Jiří Černický
ABS video odposlechy 2006
PANELÁK
Dvě mámy …Prosim tě, tak až budeš moct, tak mi dej vědět. No co já vim kdy ho zas uvidim? Dyť sem ho viděla včera, tak… a dovolat se ho nemůžu. Má tam furt schránku nebo je dočasně mimo provoz! Jó, to sedí – mimo provoz. V tomhle smyslu já nemám šanci cokoli ovlivnit? Já už sem rezignovala. Je děsně důležitej! To je takovej stereotyp a přitom ten Kopecký, dokáže bejt takovej šaramantní elegán? Normálně mi ten šlendrián k němu víš, vůbec nesedí. Von není had? Ale rád si hraje na takovýho tajuplnýho. Ale houby! Jenom je laxní. Je taky možný, že to právě nestíhá? To jó teda? Kašle na to! Je nezodpovědnej a línej, to je všechno. Tajuplnej? Ty mě bavíš? Já už sem se v něm tolikrát zklamala? Takhle, když už se s nim bavíš, tak to je zlatej, uctivej, no znáš ho? Dokáže bejt dokonce roztomilej. Takovej trochu jako Hugo Haas? Přesně. Ale né tak vtipnej. Ale jinak? No, já ti řeknu, né že bych jako ti chtěla něco tajit? Ale víš? Já nevim ani, jestli mluví ve všem pravdu? Tak až si budu jistá? No víš já nevim, jestli tu Věru nakonec v tý kanceláři nechá? Já myslim, že to neustojí. Já myslim, že Věra to neprozradí. Že se jí nic nakonec nic nestane. A že nic ani řikat nemusí? Dyť to stejně, já myslim, všichni věděj? No ale kdo to s nim má každej den v tom kanclu vydržet? Já ti to hlavně řikám proto, že von na tebe dá a že by ses mu mohla zmínit. Ňák mu ohledně Věry promluvit do duše? Hele, já mu něco řeknu, von se akorát tak naštve a… Ale aspoň to zkus? Já nevim? Heleď, víš sama, jak je nevyspytatelnej? No ale je to sprosťák! S prominutim! A kdo jinej mu to může jako říct než ty? Dyť si s nim chodila né? Ale prosim tě chodila? To nebylo žádný chození! Ses zbláznila? Nebylo? Si děláš legraci? Dyť jste spolu byli sami dva v Jugošce na dovolený? Tak co to sakra bylo? Ale to byl jenom takovej omyl. I omyl je vztah né? Ale právě proto mi je to blbý za nim dolejzat a doprošovat se ho! A kvůli Věře? Je mi to strašně trapný. Nevíš vo co jde? Měl by to udělat někdo nestrannej. Víš, ty seš taky taková fiflena podivná! Věra má problémy a ty strkáš hlavu do písku. Já vim, že je to blbý, ale fakt v tomhle ohledu, pro ni nemůžu nic udělat a nechce se mi vo tom ani moc mluvit. Je to pro mě citlivý téma. Heleďse já mu něco řeknu a von se mi vysměje a vobrátí to akorát proti mně. A jak von ti může prosim tě ublížit, když pod nim neděláš? Psychicky! Ví, jak mě psychicky vydeptat. Ani si to neumíš představit. Pána Boha nebréééč? Co brečíš? Ale no jó? Zapomeň co jsem ti řekla. Já se z tebe zbláznim. Prosim tě, ná tady máš papírovej kapesníček. Prosim tě, podrž mi kabelku? Představa, že se s nim bavim o harašeni mě dovádí k zoufalství! Hele, proberem to…promiň… jindy. Já na to fakt teď nemám. Promiň. Ale beruškó? Nikdo tě přece do toho nechce nutit? Sem nevěděla…!
Babička a pes ….Pojď sem Pacinko – pojď.
No tak. Pacinko.
Tebe to asi bolí viď lásko? trápí viď?
nekousala - ani nevylizovala!
Neposloucháš a - zajdem ještě k panu Pavlíkovi.
Sněz aspoň trošičku.
Kde je?
slušet a jaká budeš fešanda!?
Tobě to
Až to sníš vyzkouším ti ten novej svetříček co jsem ti Hafffff.
Haffffff. No vidiš andílku! Tak
jsi přeci jen trochu snědla – pojď sem ty pusinko moje zlatáááá. Ukaž. Počkej.
Dáš
Aspoň trošičku! Nedělej mi starosti.
Bude ti v něm teploučko. Venku už je čina.
pro ten svetříček.
Ukaž?
Páne jo? Ty jseš můj chudáček. Říkala jsem ti aby sis to
nechutná? Mám ti uvařit trochu kuřátka? uštrikovala.
Tak já jdu k tobě.
Máš to pěkně zanícené. Ukaž? Ukaž mi to tak. Nezlob se. Tebe to
Nehýbej se chudáčku.
si konzervičku?
Pacinko pojď.
Počkej chvilku. Já zaběhnu
Už ho mám! Táááák - Poooodíííííííívéééééééj jak ti bude
To jsou barvičky viď?
Hafffff!
Hafffff!!!!
Dej sem packy - šup!
Haffff! Pozor na to bebíčko! Haffff! Ták - tady to zapnem? Ukaž trochu to povolím? Haffff! Haffff! Tady se to dá přes prdelku?
Ještě ocásek?
Cvak -
a je to.
Haffff!
Haffff! Hafff! Uíííííííííí!
jáááá nechtěla. Uíííííííííííí. To jsem ale moula moulovatáááá!
Ježiš Pacinko jááááá,
Uííííííííííí,
uííííííííí, haffff. Ale ale to nic není! Už už to bude. Ukaž – už je to dobrý - pofoukáme to! Uíííííííííí! No tak necukej se Packo. Pacino! Ale dyť to nebude tak hrozný? Ukaž? Ukaž? Hafff! Hafff! Pojď sem – pojď sem. Malinko jsem ti to přiskřípla nó. Hafff! Ukaž? Pofoukám ti to. Malá. No. Hafff! No. No. Já myslím, že se zase tolik nestalo? Nezblázni se. se alespoň necukej!
Dyť to roztrháš! Hafffff.
No tak ti to sundám. Necukej se! Haffff. No tak ŠšššMarjááá. Nebuď vzteklá!
Neškubej se! Kroutíš se jak……. Tak si jdi no! No!
Hafff!
Potvůrko.
Třeba si to sežer! Že na tebe musím bejt takhle
zlá!? Nervózo! Vzteklá jak? Co si řeknou sousedi? Najednou se hejbat můžeš! Hafff! Hafff! s tebou trápení. Kdyby sis to alespoň nechala sundat? Hafff! A mááááám tě!
Ukaž, ukaž ty šmudlo.
Haffff! Hafffff! hafffff!
nezbláznila! Zalez! Koukej mazat! mě utrhuj?
Haffff! Haffff!
Ty potvůrko!
Necháš to?
Crrrrrrrrrrrrrrrrrrr…
Teď abych to celý zašívala! Hafff!
No. Ještě se na
Zůstaň!.
Nežer mi ten kartáč!
Vidíš, že to není špatný?
Crrrrrrrrrrrrrrrrrr…
Počkej. Někdo volá! Crrrrrrrrrrrrrrrr…
Sedni! Cvak. Halooooo? Zdenička?
Haffff!
No aby ses
No. Tááááák.
Ty vopičko?
Hafffff!
Uííííííííííííí.
Zůstaň! Lehni!
to bejt? Crrrrrrrrrrrrrrr…
Hafffff!
Je to
Necháš
Ukaž – ještě tě trochu přejedu.
Nech bejt ten kartáč! Crrrrrrrrrrrrrrrrrrr…
Cvak. Packo! Necháš to? Zdenička? Ahoj Zdeni? Ne nic to
je Pacinka. Dneska ňák zlobí. Ale nic. Haffff! Hafff! Co bys-? Hafff! Do kostela? Co?
Promiň.
Packo! Necháš tu šňůru? Promiň. Hafff! Já. Hafff! Ji přivážu – haffff, ať je od ní na chvilku pokoj. Hafff! neslyšim! Nevadí.
To musíš dělat takovou vostudu? No! Už jsem prosím tě tady. Hafff! Tak co jsi…? Hafffff!
tak zaplať Pánbu.
Jiste. No?
Jistě.
Do kostela? Ráda.
A co Maruška? Už má po operaci? A kdy se vrátí?
Hafff!
Určitě. Hafff.
No
Po svátcích?
Hafffff! Hafffff!
Prosim tě tady je blázinec.
Víš co Zdeni, já ti zavolám odpoledne a domluvíme se.
Ano. Nebo až
po večeři, Hafff.
Pa.
No tak.
Ano.
A buď hodná. Nezlob. Haffff. Ať tě
Hafff.Hafff! Ty potvůrko jedna! Ty potvůrko jedna! Hafff! Ty mě
nenecháš domluvit? Téééééda! Podívej se ten kartáč! Hafff! Dyť je celej rozcupovanej! Hafff! Já tě asi taky celou rozcupuji! Kdyby tě nebolela ta packa tak….. Hafff! Takovej milej pejsek a tak zlobí !…..
A už dost. Už mě to opravdu nebaví!
Babka a dědek ….Nó – teda, já bych ti taky někdy přála, abys zkusil to, co já?
A proč bys mi to přála, prosim tě?
No né, že bych ti to přála. Ale kdybys věděl opravdu, jak já trpim?
Ty seš chudááák.
Nejsem
chudák, ale fakt už toho mám někdy plný zuby! Bolí mě celý tělo, nespím a jak mě bere to revma, víš? Tuhle mi z toho úplně vystříkly slzy! Ach jo?
Co je vlastně k večeři? Jituško!
Máme telenoviny?
Ty mě neposloucháš, viď? Tebe to vůbec nezajímá, co já ti řikám? Jako kdybych hučela do dubu. Mě to tak rozčiluje?
Tak máme ty noviny?
Koukáš na ně!
To víš?
stejně nikdy nepochopíš.
Co nic nepochopim?
mě nezajímá?
Vono se tomu taky dá říct lenost víš?
No níííc!
có jakó, když se na chvíli natáhnu? To teda nevim. Co jako? jako nechápu.
No ty seš pořád v pohodě a nic tě nezajímá!
To chceš říct, že jsem línej nebo
Ale já chci, abys to chápal. S Maruškou přece nežiju, né? Jo, Ludvíku! Víš, že
tom nezmíníl a ty mi nic neřekneš?
Podívej.
Co
Tak si vo tom di prosim tě promluvit k Marušce nó, když si myslíš, že já to Proboha - jak ho může mít doma, když minulej tejden umřel?
No tu urnu přece!? Dyť víš, že chtěl bejt zpopelněném, né? No, to je teda terno.
že tě slyším!
Ale že to
Ale né, to né. Dyť si odpočiň prosim tě. Ale ty nevíš, co chci říct?
Maruška už má Honzu doma? Víš to?
lístečkama.
Co? Ale nic. Co nic?
No? A vybrala nakonec nerezovou s takovejma krásnejma Prosim tě? Kdy se vrátí mladej? Dals mu – slyšíš mě?
Dals mu včera ty peníze?
Děti máme hodný, viď.
Nevim. Jak to mám vědět? Mně se vo To víš,
Ludvíčku. O tom jsem si taky chtěla s tebou popovídat.
Posloucháš mě, viď?
No – tak prosim tě, co se týče těch peněz.
Víš, Ludvíčku, já si myslím, že je rozmazluješ? Kdybys jim takhle dal pár korun, víš? Mlčela bych. Ale ostatní studenti choděj prosim tě aspoň na ňáký ty brigády, víš? Ty jim dáváš peníze a oni si za ně kupujou to značkový oblečení. Neřeknu, kdyby si to koupili za peníze z té své brigády. To bych ani nemukla. Ale takhle? Kdy mi jsme byli prosim tě na dovolený u moře? Nebo vůbec někde na dovolený? Řekni, kdy? Kdyby si to dali na chleba, nebo na jídlo? Nebo na něco takovýho, né? Já bych je takhle nerozmazlovala, víš? Jakej ty máš na to názor, prosim tě? to názor?
Na to názor?
Já mám na to názor.
Ale jakej já mám prosim tě na
Hele sou to moje peníze, tak jim je dám, nó a có, ať
si za ně koupěj, jako co chtěj, né? Třeba já nevim co.
No já nevim. Taková zhýralost. Nejsme snad
milionáři? Já jsem si prosím tě za celej život nedopřála nic takovýho, nic.
Copak sportuješ nebo
todlecto? Jsem tě za celej život neviděl, že bys běhala, nebo hrála fotbal nebo co, nebo se prostě jakkoli hejbala? Nebo… jó, prostě jako. Až uvidim, že běháš, tak ti koupim třeba tý – tretry, he he he. Já to takhle nemyslela. Nevim, proč si ze mě děláš srandu víš?
A mám brečet nebo có?
Já
myslela, že je to drahý. Podívej v čem chodím? Podívej - tydle škrpály mám už sedmou sezónu a oni maj každej rok nový boty!
Ale nemaj prosim tě každej rok nový boty – přeháníš. Nepřeháněj!
Nedělej, že nevíš vo co jde, jó? A nedělej prosim tě ze mě blbečka.
Já z tebe žádnýho blbečka
nedělám jako? Reaguju prostě jenom na to, co řikáš? Chceš nový boty, tak ti koupm jako nový boty, nó.
Ale mě nejde vo ty blbý boty. Mě jde prostě vo princip?
sakra, nebo co?
Kulicha?
Tak chceš kabát? Nebo co chceš,
To je zbytečný. To je jako když hrách na zeď házim! Ách jo. To je jasný!
Ty koukáš na tu blbou škatuli a vůbec mě neposloucháš, co já jako řikám? To můžu hučet do vrat? Počkej – za chvíli hele skáče. Jandááá. Počkej! Nezapomeň, na co ses mě jako ptala, jó!
Já sem se
tě přece na nic neptala. Se mi zdá? Tak sme se o něčem bavili, né? Pojď si hele sednout ke mě, je to napínavý, hele!
Mě to nezajímá – blbej sport. Bavim se s tebou o vážnejch věcech a ty čumíš na
skoky na lyžích?
To je světovej pohár, proboha! Úvod sezóny, né! A co?
kdyby bylo zemětřesení nebo co?
Tak by nešla televize.
To je zbytečný.
Co co?
A nic.
Co
Áááááááá – zase nic?!
Ani devadesát metrů. A to se před sezónou vytahoval, že má nejlepší lyže, kombinézu a bůhvíco ještě a že má natrénováno a ble ble ble? Vypínám to.
Zaplať pánbuh.
Babka a tetka ….Ale, měla by se tý rodině víc věnovat? Teď, když má toho manžela, tak v týhle souvislosti, máš přece už jiný povinnosti? Přece to neznamená, že nemůžeš jít mezi lidi, ale takhle flirtovat? Nebudu takhle blbnout!
Jasně!
No, je jasný, že dva východy jsou víc než jeden, to je jako bez diskuse, jó?
To je ale vo něčem jinym, no? Nó, to se neměla vdávat. Podivej, já jsem Frantu neměla doma porád, a co? Nikdy jsem mu nebyla nevěrná! Prosim tě! A jak ty jseš už dlouho sama? Přes deset let? A prosim tě, co se mu vůbec stalo? Měl ňákej úraz, nebo co? Jsme se vo tom nikdy nebavily. Já jsem se tě ani nechtěla tenkrát ptát. Bylo to takový citlivý. Bylo mi to blbý, no. Zemřel na votravu kyanidem. Proč proboha kyanidem, to jsem netušila? No von pracoval ve fabrice v galvanizovně a prostě, furt to tam dejchal. To nechápu? To neměli ňáký masky nebo respirátory? No, vono se to za komunistů tak nebralo. Vono i dost jeho kolegů, takhle vlastně pomřelo. To byla doba, co? Nó? Nevim, že by byl ňákej ještě naživu? A to se tenkrát dost sportovalo! Jsme s Frantou jezdili pořád na lyže a na kole jsme jezdili. Mě to do dneška chybí. Já ti nedokážu bejt v nečinnosti. A prostě, nemůžu se nehejbat. Třeba jenom sedět. Já ten pohyb nutně potřebuju! Já vim! Já vim, nó, to je jedině dobře. Třeba i s dětma, víš? Se hejbat, rozumíš? Když se hejbeš, tak si připadáš, že jseš alespoň částečně v tom životě někomu užitečná a máš takovej dobrej pocit, že někdo to prostě vocení, že to nebalíš, a tak. Rozumíš, že v tom svým starym těle, nejseš tak uplně spoutaná. Ty ještě nejsi! No ale protože se prostě hejbám? Hi hi hi. Dobrý je stavit si hrob. To se nadřeš a rozhejbeš, jedna báseň! Pyramidu!
Borec …Ty vole, máma měla včera zase pokus mě vychovávat, jako. Máma jako jó: „Jsi mu včera volal něcó? Jsi byl prej někde chlastat? “ Povidám: „Nééé, jsme byli na diskotéce.“ A vona: „Co máš co dělat na diskotéce, když propadáš?“
Ty vole! Jsem asi takovej ten typ do divadla, né?
přes magistrálu, né? A podél toho vole toho mostu v centru, Karlova, né?
Jak jezdíme
A vona říká: „Ještě jednou
zjistim, že chodíš do tý Karlovky, vole!“ Jó, v úterý zase do Karlovek. Tam, ty vole, zase utratim nechutnou částku, dvě stě padesát korun za vstup. Dva a půl? To přidej! Dva sedm, hošánku!
Ty
vole, kdyby matka viděla, jak za její prachy chlastám už tři měsíce, ty vole! Jestli to bude takhle vypadat až do maturity?
Ty vole, tak neprojdu. Já to nechci vidět! Nebo včera, ty vole. Standa né,
měl šálu, vole, Sparta, víš co. Á, toho kulicha, ty vole, s bambulkou. Ten se taky učí? Chi chi chi, ty vole! Vypadal, ty vole, jak! Knížku na hlavě. Nám promlouvaj do duše.
Byli jste čtyři roky žáci této
školy, víš co? A už to začíná! Tu lady, ty vole, tu plynovku? Ty nerváky, ty vole! Jak buzerovala kvůli každýmu prdu? Včera: „Vy zmrdi, kdo to byl?“ Ty vole, na maturu musim mít zbrojní pas, abych prosel, hi hi hi. A bylo by po matuře. Ty vole, tam jsou porotci, to je banda, ty vole? Jak ze Superstár, hi hi hi? Špatný, ty vole, špatný! To je parodie? Ty vole, Šelba, jí moudra lezou prdelí, ha ha ha? Vona i kouří, ty vole, prdelí, ha ha ha, to je na ní vidět když se nese po chodbě, ha ha ha! Hele, včéra, hele, Houska, jó? S tou skleničkou. Prej v béčku se mi to povedlo. Dělal to u vás taky? Prej, naleješ do skleničky vodu, papír, pak tam musíš mít, volé, gázu, nó a vodraženou vodu, ty vole, vodraženou vodu? To je taky termín jak hadr! Nó, a musíš to tam přilepit, protože samo ti to tam neudrží! To tam musíš, vole, voblepit vteřinovým lepidlem, dát tam gázu, naplnit to vodou, vopálit ty vokraje, pak to vylejt, a pak to udělat. Ty vole, tady trpíš samomluvou už nejmíň deset minut. A có? Vo čem vy se bavíte? Šeptáte? Tady si povídám s Míšou, nó? Nó, že došly cigára. Kde se tady daj nejblíž koupit cigára? V trafice. Nekecej? Ty seš chýtréj! Ti to pálí! Nechceš nám tam skočit? Si tam jdi sama. Jsem líná. Hele, co mám? Jééé! Chtěla bys, viď? Tůdle nůdle! Si je sežer! Tak na. Nech si je, ty chytrej! Ty vole, a ještě je musim koupit domu, vole. Jsem je všechny vyhulila fotrovi. Tak kuř, na! Tak kuř, haha. Kouříme, hi hi! Na, tady máš ty hřebíčky do rakve, abyste z tý rakve nevypadli. Nó, to řikal Jarda, né? Dík. Tak si už zapal, ty vole! To tady volizuješ celou dobu, ty vole! No a có?
Brácha se ségrou Takhle se mu ten sádrokarton a všecko prohnul. Vypadaný velký kusy sádrokartonu. Takhle to vypadalo na tý střeše. Na tý střeše jsou hnusný velký kusy plechu, lepenky a rozvalenej komín, nó. Nemůže tam pracovat, protože se bojej, že ten barák spadne vedle nebo něco, tak to má takový zavřený. Tak von nám to ani nenapsal, vidiš? Jenom zavolal: „A teď mám vybouchnutou dílnu, tak, no, a přežili jsme horší věci, třeba vloni, když mi o víkendu došly lahváče – to bylo horší, nó.“ řikal., „a taky jsme to přežili.“ Ha ha ha ! A co ti řikala babička? No vona vyprávěla vo lanovce, sem se jí ptal, jestli tam byla na Petříně se podívát? Víš – jak pracovala? Vona tam fakt vod tý doby nebyla. To je let, co? Tak sem si řek, že ji tam zavezu. Něco vyprávěla vo ňáký, že se seznámila s ňákou pani v kostele nebo có? Tak to je dobrý, po tom, co zemřela pani Žáčková. A víš vo naší Dášence? Teď nevim, co? No, radostnou zprávu? Mimi? No! Ale je to taková ta zpráva, co je jako tajná. Proto mi to řikáš taky? To vůbec nechápu tydle zprávy. Já ti to řikám proto, že je teprve ve druhym měsíci – poslouchej a je jí třicet pět, to je vždycky riziko, aby to všecko dobře, víš. dopadlo? Tak jako, že to nevíš, ale můžeš na ni myslet v dobrym, aby to dobře dopadlo. Stejně to nechápu. Tak buď je to tajný a neřikám to? To jste celý vy. Ty máma a Maruška.
Brebta Tys to takhle sám zvládnul? No ty jsi šikovnej! Ti za to k večeru půjčim ve videopůjčovně ňákou pohádku.
Třeba Potra – jóóó?
Ale nedloubej se v nose, nebo nic nebude a zastrč si košili. Není ti
zima na ruce? Poděkoval jsi už vůbec babičce za ten dárek? Vyzvedávala tě dneska ze školky? muzeům?
Jak si na to přišel?
pani učitelka?
Třeba a podívat se na ňáký ty sochy starodávný?
Nó. Někdy příště by sme se mohli tam podívat?
sloni, veliký!
Jóóó!
A líbilo se ti tam?
A sou ještě věčí!
spinkaj, jako dědeček. V nebíčku?
Kdy si s ní mluvil?
A maminko? Pudeme se podívat do něčeho, do ňákýho
nezapomeneme – jó? A taky na ty mamutí? v muzeu?
Jóóó!
To vám řikala
Příští týden. Až na to, maminko,
Říká se mamuti, mamut. Vy jste byli se školkou
A mamííí, mamuti maj ty véééliký zoubky a sou to chlupatý
Já vim, já je znám. Oni už nežijou. V nebíčku.
A mamííí? Proč nežijou?
No
A mamííí? Kdy už budou týýý - Vánoce? Koupíme to
zelený a blikací a pak to tam dáme v našim domečkem - domečků? A pak to tam bude krásně svítit. A necháme ty blikací zapnutý i v noci? Až budu spinkat? To víš že jo. A na tom stromečku? Tam ne. Dyť nespinkáš u stromečku. Stromeček chodí spinkat. A proč chodí spinkat? Protože si taky musí odpočinout, bolej ho žárovčičky. A maminko? Koupíme si ještě věneček, někdy teď - blikací? Dyť už ho máme z minulýho roku. Máme? Jééé! Jé a proč ho už nedáme na okno? Dyť je ještě brzo. Nó? Mamííí! Mami všichni připravujou ozdůbky s žárovička a my nééé – jó? Už jsi viděl, že by prosím tě svítilo, už nějaký vokýnko? Si vymejšlíš… Tak budeme první, jó? Je ještě brzo, Marcelku. Maminko... Ach jóóó! Prosííím, prosííím! Jenom jeden věneček na oknó? Už žádný tam potom nebudu chtít ozdůbky, ty budou ozdůbky blikací až na Vánoce? Prosím, prosím na jedno vokýnkó? Ne ne ne. Ještě je opravdu brzo. To se nedělá. Prosííím na jednó! Marcelku! Kde je tatínek, sem ho neviděla dlouho. Tatíííí! Tatííí! Sem na záchodě! Si tam čteš zas noviny, viď ? Hele, jednak to tam blokuješ a až se vystřevníš, tak bys měl skočit konečně do toho krámu! Jinak nebude večeře!
Cikáni ….Už nedostane ani korunu.
A dyť mu nedali skoro žádný peníze!
mi dá pět set korun za to? Ten gója?
Jak sem ti řek! Jak řikala! Kdo
Nó, ten gója, co to pro něj dělal?
Né, dyť měl dostat pět set
padesát korun, a hovno! Ani korunu ten hajzl nedal! Ty, já bych je zabil!
Furt nemá prachy a je
zadluženej! Já bych mu dal zálohu na to auto, ale nedám mu ani korunu. Prosim tě, Michal ani Jarmila mu taky nic nedaj! Já na něj kašlu!
Hele, když mu tu zálohu jako dám, tak von to prochlastá, a potom
co? Vono se náhodou něco stane s autem, a jak von mi to dá? přijít v pátek. jídlo.
Já ti řikám! Ten zas bude brečet! Na, podrž to! Já ti dám ňáký peníze na zejtra, na
Ráz, dva, tři, čtyři, ták. Stačí to?
koupila, né?
Tak já nevim, co jako? Mám k němu
No, já nevim?
tolik berete ty půjčky?
To bude stačit, né?
No, já nevim, co chceš, abych za to
Ale, prosim tě. Známe se! Radši nic neřikej, bla bla bla.
Jaký půjčky?
Ale my jsme nevěděli, co bude?
A na co vy
Jsi to vem! Dyť to budeš
muset stejně všechno vrátit! I ty prachy za zařízení a tak! To ti je nevydělá. To utratíš za jídlo, za dopravu, a co? Jsi to vem!
Ale dyť budem dělat rekonstrukci tý garsonky!
Ale proboha, dyť je to
malý, boha jeho! Jedna, jedna. To ti někdo udělá skoro zadarmo. No, já už to vidim! Štuk, štuk stojí hovno, elektriku ti udělá tvůj, to udělá von, nó, a vodu, tady tó, když tam nebude koupelna, to se vyzdí, a hotovo.
Ale prosim tě, víš, jak to ve skutečnosti je? Sliby, sliby! Hele, to jsou řečičky.
že ne, to se dá!
Kdo ti prosim tě dneska pomůže?
kuchyň, až budeš chtít, tak to já ti koupim. bych je v šupliku asi vyhrábla.
Nó, nó, nó!
Ale to není pravda! Próč?
Ale to víš,
Hele, nábytek a
Máš ty kupóny, ty stravenky?
Jó, jó, někde
Dědové … ale my jsme hospodská rodina! Maminka dělala výčepní a táta vrchního. Jsem vod malinka uklízel v lokále. Jsem vždycky, jako dítě, vysmejčil celej lokál, chodby, rozumíš? A máma mi za to dala vždycky něco dobrýho. Jsi na to pamatuju jako dneska! Jsem se pak zašil někam do kouta, a tam jsem si to po tajnu sněd! Nebo pod peřinou!
A s tim Rosťou, jó?
A dyť víš, jakej je to nesmysl, že si
myslí, že něco je? Tak jako si to může myslet jenom úplnej hlupák.
Ale dyť není nic, kdyby nedělal
u tý pumpy, jó, tak co by moh dělat, prosim tě? No, a vidíš, jak je prosim tě drzej a namyšlenej, a na co? Jako by byl bůh ví co! Jako zámečník je proboha naprosto levej. Jako strojní zámečník je fakt neschopnej, tak skončil tam, nó? U Shellky. To teda je, von se to vyučil, ale neumí ani ň. Jaký von měl učňovský zkoušky, prosim tě? Ale von v tom vždycky přece uměl chodit i za mlada! Já si to proboha moc dobře pamatuju. Jéje! Ale mě by to bylo putna, kdyby jako nebyl takovej nadutej, sim tě! Poslouchej, že jo, jak von mluví? Ale prosim tě, jsou lidi, který jsou vopravdu něco a chovaj se vopravdu, že bys to do nich neřek! Třeba, heleď se, můj zeťák má docentůru, a je to, jó, normální člověk. Skromnej, víš? Hele, a von je teda docent, jó? Kolik mu je? Docenti bejvaj ňák vod čtyřiceti, né? Prosim tě, docent může bejt klidně sedumdesátiletej, to vůbec nevadí! Ale já myslim, jako že už můžou bejt vlastně takhle mladý a že je to tak limitovaný dolu? To asi jo. To určitě. Hele, a ten Adámek vod Vlasty je na katedře matematiky, né? To je Csc. a pak byl profesor, von přeskočil toho docenta úplně? To je zajímavý, jak je tohle možný? Nemůže přeskočit! Ale dyť jeden den byl docent a druhej profesor? Si to pamatuju! Ještě ke všemu, měl tu doktorandskou práci! Ale prosim tě, to má už dávno, to už má dvacet let, prosim tě! Ale von byl Csc.? Ale prosim tě, to s tim taky nesouvisí! Jak to? Když děláš doktorskou práci, tak to je náročnější, než ta kandidátská? Ale kandidátskou už má taky dávno! No to jó, ale nemoh by bejt Miloš doktor věd a docent najednou? Nebo by musel vymyslet ňáký… já nevim? Hele, posloupnost po kandidatuře, to je docent, ale to je více méně zrušený. Zůstává kandidatura. Místo kandidát je to doktorand, no. No ano? Teď je to správně.
