Láska si tû najde - nov˘ zlom
5.1.2015
prolog
13.58
Stránka 3
Chlapec stál u okna svého pokoje a hleděl na padající sníh. Venku se zvolna začínala tvořit bílá vrstva. Bylo dost chladno. Tentokrát mohla sněhová pokrývka vydržet déle. Měl rád sníh. Na ulicích bylo hned víc světla, dokonce se zdály čistší. Obzvlášť v noci, ve světle pouličních lamp. Z okna měl dobrý výhled. Ve dne se zase rád díval na honosné kočáry projíždějící okolo. Většinou tu postával tehdy, když se mu nedařilo zvečera usnout nebo se v noci z nějakého důvodu probudil. Ten kočár, který právě zastavil před vchodem do měšťanského domu, v němž s matkou Elaine bydleli, tu vídal často. Ale jen v pozdních nočních hodinách. Zrovna jako teď. Nikdy za bílého dne. Z kočáru vystoupil vysoký muž. Zabouchl dvířka a svižně se otočil, aby dal pokyny kočímu. Cípy jeho dlouhého kabátu kolem něj zavlály. Kočár pak odjel a muž si pospíšil do domu. Odemkl si vlastním klíčem. Tak to chodilo, co chlapec pamatoval. Neznámý sem přicházel jako domů. Na první pohled to vypadalo, jako by chlapec vyrůstal v normální londýnské domácnosti. Měli několik sloužících a matka se mu přes den věnovala. Tak to šlo celý čas. Neušil, že když jde spát, matka má v noci jiné spády. Právě dovršil šestý rok. Ale nevzpomínal si, kolik mu asi bylo, když se jí poprvé zeptal, kdo je ten člověk, který k nim s železnou pravidelností chodí. Jen věděl, že je to hodně dávno. Matka se tenkrát zatvářila překvapeně. Nejspíš ji zaskočilo, že syn o tom muži ví. 3
Láska si tû najde - nov˘ zlom
5.1.2015
13.58
Stránka 4
Johanna Lindseyová „Lord Wolseley je náš domácí, to je vše. Chodí k nám, aby se ujistil, že jeho majetek je řádně spravován.“ „Tak často?“ „Vlastně se z nás stali přátelé, dobří přátelé. Není příliš šťastný a chodí se mi vyplakat na rameno.“ Poplácala se. „Však ty víš, o čem mluvím. Sám ses něco naplakal v mé náruči, viď?“ Tehdy, pokud si vzpomínal, se zastyděl. Matka mu připomněla všechny modřiny a šrámy, které utržil. Ale kvůli tomu by jistě neplakal. Ona ho pokaždé pochovala a snažila se ho uchlácholit. Pokusil se představit si, jak asi toho vysokého muže utěšuje. Ale nějak to nešlo. Jednou se od ní dozvěděl, že jeho otec je mrtvý. Prý zemřel, když on byl ještě maličký. Matka se o tom odmítala bavit. „Jsou to pro mě příliš smutné vzpomínky,“ byla její obvyklá odpověď. „Jednou ti povím víc, ale ne teď.“ Čas od času naléhal, ale nebylo mu to nic platné. Jednou se na něj kvůli tomu utrhla, jednou zaslzela. Víckrát se nezeptal. Domácí ve svých nočních návštěvách pokračoval. Chlapec pokaždé zaslechl, jak se dveře matčina pokoje tiše otevírají a stejně tiše zavírají. Někdy vyšel na chodbu. Slyšel její vzdálený smích. Jestli ji ten člověk umí rozesmát, udělat ji šťastnou, proč on nemůže být u toho? Proč se k nim nemůže připojit? Počátkem roku nabrala jeho zvědavost nový směr. „Bude mým otcem?“ zeptal se matky. Pevně ho k sobě přitiskla. „Jak tě to mohlo napadnout, zlatíčko? Lawrence má svou rodinu, manželku a děti. Je jen přítel. Jsem osamělá, jak dobře víš. Je pěkné přátelit se s člověkem, jako je on, mít si s kým popovídat.“ Krátce nato si chlapec usmyslel, že lord Lawrence Wolseley je jeho skutečný otec. Jakmile se mu myšlenka uhnízdila v hlavě, nedokázal se jí zbavit. Matky se však neodvažoval zeptat. Odmítala s ním mluvit o domácím, 4
