Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích Fakulta Pedagogická Katedra geografie
BAKALÁŘSKÁ PRÁCE Analýza prostorového rozmístění školských zařízení v Plzeňském kraji
Vedoucí práce:
Zpracovala:
Mgr. Martin Blažek
Martina Ottisová České Budějovice 2013
Čestné prohlášení Prohlašuji, že svoji bakalářskou práci „Analýza prostorového rozmístění školských zařízení v Plzeňském kraji“ jsem vypracovala samostatně a uvedla v ní veškeré zdroje, z kterých jsem čerpala. Prohlašuji, že v souladu s § 47b zákona č. 111/1988 Sb. v platném znění souhlasím se zveřejněním své bakalářské práce, a to v nezkrácené podobě, fakultou elektronickou cestou ve veřejně přístupné části databáze STAG provozované Jihočeskou univerzitou v Českých Budějovicích na jejích internetových stránkách.
............................................ . Martina Ottisová 2
Poděkování Touto cestou bych na prvním místě chtěla poděkovat vedoucímu bakalářské práce Mgr. Martinu Blažkovi a vedoucímu katedry doc. RNDr. Janu Kubešovi, CSc. za cenné rady, připomínky a odborné konzultace při vypracování této bakalářské práce. Dále bych chtěla poděkovat zaměstnancům krajského úřadu v Plzni, kteří mi poskytli nezbytné informace o školském systému v kraji, bez kterých bych tuto práci nemohla vypracovat.
3
Vysoká škola:
Jihočeská univerzita
Fakulta:
Pedagogická
Katedra:
geografie
Školní rok:
2012 - 2013
ZADÁNÍ BAKALÁŘSKÉ PRÁCE (PROJEKTU, UMĚLECKÉHO DÍLA, UMĚLECKÉHO VÝKONU)
pro:
Martinu Ottisovou
obor:
Geografie pro veřejnou správu
Název tématu: Analýza prostorového rozmístění školských zařízení v Plzeňském kraji
Zásady pro vypracování Při zpracování bakalářské práce bude studentka postupovat následujícím způsobem: 1) Shromáždění a studium literatury zabývající se geografií služeb, zvláště pak školství. 2) Analýza rozmístění školských zařízení v Plzeňském kraji (využití nástrojů GIS). 3) Analýza rozmístění základních škol a gymnázií s ohledem na jejich časovou dostupnost hromadnou dopravou. Cíle práce: Mapování a lokalizace školských zařízení v Plzeňském kraji s využitím GIS. Vytvoření souboru map školských zařízení v Plzeňském kraji. Analýza a zhodnocení aktuálního rozmístění základních škol a gymnázií v Plzeňském kraji. Rozsah grafických prací: mapy, tabulky Rozsah průvodní zprávy: 30+10 Seznam odborné literatury: VYSTOUPIL J., TOUŠEK V., KUNC J., 2008. Ekonomická a sociální geografie. Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, s.r.o., 411s. DAVIS, D. E., 2000. Jak vytvářet vlastní mapy, Computer Press, 120 s. VOŽENÍLEK, V., 2001. Aplikovaná kartografie I. Tematické mapy. Olomouc, Univerzita Palackého, 187 s. CIMLER, P. (2001) Obchod a služby. Plzeň: ZČU.
Manuály: ArcGIS 9 – Using ArcGIS Desktop, ESRI, 2006. ArcGIS 9 – Getting Started With ArcGIS, ESRI, 2004. Internetové zdroje: http://www.kr-plzensky.cz http://www.msmt.cz/ Vedoucí diplomové práce: Mgr. Martin Blažek Datum zadání diplomové práce: Termín odevzdání diplomové práce: ZS 2012/2013 Vedoucí katedry:
V Českých Budějovicích
Děkan:
dne
7.1.2013
OTTISOVÁ, M. (2013): Analýza prostorového rozmístění školských zařízení v Plzeňském kraji. Bakalářská práce. Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, Pedagogická fakulta, katedra geografie, 54 str.
Anotace Cílem bakalářské práce je, jak je již z názvu patrné, analýza rozmístění školských zařízení na území Plzeňského kraje. První polovina práce je zaměřena na obecnou charakteristiku Plzeňského kraje, školského systému České republiky a jeho rozdělení. Další část se věnuje částečně tvorbě tematických map a geografii služeb. Druhá polovina práce je věnována situaci školství v Plzeňském kraji. Především se zabývá prostorovým rozmístěním školských zařízení v jednotlivých bývalých okresech Plzeňského kraje. V závěru práce je odpovězeno na hypotézy a jsou shrnuty cíle práce.
Klíčová slova školství, Plzeňský kraj, dojížďka a vyjížďka do škol, geografie služeb
Annotation The aim of bachelor work is, as is evident from the title, the analysis of distribution of education instutution in the Pilsen region. The first half is focused on general characterization of the Pilsen Region, the educational system of the Czech Republic and its distribution. Another part is devoted partly creating thematic maps and geography services. The second half is devoted to the situation of education in the Region. Especially deals with the spatial solution of educational institutions in particular former districts of the country. At the conclusion of work are answered the hypotesis and the purposes of work are summarized.
Key words School system, Pilsen region, commuting to schools
4
OBSAH OBSAH ............................................................................................................................. 5 1
ÚVOD ........................................................................................................................ 7
2
ROZBOR LITERATURY ....................................................................................... 10 2.1
2.1.1
Publikace ................................................................................................... 10
2.1.2
Internetové zdroje...................................................................................... 10
2.2
4
5
6
Literatura o uspořádání školství ....................................................................... 11
2.2.1
Publikace ................................................................................................... 11
2.2.2
Internetové zdroje...................................................................................... 11
2.3 3
Literatura ke geografii služeb ........................................................................... 10
Literatura o školství, obyvatelstvu a dopravě v řešeném území ....................... 11
SOCIÁLNĚ GEOGRAFICKÁ CHARAKTERISTIKA PLZEŇSKÉHO KRAJE . 13 3.1
Vybraná sociálně geografická poloha kraje ..................................................... 13
3.2
Administrativně správní členění kraje .............................................................. 13
ŠKOLSKÝ SYSTÉM ČESKÉ REPUBLIKY ......................................................... 15 4.1
Předškolní vzdělávání....................................................................................... 15
4.2
Základní vzdělávání ......................................................................................... 16
4.3
Středoškolské vzdělávání ................................................................................. 17
4.4
Vysokoškolské vzdělávání ............................................................................... 20
VYBRANÉ PROBLÉMY DOJÍŽĎKOVÉ REGIONALIZACE OSÍDLENÍ ........ 22 5.1
Teorie centrálních míst ..................................................................................... 22
5.2
Sociogeografická regionalizace využívaná v geografii služeb ......................... 23
DATA A METODIKA PRÁCE .............................................................................. 26 6.1
Sběr dat o rozmístění školských zařízení ......................................................... 26
6.2
Metodika analýz rozmístění škol na území Plzeňského kraje .......................... 27
7 ANALÝZA PROSTOROVÉHO ROZMÍSTĚNÍ ŠKOLSKÝCH ZAŘÍZENÍ V PLZEŇSKÉM KRAJI ................................................................................................. 29 7.1
Rozmístění školských zařízení ......................................................................... 29
7.1.1
Rozmístění mateřských škol ..................................................................... 30
7.1.2
Rozmístění základních škol ...................................................................... 30
7.1.3
Rozmístění středních odborných učilišť ................................................... 32 5
7.1.4
Rozmístění středních škol bez gymnázií ................................................... 32
7.1.5
Rozmístění gymnázií................................................................................. 32
7.1.6
Západočeská univerzita v Plzni................................................................. 33
7.2
Rozmístění obyvatelstva................................................................................... 34
7.3
Územní uspořádání dopravní sítě a veřejné osobní dopravy ............................ 36
7.4 Analýza rozmístění školských zařízení ve vztahu k územnímu rozmístění obyvatel a územnímu uspořádání veřejné osobní dopravy ......................................... 41 7.4.1
Centra dojížďky do škol ............................................................................ 43
7.4.2
Dopravní prostředky používané na cestu do školy ................................... 46
8
ZÁVĚR .................................................................................................................... 48
9
SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY A ZDROJŮ ................................................. 51
10 SEZNAM PŘÍLOH............................................. Chyba! Záložka není definována.
6
1 ÚVOD Bakalářská práce je zaměřena na analýzu prostorového rozmístění školských zařízení na území Plzeňského kraje. Když se řekne rozmístění školských zařízení, tak si pod těmito slovy skoro každý vybaví dostupnost školských zařízení. Každý rodič řeší aspoň jednou za svůj život, kam dát své děti do školy. Snaží se vybrat pro své děti vhodnou školu, která má dobré reference, ale je i nejdostupnější co do vzdálenosti, aby dítě nemuselo složitě dojíždět. Někteří rodiče nedávají své děti do vesnických škol v místě trvalého bydliště, ale vozí je do vzdálenější městské školy, kam dojíždějí oni sami do zaměstnání. Nastává tedy otázka proč tomu tak je, neboť ve vesnických školách je nedostatek počtu žáků a tyto problémy ještě více nahrávají tomu, aby se škola zavřela. Poté musí i ostatní děti, které tuto školu navštěvují dojíždět do jiných škol. Nikdy jsem si neuvědomovala dojížďku do škol, protože na základní a střední školu jsem chodila v místě bydliště, tudíž jsem nikdy neřešila rozmístění škol. Nyní jsem se s přítelem přestěhovala do klidné okrajové části města, kde dojížďka do práce a do školy je složitější, pokud člověk neřídí auto. Zajímalo by mě tedy, která část Plzně je vhodná k bydlení pro mladé páry s dětmi. V první polovině své práce bych chtěla čtenáře seznámit se sociálně geografickou polohou Plzeňského kraje a administrativně správním členěním kraje. Dále pak popsat školský systém České republiky. Stručně popsat jednotlivé stupně vzdělání: předškolní, základní, středoškolské, vyšší odborné a vysokoškolské. Jedna z kapitol je věnována metodice práce, postupu sběru dat, podkladů pro analýzy a jakých způsobem byly vyhodnocovány. Druhá polovina práce se zaměřuje na problematiku prostorového rozmístění školských zařízení v Plzeňském kraji. Jaké je prostorové rozmístění školských zařízení v jednotlivých bývalých okresech Plzeňského kraje a který okres má dostačující či nedostačující dojížďku či vyjížďku do školských zařízení a kterých věkových skupin dětí se to týká. Předposlední kapitola je věnována samotné analýze rozmístění školských zařízení v Plzeňském kraji. Jsou zde srovnávány mapy rozmístění jednotlivých stupňů škol (mateřské školy, základní školy, střední školy, střední odborná učiliště a gymnázia) s mapami dopravní dostupnosti p. Stacha.
7
V závěru jsou zhodnoceny výsledky analýz. Odpovězeno na hypotézy, které byly vytvořeny na začátku práce.
Cíle práce 1.
Hlavní cíl práce je poznat rozmístění mateřských, základních, středních a
vysokých škol na území Plzeňského kraje a vyhodnotit tato rozmístění ve vztahu k území, rozmístění obyvatel (zvláště obyvatel ve školním a studentském věku) a k územnímu uspořádání veřejné dopravy (v tomto ohledu bude využita diplomová práce Stach, 2009). 2.
Doplňkovým cílem pro předchozí analýzy je analýza příslušné literatury a
charakteristika systému školství v České republice.