Dítě A nechceš si ji na chvíli pochovat? Nó, můžeš jí klidně vodříhat. Kolikrát sis už chovala holku? No u ségry, né? Naďu nó, to už je ale pěkný mimino, ty va, hraje basket. Nó, už je trošku veliká? A teďkonc švagrový jedný, se narodila holčička. Ňák se kroutí. Hele, já myslim, že bude chtít přebalit, je celá pokaděná. Jé, a už jsi volala babičce? Jé, ještě žes mi to připomněl. Já na to úplně zapomněla. Prosim tě připomeň mi to, až odejde Katka. Dobře – no, znáš mě. Ale no jó. A jak na tom vlastně je? De vo tu z Pardubic? Jó, ňáký starosti, je v nemocnici s těma nohama. Nemůže furt do těch schodů, tak už ji snad konečně vezmou na operaci. A to víš. Takhle starej člověk. Maj jí dávat narkózu a to je nebezpečný. Proč? No, aby jí neselhalo srdce. Dyť jí je přes osmdesát. To není legrace. Ukaž, ať jí nezavadíš o náušničky. Tááák, polož ji na stůl. Ty seš takový miminko chudínek, víííď. Jak ji ty naušničky trápěj chuděrku? Nó? A ahój? Mažu jí to lihem, víš? A jak vona vždycky u toho řve. Vraždění neviňátek. Co povídáš? Řekneš to mamince? Takže my to máme, buď prdíky, nebo zoubky. Hele – šavle! A voni se jí začnou za chvíli prořezávat zoubky? Víííď? Co ty píšťalko malá? Ták, jdeme do vodičký? A zakopeme si? Cáky cáky? Hele ta valí kukadla? Vona se vždycky v tý vaničce tak zklidní. No tak! Kopy Kopy Kopy!
Drby …..Nó. Sem s ní pracovala. Vona je taková jednoduchá. Ještě v Chabrech. No, to bylo hrozný. Vona třeba, chápeš, si hraje na bůhvicó, nebo có? A tó třeba, když jsme měli noční, tak měla dávat do krabic takový ty cukrový věnečky, polomáčený, víš, jak vypadaj jako polystyrénový? Já je teda nesnáším, ale vona jednak vokusovala z nich tu čokoládu a neuměla je do těch krabic ani narvat. Ty krabice byly porád vypouklý! Nebyla schopná to tam pořádně srovnat, a když byly moc vypouklý, tak to splácla, až to křuplo, chápeš, a ty věnečky byly do jednoho nadranc. Víš, jak jsou křehký? A ani nechci vidět, když si zákazník tu krabici, jako otevřel, jó. Tak na tý čokoládě byly vidět normálně její prsty – prase. Chápeš, co ze sebe dělá a todleto? Ještě tam ve fabrice nakonec, když vodcházela, nechala takovej drahej svetr, ho nosim dodneška. Teď se nechala vobarvit na blond, co má toho… No, je úplně trapná. Tuhle si zase koupila novou kabelku a… Ne, že bych jí záviděla já přece. Vona má každej tejden jinou kabelku. Ale většinou v ní má chlívek – votevřený rtěnky, papírky, vložky, zbytky jídla a kabelka vod Replay. Nemožná! Jé, já nemůžu sehnat kozačky. Ty, nevíš vo ňákym krámu? Hele, já s tim mám taky brutální problémy. Mně nic nevyhovuje. Si připadám, jak ukrajinská štětka. By musely bejt jedině z Nasa? Čoveče, mám z těch chlebíčků ňákou škytavku. Neměla bys něco k pití? Colu? To je moc sladký, stačí voda. Mám jenom z vodovodu. To neva. Mě ti ňák začíná škrábat v krku. Doufám, že nebudu na svátky marod. Mně ti furt něco je a já ti nevim. Jestli mám něco s imunitou nebo có? Furt žeru ňáký prášky. A je to k ničemu. To je snad ňáký civilizační? Tudle sem ráno vstávala, chápeš. Hlavu jako střep. No, já myslela, že omdlim, sem si zase zalezla do postele a nešla sem vůbec do práce. Jak lemra. V noci ti nemůžu spát, přes den se mi zase chce furt spát…Ležim, čumim, jó, do blba, do tmy a přemejšlim vo hovadinách… A teď si představ, normálně jó, že takhle vyřízená musim sedět celej den u počítače?
Dva chlapi ….No z Chomutova.
A co si dělal?
byla díra jak v Arizóně. je?
Na šachtě, na R-káčku.
V těch povrchovejch dolech jó?
Tys tam dělal na ňákym bagru nebo co?
No - na tom R-káčku?
Takový obrovský rypadlo, velký jak barák, jak deseti-patrovej barák.
Údržbáře. Dělal jsem údržbu ve strojovně.
Tak musíš rozumět strojům?
mám promazat a co čistit a furt jsem jen promazával a čistil.
To
A co to
A co si v tý bestii dělal? Ani né. Jenom mi řekli co
A co jsi třeba promazával a čistil?
No
třeba takový tlustý, lesklý písty, na kterejch to rypadlo stálo a chodilo. Vždycky jsem vylez nahoru, nalil do nich volej a dole, když to těma pístama prolezlo, tak jsem to černý bláto rukama házel do kýble. Proč rukama? Dyť jsi musel bejt špinavej jak prase?
Protože ničim jinym, třeba lopatkou, se tam
nedalo dostat. To víš, že jsem byl za chvíli jako prase. No hele byl jsem mastnej až po pás a ruce jsem měl upatlaný, až tady po lokty. Pracky sem měl tenkrát černý furt. To se nedalo umejt ani za tejden. A to ses moh drhnout Solvinou, kartáčem? Furt černý nehty.
Ale byla to docela pohodička.
Hotový jsem to měl za chvilku a pak tradá, jsem se natáh na pucvol…
Na co?
Na pucvol. Ty nevíš
co je to pucvol? To je taková hadrová drň na čištění, takový hadrový šmolky nebo co? Asi se to vyrábí z ňákýho vodpadu po něčem?
Největší prdel byla, když jsem třeba ve dvaceti metrech lez po
žebříku a promazával deset cenťáků tlustý lana vazelínou a třeba v dešti a ve větru. Teď si představ, že se ti chce chcát a seš dvacet metrů nad zemí na žebříku. To se prostě nedá stihnout. Tak jsem kolikrát musel dělat potřebu z tý vejšky. Ty vole a jednou takhle chčiju z těch dvaceti, pětadvaceti metrů, vítr unáší ty chcanky a najednou se pode mnou objeví Niva s našim brigadýrem a to už nezastavíš? Prostě nezastavíš vlastní chcanky který jsou vod tebe dvacet metrů – a pokropil jsem je. A co se stalo?
Vylili mě blbci?! Jako bych to udělal schválně?
vlastně jenom vrcholek ledovce.
A co si ještě udělal ty bláho?
Za takovou hovadinu?
No to byl
Ale níííc, to je na dlouho. Takovejch
věcí bylo.
Taky jsem jednou nechtěně nakop šéfovi čokla, když mě chtěl v noci zezadu hryznout do
lejtka….
Ale prachy asi za to tenkrát byly né?
Jó - to šlo. Měli jsme tak deset tisíc hrubýho. To
tenkrát bylo docela dost peněz. Sem si za to postavil v Bohosudově vilu. Byla to dřina, zvlášť ty noční, ale taky romantika. Chodili jsme na oprám na ryby v pracovní době, taky jsme chytali racky a pekli si je v remosce.
Proč jste proboha žrali racky?
Protože jsme dostávali jenom takový svačiny. A hlavně
byly porát stejný. Buď konzervu Chalgulu a nebo Svíčkový a přece nebudu žrát svíčkovou jak ženská? Tak sme si do toho Chalgulu vobčas hodili i racka nebo i krysu.
Kecáááš?
No nekecááám.
A
můžeš mi říct, jak jste toho racka asi chytili có? Jak chceš chytit racka ty vole? Kecáš. To ti nevěřim. Víš jak je rychléj? Dyť je docela kumšt chytit slepici a ta nelítá?
Ty vole, to je jednoduchý. Prostě
rozsypeš někde po zemi drobky chleba a do jednoho narafičíš háček na ryby. No a na tom háčku je vlasec jó? Normální rybářskej vlasec. Na druhym konci vlasce přivážeš nafouknutej igelitovej pytík. No a prostě racek přiletí jó, začne jako takhle zobat a když máš štěstí tak spolkne i ten háček. Pak vodletí, ale ve vzduchu se zamotá do toho vlasce víš. Jak se za nim točí, tak se do něj zamotá a spadne. Hele a maso z racka není špatný? Je fakt moc dobrý. Je jako třeba holouběčí. Víš kolik já už těch racků sežral? Desítky.
A kde se tam vůbec ty racci vzali? Dyť já si představuju, že taková šachta je jenom
díra a poušť?
Dyť je tam plno těch oprámů, zatopenejch děr a šachet. Víš jaká je tam v létě
koupačka? Voda je teploučká, protože je černá vod uhlí. Jak do ní praží to slunce, je jako na Sahaře. A seš tam sám, nikdo vo tobě neví – pohádka. Je tam plno takovejch malejch žabiček. Když deš podél břehu, tak před tebou skáčou. Šachťáci si do těch oprámů právě nasazujou i ryby. Někdy je to ale i nebezpečný. Pár lidí se tam i utopilo. Pode dnem bejvaj někdy takový dutý sloje, jako takový bubliny ve skále, a když se k nim dostane voda, tak se začnou zaplavovat a udělá se vír, ten tě může
kamaráde klidně stáhnout pod vodu. Proto je tam vlastně koupání zakázaný. Šachťáci se tam ale stejně koupou, protože když je v létě pařák a mašina se roztopí tak, že se to v ní nedá vydržet, tak se choděj aspoň svlažit do vody. Voni věděj kde je to bezpečný.
DVD holka … A voni se tam potkali, a vona prej: „Nó, víš co, von totiž Vojta minulej tejden, když jsme šli, někoho strašně zmlátil, tak má doživotní zákaz tam chodit.“ A já na to: „No, to je super!“ Vona hlavně, že si dávali rezervačku, víš co, měli to prostě zaplacený a peníze jim nevrátili, že jo! Nó, přišli takhle nejmíň vo pět tisíc. Nó. Víš co? Voni to tam maj udělaný, jako že ten výběr, co tam hrajou, prostě v takovejch těch setech tam hrajou set disko, rock, tak jako a tak… Víš co? Já mám ještě vod nich takový jedno cédéčko, jako takovej mix, Je takový starší jako, jó, ale to není takový dobrý, to nový co udělali posledně, to je hodně dobrý! Jsem si to doma včera ráno pustila, to mám pučený, a babička teda protestovala, a víš co? To může bejt dobrý! Tak mi to vypal, já ti dám cédéčko. Ale je blbý, že to máš udělaný jako ten jeden set, takže to se to nedá, víš co, přehazovat. A takhle je udělaný i to předtim. A já jak jsem to poslouchala, tak jsem si řikala, jak se to změnilo, víš co, že prostě, dřív tam hráli takový ty latinský rytmy, jako Shakiru, hráli toho, že jó, ééé, Juanese a takovýhle prostě, né? A teď tam prostě hrajou takový rockový sračky! Takový ca ca ca a blééé! No to se nedá, to zvracení. A nejlepší byl ten jeden, a víš co? Voni to tam hrajou pořád, viď, ale tak jako je to prostě cejtit, že je to rozdíl, a nalejzaj tam jiný lidi, máničky a takový. A nebo jestli máš jako tó, rádio s MP3? Tak bych ti tam mohla natáhnout, víš co, vobě ty cécéčka. Mě by to nehrálo v autě, víš, a já muziku poslouchám už jenom v autě. A to první je prostě udělaný tak, že prostě tam máš, ééé, ten jeden týpek, víš co? Ten Mirek, ňák víš co, von tam dělá, vobčas tam dělá dýdžeje, ale spíš tam dělá jako tak, že řve do toho mikrofonu a tak, a teď von tam říká: „Jó, prostě hany, bany world 2006!“ Víš co? :“Vítejte všichni!“ A to je úplně hustý, né? A minule jsem tam, ty jo, byla a von: „Doufám, že nechcete Shakiru?“ A já: „Shakiru!“ A von: „Né, proboha jenom ne Shakiru, dáme tam něco normálního, hi hi hi!“
Dvě babičky ….Já už se ti bez tý holky ani nepostavim. Ale není to dobrej pocit, bejt na starý kolena na někom takhle závislá! Když jsem byla mladá, tak jsem skákala po horách, až hanba. Udržela jsem v každý ruce šest gulášů, představ si. Bys neřekla viď - šest gulášů? To bylo… A teď?
Hrůůůza!
jó, když se postavím a ještě mi někdo musí pomáhat. Někdy je to taková bezmoc ti řeknu. ráda, holčičko, že se ještě zvedneš.
Jsem ráda Víš, buď
Jo, jo, jo, jo, to já sem, to já si řikám, že to ještě člověku alespoň
trochu myslí, víš? Dyť já bych klidně, prosim tě, ještě mohla dělat Karlovi to účetnictví ve firmě, kdyby vo to teda stál víš? A nic bych za to ani nechtěla, ne ne né. De mi jenom vo to, bejt s lidma. Důchod mám, tak co. Ale on si, já nevim, platí drahou účetní, prosim tě. Nemysli si hele? Mně to Ľubo ještě myslí – nemysli! A jak tě asi vodsud z těch schodů, každý ráno dostane có? Jak asi? Co by mě odsud proboha dostával? Dyť mu to můžu klidně dělat tady! A có? Ale prosim tě! Neumíš ani na tom počítači! To je přece? Podivej Ľubuško – celej život dělám účetnictví, jó? Dělám ho bez počítače a taky to šlo, víš? A dobře. Ale bůhví jak oni to v tý firmě máj, sim tě? A stejně by k tobě musel každej den jezdit. To by nebylo šikovný, víš? Věř mi!
Poslyš Zorko. Tu foukanou sis dělala sama, nebo jsi
byla u kadeřnice? Sama. Copak mám šanci se někam dostat? No, já myslela, jestli tě tam nevzala Marcelka? Ale Marcelka na tyhle věci nemá vůbec čas a já ji úplně chápu. To ona mi navaří, to jó, uklidí, dá si se mnou kafíčko, to jó? Je moc hodná holka. Ale máš to fakt moc hezký. Je vidět, že máš porád hustý vlasy. Ti závidim. A to sis barvila, né? Ne. To je přirozený. Opravdů? Já myslela, že máš trochu jinej odstín, poslyš? To je jenom takovej klam, víš? Já jsem tuhle náhodou jela za tou paní, víš, jak bydlí tam za náma, jako jak bydlí ty Floriánovi. Jak vona se... Řekli jsme si, že spolu půjdeme někdy nakupovat, že mě potlačí, víš? Jak vona… Paní Vesecká! Jo. To je ti moc příjemná pani. Vona je tedy o čtyři roky starší než já, ale vypadá tak krásně! Opravdu, tak elegantně! Já bych ji na pětasedmdesát vůbec netypovala! Je vidět, že o sebe celej živit opravdu dbala. Její muž byl primář na klinice. Naposledy na sobě měla krásnej béžovej kostýmek. To já bych si na sebe už nemohla vzít, k tomu potřebuješ postavu. A je to asi taky zbytečný. Hezký to ale je.
Hlídačka ….Nó, tak jakó, já myslim, že je dost zhejčkaná. Heká kvůli každýmu prdu. Mně nevadilo chodit do práce až z Břevnova i v zimě a večer se plahočit domu. Rozumíš? A to bylo třeba náledí a já nevim. Představ si.
Jednou bylo náledí a sníh v Nerudovce, no, to nešlo se nahoru vydrápat. Umíš si to
představit? Ani za mlada.
No tady je samá rovina a docela se to i sype, na sídlišti…
No a dneska
je to. Každej sedí na zadku ve vyhřejvanym křesle. Já měla na chodbě u židličky jenom přímotop a larisu.
Horký čaje. Někdy si, člověče, řikám a že ti člověk tak ňák víc chodil?
Já sem to chodila,
jako spíš obráceně. Sem to chodila, jako vod Bílý hory dolu, když jsme bydleli v Liboci, na Karlův most, do městský knihovny, no to byla dálka. To jako si ňák dneska člověk ani neuvědomuje. Já když to dneska někomu řeknu, tak čumí. Navíc takhle.
Když jsem pak naopak chodila zespoda, tak my
jsme tam uhejbali doleva, jako k Petřínu, víš? Tam byly přece ty vrátka, tak já sem vlastně asi vopravdu…Tam sou pořád ty vrátka!
Nó? A tam je ten krpál a člověk se sápal po straně, kde nebyl
led, jenom sníh! No to bylo vo přes držku. A denně, rozumíš? No tam, když si sebou flákla, tak byl konec. Ti nikdo nepomoh? Široko daleko nikdo nebyl.
A večér?
Kdo dělal na Strahově a nejela
lanovka? A dneska ti jezdim autém a někde ti to, člověče, není lepší.
Tuhle zrovna jsem jela do
takovýho kopcé a, člověče, docela mě překvapil a to nebyl, tak jako prudkej, jó? Jsem si řikala, kdybych jako zastavila tady. No, tak se nerozjedu. No, to mě docela překvapilo. Sem byla málem namydlená. člověče.
Ale jó, jó, to já se rozjedu, na ruční brzdu se rozjedu.
No, to nevim.
Někdy.
Nó
To je jako tuhle. Sem viděla, jel do kopce štrůdl aut. Jako svatba, rozumíš, a to bylo peklo.
Všichni jeli v závěsu. V tom krpálu, jako nahoře se to první utrhlo a buch, naštosovalo se jedno auto na druhý. Cha cha cha. No, já ti skákala, Jéžiš, jak splašená koza, div že mě něco nepřimáčklo na barák. Cha cha cha!
Lidi ječeli, vylejzali za jízdy. No, bylo po svatbě, teda si myslim, že jo.
tak napadá, co vůbec svatba tý Julči? Ses ještě nezmínila.
A mě
Ale, no, tak nakonec, bylo to fájn. Jako
Slavíčkovi vopravdu nakonec byli príma…a… Nó, já sem si řikala právě, jako có? Sem měla ňáký pochybnosti. Né, tak jako byli vopravdu bezvadný, kupodivu. Nó ta dvě, jako ta pani Naďa byla dobrá. Taková, co seděla vedle? Pamatuješ? Taková ta šedivá? S těma stříbrnejma vlasama? Ta byla bezvadná, ta co neslyší na to jedno ucho. Ty, ta mi ti furt něco řikala a řvala, furt ňáký vtípky a hlášky. Já v jednom kuse řvala smíchy. Jako z těhle holek, nejslabší byla ta s těma tlustýma brejlema, ta byla takovej cimprla. Nó, člověk moc neví. Moc nekomunikovala. Takže có, nó? My jsme jako více méně mluvili hlavně s těma dvouma, ještě s takovou tou, jak měla tu srandovní hučku, si ji nechtěla za žádnou cenu sundat. Nó nó nó! Třeba tam měla plešku, né? Chi chi chi! No, ale bezkonkurenčně nejbáječnější byla chichi ta, co slyší na to jedno ucho, no to byla čurina. Já teda seděla na druhý straně stolu, tak sem slyšela každý desátý slovo, ale…Jó, druhej den mě úplně bolelo břicho. Takhle jsem se už dlouho nezasmála. Mám namožený svaly na břiše.
Holčičky … S kym jsi to mluvila? Kdo to byl? řikal?
No, Marek.
No, až přijdou, abychom šli s nima, k nim.
Co řikal?
Že přijde, a ptal se na Ondru.
Co
No, ty se zbláznili? Já nepudu s nima! Zůstaneme
tady u nás! Mě to nezajímá a ani se mi na ně nechce čekat. Já tu nehodlám kejsnout jako trubka, víš co? Hele, ty krávo, já bych chtěla mít dítě! Úplně mě z toho svědí! Ty vole, ty když se kopneš do piči, tak porodíš hned, hi hi hi!
Dyť ještě ani nenosíš pořádnou podprdu?
Já bych, víš co, udělala? A
hele, kdyby jsme se jako nechaly vobě voplodnit, jó, tak to, jako ve stejnej čas, víš, tak by jsme mohly bejt spolu těhotný.
Ty vole, kdo by mě asi teď voplodnil? Ňákej cikán, že jo?
Nebo by jako mě
voplodnil a já bych to sperma ňák dostala ven, hi hi hi, a jako třeba stříkačkou, a stříkla bych ho tobě do piči, hi hi hi!
Ty jsi blbá! Hi hi hi!
se mnou nechtěla, co?
Ty jsi blbá!
stejnýho cikánka, špindíru!
Krávo!
A mohly bysme spolu třeba i rodit? Nó, a šoustat bys
Ty mi tak uděláš haranta, hi hi hi?
Já se počůrám, ty mrdko, hi hi hi!
Nó, a budem mít voba
Nó, a měly bysme děcko úplně
stejný, chi chi chi, nó, a vona by měla chlapečka a já holčičku. Utekly bysme spolu někam za hranice, třeba na tropickej ostrov, a voni by se pak vzali a měli by taky děti a to… a to je tén, né, insekt né, nebo tak ňák?
Ty vole, mě je z toho úplně špatně.
Podivej, jak by vypadalo, kdybych byla těhotná?
Ty vole? Vypadáš jako bambule! Ty vole, máma by mě hnala, kdybych se vytáhla s tim, že jsem těhotná! A dokážeš si vůbec to, představit, jak tě píchá chlap? Je to hnusný, né? Třeba tó, ty vole, Krnáč, hi hi hi? Ty vole, já bych skákala! Co jako? Jako to, radostí! Jseš pako? To mě se z toho dělá úplně špatně, z šukání i z porodu. Se na to vůbec netěšim. A próč, jako? Ty vole, děcko, to není vajíčko? Víš, jak to bolí? Ty vole, kvůli miminu můžeš i zemřít, ty krávo! Chi chi chi, třeba bude mít prcka jako vajíčko, chi chi chi? Jako takovýho toho Kenyho, né, chi chi chi? Ty jsi blbá, sama si prď vajíčka, slepice, hi hi hi! Ty jo, víš, co mě napadá? Jak jsem hnusná, ty vado? No a có, to nevadí!
Holka s klukem … To je dobrej! To je, to je dobrej, to je fakt dobrej kluk! Jako mě přijde úplně v pohodě a všechno! Ho vůbec nezná. A ty jo, jako viděl ho asi dvakrát v životě. Je fakt, že ho viděl asi málo, jó, ale fakt mi přijde jako dobrej. z tréninku, né?
Hele! Neměl tady už bejt Bažík?
No, měl tu bejt už dávno!
Ty vole, dyť šel
To je jako naše trenérka? Ty vole, já byla běhat a prej, „Nebudete se dneska
sprchovat! Za tři minuty musíte bejt venku!!!“ A já: „Cože?
Nó, vy jste asi ještě neviděli mýho tátu
rozzuřenýho, hi hi hi?!“ Ty vole, dyť vona má snad, ty svý rodiče, tak vosumdesátiletý, né? tak zuřej?
No právě proto.
Jsi viděl vosumdesátiletýho dědka nasranýho?
Né?
Tak co,
Ty jo, já jo –
pomóc! Ty jo no, mýho dědu, to byl šrumec! To bylo fakt hustý! Zrudnul, jó. Ty vole, a to byl řev jak fúrie!
Ty vole, já toho Bažíka zabiju! Kde je, chcípnu! Podívej se z vokna, jestli nejde? Ty vole, není
to támhle to von, na tom vozíku, hi hi hi? Blbej je na to dost, hi hi!
Nó, to je von, ty vole.
Z tréninku? Si zlomil haksny, nó?
Ty vole, stejně až přijde, tak se s náma nebude bavit. Z něj nedostanem
jediný slovo! Akorát nás seřve, ty vole, to bude mazec! Největší! ty vole, si ho udobřim?
Dám mu tohle Kinder-vajíčko.
napsaný, že jseš naivní holka.
Nevadí. Jo, v pohodě.
Hmmm,
Nó, to ho dojme! Má v tom svým sešitu
Ha ha, že sem ňáká slepice – kvo kvo kvo? Nó, Kinder-slepice – kvo
kvo, ha ha ha! Ty vole, Liborku, jestli je tady někdo naivní? Jó? Ty vole, ty jseš ten nejnaivnější člověk, Někdo to bejt musí. Pche! Nó? Prostě, kdo mi zahrabal světlušku? Kdo mi tady
kterýho znám, ha ha!
dluží bonboniéru? To jsem ti měla připomenout, vlastně. koupit! Hé? Hé? v bazénu s náma!
Jó, a koukej mi něco na tom Zličíně za trest
Jé, já jsem dneska ňákej celej hotovej úplně.
To je z toho, že jsi nebyl v tom,
Nó, no jó? To víš že jo? To bych už dávno táhnul držku po zemi. Celej žhavej.
Mám hlad.
Ty vole, ten Báža! Podivej, kolik je hodin? Nešel von spíš k Marcele, nejdřív?
je možný!
Tady sedíme jak debilové! K Marcele, Marcele?
Ty vado?
No jó! To
A voni jsou furt, jak jsou
spolu šťastný a serou na vokolí! A vůbec nevědí, co je příčina jejich štěstí! To už je nezajímá!
Ale
prosim tě! Jo! Ale co by to brali na vědomí? No, co se dá dělat?
No, vidíš, a původně jsem já myslel,
že jsi s Bažíkem ty, jó?
No já nevim! Jsem myslel, že spolu
chodíte, nó?
Já?!
Kdy jako?! Ses zbláznil?
Já s nim, jó? Ty vole, si spad na hlavu, takovej debil!
někde viděl nebo co! Nó? no? Upachtěný? Tak já nevim!
Nó?
No já, fakt! Jsem vás snad
Jako původně tam byly takový ňáký sklony? Ale to bylo takový, nevim,
Ty vole, a volal jsi tomu Bažilovi, debilovi?
No, nebere to. Já nevim! Mě sere!
Jak brácha včera. Jak se tam moh dostat? Ten je blbej! Ten je úplně divnej! Já nevim,
prostě! Úplně mu volám, né? A von mi to taky vůbec nezvedal. A pak mi napsal jenom zprávu, „Co je, prej?“ A řikám: „Prosim tě, kde jste? “ Tak sem mu zavolala: „Tak kde jseš?“ „Já sem nevěděl, kam mám jít. Já jsem na Václaváku.“
Cože? Co tam dělal?
že je tam někde u Mekáče. To je? Nó, to je?
Pako.
Ty vole, já jsem nechápala!
No, von řikal,
Bažík, Bažík, Bažíleček, debíleček?
tůdle v šatně, taky. Já myslela, že se zbláznim. Včera?
Ty vole,
Nó, včera. Řikám: „Ty vole, mě u těch
tepláků prdne guma?“ Tak jsem si ji povolila, jó, a ty vole, fakt? Pak mi furt padaly! Nikdo si teda ničeho nevšim. Snad, teda. Ty jo, a furt mi lezly kalhotky! A já, ty jo, furt, jak vždycky jdu, a byla sem z toho šílená. Si dycky řikám, že si to musim vzít domu vyprat a že si musim vyměnit už jednoho krásnýho dne tu idiotskou gumu!
A ty kalhoty! Když jsem je kupovala ještě! To byly takový ty
pasovky! Jsem švadleně řekla, aby mi to tady vypárala, a vona na mě koukala jak na blbečka. Jako pak, aby mi to tady prostě ustříhla, a vona koukala, jako fakt, že jsem z Marsu? Mám to teď, jako fakt, takový bokový, jako prostě džíny, viď? Tak jako, že to mám ještě hodně nízko, že mi to neplandá nikde, vid? No akorát mi to furt leze do prdele! Mě to skřípe do zadku! Nepříjemný! Víš, že za tebou
vždycky jako jde ňákej kluk, a ty si nemůžeš narovnat kalhotky? By to bylo trapný se ďoubat v zadku! Hrozný!
Hra Nó, to je jenom tó? Nó, tady, tady podivej, jak tě postupně učej né? Jako to lítání?
Tak nejdřív sis
tam jen tak lítal né? Řikali ti co máš mačkat. Teď je jako druhý kolo, tam máš jen tak letět a vrátit se. Táto koukej ten bagr – dřřřřřřřřř, dřřřřřřřřř! A voni tě budou honit, tak jim ňák uletět. dřřřřřř, podívej ten drapák! – dřřřřřřřřř! neřvi!
Tak Tátííí!
Dostanu se nad to a voni ti daj příkazy, že se máš vrátit né? A to mě řekne? Počkej já už blbnu.
Pájo? Tú tú! K tomu červenýmů? Počkej?! Proč to zmizelo? havaroval!
Nó – dyť jó? To je přesně vono?
Pááájo?
No to tě vodhalil ten radar.
Máťo! Co jsem ti řikal, že nám nemáš skákat do řeči?!
Počkej! Tak- restartovat - pokračovat, musim si dát na to pozor.
Tak to už sem to asi splnil. Ta cedulka abych se vrátil tam už byla? ani střílet? To je v pr…!
Tak tatííííí
Co jsem ti říkal? Když se dospělí bavěj o něčem důležitym, tak do toho
Ale tatiíí? Ten bagr?
Aháááá? Pájóóó!
