou a duševní kondici (například při některých chorobách, stresu, sportovní činnosti apod.) ●

Výrobce: Pivovar Braník webová stránka: www.pangamin.cz

Bioléčivo jednadvacátého století z Braníka

KLONDIKE GTX LO Svršek hydrofobní semiš kombinovaný s Cordurou.

RENEGADE GTX MID Svršek hydrofobní nubuk s Cordurovou manžetou.

www.lowa.cz

EGA

DE G

TX M

ID

K dvouleté záruce nyní i 2 roky servis zdarma!

Ojedinělá kombinace přírodních látek – sušených pivovarských kvasnic a extraktů z jedlé houby hlívy ústřičné a rostliny Echinacea purpurea. Přirozenou cestou podporuje vlastní obranyschopnost organismu. Hlíva ústřičná obsahuje beta-1,3-D glukan, působící jako imunostimulátor zejména proti virovým, bakteriálním a plísňovým onemocněním. Rovněž má vliv na snižování hladiny cholesterolu. Echinacea se využívá v prevenci a léčbě virových, infekčních onemocnění. Velmi známé je její uplatnění při chřipce. Svým virostatickým účinkem však chřipku neléčí, ale chrání náš organismus přávě před tímto onemocněním. Glukavin je vhodný především pro děti i dospělé se sníženou imunitou, pro oslabené nemocemi, úrazy, dlouhodobým užíváním léků, ozařováním apod. Vhodné je jeho užívání při zánětlivých onemocněních pohybového ústrojí (revmatismus, artritida), zánětu močového měchýře, horních cest dýchacích a angíně. Najde uplatnění i při léčbě některých kožních onemocnění.

REN

Dobrodruh

Dobrodruh

Dobrodruh 2

INZERCE

Oficiální zástupce LOWA pro ČR: PROSPORT PRAHA s.r.o., Hodonínská 365, 141 00 Praha 4 telefon: 241 483 338, fax: 241 481 339, e-mail: [email protected], web: www.prosport.cz PRODEJNY NABÍZEJÍCÍ OBUV LOWA : BEROUN KOLA ŠÍRER V Plzeňské bráně 1 BRNO HUDY Veveří 13 a Orlí 20, SUN SPORT Lidická 17 ČESKÉ BUDĚJOVICE HUDY Hroznova 28 FRENŠTÁT NAMASTE Dolní 491 FRÝDEK-MÍSTEK HUDY Nám. Svobody 43 HAVÍŘOV HUDY Hlavní 47/378 HRADEC KRÁLOVÉ HUDY Šafaříkova 581 B HŘENSKO HUDY Hřensko 131 JABLONEC N. N. HUDY Podhorská 22 JIČÍN DOBI Husova 103, HUDY Husova 59 JIHLAVA HUDY Znojemská 8 KARLOVY VARY HUDY Západní 9 KLATOVY HANNAH Kpt. Jaroše 51 KOLÍN SPORTSERVIS Kmochova 406 LIBEREC HUDY 5. května 11 MLADÁ BOLESLAV HUDY Železná 119 OLOMOUC HORTEZ SPORT 8. května 11, HUDY Ostružnická 19 OSTRAVA HUDY Na Hradbách 6 PÍSEK SPORT - VOLNÝ ČAS Nádražní 527 a Havlíčkovo nám. 89 PLZEŇ HANNAH Bezručova 9 a Slovanská 100, HUDY Náměstí Republiky 5, KÖNIG SURF Těšínská 14 PRAHA 1 HUDY SPORT Havlíčkova 11 a Na Perštýně 14 PRAHA 2 HUDY Slezská 8 PRAHA 3 WARMPEACE Slavíkova 5 PRAHA 4 HOFFI SURF SHOP Žluté lázně, SPORT CENTRUM VÍŠEK Křesomyslova 19 PRAHA 5 HUDY Lidická 43/66, ZPM SPORT Archeologická 2256 PRAHA 6 HUDY Dejvická 48 PRAHA 7 HUDY Strossmayerovo náměstí 10 PRAHA 8 NAMCHE OUTDOOR Heydukova 6 PRAHA 9 SPORT HARFA Českomoravská 41 PRAHA 10 ABC SPORT Moskevská 74, HERVIS SPORT Europark - Štěrboholy, KM SPORT Voroněžská 20 PŘÍBRAM AJV SPORT-OUTDOOR Osvobození 306 TÁBOR SPORT BLAŽEK Husova 909 TEPLICE HUDY Krupská 10/15 ÚSTÍ NAD LABEM HUDY Bílinská 3 ZÁBŘEH DENALI SPORT ČSA 9 ZLÍN HUDY Vodní 453 ZNOJMO TOP SPORT Horní Česká 48

Všeobecně zažitá, letitá představa je, že pivovar funguje tak, že produkuje lahodný mok a obvykle nic jiného, jen zdánlivý odpad, který se obvykle zkrmuje. Není to však pravda, při produkci piva vznikají i cenné látky, živiny, které se dají smysluplně využít. Nezbytnou součástí produkce piva jsou například pivovarské kvasinky. Po hlavním kvašení se usazuje v kádích či ve speciálních tancích na povrchu sedlina, které se říká pivovarské kvasnice. Již ve středověku se tento vedlejší produkt při výrobě piva využíval k léčení různých zevních a vnitřních onemocnění, třeba při kožních a jaterních chorobách, anémii aj. Byly také používány jako doplňkový zdroj potravy při problémech, vznikajících následkem nevhodné stravy či podvýživy. Branický pivovar, který patří v současnosti k nejmodernějším pivovarům v České republice, má více než stoletou tradici. V roce 1899 byl totiž založen nový subjekt, Společenský pivovar pražských sládků, akciová společnost, který postavil za rekordně krátkou dobu, o málo více než rok, branický pivovar, v prakticky dnešní podobě.

Koncem čtyřicátých a především v padesátých letech se kromě výroby vlastního piva zde vybudovala i výzkumná základna, která zajišovala i provozní ověřování programových principů pivovarské a sladařské činnosti pro všechny pivovary v tehdejším Československu. Výsledkem jejich činnosti v dislokovaném provozu, přímo v areálu pivovaru, se staly mj. i zpracované a usušené pivovarské kvasnice, obecně zvané Pangamin. Na konci padesátých let byla z pivovarských kvasnic izolována nová látka, vitamin B 15 pod názvem kyselina pangamová. Od ní byl odvozen i název výrobku. V současné době prochází výroba Pangaminu doslova renesancí. Od peripetií, kdy byl Branický pivovar téměř monopolním dodavatelem těchto produktů až k nadprodukci v osmdesátých letech, došlo k rozšíření a diverzifikaci produktů pro všechny věkové skupiny, pro nemocné, ale i ty, kteří chtějí předcházet různým chorobám. Všechny výrobky řady Pangamin jsou nepřeberným zdrojem minerálních látek, stopových prvků a vitaminů, především skupiny B. Dražé i tablety obsahují lehce stravitelné a vysoce biologicky cenné bílkoviny, které přispívají k rych-

lé regeneraci sil po operacích, zvýšené tělesné i duševní námaze a při aktivním sportu, snižují i výskyt infekčních chorob. Velice podstatné je, že to jsou v podstatě přírodní produkty, potravní doplňky, které pomáhají zdravým i nemocným. Z řady těchto potravních doplňků je známý nejen samotný Pangamin, ale také BIFI Pangamin, vhodný k prevenci a léčbě onemocnění trávicí soustavy, Pangamin dražé, vhodný pro děti, BIFI Pangamin Plus, vhodný při onemocnění trávicí soustavy a tzv. civilizačních chorob, dále Imugamin, Algamin, přírodní multivitamín, Glukavin, aktivující imunitní systém, Jodamin, řešící nedostatek jódu, Gnostin, zahánějící stres a únavu, ale i Sundermin, přípravek pro zdravé opálení, Antioxidant a C-vitamin. Součástí řady Pangamin jsou i kosmetické výrobky, Aknemíň, pleový krém a Pleovka, pleová voda nejen pro mladé. Nebojte se, nejsou to drogy, jen potravinové doplňky, které mají preventivní i léčebný účinek. Lékaři tyto výrobky doporučují zvláště při aktivním sportování, zvýšené námaze při pobytu v přírodě a zejména adrenalinových aktivitách.

➥ Pokraèování ze str. 1

Dobrodruh Dobrodruh Dobrodruh Dobrodruh

➥ Dokonèení na str. 11

Dobrodruh

pěkně velkém omylu. Extrém je totiž taková teplota, která tě ochrání akorát před zmrznutím. Že vůbec ráno vylezeš ze spacáku živý. O spánku se již nedá vůbec mluvit. Celou noc nespíš, klepeš se zimou, ale přežiješ. Z toho všeho vyplývá, že údaje, pokud jsou pravdivé, jsou sice něco vypovídající, ale mohou být relativní s ohledem na každého z nás. A navíc, aby to bylo ještě složitější, teploty jsou uváděny u nových spacáků. Pokud budeš testovat nový spacák a stejný třeba po patnácti sbaleních, zjistíš, jak se naměřené teploty dramaticky mění v tvůj neprospěch. A řekl bych, že více u syntetických než u péřových, nebo syntetická vlákna slehnou a protože nemají takovou tvarovou pamě jako peří, nevrátí se do své původní polohy. Péřový spacák protřepeš a je stejný jako dřív. Dáš ho vyschnout na sluníčko a doslova před očima ti nabývá na objemu. Péřový spacák také samozřejmě časem ztrácí své vlastnosti, ale pomaleji. V jaké teplotě se dá vůbec přežít? Dá se třeba pouze ve ž áráku přebivakovat v minus deseti. Nesmíš ale spát, zadýcháš si ho uvnitř, uděláš si čaj. Hlavně nespat. Jak usneš, teplota těla ti klesne pod 35 stupňů a je konec. Pokud máš zkušenosti, dá se přežít i bez spacáku. Musíš přesně vědět co dělat, mít natrénované různé záhraby. V nich si vytvoříš podobné prostředí, jako ve spacáku. V úvozovkách. Ale jde opravdu jen o přežití. Mě to třeba potkalo s DaPolenzou pod vrcholem K2, kdy jsme se nestihli vrátit k nejbližšímu vrcholovému táboru. Ale to jsou opravdu dlouhé, nekonečné noci, kdy čekáš na první paprsek slunce a víš, že nesmíš usnout. Máš nějaké přesnější vodítko, podle kterého si vybrat materiál výplně spacáku? Mám. Do nuly klidně jakýkoliv spacák. Pod nulu péřový. Říkal jsi, že teplotu také může ovlivnit vítr. Vždy ale ležím také ve stanu. Zažil jsem takový vítr, že jsem ho i ve stanu uvnitř spacáku cítil. Ale to jsou samozřejmě extrémy, které neprožije každý. Minulé povídání bylo o karimatkách, kde jsi uváděl její absolutní důležitost. I tady se o nich asi musíme zmínit. Karimatka, podložka, jak kdo chce, je absolutně důležitá. Bez kvalitní ti bude v sebelepším spacáku zima. Spacák zespoda prolehneš, tedy neizoluje, a před zimou tě v maximální míře chrání podložka. Je absolutně důležitá. Třeba větší teplo ti také bude, když budeš spát na boku než na zádech s ohledem na plochu, kterou se dotýkáš tělem podložky. To mám vyzkoušené. Než spát na špatné podložce, raději si sednu na batoh, zabalím se do spacáku a tak přečkám noc. Lepší než se ráno probudit a mít v háji záda. Největší blbost je spát ve spacáku bez podložky. Říkáš, že teploty uvedené na spacáku mohou být zavádějící. Jak mám tedy poznat, který je pro mě vhodný? Nemám zkušenosti a mohu se vlastně orientovat jen podle toho, co uvádí výrobce. A nevím, kdo lže a kdo ne. Třeba v Americe se vybírá podle toho, jak je spacák tlustý, když se rozloží na podložku. Je to stejné, jako s peřinou. Když budeš mít tenkou, bude ti zima. Ale nedá se jednoznačně říci, jak má být spacák do jaké teploty tlustý. A když si u nás půjdeš koupit spacák, který má kolem kila a prodavač tě bude přesvědčovat, že je do minus dvaceti, protože to je na něm napsáno, tak se dá pochybovat o jeho duševním zdraví. Jak jsem říkal na začátku. Před návštěvou obchodu je nutné si o spacácích něco přečíst. A u péřového spacáku, na rozdíl od syntetického, se nemůžeš seknout. Když bude mít třeba dvě kila, určitě s ním můžeš do extrému. U syntetického se to říct nedá, protože často přesně nevíš a nerozumíš tomu, co je uvnitř. U péřových spacáků se udávají hodnoty jako například loft, poměr prachového peří a malých pírek. Vysvětli, o co jde. Loft je vlastně plnivost. Je to schopnost peří zaujmout určitý objem. Udává se v jednotce cuin. Ta vyjadřuje, kolik krychlových palců zaujme jedna unce peří za přesně stanovené teploty a vlhkosti. Nejlepší peří má 750 až 850 cuin. Pro srovnání, nejlepší syntetika se pohybuje kolem 420 cuin. Udávaný poměr prachového peří a malých pírek je podle mne už zastaralý. Čím větší číslo loftu, tím je lepší absorpce vzduchu a tím je samozřejmě lepší tepelný izolant. Někteří výrobci vyrábí spacáky, které jdou k sobě sepnout. Je to vůbec k využití? My jsme někdy dokonce spojovali tři spacáky, protože v nich se může vyspat třeba pět lidí. Ve dvou tři. Ušetříš na váze při výstupu. Ale to se jde dost natvrdo, kde šetříš každý gram. Určitě ti je ve více lidech v několika spojených spacácích větší teplo, než samotnému v jednom. Lidé se vzájemně hřejí. Má to ale samozřejmě nevýhody. Máš omezený pohyb a lidi uvnitř aby se otáčeli takřka na povel. Pořádný spacák má jistě límec. Ano. Vnitřní límec je důležitý. Rozdělí ti vlastně spacák na dvě zóny. Od krku dolů a nahoru. Zabrání ti třeba vydechování do spacáku, a tak jeho navlhnutí. Někdy je samozřejmě vydechovat do spacáku výhodnější kvůli teplu.