Hypotézy 1. Na základě zkušeností z terénu a problému s dojížděním dětí předpokládám, že nejvíce bude mateřských škol a že budou v území kraje a jeho obcích s rozšířenou působností (dále jen ORP) relativně rovnoměrně rozloženy. 2. Rozmístění základních škol bude do značné míry kopírovat rozmístění dětí ve školním věku, protože do základních škol musí docházet (téměř) všechny děti a tyto školy pro ně musí být dosažitelné pěšky či veřejnou osobní dopravou. 3. Rozmístění základních škol bude proto kopírovat uspořádání místního územního systému veřejné osobní dopravy, protože z obcí, kde není základní škola, musí být zajištěna dojížďka prostředky veřejné dopravy do školy v okolí. 4. Střední školy a gymnázia se budou vyskytovat v okresních městech malých okresů – v ORP, protože jde o města s dostatečným počtem obyvatel a jde také o mikroregionální střediska regionů veřejné osobní dopravy, kam dojíždí obyvatelé ze spádových obcí.
Metodika zpracování 1.
Shromáždění a studium literatury zabývající se geografií služeb, školství a vymezení dopravně periferních prostorů v Plzeňském kraji. 8
2.
Vytvoření mapových výstupů rozmístění školských zařízení v Plzeňském kraji, administrativního členění kraje, počtu a věkové skladby obyvatelstva kraje.
3.
Analýza rozmístění školských zařízení v Plzeňském kraji s ohledem na jejich časovou dostupnost hromadnou dopravou.
9
2
ROZBOR LITERATURY
2.1 Literatura ke geografii služeb 2.1.1 Publikace Szczyrba 2008 je autorem kapitoly „Geografie služeb“ v knize „Ekonomická a sociální geografie“ (Toušek, Kunc, Vystoupil a kol. 2008). Tato kniha vznikla spoluprací odborníků z 3 vysokých škol: Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích, Masarykovo univerzity v Brně a Univerzity Palackého v Olomouci. Kniha nás v deseti kapitolách seznamuje s dílčími tématy sociálně-geografických věd. Tato publikace je určena studentům vysokých škol regionálního, ekonomického a sociálního směru, nebo širší odborné veřejnosti. Cílem autorského kolektivu bylo, abychom po přečtení měli ucelený přehled o ekonomické a sociální geografii. K vypracování bakalářské práce jsem čerpala pouze z kapitoly Geografie služeb. Tato kapitola se podrobně věnuje klasifikaci služeb a jejich ekonomickému významu. Popisuje jednotlivé sektory v návaznosti na ekonomiku. Dále se věnuje základním principům uspořádání služeb v prostoru. V této části se popisuje hierarchický model centrálních míst a metody pro výběr obslužných středisek.
2.1.2 Internetové zdroje Český statistický úřad provozuje internetový portál, na kterém poskytuje veškeré informace a data ze všech odvětví v České republice. Najdeme zde ucelené informace v kapitolách o Lidech a společnosti, Ekonomice, Trhu práce a mzdách, Vědě a IT, Zemědělství a ekologii atd. V bakalářské práci jsem využila dostupná data z posledního sčítání lidu, domů a bytů z roku 2001 a ze Statistické ročenky Plzeňského kraje z roku 2010.
10
2.2 Literatura o uspořádání školství 2.2.1 Publikace Úplné znění školského zákona je část ze Sbírky zákonů. Školský zákon je z roku 2010 a obsahuje kompletní znění školského zákona a jeho vyhlášky. Zákon o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a vysokoškolském vzdělání.
Organizace vzdělávací soustavy České republiky je kniha vydaná Výkonnou agenturou pro vzdělání, kulturu a audiovizuální oblast za podpory Evropské komise. Jak už název napovídá, kniha se věnuje organizaci školství v ČR. Je zde podrobně popsán celý školský systém, počínaje mateřskými školami a konče školami vysokými (jejich financování, kdo se nachází v čele ústavu, jaké mají pravomoci a co je cílem jejich působnosti).
2.2.2 Internetové zdroje Krajský úřad Plzeňského kraje provozuje internetový portál, který nám poskytuje veškeré informace o dění v Plzeňském kraji. Pro svoji práci jsem využila pouze záložky Vzdělání a sport, kde jsem našla seznam škol na území kraje, typ školy, adresu a zřizovatele.
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy, Ústav pro informace ve vzdělávání jsou oba provozovatelé internetových stránek, které se
věnují školství v České
republice. Na první zmiňované webové stránce jsou informace přímo z Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy. Na druhé najdeme rovněž schéma školského systému a údaje pro jednotlivé kraje.
2.3 Literatura o školství, obyvatelstvu a dopravě v řešeném území Stach 2009 je autorem diplomové práce Vymezení dopravně periferních prostor v Plzeňském kraji. Diplomová práce je věnována geografickým aspektům organizace hromadné dopravy osob v Plzeňském kraji. Z práce jsem nejvíce využila mapové 11
výstupy. Mapy věnující se časové a dopravní obslužnosti středisek v Plzeňském kraji veřejnou hromadnou dopravou jsem porovnávala s vlastními mapami rozmístění školských zařízení v Plzeňském kraji a následně prováděla analýzy.
Kouřimová 2012 je autorka bakalářské práce Časová dostupnost pracovních středisek Jihočeského kraje. Bakalářská práce je věnována časové dostupnosti pracovních středisek Jihočeského kraje pomocí individuální dopravy. Pro svoji práci jsem využívala hlavně kapitolu analýza časové dostupnosti. V této kapitole jsem čerpala informace o vymezení dojížďkových regionů a regionů dostupnosti.
Kučerová 2011 je spoluautorka článku „Změny dostupnosti základních škol v česku jako faktor znevýhodnění regionů a lokalit. Tento článek vyšel v časopise Geografie a autorka na něm spolupracuje s T. Matternem, P. Štychem a Z. Kučerou. Článek je zaměřen na rozvoj dopravy, který umožnil velký rozsah v každodenním cestování mezi místem bydliště a místy dalších aktivit. Upozorňuje na mnoho pozitiv, ale i na některá negativa (jako například každodenní dojížďka pro ty, kteří nemají ostatní aktivity v místě bydliště).
12
3 SOCIÁLNĚ GEOGRAFICKÁ CHARAKTERISTIKA PLZEŇSKÉHO KRAJE 3.1 Vybraná sociálně geografická poloha kraje Plzeňský kraj se svou rozlohou 7 561 km2 řadí na 3. místo mezi kraji. Můžeme o něm říci, že se jedná
o
kraj
s nadprůměrnou
velikostí. Větší už je pouze kraj Středočeský a Jihočeský. Sídelní systém Plzeňského kraje je ve srovnání s Českou republikou velice atypický. V kraji chybí města střední velikosti, na druhou stanu malých sídel je zde velké množství, ale jsou velice nerovnoměrně rozmístěna. Největším městem Plzeňského kraje je krajské město Plzeň s 167 302 obyvateli (údaj k 1. 1. 2012), které je jedním z nejvýznamnějších měst České republiky.
3.2 Administrativně správní členění kraje Plzeňský kraj spolu s dalšími 13 kraji České republiky vznikl v roce 2000 na základě reformy územně správního členění České republiky. Plzeňský kraj leží na jihozápadě Čech, kde tvoří státní hranici se Spolkovou republikou Německo, konkrétně se spolkovou zemí Bavorsko. Dále sousedí na severozápadě s Karlovarským krajem, na severovýchodě s krajem Středočeským a na jihovýchodě s Jihočeským krajem. Plzeňský kraj je tvořen 7 bývalými okresy: Domažlice, Klatovy, Plzeň-jih, Plzeň-město, Plzeňsever, Rokycany, Tachov. Okresní úřady ale v Česku 31. prosince 2002 ukončili svoji činnost. Od 1. ledna 2003 se území samosprávných krajů člení pro účely přenesené státní správy na správní obvody obcí s rozšířenou působností (obecní úřady obcí s rozšířenou působností jsou mezičlánkem přenesené státní správy mezi krajskými úřady a úřady obecními, obce III. stupně), které se dále dělí na obvody obcí s pověřeným obecním úřadem (pověřený obecní úřad vykonává v rámci přenesené působnosti na svém území státní správu, obce II. stupně). Obcí s rozšířenou působností (ORP) se na území kraje nachází 15: Blovice, Domažlice, Horažďovice, Horšovský 13
Týn, Klatovy, Nepomuk, Nýřany, Přeštice, Rokycany, Kralovice, Stod, Stříbro, Sušice, Tachov. Obcí s pověřeným obecním úřadem je v plzeňském kraji 35. Plzeňský kraj spolu s Jihočeským krajem tvoří region soudržnosti Jihozápad. Regiony soudržnosti byly vytvořeny k dosažení srovnatelnosti jednotlivých statistických celků Evropské unie. V České republice je celkem 8 regionů soudržnosti na úrovni NUTS II, jejich hranice je vymezena minimálně 800 tisíci a maximálně 3 miliony obyvatel.
14
4 ŠKOLSKÝ SYSTÉM ČESKÉ REPUBLIKY1 Školský systém v České republice má na starosti Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy. Podle zdrojů z roku 2008 do věkové skupiny 0 – 29 let patřilo 34,5% populace, z nichž 8% plnilo povinnou školní docházku. 90% populace ve věku 25 – 64 let má vyšší sekundární vzdělání a 14% má vysokoškolské vzdělání. I když se v České republice nachází menšiny, vyučovacím jazykem stále zůstává čeština. Každý občan České republiky je povinen odchodit 9 let povinné školní docházky, od 6 – 15 let věku. Zřizovatelé škol mohou být ředitelé škol, obecní úřad obcí s rozšířenou působností, krajský úřad, Česká školní inspekce nebo Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy. Pouze vysoké školy mají vlastní samosprávu. Hlavním orgánem, který poskytuje a přerozděluje finanční prostředky školským zařízením, je ministerstvo. O kvalitu škol a vzdělání v jednotlivých školských zařízení se stará Česká školní inspekce, jeden z orgánů státní správy ve školství, který je podřízený Ministerstvu školství, mládeže a tělovýchovy. V čele inspekce stojí inspektor jmenovaný ministrem školství. Školy mimo jiné hodnotí i zřizovatel školských zařízení. Česká školní inspekce provádí též hodnocení soukromých a církevních škol. O kvalitu vysokých škol se stará Akreditační komise.
4.1 Předškolní vzdělávání Předškolní vzděvání probíhá v mateřské škole a je určeno pro děti ve věku od 3 – 6 let nebo pro starší děti, které mají odklad z povinné školní docházky. Podle údajů z roku 2008/09 navštěvovalo mateřské školy 76,5% tříletých, 89,4% čtyřletých a 92,8% pětiletých dětí, i když docházka není povinná. Do předškolního vzděvání povinně nastupují děti v posledním roce před zahájením povinné školní docházky. Cílem předškolního vzdělávání je podpora a rozvoj osobnosti dítěte. V mateřské škole si dítě osvojuje základní pravidla chování a mezilidských vztahů. Předškolní
1
Kapitola 3 je zpracována podle: VÝKONNÁ AGENTURA PRO VZDĚLÁVÁNÍ, KULTURU A AUDIOVIZUÁLNÍ OBLAST (2008/2009): Organizace vzdělávací soustavy České republiky, Evropská komise, ÚZ Školství (2010), Sagit, Ostrava, 480 str.
15
vzdělávání napomáhá vstupu do základního vzdělávání a případně navazujícího vzdělávání. Mateřské školy jsou nejčastěji samostatné právní subjekty. Vzdělávání se řídí školským zákonem a vyhláškou o předškolním vzdělávání. Zřizovatelem mateřských škol je nejčastěji obec nebo skupiny obcí. Financování je v kompetenci zřizovatele, kromě nákladů na mzdy. Mateřskou školu mohou děti i rodiče využívat po celý rok, od 1. září do 31. srpna. Zařízení funguje jako instituce s polodenní nebo celodenní péčí, v některých případech mohou fungovat jako internát. Děti se učí pomocí výukových her, chodí na procházky, na hřiště a mají též zajištěné stravování, odpočinek a spánek.