Táto!!! Dřřřřřřřř,
Pájo, koukni!
Podívej!
Teď Pája
Tak teď poletíme níž.
Džžžžž - buch – jééé, já nemůžu
Teď vydrž chvilinku, nebo se nabourám! Takhle si nad ně
jako naletímééé jóóó? Tááák? Už tam budééém jóóó?
Máťo – tak sakra nedrkej do mě!? Nóóó a
podívej co si udělal! Sem ti stokrát řikal, na tu klávesnici nemáš šahat sakra! Nešahej na ty čudlíky! Di vod toho! Sakra! Málem už jsem to měl?!
Tak znova.
nemačkej, prosim tě! Ták? Zkus to zezadu. vědět, že jde počítač víš?
Pájóóó! Múžu to zmačknout? Nic proboha
Pájó a proč tohleto světýlko bliká?
To jsou Pájo ňáký složitější letadýlka viď?
Protože to dává
Nó vidiš, takhle se musíš
přiblížit ke konvoji a doletět zpátky. To je taková špionáž. Jééé rychlé – to je ta cedulka a rychle mizíme! Žžžžžžjjůůůůů….Teď jsi zmáčknul Shift takhlééé víííš? To takhle letí rychlejc. Teď se nesmíš nechat zastřelit - nó. Žžžžžžžž – je za tebou né? Střílííí – pozor! Pájóóó! Stříléééj! za sebou! Tam už je základna pod tebou? Nejsem si jistej. Viděl jsi vůbec, že má naušničky? Počkéééj! Pozor napravo nácééék! vypapanina?
Pájo koukni – Pájóóó - letadlóóó!
Lucka v ouškách. ruce.
Pájo, už jsi viděl Lucinku s naušničkama?
Počkej, teď na něj nemlůůův! MISE ÚSPĚŠNÁ.
Ale budůůů! Jen ať ho sestřeléj!
Výborně!
Ne nad Lucinkou Matýsku!
Řekni Pájovi, co má
Mamííí, neplácej mě! Tak poslouchej! Himl her-
got!!! Šupito presto trpajzlíku! Nebo tě? Žéééé tě zlochtám - vobludo mrňavá? havárka?
Ahoj buclíků. Ty seš
Nešahej jí na to! Má to zhnisaný! To jenom já můžu, protože mám úplně čistý
Tak sakra nešahej jí na to! Teď ti to řikám!
utíkej nebo tééé!?
Nemůžu! Mám ho
Nééé né né!
Tak
Kouknííí Pááájóóó – koukni na néééj! Žžžžuummm pchchchchch. Tóóó byla
Pájo – ukážu ti jak má Lucina ráda toho – hele, to je její miláček! Lucinko – jak to na něj
děláš? Kidli kidli kidli?… No ukaž jak se na něj směješ! Ukaž to buclíku! Je to tvůj mijáček jó? Vona to na něj úplně někdy šermuje. Když má ňákou depku, tak tohle ji rozzáří. Tohle máme rádííí – tudle příšerku vošklivou jó? To je fešák viď, tahle zrůdička Lucino? Směješ se na nííí? Kidli kidli kidli? A kde máš vlásky? Ale mi máme plešku strejdo? Vona má úplně plešku, holinku má? A víš proč maj tydle miminka úchopovej reflex? Já si myslim, že proto, jak se dřív drželi, aby nespadli. Nó jako opičky – jak se drželi maminky. Vona se mě teď drží jako klíšťátko. A má sílu. Úplně mám z toho červenej prst. A Máťo. Jaký to bylo dneska ve školce? Povídej? Pájo – já už ho teď do školky nedávám. Von byl furt nemocnej. Tim si musí projít né? Já už ho tam teď před svátkama dávat nebudu, protože von je tam vždycky tak tři dny a.. . A jak je Lucinka velkááá? Tákhle velká? A jak je Lucka velká? Táááákhle velkááá - viď? Tak je velká? Nó? A jak je Lucka tlustá? Tááákhle tlustá? Mami já potřebuju čůrat. Tak si zajdi na nočník do pracovny – a né, že to bude na podlaze čuníku. Máťo, drž si pindíka a až to bude tak zakřič. Bude i hovíno? Jó! Táto, moh bys mu prosim tě utřít prdelku? Já držim Lucinu. Máťo co motáš ten papír? Ještě ten toaleťák hodíš do záchoda! Tůhle tim ucpal odpad. Tam nemáš co dělat! To stačí jenom trošku! Ohni se! Ták šup! Povol ty půlky! Mám tě štípnout? Tak povolíš to? Ty
potvoro?! Tak - nasaď si tepláčky a upaluj! Vylejvání čuránek, to je moje. Máťo – tak nasadíš si ty tepláčky, nebo co, sakra? Šup! Slípky a ať to lítá! Proč sis sundal i ty ponožky? Nelítej tady po bytě nahatej! Budeš nemocnej! Kam běžíš? Chyť ho! Naplácám ti na tu pokaděnou prdelku holomku mrňavej! Aááááááááá……
Intelektuál …Prosim tě, von nad tim ani pořádně nepřemejšlel, prostě jako by vypálil věc, která mě naprosto ničim nepřekvapuje, ani nepřitahuje.Třeba tó, jakou pecku vyšvihnul v Holešovicích na tý párty, Jeník. To je přece nesrovnatelný. Rozumíš? Je přesvědčivej a nikoho vostatního nedrtí. Je to jako silný, promakaný, ale na druhou stranu jemný. A nikoho násilim nepřesvědčuje, jó, a žádný intelektuální řečičky vo tom, k čemu to jé, vokecávání a zdánlivý souvislosti, to je takový - blá blá blá…A ten autor s tim chce získat vlastně jakoby, ještě jakoby pocit ještě jakoby, jako že ňákou - lidskou morální pravdu, jó. Nó, to je něco jako, co fakt špatně snášim. Ale to je přece otázka textů né, a né toho jako, jak sofistikovaně hraje? Dyť to s tim souvisí? Hele, mám trochu pocit, že to moc prožíváš, že to trochu bereš vážně, že je to - není todleto jedno? Já mám pocit…No tak, nemůžeš přece říct vo žádnym umění, že je to jedno? Hele přece musíš přiznat, že když to nebudeš brát aspoň trochu vážně, jako a poctivě, tak se to rozplizne? Nic se nesmí přehánět. Hele mám fakt takovej, nemůžu se ubránit tomu, že to přeintelektualizováváš a komplikuješ? Se poslechni. Von prostě jenom hraje, né? Já nevim. A chce z toho mít prostě radost? Víš já mám vopravdu pocit, že… a fakt se tomu nemůžu ubránit, že von upozorňuje spíš na sebe, takovym tim exhibicionistickym, povrchnim způsobem, ale když se zaposloucháš do toho, co hraje, a hlavně proboha, jak to hraje tak…? Já vůbec nevim, vo čem to jeho brnkání je? Prostě hraje, nó? Co? Jak vo čem to je? Je to muzika. V tomhle sledu, mám pocit, že je nejslabšim článkem kapely. Vo tom nemá smysl se bavit. Je tam, patří tam a hotovo. Hraje jednoduše, ale na tom je to postavený, né? Žádná planá ekvilibristika a že vo tom nechce mluvit? Kašli na to. No né? Tady jsme u gró problému. Ale mně se vo tom vopravdu nechce bavit! Sou to kecy.
Jihočeši … A vodkaď si konkrétně, vole?
Němčice u Holyně.
No, tak já sem jezdil do Němčic támdle u tohó,
u Domažlic! Domažlice, Strakonice, Němčice u Holyně, no to je jeden región. A víš vodkaď jsem já? Z Planý, ty vole! minule?
Áááách, ty vole, my jsme skoro ze stejnýho města!
Co jsem řikal?
Já mám dojem, že si to řikal
Co si pamatuju, tak jsem řikal, že ho scháněla Markéta, né? A Markéta
chtěla, aby se mnou byla, né, to nejde, ty jo! To je vyloučený! Nestojí mi to za to, aby se do mě zaláskovala, ty vole, a pak jsem se jí nezbavil! tě, normálně, nó, he he!
A co jako?
A jak to s ní dopadlo minule, hele?
Hele, a prosim
No nic! Normálka! Jsem jí jako čapnul, tak jako seděla vedle
mě v tý čekárně, a řikám: „Pojď, jdeme se líbat!“ A vona z toho byla úplně hotová, ho-to-vá! Pak jsem jí začal jako klátit, jó, sundal jsem jí jednu ponožku, druhou ponožku, hodil jsem je za lavičku a vona se nasrala, tak jsem si z ní, jak ječela, dělal prdel a nechtěl jsem jí je jako dát, ha ha! teda nakonec tu pusu, nebo ne?
Ale, ty vole, se kroutila a nechtěla? A řikala: „Ty čuráku, vrať mi ty
ponožky“! A furt uhejbala a tohle to, tak jsem jí dal jenom na tvář, nó! z huby, hi hi hi!
A co? Dals jí
Debile, hi hi hi!
Se nediv, ty vole, když ti smrdí
No, a jak to teda s ní dopadlo?
fuseklí, ha ha! Jsem je tam nechal. Se tam válely ještě druhej den.
Nó, zdrhla, ty vole, bez těch Hele, a dneska ráno jsem šel
spát, já ti byl utahanej jako hovado. Lehnul jsem si a usnul jsem jak špalek a chrápal jsem až do deseti. Hele, a ty vole, v jedenáct zvoní zvonek, jó? Ty vole, a vona stojí u dveří, brečí a vomlouvá se! Ty vole, chápeš to? Nejdřív se může posrat, že ji vošahávám, a pak dolejzá, ty vole! jí poslal do prdele. jako?
Ty jseš blbej! Ty vole, co bude dělat?
Co vona vůbec dělá?
Kolbenku.
Jak jako?
No, Kolbenová je vejš. No,
Ale předtim byla tam dole u Pragovky.
Si to nepamatuju, ty vole!
Já taky nevim, to jsem ještě nebyl na světě! starší než ty! Kolik ti je? hi hi.
Co by jako dělala? Co dělala do teďka
Jezdí v tramvaji. Vona jezdí v tý tramvaji, co jezdí tam, jako na to, na
Na Kolbence, už tam není. Á, je posunutá vejš.
vo kousíček! No, nad metrem.
No co, nó, jsem
Dvacet šest.
Ale, ty vole! Dyť jseš starší než já!
Jó, ty vole, to ti bylo před deseti rokama.
Tak neřikej, jsem starší, ty vole! Můžu se vod tebe z flašky napít?
Á, ty vole, nejsem Před dvanácti, hi
Napi se. Nevotírej to rukou,
ty čuně, dyť je máš špinavý! Pysky máš čistší! Hele, ty vole, viděls, jakýho mám plyšáka vod Marcely pro štěstí? Hele, takovýho žlutýho s červenejma kalhotkama, ha ha ha! Zaza, hele, to je Zaza, todleto! Já sbírám taky plyšáky, já jich mám tak, plnej takovej koš! Pejsky, vopičku, zajíčky… A všelijaký možný bestie! Hele, a má tam napsaný „I LOVE YOU“ na břiše. Hele, dej mi ještě napít! Já je mám tak ráda! A víš? Jak jsou takový ty koše, takový ty žlutý na prádlo? No tak to mám plný. Zajíce a tó. Hele, Karliku? Ty se na mě nezlobíš kvůli tý Markétě?
Na co se mám zlobit? Nemám náladu se
zlobit. Miluju jí. Jsme jeli sem se napít, že tady aspoň někdo je! A s váma si pokecat. Na ubytovně to stojí za pendrek, tak co? A máte už nakoupíno na neděli? Jo, už jsem byl v Delvitě. Hele, a víš, že Delvita končí do půl roku? Nó, zaplať Pánbůh! Do půl roku? Ale dyť to máš jedno? Tady bude něco jinýho. Bude to Plus! Billa, né? Ale vobě? Já jsem slyšela, že Billa. Já jsem slyšel dneska v rádiu, že to bude Billa. Billa, Billa! Řikala paní, co tam takhle, jako co tam takhle sedí, jako vždycky u pokladny, jsem si s ní povídala, jako tohleto, a že prej zůstávaj, jako tohle prodavačky, a že bude to Billa!
Kecy …A ty va, to sou všecko kecy! Sem jí to – nó! A vona zuří a všude tě pomlouvá!
S jí ublížil.
Tak ať
se zchladí, ty vado! Může si za to, ty vado, sama. Tak ty va, ať si na sebe nenechá šahat, né? Slíbil sem jí něco? Co kouříš?
Có? Slíbil sem jí něco?
No, ale dyť… Tak ať drží, ty va, jazyk za zuby.
Hele, vyřikejte si to mezi sebou, jó?
Máš cigáro?
Já se do toho…jako minule, jó? Já, že sem se do
toho hrabala? Rozumíš? Ste naprosto hrozný! Nikdo – rozumíš, nikdo mi neřek ani bůůů! A co z toho mám, jó. Akorát nenávist! Večer nemůžu spát! Sem to myslela dobře!
Hele, tak toho necháme. Já,
ty va, to taky nemám zato, zapotřebí rozmazávat. Hele, vado, sem to řek jenom tobě. Rozumíš? Nikomu jinýmu bych to neřek. Vim, že to nikomu neřekneš, né? Neboj. Já jí to neřeknu. Mě je to jedno, tydle vaše… Akorát je mi jí trochu líto. Ale mě je jí taky líto, ty vado! Ale co mám dělat jako? Dyť, ty vado, rozumíš? Kromě toho mezi nohama v hlavě nic nemá, ty vado? Si s ní mám povídat? To se nedá, ty va. Ty si blbej? Radši buď zticha! Mi děláš díry do hlavy? Fakt to nekomentuj! Nechtěj mě naštvat! Sem si fakt nemyslela? No có, nó? Seš zaujatá, ty va? Se nedivim. Ste spolu vod malička, né? Tydlety, víš, ty tvoje názory zcestný, mě mrzej. Jitka je skvělá holka. Ty seš blbej, to tak musim říct, ty vole. No jó, se jí zastávej, nó? Hele, se za ní zejtra zastavim a všechno jí hele řeknu. Na ní nesáhneš. Rozumíš? Strkej si toho svýho ptáka třeba do hajzlu ale na ní se už ani nepodíváš? Se napi, ná. Sem to tak nemyslel. Se hned naštveš? Ná, ti naleju. Nechci! Nejsem intelektuálně na výši u tebe, có, ty va? S mě nasral! Sem si nemyslela. Se jí vůbec nedivim. Napí se, ná! Ale já fakt na to nemám chuť! A có? Sem si to chtěl vyzkoušet se stokilovou ženskou, ty va, nó! Co je na tom nepochopitelnýho? S jí voblbnul a tě miluje, né? Ják mě miluje, ty va? Jedna noc a mě miluje? Miluje mě a tak mě pomlouvá? Je nešťastná! Se chová jak blázen - z tebe!
Koment …No, nechal se udělat celej na bílo, na blonďáka. Jako melíry? Né, celéj. Vypadá, jak komouš, cha cha cha! Jako homouš ze sedumdesátejch let. Co blbneš? Dyť je to buzna! Normální buzna? Jak to víš? Ježiš, to ví každej! Mě taky doma lanařil na svlíkací skleničky! Jaký svlíkací skleničky? No takový ty, jako když do nich naleješ studenej chlast, tak sou na nich ty figurky a voni se svlíknou do naha a má na nich ztopořený kluky. Kecáááš?
Má nový auto, éééééé, jak vono se… Hondůůů něco, já
nevim. No, Honda nebo Mazdááá. No, něco japonskýho. A co jako? No – takový to? Sporťák? Nó, placatej, červenej. Vevnitř to vypadá jako v letadle. Pravá kůžééé, taky červená, budíky a tak. Už mu ho několikrát vykradli. Nechává to spravovat někde v Kladně. A kam s tim jezdí jako? Jenom po Praze, ty jo, to žerééé - víc než tank. To má na frajírku? Tuhle du po Václaváku, jó a koukám, ty jo, to není von? To je ňáká ženská? Tos neviděl. Bílý vlasy, až na prdel, voháklej, jó? A kde jako bere prachy nebo co? No řikal, že dělá v šatně v ňákym právě hotelu na Václaváku. A kde by vzal jako šatnář takový prachy? No, támhle padesátníček, támhle korunka na každym kabátě, nebo bůra a vono se to za měsíc nastřádá. Ale dyť von to má stejně z bazáru.
Koupelna …….Aaaaaaaaaaaaaaaaaaaa. Co jsem si to na tý hlavě umotala? Vypadám boha jak hastroš. Nemám čas zajít si ani k Marušce.
Co blbneš? Dyť to máš docela dobrý.
Dobrý? Docela dobrý, jó?
Sakra, já to nechci mít docela dobrý. Já to chci mít jednou, alespoň jednou za rok sakra skvělý! Skvělý!!! Vypadá to jak vrabčí hnízdo.
Podivéj.
Vojedu si to strojkem a bude posekáno!
Mě se to fakt líbí? Hele, ale fákt. U mě jsi hvězda.
tě.
Já z toho zešílim! Vodvezou mě!… Chemlon! Miluju
Jestli mě miluješ, tak mi dej šanci zajít si k Marušce. Ale já na to kašlu! Podej mi prosím tě
župan! Mám popraskaný nohy a nemám čas si je ani voholit. Fakt už mě to.
A kdo má prosim tě
dneska čas? Já má taky plno restů. Ani jsem letos nestih vyměnit letní pneumatiky za zimní.
Taky
jsem si řikal, že nechám píchnout celý rodině protichřipkovou injekci, jó a co. Mám se rozčtvrtit? Zbláznit? holítka?
Já chci mít hlavně klid. Nemám čas ani na práci! A co?
Nevzals mi, prosim tě, moje
Co bych dělal s tvejma holítkama, prosimtě? Mám holící strojek.
pocit, že jsem je viděl u dětí v pokojíčku.
To si děláš legraci?
Hele, Peťka si z nich udělal kombajn.
skvělý? To udělal fakt sám?
Hele, ty pacičky?
Hele. To je dobrý, né?
To je
A nedělali to s Lukášem?
To je
dokonalý? Hele a podivej – těma žiletkama by se klidně dalo sekat i pidiobilíčko či co. a čim se jako teď voholim nebo co.
Tak si půjč můj holící strojek.
holícim strojkem, nó. Seš nomální? Už sis někdy holil nohy? Peťkovym kombajnem.
Seš blbej, hi hi?
Mám
Počkej, já se po nich podívám.
Téda! To je dobrý, prdelko.
Já nevim. Asi jó.
Tak kde jsou?
Nó, to jó. No,
Já si budu holit nohy tvym
Asi né viď?
Tak si je vohol tim
Ale máme šikovnýho klučíka? Počkej, já se mu pokusím
jedno holítko oddělat. Počkej. Ale vykašli se na to, prosim tě. Přece mu to nebudeš ničit chudáčkovi, miláčkovi? Takový práce mu to dalo. Tak budu mít nohy, jak kaktus, no. Jestli to tobě nevadí, tak já to taky přežiju. Prosim tě, já to vůbec nevnímám, jestli máš voholený nohy nebo có. Jestli si je holíš kvůli jinejm chlapům, tak si je hol, ale kvůli mně to dělat nemusíš. Mám tvý chloupky rád. Ha, ha, ha. Vodpoledne skočim do krámu, tak ti ňáký přinesu. Napiš mi to někam. Snad to tady nezapomenu. Tak já ti napíšu celej nákup, jó? Droždí, velkou mrkev, půl kila rajčat, nedal by sis sekanou? Klidně. Tak vem čtyřicet deka. Hořčici, brambory, máslo kostku, ňáký piva, hladkou mouku, prosim tě, podívej se, jestli máme ještě kari? Cukr, krupice, dvě modrý mlíka. Už dochází! Kari, vajíčka, listový těsto, rybí prsty, toaleťáky, ubrousky, višňovej kompot a TV noviny. Ty hele, kdy prosím tě vyrazíš do toho krámu? Já nevím. Někdy odpoledne. Kolem čtvrtý? Pátý? Tak já tam když tak potom ještě něco dopíšu. A půjdeš do Delvity nebo do Alberta? Do Delvity. Tak jó. Alberta nesnášim. Ale v Delvitě maj blbý pečivo. Tak mám kvůli tomu jít do Alberta? Ale nééé. Já něco upeču.
Kůže … Podívej, jak se mi tu dělaj ty ďubínky? Podívej se mi tam. Je to zarudlý, co? Jako že… Ani se nemůžu podrbat. Fakt. Kde? Tady. Tady? Tady nic nevidím“ Myslíš todleto? To nic není. Tak proč to tak proboha svědí? Co já vim? Třeba si to jenom sugeruješ? Nebo… Sugeruješ? To si… No – může to bejt psychosomatický. Mě taky furt bolí v krku, a nic tam nemám. Člověče – byl jsem na krčnim několikrát, a nic mi tam nenašli, a dyť přitom víš, jak furt kašlu? Kolik mě už předepsali různejch těch kapek! Pamatuješ, jak jsem se málem minulej rok pozvracel, když se mi pokoušeli dát do krku sondu? Takovou tu hnusnou plastovou trubičku? V sedum ráno – chápeš? To je odporný! Já to prostě nebyl schopnej spolknout? Úplně se mi žaludek obracel naruby. No, a normálně ti mě doktor tak zesměšnil, že jsem neschopnej a že simuluju a bůhví co, jó? A musel jsem polykat ten hnusnej jogurt, odpornej, se mi zvedal, šoufl, aby mě mohli zrentgenovat, jestli třeba nemám zúženou trubici. Hnus! A kde to bylo jako? No, v nemocnici na Karláku, normálně. Ten doktor, hele, naprostej rutinér. Jseš pro něj naprostá, naprostá nicka, nula. Kouká na tebe mrtvolnejma vočima a jseš mu naprosto ukradenej, a ještě je drzej! Namyšlenej! Do papírů k obvoďačce mi napsal, že jsem neschopnej spolupráce. Si to jako představ, jó? Přečet jsem si to jako až venku, víš? Chtěl jsem se vrátit do ordinace a seřvat ho – co si to sakra dovoluje, ale už jsem neměl čas se klasicky vracet, ty jo! A stejně by to nebylo k ničemu! Tydlety státní špitály a instituce! Bych to zrušil. Už mě tam nedostanou, ani kdyby... Možná si tam ještě zajdu stěžovat k primáři. Stejně jsou ale všichni spolu spřažený. No, a já teda nevim. Myslíš, že to fakt nic není? Fakt to svědí, i když na to nemyslím! Já nevim? Ty jsi taky trochu cimprlich, víš? Furt tě někde něco jako svědí, a tak! Vykašli se na to. Prosim tě, to je jako kdybych si stěžoval, já nevim? Hele, podivej se, jak mám vošklivý nehty a věčný problémy se snítkama? Tady – podivej! Vypadá, jako bych se hrabal v hnoji… Hele, jen si to ustříhnu, hned se mi to udělá znova, jó! I když si na to dávám náplastě, tak je to porád k ničemu. Sundám si to a strhnu si to až do krve. Pamatuješ, jak mi tenkrát dala ta doktorka, ta, ta, víš – tu mastičku? Zabralo to tak na tejden. A teď to mám ještě horší. Podivej, tady na palci, jak mi to prasklo, hele, až do krve. Ani se nesmim máčet, mejt a todleto – mejt nádobí a tak… A podivej, jakej mám strup v nose. To mám z tý alergie. Furt tam mám takovej strup. Furt tam mám takovej blbej pocit, jako že tam mám holuba. Nesmim si tam ale šáhnout, protože když si tam dloubnu a on se utrhne, okamžitě se mi spustí krev. Furt kapesníky vod krve! To je… Hele, to víš, kůže je orgán, a když se o něj nestaráš! Ale prosim tě! Myslíš, že se nemeju nebo co? Bůh ví, z čeho to je? Může to bejt i dědičný! Jedině v tom případě, že se tvý rodiče taky neměli ve zvyku mejt, ty vole? Ty jsi blbej! Prosim tě kolikrát tejdně se meješ? Co tě to zajímá? No schválně, kolikrát? Já se ti tady budu vyzpovídávat z mý hygieny, né? Jseš blázééén, nebo co? No tak dvakrát, třikrát. Myslim teda celej. Sprchování a tak. Tak se mej víc! Myslíš, že je to málo? Asi jo, když máš tydle problémy, ty vole! Hele, pojď se bavit o něčem jinym, jó? Todle mě nebaví. Próóóč? Téma pupínky je zajímavý, hi hi! Jak jako pro koho? Je to morbidní. Co je na tom morbidního? Je to lidský, né? To přece neznamená, že když je něco lidský, tak že to nemůže bejt morbidní. Ty vole, tak je to morbidní, nó! A co? Co? No je to řekl, a zvedá se mi z toho žaludek! A vo čem se chceš teda jako bavit, abys to tu nepoblil? Ale vo ničem! Necháme toho. (Magneťák)
Láska … Ale, a to, jak jsme se vo tom bavili s Mirkem, protože prostě to, mi našli ňáký zprávy, tak jsme se vo tom bavili a já jsem mu to řikala, že je prostě příjemný, když ženská prostě, že ženský dělá dobře, když vo ni prostě chlap projeví zájem! Že prostě v tomhletom jsme my, ženský, holt prostě dokážem tyhle ty věci vocenit. Záleží teda, jak se k tomu každá ženská postaví, to je jasný. A kde je ta hranice? Já s tim mám ale jeden takovej zásadní, dá se říct velkej problém, že vona to, jak bych to řek, jako velice těžce nese i její máma.
Maminka, to víš, si vysnila, že dceruška a to, a teď tohleto? A nakonec
řekla: „Tohleto není dobrý.“ Nedokázala se s tim vůbec vyrovnat. A já to bohužel nedokážu nijak ovlivnit. Je to docela to, průser. Já se k těmhlenctěm záležitostem ani neumim vůbec vyjádřit. No já nevim, my jsme to s tou mámou už milionkrát probírali a já myslim, že je důležitý, aby se hlavně sama jako dala pořádně do kupy, že jó, na to přece nepotřebuje žádnýho psychiatra? Nebo ňáký doktory. Jedna věc je, prosim tě, se vo tom bavit, a druhá je vopravdu s tim něco dělat. Rozumíš, a přiznat chybu! A taky prostě jenom přiznání, a nic s tim nedělat? To je taky k ničemu. Já myslim, že v tomdle případě je docela dobrý najít si někoho, jako kdo ti poradí nebo nějak pomůže. Třeba i doktora. Prosim tě, já jsem dneska mluvil s tou jeho manželkou, samozřejmě von nebere telefony a vona, že ten problém nastal už tak před půl rokem, že je to vopravdu vo ničem, že prej se vodstěhoval a pořád jí brečí do telefonu, a já nevim! Tůhle, že se s nim prej někde sešla a po minutě debaty měl prej hned hlavu mezi kolenama a začal se hroutit a prej aby mu vodpustila, že si jí strašně váží, a úplně se před ní rozložil, plazil se po kolenou, až se jí z něj prej začal zvedat žaludek a utekla. Nó, já bych nad tim nejradši mávnul rukou. Litanie, to jo, ale něco se sebou udělat, ale vopravdovýho, to ne! Darmo mluvit. Zase se jí akorát nakvartýruje do bytu a za pár dnů bude zas peklo. To je neštěstí! Neštěstí! Já vim, že ji má rád! Ale tohleto dělat nemůže! Von se jí takhle akorát zprotiví! Von není vůbec taktickej, nebo diplomatickej, chová se jak slon v porcelánu, jak hovado.
Máma s dcerou – časopis …cože? Nechce se ti číst? Tak proč jsem ti to kupovala? chtěla na čtení? nic, nó.
Ale tohle je dobrý.
Tak co bys chtěla?
Teď se mi nechce číst!
Tak proč to teda nečteš, có?
Ale níííc.
A
No jasně? Proč bys tu vlastně takhle neseděla?
Mami – pojď tam zejtra se mnóóóu? Já tam sama nepůjdůůů, mamííí. Já se stydííím. Je to trapný!
Mě se prostě teď nechce číst
Jak nic? To tady chceš takhle sedět nebo co jako?
proč bych tu neměla jako prostě takhle sedět? už vyříkali!
Tak co bys
Už zase, có? Dyť jsme si to
Tak proč ses tam vůbec hlásila, có?
Já nevííím! Protože
Simona... Já to chci hrozně dělat, ale ten konkurz prostě jako…já si prostě nemůžu pomoct?
Tvoje
starosti bych chtěla teda mít. Fakt jo! Na mě zejtra ve škole čeká třicet dětí, uvědomuješ si to? Slyšíš mě? Nedělej…
Mami, tak se omlůůův, že jsi nemocná. Co kdybys byla nemocná?
vážně, ty? Takhle máš ve zvyku chovat se ve škole? hnula žlučí! Mááám….
Mamííí?
Radši buď zticha!
Mlč. Rozzlobila jsi mě!
Ale mami, já…
Mámóóó!
Už nechci nic slyšet! Tos mi
Proč bys nemohla jen tak mlčet, né?
Mami… Tak já tam půjdu - ale…
Nikdo tě tam nenutil! Nebo snad jó? Chtěla jsi tam sama., tak co?
Có?
Jakýpak ale? Jakýpak ale?
Ty mě… Já za to platím takový a
ty akorát fňukáš a... Nemám to zapotřebí! Koukej si číst a nech mě pracovat! si dělej, co chceš, ale nevotravuj mě! Himl her-
To myslíš
Já si nechci číst!
