Pracovní překlad SPOLEČNÁ AKCE ze dne 24. února 1997 přijatá Radou na základě článku K.3 Smlouvy o Evropské unii o boji proti nelegálnímu obchodování s lidskými bytostmi a boji proti sexuálnímu zneužívání dětí (97/154/JHA) RADA EVROPSKÉ UNIE s ohledem na článek 3 odst.2 písm. b) Smlouvy o Evropské unii; s ohledem na podnět Belgického království; vzhledem k tomu, že přijetí společných pravidel pro boj proti obchodování s lidskými bytostmi a pro boj proti sexuálnímu zneužívání dětí nejspíše přispěje k potírání nelegální imigrace a zlepší soudní spolupráci v trestních věcech, což je společným zájmem členských států v rámci článku K.1 odst. 3 a 7 Smlouvy; vzhledem k usnesení o nelegálním obchodování s lidskými bytostmi přijatému 18. ledna 1996 Evropským parlamentem (1) a vzhledem k usnesení o obětech násilí na nezletilcích přijatému 19. září 1996 (2); berouce v úvahu doporučení o boji proti nelegálnímu obchodování s lidskými bytostmi přijatému Radou 29. a 30. listopadu 1993; berouce v úvahu závěry evropské konference o nelegálním obchodování s ženami konané 10. a 11. června ve Vídni; berouce v úvahu závěry světového kongresu proti komerčnímu sexuálnímu zneužívání dětí konaného ve dnech 27. do 31. srpna 1996 ve Stockholmu; odvolávajíce se na článek 34 Úmluvy o právech dítěte ze dne 20. listopadu 1989; vzhledem k tomu, že nelegální obchodování s lidskými bytostmi a sexuální zneužívání dětí znamená závažné porušování základních lidských práv a zejména lidské důstojnosti; uvědomujíce si nutnost vzít v úvahu zvláště zranitelné postavení obětí tohoto druhu trestného činu, zejména pak zranitelnost dětí; jelikož nelegální obchodování s lidskými bytostmi a sexuální zneužívání dětí představuje závažnou formu mezinárodního organizovaného zločinu, jehož rozsah se stává v rámci Evropské unie stále větší hrozbou; usilovně se snažíce realizovat nezbytná opatření směřující k zamezení nelegálního obchodování s lidskými bytostmi a sexuálního zneužívání dětí; berouce v úvahu skutečnost, že Rada již rozhodla přijmout účinná opatření proti nelegálnímu obchodování s lidskými bytostmi tím, že v rámci schválené společné akce zřídila Ředitelství 298
excelentního centra (3) a že stanovila výměnný program pro školení osob kompetentních pro tuto záležitost (4); berouce v úvahu, že členské státy Evropské unie by měly přijmout souhlasná opatření pro potírání existujících překážek týkajících se určitých forem nelegálního obchodování s lidskými bytostmi a sexuálního zneužívání dětí tím, že zefektivní soudní spolupráci v souladu s mnohaletým programem o spolupráci v soudnictví a v záležitostech vnitra přijatého Radou dne 14. října 1996; uvědomujíce si nezbytnost multidisciplinárního přístupu k otázkám nelegálního obchodování s lidskými bytostmi a sexuálního zneužívání dětí; vědouce, že ustanovení použitá v této společné akci by měla být spíše vykládána z pohledu právních řádů členských států než z pohledu některého specifického právního systému nebo národního práva; uvědomujíce si, že ustanovení této společné akce není na újmu závazků členských států podle úmluv, kterými jsou vázány, jako je např. Úmluva o potlačování obchodu s lidmi a donucování osob k prostituci (OSN, 1950), nebo jako je právo členských států přijímat opatření, která dále zintensivňují ochranu dětí nebo zesilují boj proti nelegálnímu obchodování s lidskými bytostmi, PŘIJALA TUTO SPOLEČNOU AKCI: ČLÁNEK I Cíle A.
Jako vodítko pro členské státy při aplikaci této Společné akce a bez újmy na specifičtější definice v legislativách členských států je třeba rozumět výrazům použitým v této Společné akci takto:
(i)
„obchodováním s lidskými bytostmi„ se rozumí umožnění vstupu, transitu, pobytu na území členského státu nebo výstupu z něho s cílem uvedeným v bodě B (b) a (d),
(ii)
„sexuálním zneužíváním„ ve vztahu k dítěti se rozumí následující chování: (a) navádění nebo donucování dítěte k provádění nelegálních sexuálních aktivit, (b) zneužívání dítěte k prostituci nebo jiným nelegálním sexuálním praktikám, (c) zneužívání dětí pro pornografická díla a materiály, včetně výroby, prodeje a distribuce nebo jiných forem obchodování s těmito materiály, jakož i přechovávání takových materiálů,
(iii)
„sexuálním zneužíváním„ ve vztahu k dospělým se konečně rozumí zneužívání dospělých k prostituci.
B.