4.2 Základní vzdělávání Pod pojmem základní vzdělávání rozumíme primární a nižší sekundární vzdělání. Po dobu základního vzdělávání je plněna povinná školní docházka, která je v České republice povinná 9 školních let, nebo do konce školního roku, kdy dítě dovrší věku 17 let. Základní vzdělávání plynule navazuje na vzdělávání předškolní, má za úkol pokračovat ve výchově, pomoci žákovi pochopit jednotlivé situace nadcházejícího života a v neposlední řadě podat mu základní všeobecné vzdělání. Povinnou školní docházku žáci plní na základních školách. Základní školu dělíme na dva stupně, první stupeň (od 1. – 5. třídy) a druhý stupeň (od 6. – 9. třídy). Druhý stupeň mohou žáci, kteří řádně složí přijímací zkoušky, odchodit na víceletém gymnáziu, a to od 6. nebo od 8. ročníku, popřípadě mohou jít na osmileté studium konzervatoře. Úspěšným dokončením povinné školní docházky žák dosáhne stupně základního vzdělání. Zřizovatelem základních škol je obec, přičemž k základní škole může být připojena i škola mateřská. V České republice existují též školy speciální, pro žáky např. s těžkým mentálním postižením, vadami sluchu a zraku nebo pro žáky s autismem. Státní základní školy umožňují bezplatné vzdělání, kde jim jsou též bezplatně poskytnuty učebnice a učební texty schválené ministerstvem. Podle průzkumů z roku 2008/09 plnilo povinnou školní docházku 858,6 tisíc žáků, z nichž 458,2 tisíc bylo na prvním stupni a 400,4 tisíc bylo na druhém stupni základních škol, víceletém gymnáziu nebo na konzervatoři. 16
Do základních škol jsou přijímáni žáci, kteří dovrší věku 6 let a jsou psychicky a fyzicky přiměřeně vyspělí. Toto vše se zjišťuje u zápisu. Školní rok probíhá od 1. září do 31. srpna, ale v červenci a srpnu mají žáci letní prázdniny. Prázdniny mají žáci i v průběhu školního roku, a to v podobě jarních, podzimních, vánočních, velikonočních a pololetních prázdnin či ředitelského volna. Žáci chodí do školy od pondělí do pátku, kromě dopolední výuky mají 2x v týdnu i výuku odpolední. Vyučovací hodina je dlouhá 45 minut, oddělují ji přestávky v různých délkách v rozmezí od 5 – 30 minut. Podle rámcového vzdělávacího programu a v souladu se zákonem je týdenní hodinová dotace pro jednotlivé ročníky tato:
Tabulka 1. – Týdenní hodinová dotace v jednotlivých ročnících ZŠ První stupeň ZŠ ročník 1. 2. 3. 4. 5.
počet hodin 18 - 22 18 - 22 22 - 26 22 - 26 22 - 26
Druhý stupeň ZŠ ročník 6. 7. 8. 9.
počet hodin 28 - 30 28 - 30 30 - 32 30 - 32
zdroj: VÝKONNÁ AGENTURA PRO VZDĚLÁVÁNÍ, KULTURU A AUDIOVIZUÁLNÍ OBLAST (2008/2009)
V malých obcích se zřizují tzv. malotřídní školy. Jedná se o školu, kde zpravidla nebývá druhý stupeň. Na prvním stupni je výuka společná pro několik ročníků najednou. Třídy bývají věkově smíšené o celkovém počtu do 30 žáků.
4.3 Středoškolské vzdělávání „Úplné znění vyhlášky č. 13/2005 Sb., o středním vzdělání a vzdělání v konzervatoři, jak vyplývá ze změn provedených vyhláškami č. 374/2006 Sb. a č. 400/2009 Sb. Typy středních škol podle jejich zaměření pro účely jejich označování jsou: gymnázium, střední odborná škola, střední odborné učiliště, střední průmyslová škola, střední zemědělská škola, střední zahradnická škola, střední vinařská škola, střední lesnická škola, střední rybářská škola, střední zdravotnická škola, hotelová škola,
17
střední pedagogická škola, střední umělecká škola, střední umělecko-průmyslová škola, obchodní akademie, odborná škola, odborné učiliště a praktická škola. Středoškolské vzdělání probíhá na středních školách, kde žák pokračuje ve všeobecném vzdělání a přidává si k němu i vzdělání odborné. Středoškolské vzdělání nejčastěji bývá 4leté, avšak některé školy poskytují žákům plnit již 2. stupeň základních škol na střední škole. Nejčastěji tomu je u gymnaziálních oborů.“ (zdroj: ÚZ Školství (2010), str. 100)
Střední školství je především určeno pro žáky ve věku 15 – 18 let, dolní hranicí je věk ukončení povinné školní docházky. Jak již bylo řečeno, víceletá gymnázia přijímají i žáky mladší. Střední školství není povinné, i přes to v roce 2008/09 jej navštěvovalo 95,8% dětí. Cílem tohoto vzdělávání je rozvoj vědomostí získaných na základní škole, příprava pro vstup do zaměstnání, či pro úspěšné složení přijímacích zkoušek na vysokou školu. Mezi nejčastější typy středních škol patří gymnázia, střední odborné školy a střední odborná učiliště. Podle typu školy můžeme dosáhnout: a) středního vzdělání s maturitní zkouškou – tyto programy trvají 4 roky po ukončení základního vzdělání, nebo 6 – 8 let na víceletém gymnáziu. b) střední vzdělání s výučním listem – doba trvání je 2 – 3 roky. c) střední vzdělání – doba trvání je 1 – 2 roky. Gymnázia žákům poskytují všeobecný přehled a připravují je na další studium na vysoké škole. Novým oborem na středních školách je lyceum, které žáky připraví teoreticky i prakticky na pozdější studium na vysoké škole se stejným zaměřením. Oproti tomu střední odborné učiliště připravuje žáky převážně prakticky, pro vstup do zaměstnání. Toto vzdělání neumožňuje žákům další studium. Střední školství dělíme na státní, soukromé a církevní. Na státních školách je výuka bezplatná, rodiče financují pouze kurzy spojené s výukou (např. lyžařský kurz, letní výcvikový kurz). Školné se platí na soukromých školách a na některých církevních školách. Harmonogram školního roku a časový rozvrh je obdobný jako u základního vzdělávání. Zvyšuje se pouze hodinová dotace a k normální 45 minutové vyučovací hodině se přidává 60 minutová odborná výuka či praxe. Střední školu můžeme studovat 18
několika možnými způsoby, a to denní formou, večerním studiem, dálkově, distančně nebo kombinací jednotlivých forem. Kromě denního studia je nejčastěji vyhledávanou formou studium dálkové, které pomáhá dospělým lidem dodělat si příslušné vzdělání pro účely jejich zaměstnání.
Nástavbové studium Mezi středoškolským vzděláním a vysokoškolským vzděláním se můžeme setkat s tzv. nástavbovým studiem. Nástavbové studium nám umožňuje vyšší stupeň vzdělání a můžeme ho rozdělit do tří základních skupin: 1) nástavbové studium – určeno pro žáky s výučním listem, kteří si chtějí dodělat maturitní zkoušku. Studium trvá 2 roky a je zakončeno již zmiňovanou maturitní zkouškou. 2) zkrácené studium pro získání středního vzdělání s výučním listem – doba trvání 1 – 2 roky, zakončeno závěrečnou zkouškou. Určeno pro žáky s maturitní zkouškou nebo s výučním listem, kteří si chtějí dodělat další kvalifikaci. 3) zkrácené studium pro získání středního vzdělání s maturitní zkouškou – doba studia 1 – 2 roky, zakončené maturitní zkouškou. Toto studium je určeno pro žáky s maturitní zkouškou, kteří si chtějí dodělat další kvalifikaci.
Vyšší odborné vzdělání Vyšší odborné školy se začaly plně uplatňovat až v roce 1995. Fungují jako nástavba střední školy, jako jakýsi mezistupeň mezi střední a vysokou školou. Nejčastěji je zřizují střední odborné školy. Vyšší odborné školy jsou zpravidla 3leté, pouze zdravotnické obory 3,5leté. Studium probíhá v denní formě, prokládané praxemi. Studenti končí s titulem vyššího odborného vzdělání (titul dis). Organizace vyšších odborných škol se podobá vysokým školám, avšak na vyšších odborných školách je kladen velký důraz na praktickou přípravu, ať už v budovách školy, nebo přímo na pracovištích. U vyšších odborných škol není určeno věkové rozmezí pro přijetí ke studiu. Mělo by být pro studenty ve věku od 19 let, ale často bývají starší. Na vyšších odborných školách může být požadováno placení školného. U soukromých či církevních škol není 19
výše školného stanovena, u státních škol se výše školného řídí podle zákona o vyšším odborném vzdělání. Školní rok trvá 40 týdnů a je rozdělen na zimní a letní semestr. Vyučovací hodina trvá klasických 45 minut, hodina praxe 60 minut a konzultační hodina 45 minut.
4.4 Vysokoškolské vzdělávání Vysoké školy nám umožňují terciární vzdělání. Podle průzkumů z roku 2008/09 byl podíl zapsaných 19-ti letých studentů 58,6. Vysoké školy můžeme dělit na 2 základní typy: 1) univerzitní – tyto školy poskytují všechny studijní obory, a to bakalářský, magisterský, doktorandský. V dnešní době jsou to téměř všechny vysoké školy. 2) neuniverzitní – zpravidla poskytují pouze obory bakalářské, doktorandské studium neumožňují vůbec. Dnes to jsou převážně vysoké školy soukromé. Studijní programy podléhají akreditační komisi Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy. Jak už bylo řečeno, na univerzitních vysokých školách je realizován třístupňový studijní systém. Bakalářské studium trvá 3 – 4 roky a je zaměřeno na přípravu do zaměstnání, nebo pro navazující magisterské studium. Magisterské studium trvá 1 – 3 roky a přímo navazuje na bakalářské studium. Cílem tohoto studijního programu je zisk teoretických a praktických znalostí. Doktorandské studium trvá 3 – 4 roky a je zaměřeno na vědeckou a tvůrčí činnost. Doktorandské studium slouží pro absolventy magisterských oborů. Výuka na vysokých školách probíhá formou přednášek a cvičení. Účast na přednáškách není povinná, na cvičeních zpravidla ano. Týká se pouze bakalářských a magisterských programů, na doktorandském programu probíhá výuka individuálně pod dohledem školitele. V roce 2008/09 navštěvovalo vysoké školy 369,6 tisíc studentů, z toho 8% s cizí státní příslušností. Prezenční studium navštěvovalo 264,3 tisíc studentů, kombinované nebo distanční studium 109,2 tisíc studentů.
20
Podmínkou pro přijetí na vysokou školu je dokončené středoškolské studium s maturitou, pro přijetí na magisterské studium ukončení bakalářského studia a pro přijetí na doktorandské studium ukončené magisterské studium. Státní vysoké školy jsou zatím bezplatné, až na poplatky spojené s přijímacím řízením. Zpoplatněná je výuka v cizím jazyce, též prodlužování studia nad rámec stanovené doby. Akademický rok zpravidla začíná v říjnu a je rozdělen do dvou semestrů po 14 týdnech. Zimní a letní semestr od sebe odděluje cca 5 týdenní zkouškové období.
