VYäEHRAD
Jolana Poláková Smysl dialogu O SMÃÿOV¡NÕ K PLNOSTI LIDSK… KOMUNIKACE
VYäEHRAD 2008
© Jolana Pol·kov·, 2008 ISBN 978 - 80-7021- 966 - 9
OBSAH
⁄VOD
Kontext a z·mÏr ñ ñ P¯edbÏûnÈ vymezenÌ Ñdialoguì ñ ñ
7 8
I DIALOG JAKO TECHN…
P¯ek·ûky dialogu ñ ñ NiËenÌ druh˝ch ñ ñ Ovl·d·nÌ druh˝ch ñ ñ Parazitov·nÌ na druh˝ch ñ ñ Lhostejnost k druh˝m ñ ñ
11 11 14 16 17
PodmÌnky dialogu ñ ñ Svoboda ñ ñ OdpovÏdnost ñ ñ Tolerance ñ ñ
20 20 23 26
N·stroje dialogu ñ ñ UmÏnÌ r˘st ñ ñ UmÏnÌ d·vat ñ ñ UmÏnÌ p¯ijÌmat ñ ñ UmÏnÌ respektovat ñ ñ
28 30 32 35 38
II DIALOG JAKO EPIST…M…
Alterita ñ ñ Hranice pozn·nÌ ñ ñ Setk·nÌ se skuteËnostÌ ñ ñ
43 43 46
Univerzalita ñ ñ NejvyööÌ idea ñ ñ B˘h ñ ñ
48 48 50
Identita ñ ñ Spontaneita ñ ñ Receptivita ñ ñ
53 53 56
III DIALOG JAKO MYST…RION
LidskÈ osobnÌ bytÌ ñ ñ NezniËitelnost osob ñ ñ Nepouûitelnost osob ñ ñ Tvo¯ivost osob ñ ñ
61 62 64 67
B˝t s Bohem ñ ñ AbsolutnÌ tajemstvÌ ñ ñ T¯i tv·¯e ñ ñ VÏËn˝ ûivot ñ ñ
70 71 74 76
(7)
⁄VOD
KONTEXT A Z¡MÃR
Fakt komunikaËnÌ globalizace vytv·¯Ì p¯Ìleûitost ke glob·lnÌmu dialogu: rodÌ se novÈ kontakty mezi jednotlivci nap¯ÌË celou planetou, probÌhajÌ nejr˘znÏjöÌ v˝mÏny mezi kulturami a vznikajÌ r˘znÏ centrovanÈ univerzalistickÈ koncepce. Roste vöeobecn· dostupnost p¯Ìleûitosti k tomu, co se i v tomto textu pokusÌme naz˝vat slovem Ñdialogì. Ve v·gnÌm povÏdomÌ je toto slovo synonymem Ñdiskuseì, Ñdebatyì, Ñrozhovoruì, Ñp¯eì, Ñvyjedn·v·nÌì, oznaËuje tak¯ka jakoukoli v˝mÏnu n·zor˘, dokonce vËetnÏ jednostrannÈho n·tlaku. Nechceme-li upadnout do fat·lnÌ entropie myölenÌ a ûivota, musÌme se pokusit rezervovat slovo dialog pro to, co znamen· ve svÈm vlastnÌm Ëi nejhluböÌm smyslu. NemusÌme ñ a snad ani nesmÌme ñ je nechat zcela poklesnout a vypr·zdnit. V podobnÈm postavenÌ se ocitajÌ i jin· d˘leûit· slova: Ñfilosofieì, Ñl·skaì Ö ñ kter· se Ëasto uûÌvajÌ i v kontextech zcela popÌrajÌcÌch jejich p˘vodnÌ v˝znam. P¯esto nem· smysl tato slova opouötÏt: k oznaËenÌ jejich skuteËnÈho v˝znamu nem·me jin·.