Dobrodruh

Peří se používá z drůbeže speciálně chované jen pro tuto surovinu. Získává se asi čtyřmi podškuby a pátým ze zabitého zvířete. Hlavním producentem peří je Čína, ale odsud není tak kvalitní, jako z východní Evropy. Velkou touhou pro mnohé je kajčí peří, které je údajně nejlepší. Kajčí peří je opravdu nejlepší. Je nejjemnější a má nejlepší loft. Vyznačuje se třeba tím, že má na sobě obrovské množství mikroháčků. Když ho zvedneš, tak se táhne a dělají se úplné hrozny. Kajky, které jsou přísně chráněné, žijí na severu a peří se sbírá z hnízd a jejich okolí. Je strašně drahé. Kilo stojí asi 4000 marek. Kdo chce, může ho sehnat třeba od sběračů na Špicberkách. Spacáky z kajčího peří se, vzhledem k ceně, používají minimálně. Já jsem se s ním setkal v poslední době pouze jednou, když mi do firmy jeden zákazník přinesl starý kajčí spacák a chtěl ho zregenerovat. Dá se říci, že se nepoužívá ani na velkých výpravách do hor. Je to záležitost opravdu dost drahá a každý si v hlavě porovná cenu a využitelnost s porovnáním třeba k husímu peří. Přijdu do obchodu a nevím, jestli spacák syntetický nebo péřový. Co mi poradíš? Nekoukej na peníze. Když mi řekneš, že pojedeš do Alp a polezeš do výšky 2000 metrů, bude zima a sníh, bude stabilní chlad, tak to jsou podmínky, které již podle mne vyžadují péřový spacák. A je to tak, že čím míříš výše, tím víc musíš myslet na peří. Samozřejmě můžeš použít i syntetický, který je levnější a třeba lépe schne, ale nebojím se říci, že jsem ještě nezkoušel syntetický spací pytel, ve kterém by mi nebyla zima. S tím prostě nic neuděláš. Neviděl jsem žádnou expedici, aby byla vybavena spacáky ze syntetických vláken. Dobře, to jsme zabloudili do extrémnějších podmínek. Každý ale nechce investovat velký peníz do peří a každý, kdo si spacák kupuje, nemyslí třeba výš než do dvou tisíc metrů. To jistě. Nikomu péřový nenutím. Každý ho jistě nepotřebuje a nemá na něj třeba peníze. Péřáky mají určitě také své nevýhody, ale pokud mluvíme o teplu, tak je nic nenahradí. Každý si musí opravdu srovnat v hlavě, na co spacák bude potřebovat a kolikrát v něm bude za rok spát. Pokud třeba jen týden na treku v alpských údolích, tak je nesmysl do spacáku investovat větší peníze. Dost však neuznávám jako hlavní argument výhody syntetických spacáků to, že dříve uschnou. Zeptej se kohokoliv z lidí, kteří jej používají při běžných trecích, kolikrát mu spacák navlhnul. Kolikrát spal v mokru. Jestli někomu teče do stanu, a si tedy koupí lepší stan. A spacák zpravidla nenavlhne při spaní, ale při transportu. A je to také o tom, jak se o něj kdo stará, jak jej chrání v batohu proti dešti. Kdo jej nemá třeba v igelitu, tak hazarduje s kvalitním spaním. Nechci ale říct, že mám něco proti syntetickým spacákům, že by byly špatné. Já však preferuji péřové, protože mi prokázaly lepší služby tam, kam jezdím já. Bavíme se přece hlavně o tom, co já považuji pro své potřeby za nejlepší a s čím mám jaké zkušenosti. Na spacáku jsou uvedeny zpravidla tři teploty. Setkal jsem se s tím, že prodavač řekl zákazníkovi, že tento spacák je skvělý, nebo je do minus dvaceti. Zákazník upadl úžasem a odnesl si ho. To je samozřejmě trochu zavádějící a nepřesné, nebo většina lidí vůbec neví, co ty zmíněné teploty znamenají. Te řeknu něco, co se asi mnohým výrobcům nebude líbit. V celém světě je ale bohužel zavedené, že skoro všichni výrobci na údajích trochu přehánějí. Jejich údaje bývají často nepřesné. Ale je to i trochu složitější než říci suše, že někdo lže. K tomu všemu se dostanu. Začněme tím, co znamenají ty uvedené teploty. První údaj bývá maximum. To je teplota, při jaké se dá ještě v zapnutém spacáku vydržet, aby jsi se příliš nepotil. Když ho zapotíš, ztrácí funkci a je v něm nepříjemně. Potom to bývá komfortní teplota. Je to teplota, když jsi ve spacáku ve spodním prádle a jsi schopný spát. Komfortní teplota se měří podle jedné normy tak, že se při testech do spacáku s člověkem umístí snímací senzory a mělo by v něm být po dobu šesti hodin minimálně 20 stupňů při určité okolní (tzv. komfortní) teplotě. Je to samozřejmě norma laboratorní. Tady je potřeba se zastavit, protože komfort je důležitý. Každý jsme jiný. Někdo je zmrzlík, někdo vydává více energie a tím víc topí. Ženský například „topí“ méně než chlapi. Každý tedy máme komfort posunutý někam jinam. Záleží také samozřejmě na únavě, jestli jsi nemocný, na fyzické kondici a třeba na dehydrataci. Jestli je venku vítr (tady také hodně rozhoduje kvalitní vnější obal spacáku), jak je vlhko nebo sucho. Je toho poměrně hodně, co ovlivní, jak ti bude ve spacáku teplo. Z toho vyplývá, že každý bude mít jiné požadavky na komfortní teplotu. Když pojedeme spolu do hor, ty budeš třeba potřebovat komfort kolem nuly, mě bude stačit –5. Třeba. Ale změní se podmínky a bude nám zima oběma. Je to opravdu složité a vyhrává ten, kdo má se spacáky větší zkušenosti a umí si vybrat. Komfort je vlastně taková teplota, ve které opravdu spíš bez poškození zdraví. A tím je třeba i rýma. No a nakonec to je extrémní teplota. Kdo si myslí, že když je na spacáku uveden extrém –30 stupňů a ještě v takové zimě se kvalitně zahřeje, tak je na

Dobrodruh 3

Josef Rakoncaj

Dobrodruh 4 Dobrodruh Dobrodruh

Podzim, ale i část zimy je pro většinu z nás obdobím, které je velice zrádné, pro zdraví leckdy i nebezpečné. Prudké změny tlaku, časté plískanice, pošmourná obloha bez stopy sluníčka vede i k depresím, což platí především pro jedince psychicky málo odolné. Je to zkrátka období nejrůznějších nemocí, které je radno preventivně léčit, ačkoliv to mnozí z nás podceňují. Jedním z medikamentů se může stát i vhodný pitný režim, obsahující vitaminy a nápoje z přírodních šáv. Firma Pfanner má velice pestrou, nápaditou nabídku těchto nápojů a přípravků. Zákazníci si oblíbili zejména VITAMINOVÉ NÁPOJE, jejichž prodej neustále stoupá. V ekologicky šetrném balení Tetra Pak je distribuován mj. stoprocentní multivitamin v litrovém balení, padesátiprocentní pak ve dvoulitrovém balení. Součástí nabídky je i nápoj ACE v litrovém a dvoulitrovém balení. Pro diabetiky je vhodný multivitamin DIA ROT (padesátiprocentní) z čerstvého ovoce.

Dobrodruh

Dobrodruh

Dobrodruh

Dobrodruh

Účinným pomocníkem při předcházení nemocí, samozřejmě i při jejich léčení, jsou i rozmanité stoprocentní ŠŤÁVY. Pfanner je dodává do rozsáhlé sítě prodejen a supermarketů v těchto variantách. Pomeranč v litrovém a dvoulitrovém balení či pomeranč s dužinou jenom ve dvoulitrovém balení. VITAMIN C pak obsahuje grapefruit v litrovém a dvoulitrovém balení, jablko taktéž ve stejném balení a ananas v litrovém provedení. Vitamin C obsahuje i nápoj černý rybíz dvacetipětiprocentní v litrovém balení. Čerstvou novinkou je B+C+E nápoj – lesní plody ve dvoulitrovém balení se šroubovacím uzávěrem. Je to nesycený nápoj s třicetiprocentním podílem ovoce, jež je obohacen o vitaminy B, C a E. Směs ovocných šáv (brusinková, bezinková, jahodová, malinová, borůvková a ostružinová) dodává nápoji lahodnou příjemnou chu.

Zimní radovánky

se SPORTENEM K

rása zimní pøírody je neodolatelná a doslova vybízí každého z nás k aktivnímu pohybu v ní. Zastánci sjezdového lyžování, jakož i novì vznikajících zimních sportù s ním spojených, natož pak bìžkaøi si zkrátka pøijdou na své. K tomu, aby se jaksepatøí vyøádili, však potøebují i kvalitní vybavení. Je hlubokým omylem myslet si, že je široký sortiment lyží ve vysoké kvalitì výhradnì doménou zahranièních firem. Akciová spoleènost Sporten z Nového Mìsta na Moravì nabízí turistùm, aktivním sportovcùm i dobrodruhùm širokou škálu turistických bìžeckých lyží i bìžek do stopy, samozøejmì i bìžky závodní, sjezdové lyže, speciální lyže pro jízdu na svahu s nastavitelným vázaním o délce 77 až 99 cm, dìtské døevìné lyže – kluzky èi freestylové snowboardy. Souèástí nabízeného portfolia výrobkù jsou i skokanské lyže s døevìným jádrem. Lyže rùzných tvarù i velikostí doplòují bìžecké i sjezdové hole.

ZÁJEM O KVALITNÍ LYŽE ZE SPORTENU JE VE SVĚTĚ AŽ NEBÝVALÝ

Podnik s více než stoletou tradicí roènì vyrábí více než 350 tisíc párù lyží a produkce roènì roste o 10%, z toho se vyváží zhruba 80 % výrobkù do desítek zemí na nìkolika kontinentech. Jsou mezi nimi i teritoria, kde bychom tyto èeské výrobky asi nehledali, mj. Japonsko, Chile, USA, Kanada èi skandinávské státy, doména lyžaøských sportù. V souèasné dobì pøevažuje výroba sjezdových lyží, bìžek se zhotovuje tak 1/3 z celkového množství.