21
5 VYBRANÉ PROBLÉMY DOJÍŽĎKOVÉ REGIONALIZACE OSÍDLENÍ Služby jsou ekonomická činnost, která člověku poskytuje užitek. Řadíme je do terciární sféry. Základní rozdělení služeb je výrobní a nevýrobní. V této práci bude dále zkoumána pouze jedna z nevýrobních služeb – školství. Geografie služeb patří mezi mladé vědní disciplíny. Je to dáno tím, že význam služeb v ekonomice měl pomalejší nástup, než ostatní ekonomická odvětví. S prvními pracemi geografie služeb se můžeme setkat až ve 30. letech 20. století, kdy byla poprvé formulována tzv. teorie centrálních míst.
5.1 Teorie centrálních míst Pro lokalizaci služeb jsou důležité následující aspekty: strukturní, demografické, společenské, technologické, ekonomické a politické, které jsou zkoumány v prostoru a čase. Služby považujeme za nehmotné, tudíž se nedají přepravovat a vyžadují dojížďku za nimi. Na základě druhu služeb a frekvence jejich využití dělíme služby do tří kategorií: základní, které uspokojují naše každodenní potřeby. Do této kategorie patří i námi zkoumané školství. vyšší, které uspokojují naše potřeby pouze po určitý časový úsek nejvyšší, které uspokojují naše potřeby jen zřídka Terciárním sektorem rozumíme sektor služeb v nejširším pojetí (např. placené služby, školství, zdravotnictví, spoje, kultura, doprava, obchod). Tyto služby ve vyspělých ekonomikách zcela dominují nad ostatními a význam terciárního sektoru roste v národním hospodářství. Ve své práci se ze služeb věnuji pouze školství. Z mapy rozložení školských zařízení v kraji je vidět, že rozložení školských zařízení je rovnoměrné a úměrné hustotě osídlení v dané oblasti. Viz Mapa 4 – Rozmístění základních v Plzeňském kraji, rok 2010. Základní myšlenkou této teorie je princip hierarchický a princip poklesu poptávky se vzdáleností. Tento model předpokládá, že obslužná střediska (tzv. centrální místa) 22
vytvářejí služby a zboží (tzv. centrální funkce), které poskytují občanům. Za ideálních podmínek spotřebitele zajímají pouze dopravní náklady, které se zvyšují se vzdáleností od centrálního místa. Z toho vyplývá, že poptávka po službách klesá s rostoucí vzdáleností. Lze sestrojit tzv. kužel poptávky, který je do prostoru promítnut jako kruhová obslužná oblast. Ta nám ukazuje, jak je místo pokryto dopravní obslužností služeb pro občany. V územích, kde dochází k překryvům, si spotřebitel vybírá nejbližší centrální místo ve snaze co nejvíce minimalizovat dopravní náklady. Tím nám vznikne pravidelná šestiúhelníková síť obslužných oblastí.
Obrázek 1 – Hierarchický model centrálních míst
zdroj: TOUŠEK, V., KUNC, J., VYSTOUPIL, J. A KOLEKTIV (2008): Ekonomická a sociální geografie, str. 281
Této teorii odpovídá i mapa rozmístění školských zařízení v kraji. V oblastech s vysokou hustotou osídlení nebo ve velkých městech je i hustota školských zařízení velká. Naopak v oblastech s nízkou hustotou osídlení jsou školská zařízení umístěna jen ve větších obcích a žáci musí do školy dojíždět. Z dotazníkového průzkumu vyplývá, že pro většinu z nich je tento stav vyhovující a nemají nároky na výstavbu školy v místě bydliště. Rozhodující je spíše spolehlivost použitého dopravního prostředku.
5.2 Sociogeografická služeb
regionalizace
využívaná
v geografii
Základním pojmem sociogeografické regionalizace je sociogeografický region, který používá Hamp ve své knize Geografická organizace společnosti v České republice: Transformační procesy a jejich obecný kontext pro označení struktur a procesů, jež jsou
23
primárně spojeny s vnější organizací společnosti. Pojem sociogeografický označuje organizaci vztahů a procesů v systému osídlení. Regionalizace je činností směřující k vymezení regionů. Zpravidla se provádí na základě dvou hledisek, objektivního a subjektivního. Dále se regionalizace dělí na fyzickogeografickou,
socioekonomickou
a
regionalizaci
jednotlivých
dílčích
geografických disciplín. Úkolem regionalizace je ukázat charakteristické rysy regionu. V České republice byly provedeny dvě sociogeografické regionalizace a obě byly založeny na relativní uzavřenosti pracovních a obslužných procesů.
Regionalizace dle Řeháka Tato regionalizace je založena na obslužných modelech a je publikována v Atlase ČSSR z roku 1987, kde je vymezeno na území tehdejšího Československa 407 dojížďkových regionů (290 regionů na území ČR a 117 regionů na Slovensku). Jde o hierarchicky nižší úroveň než u Hampla. Všechna střediska neměla aktivní saldo dojížďky, byla zde převaha dojíždějících nad vyjíždějícími. Řehákova regionalizace se stala podkladem pro vymezení obcí s pověřeným obecním úřadem.
Regionalizace dle Hampla Sociogeografická regionalizace podle Hampla je zpracovávána na základě dvou hlavních regionálních procesů, dojížďka za prací a dojížďka do škol. Oba tyto dojížďkové procesy jsou dostatečně reprezentativní pro vymezení sociogeografických regionů a pro jejich hierarchické členění. Pro metodiku sociogeografické regionalizace je třeba vymezit 4 základní úrovně. Mikroregion 1. stupně, mikroregion 2. stupně, mezoregionální celky a makroregion. Mikroregiony 1. stupně mají nejvyšší integritu v rámci regionální diferenciace České republiky. Pro formování územních celků jsou dominantní vztahy mezi bydlištěm, pracovištěm a základními službami. Velikost regionu je stanovena na 15 tisíc obyvatel a samotného zázemí s 5 tisíci obyvateli. Jelikož většina regionů nesplňuje tato kritéria dělíme mikroregiony 1. stupně na subregionální typ A, který splňuje hranici 15 tisíc obyvatel, ale v zázemí žije 2 500 – 4 999 obyvatel a subregionální typ B, který splňuje kritérium, aby v zázemí žilo víc jak 5 tisíc obyvatel, ale pracovní obvod má 10 000 –
24
14 999 obyvatel. Můžeme zde hovořit o větších městech v relativně exponované poloze nebo o malých městech v relativně periferní poloze. Mikroregiony 2. stupně Hampl orientačně přirovnává k okresům a jsou též vymezeny na základě velikosti, kde počet obyvatel maximálního regionu je minimálně 40 tisíc. Dále pak střediska, která si podřizují jiný mikroregion 1. stupně. I v tomto členění je několik výjimek. Jsou zde vyloučena centra, která sice splňují kritéria mikroregionu 2. stupně, ale mají silné dojížďkové vazby k významnějším střediskům jako např. Beroun, Karviná, Kladno. Dále je jako mikroregion 2. stupně považován Tachov s 33 tisíci obyvatel, díky jeho poloze a slabým vnějším vztahům. Mezoregionální celky jsou územně rozsáhlé jednotky, jejichž integrita je částečně vázaná na prostorové vazby obyvatelstva. Vymezení mezoregionálních celků je velmi jednoduché, díky jejich malému počtu. V ČR za centrum mezoregionální úrovně lze považovat pouze Karlovy Vary. Za makroregion Hampl považuje celou Českou republiku. Naprosto jednoznačné makroregionální postavení ve střediskové soustavě má hlavní město Praha.
25
6 DATA A METODIKA PRÁCE Tato kapitola se věnuje popisu postupu práce, popisu jednotlivých částí nutných k dosažení cílů. První podkapitola je věnována sběru dat o rozmístění školských zařízení na území Plzeňského kraje. Rozmístění školských zařízení v kraji je pro práci nejdůležitějším faktorem. Na to navazuje druhá podkapitola metodika analýz rozmístění školských zařízení v Plzeňské kraji, kde je více rozebrán součastný stav rozmístění školských zařízení.
6.1 Sběr dat o rozmístění školských zařízení V práci se vyhodnocuje prostorové rozmístění školských zařízení v návaznosti na časovou obslužnost jednotlivých obcí. Dopravní obslužnost středisek byla převzata z diplomové práce V. Stacha Vymezení dopravně periferních prostor v Plzeňském kraji. Rozmístění školských zařízení, hustota zalidnění a administrativní členění Plzeňského kraje jsou znázorněny pomocí mapových výstupů. Mapy byly vytvořeny pomocí programu ArcGIS z dat Českého statistického úřadu a z dat Krajského úřadu Plzeňského kraje. V závěru práce jsou porovnávány mapy a je analyzován současný stav rozmístění školských zařízení Plzeňského kraje. Statistické informace o školství sbírá a analyzuje Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy České republiky, konkrétně Ústav pro informace ve vzdělávání. Mezi základní informace patří údaje o činnosti škol a jejich výkonech, údaje o zaměstnancích a mzdových prostředcích. Veškeré informace jsou každoročně zveřejňovány na celostátní úrovni ve Statistických ročenkách školství a na regionální úrovni je to Školství v regionech. Základní zdrojovou databází je Školský rejstřík, který má pod sebou další dva rejstříky: Rejstřík škol a školských zařízení a Rejstřík školských právnických osob. Další informace o školách jsou v Adresáři škol a školských zařízení regionálního školství a v seznamu vysokých škol. U získaných dat je v první řadě důležitá analýza sítě škol, roztřídění na základní školy 1. – 5. stupně, základní školy 1. – 9. stupně, střední školy bez maturity, střední školy s maturitou, gymnázia, vyšší odborné školy a vysoké školy. Většinou školy
26
porovnáváme v územíním rozmístění (např. spádovost obcí s rozšířenou působností). Tyto poznatky jsou znázorněny ve vytvořených mapách.
6.2 Metodika analýz rozmístění škol na území Plzeňského kraje Pro analýzu školských zařízení bylo potřebné vytvořit přehled mapových výstupů, které řeší danou problematiku. Mapa 1 nám znázorňuje administrativní členění Plzeňského kraje, pro lepší orientaci v kraji. Mapa 2 nám vytváří přehled o počtu a věkové skladbě obyvatel v jednotlivých ORP Plzeňského kraje. Znázorňuje hustotu zalidnění v ORP a zastoupení věkové struktury obyvatel. Mapa 3 nám dává přehled o rozmístění mateřských škol v Plzeňském kraji, kde můžeme vidět, že mateřské školy jsou v kraji poměrně rovnoměrně rozmístěné a že je jich dostatek. Mapa 4 se pak věnuje rozmístění základních škol v Plzeňském kraji. Základní školy jsou rozděleny na obce pouze s 1. stupněm základních škol a na obce s plně organizovanou základní školou. V jednotlivých obcích se základní školou je pak znázorněn počet žáků. Z mapy vyplývá, že největší počet základních škol a nejvíce žáků je v Plzni, což se u krajského města dalo předpokládat. Dále větší zastoupení škol a žáků je ve větších městech a bývalých okresních městech. V kraji mají větší zastoupení obce s plně organizovanou základní školou, obce s pouze prvním stupněm se nacházejí v pohraničích oblastech (ORP Tachov). Mapa 5 znázorňuje zřizovatele základních škol v Plzeňském kraji. Hlavním zřizovatelem základních škol jsou obce, dále pak kraj a pouze 2 základní školy jsou soukromé. Na mapě 7 je zobrazeno rozmístění středních odborných učilišť v Plzeňském kraji. Jsou zde znázorněny obce se středním odborným učilištěm. Největší zastoupení středních odborných učilišť má ORP Plzeň a ORP Tachov. Mapa 8 pak znázorňuje zřizovatele středních odborných učilišť v Plzeňském kraji, kde hlavním zřizovatelem je kraj, dále pak soukromá osoba. Mapa 9 se věnuje rozmístění středních škol (bez gymnázií) v Plzeňském kraji. Jsou zde znázorněné opět jednotlivé obce se střední školou (bez gymnázia) a dále je zde znázorněné zaměření střední školy v jednotlivých obcích. Zaměření středních škol (bez gymnázií) je rozděleno na školy ekonomické, průmyslové, zdravotní, umělecké a ostatní. Pouze v Plzni jsou zastoupeny všechny výše vyjmenované kategorie středních 27
škol (bez gymnázií). V Klatovech najdeme školy ekonomické, průmyslové a zdravotní. V ostatních obcích je zastoupena pouze jedna kategorie středních škol- Střední školu (bez gymnázia) najdeme skoro ve všech ORP Plzeňského kraje, kromě Přeštic a Domažlic. Mapa 10 znázorňuje zřizovatele středních škol (bez gymnázií) v Plzeňském kraji, kde hlavním zřizovatelem je kraj, dále soukromá osoba a v ORP Blovice střední školu zřizuje církev. Mapa 11 znázorňuje rozmístění gymnázií v Plzeňském kraji. Pouze v Plzni najdeme 6 gymnázií, jinak v ostatních městech je pouze jedno. Gymnázium se nalézá v ORP Plzeň, Kralovice, Rokycany, Stříbro, Tachov, Horšovský Týn, Domažlice, Klatovy, Sušice a Blovice. Poslední mapa 12 znázorňuje zřizovatele gymnázií v Plzeňské kraji. Až na 2 gymnázia v Plzni všechna ostatní zřizuje kraj. Církevní gymnázium v Plzni, jak je již z názvu patrné, zřizuje církev a Gymnázium Františka Křižíka s.r.o. zřizuje soukromá osoba.