(8)
Slovo dialog budeme tedy v celÈm dalöÌm textu uûÌvat ve v˝znamu, kter˝ plnÏ nevystihuje û·dnÈ jinÈ slovo. PokusÌme se tento v˝znam uk·zat v celÈm jeho rozsahu. OdpovÌd· ö̯i a hloubce dialogickÈ komunikace, tak jak se v lidskÈm ûivotÏ skuteËnÏ odehr·v· a tak jak je i v situacÌch eventu·lnÌ n·silnÈ Ëi umÏlÈ redukce vûdycky znovu rozvinuteln·. PÿEDBÃéN… VYMEZENÕ ÑDIALOGUì
Na rozdÌl od monologu ñ jednosmÏrnÈho zp˘sobu komunikace, kter˝ neakceptuje nebo potlaËuje komunikaËnÌ aktivitu protÏjöku a je pop¯ÌpadÏ moûn˝ i bez jeho p¯Ìtomnosti Ëi existence ñ lze jako dialog oznaËit ten zp˘sob verb·lnÌ i neverb·lnÌ komunikace, kter˝ je bytostnÏ podmÌnÏn spolu˙ËastÌ druhÈho Ëi druh˝ch. Nejde p¯itom jen o ˙Ëast ve vnÏjöÌm smyslu: o faktickou p¯Ìtomnost, o pr·vo na autentick˝ projev, o empirickou vz·jemnou znalost nebo o schopnost psychologickÈ empatie. MÌru dialogiËnosti charakterizuje p¯edevöÌm stupeÚ celkovÈ, tedy i vnit¯nÌ spolu˙Ëasti ñ stupeÚ bytostnÈ vz·jemnÈ otev¯enosti. Dialog je vztahov˝m dÏnÌm, jehoû smysl se nevyËerp·v· p¯en·öenÌm informacÌ nebo vytv·¯enÌm konsenzu; t˝k· se lidÌ ne jako zp¯edmÏtniteln˝ch a zastupiteln˝ch jednotek, ale jako jedineËn˝ch osob s vlastnÌ svobodou a odpovÏdnostÌ. Jejich vz·jemnÈ porozumÏnÌ je cÌlem dialogu.
( 20 )
PODMÕNKY DIALOGU
OËisti mÈ srdce, aù vidÌm tvou tv·¯. (Liturgick· antifona)
O podmÌnk·ch dialogu platÌ, ûe umoûÚujÌ dialog uû tehdy, vyskytujÌ-li se alespoÚ Ë·steËnÏ na stranÏ alespoÚ jednoho z ˙ËastnÌk˘ komunikace: dialog lze zah·jit i v minim·lnÏ p¯Ìzniv˝ch podmÌnk·ch a samotn˝m jeho dÏnÌm tyto podmÌnky postupnÏ zlepöovat. SVOBODA
Nezbytnou umoûÚujÌcÌ podmÌnkou dialogu je ˙silÌ osvobodit se od jeho p¯ek·ûek. Nedialogickou situaci nelze zmÏnit jinak neû nejprve vnit¯nÌm p¯ekroËenÌm jejÌch mezÌ, a pak i otev¯enou vnÏjöÌ komunikacÌ tohoto svobodnÈho odstupu. P¯itom se ukazuje, ûe aktÈr nedialogickÈho poËÌn·nÌ je jeho prvnÌ a nejvÌce zasaûenou obÏtÌ: zotroËenost niËenÌm, ovl·d·nÌm, parazitov·nÌm a lhostejnostÌ je ne-
( 21 )
vyhnutelnÏ vÏtöÌ u toho, kdo je p˘sobÌ, neû u toho, kdo jÌm trpÌ. Ten m˘ûe b˝t i ve zcela nedialogickÈ situaci vnit¯nÏ svobodn˝ a uvÏdomovat si hodnotu dialogu pr·vÏ tÌm vÌc, ËÌm vÌc je v danÈ situaci ohroûena. V jakÈkoli situaËnÌ konfrontaci dialogickÈho a nedialogickÈho ûivotnÌho postoje je z¯ejmÈ, ûe dialog je vnÌm·n a zast·v·n jako z·sadnÌ etickÈ dobro. Naopak p¯ek·ûky dialogu mohou