Láska si tû najde - nov˘ zlom
5.1.2015
13.58
Stránka 5
Láska si tû na jde nechtěla se pouštět do řeči o jeho „zesnulém“ otci. Bolelo ho pomyšlení, že by mu mohla lhát. Říkal si, že se třeba mýlí. Zkrátka potřeboval vědět, jak se věci doopravdy mají. Dnes v noci zase vyšel na chodbu. Dveře matčiny ložnice byly zavřené jako vždycky. Nezaklepal. Zevnitř se ozýval smích. Povídali si tak tiše, že slyšel jen jejich hlasy, ale nevěděl, o čem mluví. Neposlouchal s uchem u klíčové dírky. Posadil se na chodbě, zkřížil nohy a vyčkával. Bylo to dlouhé čekání. Málem mu padla hlava. Konečně se dveře otevřely. Okamžitě vyskočil, div neupadl. Nikdy toho muže neviděl tak zblízka jako teď. Muž byl vyšší, než chlapec předpokládal. Hezký, pěkně oblečený. Byl tmavovlasý jako on. Dlouhý kabát nesl přehozený přes ruku. Měl prsten se vsazeným drahokamem, který se zablýskl. Chlapec v obavách, aby neztratil odvahu, rychle vyhrkl: „Jste můj otec, nebo ne?“ Teprve teď si ho muž všiml. Obrátil se k němu a zamračil se. „Nemáš být dávno v posteli? Koukej jít spát.“ Ostrý tón mužova hlasu ho vylekal tak, že nebyl schopen pohybu. Muž rázným krokem zamířil ke schodům a brzy se ozvalo bouchnutí venkovních vrat. Dveře do matčina pokoje zůstaly pootevřené. Chlapec nakoukl dovnitř, aby se ujistil, že je matka v pořádku. Seděla před toaletkou a obdivovala náhrdelník, který nikdy neviděl. Rychle se vrátil do svého pokoje. Byl zmatený a vystrašený. Bál se, že se matka od toho člověka dozví, jak se vyptával. Položil mu otázku, ale nedostal odpověď. V týdnu si ho matka zavolala do haly. Stál tam muž, kterého nikdy neviděl. Vysoký, ramenatý, se světlými vlasy a modrýma očima. Takové měla chlapcova matka. Ta se zjevně zlobila, jak bylo patrné z jejího výrazu. Ale na koho? Na něj? Nebo na neznámého? Podívala se na něj a řekla: „To je tvůj strýc Donald, můj bratr. Nemluvili jsme spolu celé roky. Donald by byl rád, 5
Láska si tû najde - nov˘ zlom
5.1.2015
13.58
Stránka 6
Johanna Lindseyová kdybys u něj nějaký čas zůstal. Má na venkově farmu, chová koně. Uvidíš, že se ti tam bude líbit.“ Chlapec vykulil oči. Ve snu by ho nenapadlo, že matka má bratra! Pocítil strach. Vrhl se k matce a objal ji kolem pasu. Posílají ho pryč? Vůbec to nechápal. „Ne! Prosím ne!“ rozkřičel se. „Už se nebudu na nic vyptávat! Slibuju!“ Matka ho k sobě přitiskla. „Klid, zlatíčko. Budu za tebou často jezdit. Na venkově budeš mít tolik zábavy! Uvidíš, že po mně ani nevzdechneš.“ „Ne! Chci zůstat s tebou!