I nevìøící èeský Tomáš nemusí mít o kvalitu výrobkù vùbec obavy. Vždy• se vyrábìjí i pro potøeby svìtoznámých, renomovaných firem, jako je Rossignol, americkou firmu Alpina, (roènì 20 tis. párù bìžek), norskou Madshus, Kästle, Head, K2, ale i slovinskou Elan. Tyto firmy mají natolik nároèné zkoušky a testy, že by se nekvalitní výrobek pod jejich znaèkou vùbec nemohl objevit. Je to však i výsledek vysoké úrovnì produkce novomìstského Sportenu. Zajímavé je, že zahranièí žádá tak z 90 % bìžecké lyže s protismykovou úpravou ve spodní èásti lyží v rùzné délce, oblíbené jsou i bìžky s ocelovými hranami. Zatím však u našich obchodníkù tento nový trend pøíliš nezakoøenil, uvádí Ján Hudák, pøedseda pøedstavenstva Sportenu, a.s. Øeditelka Anna Vojnarová je pøesvìdèena, že krátkým lyžím s nastavitelným vázáním typu Magic blade a S-line patøí budoucnost. Jsou lehké, dají se dobøe pøepravovat, jejich vázání je nastavitelné pro dítì i dospìlého, vyøádí se na nich zaèáteèníci i nároèní lyžaøi. S výbornými jízdními vlastnostmi je spojen i moderní design, který zaujme zejména teenagery. I na pøíkladu lyží Sporten lze konstatovat, že èeské výrobky jsou naprosto srovnatelné se zahranièní konkurencí, leckdy je i pøedèí, nadto je cena velice pøijatelná. Takže nekup to, když je to kvalitní a èeské, zvláštì když na lyžích Sporten skáèe i nedávný mistr svìta v letech na lyžích Jaroslav Sakala, èi jezdí olympionik v akrobatickém lyžování Aleš Valenta. MILAN MANDA

Podzim a zima jsou období, ke kterým patří nerozlučně i kvalitní čaj. Přijde velice vhod zejména po příchodu zvenku do vytopených prostor, zahřeje v termosce i při toulání a sportovních aktivitách v zasněžené přírodě. Firma Pfanner nabízí od počátku letošního roku pro milovníky čaje milé překvapení, širokou škálu vynikajících produktů Milford. Patří mezi ně mj. čaj s příznačným názvem Požitek zimy s chutí a vůní medu a skořice, široký sortiment ovocných čajů, jakož i reprezentativní výběr černých čajů, třeba Milford de Luxe – Earl Grey, nebo Anglická směs.

rávě se začítáte do speciální přílohy Dobrodruha věnované přátelům nízkých teplot. Zima se kvapem blíží a přiznejme, že jsou mezi námi tací, kteří doslova přetrpí léto…

P

Sněžnice kanadských indiánů

Sněžnice kanadských indiánů mùže být pohyb na snìžnicích dokonce rychlejší a pøedevším pohodlnìjší než na bìžkách. Se snìžnicemi se snadno vyhnete stromùm a lehèeji pøekonáte pøekážky terénu. Pøi túrách na snìžnicích lze doporuèit lyžaøské hole, procvièíte trup i ruce a získáte vynikající stabilitu. Øada moderních typù snìžnic je opatøena i jednoduchými „maèkami“, které zabraòují proklouznutí. A jak si vybrat z rozlièných typù snìžnic?

Typ sněžnic Otročích indiánů

Sněžnice kmene Tlinkit

GALERIE

Blizzardu Jiří Grbavčic (nar. 1965), malíř a grafik. Zabývá se westernovou tematikou, navrhuje obálky dobrodružných knih, které rovněž ilustruje. Klade důraz na realistickou kresbu a přesné linie s dokonale propracovanými detaily. Kreslí i obrázkové seriály na motivy povídek, např. Otakara Batličky. S jeho ilustracemi se setkáváme na stránkách časopisů pro mládež. Grbavčic se rovněž věnuje tvorbě plakátů a vinným etiketám (jak by ne, vždy žije ve Valticích). V poslední době klade stále větší důraz na volnou tvorbu. Ve chvílích volna se věnuje fotografování a jízdě na koni. A jeho největší sen? Projet americký jihozápad v sedle koně a s indiánským průvodcem. MONTE

ohy musí být chráněny proti dvěma nebezpečím. Za prvé – nesmí být příliš teplé, poněvadž by sníh nalepený na chlupy tlapek tál a zase ihned umrzal do ledové vrstvy, kterou by zvíře nemohlo odstranit a která by nevýhodně snižovala izolační schopnost. Za druhé – nohy nesmí být tak chladné, aby vnitřní teplota těla klesla pod bod mrazu, poněvadž pak by se zastavil krevní oběh, nohy by mrzly a konečně by ztuhly, anebo by se zlámaly. Je nutné se vyhnout oběma těmto krajnostem a zachovat rovnováhu mezi nimi. Krevní oběh v nohou je velmi slabý a v kombinaci s nízkou izolací pomáhá nohy ochlazovat. Tento proces zase naopak podstatně snižuje ztráty tělesné teploty. Během delšího pobytu v hlubokém sněhu není vnější teplota tlapek pravděpodobně příliš nad bodem mrazu. Aby se zabránilo kritické situaci, to jest klesnutí vnitřní teploty pod bod mrazu, je bod tání tuku na spodní části nohou, jak se prokázalo u karibu, skoro o 10 stupňů Celsia nižší než u ostatního těla.

N

A CO PTÁCI? Polární ptáci musí čelit stejnému problému. Jenom někteří z nich – bělokur a sova sněžná – mají běháky a prsty porostlé hustým peřím. Nicméně

jsou schopni stát nebo běhat ve sněhu bez zjevných obtíží a vodní ptáci plavou v ledově chladné vodě bez nesnází. Pokusy dokázaly, že únik teploty z běháků je nepatrný a teplota nohou se nepochybně velmi přibližuje bodu mrazu. Pozemní ptáci, jako krkavci a sněhule, sedí-li na sněhu při velmi nízkých teplotách (–40 stupňů Celsia), složí nohy a sníží tělo tak, aby peří na křídlech a na břiše dosáhlo až k zemi a přikrylo nohy. V silných mrazech sedí mnoho pevninských ptáků na bobku a nohy mají skryty v peří. Podobnou pozici můžeme vidět u vodních ptáků, když odpočívají na ledových krách. Při letu ve velmi nízkých teplotách pociují v zimě ptáci úbytek tělesné teploty, způsobený prouděním vzduchu mnohem silněji, než když odpočívají na zemi. Z tohoto důvodu téměř všichni ptáci bez rozdílu natahují při letu nohy dozadu, schovávají je pod peřím, a tak je chrání v izolační vrstvě teplého vzduchu. To, co zde bylo řečeno, dokazuje, že nejvyšší nutností pro teplokrevná zvířata je udržet si v zimě stálou tělesnou teplotu. To přináší mnohé komplikace a vyžaduje i mnoho přizpůsobivosti. Peter Freuchen: Pod polárním sluncem

Ty, cizinèe, který nás vidíš, jen když jsme š•astní a bez starostí, kdybys znal hrùzy, které musíme prožít, abychom pøežili, porozumìl bys naší lásce k jídlu, zpìvu a tanci. Není mezi námi nikdo, kdo by neprožil zimu špatného lovu, kdy mnoho lidí zemøelo hlady. Nedivíme se, když nìkdo zemøe hlady – zvykli jsme si. A stále jsem ve støehu: nemoc je tady! Špatné poèasí znièilo lov! Sníh zasypal díry, ve kterých dýcháme! Jednou jsem vidìl moudrého starého muže, obìsil se, protože hladovìl k smrti, pøál si zemøít svým vlastním zpùsobem. Než se zabil, dal si do úst spoustu tuleních kostí, aby mìl hodnì jídla v zemi mrtvých. Jednou v zimì hladomoru žena porodila dítì, zatímco její lidé leželi všude okolo. Umírali hlady. Jaký život èeká dítì na zemi? Jak by mohlo žít, když jeho matka vyschla hladovìním? Uškrtila ho a nechala ho zmrznout. A pak ho snìdla, aby žila – pak chytili tulenì a bylo po hladu a matka pøežila. Ale zešílela, protože jedla sama sebe. Tohle se lidem mùže stát. Sami jsme tím prošli a víme, co mùže potkat èlovìka, a nesoudíme ho. Jak by mohl ten, kdo jí až k naplnìní a je mu dobøe, porozumìt šílenství hladu? Víme jenom, že chceme žít. Eskymácká báj z knihy J. Topola Trnová dívka

Dobrodruh

Nohy pozemních savců reagují na zimní chlad ze všech částí těla nejcitlivěji. Chlad zmrzlé země na ně působí mnohem více než na ostatní tělo, neboť jsou ve stálém přímém styku s povrchem sněhu nebo ledu. Přestože tlapky všech polárních savců mají hustší kožešinu než tlapky jižnějších druhů, nejsou nikdy tak dobře izolovány jako ostatní tělo. Izolace tlap větších savců dosahuje jen asi čtvrtiny izolační schopnosti ostatního těla.

HLAD (ESKYMÁCI)

Dobrodruh

Jak se chrání před mrazem?

Vše závisí na terénu. Prudké svahy si vyžadují menší snìžnice, které lze snadnìji ovládat. Rovné plánì s hlubokým snìhem pøejí zase vìtším a širším typùm snìžnic. V Podkrkonoší existuje výrobce snìžnic, který vyrábí tradièní typy ze døeva vysoké estetické úrovnì. Snìžnice z jeho dílny jsou skuteèným artefaktem. V outdoorových prodejnách narazíte nejèastìji na výrobky firem Atlas a MSR. Duralový rám je na nich doplnìn vysoce odolným syntetickým nebo polyuretanovým materiálem. Existují však i plastové snìžnice (zejména menšího typu). Moderní kovové nebo plastové snìžnice jsou lehèí a pevnìjší a pøedevším, proti tradièním døevìným snìžnicím, nevyžadují prakticky žádnou údržbu. Nácvik chùze na snìžnicích je oproti napø. „bìžkaøské technice“ mnohem jednodušší a zvládnout ji zabere pouze pár lehèích výletù na snìžnicích. Dnes již v zahranièí existují závody na snìžnicích a dokonce i øada bìžcù se vìnuje joggingovému bìhu na snìžnicích (malého, zejména plastového typu). Zaøazením snìžnic do našeho „outdoorového repertoáru“ urèitì významnì rozšíøíme svoje dobrodružné obzory. MONTE

Dobrodruh

Nikdy jsem nevylezla na K2, nejela Iditarod, nedobyla severní ani jižní pól. Ba co víc. Jsem z těch, kteří i v létě spí v teplých ponožkách. To však neznamená, že nemám ráda zimu. Jeden z nejkrásnějších pocitů, které znám, je přijít vymrzlý, že tváře necítíte, do místnosti vytopené kamny, ve kterých nádherně praská… ZDEŇKA KVASNICOVÁ

everští indiáni potøebovali ke svému zpùsobu života vhodné „dopravní prostøedky“. Lovci, koèující za zvìøí, potøebovali nìco, èím by vyzráli na záplavu snìhu, na kterou je jejich domovina více jak štìdrá. V zimì zapadá celý kraj snìhem a øeky a jezera kryje led. K chùzi po kyprém snìhu, po nìmž se dokáže na širokých tlapách lehce pohybovat jen rys, si indiáni vymysleli nìkolik typù snìžnic. Jsou to jednoduché, lehouèké døevìné rámy kapkovitého nebo oválného tvaru, zhotovené napø. z jasanového døeva, opatrnì ohnuté do žádoucího tvaru v horké vodì. Prostor vymezený rámem vypletli indiáni sítí ze šlach èi øemínkù ze syrové kùže. Pár snìžnic opatøili jednoduchým vázáním a pøipevnili k nohám. Lovci již nezapadali do závìjí a pohybovali se po hlubokém prašanu dokonce snadnìji než rys. Tím získávali vìtší možnost úspìšného lovu a jejich akèní rádius se podstatnì zvìtšil. S oblibou outdoorových aktivit zaznamenaly snìžnice svoji renesanci. Umožòují pohyb po neupravených cesFoto: Miroslav Kubeček tách. V èlenitém terénu

Dobrodruh

paní Messnerová či Rakoncajová… Ono je krásné mít doma chlapa, který své sny dokáže zhmotnit, ale znovu se mi vybavuje před očima zážitek z návštěvy jednoho psince. Manželka jednoho z nejlepších českých musherů, opravdová dáma, mě prováděla neuvěřitelně krásným a čisounkým psincem. Žasla jsem nad tou neuvěřitelnou čistotou. Dáma se láskyplně usmála a s noblesou sobě vlastní pravila: „Čištění a hovna jsou moje. Na chudáka muže zbývá jen ta sláva…“

S

Dobrodruh

Ne všichni ale milujeme omrzliny, proklínáme vedro. Ne všichni chceme vypustit duši, abychom vylezli nejvýš, slezli nejhlouběji, došli nejdál. Je nás spousta, kdož si o kruté zimě, udatných skutcích a „drsných“ lidech prostě jen rádi čteme v dobře vytopené místnosti a … sníme. I pro tyhle lidičky Blizzard je. A nebudeme číst jen o hvězdách a bláznech. Vždycky jsem chtěla vědět, co na to courání říká

CO JE TO SNOWSHOEING?