28
7 ANALÝZA PROSTOROVÉHO ROZMÍSTĚNÍ ŠKOLSKÝCH ZAŘÍZENÍ V PLZEŇSKÉM KRAJI2 Podklady k této kapitole jsem čerpala ze Sčítání lidu, domů a bytů z roku 2001. Informace jsou z let 1991 – 2001.
7.1 Rozmístění školských zařízení V následující podkapitole se budu věnovat rozmístění základních škol a středních škol, učilišť a gymnázií v návaznosti dopravní a časové dostupnosti na území Plzeňského kraje. Podle nejnovějších dostupných údajů ze Statistické ročenky Plzeňského kraje z roku 2010 se na území kraje nachází 256 mateřských škol, které navštěvuje 16 795 dětí, 221 základních škol (42 191 žáků). Dále pak 62 středních škol (27 942 studentů) a 14 gymnázií, které navštěvuje 6 516 studentů. Viz Mapa 1 – Administrativní členění Plzeňského kraje, rok 2011, Mapa 2 – Počet a věková skladba obyvatel ORP v Plzeňském kraji, rok 2006. Tabulka 2 – Školy podle typu v Plzeňském kraji Školní rok 2007/2008 2008/2009 2009/2010 Mateřské školy děti Základní školy žáci Střední školy celkem žáci obory gymnázií žáci obory odborného vzdělání na středních školách (bez nástavbového studia) žáci obory nástavbového studia žáci
256
256
256
15 322
15 985
16 795
224
222
221
44 548
43 435
42 191
63
62
62
28 424
28 129
27 942
14
14
15
6 657
6 581
6 516
50
49
49
19 404
18 977
18 887
26
24
24
2 363
2 571
2 539
2
Kapitola 7 je zpracována podle: data z internetové stránky Českého statistického úřadu (http://www.czso.cz/csu/redakce.nsf/i/home) a z vlastního šetření
29
Konzervatoře žáci Vyšší odborné školy studenti Vysoké školy studenti (fyzické osoby) státního občanství ČR
1
1
1
172
199
193
5
5
5
1 263
1 271
1 414
2
1
1
14 455
15 659
16 240
Zdroj: Český statistický úřad
7.1.1 Rozmístění mateřských škol Rozmístění mateřských škol je znázorněno na mapě 3: Rozmístění mateřských škol v Plzeňském kraji rok 2010. Podle mapy je patrné, že síť mateřských škol je velmi hustá a rovnoměrně rozložená po celém kraji. Největší zastoupení mateřských škol je ve městech Plzeň, Tachov, Domažlice a Rokycy. Uvedená města jsou na tom dobře i z hlediska dopravní a časové dostupnosti veřejnou hromadnou dopravou.
7.1.2 Rozmístění základních škol V této podkapitole se budu věnovat pouze základním školám, neboť ty ze zákona musí navštěvovat každé dítě. Proto jejich rozmístění by se měla věnovat maximální pozornost. Z údajů o celkovém počtu základních škol a celkovém počtu žáků na území kraje vyplývá, že na každou školu připadá cca 190 žáků. Nejvíce žáků je v okrese Plzeňměsto. Z tohoto důvodu je zde největší výběr základních škol. Z vypracovaných map zjišťujeme, že obcí s 9letou základní školou je více, než obcí s 5letou základní školou. 5letá základní škola se nachází skoro ve všech ORP, kromě Stříbra, Blovic a Nepomuka. V ORP Tachov je 8 obcí (Stráž, Lesná, Hošťka, Halže, Chodský Újezd, Lom u Tachova, Chodová Planá, Lestkov) s 5letou základní školou, v ORP Nýřany 2 obce (Pňovany, Hromnice), V ORP Kralovice 5 obcí (Bezvěrov, Manětín, Mladotice, Chříč, Kožlany), v ORP Rokycany 2 obce (Kařez, Ejpovice), v ORP Plzeň 3 obce (Plzeň, Chválenice, Nezvěstice), v ORP Stod jedna obec (Chotěšov), v ORP Přeštice 3 obce (Přeštice, Lužany, Horšice), v ORP Horšovský Týn jedna obec (Semněvice), v ORP Domažlice 2 obce (Postřekov, Mrákov), v ORP Klatovy 2 obce (Chudenice, Plánice), v ORP Horažďovice jedna obec (Chanovice) a 30
v ORP Sušice 3 obce (Kolinec, Srní, Hlavňovice). V ostatních obcích, které disponují základní školou, je již pouze 9letá základní škola. Plzně, Klatov a Horažďovic, nabízejí jak 5letou, tak i 9letou základní školu. Z mapy rozmístění základních škol je vidět, že existují oblasti bez základních škol (např. část ORP Rokycany, Nýřany, Domažlice). Jedná se ale o malé obce, nebo oblasti s nízkým stupněm zalidnění (Šumava v ORP Sušice, Český les v ORP Domažlice), ze kterých jsou školy v okolních obcích dobře časově dostupné. Budovat školy v těchto oblastech by nebylo rentabilní, navíc by se většinou jednalo o malotřídní školy. Rozmístění základních škol je znázorněno na mapě 4: Rozmístění základních škol v Plzeňském kraji. Z mapy můžeme vyčíst, že plně organizovanou základní školu, čili školu s prvním a druhým stupněm najdeme ve všech ORP kraje. Kromě ORP Stříbro, Nepomuk a Blovice v ostatních ORP najdeme i školu pouze s prvním stupněm. Do jednotlivých barevně podbarvených obcí je bodovou metodou znázorněn počet škol v jednotlivé obci, kde kolečko představující základní školu je velikostně rozděleno podle počtu žáků základních škol. Největší zastoupení základních škol je v Plzni. Celkem se zde nachází 23 základních škol ve všech kategoriích počtu žáků. Tento počet základních škol v kraji splňuje pouze město Plzeň, neboť jako krajské město má i nejlepší časovou a dopravní dostupností. Větší počet základních škol se dále nachází ve větších městech a bývalých okresních městech. V Tachově jsou 2 školy s počtem 431 – 645 žáků a jedna škola s počtem 216 – 430 žáků, ve Stříbře 3 školy s počtem 5 – 215 žáků, v Rokycanech jedna škola s počtem 431 – 645 žáků a 3 školy s počtem žáků 5 – 215 žáků, v Domažlicích jedna škola s počtem 646 – 859 žáků, jedna škola s počtem 431 – 645 žáků a jedna škola s počtem 5 – 215 žáků, v Klatovech 4 školy s počtem žáků 431 – 645, a v Sušici 2 školy s počtem 5 – 215 žáků a jedna škola s 431 – 645 žáků. Rozmístění základních škol je velmi ovlivněno dopravní a časovou dostupností veřejnou hromadnou dopravou. Podle časové a dopravní dostupnosti jsou rovnoměrně rozmístěny obce s plně organizovanou základní školou a školou pouze s 1. stupněm. Dále se nám potvrzuje, že v oblastech s nejvíce spoji, tím pádem i s nejlepší časovou dostupností nalezneme nejvíce škol, které navštěvuje hodně žáků. Nejmenší zastoupení škol je v ORP Kralovice, toto ORP je i nejchudší na počet spojů a časová dostupnost je zde také nejdeší.
31
7.1.3 Rozmístění středních odborných učilišť Rozmístění středních odborných učilišť je znázorněno na mapě 6: Rozmístění středních odborných učilišť v Plzeňském kraji. Z mapy vyplývá, že střední odborné učiliště je v ORP Plzeň, Nýřany, Stod, Tachov, Horšovský Týn, Domažlice, Klatovy a Sušice. Jak již bylo několikrát řečeno, i střední odborná učiliště jsou ve větších městech, kde je dobrá časová a dopravní dostupnost veřejnou hromadnou dopravou. Dalším faktorem je, že tato města umožňují větší nabídku výběru středních odborných učilišť a větší nabídku pracovních pozic. Mnohé rodiny se stěhují do takto „atraktivních“ oblastí, neboť rodiče denně dojíždějí do větších měst do zaměstnání, a proto pro ně není přitěžující, aby jejich dítě chodilo do školy ve větším městě. Často školy ve městech jsou i prestižnější a na větší úrovni, co se týče kvality výuky.
7.1.4 Rozmístění středních škol bez gymnázií Rozmístění středních škol bez gymnázií je znázorněno na mapě 8: Rozmístění středních škol (bez gymnázií) v Plzeňském kraji. Střední školu najdeme skoro ve všech ORP, kromě ORP Přeštice a Domažlice. ORP Přeštice je jediné ORP v kraji, kde se nenachází žádná střední škola, žádné gymnázium ani žádné střední odborné učiliště. Pouze město Klatovy a Plzeň nabízejí výběr střední školy, v Klatovech najdeme ekonomickou, průmyslovou a zdravotní školu, v Plzni ekonomickou, průmyslovou, zdravotní, uměleckou školu. Plzeň nemůžeme rovnocenně porovnat s ostatními městy, protože je největším městem a zároveň krajským městem. Výběr ze tří středních škol v Klatovech také není nic zvláštního, když uvážíme, že Klatovy jsou druhým největším městem na území kraje a největším městem v jižní části kraje. Jak už bylo několikrát zmiňováno, i rozmístění středních škol kopíruje mapy dopravní a časové dostupnosti veřejnou hromadnou dopravou.