b˝t sv˝mi p˘vodci kladnÏ hodnoceny a pÏstov·ny jen jako situaËnÏ podmÌnÏnÈ zp˘soby dosahov·nÌ dÌlËÌch uûitkov˝ch cÌl˘, jejichû problematick˝ öiröÌ smysl nenÌ reflektov·n. Tato neetick· omezenost m· negativnÌ d˘sledky vöech rozmÏr˘ ñ od nen·padnÈho rozkladu rodinn˝ch vazeb aû po vztahovÈ katastrofy planet·rnÌho dosahu. ⁄silÌ o odstup od p¯ek·ûek dialogu se proto opÌr· o lidskou schopnost svobodnÏ se povznÈst nad situaËnÌ a utilit·rnÌ horizont myölenÌ a jedn·nÌ, a svobodnÏ do nÏj znovu vstupovat vûdycky jen se st·le obnovovan˝m vÏdomÌm hodnotovÈho zakotvenÌ v tom, co je na vöech situacÌch a na vöech lidsk˝ch cÌlech absolutnÏ nez·vislÈ. Tuto schopnost k etickÈ svobodÏ postupnÏ ve vöech jejÌch z·kladnÌch souvislostech prozkoumali t¯i velcÌ filosofovÈ. V nejvÏtöÌ struËnosti p¯ipomeÚme, ûe proslul˝ Kant˘v kategorick˝ imperativ ñ zavazujÌcÌ ËlovÏka k mor·lnÏ dobrÈmu jedn·nÌ ve vöech situacÌch a p¯ed jakoukoli jinou motivacÌ11 ñ je (na rozdÌl od princip˘ p¯ed Kantem p¯evaûujÌcÌ aristotelskÈ eudaimonistickÈ etiky) v˝chozÌm vyj·d¯enÌm ËistÈho, jin˝m ˙Ëel˘m nepod¯ÌzenÈho etickÈho pravidla. Kantovo form·lnÌ zd˘vodnÏnÌ tohoto imperativu z rozumovÈ ideje z·kona bylo pozdÏji doplnÏno a p¯ekon·no Schelerovou fenomenologickou anal˝zou celku mravnÌho vÏdomÌ,12 kter· odhalila vnÌmajÌcÌm cÌtÏnÌm zprost¯edkovanou obsahovou vazbu tohoto vÏdomÌ k nepodmÌnÏnÏ platn˝m etick˝m hodnot·m. Nakonec pak LÈvinasovo zkoum·nÌ tÈto niËemu nepod¯ÌzenÈ etickÈ orientace vedlo k odha11
Srov. zejm. Kritik der praktischen Vernunft (1788). Srov. zejm. Der Formalismus in der Ethik und die materiale Wertethik (1913). 12
( 22 )
lenÌ jejÌho vztahovÈho z·kladu: ¯eË mravnÌho z·kona i ¯eË mravnÌch hodnot je nejp˘vodnÏji vnÌmateln· jako v˝zva transcendentnÌho Boha ñ vysloven· mimo vöechny kontexty, a proto ËlovÏku blÌzk· tak, ûe p¯edch·zÌ (a umoûÚuje) i jeho svobodu.13 Z toho je z¯ejmÈ, ûe je-li samo nejhluböÌ zakotvenÌ etiky takto dialogickÈ, poskytuje etika d˘leûitou oporu pr·vÏ svobodÏ k dialogu. Z·kladnÌm polem st¯etu tÈto etickÈ svobody s p¯ek·ûkami dialogu, p¯en·öen˝mi v Ëase soci·lnÌ dÏdiËnostÌ a v prostoru jakousi soci·lnÌ infekcÌ, je vnit¯nÌ a individu·lnÌ Ëas a prostor kaûdÈ lidskÈ bytosti. V nÏm se otvÌr· prim·rnÌ öance k odstupu od cizÌch destruktivnÌch vliv˘ i od vlastnÌch nedialogick˝ch tendencÌ, öance zÌskat a udrûet si nejprve autonomnÌ ñ z hloubek vlastnÌ bytosti