Tak
Mami, můžu si půjčit mobil? Potřebuji si zavolat!
Půjč si ho, ale jdi si s nim vedle do pokoje! A nevykecávej dlouho! Vem si s sebou tu košili a kalhotky! Co se to má tady válet?
Mami. Jdete s tátou, až přijde z práce, do Ikei?
taky ne? Chceme ti přece koupit ten psací stůl?
Jó? Jdeme. Ty jdeš snad
Mami, mně je to jedno. Kupte mi jakej chcete.
Víš
co? Tak já se na tebe vykašlu. Dyť ti přece nebudu vnucovat takovej drahej stůl? Klidně si piš na zemi! Ale mamííí, dyť já-
Co chceš prosim tě v podvečer tak důležitýho dělat, že nemůžeš jako jít s náma?
Ale níííc. Mně to prostě v Ikei nebavííí. Debilní supermarket! nebo co jako? Cos chtěla dělat? dožehlit a nerozčiluj mě!
Ale nic.
A ty myslíš, že nás to tam snad baví,
Když nic, tak půjdeš pěkně s náma a vůbec - koukej to
A můžu si k tomu pustit toho novýho „Šreka“?
ale nespal se u toho! Kde je ten mobil? Nebudeš volat? ať si nekazíš voči! Začni cejchama!…
Ne.
Pusť si novýho „Šreka“,
Pokrop si to. Dej si to dál od televize,
Máma s dcerou – zuby … Hlavně tam nebeč, ať se za tebe nemusím stydět. Už jseš velká holka. Mamííí, ale já tam nejdu! Jak nejdeš? Chceš, abys měla pusu jak noty na buben, sralbotko? tak říkat, když nebudeš mít věčně stažený půlky. nebudu!
Neříkej mi sralbotko!
Nech toho, jó!?
Seď rovně u toho jídla!
Koukej si vzít ještě trošku! Zdlábni to! Budeš mít pozdějc hlad!
Víš, že se po tom nesmí dvě hodiny nic jíst? Nesmí se kousat. nebudu! Já sem ten poslední, kdo… Ale je mi to líto. – kde je ten svetr, co nosim do školy!? Joooo, asi je v pračce.
Mamííí?
Jakej svetr?
Nebudu ti
Nechci!
Já už ale nechci, mami! Tak jdi od stolu! Já tě nutit
Kde mám ten modrej svetr? Mamííí
No ten modréééj s tim nápisem?
Já neviiim!
Mamííí, a proč mi jako neřekneš, když jdeš prát? Můžu si ho vyndat?
je mokrej! Prala jsem přes noc.
Já už
To se mi snad zdá! Co si jako vezmu na sebe, sakra?
neutrhuj se! Máš tam… Jinej takovej svetr nemám. Budu vypadat jak hastroš!
Dyť Hele,
Jako hastroš jsi
vypadala včera. Radši jsem kvůli tomu tu vonuci hodila do pračky. To nemáš sakra jinej svetr? To si děláš legraci?
Sakra, teď se mi to spálilo! Už na mě nemluv!
dělat takovej kravál?
Nevychází to. Zas to nevychází.
Jak ti je?
Prosím tě, votevři okno.
Blbě.
Mám… Mamííí – kde mám ty černý podkolenky? Takový ty…
Tam právě nejsou! Bych se tě?
ukaž. To mám tak rád.
Musíte tu
Koukej se oblíknout a pal! A máš vyčištěný ty zuby, když jdeš k zubaři, có?
Nemůžete bejt trochu zticha? Nemůžu se soustředit. V dolní poličce.
Mám, ale ne modrej!
Počkej, teď to nejez!
Podívej – je to chycený.
To je k večeři…
To nevadí – já to sním,
Tak Mamííí!
Dej pokoj! Vem si
na sebe, co chceš, a upaluj do města. Papírek máš i s penězma na stole. Nezapomeň si mobil, kdybych na něco zapomněla! Máš čistej kapesník? Nejsou tady!
Tak kde teda jsou?
ňáký peníze na nákup! opravdu pozdě!
Počkej!
Kde jsou ty peníze?
Jak já to mám vědět? Tady jsou pod stolem.
Budeš k tomu dělat kaši?
Tak si řekni tátovi.
Dyť jsou na stole! Mirku, dej Lidušce
Tak si je vem a utíkej, nebo přijdeš
Ani nepozdraví?! To je? Voní to. Chceš kafe? Docela
bych si dal! Turka, nebo rozpustný? Turka. Napsala jsi jí tam pivo? Jo, vidiš, pivo! Tak jí prosim tě zavolej. Chceš do toho cukr? Chceš do toho kafe cukr? Počkej, vytáčim číslo. Co? No, jestli chceš do toho kafe cukr! Ježiš – dyť víš, že do kafe cukr nedávám! Nebere to. Hele, já si teda asi zaskočím pro to pivo, jó? Tak si alespoň vypiješ to kafe, ne – když se ti s tim dělám? Jo, jo, jasně! Dáš si se mnou, né? Já už jsem měla. Prosim tě, sedni si na chvíli. Vod rána tu poletuješ. Já nemůžu. Zase se mi to připálí. Mám už zavřít to vokno? Je tu docela zima. Ježiš, vona si tu ten lístek fakt zapomněla? Áááááá! Vzala si jen peníze! Já ji přetrhnu jak hada! Prosim tě, pojď si sem sednout a vykašli se na to. Já ten nákup vezmu. Napij se ode mě kafe. Já fakt opravdu nemůžu! Ale můžeš, pojď sem. Ááááááááááááá, ty jsi vůl! Nech toho! Dyť to zvrhneš a zničíš celej ubrus. Vykašli se na ubrus. Nech toho! Tak já jdu na ten nákup. Prosim tě, já na to fakt nemám náladu! Náladu, náladu, bla bla bla. Na Pangráci, na malým vršíčku stojí pěkný stromořadí. Měl jsem holku namluvenou, ale jinej mi za ní chodí. Měl jsem holku namluvenou, ale jinej mi za ní chodí. Krucinál, ty tkaničky! Máš nějakou tašku? V Delvitě přece dávaj igelitky! Nezapomeň si hlavně peníze!
Maminka s dítětem – o školce ……Dobře. A co jste dělali? děti taky lezly? nenastydnul.
Hláli jsme hlu.
Hru? A jakou hru?
Anóóó? A dělali jsme vltuli.
Vrtuli?
A Málinka mi šlápla na plstíček.
Tak jste se vyblbli, viď?
A nebrečel jsi?
co jste ještě dělali?
Anóóó? A ostatní
Dělali jsme jako letadla.
Anóóó? Aby ses
Počkej. Já ti vyhrnu ten rukávek, aby ses neumazal.
Blečel.
natáhnu kalhotky. Ukaž. Kterej prstíček to byl?
My jsme lezli.
Bolelo to hodně?
Bolí to ještě?
Nebolí.
Bolelo.
Pojď sem, ať ti
Pojď, já ti to pofoukám. A
Když jsme byli po óóó, tak jsme měli takhle vykulený voči, my jsme byli na
lampiónu v kolu, vykulený voči a žikal jsem, co to jééé, co to jééé?
To je teda divná hra. Vůbec tomu
nerozumím. To jste si jako hráli na lampión? Nebo lumpión? Ha ha ha. nepobryndej se. A vyspinkal jsi se?
Já jsem se vyspinkal na lampiónu.
Papej pribiňáček a
A byli jste dneska venku?
Dneska s váma asi nebyly pani učitelky na procházce? Tady máš jupíka. Chceš červenýho? Nebo žlutýho?
Červenýho.
Byli jste na čerstvym vzduchu? Dneska jsme byli na zahladu. Jenom na
zahradu jste šli? Jo. A byla zima? Byla zima. A řek si paní učitelce, aby ti dala ještě svetříček? Ne. A proč jsi jí to neřek? Plotoze jsem si hlál. Ale to musíš pani učitelce říct, když je ti ziminka. To by ses mohl nastydnout. A pjoč bych se moh nastydnout? Protože seš malej a brzo prochladneš, když je venku zima. Prosím tě, nepatlej ten pribiňáček po stole. Mácháš si v tom rukávky. Když je ti zima, musíš si vzít svetříček! Ty seš čuňátko! Prosim tě, ukaž. Já tě dokrmim. A maminko, my jsme byli na sněhu? Na sněhu? A kde by se ve školce na zahradě prosim tě vzal sníh? Byla tam hjomada sněhu a my jsme se koulovali. A proč ses prosim tě kouloval, když jsi neměl rukavičky? Já jsem neměl jukavičky, plotože jsem neměl jukavičky. A jak jsem ti mohla dát rukavičky, když nikde není sníh? Já si asi s tou paní učitelkou promluvim. Hrabat se holejma ručičkama ve sněhu? To se mi nelíbí. Já už nemám hlad. Hezky to dojez. Já už nebudu. Jestli to dojíš, tak ti k večeru pustím pohádku. Jobotky? Robotky. Ale koukej to zdlábnout, nebo nic nebude! Tak jo.
Mámy a David … Ale, furt s nima musim něco řešit. Zloběj, potvůrky! Někdy je to vo nervy. Tůhle ten malej prásknul toho velkýho po hlavě, velkym dřevěnym náklaďákem, jó, a byl oheň na střeše! A rozsek mu čelo do krve, jsme museli jet okamžitě k doktorovi! To je samý nech ho bejt, a tohle to! Každej den to musim řešit, kdo komu co bere, a tak. Nebo jak máme to patro! Furt nám leze na patro! Není schopnej poslechnout. Stokrát mu to, jo, řikám! Už si umí votevřít i ty dveře! Von se zhoupne na klice a je tam! Davide! Držíš ho pořádně? Ať ti nespadne, prosim tě! Neblbněte! Crrrrrrrrrrr! Udělá se mu zle a všechno tu pobleje! Áááááá!!! Nééééé!!! Crrrrrrrrrrrrr! Počkejte! Buďte zticha! Prosim tě, podej mi ten telefon! Crrrrrrrrrrrrrrr! Aááááááá!!! Dik. Já s tim jdu do předsíně. Tady není slyšet vlastního slova! Crrrrrrrrrrr! Haló? Haló? Kadavá? Ano. Pamatuju. Ano. To je kvůli tomu maturitnímu plesu?.Jo, je mi to jasný. Á, já jsem se jenom chtěla zeptat. To česání není problém, to, to je třináctýho v pátek, nebo dvanáctýho v pátek? Počkejte, já se kouknu do kalendáře. Počkejte moment! Davidééé! Davidééé! Có? Podej mi prosim tě ten kalendář, co je na lince! Ano. Já mám pocit, jak to mám v hlavě, že budu moct až po jedný hodině. Děkuju, Davídku. Dobrý. Ano, ano, teď počkejte tady na to koukám! Ano, to sedí. Já totiž do tý doby nemám hlídání. Takže záleží, kdy vy potřebujete učesat? V kolik hodin?.Já, já můžu kdyko… kdykoli. Jó, takže, já můžu kdykoli, od jedný hodiny. Od jedný můžu bejt vlastně už v kadeřnictví… Takže teď jsem se teda chtěla ještě zeptat, jak se chcete domluvit? Co budeme dělat, a tak? Řekněte mi, jakou máte představu? Ano! Anóóó!? Dobře. Ještě jsem se chtěla zeptat, jak máte dlouhý vlasy? Budeme to ňák spínat? Nebo jenom foukat? Nebo, nebo jako chcete spíš ňákej drdol, jako večerní účes? Anó… Anó… Nó… Jo…Tak to je bez problému. To se domluvíme stoprocentně… Budu se těšit… Ano… Na shledanou!
Mašinky ……A strejdo! Máš taky rád mašinky? Podivej jakou mám lokomotivu svítící! Podivéj! Tétéčka znáš?
Von je ještě maléj. Má tydle dřevěný.
šestnáct let schovaný v krabici, si s tim nehraju? Pojď si utřít tu kšandu! máme vlastní.
Teda Toníku a
Mám plnou krabici, mám to ty jo hele,
Pojď sem se vysmrkat! Nevotírej si to do rukávu!
Mám někdy vám sem pučit vláčky? Ale to už by jste mi je nevrátili có?
Jaký? Tétéčka?
mám taky vyhybky a semafory!
Nó?
Tak to můžem spojit?
Já mám vyhybky – počkej!
My Já
Ty bláho já mám dvě lokomotivy – ale skvělý – mezikontinentální!
Já mám i takovou tu těžkou, co tahá uhlí a co jezdí na uhlí! Víš co tenkrát stála? Sem si ji kupoval za vlastní!
Já jsem vám vždycky trošku ty mašinky záviděla.
Takovou jako já nemáš!
vždycky záviděla, že máte takovýhle hračky. To pro holky vůbec nebylo. mám?
Máš zasněženou?
čims to dělal?
Ha ha? Co se jí stalo?
Takovou polystyrenovou drtí a lepidlem. Neurval!
Ti ukážu – počkej, kde ji
Sem jí zasněžil hele. To je polární expres! To je dobrý?
Dyť to ulomíš! To není pro malý děti! Až budeš větší, tak si to pustíme. už jsi to urval.
Já vám A
Né, Toníku nešahej na to!
Vidíš? Tady ty jemný ty. Tady
Podivej ten nárazníček. Zas to budu muset slepovat.
Já pamatuju, když
já sem šetřil, máma mi dávala třicet korun měsíčně, třicet korun měsíčně! Víš proč si to pamatuju? Protože jsem si udělal takvej šuplíček a tam jsem si udělal takový poličky a vždycky sem si na ně napsal – patnáct měsíčně a vždycky sem si tam dal patnáct do tý a do tý. Do jedný sem dával na svý potřeby a do druhý na vánoce – sem si šetřil celej rok. Patnáct korun měsíčně. To tenkrát aspoň byla ňáká hodnota. Víš co to bylo korunek? Sem si vždycky vybíral a chodil do toho DTM. Třicet krát, Dům techniky mládeže – vedle Máje – dneska je to Tesko? Datárt.
Jó jó ano?
Teď je tam ňákej Datárt.
Nó
Jak tam měli ty vláčky? Přece tu krajinu, tam to jezdilo všude - sem po tom toužil. Se jezdilo
pro to taky do Drážďan. A já sem si třeba vybral jenom jednu výhybku a teď stála třeba třicet, já na ni šetřil a pak sem si jí tam šel výsostně koupit né, obřad prostě, tu vyhybku sem si pak doma zapojil. Já se vod tý doby pořád těšim, až to vybalim a budu si hrát s capartama. Samotnýho mě to nebaví.
Je
to ale fakt – vem si, jak maj holčičky handicap? To snad jedině pokojíčky pro panenky ale jinak nic moc.
Si s tim mohla taky hrát ne – s těma vláčkama?
hračka pro holky.
Mohla? Ale řikám, že to není braný jako
Dyť si pamatuješ, jak jsme si postavili pokojíčky z kachliček?
To ale byla jedna
z mojich nejlepších hraček. To jsem byla já, ten největší hnací motor, že jo? To je jasný nó?
To ale
byly pěkný pokojíčky. Sme měli polstrovaný gauče tam normálné. Jé pamatuješ jak tam ty dělníci stavěli tu nemocnici a my sme chodili za těma dělníkama :“ Pane nedal by ste nám ty dlaždižky na pokojíček?“ Hi hi hi hi hi!
Jó a voni
nalepeno…Třeba dvacet, že jo?
:“Tak ná“.
Tady nám dali takovej papír, na kterym bylo
Né – vždycky tam byla taková, jako by deska a bylo to po malejch...
A voni to řezali a dávali nám to….
A jak jste to slepovali?
prostě střechu aby tam bylo vidět seshora.
Herkulesem.
Z kartonu sme uřízli
U nás prosim tě byly zase mezi panelákama takový
kanály a ty měly strašně horký železný víka a my sme na ně udělali takový velký hrnce z bláta, jako že pece a vypalovali sme v nich keramiku. Dělali sme z bahna, z jílu různý hrníčky a figurky a takovýhle tydlecty věci. Tam byly výkopy, takže bláta tam bylo spousta a na těch rozpálenejch kanálech sme to vypalovali.
A vypálili ste tam něco?
No nevypálili – vono se to jenom tak vysušilo, ale bylo to tvrdý
a mělas pocit, že to vypálený je, jak to změnilo barvu. rybníkách, jaks tam tehdy bagroval? dělali ty mističky.
A pamatuješ, jak sme byli s Vladem na těch
Na těch rybníkách?
Si pamatuju, jak jsme tam z toho jílu
Člověče, já mám s timhle místem spojenej jeden velkej hřích, že něco mě ti ňák
nakrklo, někdo mě naštval – máma, ty, někdo, něco a já sem měla v krabičce nasbíraný kobylky a já je tam vypustila a zašlapala jsem je.
Něco v sobě potlačuješ.
No já nevim, myslim, že každej udělal
něco takovýho. Děti prostě – sem měla spolužáka, kterej vzal žabičku, takhle jí zmačknul a vono to všechno co bylo uvnitř vystříklo.
No vidiš, a kde je mu dneska konec?
mluvila a je to takovej sympatickej člověk. ministerstvu vnitra, hi hi hi.
Nesedí za vraždy?
Já sem s nim teďkonc
Nesedí nó. Právě naopak, je na
Já sem to těm kobylkám udělala a strašně jsem brečela.
To dělal
každéj, my jsme zase práskali šnekama vo zeď paneláku a tlemili jsme se tomu, jak ty ulity křupaj. Já sem se ale netlemila.
No já jsem z toho měl nakonec taky depku. Nebo kluci na rybníku sbírali
žáby, strčili jim vždycky do zadku stýblo trávy a nafukovali je a dávali se na hladinu vody a dívali se na to, jak se nemůžou potopit.
Mladí Jo – sem šla na gyndu a já si snad na to nikdy nezvyknu jó. Mi to připadá trapný. Kdyby mě tam matka nedokopala ty vado? Ty vado, já z toho mám uplně vykloubený nohy. nezávidim.
Už ani nemusíte na vojnu có sralgotkové, hi hi hi?
Ty vole, já za to nemůžu né? Sem mimo.
Di do! Proč sralgotkové?
Mám úplně mravenčení!
hi hi? Ti kouká podolek z poklopce – hi hi hi.
To vám
Ses byl vychcat né, hi
Ty vado, já bych nemohla nosit lodičky. Bych
si vyvrkla nohy. Já nevim – podívéj? Jak chodí? Copak takhle někdo chodí jako mrzáček nebo có? Chodí jako na chůdách a je vychrtlá ty va.
Je hnusný!
Víš co se mi stalo jo?
Podivej ty vado? Sem si udělala brutální voko na punčoše! Podivej, jak se to rozlezlo! Kdes vzala tu velkou pihu? tenhle měsíc. punčochy nó.
Kde asi – to je mateřský znamínko, né? Kolikátý punčochy už sou to
A co děláš?
No níííc? Já to nechápu.
Máš ňáký šmejcký.
Normální
Ty vado mi teď, ty jo ségra poslala smsku, že má dvojčeta doprdele. Já mám
dost, ty vado? Z toho se budu dostávat tejden. Chápeš tó? Ty ve, má takovýho cucáka – jí vohnul? Já se z toho pošukám!
Co blbneš vé? Budeš strejda né?
No jó ty vé to je dobrý
a dvojtej? Třeba z nich budou modelky? To je prdel né? A budou taky chodit jako kriplové- hi hi hi.
Ty jo - si vem, že by to byla tvoje příbuzná? To je krutý ty vado?
Tak jí zavolej né?
Ale ty ve, co bych ji volal né? Do porodnice jó? No a có? Seš její brácha né? Dyť de vo hovno? Dyž tak to nevezme, když nebude chtít? Ty vado maj v rodině dvojčata a ten trapák ji ani nezavolá. Se stydíš nebo co né? Ty jo? Co bych se styděl jako? Jí zavolám klíďo.
Hele
ty vado, čááááu sééégrááá? Co to slyšííím? Máš prej mrňata jó?…….. Ty ve?…….. To je super!!!…….. Tak já sem strejda, to je fakt super!!! ……..Ti blahopřeju teda ty jo? Helééé Keny pozdravuj jí vod nás! Počkéééj neřvi mi do toho! Cóóó? ……..To bude dobrýýý……. Jasně! Tady sedim s Markétou a Zuzkou a moc tě ve zdravěééj! ….Jasněéé?….. Čáááu!…… Čaukííí! Ty vado, ses jí ani vůbec nezeptal kolik váží a měří a tááák? Máš cígó? Sem zapomněl. Mě to nezajímá. Je to jedno né? Se to dělá né? Aby si myslela, že ti vo ní dé né? Se z tebe fakt zbláznim! Trapnej. Proč by ses ze mě zbláznila? Se zbláznim já z vás vado? Ty jo, mě ňák táhne na záda. Puč mi ten polštář! Nedávaj tam něco jinýho? Mě tahle debata nebaví. Je nuda. Co nuda? Hele ty jo – nedolejzéj jó? Sedni si někam jinam! Máš zapalovač? Jak dolejzá ty vado! Nedolejzéj! Tě kopnu do hlavy! Ještě sem dáš tu hlavu a kopnu tě do ní! Nebo do koulí! Neser mě ty vado! Co mě lochtáááš vado? Aáááááááááá. Prase!
Mudrcíček … No, no, za ty peníze, kdo by to šel prosim tě dělat? No, to ti nepovim, člověče! Buďto to musí dostávat tajnou státní podporu, nebo to, ale Tondo, to je ale tenhle, těch takzvanejch bytů, v týhletý jejich kategorii, kategorii „luxus“, anebo to, to je něco šílenýho! Hele, podivej se. Jestli je tady někde v týhle společnosti pět set miliard na úvěrech, ne hotovejch peněz, ale jenom v úvěrovejch ňákejch těch, mezi lidma! To znamená, že nejsou prachy! Ty prachy hotový nikde nejsou, jó? A staví se dál a dál! No nejsou, ale banka ti je přece půjčí, né? No jó, no dobře, ale dyť ta banka jede taky furt na dluh, ta je nemá! Ta je závislá na tom, jestli je dostane zpátky! Ale to snad né, ta musí mít prachy! Jak né? Ty blázne, dyť ta banka zrovna tak jede na dluh jako ty lidi? A jenom někde třeba drží ňáký nemovitosti, a jinak? Tomu nevěřim! Jak nevěříš? No, tomu věř! Nebuď naivní. No, když ty lidi z jedný třetiny nestačej splácet! Ale prosim tě, naivní! Ty bláho! Ta banka přece musí mít peněz, žes to neviděl. Vo tom se ti ani nesnilo! Ale, prosim tě, v různejch majetcích, a tak! Ale no jistě! Dyť ti to povídám. Hele, já ti povídám, vzpomeneš si na mě! To tady hele jednou vezme takový salto, že se z toho všichni poděláme. To bude šílený! Počkej, na moje slova dojde, uvidíš. A nebude to dlouho trvat. Ale to nehrozí, prosim tě! Nestraš! Ty zas dramatizuješ. Dyť jde ekonomika nahoru! To bude něco šílenýho! Počkej! Hele, sleduj televizní noviny. Dyť je to evidentní. Průměrně inteligentní člověk to musí vidět! To jako, že sem blbej, jó? Ale, ty vole, to jsem nechtěl říct. Vo tebe nejde. A vo koho jako? Jako vo lidi. Vo jaký lidi, prosim tě? Já nejsem člověk, nebo co? Ale jsi člověk. Tak mě proboha nechytej za slovo, člověče!
Návštěva … Pojďte se kouknout! Pojďte se kouknout! Pojďte se kouknout!
No jó, tak já se jdu kouknout!
Izabelo! Izabelo! Nešla bys s náma ven, na chvilku, na procházku? Pojď se sem kouknout!
No, nemůžu teďko jít!
Tak my, my jdem sami, jó? Nebude ti to líto?
Jen jděte!
Pavlíku!
No, musíš se
tadyhle Pavlíku podivat! Podivej, jak ta želvička utíká! Dělej, dělej, dělej, dělej, dělej, mačkej, mačkej, uf.
Nó, musíš dávat pozor!
červený?
To jsem dostal k narozeninám!
Né, já takhle brzy nepiju.
Německa?
Želvíka!
To je krupobití!
Chceš
No, hele, a Luďku. Proč vy jezdíte nekupovat do toho
No voni tam maj některý potraviny levnější, co dělá fabrika, je levnější – volej, kávu,
skoro všecko! Kromě ňákejch specialit nebo čajů a tak. No, my tam nakupujem, já nevim – maso, pivo, uzeniny, pečivo, no všechno, co se dělá na lince, ve velkym. Například Plzeň v kartonu je tam levnější než u nás. Pavlík!
Huberte, už jsi se byl vyčůrat? Utikej se vyčůrat na nočník!
Ale, prosim tě! Pavlík je návštěva!
Já bych chtěl, aby taky šel
Co by chodil s tebou čůrat, troubo? Utikej, utikej, šup!
Ale dyť, když já jdu nakupovat u nás do Carrefouru, tak je tam plno Němců! Samej Němec je to tam. Voni tam jezděj do lékárny, jezděj tam vopravovat si boty, ale když se jim podiváš do košíku, tak tam maj jistý věci všichni.
No, ale já mám pocit, že tam maj všecko!
Nó, Coca-colu, nápoje a tak, jó?
Třeba hodně kupujou Coca-colu.
Nó, hele, a jakou čokoládu distribuuješ? Prej kšeftuješ s čokoládou,
nebo co?
Nó, to je těžko říct! Mám takovejch vosmdesát až sto druhů, nó!
skoro ne.
Ale dyť je tady několik firem, ne?
Jako českou?
Ale tady je firem mraky, že jo? Tady jako ty, ty firmy,
který vyráběj čokoládu, to je špatný, když se jako tim chceš zabejvat, tak to je k nepoužití. není kvalitní, jo? A co třeba „Studentská pečeť“? Tu miluju! humusy.
Fakt, jó?
teda dobrý?
Ale
To je taková spotřební záležitost.
Jako nic
To je špatný, to je špatný. Všecko jsou to No, já to neznám! Proto se ptám! A co je
No, toho je spousta! Já nevim, třeba německý jsou dobrý, pralinky, třeba Ferrero , dejte
pozor na reklamu, jó, nedejte se nachytat! Jako to, co vidíte v televizi, to je všecko humus – Figaro a tak. To je všechno reklama, jako něco nemusí bejt tak úplně špatný, ale všechno je to krutě spotřební. Na tom si fakt nepochutnáš !
A z našich českejch fakt jako nic, jó?
Ani já nevim – Zora?
Prosim tě! To je úplná blbost! Co to je? To je, to je margarín…
Zora?
tak, jaká se dá v Čechách koupit dobrá čokoláda?
Ježiš?
Vůbec nic?
Absolutně nic! No
Orion? To záleží, jakou máte chuť?
Rozumíš, tak jsou lidi, kterejm chutná Orionka, ale to má dvacet procent kakaa, že jo, a nekvalitního! Já jsem si koupila ňákou, která má devadesát procent kakaa, a to se teda nedalo jíst!
To se taky
nedá jíst. No jasně. Z těch hořkejch, jako, tak sedmdesát dva procent je na úrovni. Sedmdesát pět už je moc. To už je hořký moc, to je prostě kyselý.
To je zajímavý! Takže hlavně německá čokoláda?
Jako takhle. Na špičce jsou Německo, Švýcarsko, Francie, Belgie. No, viděli jste někde v zahraničí českou čokoládu? Bez šance.
Takže Česko jako fakt nic, jo?
A jak ty s tim teda kšeftuješ?
No,
já to prostě vozim přímo vod těch velkejch firem, ze Švýcarska, Německa a tak, za velkoobchodní ceny. Není pro mě problém cokoli v Evropě odebrat. Vyberu si, co chci, zajedu si pro to, no normálka. Do finální ceny promítnu cestovní náklady a… zacestuješ, co?
No jo, no!
Tak to, jo? Tak to je šikovný! To si docela i
Hele, a dělaj čokoládu jako třeba ňáký jiný státy než evropský? My jsme
třeba byli na dovolený v Egyptě, a nikde jsem si tam čokolády nevšimla. třeba v Africe nebyl! Ale pochybuju! To tak tureckej med, myslim.
No, já jsem takhle nikdy
A vy jste tam byli víckrát v Egyptě?
Nó! Už po třetí, ale pokaždý jakó na něčem jinym, jo, protože do Egypta se v létě nejezdí za památkama, protože to by se člověk tam, že jo, upek. Takže jednou jsme byli v Egyptě, a to jsme tam byli, jeli jsme přes celou Arabskou poušť, vona je část tý pouště arabská a část egyptská. Tak jsme jeli přes celou tu poušť. To nás normálně doprovázeli policajti, ty autobusy, jo? Jeli jsme až úplně na jih,
a to nás vopravdu provázeli policajti a helikoptéra, kdyby nás přepadli ty banditi!
No, a to jsme byli
tejden u moře, a pak jsme jeli na lodi po Nilu, po památkách, a to bylo teda fantastický. To teda doporučuju.
Nejdřív jsme se teda koupali v Rudym moři, teplý moře, ale je tam takový vedro, my
jsme tam byli v dubnu nebo v květnu, no to se prostě nedalo vydržet. My jsme se furt potápěli pod vodou. Tam ti bylo rybiček! K neuvěření. To se nedá popsat – pohádka.
Nespravedlnost …Rozumíš? Von furt trval na určitejch věcech a byl naprosto neústupnej. Nedalo se s nim, víš, naprosto mluvit. Takovej tvrdohlavej.