7.1.5 Rozmístění gymnázií Tato podkapitola je zaměřena na rozmístění gymnázií v kraji. V Plzeňském kraji je zřízeno celkem 14 gymnázií. V Tachově, Stříbře, Rokycanech, Plzni, Domažlicích, Blovicích, Klatovech, Sušici a Plasech. Jedná se o města s rozšířenou působností, každé z nich nachází v jednom bývalém okrese kraje. Ve městech je pouze jedno gymnázium, pouze v krajském měste Plzni jich najdeme šest. Jednotlivá gymnázia poskytují 32
vzdělání vysoké škále žáků od 12let věku. Gymnázium ve Stříbře a Církevní gymnázium v Plzni jsou pouze 8leté, v Tachově pouze 6leté. Na gymnáziu v Rokycanech, Blovicích, Sušici, Plasech a na čtyřech gymnáziích v Plzni (Masarykovo, Mikulášské, soukromé Křižíkovo a Sportovní gymnázium) si žáci mohou vybrat mezi 8letým studijním programem, nebo 4letým. Na gymnáziu v Domažlicích mají výběr mezi šestiletým studijním programem a čtyřletým. Gymnázium v Klatovech a Gymnázium Luďka Pika v Plzni nabízejí žákům možnost 8letého, 6letého nebo 4letého studijního programu. Mikulášské gymnázium otevřelo pobočku svého gymnázia v Přešticích, též v obci s rozšířenou působností, vzdálenou 22km od Plzně. Tato strategie však nemá moc velký úspěch, děti raději dojíždějí na gymnázium do Plzně, než aby chodily na nově vzniklé gymnázium přímo v místě bydliště. Zřizovatelem gymnázií je ve většině případů kraj, pouze v Plzni je zřizovatelem jednoho gymnázia církev a jednoho soukromá osoba. Rozmístění gymnázií je znázorněno na mapě 10: Rozmístění gymnázií v Plzeňském kraji. Gymnázia se nachází v ORP Kralovice, Plzeň, Rokycany, Blovice, Sušice, Klatovy, Domažlice, Horšovský Týn, Stříbro a Tachov. I rozmístění gymnázií kopíruje mapy dopravní a časové dostupnosti veřejnou hromadnou dopravou. V porovnání se silniční mapou se gymnázia nacházejí ve městech, která jsou v těsné blízkosti důležitých silničních a dálničních tahů. Podle mapy rozmístění gymnázií je patrné, že gymnázia jsou v kraji relativně rovnoměrně rozmístěna a pro žáky dostupná ze všech oblastí kraje.
7.1.6 Západočeská univerzita v Plzni Západočeská univerzita je jedinou veřejnou vysokou školou na území Plzeňského kraje. Sídlo univerzity je v Plzni a jejím rektorem je doc. PaedDr. Ilona Mauritzová, Ph.D. Západočeská univerzita vznikla 28. 9. 1991 sloučením Vysoké školy strojní, elektrotechnické a Pedagogické fakulty. V současné době má univerzita 8 fakult s 57 katedrami a 3 vysokoškolské ústavy. Fakultami Západočeské univerzity jsou fakulta aplikovaných věd, fakulta ekonomická, fakulta elektrotechnická, fakulta filozofická, fakulta pedagogická, fakulta právnická, fakulta strojní a fakulta zdravotnická. Vysokoškolské ústavy jsou nové technologie – Výzkumné centrum v západočeském regionu, Ústav umění a designu a Ústav jazykové přípravy. Západočeskou univerzitu 33
navštěvuje okolo 18 000 studentů, kterým je nabízen velký výběr bakalářských, magisterských a doktorandských programů v prezenční, kombinované nebo distanční formě studia. Součástí Západočeské univerzity je též program celoživotního vzdělávání formou přednášek a kurzů. Západočeská univerzita má významné postavení mezi ostatními univerzitami v České republice a i v Evropském vysokoškolském vzdělávání.
7.2 Rozmístění obyvatelstva Plzeňský kraj se počtem obyvatel 571 709 (k 1.1.2012) se řadí na 9. místo mezi kraji České republiky. Rozložení obyvatel v kraji je velmi nerovnoměrné. Okolo 30% obyvatel žije v krajském městě Plzni, a skoro 20% obyvatel žije ve městech větších než 5. tisíc obyvatel. Oproti ostatním krajům má Plzeňsko deficit větších měst, pouze Klatovy a Plzeň přesahují počtem obyvatel hranici 20 tisíc. Ostatní obyvatelstvo je rozmístěno v menších městech nebo obcích kraje. Při porovnání rozlohy a počtu obyvatel kraje vyplývá, že se jedná o kraj s velmi nízkou hustotou zalidnění (73,3 obyv./km2). Plzeňský kraj je krajem s druhou nejmenší hustotou zalidnění v České republice. Nejnižší hustota zalidnění je v bývalých okresech Tachov (37,6 obyv./km2) a Klatovy (45,4 obyv./km2). Plzeňský kraj je jedním z nejstarších krajů v České republice podle věkové struktury obyvatel v kraji. Průměrný věk obyvatel v kraji v roce 2006 byl 40,6 let. V roce 2006 došlo v kraji ke zvýšení počtu obyvatel o 0,5% (3009 obyvatel) oproti roku 2005. Přírůstek obyvatel by zapříčiněn hlavně stěhováním (3124 osob), protože přirozený přírůstek obyvatel byl záporný. Počet narozených dětí na 1000 obyvatel středního věku je v kraji nad republikovým průměrem. Největší porodnost byla v okresech Plzeň-jih a Tachov. V posledních letech se výrazně zvýšila vzdělanostní úroveň obyvatelstva. Příznivý vývoj je spojen s rozvojem školství a vytvořením Západočeské univerzity v Plzni. Počet obyvatel a věková skladba je znázorněna na mapě 2: Počet a věková skladba obyvatel ORP Plzeňského kraje, rok 2006. Mapa znázorňuje hustotu zalidnění a také zastoupení věkové struktury v jednotlivých ORP kraje. Jak je na první pohled patrné, největší hustota zalidnění je v ORP Plzeň. Hustotu ORP Plzeň 684 obyv./km2 nemůžeme rovnocenně srovnávat s ostatními ORP, protože je několikanásobně vyšší. Druhou největší hustotu zalidnění 84
obyv.
/km2 34
zaznamenalo ORP Stod, dále pak 80 obyv./km2 Rokycany, 79 obyv./km2 Nýřany a Přeštice 76
obyv.
/km2. Všechna výše uvedená ORP se nacházejí v těsné blízkosti Plzně, což
znamená, že je zde větší koncentrace obyvatelstva. Na druhou stranu ORP s nejmenší hustotou zalidnění je Sušice 32 Tachov 37
obyv.
obyv.
/km2, Kralovice 33 obyv./km2, Nepomuk 36 obyv./km2,
/km2 a Stříbro 38 obyv./km2. Jedná se o okrajová ORP Plzeňského kraje,
kde není příliš hustá síť základních škol a pracovních příležitostí zde také moc není.
Tabulka 3 – Hustota zalidnění (obyv./km2) v ORP Plzeňského kraje za rok 2006 hustota zalidnění 50 51 47 48 56 33 36 79 684 76 80 84 38 32 37
Blovice
Domažlice Horažďovice Horšovský Týn Klatovy Kralovice Nepomuk Nýřany Plzeň Přeštice Rokycany Stod Stříbro Sušice Tachov
zdroj: Střednědobý plán rozvoje sociálních služeb v Plzeňském kraji
Věkové složení obyvatelstva kopíruje hustotu zalidnění a mapu rozmístění základních škol. V ORP s vyšší hustotou zalidnění najdeme více dětí ve věku 0 – 14 let a tím pádem i více základních škol a naopak v ORP s malou hustotou zalidnění je méně dětí ve věku 0 – 14 let, čili i méně základních škol.
Tabulka 4 – Počet obyvatel v jednotlivých ORP Plzeňského kraje v roce 2006 0 - 14
15 - 64
65+
Blovice
1611
7838
1768
Domažlice
5781
28033
5468
35
Horažďovice Horšovský Týn Klatovy Kralovice Nepomuk Nýřany Plzeň Přeštice Rokycany Stod Stříbro Sušice Tachov
1740 2044 7371 3199 1568 7667 22944 3082 6412 3265 2515 3530 5579
8466
2015
9951
1825
36262
7193
15631
3216
7749
1861
35465
6737
126722
29146
14484
3043
32418
7287
15552
2932
11965
2052
17365
8043
25742
3964
zdroj: Střednědobý plán rozvoje sociálních služeb v Plzeňském kraji
7.3 Územní uspořádání dopravní sítě a veřejné osobní dopravy Díky poloze kraje se Plzeňský kraj stává důležitou dopravní tepnou České republiky, Plzeň tvoří důležitý dopravní uzel silniční a železniční dopravy. Silniční síť je v kraji relativně radiálně uspořádána, centrum tvoří Plzeň. Podíl silnic I. tříd je nejmenší v krajích v České republice. Největším problémem v silniční dopravy v kraji je výstavba obchvatů měst, špatná kvalita povrchu silnic a obtížná dopravní dostupnost venkovských oblastí. V roce 2007 bylo v Plzeňském kraji 5129 km silnic I. třídy, II. třídy, III. třídy a dálnic, rychlostní silnice se v kraji nevyskytují. Hustota silniční sítě 66,4 km/km2 je lehce pod republikovým průměrem. Nejdůležitější silnicí v kraji je dálnice D5, která spojuje Českou republiku se západem přes silniční přechod Rozvadov. Do silniční dopravy musíme začlenit i automobilovou osobní dopravu, která má v kraji dominantní postavení na úkor hromadné dopravy.
36
Obrázek 2: Silniční síť Plzeňského kraje v roce 2001
Z pohledu železniční dopravy se na území kraje nachází 710km tratí. Hustota železniční sítě je 9,4km/100km2, což je pod celorepublikovým průměrem. Hlavní železniční tratě kraje jsou Praha-Plzeň-Cheb, Plzeň-České Budějovice, Plzeň-KlatovyŽelezná Ruda, Plzeň-Domažlice-Česká Kubice, Plzeň-Chomutov. Železniční trať PrahaPlzeň-Cheb je součástí III. železničního koridoru a spojuje Českou republiku s Německem a Slovenskem.
37
Obrázek 3: Železniční koridory Česká republika 2005
zdroj: http://www.zemepis.com/koridory.php (dostupnost 17.11.2012, 17:40)
38
Obrázek 4: Dopravní obslužnost středisek v Plzeňském kraji veřejnou hromadnou dopravou (2008)
zdroj: STACH, V. (2009): Vymezení dopravně periferních prostor v Plzeňském kraji
Výše uvedená mapa, která je převzatá z diplomové práce STACH, V. (2009):Vymezení dopravně periferních prostor v Plzeňském kraji znázorňuje dopravní obslužnost středisek Plzeňského kraje veřejnou hromadnou dopravou. Počet spojů v pracovní den je rozdělen do několika kategorií. Z mapy je patrné, že nejvíce spojů 41 – 60 je v okolí velkých měst, jako je Plzeň, Stříbro, Tachov, Rokycany, Domažlice, 39
Klatovy a Sušice. ORP Plzeň, Stod a Tachov je nejvíce spojů veřejné hromadné dopravy. Na druhou stranu nejméně dopravních spojů 0 – 5 je v ORP Kralovice a severní části ORP Nýřany a příhraničních oblastech.
Obrázek 5: Časová dostupnost středisek v Plzeňském kraji veřejnou hromadnou dopravou (2008)
zdroj: STACH, V. (2009): Vymezení dopravně periferních prostor v Plzeňském kraji
40
Druhá mapa převzatá též z diplomové práce STACH, V. (2009):Vymezení dopravně periferních prostor v Plzeňském kraji znázorňuje časovou dostupnost středisek v Plzeňském kraji veřejnou hromadnou dopravou. Časová dostupnost je rozdělena do kategorií méně než 20 minut, 20 – 39 minut, 40 – 59 minut, 60 – 89 minut a více než 90 minut. Stejně jako tomu bylo u předchozí mapy, nejkratší časová dostupnost je v okolí velkých měst, jako je Plzeň, Stříbro, Tachov, Domažlice, Klatovy, Sušice a Rokycany. Oproti tomu nejdelší časová dostupnost je opět v ORK Kralovice, na severu ORP Nýřany, ORP Stod a Nepomuk.