vych·zejÌcÌ ñ nez·vislost. K tomuto cÌli smϯuje mnoho dnes uû velmi zn·m˝ch tradiËnÌch i modernÌch duchovnÌch cest ñ ch·pajÌcÌch nesvobodu nap¯Ìklad jako ÑotroctvÌ h¯Ìchuì, ÑulpÌv·nÌì, Ñuv·znutÌ v kolobÏhu ûivot˘ì a svobodu jako ÑoËiötÏnÌì, osvÌcenÌì, ÑpravÈ bytÌì apod. ñ kterÈ kombinujÌ etiku s asketikou a r˘zn˝mi druhy mystiky. DosaûenÌ hlubokÈ mor·lnÌ Ëistoty a tv˘rËÌ nez·vislosti je urËitÏ û·doucÌ maximum toho, co m˘ûeme pro svou svobodu udÏlat sami. Avöak svoboda k dialogu vyûaduje jeötÏ podstatnÏ vÌc, neû Ëeho jsme ñ i na samÈm vrcholu svÈ autonomie, ale st·le jen sami pro sebe ñ schopni dos·hnout. ÑMnoho k¯esùan˘ peËuje o malomocnÈ a naprosto nedbajÌ o svÈ vlastnÌ ûivoty. DÏl· tohle takÈ nÏjak˝ tibetsk˝ mnich?ì14
Co tuto svobodu umoûÚuje? SamotnÈ negativnÌ odstranÏnÌ p¯ek·ûek dialogu evidentnÏ nestaËÌ. Dialogickou svobodu, tak hlubokou a z·sadnÌ, ûe je schopna smϯovat k druh˝m i za cenu vlastnÌho utrpenÌ a ohro13
Srov. zejm. Autrement quíeˆ tre ou au-dela` de líessence (1974). DALAJLAMA, ProbuzenÌ mysli a osvÌcenÌ srdce. Z·kladnÌ uËenÌ tibetskÈho buddhismu, Praha 1997, s. 31. (Orig.: Awakening the Mind, Lightening the Heart, The Library of Tibet Inc. 1994.) 14
( 23 )
ûenÌ ûivota, v n·s patrnÏ m˘ûe pozitivnÏ vyvolat jen nÏco Ëi nÏkdo vÌc neû my sami. Anglick˝ kanclȯ Thomas More, kter˝ z n·boûensk˝ch a etick˝ch d˘vod˘ odmÌtl loajalitu kr·li Jind¯ichu VIII., vedl na popraviöti s vÏzeÚskou str·ûÌ, katem a publikem svobodn˝ rozhovor pln˝ humoru. P¯edtÌm v jednom z dopis˘ z vÏzenÌ v Toweru psal: ÑJe mi, jako by mÏ B˘h drûel na kolenou a houpal mÏ jako zh˝ËkanÈ dÌtÏ.ì15
Podle Morova svÏdectvÌ (kterÈ je v k¯esùansk˝ch dÏjin·ch jen jednÌm z milion˘ dalöÌch) je B˘h ñ absolutnÌ Partner v pozadÌ veökerÈho naöeho dialogickÈho poËÌn·nÌ ñ tÌm, kdo je schopen drûet n·s v dialogu za jak˝chkoli okolnostÌ: uchov·vat a pÏstovat v n·s dialogick˝ postoj i v situacÌch pro dialog velmi nep¯Ìzniv˝ch. Svoboda podmÌnÏn· vztahem k Bohu ñ tato heteronomnÌ svoboda ñ nenÌ tedy jen svobodou k, n˝brû svobodou p¯Ìmo uû v dialogu. ODPOVÃDNOST
Druh· podmÌnka dialogu je vnit¯nÏ propojena s prvnÌ. OdpovÏdnost dovröuje a naplÚuje svobodu, protoûe m˘ûe ñ jako nic jinÈho ñ ËlovÏka uvolnit od v˝luËnÈ gravitace k sobÏ samÈmu a vÈst ho k druh˝m. OdpovÏdn˝ ËlovÏk se st·v· ñ LÈvinasov˝mi slovy ñ ÑrukojmÌm druhÈhoì: bere na sebe jeho situaci a d·v· mu k dispozici to, co m· a ËÌm je.