No jó, to já chápu. Ale jak to souvisí s Víťanem?
řikali a myslim, že to jako i chápal. Rozumíš?
My jsme mu to, jako
No von se nás vůbec nezastal. Kdyby třeba já nevim
zavolal a řek, že to jako chápe. Já vim, že tam byly i ňáký dopisy nebo co s Tomášem, že si ňák psali, či co?
To já nečetla a v podstatě to, tak ňák bylo v tom smyslu, že Víťan toho svýho švagra vobhajoval i
tam, kde Aleš naprosto neměl pravdu, rozumíš? Stál furt na jeho straně a tak jako se s nim nedalo vůbec mluvit a postupně to celý ukrutně zhoustlo…
Hele a teď si představ, že ten Aleš na toho
chudáka Víťana, jak se cejtil bejt ukřivděnej, vyvíjel tak neskutečnej tlak. Co to má za kamarády, víš, a takovýdle, že ho vlákal do takovýho idiotskýho kšeftu? No takovýhle úplný hrůzy. Takže von byl takhle ze všech stran tepanej?
No ale dyť se ho tak zastával?
A co měl dělat? Je to jeho švagr. Víš, jaký
má z toho dodneška peklo v rodině? Dyť ten Víťan s tim vlastně neměl co dělat a ze všech stran na něj byly nespravedlivě vyvíjený takový tlaky! A teď von se snažil to zklidnit a Aleš je hroznej, Tomáš je hroznej, taky tvrdohlavej jak mezek, žádnej kompromis a všichni se hojej na něm sobecky, nespravedlivě, to je na tom to nejhorší. A najednou nenávratně ztratí takovýhle dva skvělý kámoše, takovýmhle debilnim způsobem, jó? To mi připadá teda úplně…
No já vim, že sou tam ňáký křivdy, ale
víš. Kdyby tomu Tomíkovi napsal alespoň ňákej řádek v tom smyslu rozumíš, jako že – já to chápu, stojim za tebou a tak? Tam nic ale takovýho nebylo. A to je možná ten.
To teda nechápu. To ale přece
není důvod…Je fakt, že do toho zase tak nevidim. To ale není důvod k tomu, aby se takhle štěkali. A aby Víťanovi takhle vyhrožoval?
To rozhodně né, ale já nevim, jestli o tom víš? Von ani Víťan se
nechoval košer. A nejhorší je, že ten jeho hroznej švára psal na Toma udání na ministerstvo! To asi nevíš, viď? To ti Víťan neřek?
Ale vim. Von něco řikal?
Ale asi vo tom vim spíš vod Víti. Ale vono už
je to taky dlouho, si to tak nepamatuju, vo co de. Ale pokud si dobře vzpomínám, tak voni ho zase vokradli? Tak k tomu asi musel mít ňákej důvod, né? prachů vokradli, nebo co?
Von tam makal jako idiot a voni ho vo třetinu
Hele vokradli? Já nevim, jestli vo tom víš? Ale von si Aleš řek tenkrát vo
vohromnou sumu, která z toho celkovýho rozpočtu, jako nemohla bejt, protože prostě, tam bylo strašný práce a to by nevyšlo na ty vostatní lidi.
Tak ho neměli vůbec, ho neměli brát do toho kšeftu? To si lidi
musej vyřikat na začátku todleto. A ne že todle tamdle, se musí nasmlouvat né? průser, rozumíš!
No. To je vlastně ten
No jistě? Von prostě vod začátku udělal to, nastavil jako jeho nowhow rozumíš?
Todle se bude dělat takhle, a proto i převážnou část peněz chtěl pro sebe, rozumíš? A přidavači, to jsme byli vlastně my, jsme měli jenom, já nevim, kde to sme? Drtku? Dyť my máme všichni vysoký školy? To byl takovej podraz? By schrábnul prachy za nic, rozumíš? Prostě to bylo nespravedlivý, a když jsme s nim nesouhlasili, tak se choval strašně despoticky, to bylo samý do prdele, no byl nesnesitelnej. A přece já na starý kolena nenechám na sebe takhle řvát?
Dyť já ho znám. Já se s nim taky furt hádám.
Spíš jako tó, von je strašně tvrdohlavej a někdy dokáže bejt vopravdu nesnesitelném, ale spíš, že by se jako neměly ty mezilidský vztahy takhle rozesrat na takovýhle kokotině? Dyť vlastně, vy jste jakoby Víťanovi takoví… Víťa vás měl vlastně vždycky hrozně rád a byli jste vlastně jako jedni z nejlepších jeho kamarádů a najednou žasnu… Taky já nevim, kolik máš kamarádů? Takovejch těch úplně blízkejch? Já vim. To máš pravdu.
Taky jich tolik nemáš, né? Známejch je hodně ale kamarádů né. A když je
ztratíš na takový kokotině, kvůli ňákejm posranejm kšeftům, takovýhle kamarády a ještě takovýhle blízký? Tak von z toho byl úplně vyřízenej! A bylo mu to hrozně líto a dodneška to v něm je. Já nevim, já do toho nemám co kecat,ale kdyby jste se ňák usmířili nebo něco? Já nevim, jestli ti to připadá, jestli to de? Tak jako hrozně rozhádaný?
Já nevim? My spíš spolu už jenom nemluvíme. My se snad ani
nehádáme. Když si nedokážete ani zavolat, jó? Ne.
Von mi teda nikdy nezavolal!
No tak nepovídej a nesváděj. Jste všichni zablokovaný!
co to teda je?
To snad víš ani není zablokovanost.
Víš já vlastně myslela, že se někde přirozeně uvidíme a?
nikam nechodíte?
No já dávám přednost nějakýmu nenásilnýmu setkání.
No jó, tak si to zařiďte, jak chcete.
No a ty jemu taky ne? A
A kde se jako uvidíte, když Nó, tak to se asi nesejdete.
Nó, mně to bylo taky líto. To se nedá nic dělat?
No dělat se dá,
ale vy toho nejste schopný. Hele, ze strany Víti je teď problém v tom, že je zablokovanej. Von se nechce mstít ale…
O bytě …..A co ti proved?
No, hele normálně našla jsem mu pod peřinou vyškrtaný sirky. No nekecám.
co tam s nima propána dělal? Dyť jste mohli klidně bez pardónu vyhořet.
Představ si.
A
Světýlko.
Dělal si světýlka, pacholek! Já myslela, že ho přerazim! Já ti řeknu. Někdy mě ten pacholek tak namíchne!
A co tvoje ségra? Říkala jsi, že má problémy s maminkou?
Nó, ani mi nepovídej,
prosim tě. To je taky anabáze. Dáš si buchtičku? Napekla jsem. Příjdou mladý od švagra. Dej si. jo. Ochutnám.
Tak
No, ségra, ségra. To víš. Je to pořád stejný. Má problémy s tou dělohou a nemaj
porád na operaci, tak ségra přemýšlí o tom, že prodaj ten byt na Spořilově a ták... To je ten co pronajímaj nebo…
Ano.
A to by pokrylo náklady na tu operaci?
zahrada, altán a ješte ňákej ten nábytek. v paneláku.
Počkej a oni tam i bydlej?
Oni maj barák a bydlej v paneláku?
co je bude prosim tě živit, když ho prodaj?
To nevim, ale je tam i dost velká Ne. Oni bydlej na Proseku
No ten barák je vlastně tak trochu živí, víš? No a
František si prostě bude muset najít nějakou tu práci, to
se nedá nic dělat, nó. Ale to jsou všechno takový teorie, víš? Já o tom holka vlastně taky jako nic moc nevím. Oni mně nic neřeknou.
Na. Dáš si taky čaj? Dáš si? Postavila jsem.
cukrovat. Víš, že mám problémy s cukrem? Děkuji.
Černej.
To jsi mi neměla
Tak si je vezmu já a dám ti jiný. Dáš si ten čajík?
No, takže oni nevěděj, co s tim, jó?
Myslím, že ne.
nevim. No jo. A jak to máš prosim tě s těma zubama? Dáš si cukříček?
Ano.
A jak je to akutní?
Já
Necukruju. Děkuju.
No
se zubama. Byla jsem na rentgenu , na tom panoramatickym v Malešicích. Doktor mě tam poslal, protože se chce ujistit, jestli mi má dělat tu korunku, víš. Prej jako, aby se mi ten zub nerozlomil, kdybych kousla do něčeho tvrdýho. Příští týden za ním zase jdu.
A je drahej?
No, drahej asi, to asi
je, ale dobrej. Opravdu se ti věnuje a bere to zgruntu, sakumprásk najednou. A je to fešák. Vélkej fešák! Jako tak trochu jako Kanyza, víš? Takovej trochu zarostlej? Já tam spíš chodim jako do kina. Když se nad tebe nahne takhle mladej chlap, có? Cha, cha cha. A je ženatej? Ale to mi je jedno, prosim tě. V mejch letech? A todleto? Tuhle se vrátil z toalety, kam si odskočil, když mi spravoval zub, víš, a měl tó, podolek. Cha cha cha. To je erotika, có? Já se zbláznim, cha cha. Ještě, že mu nečouhalo něco jiného, chi chi chi. Tak co? Jaká je? Dobrá, ale na mě trochu mastná. Já to dělám víc na sucho. Vůbec to nemastim. Ani trošičku. A nemáš to potom moc suchý? Ne. Dám tam víc povidel a taky je to věc zvyku, víš? Ale jsou jinak moc dobrý. Opravdu. Jsou jedna báseň.
O sousedech …Já nevim, co tam proboha dělaj? Tam souložej nebo co jako? V tudle dobu? Dyť má noční? Tak já nevim. Nebo zvedá něco těžkýho?
Ty jsi blbej? Takhle pravidelně jó? To by musel zvedat leda tak
činky. A to ještě dost divně, nebo co?
Třeba je nadrogovanej?
minulej tejden. Podáš mi plech na pečení? nech odmočit.
Kde je škrabka?
Chceš umejt ten plech, né? jdi vod toho!
Kde ho máš?
Spíš blbej – ha ha ha!
V troubě. Je jak prase.
Na co škrabka? Co chceš škrábat?
Tak ho aspoň
Ten plech. No, co asi jinýho?
Škrabku na teflon – seš normální nebo có!?
A co jakó?
To je prdel. To u toho musej tak hekat? Mě picne. Jdi na stranu!
Prosím tě,
Jako v hřebčíně.
V minulym bytě zase hráli vo zeď tenis, pamatuješ? To byly furt ďahy! Ty lidi jsou blbííí. nejdřív se to musí namočit! Dej mi to! místo!
Uhni!
Nechce se mi to poslouchat!
Prosim tě, nech toho! Nedělej tyátr.
tak vem ten plech a umej to houbičkou!
taky musíš, né?!
Dyť to nejde ani ztlumit!
Ne, že řve! Já je ztlumim!
Tak tam za nima jdi ty!
Jak víš, že bude klid?
vodě hluk celej měsíc a ani jsi nemuk!
Udělej mi
V tomhle se nedá ani číst. Já na ně snad vlítnu nebo co!
chceš jim do toho zvonit? Chceš mu nadávat, že šuká? chvilku bude klid, proboha!
Prosim tě,
Prosim tě – snad umim napustit plech vodou, né?
Radši jdi do obýváku.
To je jak
Sedni si!
A co, Hele,
Nechci dělat žádnej výstup. Za
Prosím tě – naposled! Dělali před barákem kvůli
Vodu je snad nutný udělat né?!
Ale proč to mám doprčic poslouchat sakra?
A zašukat si jednou za čas
Tak to neposlouchej!
rádio. Rádio, rádio. Co tam mám jako najít? Hele na čem je Impuls?
Pusť si třeba
Oběť …Ten byl prosím tě sprostej i na ni a zneužíval ji! Na, prosim tě, vem si tady papírovej kapesník, ná. Proč myslíš, že to takhle se mnou dopadlo? No có? Jsem blbá! A jak dlouho už to trvá? Já nevim. Tak... Tak dva tři roky… A jak jste spolu dlouho? Tři roky. A řikala jsi to už někomu? Né, né, né. Komu bych to řikala?
Přece jsou některý organizace, který pomáhaj ženskejm v takovejch
případech? Tuhle hele zrovna dávali v televizi rozhovor s nějakou pani, která takovou ňákou organizaci zastupuje. Maj azylový domy a poradenskou službu a tak. Spoustu věcí. To by se dalo dohledat. Počkej… jak voni se to… jmenovali? Já si teď nevzpomenu. Poslyš, Milčo. Nemáš se za co stydět, neplakej, hlavu vzhůru. Podívej se na mě. Ukaž. Máš úplně rozmazaný voči. Skoč si do koupelny, vopláchni se, dej si klidně vanu nebo... A vůbec… Nechceš tu přespat? Ten by mě ty jo zabil, kdybych se nevrátila. Co by tě prosím tě zabíjel? To si nemůže dovolit. Nemůže dovolit? Tak se podívej, co mi… Jukni se. Helejďse. Pane bože… Byla jsi s tim u doktora a tám, na rentgenu? Tak byla jsi s tim u doktora? Počkej. Tohle hele vopravdu není legrace ani… Ukaž. Bolí to? Počkej. Počkej, otoč tu ruku na světlo…To musí bejt citlivý ne? Dneska nikam nepůjdeš! Kdy ti to udělal, co? Dám ti na to studenej obklad. To jsem si… Hele jako, zavolám na policii, to se nedá nic- Nééé – nikam nevolej! Počkej, prosim tě! nevolej.
Opravdu! No a co chceš teda dělat jako, có?
Něco s tim přece musíš dělat… Tak bolí to nebo ne?
Ale prosim tě, já z toho nechci bejt voblblá.
Nevim, ale na policii
Mám tu ňáký prášky proti bolesti.
Ale z toho proboha zas tak voblblá nebudeš. Nebój. Já
pro jeden skočim? Mám Bručen. Teda doufám, že tam ještě ňákej Brufen zbyl. Teda ten Vašek je úplnej kretén!? Hovado! Dneska spíš tady a hotovo! Hele? Už jsem si vzpomněla. Rosa se jmenujou! Ná - napi se. Chceš minerálku, nebo čistou vodu? Ná, zapi to pořádně! A nemáš prosím tě hlad? Mám tu čínu?
Káčo? Já už fakt musim. Už teď mám výčitky svědomí, že jsem tu dlouho. Za chvíli přijde
Ondra a….Ale prosím tě, Ondráškovi to vůbec nebude vadit. Ten bude nadšenej, že jsi tady, určitě, věř mi! Vo tom není diskuse. Tak já ohřeju tu čínu, jo jo jo. Prosím tě, neřvi! Ukaž? Postavím na kafe. To jsem vůbec netušila. Nedokážu si představit, že by mě Ondra uhodil, nebo jakkoli tejral. To je teda. Já už to nemůžu vydržet. Jsem zoufalá. Nevím, co s tím? Ať cokoli řeknu, je to špatně. Ve všem vidí chybu. S ničim se mu nezavděčím. Jako fakt jako? Je mi zle od žaludku. Je mi na blití. Permanentně se mi chce zvracet. Tady jako víš? Furt jsem unavená a…Já nevim? Láduju do sebe plno sraček, který stejně nezabíraj. Nemůžu spát jó, ani nic dělat. Neustále se jenom tak jako zmítám. Přetvařuju se před každym, jak je všechno ty vado skvělý a pak se doma složim. Ještě, že nemáme děti. Byla jsi už u ňákýho psychiatra nebo někde? Abys neskončila v blázinci, víš? Ale prosim tě, já nikoho neznám. Najdu pak číslo na naši rodinou psychoušku, jů? Měla bys za ní zajít. Je myslím skvělá. Opravdu ti pomůže. Víš, já na tyhle věci nevěřim. Psychiatři maj problémy sami se sebou, tak jak prosim tě můžou radit ostatním? Hele uvidíš. Alespoň to zkus. Za to přece nic nedáš. Já bych to nepodceňovala, víš? Maj na to svý metody? Já třeba naprosto nevěřím na psychoterapii, jó? A nemám ani čas ani možnost někam pravidelně docházet. Tak buď hele se z toho chceš dostat jó. Nebo ne. Abych poslouchala, jak někdo jinej fňuká, nebo? Ty taky přece fňukáš né? Dyť ty seš ale přeci v pořádku, tak to uneseš. Já to neunesu.
Telefonista Cožé?
Ve středu dopoledne tam mám kontrolní den, to tam určitě budu. Jó ale budu tam s ňákejma
politikama. ……Ale jak kdy, někdy to dé…..Nó, dopoledne to taky dé? Jak se to vezme? ….No?…..Jo jo jó? …..To je dobrý nó, tak zejtra……..Cožééé?….Nebyl……Ty vole nekecej, já chcípnu…..A jak to dopadlo?…. Nó, tak zaplať Pánbuh. Čau! …Ty taky….A pozdravuj Julču! Čau, čau. Tak kde jsou prosim tě ty klíče? Nemůžu? Jo tady jsou. Dobrý. Pojď sem prosim tě! Tak který jsou který? Kterej je vod bytu? No, musíme je ňák barevně vodlišit. Prosim tě, co je todleto za kůžičku? Vyhoď to! Taková vonuce? To nosim po tatínkovi, jako pietu? To nebudu vyhazovat. Počkej, radši přines i ty tví klíče, ať vidíme… A ty nemáš ten novej vod chaty? Já nevim? Já nevim, kterej to vůbec je? Kterej je ten starej a kterej je ten novej? Nó, tendle, tydle sou vod babičky. Tendle červenej je vod zhora, no? A tandle je vod domu ale je pěkně křivej. Jo jo jo jo. Ho musim narovnat. Doufám, že se nezlomí. Nó a todle, počkej. Né, Todle je vod domu. Nó a tenhle je vod garáže. Nó dobrý a počkej – kterej je vlastně vod bytu? Počkej – jó jo jó! Jó ano, tendleten. Co tam máš ještě? Počkej, ještě jeden červenej, nó, ty další jsou asi něco z práce se mi to tu hromadí, ani nevim. Je mi to líto vyhodit. V tom časem budu muset udělat pořádek. Tak si na to najdi ňáký místečko, dej si to do mikroteňáku, ná… Není na to čas viď? Takovejch věcí je? Se mi to tam kupí…. Počkej, pomoz mi! Nemůžu ten krouřek, si zalomim nehet? Počkéj, to musíš takhlé. Jedén, dvá… Dobrý. Kde dělaj tydlety? Dělá se to ještě vůbec? Hele a tendle je vod schránky. Máme tu tři. Ta schránka je přece vylomená, se tam může dostat kdokoli i bez klíče? Sem to spravoval před měsícem? Nó já nevim? Proč to furt někdo dělá zrovna nám? Jméno tam už vůbec nedávám, vždycky ho někdo sloupne, ukradne. Že by v tom měli prsty kluci vod Švarcoví? Proč vod Švarcoví? Proč? Proč? Protože sou to sígři a Švarcová je závistivá mrcha! Nemůže nám přijít na meno.
Plešatej … A kde byl ten malej, ten Slovák? víš co?
Ten, ten Palo, ne?
Došla mu šťáva. Protože, víš co? Protože,
Já jsem přece spal ve spacáku, votevřel jsem si spacák, jsem spal nejdřív tó, v jedný posteli
s Vencou, a potom jsem si šel lehnout k tobě.
A có, hele, to máš jedno.
Do půl roku se budem
stěhovat. Stárek mi našel ňákej kvartýr ve Vysočanech nebo v Libni nebo co, na druhý straně města. Já tam nikdy nebyla.
Já tam byl vloni nebo kdy. Jednou jsem zabloudil do toho ňákýho, toho
obchodního centra, nebo co?
To obchodní centrum, no, já vim. Hele, já jsem tam byl, ale moc si to
jako nepamatuju. Tam se to hodně mění. Hodně se tam stavělo, a to. jsou ty baráky původní, jak bejvaly, ale to…
No, tam třeba za tou pumpou
Já nevim, fakt si to nepamatuju.
Jsem zvědavej, jak se
to tam změní za rok, za dva. Jako na Smíchově, víš? Tam postavěj to, jo? Ňáký monstrum. Kde budou mít ty autobusy to, to, to vobracení? Nebudou, protože? Počkej, ale všechno bude jezdit na béčko, ne? Dyť přece z Rohožníku to maj přece lepší tam, než někam do Letňan, ne? Ale dyť to rozkopou přece, jako tam nahoru, ne na Kobylisy nebo, jak se to tam jmenuje? Vono toho tam bude jezdit strašně málo! Něco pojede jenom do Letňan, něco posbírá metro. Voni v rádiu blekotali, že se to tam bude točit ňák debilně. Já viděl takový jako obrázky v novinách, plány jako. Tam jako v Libni prej má bejt ňákej novej most. To teda nevim. To je ňáký sci-fi, ne? Ne, pozor! To není! To žiješ hodně dopředu. To je ňáký dva tisíce dvanáct, ne? Ne? Fakt? Tam budou stavět, a ty byty už se prodávaj. Jsem se díval na internet, tam ty ostrovy maj bejt celý zastavěný. Tam maj bejt ňáký domy na nožičkách, asi jako proti záplavám, nebo co. To je docela risk tam stavět, kvůli tý vodě, ne? Tak to je ale jejich problém, he he! No je, no. Nebo spíš problém těch, co se tam nastěhujou! No ne? Ten ostrov má bejt fakt celej zastavěnej. Ale voni to musej přece mít nějak posichrovaný. No, a ty byty tam budou drahý jak prase. Ňák tři milióny, nebo co? Pro koho se stavěj ty byty? Kdo to kupuje? Ňáký Amerikáni, Japončíci, nebo co? No, jsou lidi, který tu kupujou, no? My to nebudem, vole. My skončíme v tý ratejně bez ústředního topení, a musíme děkovat Bohu. Jo, já musim ještě zavolat na ten úřad! Ty vole jsem, vylízaná! Já zapomenu i na to, že mám mozek. Musim to tam jít vočíhnout. Ty vole, já už si musim všechno psát na papírky. Zapomeneš, víš hovno. Ty vole, pak ty papírky ztrácím, a stejně vim hovno, ani nevim, kam jsem si je dal, takže to je prašť jako uhoď. Řikám, jsem vylízanej, mozkovna mi neslouží.
Polovožralové …..a jak to z něj dostaneš? Je to tam jak na plagátu!
Hele – mě to nevadí. Já vemu telefón, zavolám
TV Nova, mám tam jednoho známýho, kterej tam dělá kameramana, a všechno mu prásknu. Já se nebojim. Mám ti votevřít ještě jedno? abych nekecal jó?
Jo počkej, já se juknu nejdřív dozádu, jestli tam ještě ňáký je,
Ne né, bez ňákejch emocí. Co bych se rozčiloval?
Mám tady ještě jedno!
Počkej já hned přijdu.
Cožéééé? Já tě neslyšim!
Doprdele, se to tady musí vááálet. Jednou si tady
rozmlátim hubu, nebo rozmlátim hubu jí. No nééé – řikám, že se nehodlám rozčilovat. Nemám to zapotřebí a je mi úplně jedno, co se stane a co si kdo vo mě bude myslet. To je nejlepší řešení. Voni nevědííí rozumíš nic, absolutně nic. Voni fakt na-pro-sto ne-maj tu-cha, vo co de. Nóóó. Já vim, že jsem byl cinklej. Ale voni přece můžou bejt rádi, že pro ně tuhle odpornou práci dělám né? Já mám špinavý ruce, já riskuju a voni seděj v závětří kurva! Ty vole a dělám to skoro zadarmo! To se na to můžu vysrat! Já se jich nebojim. Když na to přijde, klidne tomu kameramanovi zavolám! Taková já jsem kurva. No né? A klidně pudu i sedět a voni taky. Když se seká tó les tak lítaj třísky! Ale panáka už si nedám. Hele vy se máte jak čuníci! Máte tam Jarmilku a nic vám nechybí? Ta moje kráva mi akorát tak leze na mozek. Ani mi ho nevykouří. Ha ha ha. Tak si ho vykuř sám, nebo di do bordelu! Ty vole to není k smíchu – spíš k pláči? Podle mě je Jarmilka fakticky zlatá ženská. Si jí nezasloužíte. Vůbec nevíte co máte. Jarmilko - ty moje zlatá Jarmilko – prdelko zlatá. A ještě ste na ni hnusný vole! Bych vás vodprásknul na místě?! Ale….Ale dyť jsem to minule viděl? Zmlátils ji málem do bezvědomí! Jak jakóóó?…Já ne ty vole, to byl….ale nekecej! Jste jedna verbež, sráči zasraný! Na, ještě si nalej. Ty vole – koupil jíííí už někdo z vás někdy kytičku?…….Tak koupil, nebo ne ty vole?
Tak vidíte
debilové! Tak co mi to tu kvákáté? Zdeňku – hele drž hubu hele! Neser jó? Kdo jí dostal tam odtud, kde byla có. há? Já ty vole? Tak drž hubu!
Jó – sice jsi ji tam vodsuď dostal ale je votázka, jestli se
teď s tebou miláčku nemá hůř víš? Se zamysli! Když někoho zachráníš, ty blbečku, tak se taky vo něj musíš starat a ne ho jen zneužívat, jinak je to na hovno! Na-hov-no! Ale dyť jsem jí například minule vzal i do ZOO. Jako zvíře? Měls jí tam nechat, tam by se měla líp! Máš cigára? Ty už zas kouříš? Sem nikdy nepřestal hulit hi hi hi? Si viděl, že bych někdy nekouřil? Ty seš mozek ty vole! Ale stejně tě mám rád ty kurvo.
Ponožky … Ty jo, koupila mi úplně úžasný ponožky. Teplý, takový ty, ty, takový ty, ty? Takový ty chlupatý? Taková ta jemná? S krávou. Taková ta jemná chlupatina? Ne. To nemyslím. Hele, suprovský, růžový! Hele, a hlavně tady mám normálně, jako že supr krávy! Tady má jako že růžový bříško, rozumíš? A tady má jako že tlapičky. Jako že do bot to není, ale na doma ideální, fakt roztomilý. A brácha, blbec, zase: „Krávu, jó? To by ses měla nad sebou zamyslet, né?“ Blbec! Víš, jak zahřejou i na duši? No, tak jako ty, vole , rozumíš? Tomu nerozumí! Pako! No comment! A hele, tady, co jsem si koupila? Župánek. To je takovej ten župan, pod kterym bych nejradši spala! Jako, víš, takovej hebounkej, a tak. Ukaž, dáš mi šáhnout? To je, viď? Jé, to je blaho, blažíčko! Kdes ho kupovala? V Tesku? Ne, ve Spálený ulici. Já jsem vždycky chtěla kvalitní župan! Se takhle večer zachumlat, sednout si k telce… A když ti takhle pod něj Kamil zajede? Hmmmm – úplně z toho mám husí kůžičku, hi hi hi! Doufám, že to teda vydrží! Ale jo. No, vono to někdy vypadá, ale když to utaháš tak jako já. No, nesmí to z tebe Kamílek servat, vášnivka! Ty jseš blbá, chi chi chi! No, je to hebounký. Jako ten váš mazlíček! Vo tom mi prosim tě ani nepovidej! Prosim tě, tuhle jsem mu vyndala z packy takovej bodlák. A prosim tě, teď to má úplně zanícený a pořád si to vohryzává. Zavážeš jí to, jó, a vona si to stejně rozkouše. Teď, jak víš, do toho má tu rakovinu střeva. Se vysere a vobrátěj se jí střeva naruby. To je hrozný. No! Normálně sere vlastní střeva. Je stará, no. Tři čtvrtě dne prochrápe, nevyleze z pelechu, je to úplně... Víš, jak musí trpět? A když bráchovi řeknu, že by jí měli jako utratit, že je fakt vidět, že už jí není dobře, tak brácha to bere jako atak na vlastní osobu. No, je to nepříjemný!
Porod No, narodila se v pohodě, ale pro mě trochu brzo. O třicet dní dřív a téměř překotně.
Jako že už
v noci jsem měla ňáký jako že kontrakce a začla sem si řikat a ja jaj, to je divný, připadala jsem si jako už víš, taková načatá – rozumíš? Měsíc předem. A řikala jsem si, tak jako za dva dny, nebo zejtra, a měla sem takový jako svrbění v hlavě a řikala sem si, to příjde určitě dneska a já sem taková nevyspalá. Sem jako nespala kvůli tomu v noci, jak sem měla už ty stahy. Samozřejmě, po obědě sem si šla lehnout, to bylo takový docela jako? Vůbec nic mi nebylo, sem si jako řikala – mám takový jako křeče. Tak když to bylo asi dvakrát, tak sem vstala a řikám Danovi – hele asi pojedeme člověče? Mám pocit, že tó!
No a za pět minut už sem řikala dělej, dělej! Já už tam potřebuju. Hele jeli jsme
okamžitě do Podolí, volala sem svý rodiče z auta. Hele, přijedem tam, hned sem šla na sál a Kačka byla za čtvrt hodiny na světě. Prostě zatlačila sem třikrát, ale bylo to právě strašně intenzivní. Hele první holku sem rodila asi vosum, né houby, jako takhle – dvacet čtyři hodin, a z toho asi vosum, devět hodin byly ty bolesti. Takovej klasickej prostě, co maj skoro všichni. A ta druhá byla na světě všeho všudy za asi, za dvě a půl hodiny nebo za tři, ale co se na tu první postupně zintenzivňovalo, tak to u tý druhý proběhlo během půl hodiny! Tak že já sem s ní měla jakoby při tom porodu, jakoby že mám zkušenost, to vůbec nehrálo roli, protože po půl hodině to bylo šílený a já sem řikala, ať mi daj Epidural! Rozumíš? I když sem ho vůbec nechtěla! Řikala sem si – jestli se to takhle bude stupňovat vosum hodin? To, to prostě, já už na to nemám! No a tak mi to začali chystat a já řikám: „ Tak mě ještě napíchněte“. A voni, jé vy už budete tlačit!