“ Postrčila ho ke strýci. „Ať už jste pryč, než se rozbrečím!“ křikla na Donalda. Museli ho vyvléct ven. Byl to jeho domov! Jiný neměl. Ječel, násilím se snažil dostat z kočáru, ale strýc mu v tom zabránil. Aspoň otevřel okénko, volal na matku, domáhal se jejího slitování a slzy mu stékaly po tvářích. Viděl ji, jak stojí na prahu a mává mu. Ten pohled se mu vryl do paměti. V jednom měla nicméně pravdu. Hrozně se mu po ní stýskalo, ale jak měsíce ubíhaly, zjišťoval, že se mu život s tetou a strýcem na jejich velké venkovské usedlosti v Lancashiru začíná zamlouvat. Jednak dostal od tety štěňátko, které bylo jen jeho; jednak bylo na velké farmě pořád co objevovat. A taky proto, že se brzy skamarádil se synkem jednoho z čeledínů a stala se z nich nerozlučná dvojice. Bylo tu víc zábavy a povyražení než ve městě. Především si zamiloval koně. Bylo jich tu tolik! Dovolili mu, aby pomáhal ve stáji. Netrvalo dlouho a sám dokázal koně pořádně vyhřebelcovat a nakrmit. Brzy mu svěřili cvičení hříbátek. Matku víckrát nespatřil. V den, kdy mu teta se strýcem přišli říct, že zemřela na zápal plic, vrátila se stará bolest. Ona ho opustila. V tom roce mu bylo osm. Byl ještě malý na to, aby se dokázal vypořádat se smutkem a beznadějí. Natož aby potlačil pláč a slzy, které se nezadržitelně hrnuly z očí. 6
Láska si tû najde - nov˘ zlom
5.1.2015
13.58
Stránka 7
Láska si tû na jde „Chtěla, abych ti dal tohle.“ Podíval se na porcelánovou sošku koníka. Donald mu ji strčil do ruky. Matka ho nemohla mít ráda, když ho poslala pryč. Klidně ho dokázala opustit. Nikdy se na něj nepřijela podívat. Nechtěl od ní vůbec nic! V návalu zoufalství a zuřivosti chtěl koníkem mrštit o zeď. Chtěl, aby se figurka roztříštila na střepy. Zrovna jako matka roztříštila veškeré jeho naděje, že jednou budou zase spolu. Ale Donald mu v tom zabránil. „Nedělej to, chlapče. Přála si, aby sis ji nechal na památku. Říkala, že jednou porozumíš, že pochopíš, jak moc tě milovala.“ Lži! Samé lži! Je mrtvá! Víckrát ji neuvidím! Nikdy mě už neobejme a já neucítím její sevření! Slzy mu nepřestávaly téct. Ten den proplakal. Proplakal i příští dny. Matku nechali převézt domů, do Lancashiru, kde vyrůstala. Tam měla být pohřbena. Na prsou pociťoval nesnesitelnou tíhu, až to bylo k nevydržení. Díval se, jak ji ukládají do země a drtila ho taková bolest, že pod jejím náporem padl na kolena. Teta poklekla vedle něj a držela ho. Později za noci se vykradl ven. Běžel k malému hřbitůvku. V ruce svíral porcelánového koníka. Chtěl jí původně dát sošku do rakve. Ale napadlo ho, že by mu v tom strýc určitě zabránil. Tak koníka pohřbil vedle jejího hrobu. V tu chvíli cítil ještě větší bolest než předtím. Přes slzy téměř neviděl. Proč by si měl nechávat toho hloupého koníka! Nechtěl od ní nic, co by mu připomínalo, že ho vlastní matka odvrhla. Byla to drtivá bolest. Tu noc přísahal. Víckrát nebude plakat… Natož aby někdy někoho miloval.