7.4 Analýza rozmístění školských zařízení ve vztahu k územnímu rozmístění obyvatel a územnímu uspořádání veřejné osobní dopravy Ke dni sčítání v roce 2001 bylo v Plzeňském kraji z celkového počtu obyvatel kraje (tj. 550 688 obyvatel ke dni 1.3 2001) 16,8% žáků, studentů a učňů. Celkový počet žáků, studentů a učňů činil 92 553 osob, z toho 98,4% (tj. 91 068 osob) bylo ekonomicky neaktivní a 1,6% (tj. 1 485 osob) byli pracující studenti. V rostoucích obcích se rozšiřují i nabídky škol, a proto počet vyjíždějících žáků, studentů a učňů klesá. Nejvyšší dojížďku uvnitř vlastního okresu zaznamenal okres Domažlice (66,1%). Okres Domažlice nabízí dostatečně pestrou nabídku školských zařízení. Oproti tomu nejvyšší vyjížďku do jiných okresů kraje zaznamenaly okresy Plzeň-jih (52,2%) a Plzeň-sever (55,5%). Způsobeno tím, že okresy tvoří velké množství malých obcí a vesnic a nenachází se zde žádné větší město, které by žákům, studentům a učňům umožnilo výběr ze školských zařízení. Okres Plzeň-město musíme hodnotit odděleně, neboť po Praze patří k jednomu z nejvýznamnějších míst v Čechách. Plzeň-město nabízí široké spektrum školských zařízení, vyjížďka se týká převážně vysokoškoláků. Jak již bylo řečeno, největší dojížďka ze všech okresů Plzeňského kraje byla soustředěna do okresu Plzeň-město (81,8%), nejnižší pak do okresu Tachov (1,2%).
41
Tabulka 5 – Základní ukazatele dojížďky do škol v letech 1991 a 2001 Vyjížďka z obce (v %) do jiných krajů nebo zahraničí
Dojížďka do obce (v %)
do jiných obcí okresu
do jiných okresů kraje
1991
63,8
24,5
11,6
5 652
87,1
8,7
4,2
4 144
2001
66,1
22,4
11,6
5 041
89,0
7,9
3,1
3 742
1991
61,3
19,6
19,1
6 809
72,4
20,0
7,6
5 764
2001
56,7
16,0
27,3
6 721
84,1
11,2
4,8
4 533
Plzeň-město 1991
0,0
33,6
66,4
2 179
0,0
67,7
32,3
14 329
2001
0,0
35,2
64,8
1 817
0,0
63,1
36,9
15 392
1991
39,9
50,7
9,5
6 685
80,4
10,3
9,3
3 315
2001
38,5
52,2
9,0
6 270
75,0
20,1
5,0
3 220
1991
38,9
50,0
11,1
6 732
78,7
13,7
7,6
3 330
2001
35,3
55,5
9,2
6 505
79,0
14,3
5,9
2 873
1991
49,5
34,3
16,2
3 970
83,7
11,1
5,2
2 349
2001
54,4
31,3
14,3
3 755
88,1
6,9
5,0
2 320
1991
54,2
24,5
21,3
4 261
76,3
11,0
12,7
3 026
2001
53,8
22,5
23,7
4 219
89,5
5,8
4,7
2 534
1991
47,8
34,7
17,5
36 288
47,8
34,8
17,4
36 257
2001
47,1
34,6
18,3
34 328
46,7
34,3
19,0
34 614
Kraj, okres
Domažlice Klatovy
Plzeň-jih Plzeň-sever Rokycany Tachov Celkem
celkem
z jiných z jiných z obcí okresů jiných okresu kraje krajů
celkem 2)
1)
1)
v roce 1991 včetně vyjíždějících na Slovensko
2)
v roce 1991 bez dojíždějících ze Slovenska zdroj: http://www.czso.cz/csu/redakce.nsf/i/home
Intenzitou vyjížďky z obce myslíme velikost podílu vyjíždějících žáků, studentů a učňů do škol mimo obec bydliště k celkovému počtu žáků, studentů a učňů v obci, kde bydlí. Nejnižší intenzita vyjíždějících byla v okrese Plzeň-město (6,8%), nejvyšší v okresech Plzeň-jih (56,4%) a Plzeň-sever (53%). Podle počtu obyvatel v obci největší vyjížďku do škol (20,4%) zaznamenaly obce s počtem 200 – 499 obyvatel. Nejnižší vyjížďku měla velká města, jako Plzeň (5%) a Klatovy (2,5%).
42
Tabulka 6 – Vyjíždějící do škol podle velikosti počtu obyvatel obce počet obyvatel v obci Kraj celkem do 199
200 499
500 999
1 000 - 2 000 - 5 000 - 10 000 - 20 000 1 999 4 999 9 999 19 999 49 999
50 000 a více
Vyjíždějící do škol z obce bydliště 1)
34 007
3 181
6 953
6 335
4 329
5 832
2 631
2 183
850
1 713
do jiných obcí okresu
47,5
73,1
71,3
61,8
49,9
29,4
20,0
19,4
16,5
/
do jiných okresů kraje
34,9
17,3
21,8
28,0
33,7
57,3
55,0
38,8
34,7
37,4
do jiných krajů
17,6
9,6
6,9
10,2
16,3
13,3
25,0
41,8
48,8
62,2
Denně vyjíždějící do škol z obce bydliště
26 301
2 699
6 119
5 300
3 254
4 754
1 926
1 168
319
762
1)
včetně vyjíždějících s nezjištěným místem školy zdroj: http://www.czso.cz/csu/redakce.nsf/i/home
7.4.1 Centra dojížďky do škol V Plzeňském kraji podle sčítání obyvatel z roku 2001 dojíždělo do škol 34 614 žáků, studentů a učňů. Nejčastějším místem dojížďky, jak již bylo několikrát řečeno, se stala Plzeň. Jedná se spíše o studenty dojíždějící na vyšší stupeň škol, dojížďka žáků 6 – 14 let je pouhých 7,8% z celkového počtu. Intenzivnější centrum dojížďky měla všechna okresní města, kromě Tachova. Další významné město, co se týče dojížďky jsou Klatovy s 5,9% z celkového počtu dojíždějících. Dále pak Domažlice s 4,8% a Rokycany s 4,0% z celkového počtu dojíždějících. Nejslabší centra dojížďky do škol jsou ta, která mají záporné saldo, tudíž zde převládá vyjížďka nad dojížďkou. Nejnižšího salda dosáhla města Nýřany (-402), Třemošná (-348) a Dobřany (-332). Všechna tato města leží v blízkosti Plzně, což značně ovlivňuje vývoj vyjížďky a dojížďky. Žádné město v Plzeňském kraji se nevyrovná Plzni svým rozsahem a možnostmi ve vzdělání.
43
Tabulka 7 – Bilance dojížďky do škol v centrech dojížďky Dojíždějící do centra
Vyjíždějící z centra
muži
ženy
celkem
muži
ženy
celkem
Saldo dojížďky do škol
Blovice
358
390
748
112
98
210
538
Bor
154
48
202
119
113
232
-30
Dobřany
39
24
63
182
213
395
-332
Domažlice
729
931
1 660
224
155
379
1 281
Horažďovice
141
243
484
183
191
374
110
Horšovský Týn
499
357
806
87
141
228
578
Hrádek
30
20
50
95
106
201
-151
Kdyně
143
121
264
131
129
260
4
Klatovy
866
1 163
2 029
476
374
850
1 179
Kralovice
232
130
362
90
96
186
176
Nýřany
20
18
38
220
220
440
-402
Planá
217
258
475
172
192
364
111
Plzeň
8 178
7 214
15 392
825
888
1 713
13 679
Přeštice
213
195
408
201
188
389
19
Rokycany
733
656
1 389
264
312
576
813
Stod
246
198
444
78
70
148
296
Stříbro
286
370
656
204
153
357
299
Sušice
479
398
877
278
189
567
310
Tachov
379
280
659
311
350
661
-2
8
4
12
177
183
360
-348
Kraj, centrum dojížďky
Třemošná Celkem
17 817 16 797 34 614 17 043 16 964 34 007 zdroj: http://www.czso.cz/csu/redakce.nsf/i/home
607
Jak již bylo uvedeno, nejmenší vyjížďka zaznamenaná u měst Nýřany, Třemošná a Dobřany je způsobena tím, že leží v těsné blízkosti Plzně. Toto tvrzení též potvrzuje struktura dojíždějících podle času stráveného na cestě. V uvedených městech největší procento zastoupení v kraji má interval dojížďky do 14min. Z celkového počtu dojíždějících do 14min. je to v Třemošné 50%, v Nýřanech 44,7% a v Dobřanech 44,4%. Nejvíce zastoupený časový interval v dojížďce do škol představuje interval 15 – 29min (32,2%), kde největší procentuální zastoupení dosáhla města Přeštice 46,6%, Planá 46,5% a Kdyně 42,8%. Nejdelší doba dojížďky 60 a více min. byla zaznamenána v Plzni v 21,3%, neboť Plzeň má největší rozsah možností ve vzdělávání a v porovnání s ostatními školami v kraji větší úroveň vzdělávání. Proto jsou žáci ochotni denně trávit na cestě do školy více jak 60min. 44
Tabulka 8 – Dojížďka do škol do centra dojížďky v Plzeňském kraji podle času stráveného na cestě ke dni 2001
Centrum dojížďky
Blovice Bor Dobřany Domažlice Horažďovice Horšovský Týn Hrádek Kdyně Klatovy Kralovice Nýřany Planá Plzeň Přeštice Rokycany Stod Stříbro Sušice Tachov Třemošná Kraj celkem
Struktura dojíždějících do centra v % podle času denní dojížďky Dojíždějící 60 a do centra do 14 15 29 30 44 45 59 více celkem minut minut minut minut minut vč. nezj. 748 16,0 35,4 24,3 13,4 10,8 202 11,9 24,8 28,2 18,3 16,8 63 44,4 28,6 12,7 4,8 9,5 1660 18,6 38,6 19,9 12,3 10,5 484 25,4 41,9 15,3 9,5 7,9 806 13,9 34,1 23,8 13,8 14,4 50 40,0 36,0 16,0 4,0 4,0 264 29,9 42,8 18,6 6,8 1,9 2029 12,9 28,8 26,8 18,5 13,1 362 27,3 30,1 15,2 17,1 10,2 38 44,7 31,6 21,1 2,6 0,0 475 26,7 46,5 14,7 5,7 6,3 15392 9,3 24,6 22,5 22,3 21,3 408 39,0 46,6 11,3 1,7 1,5 1389 12,2 39,8 27,8 11,3 8,9 444 20,9 33,6 18,0 13,5 14,0 656 16,8 41,6 18,1 14,3 9,1 877 11,7 41,5 22,3 13,1 11,3 659 23,1 41,3 21,5 7,6 6,5 12 50,0 41,7 8,3 0,0 0,0 34614
18,3
32,2
20,3
15,2
14,0
zdroj: http://www.czso.cz/csu/2004edicniplan.nsf/krajo/13-3228-04-za_rok_20043_5__centra_dojizdky_do_skol - vlastní úprava
45
Obrázek 6: Dojíždějící do škol podle času stráveného na cestě
zdroj: http://www.czso.cz/csu/2004edicniplan.nsf/krajo/13-3228-04-za_rok_20043_3__frekvence_vyjizdky,_denni_vyjizdka_podle_casu_straveneho_na_ceste – vlastní úprava
7.4.2 Dopravní prostředky používané na cestu do školy V Plzeňském kraji byl nejvíce používaným dopravním prostředkem při denní dojížďce do školy autobus, včetně kombinací autobus + vlak nebo autobus + MHD, kterým jezdilo zhruba 53% žáků. Druhý nejvíce používaný dopravní prostředek byl vlak, včetně kombinací autobus + vlak nebo vlak + MHD, které využívalo 23% žáků. Samotné MHD pak používalo 8,8% žáků a pěšky do školy chodilo 8,5% žáků. Při hodnocení struktury dopravních prostředků při denní dojížďce do škol se okres Plzeň-město nejvíce liší od ostatních okresů v kraji. Okres Plzeň-město představuje rozsáhlé centrum ve výběru školských zařízení, mnohdy i v těsné blízkosti vedle sebe. Žáci v okrese Plzeň-město v porovnání s ostatními okresy nejvíce využívali MHD 26,2% nebo chodili pěšky 21,2%. Autobusová doprava měla největší zastoupení v okresech Domažlice 59,1% a Plzeň-sever 58,6%. Vlaková doprava zas v okresech Rokycany 31,8% a Plzeň-jih 30,7%. Ostatní dopravní prostředky využívané k denní dojížďce do škol byly v rámci kraje a okresů zanedbatelné.