Přitom hodinu před tim mi řekli, že sem vpodstatě
zavřená jó? Se to tam otevřelo asi během tři čtvrtě hodiny jó?
No já zas měla tři transfůze, protože
se mi nestahovala děloha. Po porodu bylo všechno pořád jako v pohodě, von mě začal zašívat a pak řikal, že ňák strašně krvácim a že se mi nestahuje děloha. stahovat děloha. Má se ti jako zarolovat, jak byla. vůbec?
Počkej, po porodu?
Nó, to se ti má začít
A co voni jako dělaj, když nemáš kontrakce
Né tak voni ti to můžou vyvolat. Takhle to právě udělali mý švagrový. Tak jako rodila
normálně, ale najednou to prostě nešlo, neotevíralo se to. Tak jí po ňákejch osmi hodinách, toho všeho normálně, jako normálně, už se připravuješ na přirozenej porod, tak jí vzali a píchli jí. voni nemůžou tam ňák šáhnout a vytáhnout to? ta pánev?
No jasně. Ty kosti, že jo?
Jak by to asi vytáhli?
A to
To se musí ještě roztáhnout
A když to nejde, tak to musej kuchat. Ale co se stalo sestře
Jitky! To je dokonce doktorka! Ta všecko si uvědomovala! Že rodila a najednou se to zastavilo, dítě bylo tak jako napůl, že už tu hlavu mělo v pánevnim dnu, nebo jak se to říká. Takže už se nemoh udělat „císař“, nešlo ani tam, ani tam, tak že voni ty doktoři matka! To mi vás nemůžeme tady takhle nechat“.
:“Ještě třeba hodinů ááá přednost má
Tak že vona řikala, že jí tři doktoři skákali na břiše,
aby to miminko vylezlo. Né jako, se narodilo normální inteligentní dítě, zdravý ale víš jako vona medička, že jo – praktikující, to všecko věděla, cejtila a nemohla nic dělat? Se to, rozumíš? Ňák úplně zastavilo a dobře to naštěstí dopadlo jo?
Sou to takový, že právě jí řikali :“Vy máte přednost.
Ještě hodinu a….“ To je šílený. Ti pak dali transfůzi. To právě tak jako skončilo, pak se to uklidnilo, dali mi jenom ňákou kapačku…
Já sem taky při tý první měla kapačku. Po porodu druhej den,
rozumíš, mě chybělo půl litru krve, no nebylo to nic zas tak dramatickýho, ale mě to stačilo k tomu, abych nemohla chodit, nic. Nebylo to ňáký ohrožující na životě. Ale mě to přišlo, měla sem pár dní do porodu a potom, ňák sme seděli, všechno probíhalo ok, uplně takovej jako klid, všichni si to tam tak jako vodrodili, takovej jako klid a najednou já přestávám slyšet, vidět. Najednou se mi všechno začalo ztrácet, jako prostě prostor, čas, obrysy… Ještě štěstí, že tam byli doktoři! v kamrlíku?
Doktoři seděli vedle
Protože kdybych tam byla sama, tak bych neměla šanci se sama zvednout!
Se
zmotorizovat! Vzít tu energii, že zatlačíš. kapačku?
Víš co mě dávali ty první dva dny v porodnici než mi dali tu
Dali mi normálně hodinky, že kdyby se něco stalo, že ať to zmáčknu, že voni přijdou. To
právě dávaj takovejmhle matkám, který byly trošku, jako mimo.
No a když přišli doktoři a řikali, že
doufaj, že to není to, co si myslej, že mám embólii nó. A potom, když sem měla vlastně ňáký ty kameny, nebo jak voni tomu řikaj. Sem měla ňáký menší, než aby mi mohli dát hned tu transfuzi. Kdyby mi nedali tu transfuzi víš, tak že by se to třeba nestalo.
Tys měla vnitřní krvácení jó?
Né,
prostě jsem ztratila moc krve nó? No moc, aby mi dali transfůzi. No, vono se to nezdá. To vypadá, že všichni roděj jako na běžícim pásu, ale není to až zas tak jednoduchý.
No a víš, že já sem císařem?
No dyť mi to řikala tvoje máma a byli sme se koupat né, jak má furt vidět tu jizvu na břiše.
No a vona
to měla docela vostrý, protože k tomu všemu ještě měla žloutenku, tak se vo mě musel starat prvních čtrnáct dní táta sám a díky tomu nejsem vlastně kojenej.
Chudáček, nedali mu nacucat.
A přitom
prej máma měla mlíka, až jí praskaly prsa. A víš jak to bylo tenkrát s odsávánim. Zhubla patnáct kilo.
Potíže matek …Jeden má rýmu, ta je sice kojená, takže má trochu imunitu, ale já jsem furt zapřáhlá, tak jsem vyšťavená, tak chytnu úplně všecko.
To víš, že jo. To sou ty endorfiny, co se vyplavujou mateřstvím,
ale přitom organismus je uplně jinej. Teď chodim se zádama, protože se nevohnu, chodim jako důchodce – to je příšerný a doslova se nevohnu, jó? To mám dokonale zablokovaný. A vona mi řikala – co chcete? Vy ste taková jako konstituce, že jó. Zvedáte dítě, ňák extra svaly nemáte, jste po porodu – to se dává dohromady tři roky. Já sem nemohla vůbec, minulý prázdniny sem nemohla prostě ňáký tři měsíce vůbec chodit, jak mě bolely záda.
To máte z toho, jak taháte malýho, to se
musí radikálně změnit! To chce pravidelně masírovat a taky to chce protahování. potichoučku!!! Já to neslyším!!!
Ty, Luke, pusť mu tu pohádku víc nahlas!
Mu to klidně pusť nahlas, já jsem zvyklá. Tak jó.
Mami, proč mi to sem dáváš?
Chceš udělat kafe??
Aby jste se ale slyšeli?
Ani né.
Luke dělá dobrý preso.
Hele, ty se uklidni! Já si sem dávám ruku, protože pletu. Tak
si sem přines druhou židličku. A nebuď takovej protiva a nekřič na mě! chlapečkem?
Jste mi to pustili
A jak je to s tim vašim
No, teď jsme byli na krčnim a řekli nám, že se mu už ty mandle zlepšily. Takže Jé, to mně dělali taky, že mě brali, teda
pravděpodobně bude taky nemocnej ale tak normálně.
nosní, myslim… A voni teda dorůstaj, teda ty nosní, to já vim. Já vim, já si na to vzpomínám, když mi bylo pět. Pamatuju si, jak mě uspali, takový to bylo sladký, oblbující a jak mi tekla šílená krev a že mě nechali bejt doma. Máma mě taky první rok ze školky jako odebrala, protože jsme byli furt dost nemocný s bráchou, to mi říká spoustu lidí. Jasně. tetou!
Béďo, hele nedrbej se v nose!
Chceš cukr?
Né, já nesladim ale mlíko, kdybys měl?
Luke, podej mu kapesník!
Béďo, že se nestydíš před
No, ten náš si zas furt ze spaní, já ti mám s nim takový starosti, vytahuje víčka a takhle s nima
jako prdí nebo co a ráno má úplně červený voči. to moc legrační není, kdybys ho ráno viděla. ukaž tetě zoubky. Béďo! Né, mamííí! představit.
Pánaboha, proč to dělá? To je legrační.
No, Béďa zase neuvěřitelně skřípe zubama.
Já jim holuby teto!
No, dloubu si holuby… a co? No? A papám
No, ty seš čuňátko. Že se nestydíš.
Já ti je dám Béďo zejtra
asi k snídani a nic jinýho nedostaneš. Uhnětu ti z nich takovou kuličku a bude to. nééééé!!!
Nebo ti je nacpu do formiček na pracny a udělám ti z nich cukroví!
bez nich nemůžeš bejt, čuňátko? nevztekej! zlýho, jó?
Budu se vztekat!
todleto za autó, tetó? Blesk!
Nééééé!!! Já nejsem čuňátko! Nedupej!
Přijdou sousedi!
Podívej – znáš to? To docela funguje.
to je fakt hrozný, neřvi tak!
Nééééé.
A co si?
Budu dupat!!!
Né, mamííí,
Béďa!!!
Že voni fakt… Mamííí, už je venků!!!
To je McQeen Blesk!
To je ten novej film o těch autíčkách víš?
dřřřřřřřřřřř.
Hele, tetě se neřiká – hele, neslušňáku!
penízky?
Ale jó. Je furt v divadle?
Jakže se jmenoval? Ahááá?
No, když Tak se
Tak vyženem toho
Tam je to tak udělaný v Bibli, jako boj Jakuba s andělem…
Ukaž?
Podivej,
Ježiš – nech ho, když se kouká na pohádku. Já si to dokážu
A co ještě děláš, Béďo? Pochlub se tetě.
je, viď? Vostudo!
No, vono
McQeen?
Beďko – A víš co je McQeen
A tendletééén, to je sporťák, hele
Hele, a co dělá Vítek? Donese domu ňáký
V tom městskym jó?
Nó. Teď dělal představení na ňákej
balet. Teď bylo „Labutí“, jó, to bylo supr. Sem viděla tu klasiku a to je jako některý ty části, jsou tak krásný. Tak krásně jako – fakt nádherný. Né, jako Casanova nebo já nevim. Nebo takový některý dílka, který jsme tam viděli. Některý sou teda opravdu příšerný. Někdy sem fakt nevěřila, že něco takovýho fakt ještě existuje.
Hele, víš vo tom, že moje malá ségra hrála balet?
Hrála trávu. Hi hi hi.
Hele, a taky jsme tůdle v Německu prodali ňákej nábytek. Poprvý sme to prodali přes internet do zahraničí a fakt, za docela dobrou cenu – super. to koupil?
Nákej doktor – ročník dvacet čtyři.
A kam jste to až vezli?
Do Mnichova.
Tak to byl v Hitlerjugend? Hi hi hi.
A kdo si
Nó, to moh a je
tam strašně drahý ubytování. Když jsem tam našla přes internet něco levnějšího, ňákejch padesát, nebo šedesát Euro, tak to bylo všechno obsazený. vzít bonbónek? teta ví?
Teď né, Béďo.
Jenomže to je to Bavorsko, nó. Mamííí – můžu si
Řekni prosim tě tetě, proč se nesmí jíst bonbóny. Schválně jestli to
Asi abychom neměli v zoubkách kazy, né?
Jo.
Jé, tůhle, už jsem ti to řikala? Se mi Béďa
ztratil v obchoďáku, jenom teda asi na půl minuty, ale ten trest byl maximální! Já byla strachy úplně bez sebe. Krve by ses ve mně nedořezala! Někdy je to vo nervy ho vohlídat. Protože, jak přestal bejt v kočárku i ve sporťáku, tak vyběhává.
Já s nim teda moc nikam z tohohle důvodu nechodim,
protože se prostě bojim. Já vim, že je to blbý, ale je to tak. A jaks to měla vlastně u Bédi s plínkou? Nó, až teď v létě. Jako v noci až teď v létě. Přes den to skončilo ňák vloni před vánocema. Von byl jako už skoro v pohodě, ale v noci, jak sem teď ještě měla před těma operacemi.
Tak víš, co udělej?
Prostě mu ji seber! To mi poradili ve školce, třeba si to nechte až po svátcích, ať máte klid, ale, hele, Béďa byl horem dolem, ale kdykoli usnul i třeba po obědě, na tři hodiny, ta plína byla i po obědě někdy mokrá a v noci vždycky. A pak mi řekla prostě ředitelka v tý školce, prostě mu ji vemte! Já sem tam byla v červnu a řikám: „Víte, já s tim spanim do tý školky…“ Já sem si řikala, mu ji vemu a von bude prostě čůrat. A vona řikala: „Uvidíte.“ No, voni na to samozřejmě žehraj. No, sem mu ji vzala a hned první noc, jak se probudil, tak řek, že chce čůrat. Prostě si řek. Pak to samozřejmě trvalo čtrnáct dní, kdy si někdy neřek, ale fakt, je to dobrej recept. Hele, teď se třeba počůral v kině, do těch polstrovanejch sedaček. Taková vostuda.
Pozůstalost ...Hele, a ještě ti něco, abych nezapomněla. Nechceš todle po tatínkovi jako památku? Nebo tudle roztomilou pokladničku s maminkou? Mám to vyhodit, a nebo si to chceš dát jako památku? to vyhoď ,co já s tim? Klidně to vyhoď. vem ty.
Ale já to nemám kam dát.
No, tak si to nech.
Tak dobře. A nechceš alespoň tu fotku maminky? Tak to vyhoď.
No, tak já si to teda nechám.
Nech si to třeba zarámovat? Maminku na záchod?
stejně koukáš nejdýl. Cha cha. Ale že jí to tenkrát za mlada slušelo? Ale dyť to nemá žádnou cenu.
No, vono v tom něco ještě? Co to je?
Ale já to nemám No, tam se na to
A tu krabičku po tatínkovi taky
Je to památka po tatínkovi.
Né?
Tak si ji
To je blbý - vyhazovat maminku do popelnice?
právě kam dát. Máme malej byt. Leda tak na záchod. nechceš?
Klidně
Počkej. Ať to nezlomíš!
No, vono v tom… počkej?
Já si vždycky vzpomínám, jak
tam táta dával peníze, víš? Ňákej kámen? Drahokam? To je pyrit, né? Podivej, jak se leskne. Nebo tuha?
Tuha by dělala černý šmouhy.
granátky?
A tohle je sponka do kravaty? To vypadá jako český
To budou nejspíš jenom ňáký sklíčka. To nemá žádnou cenu.
U vetešníka za to dostaneš pět korun. To se ani nevyplatí, abys k němu chodila. jako dárek? líbit?
Komu prosim tě? Kdo by to dneska nosil?
Tak to někomu dej
Já nevim. Někomu by se to mohlo třeba
Ale komu? Já nikoho neznám. Vyhoď to prosim tě, ať to?
tisícikoruna? Komunistická, padesát let stará?
Nó co s tim?
Dyby tam byla alespoň
Komunisti tisícovky neměli, né? Jenom pětistovky?
V peněžence nemám vůbec nic. Jen pár fufníků v bance. Musim zajít do bankomatu, až půjdu odpoledne na nákup.
Já ani?
Mě ti člověče vadí, že bankomat dává nejmenší tisícikoruny? Já
potřebuji drobný. No, a já jdu nakoupit a oni ti to, zvlášť ráno, nikde nechtěj rozměnit? Prostě nemaj. Mně je to i takový blbý, víš? Nic si nekoupit a chtít jenom drobný. A ráno maj všichni pokladny prázdný. Tak chodíš od krámu ke krámu. Kolikrát jsem si musila i jen tak něco koupit, třeba noviny, abych měla drobný. ztratí času?
Tuhle jsem byla v Bílý labuti ráno, taky vůbec neměli drobný. Kolik člověk takhle
A přitom by stačilo, kdyby ten blbej automat dával stovky?
jiný hospodaření, než kdysi?
No, vidíš já – to je úplně
A víš, že já na tydle lidi, co plaťěj kartama, nadávám?
No, já taky.
Ježíš, já to uplně nesnášim, na to jsem úplně alergická. Stojim ve frontě a než von to všecko nacvaká? A když stojíš v Tesku a seš dvacátej a tři čtyři lidi platěj kartama, to je vo nervy. Já bych to zakázal! Mně jede rozumíš autobus za chvíli a von to tou kartou blokuje. Víš? Jak to projíždí v takovym tom? Víš, co myslim? Jak mu to nechce vzít? A pak to třeba zablokuje a ty nevíš. jestli máš přejít do jiný fronty nebo vydržet? Tvrdneš a čekáš, jak se ty vostatní fronty posouvaj a ty nic.
A
nejvíc k vzteku je, když přelezeš do jiný fronty a ta, v který si doposaváď stál, se konečně pohne. To bych vraždil! A teď sou lidi na sebe hnusný, nervní, rozumíš? karty zrušil.
Já se jim taky nedivim. Fakt bych ty
To nejde. Totiž placení kartou, má pro obchodníka jednu velkou výhodu.
Protože když
v peněžence nemáš ani korunu, tak platíš kartou, a kolik je na kartě, to nevíš, che che che, takže je dokázaný, že na kartu lidi utrácej víc. Nedáváš taky fyzicky peníze. Mizí ti něco vodněkaď, co nevidíš. Hele, Laděnko. Jdeme zejtra omrknout ten byt? ňákej metr. že to je?
Ale ty to odhadneš, viď? Ty máš na to voko. Počkej, já se podívám do kalendáře.
podrobnějšího? přijít.
Ano. Určitě.
Voni nám to vysvětlej.
Prosimtě, nezapomeň s sebou vzít
Přijde tam i ten právník a majitel. Vod čtyřech.
A víš teda vo tom něco
A přijde tam i ten pan Zahálka z tý agentury?
Měl by tam
Hlavně nezapomeň všechny ty papíry! To by byl průser! Zapiš si to prosim tě někam.
to budu pamatovat.
Známe se. No, nebo si to? Máš ňákej papírek?
maminky. Máš propisku?
Ta ti na fotce nebude psát.
V kolik
Ale já si
Hele, tak si to napiš na tu fotku
Tak tužku vobyč?
Nemám. Počkej, ale
mám fixu. Počkej! Já už nemám ani tu fixu. Jenom žlutou - signální. Ale je dost tlustá?
To nebude vidět?
Tak ji sem dej, prosim tě. Co mám dělat, když nic jinýho nemáš?
Ale bude.
Pretty Woman ...No, já miluju „My Fair Lady“, tu hudbu z toho, to je fakt super! Naši na tom byli a prej to bylo fakt skvělý! Chtěla bych si to sehnat, jako teda film, jó, na videokazetě, ale nevim kde. Voni maj za pětikilo teda cédéčka, ale film je film. nedávno dávali v televizi.
To je něco tak nádhernýho!
A proč sis to nenahrála z televize? To
Já to nevychytala. Jsem se to dozvěděla až po. Já myslela, že se picnu.
A já byla zase, to je teda něco trochu jinýho, ale no, jsem si vzpomněla, na „Celtic Women“. Znáš to? Ne?
No, to je něco úchvatnýho!
Women“. Angličanky?
A kdo v tom hrál?
No, to jsou, to jsou keltský ženský, „Celtic
No dobře, kdo v tom ale jako hraje, jako herci? A ty jim, jako, rozumíš, jó?
No, Angličanky. Anglický herečky.
Nerozumim, ale stejně je to nádherný! Hezký, krásný, fakt.
Je to pecka! Angláni! Kelťani! Kdybys to viděla! Tohleto je, to jsou nádherný, úplně něco tak božskýho, něco jako Ave Maria a podobně, takový náboženský, božský písně.
Tak to jsem nikdy neviděla!
No? A už ani asi nebudou. Bohužel. To byl jenom jeden, asi ňákej koncert. Teda nevim detaily, já nevim, jak to. Já jsem se dívala, jestli neprodávaj někde jejich cédéčka, a taky za pět stovek. tó, tó, jak se jmenuje?
A nebo
Já nevim, koho myslíš? Nó, takovej ten šedivéj? Jako staroch, jó? Ale né! Nó,
„Pretty Woman“! U toho usírám!
Ten Gere? To je bůh! Já ho miluju!
Já teda miluju Eltona Johna,
to je snad ještě lepší zpěvák než Gott! Ten hlas, rozumíš? Jak mu to vibruje! To už dneska nikdo takhle zpívat neumí.
Jako, tůhle to hrálo na narozeninách Marcely, a já jsem z toho slintala. A to bylo
vůbec dobrý! Aleš tam nepil, člověče! Ale představ si, všichni vostatní chlastali. No, máma vlastně taky ne. Vona tam ještě nebyla moc dobrá. Ta si dala decku červenýho a pak ňákej ten džus a – tohleto? Já nevim. Bere ňáký prášky, nebo co? Jinak to bylo perfektní. Dali jsme si i partičku kanasty a… Ségra tam nebyla, protože byla po tý operaci a ještě se necejtila úplně dobře, a představ si, jak to skončilo! Až jako, mě brácha rozvez domu, mámu rozvez domu, a pak jeli s Hanku domu, viď. A skončilo to tak, že Aleš sebral Damianovi mobil. Omylem? Omylem, protože maj voba dva stejnej. Damian chudák, znáš ho, viď? Prostě ztratit klíče, ztratit mobil, není problém! No, von z toho byl totálně hotovej, bez mobilu jak bez ruky. Koupil si novej, že jo, a představ si, hned jak ho koupil, druhej den volá jako Aleš, jó: „Mám, ty vole, tvůj mobil, sorry.“ Chápeš? To je na zabití, né? No, tam ti bylo husto, ty vole! A prosim tě. Už umí ten Damík trochu česky? Hmmm, takhle, třeba já jsem mu řekla, že Klárka je bystrá a rychlá, a nevěděl jako některý slova, třeba to bystrá, ale už věděl chytrá. Hele, a co von tady vlastně dělá? Nó? Von snad tady ještě studuje, ale cokoli je, jako za práci, jó, tak to udělá. Třeba, já nevim? Učí, má soukromý hodiny angliny, a tak. Má ti perfektně zařízenej kvartýr, pardálí kůže a ták, všude ňáký jako že masky, sošky a pičovinky, fakt supr. Asi drahý.
Puberťáci Ty volééé nech to beééjt. Ty ses posral né? Hi hi hi. mě jó?!
Jé ty seš blbá! Hi hi hi hi. Ty pičo nesahej na
Ty vole, to lechtááá! Hi hi hi. Prase! Úchyláku! Máš to? Tak mi dej!
vole po bradě.
Nekecej a dej mi práska. Hi hi hi. Jááááá - ty kokote, dyť smě spálil idiote!
to je čůrák. Ani hulit neumí.
A co jako? Co co jako.
Ale nerozbiju dej to sem!
Už to máš spravený?
nemakááá.
Ještě ti teče mlíko ty
Jak nemakááá.
Vidiš, že to nemakááá?
Ty krávo.
Ty vole -
Ty vole dyť to rozbiješ čůráků!?
No jasnéééé.
Ukáááš.
Ty vole dyť to
Nemakááá to proto, že s tim neumíš zacházet ty čůráku! Podivej vole! Ty vole, proto žes to zas rozbil ty hovado! Já se z toho poseru kurva!
Stálo mě to tři stovky a von to jako zase rozbije idiot! Nechte tohóóó! Nechte tohóóó!!!
Dyť sem se toho ani nedotk ty vole?
Ty vole ty seš blbá? Stálo mě to tři stovky! Tři stovky, rozumíš?
Tak se z toho poser! Ti je klidně dám.
Ty jo? Ty vole! Máš hovno!
něco dá, ty vole? Akorát se na tebe vysere!
Si řeknu matce né?
Ta ti tak
Co lezeš na ten stůl ty vole? Di dolůůů! Naši me zabijou!
Ty vole - tak si sundej aspoň ty podpadky ty kráá..?! Nech toho! Nešahej na mě ty vole! seru! Jste uplně ujetý! Hi hi hi hi.
Nešahej na mě!
Jdi pryč s těma prackamááááááááá!!! dyť ten posranej gauč moh rupnout?
Nech mě! Hi hi hi hi. Nech mě, ti povídám! Hi hi.
Jáááůůů, počkéééj, počkeéééj sakra ty vole!!!
nedám hi hi hi.
Za co?
Jako já ji nevidim.
nááás jako? My jsme ti nic neudělali né? takhle?… Počkej stůůůůj! Neblbní! podělal! vole.
Ty vole fákt ste?…
Tak co chceš dělat?
chytrá nebo co! Sedni sí.
Neblbnííí!
Nic.
Kašlu na vás!
A proč na
Já už na tyhle debilní legrácky fakt nemám náladu ty
Počkej fakt? Tak co chceš doprdele dělat jako?
Hovno!
Protože seš blbej jak štroky!
Jak
Za to ty jsi
Prosim vás nehádejte se! Nechte tohóóó!
Tak já jdu s tebou. Proč myslíš, že jdu pryč ty blbečku? Kvůli tobě!
Se mi fakt zdá?
plný zuby! Děláš mi samý naschvály!
Proč kvůli mně?
vlastnim bytě! Toho sis nevšim có?
Protože už mě sereš ty vole! Mám tě
Hele já jsem to tak nemyslééél.
povídám! Ještě na mě jednou šáhneš! Jsi vožralej!
Ne-ša-hej-na-mě ti
Tak pudu já a ty tu s nima zůstaň.
Nedělej scény! I tak toho mám dost.
Tak vy jste se zblááááznili? Kdo to tu vypije? Víte co mě to stálo? nepřišel náhodou zkrátka.
Nedám, nedám,
Ty pitomče vrať jí tu blbou naušnici! Celý s to
Rozhodně chytřejší než ty, ty vado hi hi?
Tak tu proboha zůstaň!
Máááám jíííííí!
To seš tak měkáááá nebo co, že se necháš
Já ti někdy fakt nerozumim?
Ale dejte mi pokóóój!
A
Počkej, odsuňte tu
To se najdééé.
Seš hysterická jó?
Kam déééš?
Počkej já jsem si dělal prdéééél?
hovno? Hovno s mákem?
Seš vadnéééj?! Já tě zbiju!!! Hi hi hi
Za hovno ty vole! Dej jííí sem! Já tě nebudu honit!
Tak si ji nech ty hovado! Jdu domu!
Aaaaaaaa
To se najdééé. Prosim tě podivej se, jestli
postel. Uhnííí! To by byl průser kdybych tu náušnici ztratila. Tak jííí sem dej!
Ty vole,
Náušnice ty vole!!! Urvals mi naušnici!
Di dolu! Tak slééééz!!! Děléééj!!!
se nezakutálela támle pod postel.
Jste ujeťáci blbí, fakt jo!
Ty vole ty seš blbá nebo co? Zničíš nám celej byt!
- ty si kretééén co mě lechtááááš? Nech měéééé ? Nešmatej!!! málem i ucho debile!
Já na vás
Tak di s těma podpadkama z toho stolu ty vole.
Ty vole, dyť ten stůl uplně poškrábeš?! Dyť zvrhneš ty flašky!!! Hi hi hi hi.
hi.
Debil!
Dyť seš ve
Tak my jdem s tebou.
Neboj – my ti na to přidáme, abys
Ale mě nejde vo prachy. Dyť to bylo docela dobrý! Co blbneté! Může mi tu
proboha někdo říct, co se tady stalo tak hroznýho a čííím jsem se vlastně provinil nebo co jako ty vole?
Ale ničím ses neprovinil? Čim by ses provinil ty blbánku?
vožralej a nezvládáš to.
Ty vole a jako co nezvládám?
počkééééj? Tak mi to vysvětli? jsi blbej. Čau ty vole.
Nic.
Tak vo co jde? Cóóó nic?
Vo nic. Jsi
Prostě nic.
Stejně bys to nepochopil. Já jsem asi uplně blbej. Jo jsem blbej.
No Jo
Puberťáci 2 …Tak já tě na baru seznámim s tou blondýnou? jóóó? Ha ha ha.
Ty vole, dyť je má velký, né?
vole nejmíň K2ky? Ha ha ha. šmíruješ nebo cóóó? viděl jaký má kozy né?
S tou, co si nechala předělat jedničky na dvojky, Tak akorát do ruky.
Tys je viděl ty vole?
Ve škole né?
Je vidim každej dééén, neééé?
Vona se ve škole svlíká nebo co?
Dyť furt nosí svetry?
To nevodhadneš?
vole ségra má taky pořádný kozy, tam je to vidět, ale Marcela? Kozy má snad furt stejně velký, né?
Ukaž ruce, ty vole?
Se nemusí svlíkat, abych
Ségra taky furt nosí svetry. To jako vo tloušťku tý látky?
seš vůůůl – zvedne jí to kozy nahoru, ty vole! Čouhaj jí z těla.
Já to teda nepoznám.
podprdu, tak jí vidíš bradavky. Ha ha ha.
V létě néééé ty volé.
mrskaj.
To je vůl, ty vole!
Nekecéééj! Jí Ty
To záleží jestli nosí podprdu, nééé?
Podprda ti je zvětší, ty vole. I přes svetr jóóó?
Ta má ty
Ty
A když nemá A taky se jí víc
Puberťačky ….Neprskej mi do ksichtu, když kašleš! Nechci bejt na svátky nemocná. todle bylo co? Pche pche pche. Ani si nedáš ruku před pusu?
Copak na tebe kašlu?
Já nemám kapesník.
A
Ale ruku si tam
snad dát můžeš, né? Nebo ti ji tam mám dávat já nebo co? Ná, tady máš papírovej. Vem si to celý! Dííík.
Vylízaná, fákt?
dírama. Ale byly drahý.
A cos tam vykoukala?
Měly tam skvělý punčocháče s takovejma velkejma
Kolik stály?
To de, né?
Stováka.
nehodlám ho utratit za blbý punčochy.
A za co ho chceš utratit?
sanitka. To je vod rána už třetí. Co to může bejt? jenom tak, aby se dostali skrz zácpu? A co včera? Dobrý? Nekecej?
Mě ti
Tak to mohlo bejt zajímavý.
No jasně. Voni jsou někde v Tunisku Já tam samozřejmě nechala všechny
A zavoláš mi? Když mi něco řekne? Což pochybuju.