Nic složitého. Anglický termín znamená „chůzi se sněžnicemi“, která stále více získává na popularitě.

Dobrodruh

Talisman na cestu

Dobrodruh 5

SPECIÁLNÍ PØÍLOHA DOBRODRUHA PRO PØÁTELE NÍZKÝCH TEPLOT

Dobrodruh 6 Dobrodruh Dobrodruh Dobrodruh Dobrodruh Dobrodruh Dobrodruh

Zvířata a mráz – poučme se od nich Ne všechna zvířata a ptáci prchnou s nástupem zimy do teplých krajin, jako to činí vlaštovky, čápi, kukačky a spousta dalších stěhovavých ptáků. Mnohá zvířata setrvávají ve svých teritoriích a některá v horách s nástupem zimního nečasu Foto: Miroslav Kubeček ani nesestupují do nižších poloh. Jsou totiž na „mrazivou zkoušku“ KOZOROŽCI A KAMZÍCI dobře připravena. Kozorožci a kamzíci si bìhem léta

se slabší snìhovou pokrývkou se mohou snáze svými ostrými kopyty dostat k lišejníkùm a trávì. Zledovatìlou kùru nìkdy rozbíjejí údery mohutné hlavy s impozantními rohy. Ve vánicích se stádo semkne do kruhu a ve svém støedu chrání zranitelná mláïata, která zùstávají za hradbou tìl dospìlých. Pokud pižmoòùm hrozí útok smeèky vlkù nebo od ledního medvìda, dovedou se arktiètí kopytníci semknout do pravé „vozové hradby“. Ta jim však nepomohla proti nájezdùm lovcù kožešin. V letech 1888 až 1891 prodala kanadská Hudson’s Bay Company 5408 pižmoních kùží. Pozdìji pøi odchytu

konce zakrývá i nosní otvory a chrání jeho nohy. Navíc mu koncem podzimu vyrostou na každém prstu postranní rohovité výrùstky (jakési „snìžnice“), které mu umožòují chùzi po mìkkém snìhu. Bìlokur a tetøívek se nauèili využívat izolaèní schopnosti kyprého snìhu. Vyhrabou si v nìm otvory a pod dvaceti- až ètyøiceticentimetrovou vrstvou pøeèkávají mrazivé noci a nìkdy i vìtší èást dne. Pøi venkovních minus tøiceti stupních tak dokáží vyhøát svoje „iglú“ až na snesitelnou nulu.

mláïat pro zoologické zahrady neváhali èasto lovci vyhladit celé stádo. Od roku 1917 jsou pižmoni v Kanadì chránìni a jejich stavy se do znaèné míry stabilizovaly.

poøizují mohutné tukové polštáøe, jež pøedstavují pìtinu jejich tìlesné váhy. Pokud jim však má energetická zásoba vydržet až do jara, musí s ní zvìø zacházet úspornì. Zvíøata èasto zùstávají po celé dny témìø nehybnì na jednom místì. Jejich srst je dokonale pøizpùsobena ke snižování tepelných ztrát. Zimní srst kamzíkù tvoøí kombinace dlouhých pevnìjších chlupù (pesíkù) a jemné teplé podsady. Vzduch zachycený v srsti vytváøí natolik dokonalou izolaèní vrstvu, že èerstvý sníh, napadaný na jejich høbetì, vydrží za silných mrazù nìkolik hodin, aniž by roztál.

BĚLOKUR

Velmistrem v pøizpùsobení na nízké teploty je arktický pták bìlokur. Dokáže bez úhony vydržet ve zdraví i ètyøicetistupòové mrazy. Na zimu vymìní hnìdou barvu za èistì bílé peøí s jemným prachovým chmýøím. Peøí mu do-

PIŽMOŇ

Nejodolnìjším kopytníkem je nepochybnì pižmoò východní, který žije v Severní Americe a v Grónsku. Jeho dlouhá chundelatá srst s bohatou podsadou ho uchrání i v nejprudším blizzardu. Pižmoni èasto vyhledávají vìtrné bezlesé plochy, protože na místech

hou dobu hladovìní ztratili polovinu své tìlesné váhy. Díky obìtování rodièù se pak mohou mladí tuèòáci vyvíjet v nejpøíznivìjším období krátkého antarktického léta a využívají bohatou nabídku potravy.

VELCÍ

K mimoøádným otužilcùm patøí i arktiètí lední medvìdi, tuleni a lachtani, polární lišky a rosomáci, polární zajíci, arktiètí vlci, žijící na ostrovì Ellesmere, sobi a losi. To všechno jsou vìtší živoèichové, kteøí k pøežití v mrazu potøebují zásobní tuk, menší spotøebu energie a dobrou izolaci. U mnoha dalších živoèichù však musí nastoupit mechanismus jiný.

MALÍ TVOROVÉ

TUČŇÁK

Mistrem v pøežití je také antarktický tuèòák. Napøíklad tuèòák císaøský hnízdí v nejtužších mrazech polární noci. Samièka klade vejce na antarktický led a potom se vrací na otevøené moøe. Poèetné skupiny sameèkù vzdorují mrazivým vichrùm a vlastním tìlem chrání vejce uložené v záhybu kùže nad nohama. To se dìje èasto pøi teplotách minus 60 stupòù Celsia. Na nejhorších místech – na okrajích hejna, se všichni pravidelnì støídají. Po dvou mìsících, když se mláïata koneènì vylíhnou, pøijdou samièky, aby pøevzaly mateøské povinnosti. Sameèci mezitím za dlou-

U menších tvorù by pomìr mezi nízkou tìlesnou hmotností a relativnì velkým povrchem tìla vedl pøi aktivním pohybu k energetické krizi a fyzickému zhroucení. Proto se radìji v dobøe chránìném místì schoulí do klubíèka a upadnou do zimního spánku. U svištì poklesne tìlesná teplota ze 34 na pouhé 3 stupnì Celsia, srdeèní rytmus se zpomalí z pùvodních 80 na 3–4 údery za minutu a k zásobení kyslíkem staèí jediný nádech za nìkolik minut. Tímto zpùsobem dokáže tìlo ušetøit až 95 % energie. Mnoho druhù hmyzu, pavoukù, žab a želv se nechá pøes zimu dokonce zmrazit a až na jaøe znovu roztají. U nìkterých larev hmyzu si tohoto jevu vìdci všimli již v 18. století. V tìle zmrzlých žab se zcela zastaví èinnost srdce a krevní obìh. Pouze ve tkáních probíhá nepatrná látková výmìna, která je umožnìna nahromadìnými zásobami sacharidù. Nezamrzá totiž veškerá tìlesná tekutina, ale jen èást obsažená

v mezibunìèných prostorech (asi polovina celého objemu). Pokud by se vytvoøily ledové krystalky uvnitø bunìk, znamenalo by to jejich zkázu. K tomu však nedojde, protože uvnitø buòky se zvýší koncentrace solí a jiných látek, které sníží bod tuhnutí.

FRIDEX V TĚLE

Obyvatelé polárních konèin nìkdy mívají ve svém tìle skuteènì nemrznoucí smìsi, pùsobící jako známý Fridex. Buòky nìkterých druhù hmyzu obsahují až 30 % glycerinu nebo glykolenu a mohou odolávat i neuvìøitelným minus 55 stupòùm Celsia. Teplota slané vody v polárních moøích mùže klesnout i pod bod mrazu (k minus 2 stupòùm Celsia). Ryby polárních oblastí proto ve svých játrech produkují další nemrznoucí substance – glykoproteiny, úèinné až do minus 2,7 stupnì Celsia. Brání v tìle rùstu ledových krystalù a poškození bunìk. Za velmi nízkých teplot se také oslabuje schopnost èervených krvinek vázat kyslík, proto se jejich poèet výraznì snižuje. Na druhé stranì tìží chladnomilné organismy ze skuteènosti, že ve studené vodì se plyny (tedy i kyslík) lépe rozpouštìjí. Transport kyslíku (rozpuštìného z velké èásti v krevní plazmì) usnadòují zvìtšené žábry, vìtší množství krve a širší vláseènice. Peter Freuchen v úvodu ke své knize „Pod polárním sluncem“ napsal: „Arktida, stejnì jako Antarktida, je opravdu jedineèný svìt! Je to samostatný kontinent, ostøe oddìlený od jižnìjších krajin, které mají mnohem mírnìjší podnebí. Polární krajiny vnucují nejpodivnìjší podmínky všem živým bytostem, urèují hranice možnosti života jak lidem, tak i zvíøatùm. Je zde tøeba èelit hladu a setkání se smrtí patøí k bìžným událostem v denním životì. Neexistuje tu žádný nadbytek, který by zajiš•oval pøežití v tomto pustém, zasnìženém kraji. A pøece jsou polární krajiny oživeny velkým množstvím rostlin a zvíøat, které jsou nejrùznìji pøizpùsobeny zvláštním podmínkám Arktidy. A dokonce i lidské bytosti, eskymácké kmeny, jsou schopny snášet život v této pusté zemi.“

PES „POLÁRNÍ TEPLOMÌR“ ozorování spících tažných psů nám do určité míry nahradí teploměr. Ve velmi chladných dnech se pes stočí a schová nos pod huňatý ocas, aby dýchal zahřátý vzduch. Přijde-li štěně o ocas, ještě než dospěje, naučí se skrývat nos pod zadní nohu těsně u beder. Ztratí-li však ocas nějakým úrazem dospělý pes. je ztracen. Nenapadne ho, aby si kvůli teplu uschoval nos pod nohu, a poněvadž nemůže jinak zabránit vdechování ledového vzduchu do plic, zajde. Podobně i člověk, který za vysokého mrazu se z té či oné příčiny zhroutí, se může zachránit jen

P

PØIJEÏTE NA ŠEDIVÁÈKA

Foto: Zdeňka Kvasnicová tehdy, padne-li dopředu a může dýchat do nějaké trávy nebo do svých paží. Upadne-li naznak a ledový vzduch vdechuje přímo, zemře určitě do příštího rána. S oteplením však psi způsob svého spánku mění. Už nemají čenich ukrytý hluboko pod chvostnatým ohonem. Naopak, mají ho položený na ohonu a nozdry jim chrání jenom pár chlupů. Později se pes víc a více rozvinuje, až konečně uprostřed léta leží natažen s čenichem a ohonem co nejdále od sebe. Peter Freuchen: Pod polárním sluncem

d 23. ledna do 27. ledna roku 2002 se v Deštné v Orlických horách bude konat už 6. ročník Šediváčkova longu, nejtěžšího etapového závodu na dlouhé distance v České republice. Samozřejmě, že i tento ročník bude zároveň mistrovstvím republiky v longu (dlouhé vzdálenosti) a midu (střední vzdálenosti), ale navíc se Šediváčkův long 2002 stane poprvé součástí závodu o titul IRON SLED DOG MAN jako třetí člen série extrémních závodů psích spřežení (první dva závody se jedou v Alpách). Letos poprvé zavítá jedna ze čtyř etap i na území Polské republiky. Máme se na co těšit. Kontakt na pořadatele závodu: e-mail: [email protected].