7
Láska si tû najde - nov˘ zlom
5.1.2015
13.58
Stránka 8
Johanna Lindseyová
1
Lady Amanda Lockeová se prohlížela v zrcadle toaletky a přitom srdceryvně vzdychala. Pohodlný pokoj, který obývala, jí poskytl bratranec Rupert ve svém londýnském domě. Měla pocit, že u venkovního koutku oka zahlédla jemnou vrásku, a rozčilením zalapala po dechu. To snad ne! Podívala se zblízka a uklidnila se. Bylo to jen zdání, světelný klam. Ale nepotrvá dlouho a její obavy se naplní. Právě jí bylo dvacet. Společnost o ní brzy začne trousit, že je stará panna. Možná si to lidé už šuškají. Znovu vzdychla. Komorná Alice dělala, že nic neslyší. Upevnila poslední pramen dívčiných blonďatých vlasů do pěkného účesu a bylo hotovo. Jenže Amandě to bylo málo. Stále častěji propadala melancholii. Alice mnohdy bývala svědkem nálad své paní. Nejen ona. Celá velká Amandina rodina o tom věděla své a příbuzných měli jako máku. Amandu sužovalo vědomí, kam to dopracovala, jaký je stav věci. Došlo to tak daleko, že si v skrytu duše zoufala nad svým osudem. Všeobecně se očekávalo, že její uvedení do společnosti bude korunováno oslnivým úspěchem. Amanda o tom byla přesvědčená a stejně tak její rodina. Nikdo ovšem nepředpokládal, že vše skončí naprostým fiaskem. Proč taky? Byla skutečná krasavice. Přirozená blondýnka s modrýma očima a pěknou tváří s aristokratickými rysy, které se v jejich rodině dědily. Aby toho nebylo málo, byla jedinou dcerou Prestona Locka, desátého vévody z Norfordu. Už jen otcův titul by postačil k tomu, aby si u nich nápadníci podávali dveře. Před dvěma roky byla uvedená do společnosti. Tehdy 8
Láska si tû najde - nov˘ zlom
5.1.2015
13.58
Stránka 9
Láska si tû na jde nikdo nepochyboval, že zastíní všechny debutantky. Jenže zasáhl osud v podobě Ofélie Reidové. Ta byla uvedená do společnosti tentýž rok jako Amanda. Ofélie byla vyhlášená krasavice. S její oslňující krásou se žádná nemohla měřit. Amanda na ni tehdy příšerně žárlila. Teď už se tomu jen smála, ale tenkrát se v ní všechno vařilo. Celou společenskou sezonu jí ta krasavice brnkala na nervy. Nezadaní mladí muži se točili jak kolem Ofélie, tak kolem Amandy, ale ta je právě kvůli Ofélii ignorovala. Vrcholem všeho bylo zjištění, že i Amandin bratr Rafael podlehl půvabům ledové královny a bezhlavě se do ní zamiloval. Ofélie byla podle jejího názoru protivná a namyšlená. Amanda vůbec nechápala, jak může být bratr tak slepý. Protože před ní všichni padají na kolena? Ofélie byla podle ní lhářka, pletichářka, prostě příšerná ženská! To musel vidět každý, kdo měl oči. Ten rok to zkrátka vypadalo, že všichni muži v Londýně musejí být zaslepení. Včetně Amandina bratra! Rafael se do Ofélie zamiloval. Oženil se s ní a tu nepříjemnou, byť krásnou osůbku zkrotil. Jako zázrakem se z ní stala milá, roztomilá žena, kterou měl každý rád. To vše se odehrálo během Amandiny první neúspěšné společenské sezony v Londýně. Loni si vzala k srdci bratrovu radu. Poradil jí, ať nechá věcem volný průběh a jde za hlasem svého srdce. Láska si ji najde. Tak si užívala plesů a večírků, na něž dostávala pozvání, a vše se snažila brát s nadhledem. Možná až příliš. Pár nápadníků, kteří se kolem ní točili, se jí dokonce líbilo. Momentálně se s nimi přátelila. Ale její srdce neuchvátil žádný. Než se nadála, bylo po druhé sezoně a ona stále nezadaná, bez manžela. Začínala zimní společenská sezona, její třetí. Amanda byla z toho notně nervózní. Něco se tento rok musí stát, něco se musí změnit, říkala si. Hledám manžela, ale asi jdu na to špatně, naříkala. Nebyla tak hloupá nebo povrchní, jak si o ní lidé možná mysleli. I když věděla, že někdy budí takový dojem. 9