46
Obrázek 7: Struktura vyjíždějících mimo obec do škol podle druhu dopravního prostředku
zdroj: http://www.czso.cz/csu/2004edicniplan.nsf/krajo/13-3228-04-za_rok_20043_3__frekvence_vyjizdky,_denni_vyjizdka_podle_casu_straveneho_na_ceste – vlastní úprava
47
8
ZÁVĚR
Ve své práci jsem se zabývala prostorovým rozmístěním školských zařízení v Plzeňském kraji. Úkolem mé práce bylo analyzovat rozmístění školských zařízení v Plzeňském kraji. Zmapovala jsem si jednotlivé stupně vzdělávání, od mateřských škol až po Západočeskou univerzitu. Tyto poznatky jsem zanesla do mapy Plzeňského kraje a s pomocí map dopravní obslužnosti a mapy hustoty zalidnění a věkové struktury jsem prováděla analýzy. V úvodní části jsem shrnula veškerou literaturu týkající se školství, geografií služeb a dopravy v řešeném území. V druhé části jsem se stručně zabývala sociálně geografickou charakteristikou Plzeňského kraje, popisem školského systému v České republice a vybraným problémům dojížďkové regionalizase osídlení. Ve třetí části jsem se věnovala metodice práce, kde jsem popsala sběr dat o rozmístění školských zařízení a metodiku analýzy rozmístění škol. Předposlední kapitola je věnována samotné analýze rozmístění školských zařízení v Plzeňském kraji. K tomu jsem využila dostupných dat z Českého statistického úřadu, z posledního sčítání lidu, domů a bytů z roku 2001, z nichž jsem použila několik tabulek. Dále jsem čerpala z internetových zdrojů ministerstva školství, Plzeňského kraje, z bakalářské práce Andrey Kouřimové a z diplomové práce Vladislava Stacha. Na závěr jsou shrnuty výsledky analýz a je odpovězeno na hypotézy vytvořené v úvodu práce. Z dat vyplývá, že největší dojížďku do škol zaznamenává okres Plzeň-město Je to způsobeno tím, že Plzeň je největší město a zároveň krajské město Plzeňského kraje. Je zde velký počet základních a středních škol, gymnázií, najdeme zde i rozsáhlou síť fakult Západočeské univerzity. Žáci zde nacházejí velký potenciál výběru středních škol (všeobecná gymnázii, odborné střední školy). Dojížďka do plzeňských škol je způsobena i tím, že se žáci domnívají, že po absolvování školy budou mít větší šanci uplatnit se v pracovním procesu přímo ve městě. Oproti tomu nejnižší dojížďka byla do okresu Tachov. Tachov je příhraniční okres, který svojí nabídkou neláká mnoho studentů. Město Tachov je spíše spádové město pro žáky základních škol v místě bydliště.
48
Výsledky hypotéz: 1.
Na
základě
zkušeností
z terénu
a
problému
s
dojížděním
dětí
předpokládám, že nejvíce bude mateřských škol a že budou v území kraje a jeho ORP relativně rovnoměrně rozloženy. Na základě vypracovaných map za pomoci dat z krajského úřadu Plzeňského kraje o jednotlivých školách vyplývá, že současné rozmístění mateřských škol je dostačující. Jak jsem již zmiňovala v předchozích kapitolách, bylo by neekonomické stavět nové školky. 2.
Rozmístění základních škol bude do značné míry kopírovat rozmístění dětí ve školním věku, protože do základních škol musí docházet (téměř) všechny děti a tyto školy pro ně musí být dosažitelné pěšky či veřejnou osobní dopravou. Situace rozmístění základních škol je srovnatelná se současným rozmístěním škol mateřských. V každém větším městě najdeme plně organizovanou základní školu, ve spádových městech je těchto škol hned několik. Jednotlivá ORP jsou doplněna obcemi se školou pouze s 1. stupněm základní školy. Síť základních škol je v Plzeňském kraji poměrně hustá a podle mého názoru pro všechny žáky ve školou povinném věku lehce dosažitelná.
3.
Rozmístění základních škol bude proto kopírovat uspořádání místního územního systému veřejné osobní dopravy, protože z obcí, kde není základní škola, musí být zajištěna dojížďka prostředky veřejné dopravy do školy v okolí. Z map p. Stacha Dopravní obslužnost středisek v Plzeňském kraji veřejnou hromadnou dopravou je patrné, že dopravní obslužnost kopíruje mapu rozmístění základních škol.Je patrné, že v ORP Kralovice doprava není na dobré úrovni, protože zde jsou pouze tři školy relativně blízko u sebe. Oproti tomu ORP Tachov, Rokycany, Klatovy, Plzeň nabízejí velký počet základních škol a úroveň dopravní obslužnosti je tomu úměrná.
4.
Střední školy a gymnázia se budou vyskytovat v okresních městech malých okresů – v ORP, protože jde o města s dostatečným počtem obyvatel a jde také o mikroregionální střediska regionů veřejné osobní dopravy, kam dojíždí obyvatelé ze spádových obcí. 49
V každém ORP Plzeňského kraje najdeme buď gymnázia, nebo střední školy, kromě ORP Přeštice. ORP Tachov, Stříbro, Kralovice, Rokycany, Plzeň, Blovice, Klatovy, Horšovský Týn a Sušice, které nabízejí jak střední školu, tak gymnázium. Tato hypotéza se potvrdila, střední školy a gymnázia se opravdu vyskytují v okresních městech malých okresů ORP. Tato města mají dostatečný počet obyvatel a pro obyvatele spádových obcí není problém použít veřejnou osobní dopravu.
50
9 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY A ZDROJŮ Knižní zdroje HAMPL, M. (2005): Geografická organizace společnosti v České republice: transformační procesy a jejich obecný kontext, Univerzita Karlova v Praze, Přírodovědecká fakulta, Katedra sociální geografie a regionálního rozvoje, Praha, 147 str. HAMPL, M. (2004): Současný vývoj geografické organizace a změny v dojížďce za prací a do škol v Česku, Geografie, ročník 109, číslo 3, 205 – 222 str. KAŇOK, J. (1999): Tematická kartografie, Ostravská univerzita v Ostravě, Ostrava, 318 str. KOUŘIMOVÁ, A. (2012): Časová dostupnost pracovních středisek Jihočeského kraje – bakalářská práce, Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, České Budějovice, 44 str. KUČEROVÁ, S., MATTERN, T., ŠTYCH, P., KUČERA, Z. (2011): Změny dostupnosti základních škol v česku jako faktor znevýhodnění regionů a lokalit, Geografie, ročník 116, číslo 3, 316 str. MATTERN, T. (2010): Analýza změn dostupnosti do základních škol ČR od roku 1961, bakalářská práce, Univerzita Karlova v Praze, Přírodovědecká fakulta, KSGRR, 38 str. NOVÁK, V., MURDYCH, Z. (1988): Kartografie a topografie, Státní pedagogické nakladatelství n. p., Praha, 320 str. PYŠEK, J. (1999): Kartografie a topografie I. Kartografie, Západočeská univerzita, Plzeň, 208 str. STACH, S. (2009): Vymezení dopravně periferních prostor v Plzeňském kraji – diplomová práce, Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, České Budějovice, 61 str. TOUŠEK, V., KUNC, J., VYSTOUPIL, J. A KOL. (2008): Ekonomická a sociální geografie, Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, s.r.o., Plzeň, 411 str. ÚZ Školství (2010), Sagit, Ostrava, 480 str. 51
VOŽENÍLEK, V. (2001): Aplikovaná kartografie I. Tematické mapy, Univerzita Palackého v Olomouci, Olomouc, 187 str. VOŽENÍLEK, V. (1998): Geografické informační systémy I. pojetí, historie, základní komponenty, Univerzita Palackého, Olomouc, 173 str. VÝKONNÁ
AGENTURA
PRO
VZDĚLÁVÁNÍ,
KULTURU
A
AUDIOVIZUÁLNÍ OBLAST (2008/2009): Organizace vzdělávací soustavy České republiky, Evropská komise
Internetové zdroje Český statistický úřad dostupné: http://www.czso.cz/csu/redakce.nsf/i/home Krajský úřad Plzeňského kraje dostupné: http://www.kr-plzensky.cz/ Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy dostupné: http://www.msmt.cz/ Ústav pro informace ve vzdělávání dostupné: http://www.uiv.cz/
52
10
SEZNAM PŘÍLOH
Tabulky Tabulka 1. – Týdenní hodinová dotace v jednotlivých ročnících ZŠ Tabulka 2 – Školy podle typu v Plzeňském kraji Tabulka 3 – Hustota zalidnění (obyv./km2) v ORP Plzeňského kraje za rok 2006 Tabulka 4 – Počet obyvatel v jednotlivých ORP Plzeňského kraje v roce 2006 Tabulka 5 – Základní ukazatele dojížďky do škol v letech 1991 a 2001 Tabulka 6 – Vyjíždějící do škol podle velikosti počtu obyvatel obce Tabulka 7 – Bilance dojížďky do škol v centrech dojížďky Tabulka 8 – Dojížďka do škol do centra dojížďky v Plzeňském kraji podle času stráveného na cestě ke dni 2001
Obrázky Obrázek 1 – Hierarchický model centrálních míst Obrázek 2: Silniční síť Plzeňského kraje v roce 2001 Obrázek 3: Železniční koridory Česká republika 2005 Obrázek 4: Dopravní obslužnost středisek v Plzeňském kraji veřejnou hromadnou dopravou (2008) Obrázek 5: Časová dostupnost středisek v Plzeňském kraji veřejnou hromadnou dopravou (2008) Obrázek 6: Dojíždějící do škol podle času stráveného na cestě Obrázek 7: Struktura vyjíždějících mimo obec do škol podle druhu dopravního prostředku
Mapy Mapa 1: Administrativní členění Plzeňského kraje, rok 2011 Mapa 2: Počet a věková skladba obyvatel ORP v Plzeňském kraji, rok 2006 Mapa 3: Rozmístění mateřských škol v Plzeňském kraji, rok 2010 53
Mapa 4: Rozmístění základních škol v Plzeňském kraji, rok 2010 Mapa 5: Zřizovatel základních škol v Plzeňském kraji, rok 2010 Mapa 6: Rozmístění středních odborných učilišť v Plzeňském kraji, rok 2010 Mapa 7: Zřizovatel středních odborných učilišť v Plzeňském kraji, rok 2010 Mapa 8: Rozmístění středních škol (bez gymnázií) v Plzeňském kraji, rok 2010 Mapa 9: Zřizovatel středních škol (bez gymnázií) v Plzeňském kraji, rok 2010 Mapa 10: Rozmístění gymnázií v Plzeňském kraji, rok 2010 Mapa 11: Zřizovatel gymnázií v Plzeňském kraji, rok 2010
54
MAPOVÉ VÝSTUPY