Za účelem zlepšení soudní spolupráce v rámci boje proti nelegálnímu obchodování s lidskými bytostmi a sexuálnímu zneužívání dětí musí každý stát, při respektování ústavních předpisů a právních tradic, přezkoumat své příslušné národní právní 299
předpisy ve vztahu k opatřením stanoveným v článcích II a III týkajících se následujících úmyslných způsobů chování v souladu s postupem stanoveným v článku IV: a) sexuální zneužívání osoby, která již není dítětem, pro účely zisku, jestliže: - ke zneužívání dochází na základě donucení, zejména ve spojení s násilím nebo hrozbami, nebo - na základě úmyslného uvedení v omyl, nebo - dochází ke zneužití pravomoci nebo na základě jiného tlaku, který má za následek, že osoba nemá jinou volbu, než se podvolit tomuto tlaku nebo zneužívání pravomoci, b) nelegální obchodování s lidskými bytostmi, které již nejsou dětmi, pro účely zisku s ohledem na jejich sexuální zneužívání ve smyslu podmínek uvedených v odstavci a), c) sexuální využívání nebo zneužívání dětí, d) nelegální obchodování s dětmi s ohledem na jejich sexuální vykořisťování či zneužívání. ČLÁNEK II Opatření přijatá na národní úrovni A.
Každý členský stát zreviduje stávající zákony a praktiky tak, aby byly: a) způsoby chování uvedené v článku I B klasifikovány jako trestné činy, b) tyto činy, a s výjimkou zmíněného v článku I A (ii) (c), účast nebo pokus je spáchat, trestány účinnými, přiměřenými a odrazujícími trestními sazbami, c) právnické osoby přiměřeně z hlediska správního práva odpovědné v souvislosti s porušením norem ve smyslu článku I B, nebo trestně odpovědné za takové porušení norem, které bylo spácháno v zastoupení právnické osoby v souladu s modalitami definovanými v národním právu členského státu. Tato odpovědnost právnické osoby není na újmu odpovědnosti fyzických osob, které byly spolupachateli nebo podněcovateli při porušování těchto norem, d) tresty a eventuálně správní opatření zmíněné v odstavcích b) a c) tohoto článku zahrnují: - pokud se týče fyzických osob, tak při nejmenším v závažných případech vazební tresty, které mohou obsahovat extradici, - eventuální konfiskace předmětů a výnosů z těchto trestných činů, - případně, pokud tak zajišťuje správní nebo trestní právo členského státu, dočasné nebo trvalé uzavření podniků, kterých se použilo nebo mělo použít pro páchání takových trestných činů, e) trestné činy, jimiž se tato společná akce zabývá, spadají eventuálně do rozsahu aplikace Úmluvy Rady Evropy z roku 1990 o praní špinavých peněz, vyhledávání, zajištění a konfiskace výnosů ze zločinných aktivit,
300
f) oprávněné orgány členského státu jsou kompetentní vzhledem k trestným činům uvedeným v článku I B c) a d), a to alespoň v případech, kdy: (i) trestný čin je zcela nebo částečně spáchán na jeho území, (ii) s výjimkou trestného činu přechovávání pornografického materiálu uvedeného v článku I A (ii) (c), je osoba spáchavší trestný čin státním příslušníkem členského státu anebo v něm má trvalé bydliště. B.
V případě, když by se jednalo o problematickou záležitosti vzhledem ke stávajícím zásadám trestního práva ve vztahu k jurisdikci členského státu, může tento členský stát buď při přijetí nebo při výkonu kompetence přiznané podle bodu A (f) (ii) zajistit, že trestný čin je třeba také potrestat podle zákonů státu, kde byl spáchán.
C.
V případě, kdy členský stát trvá na požadavku dvojí trestnosti zajišťované v bodě B, bude respektovat svoje právo s tím, že zajistí, aby tento požadavek nebyl na překážku účinným opatřením vůči jeho státním příslušníkům nebo osobám s trvalým bydlištěm, kteří jsou podezřelí z účasti na takových trestných činech v rámci jurisdikcí, při nichž nemohlo být použito adekvátních opatření uvedených v článku 34 Úmluvy o právech dítěte ze dne 20. listopadu 1989.
D.
Členské státy mohou zajistit, aby vykonávaly pouze jurisdikci zajišťovanou v bodě A (f) a (ii), jsou-li splněny určité procedurální podmínky anebo, když údajný pachatel nemůže být předmětem extradice, protože: - členské státy se odmítly ztotožnit s požadavkem na extradici uplatněným státem, ve kterém byl zločin spáchán, nebo - tento posledně uvedený stát potvrdil, že nemá v úmyslu požádat o extradici údajného pachatele, nebo - tento stát v příslušné lhůtě nepožádal o extradici údajného pachatele.
E.
Každý členský stát učiní nezbytná opatření k tomu, aby - kromě obvyklých donucovacích opatření, jako je vyšetřování a zajištění - byly k dispozici adekvátní vyšetřovací pravomoci a techniky, aby bylo zajištěno, že trestné činy uvedené v bodě A (a), (b) a (e) budou vyšetřeny a stíhány efektivně v souladu s právem na obhajobu a s právem na soukromí osob podle těchto opatření.
F.