Láska si tû najde - nov˘ zlom
5.1.2015
13.58
Stránka 10
Johanna Lindseyová „Tak tu zase máme novou sezonu… Asi vás to dost nudí, co?“ podotkla Alice. Mrkly na sebe v zrcadle. Že by to bylo tak prosté? Amanda se zamračila. Celý den nemám co na práci, a když přijde večer a konečně se něco děje, chovám se jako pomatená. Chichotám se a přeháním a v jednom kuse tlachám… Pěkné způsoby! „Ach jo.“ Nesnažila se to popřít. „Doma na venkově mám pořád čím se zaměstnat, ale tady?“ „Teta vám něco navrhla. Proč jste odmítla?“ Amanda zakoulela očima. „Abych pomáhala v kroužku šití, který založila její přítelkyně? Pěkně děkuju. Nevadí mi přiložit ruku k dílu, ale nechce se mi učit mladé dívky, když bych si radši vyrazila na ryby.“ Alice se neudržela a rozesmála se. „Umět pěkně šít se vždycky hodí. Ale pravda je, že byste si měla najít něco, čím byste se zabavila, dokud jste v Londýně. Takhle akorát počítáte hodiny od jednoho večírku k druhému. Přes den se k smrti nudíte, večer se bujaře veselíte… To není nic dobrého pro mladou dívku. Člověk se potřebuje něčím zaměstnat, mít nějakou rovnováhu…“ Amanda potlačila další vzdech. Byla hotová, připravená odejít z domu a vrhnout se do víru zábavy. Co když si zrovna dnes večer najdu manžela? říkala si s nadějí. Všechno je možné. Komornou uchlácholila tím, že si vymyslí něco, čím by se mohla ve volném čase zaobírat. Ale až zítra, až se zase bude neskonale nudit. Dnes večer měla o zábavu postaráno. Přišly jí pozvánky na dva večírky. Naposledy se zatočila před velkým zrcadlem, aby se ujistila, že je vše, jak má být. Její komorná byla v tomto ohledu dokonalá. Novou večerní róbu si Amanda nechala ušít z jemně růžového hedvábí. Jako doplněk si vzala matčiny rubínové náušnice a náhrdelník, které dokonale ladily s barvou šatů. Slušelo jí to. Jako během první sezony. Tehdy si myslela, že bude první mezi svými přítelkyněmi, kdo se zasnoubí. 10
Láska si tû najde - nov˘ zlom
5.1.2015
13.58
Stránka 11
Láska si tû na jde Dopadlo to tak, že skončila bez ženicha. Láska si tě najde, uvidíš, ujišťovala ji Ofélie. Ano, ale kdy? Jak dlouho mám ještě čekat, než ten kouzelný okamžik nastane? Scházela ze schodů, aby zjistila, jestli už nedorazil bratranec Avery. Druhý ze tří synů tety Julie měl byt v Londýně. Amanda mu odpoledne poslala vzkaz s tím, že na večer potřebuje doprovod. Původně počítala s Juliiným nejstarším synem Rupertem St. Johnem a jeho manželkou Rebekou. Ale ti se momentálně zdržovali na Norfordu. Třetí Juliin syn Owen byl ještě mladý. V šestnácti nemohl vystupovat jako její doprovod. Amanda bydlela v sídle St. Johnových. Tak tomu bylo i předchozí sezonu, protože její otec nevlastnil v Londýně dům. Byla zkrátka závislá na doprovodu bratranců nebo jejich matky, i když Julii nepovažovala za zrovna ideální gardedámu. Proto netrpělivě čekala na návrat Rebeky Marshallové. Byly