O

N E J S L AV N Ì J Š Í V E L K Ý M U S H E R S K Ý Z Á V O D Na paměť Great Serum Run, o jehož historii se dočtete ve spodním článku, se každoročně jezdí Iditarod, slavný musherský závod, který je také nazýván „posledním velkým závodem psích spřežení“. Název „Iditarod“ získal podle stejnojmenné osady. V indiánském nářečí znamená „odlehlé místo“. roce 1964 začal přípravný výbor oblasti Wasilla – Knik připravovat oslavy stého výročí nákupu Aljašky (USA od Ruska). Slavnostní program výročí měla sestavit Dorothy G. Pageová. Jako historičku ji mrzelo, že v polovině šedesátých let už mnoho lidí nevědělo o existenci Iditarodské stezky. Rozhodla se tedy její dávnou slávu obnovit a do programu zařadila i závod psích spřežení na zkrácené trati. Se svým nápadem se svěřila známému musherovi Joe Redingronovi (dnes známému jako otec Iditarodu).

Jindřich Zelenka se v současnosti připravuje na Iditarod.

JÍZDA PRO ŽIVOT rum na sánì Edgaru Kallandsovi. Ten se svým devítièlenným psím týmem musel urazit vzdálenost padesáti kilometrù za mrazu mínus 60 stupòù Celsia do Manley Hot Springs. A vše bìželo jako na drátkách: Dan Green pøepravil sérum do Fish Lake, Johny Folger do Tanany a Sam Joseph do Kallandsu. Tady pøesná historie ponìkud kulhá, avšak podle dostupných informací pøevzal v Kallandsu náklad Titus Nickolai a dopravil ho do Nine Mile Cabin. V bìhu pro život pokraèoval Dave Corning do Kokrines a Harry Pitka se probojovával silnou snìhovou vánicí do Ruby. Bill McCarthy pøepra-

tkal se Seppalou pouze devatenáct kilometrù od Shaktooliku. Leonhard Seppala ihned otoèil svùj psí tým a vyrazil na zpáteèní cestu smìrem do Issac’s Pointu, pøesto, že mìl za sebou už 272 kilometrù z Nome. V Issac’s Pointu si Seppala se psy krátce odpoèinuli a potom pokraèovali do Golovinu. Seppala se svou smeèkou tedy urazil 416 kilometrù, žádný další z musherù neujel více než 85 kilometrù. V Golovinu naložil sérum Charlie Olson. Na cestì do Bluffu musel vzdorovat vichøici, dosahující osmdesáti kilometrù v hodinì pøi teplotì mínus 30 stupòù Celsia. V Bluffu pøevzal náklad

Přílohu DOBRODRUHA – BLIZZARD připravili Zdeňka a Jaroslav Monte Kvasnicovi E-mail: [email protected]

Dobrodruh

Gunnar Kaason, který do èela svého tøináctièlenného psího týmu zapøáhl Seppalova druhého vùdèího psa jménem Balto. Do cíle zbývalo urazit posledních 85 kilometrù. Podle stanoveného itineráøe mìl Kaason pøedat sérum v osadì Safety Edovi Rohnovi, jenž je mìl pøipravit posledních 35 kilometrù do Nome. Kaason v Safety nezastavil. Pozdìji prohlásil, že jeho smeèka nebyla vùbec unavena a on nechtìl Rhona zbyteènì budit. Mnoho lidí ovšem Kaasona obvinilo, že se snažil sérum pøivézt do Nome sám, aby získal slávu a upoutal pozornost. Jak to bylo skuteènì, ví jen nebožtík Kaason, a my se dnes pravdu už zcela urèitì nedozvíme. Na posledním úseku cesty musel Gunnar Kaason projet za naprosté tmy snìhovou smrští. Orientace byla svízelná a musher nevidìl ani ocasy svých zadních psù. Šestiletý Seppalùv husky Balto však udržel neomylnì smìr a spøežení s drahocenným nákladem dorazilo 2. února v pìt hodin a tøicet minut i s vyèerpaným a omrzlým Kaasonem do Nome, kde byli pøivítáni jako hrdinové. Stateèní psi mìli rozedrané, krvavé tlapky a sérum bìhem

Dobrodruh

vil sérum pøi mrazu okolo 40 stupòù Celsia do Whiskey Creeku, Edgar Nollner do Galeny a jeho bratr Georg Nollner se stejným spøežením do Bishop Mountain. Pøi teplotì mínus 60 stupòù Celsia pøevzal náklad Charlie Evans a vyjel do vesnice Nulato. Dva Evansovi psi zaèali ve slabinách omrzat a musher je musel naložit do saní. Sám Evans bìžel pøed spøežením a pomáhal psùm sánì táhnout. Tommy Patson dovezl sérum do Kaltagu, kam se mu podaøilo dorazit v poledne 30. ledna. Bìhem tøí dnù tedy tøináct musherù a dvanáct spøežení urazilo vzdálenost 603 kilometry. V Kaltagu se cesta stáèela od øeky Yukon smìrem do hor a pak zamíøila k pobøeží. Indián z kmene Athapascù, který je znám pouze pod jménem Jackscrew, dopravil antitoxin z Kaltagu do osady Old Woman. Zde náklad pøevzal eskymák Victor Anagick a dovezl ho do Unalakleetu. Další eskymák Myles Gonangan projel pobøežní snìhovou bouøí. Musel prorážet trail závìjemi, které mu sahaly až po pás. Úspìšnì se probil do Shaktooliku. Tady sérum naložil na sánì Henry Ivanoff, který se se-

Dobrodruh

Ilustrační foto: René Kastner

kruté cesty zmrzlo, avšak bylo naštìstí dobøe použitelné. Musheøi, kteøí se zúèastnili pøepravy antitoxinu, obdrželi medaile a diplomy podepsané samotným prezidentem Coolidgem. Ještì než Great Seerum Run skonèil, stali se z musherù hrdinové a jejich osudy zaplòovaly stránky deníkù celého svìta. Nejznámìjšími legendami se stali Kaason a Seppala a jeho dva leadøi Togo a Balto. A pøestože Seppala zdùrazòoval, že hlavním psím hrdinou je Togo, tisk psal zejména o Baltovi. V Central Parku v New Yorku byl na Baltovu poctu postaven pomník, na jehož podstavci je vytesáno: „Vìnováno nezkrotné duši saòových psù, kteøí pøepravili antitoxin 600 mil pøes ledové kry, zrádné vody a skrz vánice z Nenany na pomoc postiženému Nome v zimì roku 1925. Vytrvalost – vìrnost – inteligence.“ O nìkolik let pozdìji si Leonhard Seppala trochu trpce povzdech: „To bylo více, než jsem mohl snést, když slavný ,novinový‘ pes Balto obdržel za zásluhy sochu v Central Parku v New Yorku, a že si veøejnost naivnì myslela, že Balto dovedl Amundsena k Point Barrow a že dokonce vedl jeho tým èást cesty na severní pól. I když Balto nebyl nikdy dál než 200 mil od Nome. Naštìstí je psùm svìtská sláva lhostejná, takže pravý hrdina celého dramatu – vùdèí pes Togo, nedostatkem publicity nikterak nestrádal. Potìšme však alespoò v nebi Leonharda Seppalu a vìnujme Togovi ještì nìkolik øádkù. Togovi rodièe pocházeli z oblasti sibiøské øeky Kolymy. Matka Dolly byla jemná a nezávislá fena, která našla zalíbení ve vùdèím psu Seppalova spøežení Suggenovi. Ze spojení inteligentního otce a jemné matky vzešel Togo. Byl malý, nepøíliš hezký a pøedevším, jak už to u štìòat bývá, rozmazlený. Nìkolikrát utekl z domova. Ostatní smeèku dráždil neustálým chòapáním po nohách, kousáním do uší – a vùbec – Seppalovi lezl na nervy. Pøišel však den, kdy Togo pøestal Leonharda otravovat a naopak jej zaujal. Stalo se to jednou v listopadu. Seppala mìl s jedním kamarádem a se spøežením namíøeno do Dime Creeku. Pøátelé odjeli bez Toga, který zoufale toužil vydat se na cestu s nimi. Nakonec pøeskoèil sedm stop vysokou ohradu, aby se vydal v pánových stopách. Pøi skoku si poranil nohu, ale Togo zranìní nedbal. Togo Seppalu dohonil až druhý den ráno. Na oba muže udìlala psí odvaha velký dojem. Seppala nechal Toga chvíli bìžet vedle spøežení, pak jej oblékl do postroje a pøipøáhl. Togo se rychle prosazoval a brzy už stál blízko vùdèího psa. Naveèer, kdy se blížili

k cíli, byl už Togo ve vedení se starým Russkym. Seppala poznal, že Togo, stejnì jako jeho otec, je rozený leader a od té chvíle se stal jeho favoritem. Jak by ne, když osmimìsíèní štìnì takovým zpùsobem bìželo 75 mil hned svùj první den v postroji. Pøíštím rokem byl už Togo naplno v tréninku. Byl sice ponìkud tvrdohlavý, ale Seppala vìdìl, že má všechny dùležité atributy perfektního vùdèího psa. V roce 1921 najmul Seppalu s jeho spøežením inženýr Alaska Road Commision, aby vedl prùzkum z Nome do Nenany. Pøi této práci mìli koncem roku Seppala a Togo na svém kontì témìø 8000 projetých mil. V roce 1923 kromì vítìzství v Borden Race absolvovali Togo se Seppalou nìkolik cest pøes Sewardùv poloostrov spolu s Roaldem Amundsenem. V pøíštím roce dobyli vítìzství v nìkolika prestižních závodech a zbrázdili traily v rùzných místech Aljašky. A v roce 1925 oba èekal Great Serum Run – nejvìtší událost jejich života. Bìh pro život byl posledním dlouhým Togovým bìhem v postrojích, ze kterého se již nikdy plnì nezotavil. Ostatnì – vždy• v pøepoètu na lidský vìk mu už bylo pøes sedmdesát let. Po onom památném bìhu byl Togo využíván k tahu jen støídmì a v roce 1927 byl pøedán do vlídné péèe paní Elizabeth Rickerové, aby si užil dùchodu po dva zbývající roky svého života v jejím domovì v Poland Springs. Po Togovì smrti bylo jeho tìlo preparováno a pøevezeno do muzea na univerzitì v Yale. Pozdìji bylo pøevezeno do muzea Shelbourne poblíž Berlingtonu ve Vermontu. Nadšenci severských tažných psù mu tam chodí skládat pocty dodnes. MONTE