Ty vado. Dyť užs mi vyhulila celou krabičku. Příště kupujete krabičku s Evičkou.
Hmmm, ten si tě hejčká. A má důvod.
Já ti ho prosim tě zaplatím.
Můžu si vod tebe připálit?
Jak to myslíš?
Hele? Co si to do tý palačinky narvala? To je dobrý?
Tak to
To je přímo
Ale nijak. No co, sedí vod rána
To je vocaď?
co je to za značku? To je Replay, né? Né. To není takhle drahý?
Dáš
Hele? Kde jsi
To se musí Otikovi líbit, né?
do večera na počítači, tak si na mě kupuje alespoň ty hadříčky. svlíkat.
Třeba takhle jezděj
To jó? To už jsem taky slyšela. Dokonce to řikali ve zprávách.
koupila todle skvělý tričko? Máš ho pěkně přes kozičky. vod Otika.
Zas venku houká
Ty jo – Štěpánka zvracela a musela u Lůdi přespat. Ještě jsem jí ani
prachy, tak se dneska všechno dozvim. bude drahý. Hi hi hi!
Nevim?
Porody? Nebo infarkty?
Vona přespala u Konečnejch doma?
nebo kde hi hi hi, ty krávo. mi ještě cííígó?
Kilo nemám. Teda mám, ale
Ty jo, Luděk přitáááh, ty jóóó, ňákej alkohol, já nevim, kde ho koupil?
z něj vod rána tak bolí hlava. nevolala.
Nejde.
Tak ukaž?
Zmrzlinu.
Já fakt nevim?
A
Ale mně se nechce
To je fakt dobrý?
Nó –
vono se to tam hezky rozteče – mňam, mňam a stane se z toho takovej krééémík, krémíííček slaďoučkéééj, víííš? blbááá!
Rychle!
Ty vole? Ty si kráva? Jak to držíš? Dyť ses celá zadělala?
Máš horkou vodu? Já jsem blbááá!
Týýýý volé, já sem
Počkéééj, svlíkni se? Děléééj!!!
dobrýýý? Já ti něco pučim na sebe. Počkéééj! Hned to bude. Hop – chytej, hi hi hi!
To bude
Ty vole, teď jsem
si vzpomněla, jak to máchám, že když mi bylo patnáct, tak jak jsme jezdili jako dyckýý do toho, do Nepomyšle, hi hi hi, tam je ten rybník, tam vlezeš, seš tam po kolena, najednou si zase po lejtka a pak tam seš asi po pás, jó? To je taková, taková prdel.
Jednou mě tam ty jo Jirka vošahával na mělčině
uprostřed rybníka. Jáááá ječela. Jsem byla celá vod bahna, uplně špinavou prdel!
Jéééé, holky – já
taky něco podobnýho zažila, ale u moře s pískem, hi hi hi. Sem běžela do hotelu do sprchy a hi hi a vyplachovala jsem si ji snad hodinu? To bylo peklo! Všude malý tečičky. červený, ty krávo. Ty jo, víš, jak to škrábe? uslintanýho novofundlanďáka?
Nekecéééj.
Jááá to měla
Hi hi hi, a co vůbec Jirka? Má ještě toho tlustýho,
Ty jo – pamatuješ, jak jsme s nim v létě přijeli do Průhonic na barák,
ty jo? César tam ležel před těma dveřma, vodfukoval jak lokomotiva v tom hicu, a měl vystrčenýho rudýho žaluda, pamatujéééš? Toho pinďoura? Se chladil, ty vole! Hi hi hi. Ty vole a Marcela mu na něj vylila studenou vodu hi hi hi.
Vy jste blbýýý!
A pak jsme zdrhali a von za náma! Hi hi - málem
mě shodil z verandy. A Julča spadla. Ještě že tam byla hromada písku ze stavby! Byla jsem vod něj jako prase – úplně zničenou sukni. vo prázdninách.
A co dělá Jirka?
Já už ho neviděla – snad vod školy?
Já už jsem s nim dlouho nemluvila. Naposledy Ale Jirka za mnou přijel nedávno, jóóó? Měl
tam ňákou samičku v autě a řikaá, ty vado, pojeď s náma na rybník.
Nóóó jasněéé, řikám. Samičku
v autě? Já s váma polezu do vody, nééé – švédská trojka? Nebo mám na vás koukat ze břehu – drzej, ty va?
Nakonec sem s nima teda jó jela a klasika. Vona šla na chvilku pro něco, von za mnou hup
do vody, víš co, nenápadně, hi hi hi. Nenápadnej fakt v létě. To je to samý jako dřív, ty vole. Von se
nezměnil, ty vole. tam?
Nenápadně.
Ale je roztomilej.
A ty vole ta holka to přitom musela vidět, jak tam se mnou, mně
Ale blbej.
Ty vole, já bych s nim nemohla chodit. Vona je prej taky ňáká
blbá. Vona je prej jednodušší? Taková pichlouška do auta. Dá se použít na gauči místo polštářku. A co dělááá? V Holešovicích kadeřnici – prej. Alespoň to řikal Jiřik.
Puberťačky 2 Blbinky, blbinky, blbinky.
Tak se na to aspoň pořádně soustřeď! Když nemáš pinzetu!
Prosim tě
jehlou to jde taky, ale musíš se na to pořádně soustředit. Trošičku mi rozřízni tady tu kůžičku a pak to podeber a vytáhni. děláááš?
Tak se sakra nehejbej! Když se cukneš, tak to píchne.
Chci to podebrat, jak si řikala.
prst! Tak promiň. třísku jó?
Jáááu?
Ty vado, nech toho!? Ty nemáš vůbec cit?! Mi ufikneš
Ale no jó. To nechám vyhnít.
Ti teče krev!
To bolííí!
Kašli nato.
tý Bláně? Že jí to na plese slušelo jó? Co měla na sobě?
Neblbni - se ti to zanítí. Hele, jak si řikala vo Ale nic, ale mě se líbily ty její vlasy. Ty byly
fakt dobrýýý. Nemačkej si to furt! Ukaž já ti to na to stříknu. putna co si na sebe narveš. ahóóój Béďóó!!!
Nechceš na to dát aspoň náplast? Na
A jak mi asi ta tříska přes tu náplast vyleze? Akorát mi tam zaroste? Tak si
na to aspoň stříkni, aspoň tén - Septonex?
plese ani nepamatuju.
Ty jo co s tim
A có?
Dobrý?
Vona má dobrou postavu. To je pak
Ale jó. Ale už tam nejdu.
Já už ty vado nebyla na
Já mám kolikrát problémy vždycky, když někam du a lidi za mnou přijdou a
No, e, hmmmm?
Ahoj volé? A nevim vůbec vo koho dééé a ksychtim se na něj.
A oslovil tě někdy takhle někdo zajímavej? Mně teda né.
Já si je nikdy nepamatuju. Hned se pakuju.
Já mám vůbec problém pamatovat si ksichty? Já si pamatuju lidi podle bot. Já jsem holky na boty cha cha. Jedinej můj zájem – když vidim ňákýho chlapa je – pryč…. Tyjo já jsem byla v sobotu v Kouli a nekoupila jsem si tam ty tkaničky já kráva! Já sem tam koukala na bundy a úplně jsem na to zapomněla. Taková krááásnááá ty vole – úžasnááá! S takovou malou bambulkou. Já si řikám – doprnele jááá nemám prachy! Ty vole já sem si tam koupila mikinu áááááááááááá já kráva a hned sem jí zrušila! Vyprala jsem jí v horký vodě a vona se srazila! Dokážeš si to představit, taková skvělá mikina !? A byla taková krásná ty jo – zelená ty jo.
Táta mi ty vole může líbat nohy. Minulej rók sem
mu kupovala trencle, s takovejma nahotinkama, prďácký a zapomněla jsem u pokladny na ně. Zakouřili jsme si s Kačenkou v kavárně a ještě, že jsem si tam na ně vzpomněla. Pádila jsem pro ně okamžitě a pokladní mi je naštěstí schovala – dobrý co? Mě se stalo s tátou něco podobnýho. Máma mi řekla, abych mu k vánocům koupila takovej drahej župan, a taky jsem ho nechala v krámu a šla jsem do Roxy. Hele večer přijdu domu, vysmátá jak Budulínek – ahóóój mamííí a máma na mě máááš te župan? Jéééééé a doprdele a druhej den po škole jsem tam naběhla - a byl tam. Naštěstí! Helééé? Nezdá se ti, že je tu ňáka zima? Mě je teplo, jsem navrstvená. Mám pod tim i silonky. Tak mi ňákou vrstvu puč! Nepučim. Se krtíš có? A proč si tu vůbec nezatopíte? Nejde nám kotel a vopravář má čas až zejtra. To je vo nastydnutí. Tak si vem bundu. Máš v předsíni bundu né? Nebo ti můžu dát deku. Tak mi dej deku. Tady nebudu sedět v bundě jak na nádraží. Tááák hezky se zachumlám! A je to v poho. Hele holky dáte si gróóóg? Stavim na čaj. Radši ten čaj. Grog mi smrdí. Když tak mi můžeš dát frťana rumu separé.
Rádio ….Micky Mouse či kačer Donald. To jsou některé ale zřejmě nejslavnější kreslené postavičky, které Walt Disney vymyslel se svými spolupracovníky v Hollywoodu. Micky Mouse právě souvisí s tím králíkem, protože jak se ukázalo, tak Universal byli chytřejší než Disney, postupně oni odbírali, jako distributoři ty filmy a tak dál, ale postupně si zajistili - práva na toho králíka a na jeho používání atd… a uzavřeli a tady Disney tak jako - udělal velkou chybu, uzavřeli i všechny smlouvy s jeho spolupracovníky. A pak mu snížili ceny, za které to kupovali. On jel do New Yorku vyjednávat s tím, že si myslel, že má dobrou pozici a že vlastně králík je úspěšný, tam se mu vysmáli a řekli mu, že buď bude akceptovat tu cenu a nebo, co se stane - králík je jejich, a oni maj smlouvy s tvůrci. Říká odborník na televizní zábavu Milan Kruml. Disney navrženou dohodu odmítl. O králíka Osvalda i o většinu svých animátorů přišel a byl nucen vymyslet dalšího hrdinu, který by jeho společnost zachránil. A tak přišel Micky Mouse. Této postavičce sám Disney propůjčil svůj hlas. Hlavním kreslířem grotesek byl Bob Anverke, který dokázal za den vytvořit až na 700 obrázků. Právě ten také jako první začal ve studiích experimentovat s barvou. Podle Milana Krumla, filmy z dílny Walt Disney Company byly úspěšné hlavně proto, že nebyly určeny jen dětem. Zprostředkování, řekněme nějakého životního postoje i když šlo třeba řekněme o čistý humor, čistou zábavu, byl v této podobě blízký i dospělým. Pořád to byly předfilmy, které se promítaly v kinech a nikdo se nestyděl, že se dívá vlastně na kreslenou věc, protože ten projev byl něco, co bylo běžné. Běžná součást toho, co člověk vnímal, jak se k němu dostávaly různé impulsy, informace atd… Nebyly jen pro děti a nevydělávali jen na tom, že by dělali jen dětské pořady. Z Evropy, zvlášť u nás řekněme, tu vizuální kulturu máme ne úplně zažitou a díváme se přes prsty na to, že když je to kreslené, je to pro děti, což je omyl. Walt Disney Company zažívali snad nejlepší období, od poloviny třicátých let, až do roku 1941, kdy Spojené státy vstoupily do druhé světové války. Vznikl například trhák „Sněhurka a sedm trpaslíků“. Vysoké výrobní náklady ale donutily společnost natočit dílo levnější, které ovšem mělo být stejně kvalitní. Tento požadavek splnil Bimbo – film o slonu, který chce létat, což se mu nakonec podaří díky velkým uším. Přišla válka a studio přešlo na výrobu, do značné míry propagandistických, nebo instruktážních filmů. Nebo byla spousta peripetií ve studiu. Byla stávka ve čtyřicátých letech. Disney posléze tedy tvrdil, že to byla stávka komunistů, dokonce označil tři svoje animátory za skryté komunisty před výborem pro neamerickou činnost. To byla řekněme taková pachuť. Tohle je ta odvrácená stránka, myslí si odborník na televizní zábavu, Milan Kruml. Walt Disney je rekordmanem v počtu Oscarových nominací. Ze čtyřiceti osmi jich proměnil dvaadvacet. Navíc získal čtyři čestné ceny. V současnosti, už ale Walt Disney Company není závislá přímo na animaci. Vytváří mnoho klasických kinofilmů, či jiných televizních projektů. Přesto co se týče kreslených příběhů, jde firmě stále o prestiž, kterou získala pod vedením Walta Disneye. A nezáleží ani na stále modernějších technologiích. Bez toho nápadu a bez vtipu stejně neuděláte nic. I kdyby tam bylo x různých odkazů na populární kulturu, kdyby ty dialogy nebyly takový, že jsou přijatelný pro dítě i pro dospělého člověka, tak ten film i kdyby byl sebetechnologičtější, tak stejně jako nikoho nezaujme, domnívá se Milan Kruml. Připravila Lenka Buriánková. …Že je škola základ života. Raz, dva, tři, čtyři, škola základ života! Kdo se učí, ten vše umí, i když tomu nerozumí! Příroda je jistota! Úspěch čeká pouze borce, co zná poučky a vzorce! Škola základ života! To si pravděpodobně uvědomovala i Marie Terezie, která v roce 1774, ještě přesněji 6. prosince, vyhlášením všeobecného školního řádu zavedla pro děti povinnou školní docházku, od šesti do dvanácti let. Osvícená panovnice už tehdy pamatovala na letní prázdniny. Ovšem nutno dodat pro dnešní děti, že tehdy to bylo volno…
Rozplývačky Teda to je héééézkýýý. A podivej ty ouška. K sežrání viď? Takovýho slaďouška jsem ještě nikde neviděla. Ukaž?
Ale dostaneš ho až k narozkám.
Tak na, nó.
A kdes toho mončičáka sehnala?
Já jsem ti taky jednoho koupila.
Nekecej!
Fakt?
To nevydržim. Nebuď sketááá! Já to bez něj nevydržim.
Juchůůůů? Ten je sladkej. Ňu ňu ňu ňu. Tys mi udělala takovou radost? Teda fákt? A
kdes ho teda jako sehnala? Ten je božskej, ty jo.
Nó. V Myšákovi plyšákovi nad Štrosmajerákem.
Jak se jmenuje taková ta nó, dlouhá ulice co vede tó, ke Spartě? jezděj tramvaje.
Tramvaje tam jezděj všude né?
kopce – na Letnou a ták.
Nó víš? Jo, vim která.
Kterou jako myslíš? No jak tam tó
No jezdí tam třeba tá, jednička. Tak tam, jó?
Taková ta do
A v který části je ten krám jako?
Tak v půlce nalevo. Jo tak, tám, jasně, jó, už vííím. Hele, naproti maj skvělý záclony, ty va. Fakt prďácký.
Bylas někdy tó v tom krámu naproti? Takový s velkejma kytkama a krajkama. Takový
optimistický? Podobný maj i u metra rákosníci.
Já vim ale tyhle jsou asi z kvalitnější látky, ne?
Trošičku to vypadá jako Damašek, takový jemňoučký vzorečky jsou tam taky, nebo skoro až jako brokát a ták se to jako leskne. Ty va, jó, představ si je, jó, tady u nás k těm tapetám. Žjóva, to by vypadalo jako, já ti řeknu… jako na zámku? Chápeš? Úplně, ty va, jako v pohádce? nesměla mít na balkóně ty spoďáry, cha cha cha.
Tak bych je věšela v koupelně, nóóó.
Hele chodíš ty vůbec ještě tam na ty orientální tance? Na ty břišní tance? furt tě to tak baví?
To bys ale Có jako?
To víš že jo. No jasně.
A
Strašně! Jsem normálně do toho úplnej magor! Hele, je to supr. Člověk se naučí
uplně jiný pohyby, jó? Rozumíš, to nechápeš. Dokonce jsem se normálně pokoušela i stoupat si na špičky. To je hustý. Ty jo, fakt, to je hustý. Tě bolej nohy jako kráva. s tebou choděj?
Choděj?
A jak starý holky tam prosim tě
Podprůměrnej věk? Taky je tam jedna stará babka, ale je skvělá. Je s ní
prdel. Já tydle lidi fakt, fakt obdivuju, víš že se dokážou pro něco takovýho nadchnout a dou do toho. Nenechaj se votrávit a jdou za tim? Taky bych chtěla bejt taková v jejim věku. Ty vado – kdyby spadla a ňák špatně našlápla, jó. Rozumíš, ji to tak baví a jak to umí s rukama. Je docela sexy, hele. Fakt docela sexy?
A jak seš na tom ty vlastně?
No já se to pořád pokoušim nějak tak jako rozvinout, ale
to víš. Je to náročný, nó. Trénuju postoje a tak. Je to dobrý na břicho. Kolikrát si řikám, proč já blbá na ten tanec nechodila dřív, fakt. Furt vlastně bojuju se základníma věcma a některý mladší holky jsou už dál než já. Jé, hele, a uděláš ještě hvězdu nebo provaz? Ty ses zbláznila, ty jo?. To bych praskla vejpůl. Já to neuměla ani na základce. Mám problém jenom dát rovně takhle nohu na židli. Víš jak mě bolej třísla? Jé hele? A co dělá vlastně ten tvůj učitel na tělocvik? Co jako? Kterej? Co já vim? Já ho vod tý doby neviděla. Hele, a nechceš tam jít někdy se mnou? Jen tak se juknout? Já, jó? Abych se kroutila jako paragraf? Ha ha ha. Proč kroutila, ty va? Dyť je to hezký přece? Dokážeš si představit, jak si naklepávám sulce? Ha ha ha. By se mi smáli. Dyť tam choděj holky, který jsou víc při těle než ty.Co blázníš? To musí vypadat, chi chi chi. No počkéééj. To vypadá právě sexy, ty va, dyž se ty špeky rozvlněj, rozumíš? Ne ne ne – tam by mě nikdo nedostal. Nehodlám se ztrapňovat, proboha. Chi chi chi…
Servírka … Matulkovi se furt něco nelíbí.
No, to se ti nedivim, že tě tak irituje.
Von je prostě neomylnej! Von
je neskutečně ješitnej! A já se furt nebudu před nim ponižovat, že jsem něco udělala špatně, když vim moc dobře, že hledá chyby na každym hovně! A já tam pod nim budu vobsluhovat a makat a dělat všecko jak votrok?! Tak ať si ten pitomeček najde někoho jinýho, buzerant! A když jsem mu to řekla, tak von jako: „Budeš dělat tohleto a támhleto!“ A já řikám: „No, nebudu! To jsi spad na hlavu?“ A von na to: „Ty mi nebudeš řikat, že nebudeš!“ Ty jo? Rozumíš, já tam mám spoustu důležitější práce už vod včerejška, a von mě bude takhle, kvůli tý krávě blbý, buzerovat? Takže já vopravdu nevim, vo co tu jde? Rozumíš, ta kráva je tam jenom na brigádě, a jenom proto, že jí šoustá, tak mi bude poroučet? To se na to můžu, víš co? A tuhle normálně už jsem třeba končila, ne? Normálně, a ta mrcha mě chytla v šatně za ruku a prej jako: „Ukaž tu igelitku!“ Ty vado! Já myslela, že jí jednu natáhnu! Vona mě, taková žába? No, já tam měla v tý igelitce ty cigarety, a von byl vidět ten jejich obrys, ne? A vona: „Co to máš v tý igelitce? Jak si tam dovoluješ mít cigarety? Víš, že se to tady nesmí?“ No, ve mně se vařila krev. Ty vado! „Ježišmarjá, no tak jdu domu, tak jsem si je tam dala, ne?“ Dyť jde vo hovno! Buzerant! A vona: „Nó? Co to máš na tom krku?“ A já řikám: „Ježiši, klíče vod šatny! A co jako? Tak se snad ňák musim do tý šatny dostat, né?“ A vona: „Když jdeš na bar, tak musíš bejt pořádně upravená!“ Ty vole! To nechápeš. Rozumíš, já končim, právě jsem přišla do šatny, ty jo, jdu se převlíknout, a vona mě buzeruje? Co si vo sobě myslí? Jednak nemá pravdu, ale i kdyby ji měla? Co mě má co napomínat jenom proto, že spí s mým šéfem? Ty vole, a když si to nenechám líbit, tak přijdu vo práci, ne? Třeba, rozumíš, já už to takhle nestíhám, voni nemaj lidi, a tohle si za ten neplat ke mně dovolej? Chápeš to? Jsme na to dvě, každá má asi dvě stě padesát pokojů, ty jo, a musíme to stihnout do dvou do vodpoledne, prostě proč mě zaúkolovávaj ještě takovejma pičovinkama? Tam jedna holka, to tam měla praxi teprv tři roky, a už pracuje normálně, jako kdyby byla zaměstnanec, ne? A ani nemá hotelovou školu, nic. Prostě má jenom praxi, ale je v praxi placená jako normální zaměstnanec, ne? Rozumíš, a přitom mě ta práce baví! Školu mám a chovaj se ke mně takhle! Nemám tam prostě vůbec žádnou perspektivu. Kdyby si na mě nezased, tak bych byla v pohodě. Jako je fakt, že si musíš dávat vopravdu pozor, abys něco nezapomněla nebo to, ale – hlavně ty holky, rozumíš, tam maj největší pohodu! Sníst si tam můžou v kuchyni co chtěj, čokolády… A jak je vůbec starej ten váš šéf? No, myslim, že je to ňákej šedesátej pátej ročník? No tak to je docela dospělák? No, to já myslela, že je mladší? No tak, kolik mu může bejt? Zas tak starej není, ne? No, ale vošoust to je? Takový mladý holčičky? Já nevim, co na něm ty holky viděj? No co? Prachy, ne? Co jinýho? Toho zneužívá? Mě je odpornej, já mu to dávám najevo a von mi to dává sežrat! Ty vole! Já už jsem ňáká polomrtvá po tý noční¨! Vodejdeš, a padnu za vlast.
Školačky ….Ale no jóóó. Já vim, že je to blbý auto, ale je hezký a jezdí. Ty vado, dyť stálo tři tácy. To dééé, ne? Co chceš?
A za co jste to koupili?
Péťa má prachy vod fotra.
Tak to je zlatý. A kam pojedete?
Ale nikam daleko. To je tak pro parádu. Na takový ty popojížděčky po Praze a ták. Bojim se, že by se to za Prahou rozsypalo a pak už by to nikdo nedal dohromady, chápeš? nebo, jak se ten auťák jmenuje? víš kterej né.
A co je to vůbec za značku
Takovej ten starej Peugeot nebo Citroen s tou rolovací střechou,
Ty jo – paráda! Takovej ten jako trochu hipí, né? Takovýho jsem vždycky chtěla. A kde
jste ho jako koupili?
Ale u jednoho známýho.
lidí z fildy znám? Jak se jmenuje. někdy provezete?
U kterýho?
Lojza Machoň.
Toho neznáš. Je z fildy.
Počkej pár
Hmmmm, tak toho neznám. Tak doufám, že mě
No jó, jasně. Víš, že jo. Třeba v sobotu? Jedem do Tróji, co ty na to?
Tak se
svoláme, jó? Máš vůbec můj novej mobílek? Ty máš novej, jó? Ukaž. Ten je skvěléééj. Takovej mazlíček, viď? Je roztomilej.
Né, normální. To jsem dostala vod T-mobilu za korunu. To je zadáčó.
To je Nokia? Ty jsou dobrý. Já mám taky Nokiu, hele. Mně se ale nejvíc líbí taková ta nová skládací, černá Motorola. Hmmmm – ta je úžasná ty va, ale prej je strašně poruchová. Každej, kdo ji má, zatim, tak si stěžuje. Ale prej je zas teď ňáká nová? Počkej, tak já ti dám to nový číslo. Ho najdu, počkej, tak. Hele, já ti pošlu textovku a ty si ho uložíš, jó? Ok. Hele, a tomu Ondrovi jsi to nakonec vysvětlila? Jóóó, pokusila jsem se o to, ale nevim, jestli to pochopil, jak jsem to myslela, víš? To je, víš? A cóóó, dobrý? Popravdě řečeno ty va, asi moc ne. Blekotala jsem ty va. Bylo to docela trapný, ti řeknu. Trapný! A co blázníš? Dyť za to nemůžeš, né? Nemůžu, ale když ho prostě vidim, tak se celá rozklepu, je mi to nepříjemný. Snad to musí pochopit, že máš někoho jinýho, né? Pochopit. Pochopit to může ale smířit se s tím nemusí. Dyť ho znáš. Vyhejbám se mu, jak můžu, ale. Proboha, stačej mi ty jeho vyčítavý pohledy, jak se kouká jako jó. Bych ti to nepřála todleto. Ani se mi o tom nechce mluvit. Ti řeknu. Navíc mu ještě dlužim prachy. Nepříjemný! On je sice nechce, ale já mu nechci bejt prostě nic dlužná. Snad se mu to dá normálně vysvětlit? Blé, blé, blé – brrrrrrr, nechutný. Přehoď prosim tě vyhybku. Dáš si něco? Ne, na nic nemám chuť. Ani vodu? Tak jo. Vodu si dám.
Šrek …Můj kámoš je tááádý! Oslíku? Šreku! Fióno! To je pohled, přímo pro bohy! Obejmi mě ty starej chlípníku! Cha cha cha cha! A tady je pani Šreková! Tady jednu štípanou! Oslíku? Kde se tady bereš? Hlídal jsem vaše hnízdečko lásky. Óóóh, myslíš tím, že si třídil poštu a zalejval kytky? Jó a krmil rybičky. Já nemám rybičky! Už jo. Týdle říkám Šrek a tý druhý Fióna. Šrek je pěkný kvítko – jo jo jo, ty jeden…Óóó, to už je ale hodin? Měl bys běžet! Můžeš mi vyprávět o vaší cestě a dáme si partičku člobrda! Poslyš oslíku, neměl by ses vrátit ke svý dračici? Nó, tak ne. Já vám na ni poslední dobou nějak letmo žárlil. Rozhodl jsem se bydlet s vámi! Víš moc dobře, že tě vždycky rádi vidíme, oslíku… Jenomže my dva jsme teď manželé a potřebujeme mít trošičku soukromí!
Chcem být sami!
Ve
dvou! Nemluv dál, jsem doma a nehnu se odsud na krok. Postarám se o to, aby tě nikdo neotravoval! Oslíku! Pane domácí. Ty mě otravuješ! No tak jó, v pohodě? Stejnak jsme se s Pinokiem chtěli koukat na rytířskej turnaj. Mějte se! Naschle! V neděli na grilovačce, nebo tak.
On to přežije. Nó, kde jsme
to přestali? Nó? Už si vzpomínám. Oslíku! Já vím, já vím, ve dvou! Ale co mám jako povědět těmhle? To stačí! Nejmilejší princezno, Fióno. Tímto listem, vás zvem do království za sedmero horami, na královský bál, který se koná na počest vašeho sňatku. Při této příležitosti, udělí pan král požehnání vám i vašemu éééé éééé, krásnému princi. Pac a pusu ti posílají král a královna – alias – mamka s taťkou. Mamka s taťkou? Krásnému princi? Královskej bál? Jedu s váma. Nikam nejedem. Myslím, že by mohli mít drobátko šok, kdyby viděli, jak teď vypadáš? Nó, asi by je to překvapilo. Ale sou to mí rodiče, mají mě rádi. A neboj se, oblíbí si i tebe. To určitě. Pochybuju, že mě přivítaj s otevřenou náručí. Uáááá! Naši jsou normální. Jak mně potom vysvětlíš, všechnu tudle nabubřelou parádu? Ale no tak! Mohl bys mi dát aspoň šanci! Na co jako? Aby si nabrousili vidle? Ne! Chtějí ti dát jen požehnání. Nó, bezva. Potřebuju jejich požehnání? Jestli chceš patřit do naší rodiny – ano. A kdo ti říkal, že k vám chci patřit? Nebyls to ty tehdy, když sis mě bral? To je zajímavé, že o tom nemám ani páru? Ach! Takže tím to hasne. Ty nejedeš? Věř mi. Není to dobrej nápad. Zůstanem tady. A s tím jsem skončil! Pohni zadkem, Šreku, ať nechytnem zácpu! Neboj se, my tady na to dohlídnem! He he he!!! A jedééém! Vzhůru, poklusem skok – kůže líná! Cestou necestou, se svou nevěstou. Pěkně kupředu spěchéééj….ať to máš za sebóóóu…horama, plotama jedem dáááál…Neboj se, neřeš to, zvládneš to – jedeme na královskej bááál – jééé chachááá… Už tam budem? Né! Už tam budem? Ještě ne. Tak už tam budem? Nééé! Už tam budem? Né! Už tam budem? Jo. No tak? Nééé! Už tam budem? Nééé! Už tam budem? Nééé – nebudem!!! Už tam budem? Néééééééé!!! Už tam budem? To nebylo vtipný. Jsi jako malej fakan! Kvůli tomuhle tě nesnášim. Dobře, já už ani neceknu. No sláva! Ta cesta trvá věčnost a nepouštěj nám žádnej biják. Jedem do království, za sedmero horami! To snad mluví za vše. Za sedmero horami! Dobře, dobře – já slyším. Jenže já se děsně nudím! Nudíš? Tak se snaž, nějak zabavit! Po! Po! Po! Ááááááá – pět minut. Můžeš aspoń na pět minut přestat blbnout?!!! Po!!! Áááááá!!! Už tam budem? Ano! No sláva! VÍTEJTE ZA SEDMERO HORAMI! Jóóó – tady to bude samá lahůdka, bude se práskat šampaňský. Fešandóóó – pak se u tebe stavímééé ! Ha. „Versace“?…PRO VŠECHNY, KTEŘÍ CHTĚJÍ ŽÍT ŠŤASTNĚ, AŽ DO SMRTI! … V žádném případě už nejsme v bažině…Servus dámy! Krásnej den na vycházku!…Tý jó! Ta hučka vám sednééé!…Tak tady
bydlí
Rapunzel?…Popelko!