15 R. MARIUS, Thomas More. A Biography, Cambridge (Mass.) ñ London 1999, 465. Obdobn˝ popis bezpeËnÈ a l·skyplnÈ podpory najdeme i ve filosofickÈ literatu¯e: ÑDuöe je v BoûÌ l·sce klidn· jako dÌtÏ v n·ruËÌ matky; aù je na öirÈm mo¯i nebo p¯ed branami smrti, je vûdycky u NÏho.ì (F. ROSENZWEIG, Der Mensch und sein Werk. Gesammelte Schriften, Haag 1976ñ79, Dordrecht-Boston-Lancaster 1983ñ84, svazek II., s. 191.)
( 24 )
ÑTv·¯ druhÈho jako by mi velela, jako by ke mnÏ hovo¯il nÏkdo svrchovan˝! A z·roveÚ je obnaûen·; je to chud·k, pro kterÈho mohu vöechno a jemuû jsem vöÌm povinen. A j·, aù uû jsem kdokoli, j· v ,prvnÌ osobÏë, jsem ten, kdo v sobÏ nach·zÌ zdroje, aby na v˝zvu odpovÏdÏl.ì16
U LÈvinase je odpovÏdnost myölena v plnÈ ö̯i ñ za vöechny, s nimiû se setk·m, ñ i v plnÈ hloubce ñ s ruËenÌm celou svou bytostÌ ñ, a koneckonc˘ i nepodmÌnÏnÏ ñ zcela neziötnÏ, bez n·roku na vz·jemnost: ÑJsem za druhÈho odpovÏdn˝, aniû od nÏho oËek·v·m totÈû, i kdyby mÏ to mÏlo st·t ûivot. Reciprocita je jeho vÏc.ì17
Je moûno namÌtat, ûe odpovÏdnost za druhÈho je zneuûiteln·. ée se za nep¯Ìzniv˝ch okolnostÌ m˘ûe st·t sama sobÏ pastÌ: neprobudÌ v druhÈm z·jem o dialog, jen v nÏm utvrdÌ n·vyk vyko¯isùovat druhÈ. RovnÏû lze konstatovat, ûe sice jsou situace, za kter˝ch nenÌ moûno odpovÏdnÏ couvnout ani p¯ed smrtÌ ñ ËlovÏk by si vyËÌtal vlastnÌ zbabÏlost aû do konce n·slednÈho Ñp¯eûÌv·nÌì ñ, ale jsou p¯ece i takovÈ situace, za nichû je z¯ejmÈ, ûe vystavit se ohroûenÌ ûivota znamen· nechat si vzÌt moûnost dalöÌho, pokraËujÌcÌho odpovÏdnÈho p˘sobenÌ. Je takÈ zn·mo, ûe v situaci trvalÈ jednosmÏrnosti odpovÏdnÈho vztahu m˘ûe dojÌt i k Ñsyndromu vyho¯enÌì ñ k vÌce Ëi mÈnÏ p¯echodnÈ neschopnosti chovat se nad·le odpovÏdnÏ, kter· vznik· n·sledkem ne˙nosnÈho vyËerp·nÌ. Poûadavek lÈvinasovskÈ ÑnekoneËnÈ odpovÏdnostiì se tak dost·v· do kolize s koneËn˝mi lidsk˝mi silami. V nejn·roËnÏjöÌch situacÌch vöak ukazujÌ rozhodujÌcÌ ¯eöenÌ ti lidÈ, kte¯Ì se nauËili svÈ omezenÈ sÌly ˙ËinnÏ spojovat s ñ tÈû lÈvinasovskou ñ ÑinspiracÌ NekoneËnemì:
16 E. L…VINAS, Etika a nekoneËno, Praha 1994, s. 179ñ180. (Orig.: Ethique et Infini, Paris 1982.) 17 E. L…VINAS, op. cit., s. 183.