Dobrodruh

pùli ledna roku 1925 zemøela v aljašském mìsteèku Nome, které mìlo tehdy 1439 obyvatel, malá holèièka. Jediný místní lékaø Curtis Welch urèil pøíèinu její smrti jednoznaènì: záškrt. Bezprostøednì poté se nakazily další dìti a bylo jasné, že západní cíp Aljašky postihla nebezpeèná epidemie. Doktor Welch poslal naléhavou telegrafní zprávu do Fairbanksu, Juneau, Sewardu a Anchorage se zoufalou prosbou o lékaøskou pomoc. Welchovy zásoby antitoxinu byly smìšnì malé a Nome bylo centrem lékaøské péèe pro jedenáct tisíc eskymákù a indiánù ohrožených zákeønou nemocí. Jediné zásoby antitoxinu byly uloženy v aljašské metropoli Anchorage. Doktor J. B. Beeson z Alaska Railroad Hospital mìl ihned k dispozici 300 000 ampulek. Byl ovšem problém, jak sérum v nejkratším èase do vzdáleného Nome vùbec dostat. Na letišti v Anchorage sice stály dva dvouplošníky, leè s ohledem na poèasí guvernér Scott Bone rozhodl, že riziko je pøíliš velké a let zakázal. Kdyby se letadlo zøítilo, jediná dávka séra na celé Aljašce by byla nenávratnì znièena. Možné øešení bylo nakonec typicky aljašské: použít psí spøežení. Aljašská železnièní spoleènost vypravila bez prodlení z Anchorage do Nenany speciální vlak s malým nákladem: dvacet librových balení antitoxinu proti záškrtu. A tak byl vlastnì odstartován nejvýznamnìjší závod psích spøežení v historii Aljašky – Great Serum Run. Nešlo v nìm o slávu, o prestiž ani o dolary. Bìželo se doslova a do písmene pro život. V této vyèerpávající jízdì startovalo dvacet musherù a více než sto psù. Tra• byla dlouhá 674 mil, tedy 1078,4 kilometru a køižovala jednu z nejdrsnìjších krajin svìta. Spøežení tuto vzdálenost urazila v neuvìøitelném èase: za necelých šest dnù! Zmocnìnec zdravotního výboru v Nome povìøil vynikajícího mushera Leonharda Seppalu, aby pádil se svým spøežením do osady Nulato, kde pøevezme sérum. Seppala si vzal na krušnou cestu dvacítku psù. Chtìl do Nulata dorazit pouze s osmi psy. Zbylých dvanáct hodlal postupnì zanechat na cestì, aby mohl pøi návratu mìnit unavené psy za odpoèinuté. Do èela smeèky zapøáhl svého nejlepšího leadra – psa Togo. Mezitím se epidemie záškrtu rychle šíøila a úøední kruhy se rozhodly urychlit pøepravu séra štafetovou jízdou spøežení na kratší vzdálenosti. V Nenanì netrpìlivì èekal se smeèkou devíti aljašských malamutù William „Wild Bill“ Shannon, který byl se svým spøežením zamìstnán jako poš•ák pro Nothern Commercial Company. Zásilku drahocenného antitoxinu pøevzal 27. ledna a s malamuty vyrazil na cestu pøi teplotì mínus 50 stupòù Celsia do osady Tolovany, vzdálené 83 kilometrù severozápadnì od Nenany. V poledne následujícího dne pøedal Shannon sé-

Na iditarodské bráně slávy je zpodobněna i česká (tehdy vlastně československá) vlajka. Iditarodu se totiž několikrát zúčastnil i Jan Mašek (Masek), tak trochu nepravý Čech, poněvadž v době svého závodění již měl americkou státní příslušnost. Honza Masek žije ve Willov na Aljašce, chová závodní tažné psy a jeho manželka, indiánka kmene Athapasců Beverly, také několikrát Iditarod absolvovala. V současné době již trénuje na Aljašce pětatřicetiletý Jindřich Zelenka z Brandýsa nad Labem, který se s pronajatými psy chystá ke své účasti v Iditarodu. Jindra je několikanásobným mistrem republiky v midu (závody psích spřežení na střední vzdálenosti) a na mistrovství Evropy obsadil 5. místo. Jindru Zelenku znáte z Dobrodruha z reportáže české musherské expedice na jezero Inari (Finsko). Iditarod startuje každoročně první sobotu v březnu slavnostním startem na 4. avenue v Anchorage. Takže neza-

Dobrodruh

V

Organizátoři se poté nevzdávali myšlenky obnovit závod na celé historické trase až do Nome. V roce 1972 velitelství Yukon Command americké armády obnovilo celou trasu v rámci zimního cvičení. A tak se dodnes závodí na „šílené trase“ z Anchorage do Nome, dlouhé neuvěřitelných 1049 mil. I stávající traový rekord je neuvěřitelný: devět a půl dne. Přitom trasa závodu vede neobydlenými končinami (checkpointy = kontrolní body jsou umístěny v malých osadách), trail překonává Alaska Range, vede mrazivými pustinami a musherům hrozí nebezpečí nejen od popudlivých losů (mnoho psů již jimi bylo ušlapáno), ale i od zrádného ledu zamrzlých řek (proboření do ledové vody není zrovna výjimkou) a samozřejmě od blizzardů a vražedného mrazu. Přesto, ani ženy – musherky, nejsou v tomto závodě výjimkou. Jedna z nejúspěšnějších – Susan Butcherová, vyhrála Iditarod dokonce čtyřikrát.

pomeňme Jindrovi držet pěsti! Spřežení dojedou z Anchorage do Eagle River, pak je nákladní auta převezou do Wasilly (v nářečí indiánů Denaina znamená „Čerstvý vánek“) a pak už mushery čeká 1840 kilometrů do Nome. Takže, Jindro, drž se! P.S.: Nedá mi to, abych nedodal, že Iditarod má rovnocenný protžjšek (obtížnost pžipomíná spor Velké pardubické s Velkou liverpoolskou). Tím protžjškem je Yukon Quest. Závod založili roku 1983 v hospodž Bullseye Bar LeRoy Shank a Roger Williams. Od té doby se Yukon Quest vypracoval na druhý nejbohatší, druhý nejdelší a druhý nejslavnžjší závod psích spžežení na svžtž. Závod je dlouhý tisíc mil a vede z Whitehorse do Fairbanksu. Start a cíl se každoroènž stžídají. Mezi startem a cílem je pouze šest kontrolních bodž, kterými musí musheži se spžežením projet a kde si také mohou doplnit zásoby. Teploty na trati obèas klesají i pod tžch legendárních 50 stupžž Celsia. Yukon Quest je, stejnž jako Iditarod, závodem pro opravdové tvržáky. MONTE Foto: archiv autora

Dobrodruh

V

Z ávodí i Češi

Dobrodruh 7

I D I TA R O D –

Nejsem horolezec, jsem dobrodruh. Walter Bonnatti, pøední svìtový horolezec 50. a 60. let 20. století.

KUSUM KANGURU ZLEZENA VÍCEKRÁT Expedice Krnovského horského spolku byla v říjnu úspěšná na nepálské hoře Kusum Kanguru. Horolezci vylezli alpským stylem dvě nové cesty v jihozápadní části masívu. Dvojice Roman Kamler a Slávek Vomáčko vystoupila 19. října na západní vrchol této hory náročnou cestou v západním hřebeni. O den později dosáhla trojice Ivan Foltýn, Pavel Chizňak a Petr Strnadel po čtyřech dnech těžkého lezení jižního vrcholu.

NEJROZŠÍŘENĚJŠÍ ČESKÝ OUTDOOROVÝ ČASOPIS

OTUŽILCI POZOR!

Předplatné v roce 2002 I když je èasopis Dobrodruh rozdáván zdarma, pro zájemce o jeho pravidelné doruèování domù samozøejmì opìt zajiš•ujeme pøedplatitelský servis. Pøedplatitelé platí pouze doruèovací a poštovní náklady, které v roce 2002 budou èinit cca 10,– Kè na jedno èíslo. Pøi devíti èíslech roènì (každý mìsíc s výjimkou ledna, èervence a srpna) tak celoroèní pøedplatné èiní 90,– Kè. Tuto èástku nám poukažte složenkou typu C na adresu: Dobrodruh, Žirovnická 2389, 106 00 Praha 10, a to, pokud chcete pøedplatit již první èíslo roku 2002, do 15. ledna 2002.

400!!! Dobrodruh,

Cestovatel (USA, Austrálie aj.) se zájmem o turistiku (kanoe, bìžky, vysokohorská turistika, horské kolo) aj. hledá partnerku do nepohody. Jirka - svobodný, nekuøák, VŠ, 38/164. E-mail: [email protected] Zn: Austrálie 2003

PÍŠETE

HORO KU RS 2002

PŘÍJEM INZERCE Tel.: 0776 055 332, 0603 554 943, 02/67 18 24 38, fax/zázn.: 02/72 65 61 73, e-mail: [email protected], nebo na adrese redakce. Vedoucí ing. Milan Manda, tel.: 0776 055 332.

YUKON 35LETÝ 29. září 2001 byl zapálen výroční oheň pod hradem Ronovec u Havlbrodu. Trampská osada Yukon tímto oslavila 35 let trvání. Již tradičně byla dobrá nálada, hodně hub, bezva pivo a spousta výborných lidiček. Zakládající osadník Chobot pronesl proslov a pak se staral o teploučko, které bylo večer zapotřebí pro sto padesát přítomných lidiček. Trochu kazilo kouzlo potlachové atmosféry pomyšlení, že tři neděle před slavnostním ohněm zemřel osadník Jirka Obušák (Čapájev). Při dopoledních soutěžích svítilo slunce, a tak se běhalo, házelo i vrhalo o sto šest. Po zapálení ohně a minutě ticha za kamarády, kteří odešli a již nejsou mezi námi, se roztočila pípa a do rána u kytar to nějak rychle uteklo. Yukoňáci, a vám to klape dalších pětatřicet let. Petr Vránek Rysák

Tel.: (02) 22 13 53 40

Polární a horské výpravy Miroslava Jakeše v roce 2002

VYDAVATEL PhDr Miloš Kubánek, registrováno MK ČR pod č. 7598. Podávání novinových zásilek povoleno OZ Přeprava Praha, č.j. 726/97 ze dne 19. 2. 1997. ISSN - 1211 - 751x

❑ Špicberky na lyžích: Lyžařský přejezd po západních Špicberkách. Termín: 4. 4.–15. 4., 12 dní, cena: 39 500 Kč ❑ Newtonttopen: Výprava na lyžích do centra Špicberk s výstupem na nejvyšší horu Špicberk – Newtonttopen (1717m). Termín: 12. 4.–3. 5., 20 dní, cena: 45 500 Kč ❑ Mount Mc Kinley: Výstup na nejvyšší horu severní Ameriky. Termín: 10. 5.–2. 6., cca 24 dní, cena: 58 500 Kč ❑ Západní Grónsko: Trekking na ostrově Disko a v oblastech Ilulissatu a Kangerlussuaqu. Termín: 13. 6.–6. 7., 24 dní, cena: 52 500 Kč ❑ Léto na Špicberkách: Trekking po Západních Špicberkách. Termín: 12. 7.–27. 7., 17 dní, cena: 36 500 Kč ❑ Island na kolech: Poznávání západního a středního Islandu na kolech a pěšky. Termín: 1. 8.–19. 8., 19 dní, cena: 27 500 Kč ❑ Grónské Švýcarsko: Trekking v Grónsku v oblasti Švýcarských hor. Termín: 29. 8.–16. 9., 19 dní, cena: 49 500 Kč

Bližší informace: Ing. Miroslav Jakeš, Tádžická 1422, 101 00 Praha 10 Tel.: 02/72 74 41 58, 02/612 63 70, 0604 57 30 46

Z HISTORIE DOBRODRUHA Časopis Dobrodruh vychází již pátým rokem. První čtyři roky byl dvouměsíčníkem. Za dobu své existence přinesl stovky článků o dobrodružných aktivitách v přírodě a cestování. Rozhovory mu poskytly četné osobnosti českého, slovenského i světového outdooru, z těch posledních jmenujme třeba Reinholda Messnera, Petera Habelera, Krzystofa Wielickeho, Vikiho Grošejla, Toma Posserta nebo Andrzeje Zawadu. Reinhold Messner, přední himálajský horolezec a outdoorový průkopník, muž, který jako první na světě vylezl na všech 14 osmitisícovek, projevil přání popřát čtenářům Dobrodruha.

instrukcí popsaných níže a nezapomeňte, že vyhrává ten, kdo uvede nejvíce správných odpovědí. Může se tedy stát, že vyhrajete, i když vám třeba jedno nebo dvě čísla unikla.

Soutěž pro malé dobrodruhy Ve všech devíti číslech Dobrodruha, která letos vycházejí, nacházejí malí dobrodruzi ve věku do 14 let jednu soutěžní otázku naší Soutěže pro malé dobrodruhy. Milí malí dobrodruhové, pokud se chcete soutěže zúčastnit, schovávejte si nebo si zapisujte otázky a po vyjití posledního letošního čísla v prosinci nám, nejdéle do 10. ledna 2002, zašlete dopisem nebo korespon ákem vašich devět odpovědí na otázky, které v každém čísle vyšly. Vyhraje samozřejmě ten, kdo odpoví na všechny otázky správně, nebo bude mít nejvíce správných odpovědí z došlých dopisů. Pokud vás bude více, budou výherci vylosováni. Výherce čeká deset zajímavých cen z vybavení do přírody, které v letošním roce poskytuje obchod Peksport, Vršovická 462/62, Praha 10. Hlavní cenou je stan v hodnotě 10 000 korun, který vidíte na připojeném obrázku. Výherci i správné odpovědi budou otištěni v č. 2/2002.