Pěknej
bejvák!…Ateliéry,
filmový
hvězdy!
Slávááá!!!
Slávááá!!!…Ohlašuji dlouho očekávaný příjezd krásné princezny Fiony a jejího manžela!
No? Je to
tady. Je to tady. Je to tady. Óóóóó! Áááá. Jděte napřed a já zatím zaparkuju. Tak co? Pořád myslíš, že to byl dobrej nápad? Ovšem. Koukni, máma s taťkou jsou rádi, že nás vidí. Co to proboha je? Naše malá holčička. To není maličká, ale pořádná polízanice! Neměl ji políbit krásný princ a to kouzlo
zrušit? Svého prince sice má drobátko… ale očividně je s ním spokojená! Přijeli jsme, viděli jsme a teď alou pryč, než popadnou vidle. Sou to mí rodiče! Prober se! Zavřeli tě do věže! Šreku, dopadlo to dobře. Teď máme šanci. Vrátíme se a budem dělat, že nejsme doma. Herolde! Zachovej klid. Až se nebudou dívat, vypaříme se. Šreku! Přestaň! To je katastrofa! Já mám pocit. Že to vládneš. Mně se ale chce! Mně se chce! Šreku!… Maminko! Tatínku! Tady tohle je můj manžel. Šrek. Tedááá. Hned je jasný, po kom je Fióna taková krasavice. He he.
Promiňte? To je lepší než deset doktorů. Che che
che che. To se povedlo? Nejspíš ne... Né né – ošklivý osel! Ošklivý! Lehni! Né né né, tati! Tati! To je v pohodě! On je tady s námi! I on mě zachránil před drakem! Jo! To jsem já! Vznešenej oř! Číšníku – šoupni mi sem pohár! Ach bože, Šreku? Óóóó – ano. Skvělá pochoutka paní K. Hmmm. Ne ne ne! Miláčku. Óóůůů, hehehehehehe. Tak. Pověz nám, kde bydíte? Prostě? Šrek má vlastní pozemek. Že jo, broučku? To ano. Leží uprostřed začarovanýho lesa, je to tam samá veverka a roztomilá kachýnka. Cože? To jako mluvíš o bažině? Oslíku! Tak že Zlobr z bažiny? Och! Jak originální? Bylo by to ideální prostředí na výchovu dětí. Na to je zatím drobátko brzy? Nemyslíte? Jistě? Snědl jsem sotva pár soust? Herolde! Co jste tím jako myslel? Je tam nádherně. Pro takovýho týpka ano. Jakýho týpka áááá? Musím si odskočit. Podává se večeře. No nic. Vydržím to. Óóó, mexická kuchyně, to miluju. Nebudeme tu přece sedět s kručícími žaludky? Pusťme se do jídla. Takže můžu očekávat, že má vnoučata budou nejspíš zlobři?
Střevní nemoc Já nevim, pane doktore. Pořád mám tu řídkou stolici. Ano. Beru. Uhlí i laktobacily. Dvakrát denně. I dneska od rána chodím neustále na záchod. Držim pořád dietu. Jim suchý rohlíky a hořkej čaj. Promiňte, i teď si musím odskočit, nevadí vám to, že budu u toho s váma mluvit? Ano. Zastavím se. Můžu se objednat? Šlo by, abych se objednal? Většinou se vás nemohu dovolat. Koukněte se, prosím. Děkuji. Jste hodnej. Děkuju. Sakra! Doprdele!!! Do hajzlu! Blbej mobil! Rychle hajzlík! Ty vole! Ty vole! To je konec! Blbej mobil! Je to ve všech čudlikách. Ty jo, co teď s tim? Doprdele! Tak to je marný. Ty vole a ty kalhoty. Ta podlaha! Se z toho podělám. Áááááááááááá!!!
Studentka … No, já nevim. Já prostě německy nic neřeknu, nic. Chápeš? Nic neřeknu. Nemám na to buňky. No, ale stejně by ses měla domluvit s tou Lukeškou!
No,měla! Ale když vona je na mě zasedlá! Mě
nesnáší! Jako já fakt německy neřeknu ani slovo! To nemá význam, abych tam vůbec lezla. Asi tak. Já taky ne. A to se učim už sedmej rok. Sedmej? Víš co? Nám se pořád střídali učitelé, a tak. To vůbec nemá kontinuitu. Vždycky na to, ty vole, akorát zapomenu. Ty vole, mám z tý zkoušky docela bobky! Ale Lukeška ti to nakonec dá. Horší to bude s tou megerou, co přijde po ní! Jsme jí měli v prváku, ne? No dyť, ty vole? Na to nezapomenu! Vždycky v prváku přišla, úplně nasraná, ty vole, tlustá jak prase, pruhovaný teplý ponožky, a začala číst z těch svejch papírků ty slinty. Jednou jí Pepa ty debilní papírky ukrad, a ty vole, tos měla vidět, byla úplně v prdeli! Ty normálně celej měsíc byla totálně v prdeli, kráva! Nula! Ale prosim tě, dyť nemůže bejt tak strašná, ne? Ty vole, zkuste si jí mít! Ty vole, a Lukešák, ne? Co dělá holkám v tý fotokomoře, ne? Je tam vošahává? Z toho bleju! Sedmdesátiletej úchylák! A jak mu smrdí z huby! Odporný! Ať si vobskakuje tu svoji hnusnou rašpli s pletenejma fuskama! Dáš mi cígo? No? Tuhle krabičku jsem kupovala včera s tim, že budu kouřit maximálně dvě cigarety denně. No! A podivej! Ňák to podle těch mejch výpočtů nevychází! Ty jseš neskutečná! Blbej předsudek a blbý počty. Hele! Umíš udělat kroužek? Hele! Ty vole, pamatuješ si na tu zmrzlinu? Teď jsem si vzpomněla na tu zmrzlinu. Hi hi hi, ty vole! To bylo vostrý! Prej pojď, rychle mizíme! Víš, jak by to bylo v prdeli, kdyby zjistil fotr, že dělám? By mě zabil! Na místě by mě sejmul. A kdyby věděl, co dělám? Ty vole, to je v prdeli! Nemůžu zas najít klíč vod tý skříňky! Já se z toho fakt už pošukám! Ty jo! A jako zámek se dá přeřezat, ale druhej problém je, že je šéfův, hi hi hi! Já ho přeřežu a von mě seřeže, hi hi hi!
Telefonista Nó…..jako hele určitě……….Myslim…….Ale jasněěě! To víš, že jóóó!…….. Už jsem s ní vo tom mluvil……Jacha…….Neblbni…..Fááákt?………To…..To sem netušil?…..A pojede taky Pepíčééék. Víš vo tom…..No……Jasně……Určitě……….Já už jsem se na to díval na internetu a něco tam je. ……..Ty ses taky díval?……no a co?……..A jede to až na místo? ………Z Brašova?………..A jak je to daleko pěšky?……..Já bych to taky odhadoval tak na půl dne…….Já vim……..Možná, když ještě vyjde čas, tak tam pro to zajedu……..Ale no jóóó. …….Jóóó…… nechal jsem si ušít ten stan, jak jsem ti říkal…….No, ten na miru……no, na míru!…..No, vypadá dobře. Já jsem spokojenej ale jak bude fungovat venku, to se uvidí……..No, jí jsem nechal taky jeden ušít…….Jo?…..No……Hele, já bych jel co nejdřív, než bude totální kosa……..Ale lístky koupíš kdykoli….. No, já nemyslim dvacátýho pátýho…….No, klidně začátkem měsíce…..To vychází…..Cožéééé…..To vychází na pátek……No tak fajn? …..Já taky, hele…… a vyzvedneš nás ráno autem? Nechci platit za taxika…….No, nehodlám jim dát
ani
korunu………Viza……..Ne
myslim
kartu………To
není
problém……Lístky
beru
s
sebou…….Absolutně…..Platííí……..Pepíček s Bárou dorazej druhej den……Protože ho šéf dřív nepustí….ale já nevim a nehodlám se o to starat. Dyť o nic nejde, nééé?……Ale co by nedorazil? Je dospělej, né?………...No. Tak si ty mapy můžu vzít k sobě….Já se za nim zastavim v práci. …….Spolehni se!……Ano…Já ještě nevim, jak to bude. To se domluvíme pozdějc…….Ten má zkoušku až po patnáctym ledu……Platí. Jo, ten plynovej vařič jsem sehnal. O to se taky nemusíš starat…….Teď zrovna píšu na počítači…….Semestrálku……V poho….Ty skripta jsem nakonec nesehnal ale pučil mi je Keny…..Von už je stejně nebude….Co?….Ale voni to přece brali už minulej róóók……..Ty seš debil…..Ty vole, já až tě uvidim, tak tě vykrákám za tu tvoji plesnivou kozlí bradku……..Jo takhle? To jóóó……..Sehnal. V levnejch knihách…..Bergmana a Kurosavu za 99……Já ti to vypálim. …….Hlavně Rudovous. Ten je fakt super…..Hele znám z Umprumky jednoho malýho japončíka a ten má takový japonský elektroniky……Tak jóóó……Dokonce umí slušně česky... Vzal si Češku……To je vóóón …..No, jasně…….Hele, když už …..Určitě, určitě no, hele, já bych to viděl na příští tejden, to se už uvolní a pak taky můžem zajít do těch hudebnin, jak jsem ti slíbil a kouknem se na ty dolaďováky. Hele, sorry, já na to dočista zapomněl. Ty vole, to je furt takovej chaos a taky jsem byl v tý Vídni…..Hi hi hi….Hele, tak jóó´….dáme si pohodičkůůůů, pivkóóó…….Jen se nevytahuj…..Za rok to může bejt uplně jinak….Nikdo neví, co bude za rok, a nezapomeň – Vrátil se Karlík a víš, co se může stát?…..
Útulek … No, jsem se včera radila s farářem. Jestli mám dát Lojzíka do děcáku, nebo ne. tři děti neutáhnu, víš, a Karel se k nám vrátit nechce. dyť?
No, z tý podpory
Ale prosim tě? Nechceš si to ještě rozmyslet,
Hele, já vo tom přemejšlim dnes a denně – asi takhle! Tady je to hrozný, viď? Podivej ten
bordel, a pomalu nemáme co jíst! Garsonka a tři děti, to nejde dohromady! To je blázinec!
Víš, a
Lojzík by taky měl poznat nějaký jiný děti! Já myslim, že mu tam bude vlastně líp! Je to smutný, ale je to pravda. Dyť tam za nim budu pravidelně chodit a někdo se mu bude aspoň trochu věnovat! Kristýnko, prosim tě, tady to smrdí! Lojzík má ještě furt to psí hovínko nalepený na botě! Prosim tě, vem kartáček, vem ty botičky a vydrhni je v koupelně, jo?
Jo, jsi hodná!
z toho mám mami asi vyžďoubat? To kartáčkem nepůjde! Fůůůj!
se Zuzkou. Kdyby něco, tak zakřič, ale neřvi moc, Lojzík spinká. A tys mu řekla, že to nechceš?
Jak to
Tak si vem tady, já nevim? Párátko.
A nezlej se celá! Vyhrň si rukávy! Pusť si teplou vodu! No a...
dali Bobíka do útulku.
Fůůůj! Fůůůj!
No, řekla.
Mamííí!
No jdi, teď mluvim
No, Marcel zase chce, abychom A co?
No řek, že je starej. Ale
mě je ho líto. Když si ho tam představim! Von bude mít určitě strach z těch ostatních psů, za druhý přestane žrát, protože se mu bude stejskat, a akorát tam hned chcípne, a na ty lidi taky bude hnusnej, jo? Kdyby byl normální, tak se může dát někomu. Jenomže já mám strach, aby ho hned nepokousal. Vona by si ho vzala Helenka, normálně, ta ségra. Von se jí dokonce strašně líbí, jenomže von vyjíždí na Dášenku! A vona se vždycky lekne a začne vyšilovat a ječet! To není dobrý. votravuje, jenom když někdo přijde, a pak že už neštěká? novej byt, ne?
Mamíííí, je to takhle dobrý?
za dveře, ať to tu není mokrý.
Ukaž?
Ale já měla pocit, že
Ale dyť je to rapl. A vona má teď Helenka
No? Šikovná. Jdi to dát, prosim tě, na chvíli
No, a hele, má ten byt snad tejden, a hned na ni na chudinku přišla
stížnost. Ňáká baba, která bydlí pod ní, si stěžovala, že tam děti dupou a že prostě je to nesnesitelný, že tam byl rámus, když se stěhovali, že to snad bylo poprvý a naposled, že už se to nebude opakovat! A tohlencto a támhlencto, hysterka!
A já řikám, to máš děti přivázat ke stolu, aby neběhaly po bytě,
jo, nebo co? Já uplně cejtim jak, víš co?
A já řikám, nic si z toho nedělej, zajdi s ní na národní výbor
a všechno tam v klidu vysvětli… Pak zajdi za tou starou rašplí a řekni jí: „Jestli vám to vadí, pani, tak si najděte jinej byt, se přestěhujte, no, že jo?“ A teď si představ, že ta mrcha je spřažená s takovou tou sviní tlustou arogantní z bytovýho odboru, víš, kterou, pamatuješ, ta tlustá, co tam seděla v kanclu, ropucha, co bydlí u nás v baráku?
Nemáš, prosim tě, kréďo?
Potřebuju půjčit.
Mám sotva třicet
korun. To je na prd. Musim počkat do mateřský, viď? Kdyby aspoň Ondra bral dřív než já! von bere?
No, až příští tejden.
Příští tejden kdy? Myslim, že až ve středu! Hmmm.
to má s mužskym ta Káča vlastně?
A kdy
Hele, a jak
No, já nevim, co má s tim svým mužskym? Furt má takovou
úzkostlivou představu vo tom, že je alergickej! No, vůbec je celá taková úzkostlivá! A já nevim! Vona, ty jo, třeba vyjíždí na toho malýho Vašíka, chudáka, když má i blbou škytavku, jako by byl nemocnej, že mu je zima, nebo co, jako by za to moh? A já jí řikám, co blbneš? Snad každej člověk dostane škytavku, ne? To snad neznamená, že se z toho budu hned hroutit, nebo dělat hysterický scény, ne? Hele, to je v prdeli s těma prachama! My už jsme na tom normálně tak blbě, že falšujem jízdenky na metro, hi hi hi.
Jak jako, nebo co?
No sbíráme to po koších a tak různě, použitý, no, a pak
seškrábem ty číslice žiletkou, to je jednoduchý, ne? Já to pak namočim na chvíli do vody a vyžehlim žehličkou, trochu zahladim nehtem, a docela v poho! To je dobrý a funguje to!
Ještě nás nikoho
nechytili. Akorát je to blbý kvůli dětem! Podvádět se nemá. Dyť, ty jo, máme vodpojenou už i eletriku a bůhví, jestli nám daj tu půjčku! Hele, nepotřebuješ koberec? Danuška něco takovýho likviduje! No určitě! To okamžitě beru, prosim tě! No ale je prej na něm ňákej flek, nebo co? Nevadí, já si ho dám
do kuchyně! To mi nevadí. Jak tam lezou děti, víš? Že nepolezou po lině. Ale musíš mi to dát vědět hned, já si pro něj přijedu. Prosim tě, co je tam za ten flek? Ňáká krev, nebo co.
Vtipy …Rybář, jako, jó? Na lodičce chytá ryby, jó? Normálně chytá ryby a na břehu má vercajk, má tam podběrák, má tam pruty a tohle, jó, všechno, co potřebuje. Nó, a jdou čundráci, a měl tam svačinu, a seberou mu svačinu. Nó, a druhej den jdou zase, viď. Von zase chytá, zase jdou čundráci, a čundráci na něj: „Tak có, rybáři, vole? Berou, berou?“ A von říká: „Berou, berou, i svačinu mi sebrali. To ale nevadí. Tu housku, vole, tu, jsem měl na ryby, ale tu slaninu, tu jsem měl na vlka, vole.“ He he he!
A
poslouchej, ten druhej čundrák říká: „Já sem ti řikal, že na tý slanině nebyla hořčice, ty vole.“ Ha ha ha ha ha!!!
To je v prdeli! Já se poseru!
Hele, poslouchej tohleto, jó, vole?
Hele, jdou dva policajti po
poušti, víš? Jdou dva policajti po poušti, a ten jeden říká tomu druhýmu: „Ty, Franto, tady muselo mrznout jako svině, vole?“ A von říká: „Proč myslíš, ty vole?“ „Protože tak sypali, vole.“ He he he he he!!!
Ty vole, na tohleto se budu muset napít, ty vole!
ha ha!
Protože, ha ha, já, ha ha, už nemůžu, ha ha
Tomáš Hanák, ten herec, ty vole, z divadla „Sklep“, jó? Normálně vedl kašpárka, vedl
kašpárka, tam bylo divadýlko, viď, to loutkový, jó, a vedl kašpárka a řikal, kašpárek, von ho vedl a daboval ho: che!!!
„Milé děti, za to, že jste byly všechny hodné, běžte všechny do prdele!“ Che che che
Já taky pošlu jednou všechny do prdele, ty vole! Ty se budou divit! Dám někam nálož do
popelnice, vole, a vohulim to! Che che che!
Ty jsi pamatuješ, né, ty vole, jak jsme dělali za revoluce
na Václaváku policajty, né, ty vole? Jak jsme tam seřezali tu děvku? Ty vole. To už si dneska nemůžeš dovolit, ty vole! ha ha ha ha.
To byla taky prdel, có?
To bylo dobrý, pohoda. Ty vole, já ji málem zabil, děvku,
Ty vole, dneska? Dneska mě čuráci k policajtům nevezmou, hajzlové!
čůčo, ty vole? Ňák to smrdí! Tobě se svěřuje.
Chcanky.
A kde je Tonda Chřipka?
Co je to za
Já nevim! Jak to mám vědět?
Tak asi jel domu. Do toho Pelhřimova. Von jezdí do Pelhřimova, protože je tam
krematorium, ty vole! He he he he!!!
Byl jsi v Pelhřimově, ty vole? Ty vole, si tam zajeď, ti ukážu, kde
je tam krematorium, he he he, vytáhnu bouchačku a budeš, he he, vidět hned a uvidíš ho zevnitř, he he he!!!
Čuráku, ty vole! He he he!
Pane doktore, mě bolí tady v kříži. Nó, a co tě ještě bolí? Nó,
když se tady takhle vohnu, tak mě bolí úplně takhle všechno. Ne?
Tak jdi do prdele, ty čuráku! He he he!
chcípni, ty vole! He he he he he!!!
Si tam zajeď, jdi se podivat do toho krematoria a
A nebo jak říká, ty vole, „Pane, pane doktore, vy jste se zase
kochal,“ ty vole, já se pochčiju! Ha ha ha! He he he!
Nó, a byl jsi v Pelhřimově, ty čuráku?
Ty vole, rozmačkanej, a von, ty vole, „Já musim jít domu.“
Vy jste se, pane doktore, ty vole, kochal!
Fakt dobrý. Che che che!
každej den, ty vole. Mám už ten svůj pekáč, che che, na sračky, che che! řikal, jak jsme sežrali toho čokla, ty vole?
Ne?
Já se kochám
Ty vole! A to sem vám
No, ty vole, jako jde babka venčila takovýho ratlíka,
jó, toho, toho srnčího takovýho, jak se klepe jak sulc ty vole, he he he! z ruky a zdrhli jsme s nim! Ty vole, to víš, že řvala, nó?
Tak jsme jí ho jako vyrvali
Vy jste čuráci! Ha ha ha!
Nó, a sežrali
jsme ho, normálně, stáhli jako a tak a normálně na vohni, ty vole, hi hi hi. Byl normální, dobrej, zadarmo, hi hi hi.
Fakt hovada!
To jsi slyšel, ty vole?
Nó, ty vole?
Anebo, ty vole, jak jsme šli, ty vole, do supermarketu za esesáky? Rozumíš, jako měli jsme všechno, čepice SS, štulpny, vole. Ty
vole, vzali jsme brašny, tašky s flaškama a šli do krámu, ty vole, nakoupit! He he he! vejdem dovnitř, jó, he he, a: „Sieg heil!“ He he he!!! Rozumíš? „Sieg heil!“ lidi čuměli, ty vole! To je snad kompars, ty vole! He he he!
Teďka, vole,
Ty vole! He he he! A
Tady se musí někde natáčet, nebo co?
Čuměli jak debilové, ty vole! He he he! Kdybys nás viděl, ty vole! Esesáci! He he he! To byl skvělej pocit, jak byli posraný, he he he, čuráci!
Ty vole, teď vedoucí, ta svině, zavolala policajty. My vo tom
jako vůbec nevěděli, jó, jinak bysme zdrhali, jó?
Najednou, ty vole, já se poseru! Přijely houkačky, ty
vole, policajti, čuráci, jó? Ty vole, to bylo jak za komančů! Ty vole, a jeden těch čuráků říká: „Poď sem,
vole, pudete s náma!“ Ty vole, čurák, a začal mě bít, né, ty vole? Jsem nic neudělal, né, a dva dni v base, ty vole, a za co? Za pozdrav? Vod takovýho kreténa? Ty vole, před pár rokama bych ho zabil, hajzla, kdybych ho viděl, jak cinká klíčema v prvomájovym průvodu! He he he!!!
LIHDHHSNBRKHHSWNMMKDSHNMNDRUZWNMZPZTREW ERTWNMNBERWTZENMNSXKZREWMNBNBMHERTWFSKZ TREWSXNMNRTHHUTEKLKEFHEZMNWWWMNZERZEERE BNMNBEBEBEBNWRTENMNBNHUZTREZWRETERWTWZW TERETTEEMENEBEMENEMNBHBMHKBMNBHKMBPHMKH HVNMVNBHETEUEZETERWEWRWRWEWRWEWRTERERN VBNRZTENMVNVNVBZRTWRETENBVNMVNBUZRTERRZE TRZRTRMNVMVNHCNVBNBNHNVBNVNBHNVNENTNENEZ ETRZEURZRNBMBMNEUEZRTTZZRTRZRUUEZRZRMBNBN BMMBNBMHKBNHMEMEMEMEZEETEMENEURUTNTNNTN TTTNRNTUWWWUEZETZUETRZEUZRTZRZZRTZEUEMNB MMNHMBNHMFMNBHGFMFNNNSSSNSMNSNSASEWRMN BMNBWWWTWREMNNVNNVBBWZWTERWZWUWZETRRW NMB,VMBNVBZEMENEMENRTEZTWRWZTERBNBMVNVBN RUZTREWWWZETRUIUEZETRUZETRNVBVMBMBNBMBNE MWMWMNBNEMRTTZRRMRNZTNMENEMEMNHMHNMHNM NMEMENEMNSMWNMNRRZRTRZRTRURMMKMNBMBNMV NBMMNMNWWWEWEWEWDMDNMNNHWMWNWMNNMNS HSHSKSHSKSHSMSNHNSMSSDRMBNMBNZETERWTWRE BXMNBWMWEWEWDWMNNVMVNVZTWIIIIIIIIIIIIIIIIIMNMNB MBIIWIWIWIWIIWIIWIWWMWNWMWNWMNWVVVMENEMR NMBNMVNBMVNNBRZETEETETETEZETWEETWZWTEZ
Ženská ... No, a vemu takovej, jo, ten grep velikej, vééélikej, co je vevnitř červenej, jo, a rozříznu ho vejpůl. Jako ty půlky posypu cukrem a vydloubávám to žičkou. A jak jsem tam tu žičku jako vrazil, jo, ty bláho, vystříklo to přímo do voka, no já myslel, že zešílim! A bylo rázem po oslavě. Já myslel, že mě vomejou! No, a já ti to přitom tak miluju! Jedno z nejoblíbenějších jídel!
No, a tohle to!
jsme zase dneska měli tu besídku, no ale nic nebylo, bylo to na blátě, takový smutný! bylo to spojený to, s narozkama, tý Jany.
Nekecej? Jana má narozeniny?
No!
No, a my
No, a jedině, Dostala takový
hezký kozačky, no, takový ty nový, černý kozačky, tý jak se jim říká? „Kopyta.“ No, a já jsem koukala, jak vona je krásně vostříhaná!
No, a hele, co se mi včera stalo, jsem si teď vzpomněl!
Hele, jdu
jako kolem popelnice a vidim tam dobrý boty, právě jako kozačky! Skoro nový, jo? Měly akorát prasklej zip. A koukám na ně, a najednou ke mně přijde vágus, homeless, jo, a začne se se mnou v tom kontejneru přehrabovat!
Normálně to prase vyndalo votevřenou psí konzervu, ještě s takovym
rosolem, a začal to na místě žrát! No já myslel, že do tý popelnice hodim šavli! Jsem mu teda dal aspoň bůra na rohlík! No ale hnus! Hnus. Chápeš? Přece ta konzerva musela bejt zkažená! Někdo ji hodil do popelnice votevřenou! To nechápeš! Některý lidi jsou fakt čuňata.
A co teda ty kozačky,
nebo co? Ale, měly prasklej zip. Hele! Teď jsem si vzpomněla! Musim do příštího tejdne taky řešit to povlečení! Registruješ to, jo? Tuhle jsem teda ještě zaštupovala a pokrátila ten polštář, ale už to dělat nebudu. Nehodlám na tom nechat ruce. Měl bys mi dát peníze na ty cejchy, abych je teda ušila! Za chvíli nebudem mít v čem spát! Ty bílý cejchy se už taky začínaj trhat. Hele, dyť jsi řikala, že ti David dal troje barevný? Tak proč zas utrácet? Ale to jsou prosim tě bavlněný! Jeden čas se to sice dělalo, ale… Co ale? Ale v tom se nedá spát? Prosim tě, povlečení s Kleopatrou a krokodýlama? Bych si připadala jak pitomec? No a co? Ale dyť je to taková vopičárna! Ale spát se v tom dá, ne? Ale já to nesnesu. A co by sis jako vlastně představovala? No, něco takovýho jednoduchýho, no? No třeba něco takovýho jako má Ivana! Šedomodrej proužek se zlatym jako tohle proužkem, jo, jednobarevný a tenký proužky.
Ženský …Já na to opravdu nemám čas. Večer přijde Vlastik, ještě nemám poklizíno, navaříno a chci mít všecko v cajku. Ještě sem ani neměla čas hodit prádlo do pračky. Počkej, dovol, sim tě, byla bys tak moc hodná a podala mi ten škopík?
Dík!
A prášek?
Pozor ať neuklouzneš! Hi hi – promiň!
Hele
a zejtra se má udělat hezky. By jsme měli využít. Zavoláš Krnáčům, jestli by třeba nešli s náma? Ale prosim tě, Šárka je zas nachcípaná. Si s ní mluvila?
Jo. Prej jí to sedlo na hlasivky. Ani nemohla
mluvit. Dyť je to hrozný. To je prosim tě furt, jim ani nevolám. furt nemocný? volat.
Ale dyť sou z vesnice, tak proč jsou
Já nevim. To děti asi tahaj ze školy nebo co? To je každej rok. Nemá ani smysl jim
Hele, nechceš tady, ty tepláčky pro Frantíka? Lukáškovi sou už malý?
Ale to víš, že si je
vezmu. To sou ty tenký nebo tlustý? Tenký! No tak to má tak na dva dny, furt leze po čtyřech. Jéžišmarjááá, podívej! Já se z něj To mi dělá furt. Hodí si kalhoty…podívej a nevyndá si peníze! Já ho!!! Co teď s tim? To můžu tak akorát… Dvě stovky v prdeli! Ale to třeba vyžehlíš? Todletó, jó? Si děláš legraci? Podívej, hi hi! Nó, to je pěkný. Žmolek. To je fakt, jako mimoň. Tuhle mi hodil do pračky fixu. Já myslela, že ho zabiju. Ještě že to byla lihovka. Podívej. Se zbláznim. A rozumíš? Já mu to řikám. Takhle jako tobě, jo. A von na mě kouká, jó? Čumí, jako husa do flašky, a že by si z toho vzal ponaučení? Příště to udělá zas. Nó nó nó. To je klasický. Ale z toho si nic nedělej. Hele, tyhle problémy nemáš určitě sama jó. Prosim tě. Co tady píšou na tom prášku? Já nemám brejle? Ukaž? Počkej. Ruční praní: sto mililitrů na deset litrů vody? A pro jaký teploty? Počkej. Prášek se má důkladně rozpustit, jo – vhodný na praní při všech teplotách – třicet až devadesát stupňů Celsia. No, to sem potřebovala slyšet. Používáš Lovelu, jó? Pro pána, na co jíte tolik prášků? Ste zralý do hrobu. Ale to mám na tu štítnou žlázu a na cukrovku a to vostatní sou vitamíny a todleto je prosim tě jenom na vlasy, neblázni. No ale vypadá to jako lékárna.