( 25 )
Ñ»lovÏk m˘ûe p¯inÈst sp·su jen tehdy, kdyû opravdu pracuje s Bohem. (Ö) PokouöÌme se p¯inÈst svÏtu svou pracÌ pokoj. Ale nenÌ tato pr·ce BoûÌm darem? (Ö) Nikdy jsem nemÏla pochyby, protoûe jsem byla p¯esvÏdËena, ûe se dÌlo zda¯Ì, kdyû B˘h poûehn·. Lidsky vidÏno, bylo to nemoûnÈ, naprosto vylouËenÈ. (Ö) To je z·zrak vöech tÏchto sest¯iËek na celÈm svÏtÏ. B˘h je pouûÌv· ñ jsou mal˝mi n·stroji v jeho rukou. (Ö) V okamûiku, kdy bychom si ¯ekly: ,To jsem j·, to je moje dÌloë, bude naöe jedn·nÌ egoistickÈ. Kongregace a dÌlo zahynou. (Ö) B˘h v n·s p¯eb˝v·. TÌm se pro n·s st·v· podivuhodnou silou.ì18
LidÈ, kte¯Ì experiment s ÑnekoneËnou odpovÏdnostÌì ñ a se vöemi jejÌmi v·ûn˝mi obtÌûemi ñ d˘slednÏ vyzkouöeli, svÏdËÌ niËÌm menöÌm neû cel˝m sv˝m ûivotem o tom, ûe B˘h, kter˝ tuto odpovÏdnost ukl·d·,19 m˘ûe z·roveÚ s tÌm takÈ s·m vstupovat do lidskÈ situace: m˘ûe b˝t se svou nevyËerpatelnou obÏtavostÌ rovnÏû nÏËÌm jako ÑrukojmÌmì ËlovÏka, kter˝ je na Boha ñ na jeho zdroje a jeho vedenÌ ñ ˙mÏrnÏ radikalitÏ svÈ odpovÏdnosti odk·z·n. OdpovÏdnost, kter· p¯ipravuje dialog ñ kter· moûnosti dialogu nejen p¯ijÌm·, ale takÈ iniciativnÏ vytv·¯Ì nebo rozöi¯uje ñ se pr·vÏ proto obracÌ ne pouze k tÏm, kte¯Ì jsou (uû) schopni dialogickÈ reciprocity. Pro odpovÏdnost vych·zejÌcÌ k druhÈmu i proti p¯ek·ûk·m dialogu nep¯est·v· ani ztroskot·vajÌcÌ dialog ñ zaloûen˝ na jednostrannÈ, asymetrickÈ odpovÏdnosti ñ b˝t potenci·lnÌm, trvale û·doucÌm dialogem. Slovy Ericha Fromma: ÑI nejhoröÌ ËlovÏk z˘st·v· ËlovÏkem.ì20
OdpovÏdnost uskuteËÚovan· s Bohem tedy nejen umoûÚuje realizaci vöelidskÈ vztahovosti v jejÌm plnÈm rozsahu, ale pom·h· takÈ nepodlehnout obav·m a rezignaci za situace element·rnÌho nedostatku vz·jemnÈ komunikace a odpovÏdnosti. Je schopn· jÌt pro dru18 MATKA TEREZA Z KALKATY v knize D. DOIG, Matka Tereza, Praha 1991, s. 86ñ91. 19 ÑMiluj svÈho bliûnÌho jako s·m sebe.ì (Lv 19,18; Mt 5,43. 19,19. 22,39; Mk 12,31; Gal 5,14) 20 E. FROMM, op. cit., s. 420.