Schovávejte si DOBRODRUHY! Přemýšlejte nad odpově mi a v prosinci nám je napište. OTÁZKA Č. 9

Nejrozšířenější český outdoorový časopis Dobrodruh tímto číslem završuje pátý ročník svého vycházení. Kolikáté v pořadí je toto číslo od počátku vycházení časopisu?

Totéž učinila i další velká persona světového horolezectví, Peter Habeler. Lezec, který mj. spolu s Messnerem jako první na světě vylezl na Mount Everest bez použití kyslíku.

Dobrodruh

Vršovická 466/62, Praha 10, tel.: 02/71 72 34 25

PŘEDPLATNÉ NA SLOVENSKU Zajišuje firma Abopress, Radlinského 27, P.O. BOX 183, 830 00 Bratislava, tel.: 07/52 44 49 79–80, fax/záznamník: 07/52 44 49 81, e-mail: [email protected].

Dobrodruh

Soutěž sponzoruje

PŘEDPLATNÉ Přestože je časopis rozdáván zdarma, redakce poskytuje servis pro předplatitele. Ti platí pouze poštovné a distribuční náklady, které činí pro rok 2002 cca 10,– Kč na číslo. Předplatné lze zaslat složenkou typu C na adresu redakce. Přijímáme pouze předplatné na čísla, která dosud nevyšla. Starší čísla nejsou na skladě! Předplatné na rok 2002 činí 90,– Kč.

❑ Aconcagua: Výstup na nejvyšší horu Ameriky – Aconcaguu (6596 m). Termín: 26. 1.–19. 2., 25 dní, cena: 48 500 Kč

S o u t ě ž p r o m a l é D o b r o d r u h y j e Z AV R Š E N A Přestože je to ve spodním textu uvedeno, upozorňujeme ještě jednou výrazně, že v tomto posledním čísle Dobrodruha v roce 2001 vychází i poslední z devíti otázek letošní soutěže pro malé Dobrodruhy. Pište nám dle

Dobrodruh, Žirovnická 2389, 106 00 Praha 10, tel.: 0603 55 49 43, 02/67 18 24 38, fax/zázn.: 02/72 65 61 73, email: [email protected]

Dobrodruh

bezkonkurenčně nejrozšířenější outdoorový časopis v ČR, bude v roce 2002 zdarma již ve 400 sportovních obchodech a cestovních kancelářích v ČR a na Slovensku

Josef Rakoncaj ™ Miroslav Jakeš Soňa Vomáčková ™ Stanislav Henych Zuzana Hofmannová ™ Josef Šimůnek Jiří Havel ™ Petr Ďoubalík Oldřich Štos ™ Petr „Špek“ Slanina Marek Ročejdl ™ Tomáš Rusek Robert Kazík GRAFIKA Soňa Žertová. KRESBY Petr Ďoubalík. SAZBA Pavel Amler.

Dobrodruh

Moravská outdoorová firma Alpi Sport otevřela začátkem prosince v Praze 1 novou značkovou prodejnu. Ta je umístěna na rohu Petrského náměstí v Lodecké ulici č. 4. Prodejna mj. nabízí kompletní kolekci Alpi Sportu a četné další vybavení a doplňky pro aktivity v přírodě. V rámci prodejny bude od 9.00 do 16.00 hodin pracovat i současně otevřený Konzulát Valašského království. V něm můžete získat Valašský pas, imigrační podmínky, mapy, trička, pravou valašskou slivovici a další zajímavé informace a předměty týkající se tohoto kuriózního politického útvaru. – do –

Miloš Kubánek

REDAKČNÍ RADA

ADRESA REDAKCE

ÈESKÝ ALPINI STICKÝ KLU B

ALPI SPORT SPORT OTEVÍRÁ PRODEJNU A KONZULÁT

ŠÉFREDAKTOR

Dobrodruh

INZERCE

Protože se nám množí žádosti o starší èísla Dobrodruha, nejlépe kompletní roèníky, upozoròujeme opìt, že žádná starší èísla již nemáme a ani nebudeme mít. Celý náklad Dobrodruha je vždy beze zbytku rozebrán. Pøedplatné proto pøijímáme vždy na èísla, která mají ještì do konce roku vyjít. Èísla, která již vyšla, vám nejsme schopni z výše uvedených dùvodù dodat. Proto nám, prosíme, v prùbìhu roku neposílejte vyšší èástky, než které na takto vypoètené pøedplatné vycházejí. Redakce

Dobrodruh

Pokud patříte k vyznavačům zimního plavání, neměli byste si nechat ujít 1. ledna 2002 „Vítání otužilců nového roku“, které se již tradičně koná v řece Svratce v Brně-Bystrci. Do Brna se každoročně sjedou v první den nového roku otužilí nadšenci z celého Česka, aby zchladili horkou krev v ledových vodách. Pokud přijedete, určitě se setkáte s nestorem otužilců ing. Ladislavem Nickem z Olomouce, kterému „křížky“ už raději ani nepočítáme, s několikanásobným mistrem republiky v zimním plavání ing. Petrem Miholou a operním pěvcem Richardem Haanem, který si kladný vliv ledové vody na své školené hlasivky nemůže vynachválit. (Oba posledně jmenovaní se horlivě připravují na svůj pokus o přeplavání kanálu La Manche.)

Vychází vždy první týden v měsíci, s výjimkou července, srpna a ledna. Je k dostání zdarma ve více než 370 outdoorových, cyklistických a sportovních obchodech, v dobrodružně zaměřených cestovních kancelářích a mapových centrech a knihkupectvích v ČR i na Slovensku. Jejich adresář je uveden v každém čísle. Distribuce zdarma rovněž na vybraných sportovních veletrzích a festivalech.

Dobrodruh 9

DRBNA

Dobrodruh 10 Dobrodruh Dobrodruh Dobrodruh Dobrodruh Dobrodruh Dobrodruh

V letošním roce uplynulo 5 let od doby, kdy se na náš trh vrátila jedna z nejrenomovanějších outdoor – firem MAMMUT. Stalo se tak, a nadále se děje prostřednictvím firmy ŠŤÁVA. Mammut je firma proslulá především svými dynamickými a statickými lany. Jsou to lana, která skutečně něco vydrží. Ostatně i v posledním nezávislém testování lan se lano Infinity 9,5 umístilo na 1.místě (Montana + ). Nedávno nastoupila firma s novu generací lan v provedení COATING FINISH, kde bylo použito nových postupů ve vývoji polyamidových vláken. Jedná se o proces teflonizace, kdy jednotlivé prameny jádra lépe přilnou k sobě. Dosahuje se tak výroby velmi lehkých lan s dosud nedosažitelnými vlastnostmi, mimo jiné i odolností pádu přes 1mm hranu. Lano SUPERSAFE 10,2, FLEX 11mm mají po 1 pádu přes 1mm hranu, lano TWIN-TWILLIGHT 2 pády a k tomu ještě 19 pádů UIAA. To vše při váze 38g/m!! Mammut však zdaleka nejsou pouze lana! Firma se toho času řadí k nejužší špičce outdoor - firem na světě. A stále expanduje. Disponuje výbornou distribuční sítí za mořem, zakoupila dokonce i špičkového výrobce spacáků a péřových výrobků norskou firmu AJUNGILAK! Hlavním krédem firmy je známá švýcarská solidnost. Pokud sháníte něco nového, něco špičkového v horolezeckém a outdoorovém vybavení, pak Mammut je „ten pravý“. Dlouholetá zkušenost s výrobou a prodejem produktů s Gore-tex membránou a ostatními špičkovými materiály přináší na trh precizní, do detailu zpracované výrobky, které jsou mnohdy schopny se i výrazně podílet na záchraně života. Druhým rokem jsou Gore-tex bundy Mammut z materiálu Gore-tex XCR, dvojvrstvého Gore-texu, který má oproti G-T klasickému o 25% větší prodyšnost. Gore-Tex však Mammut nepoužívá pouze na bundy a kalhoty, ale též na čepice (Nitro GT cap), a co je velmi žádané, též na rukavice. GT pětiprstové rukavice Verbier a Zermatt s další WS rukavicí uvnitř výborně chrání. Pak jsou tu speciální tříprstové Garmisch dobré především do ledu a nakonec Sölden, palčáky s termovložkou do vyšších poloh. Oblečení Mammut však u Gore-Texu nekončí. Je tu řada dalších funkčních materiálů: Nový výrobek firmy POLARTEC Thermal Pro DRW je fleece, který má lepší tepelně izolační vlastnosti, vnější plocha znamenitě odvádí vodu (DRW), je výborně prodyšný, rychle schne a je výrazně odolnější. Dalším, zcela novým materiálem je Wind Pro-Powershell, také od firmy POLARTEC. Jedná se o nejnovější inovaci fleecu. Z tohoto materiálu je u „Mammutů“ k dostání série Vertical, tj. Vertikal Veste, Vertikal Jacket a Vertikal pants Tento materiál, který je větruodolný, voděodolný a výborně dýchá, je určen především pro horolezce. Materiálem pro spodní prádlo Kula shirt, Kula pull, Kula tights je HYGENIC, vyrobený z vysoce kvalitního MERYLU (Polyamid), microbáze je velice jemný, příjemný na tělo, lehký a elastický, výborně transportuje vodu a je antibakteriální. HYGENIC se používá jeko spodní prádlo pro běh, lyže, lezení, tůry atd. Je výborný pod power stretch a ostatní mezivrstvy na umělé bázi. Za zmínku stojí také materiál Gore Windstopper elastic, ze kterého je bunda Ultimate. Oproti řadě výrobků z klasického Windstopperu je tento, při zachování všech vlastností, stále elastický, a to je další významný posun! Veškeré tyto, ale i jiné výrobky firmy MAMMUT dostanete v síti prodejen Hudy sport, a ostatních outdoorových sportů v Českomoravské kotlině (Alpinus, Hannah, Yetti, Český ráj, Redpoint, Hortéz…) Firma ŠŤÁVA dále exkluzívně dodává výrobky firem STUBAI, ROCK PILLARS, OCÚN, RAFIKI. Ale o tom příště… ŠŤÁVA • Příšovice 56 • 048 288 12 73 • e-mail:[email protected]

Mammut je „ten pravý“

➥ Dokonèení ze str. 3

Dobrodruh

jí určitou nepromokavost a současně dýchají. Přitom zadržují teplo. Kvalitní vnější potah zvýší komfort spacáku až o 10 stupňů. U membránových materiálů se povrch upravuje metodou DWR a dosáhne se nepromokavosti až 400 mm vodního sloupce. Ta se časem ztrácí a lze ji opět získat vypráním ve speciálním šampónu, který současně impregnuje. U péřových spacáků se musí použít speciální materiál, aby peří neprolézalo. To je častý neduh péřáků. Některé spacáky mají uvnitř malou kapsu na drobnosti. Co se do takové kapsy dá dát? (nechápavý Joskův výraz) Nó, třeba prezervativ, fotku milenky nebo medvídka. A na co je vůbec taková kapsa? Existuje vůbec způsob, jak se ve spacáku zahřát? Myslím tím ve velké zimě. Asi ne. Ale můžu poradit, že my jsme si třeba dávali večer před spaním jeden acylpyrin. To je super. Levná a účinná záležitost. No vidíš, třeba je ta kapsička na ten acylpyrin. Rozpakoval by ses při nákupu spacáku si do něj v obchodě vlézt? Ne. Každý spacák totiž má být nejen správně dlouhý, ale i široký. Má být tak široký, abys nemusel vytápět příliš velký prostor a na druhou stranu se v něm mohl pohodlně otočit. Musí být tak široký, aby sis v něm oblékl ponožku. Na nohu, kterou si skrčíš kolenem na břicho. To je asi ta správná šířka. Můžeš na závěr porovnat výhody a nevýhody péřového a syntetického spacáku? Péřové spacáky jsou lehčí, více stlačitelné a tudíž zaujímají menší objem při sbalení. Vydrží déle, déle si udrží své izolační vlastnosti. Na druhou stranu jsou dražší a také při navlhnutí déle schnou. Syntetické jsou podstatně levnější, a tím přístupnější většině lidí, kteří spacák potřebují. Dobrý syntetický spacák je lepší, než spacák plněný špatným peřím. Každý a si opravdu zváží, jaký potřebuje. Je to důležitá investice. KANY