přítelkyně, znaly se od dětství. Rebeka se nedávno přivdala do rodiny St. Johnových. Vzala si Juliina nejstaršího syna Ruperta. Tím bylo jejich přátelství zpečetěno. Rebeku považovala za ideální doprovod. Nesmírně ji potěšilo, že se Rebeka s Rupertem dali dohromady. Měla ji moc ráda. Přítelkyně se uměla zasmát a byla s ní legrace. Jenže Rebeka Amandu vypekla. Jednoduše ji odmítla doprovázet. Amanda však byla tvrdohlavá. Uměla naléhat, když jí o něco šlo. Neuvědomovala si, že někomu může její tvrdohlavost vadit. Nakonec Rebeku umluvila a ta kývla. Ale pak se najednou sebrala a odjela s manželem na venkov. Amandě nezbylo než požádat nejbližší rodinu. Přece jen doufala, že se přítelkyně co nevidět vrátí. Rupert už byl zpátky, zatímco Rebeka se zdržela u matky na venkově. Nebála se, že by se Rupert někam hrnul. Zasvobodna si užil společenských radovánek, plesů a večírků dost a dost. Párkrát ji sice doprovodil, jenže pokaždé to dopadlo stejně. Byl nesmírně pohledný, flirtoval s dámami a přítomní muži 11
Láska si tû najde - nov˘ zlom
5.1.2015
13.58
Stránka 12
Johanna Lindseyová byli žárlivostí bez sebe a odmítali s ní tančit. Z toho důvodu nepřicházel Rupert v úvahu. Jedině jako poslední možnost. Jeho matka Julie byla navlas stejná! Byla vdovou po zesnulém markýzi Rochwoodovi. Po manželově smrti sama vychovala tři syny. Snažila se jim být jak matkou, tak otcem. Časem se z ní stala žena tvrdá jako křemen a stejně tak neústupná. To byl jeden z argumentů, jenž Amanda během hovoru s Rebekou nadnesla ve snaze přítelkyni obměkčit. „Tetička Julie se mnou půjde, jenže celý večer bude zle koukat a ustavičně si na něco stěžovat. Jak myslíš, že to dopadne? Zůstanu sedět v koutě, protože se nenajde tanečník, který by si troufl pro mě přijít.“ Rebeka měla pádnou odpověď. Jestli se Amandini nápadníci zaleknou tety Julie, nejsou pro ni vhodní. Na to Amanda podotkla, že žádná škoda, když teta zastraší ty nejdotěrnější. Byla už téměř v hale. Na posledním schodu však zaváhala. Averymu většinou nevadilo, když byl požádán, aby ji doprovodil do společnosti. Aspoň si nikdy nestěžoval. Příležitostně jí byl k službám, když pobýval ve městě. Ale věděla, že kvůli ní musel zrušit své plány, aby jí byl k dispozici. To ji mrzelo. Pomyslela si, že měla počkat s oblékáním, dokud jí Avery nepotvrdí, že je volný. Co teď? Amanda zpanikařila. Teta Julie se bude vztekat, že se musí narychlo vypravit. Jenže Amanda se už v předchozích dnech hostitelům několikrát omluvila s tím, že nemůže přijít bez Rebeky. Dnešní dva večírky však nemohla ignorovat. Jeden pořádaly její nejbližší přítelkyně, druhý švagrová. Proto se rozhodla, že se zúčastní obou. Ale ne bez doprovodu! Nebyl to Avery, jak se domnívala. Muži, který právě vešel, neunikl její hluboký povzdech. Podívala se, kdo to je, a rázem zapomněla na všechny své chmury. „Otče!“ Vletěla Prestonu Lockovi do rozevřené náruče a ten se s ní zatočil. „Co tu děláš? Ty nikdy nejezdíš do Londýna, jedině za obchodními záležitostmi.“ 12
Láska si tû najde - nov˘ zlom
5.1.2015
13.58
Stránka 13