( 26 )
hÈho aû Ñna konec svÏtaì, jako v onÈ poh·dce o zakletÈm princi nebo princeznÏ ñ aniû by jeho ÑzakletÌì propadla. Jako B˘h st·le pod·v· ruku a nabÌzÌ cestu. TOLERANCE
T¯etÌ umoûÚujÌcÌ podmÌnka dialogu doplÚuje a vyvaûuje aktivnÌ charakter dvou p¯edchozÌch sv˝m charakterem pasivnÌ zdrûenlivosti. Avöak ñ pr·vÏ proto, ûe smϯuje k dialogu ñ jejÌ pasivita nenÌ neutr·lnÌ: dialogick· tolerance je z·sadnÏ pozitivnÌ, benevolentnÌ, kladnÏ oËek·vajÌcÌ. Je to podmÌnka dialogu, kter· druhÈho nejen vyz˝v·, ale vytv·¯Ì mu i pot¯ebn˝ akceptujÌcÌ prostor. Tolerance proto souvisÌ s ˙ctou a pokorou. Jak ¯Ìk· samo slovo, Ñtoleranceì je sn·öenÌ: sn·öenÌ jinÈho, p¯ekvapivÈho a z·hadnÈho, sn·öenÌ i projevenÈho nep¯·telstvÌ, kterÈ se rozhodneme neopl·cet. ÑKdyû ten, komu jsem s velkou nadÏjÌ p¯in·öel prospÏch, bezd˘vodnÏ mne tÏûce zranÌ, budu se uËit hledÏt na takovÈho ËlovÏka jako na skvÏlÈho duchovnÌho r·dce.ì21
Tolerance nenÌ snadn·. Proto je v plnÈm rozsahu moûn· opÏt jen v radik·lnÌ otev¯enosti mimo sebe a nad sebe. JejÌm element·rnÌm v˝chodiskem je schopnost neËinit s·m ze sebe mϯÌtko. Na rozdÌl od sebejistÈho postoje ÑVöechno je dovolenoì (kter˝ se s·m r·d vyd·v· za Ñtoleranciì) je dialogick· tolerance zaloûena na ochotÏ i k velmi z·kladnÌmu ohleduplnÈmu sebezpochybnÏnÌ: ÑM·m pr·vo b˝t? NezabÌr·m tÌm, ûe jsem, mÌsto na svÏtÏ nÏkomu jinÈmu?ì22
21 LANGRI TANGPA, Osm verö˘ pro v˝cvik mysli, in: DALAJLAMA, op. cit., s. 249. 22 E. L…VINAS, op. cit., s. 190.
( 27 )
Tolerance jako podmÌnka dialogu vöak z·roveÚ nenÌ nesoudnÈ ustupov·nÌ zlu. Smϯovat k dialogu p¯edpokl·d· jasnÏ pojmenovat Ëiny a postoje, kterÈ dialog ohroûujÌ, a postavit se proti nim ñ ovöem s dialogick˝m respektem k lidskÈ d˘stojnosti, s trpÏlivostÌ a se schopnostÌ odpouötÏt. Tolerance tedy doplÚuje podmÌnky dialogu komponentou povzbudivÈho oËek·v·nÌ dobra. RiskantnÌ vydanost a nevyko¯enitelnÏ pozitivnÌ otev¯enost ñ v nÌû ËlovÏk z·sadnÏ nech·v· na druhÈm, aby s·m, zevnit¯ navenek, zmÏnil svÈ sm˝ölenÌ a poËÌn·nÌ ñ je paradoxnÏ nejsilnÏji p˘sobÌcÌ podmÌnkou dialogu.23 NejËistöÌ radost, sympatie, pochopenÌ a l·ska v˘Ëi jinakosti druhÈho vych·zÌ totiû pr·vÏ z tolerance.
23 ÑNejsilnÏjiì samoz¯ejmÏ neznamen· Ñnej˙ËinnÏjiì: srov. kladn˝ efekt pokus˘ o dialog veden˝ch Mah·tmou G·ndhÌm a Martinem Lutherem Kingem v Brity spravovanÈ Indii a ve Spojen˝ch st·tech, a na druhÈ stranÏ efekt obdobn˝ch nen·siln˝ch pokus˘ na ËÌnskÈm N·mÏstÌ nebeskÈho mÌru nebo v sovÏtskÈm Rusku. Eventu·lnÌ ne˙spÏönost dialogickÈho poËÌn·nÌ vöak p¯itom nijak neruöÌ jeho obecnou smysluplnost.
JOLANA POL¡KOV¡ SMYSL DIALOGU Edice ModernÌ myölenÌ Ob·lku a grafickou ˙pravu navrhl VladimÌr Verner Vydalo nakladatelstvÌ Vyöehrad, spol. s r. o., roku 2008 jako svou 836. publikaci Vyd·nÌ prvnÌ. AA 3,14. Stran 80 OdpovÏdn˝ redaktor Martin éemla Vytiskly Tisk·rny HavlÌËk˘v Brod, a. s. DoporuËen· cena 138 KË NakladatelstvÌ Vyöehrad, spol. s r. o., Praha 3, VÌta NejedlÈho 15 e-mail:
[email protected] www.ivysehrad.cz ISBN 978 - 80-7021- 966 - 9