Dobrodruh

Ve spacáku je největší zima na nohy. Jak se tomu bráníš ty? Především si musíš vyměnit na noc ponožky. V extrémní zimě si nohy ještě zabalím do péřové bundy. Snažím se nemít na sobě nic stažené gumičkou, aby mi dobře proudila krev. Třeba ani gumu od trenek. Mně všechno vadí. Taky není špatné si ve spacáku promasírovat nohy. Hlavně místa, která jsou celý den v chladu. Je to také prevence proti omrznutí. A hlavně nespat, pokud ti je velká zima. Jak se má spacák skladovat? Vždy doma vybalit a skladovat ho rozložený. Nebo ve skříni na ramínku. Hlavně syntetický. Měl by být v teple a suchu. Než ho uskladním, občas ho musím vyprat. To není problém. Občas se vyprat musí. Už proto, že každý člověk v noci něco vypotí a pot se vsákne do spacáku. Péřové spacáky se perou speciálním šampónem, bu v ruce nebo v pračce. Syntetický spacák samozřejmě vyschne rychle, za tepla i za půl dne, zpočátku z něj voda vlastně vyteče. Péřový spacák sušit je složitější. Nejdřív z něj vodu vymačkáš. Potom ho pověsíš a občas protřepeš. Schne takhle asi tři dny. Důležité jsou asi také komory, ve kterých je náplň. Čím více komor, tím lépe. Ale pozor na studené švy. Dnes je ale žádný pořádný výrobce neudělá. Ty vzniknou jednoduchým prošitím tkaniny i náplně. Komory mají nejrůznější tvary: sendvičové, šindelové, do „V“, nebo do „Z“. Poj me se podívat na neméně důležitou věc, na vnitřní a vnější potah. Vnitřní potah je bu z bavlny nebo syntetiky. Bavlna má nevýhodu, že když navlhne a zmrzne, tak už ti při výpravě asi nikdy neuschne. U syntetiky to tak není. Já používám vždy syntetiku, ale někdo ji uvnitř nesnáší. Ta když namrzne, omlátíš ji a spacák rychle uschne. Vnější potah se někdy dělá ze stejného materiálu jako vnitřní. V současné době se používá výhradně syntetika. Nejlepší jsou membránové materiály, které ma-

Dobrodruh 11

Přehled některých spacáků na našem trhu Josef Rakoncaj

Dobrodruh Dobrodruh

Stanislav Henych o přípravě běžek

V příštím čísle najdete:

KAMA s.r.o., Fr. Køížka 10, 170 00 Praha 7 Tel. 02 / 3337 9066 Fax :02 / 3337 8876 e-mail:[email protected] http:// www.kama.cz

®

®

WINDSTOPPER is registered trademark of W.L. Gore & Associates GmbH

®

®

Dobrodruh

Lenka nechtìla na další výpravì s Honzou riskovat omrznutí nosu a tak si vzala oblièejovou masku z materiálu WINDSTOPPER®. Pochopila, že je lepší na chvilku skrýt dívèí pùvab, než dopadnout jako Michael Jackson... Pletené èepice a svetry KAMA s podšívkou WINDSTOPPER zajiš•ují optimální tepelnou regulaci tìla a chrání pøed podchlazením. WINDSTOPPER je absolutnì vìtruvzdorný a extrémnì prodyšný.

Dobrodruh

Foto: Jan Pala

Dobrodruh 12

➥ Dokonèení ze str. 1

ZIMNÍ SPORT V TROPICKÉ KOLUMBII

Dobrodruh

Dobrodruh

Dobrodruh

Dobrodruh

Dobrodruh

Dobrodruh

Jednou z geografických nevýhod, kterou tropická Kolumbie má vùèi zemím severnìjších zemìpisných šíøek, je skuteènost, že pøírodní podmínky neumožòují provozovat zimní sporty. Alespoò tohle si Kolumbijci mysleli do pøelomu nového tisíciletí. Po roèním studijním a cestovatelském pobytu v této nádherné zemi nebylo pro mne omezení roèních období

KNEISSL & FRIENDS. PRODUCTS FOR FRIENDS.

pøekážkou k tomu, abych pøitáhnul do tìchto konèin jeden ze zimních sportù, který v posledních letech zaznamenal ve svìtì snad nejdynamiètìjší rozvoj (nejvyšší andské kolumbijské vrcholy dosahují výšek vìèného snìhu a ledu). Pøi prvním výstupu na nejznámìjší kolumbijskou sopku Nevado del Ruiz (5330 m), která v roce 1985 proslula svým výbuchem, pøi nìmž zahynulo pøes 23 000 lidí (mìsto Armero bylo pohøbeno lavinou bahna a kamení, kterou zpùsobilo roztátí ohromné masy ledovce pokrývající vrchol sopky), se utvrdila v mé hlavì již delší dobu doutnající myšlenka provozovat snowboarding na panenských kolumbijských ledovcích. Tímto okamžikem pro mne zaèala tvrdá práce. Na zaèátku bylo nutno zmapovat ledovce a najít nejvhodnìjší a relativnì bezpeèné lokality, dále seznámit Kolumbijce s tímto divnì vypadajícím sportem a pøiblížit jim ho formou publikací v médiích, pøednášek na univerzitách, dokumentárního filmu pro kolumbijskou televizi a nakonec snowboardové školy a fan-clubu. Do budoucna se plánuje první amatérský závod!!! Naštìstí jsem v téhle bláznivé myšlence našel oporu v mém pøíteli Oliveru Schmiegovi. V Kolumbii již žije tøetím rokem a pracuje jako fotoreportér pro nìmecké èasopisy. Po necelém roèním snažení zavést extrémní snowboarding na ledovcových štítech Kolumbijských And mì zaskoèila ne zrovna povzbuzující zpráva v místním tisku: „Kolumbijské ledovce mají své dny spoètené“, køièelo z titulku. Matematické výpoèty kolumbijských vìdcù z Národní univerzity v Bogotì ukazují, že v pøípadì udržení tendence globálního oteplování zemì budou kolumbijské ledovce v roce 2025 minulostí. Kvùli tomuto fenoménu v období mezi r. 1920–1975 ztratilo osm kolumbijských sopek své ledovcové krunýøe. Dnes mùžeme najít ledovce už jenom na šesti místech: sopkách El Huila (5750 m), Santa Isabel (4980 m), Tolima (5150 m), Ruiz (5350 m) v Cordillere Central, v pohoøí Sierra Nevada del Cocuy, v Cordillere Oriental a v izolovaném horském masivu na severu zemì Sierra Nevade de Santa Marta, která se pyšní hned nìkolika svìtovými zvláštnostmi. Je to nejvyšší pohoøí zvedající se od moøských bøehù. Jeho dvì horská dvojèata Pico Cristobal Colon a Pico Simon Bolivar (se shodnou výškou 5775 m) jsou nejvyššími vrcholy pøímoøského pohoøí na zemìkouli!!! Nenajdete pohoøí s vìtším pøevýšením. Nejmarkantnìjší úbytek ledovce má pøitom Sierra Nevada del Cocuy. V souèasnosti na jeho 22 ledovcových štítech zùstává už jenom 30 km2 snìhové a ledovcové hmoty, pøièemž v roce 1980 ho bylo ještì 39 km2. Každým rokem odtaje 15 až 25 metrù ledu. Cocuy ale poøád ještì zùstává nejrozsáhlejším zalednìným pohoøím v zemi. Tahle informace ve mì vyvolala trochu nostalgie. Snowboardové prvosjezdy, provádìné na sopkách Nevado del Ruiz a Tolima èi Pan de Azucaru nebo Ritacuby Blanco v pohoøí Sierra del Cocuy už za krátkou dobu zùstanou jenom neopakovatelnou vzpomínkou. Ani po roztátí všech kolumbijských ledovcù však snowboardová prkna svou funkci a využití v Kolumbii neztratí. Rozmanitostí klimatických podmínek vznikly v nìkterých regionech suché aridní oblasti s jemným pískem na povrchu, kde zaèínáme provozovat další novinku v dìji-

nách kolumbijského. sportu – sandboarding. V tìsné blízkosti Bogoty (hlavní mìsto Kolumbie) mají našinci možnost se pøipravit na svazích pokrytých jemnou píseènou zvìtralinou na extrémní snowboarding, který se provádí v pìtitisícových výškách za drsných podmínek.

SNOWBOARDING V SIERRA NEVADĚ DEL COCUY

Sierra Nevada se svými køiš•álovými ledovcovými jezery a nádherným vegetaèním pásmem Paramo (je tvoøeno tzv. frajlejones, rostlinami rodu Espeletia, patøícími do èeledi astrovitých), která je s 22 ledovcovými štíty pýchou kolumbijských hor, patøí k nejhezèím trekaøským místùm nejen v Kolumbii, ale i v celých Jihoamerických Andách. Celé pohoøí je národním parkem. Turistický ruch se však z této oblasti v posledních letech vytratil. Nic neobvyklého. Celý region patøí do tzv. Èervené zóny (zona roja), tedy míst, zcela kontrolovaných guerillou. Nikdo vám nezaruèí bezpeènost. Ale v pøípadì respektování pravidel hry místních obyvatel a pokud nemáte americký pas, by se problémy dostavit nemìly. Po nároèných pøípravách v Bogotì jsme zamíøili de Sierra Nevady del Cocuy. Do mìsteèka El Cocuy, které leží v západním podhùøí národního parku a je výchozím bodem pro naše snowboardové dobrodružství a vùbec turistické treky, jsme se dotrmáceli již za tmy. Za sebou jsme mìli nároènou tøináctihodinovou jízdu autobusem z hlavního mìsta. Jeli jsme pøes den. Noèní pøejezdy autobusem se v tìchto oblastech nedoporuèují. Mohou být nebezpeèné kvùli zloèineckým bandám využívajícím odlehlé, periferní komunikace k pøepadávání autobusù. Krátká procházka veèerním mìsteèkem nám dala pocítit, kdo je tady pánem. Ani v jedné z místních typických hospùdek jsme nemohli uhasit žížeò. Pøíèina? Pivaøské spoleènosti nezaplatily guerille tzv. revoluèní daò, a proto nemohly zásobovat mìsteèko svými výrobky. Druhý den jsme pokraèovali v naší cestì na horu Pan de Azucar (5150 m). Pøes nejvýše položenou sedláckou usedlost, která slouží také jako turistická základna, jsme dorazili k jezeru la Pintada (3800 m). S rychle postupující tmou jsme byli nuceni postavit stan a pøipravit se na zítøejší nároènìjší výstup. Pøesto, že jsme vrchol vidìli a zdál se nám velice blízko, druhý den nás pøesvìdèil o opaku. Po pìti hodinách výstupu jsme se opticky vrcholu vùbec nepøiblížili. Naštìstí padla hustá mlha, která sice znesnadnila orientaci, ale také zahalila vrchol hory a ochránila nás pøed dalším psychickým týráním. Kolem ètvrté hodiny jsme narazili ve výšce 4800 m na sníh. Bez velkých pøíprav jsme rozbili stan na šikmé plošinì, uvaøili a zcela vyèerpáni usnuli. Ráno však pro nás bylo odmìnou. Poèasí bylo bezvìtrné a nebe bez mrakù. Zaèali jsme si znaèit ledovcové trhliny a jiná nebezpeèná místa a teprve poté jsme mohli zaznamenat první snowboardové oblouky na ledovci v Sierra Nevadì. Na více jak jeden sjezd nebyl tento den èas. Veèer pøišla snìhová bouøe se silným vìtrem. Snìžilo celou noc a teprve druhý den v poledních hodinách, se poèasí umoudøilo a pustilo nás ze stanu. My jsme však díky této snìhové nadílce zažili snowboarding v èerstvì napadaném prachovém snìhu, který je snad pro každého lyžaøe nejkrásnìjším zážitkem. JURAJ LIŠKA

Obchodníka, ve Vaší blízkosti, Vám rádi poradíme: e-mail: [email protected], Tel.: 02/ 83840221-2

TUAREG GTX asfaltová velikosti 3,5 – 12 +13 Art. 21145-1170-1358

kneissl-and-friends . com