Láska si tû na jde Otec ji políbil na tvář a postavil ji na zem. „Tohle je něco jako obchod, taková rodinná záležitost. Chci zjistit, co tu vyvádí tvůj bratranec Rupert, zatímco jeho novomanželka sedí v Norfordu. Přece víš, že se ti dva vzali, aniž se obtěžovali mě informovat?“ Amandě zatrnulo. V duchu bratrance politovala. Bratr Rafael udělal totéž. Oženil se s Ofélií Reidovou bez vědomí rodiny a Amandina otce to dost rozladilo. „Už chápu, proč se dneska Rupert najednou vytratil.“ Vědoucně se na otce usmála. Uměla si představit, jak by probíhal hovor mezi rozzlobeným strýcem a nevycválaným synovcem. „Myslíš, že přiveze Rebeku do Londýna?“ „To bych mu radil.“ „Doufám, že brzy. Snad dnes večer?“ „Silně pochybuju.“ Amanda vzdychla. Preston ji vzal za bradu. „Copak je?“ „Těšila jsem se, že mě Rebeka večer doprovodí. Takže musím opět vzít zavděk Averym.“ Preston zachmuřeně uvažoval. „Není Rebeka drobet mladá na takové…“ „Ne, ne!“ Rychle mu skočila do řeči. „Je přece vdaná! A jak víš, to je naprosto přijatelné.“ Preston se na ni pochybovačně mračil a Amandu opět polilo horko. Vévoda byl vysoký, statný a pohledný muž. S bratrem Rafaelem po něm podědili blond vlasy a modré oči. Prestonovy skráně už prokvétaly šedinami, což mu vadilo, ale jinak uměl za všech okolností zachovat ledový klid. Tím většinou své protivníky odzbrojil. Pokud se s někým pustil do sporu, dokázal jeho argumenty přebít svými. Když vyšlo najevo, že se zmýlil, odbyl to smíchem a začali nanovo. Měl však osobitý způsob, jak jednat se svými sourozenci. Pokud šlo o jeho sestry, nebral si servítky. Dobíral si je a utahoval si z nich, až to nebylo hezké. V tom směru se Rafael vyvedl po něm. Jaký 13
Láska si tû najde - nov˘ zlom
5.1.2015
13.58
Stránka 14
Johanna Lindseyová otec, takový syn, pomyslela si Amanda škarohlídsky na adresu svého bratra. „Přece víš, že Rebeka sloužila královně jako dvorní dáma, než se provdala za Ruperta?“ pospíšila si s argumentací, než otec spustil tirádu ohledně věku Rebeky. Ta byla mladší než Amanda. „Pobývala u dvora. Vyzná se v společenských zvyklostech.“ „Kdepak, to se mi nezdá. Teta Julie bude pro tebe vhodnější.“ „Teta nemá ráda večírky. Jistěže půjde, ale víš, jaká je, když se jí něco znelíbí,“ nedala se Amanda. Preston vzdychl. „Věčná škoda, že se Julie nevdala. Kdyby si někoho našla, bylo by s ní lepší pořízení.“ „Víš, že totéž říká ona o tobě?“ kontrovala Amanda. Neušlo jí, že se otec mírně začervenal. Nebo se jí to zdálo? Rodina věděla, proč vedl po smrti své manželky samotářský život. Příliš ji miloval. Chtěl si lásku k ní hýčkat, ne ji nahradit jinou. S Rafaelem došli k názoru, že se bál uzavřít nové manželství, aby se nespálil, když byl v prvním tak šťastný. S tím se dalo těžko polemizovat. Sami nechtěli, aby jejich matku nahradila jiná žena. Ale přáli si, aby otec nežil jako poustevník. Kdyby si našel někoho, kdo by ho udělal šťastným, určitě by se mu to líbilo. Jenže on nikoho nehledal. Doma v Norfordu měl na výběr mnoho nezadaných žen. Ale o žádnou neprojevil zájem a do Londýna jezdíval zřídka, aby se seznámil s nějakou jinou. Proto Amandu jeho nečekaný příchod vyvedl z míry. „Když už jsme u toho, Averyho jsem poslal domů,“ pravil Preston nevzrušeně. „Dnes večer tě doprovodím sám, holčičko. Osobně se chci přesvědčit, jací mladíci jsou k mání a co ti brání v tom, aby ses konečně rozhodla.“ Amanda musela vynaložit hodně úsilí, aby radostí nevypískla, ale nakonec se jí to podařilo.
14