Každý členský stát učiní nezbytná opatření k zajištění: a) přiměřené ochrany pro svědky, kteří podávají informace týkající se trestných činů uvedených v bodě A (a), (b) a (e), zejména v souladu s usnesením Rady Evropské unie ze dne 23. listopadu 1995 o ochraně svědků v boji proti organizovanému zločinu (5), b) odpovídající pomoc obětem a jejich rodinám. Za tím účelem každý členský stát zajistí, aby:
301
(i) oběti byly k dispozici dle požadavku trestního soudního systému členského státu a mohly poskytnout svědectví o trestných činech, která v příslušných případech mohou zahrnovat provizorní residenční status a (ii) obětem bylo umožněno vrátit se do země jejich původu, anebo do jiné země, která je připravena je přijmout, a to se všemi právy a ochranou přiznávanou národním právem členských států. Každý členský stát kromě toho zajistí, aby oběti trestných činů uvedené v článku I B obdržely přiměřenou pomoc za tím účelem, aby mohly před soudy obhajovat svoje zájmy. Každý členský stát prozkoumá způsob, jak informovat o postupu vyšetřování rodiny dětí, které se staly obětmi trestných činů spadajících pod ustanovení této společné akce. G.
Každý členský stát učiní nezbytná opatření za tím účelem, aby bylo zajištěno, že služby, zejména imigrační, sociální pojištění a daňové orgány, v rámci kterých existují zkušenosti v kontextu boje proti nelegálnímu obchodování s lidskými bytostmi a sexuálnímu zneužívání dětí, že se speciálně zaměří na problémy spojené s nelegálním obchodováním s lidskými bytostmi a sexuálním zneužíváním dětí a při respektování vnitrostátního práva členského státu, aby spolupracovaly s orgány odpovědnými za vyšetřování a potrestání trestných činů uvedených v bodě A (a), (b) a (e). V případech, kdy je třeba obzvláštní pozornosti, by tyto služby měly zejména: - z vlastní iniciativy radit těmto orgánům, kde existují pádné důvody pro předpoklad, že byl spáchán některý z těchto trestných činů, - zajistit těmto orgánům veškeré použitelné informace buď na jejich žádost anebo z vlastní iniciativy, - eventuálně se jako experti účastnit řízení.
H.
Pro účely zajištění, aby boj proti nezákonnému obchodování s lidskými bytostmi a sexuálnímu využívání dětí byl zcela účinný, zajistí každý členský stát, aby činnosti orgánů odpovědných za tento boj byly řádně koordinovány a aby byla realizována možnost multidisciplinárního přístupu. Tato koordinace by např. mohla zahrnovat na národní nebo regionální úrovni - v závislosti na administrativní struktuře a právním řádu členského státu - ministerská oddělení, policejní služby, soudní orgány specializované pro tyto záležitosti, jakož i veřejné orgány, kterým byla pro tuto oblast udělena zvláštní odpovědnost.
I.
Kompetentní orgány každého členského státu budou věnovat velkou pozornost jakékoliv skupině, nadaci nebo sdružení, které podle svého statutu mají za cíl přispět k boji proti nelegálnímu obchodování s lidskými bytostmi a sexuálnímu zneužívání dětí.
ČLÁNEK III Spolupráce mezi členskými státy
302
A.
Členské státy si budou navzájem poskytovat co nejširší soudní spolupráci při vyšetřování a soudních řízeních týkajících se trestných činů uvedených v článku II, bod A (a), (b) a (c).
B.
Každý členský stát, který si učinil výhradu nebo prohlášení vzhledem k článku 5 Evropské úmluvy o vzájemné pomoci v trestních věcech ze dne 20. dubna 1959, tyto prozkoumá za účelem ověření, zda by mohl klást nějakou překážku vůči účinné spolupráci s jinými členskými státy ve vztahu k trestným činům uváděným v této společné akci.
C.
V souladu s platnými aplikovatelnými uspořádáními a úmluvami zajistí členské státy, aby přípisy se žádostmi o právní pomoc byly vyřizovány co možná nejrychleji a dožádající stát byl o postupu průběžně informován.
D.
Členské státy případně učiní nezbytná opatření za tím účelem, aby požadavky na právní pomoc se dostaly přímo k místním kompetentním orgánům.
E.
Každý členský stát, pokud tak dosud neučinil, ustanoví jeden nebo několik kontaktních orgánů, které je možno kontaktovat v případě obtíží s vyřizováním přípisů se žádostí o právní pomoc.
F.
Členské státy, v souladu se svými právními tradicemi, aplikovatelnými úmluvami a uspořádáními, budou rovněž poskytovat vzájemnou pomoc spojenou s výměnou informací, které jsou v některém z těchto členských států správního charakteru anebo spadají do kompetence správních orgánů.
G.
Každý členský stát zajistí, aby informace týkající se nezvěstných nezletilců a odsouzených osob za trestné činy uvedené v této společné akci, jakož i informace, které by mohly být užitečné pro účely vyšetřování a stíhání těchto trestných činů byly shromažďovány takovým způsobem, aby byly pohotově k dispozici a aby mohly být účinným způsobem využity a vyměňovány s ostatními členskými státy.
H.
Bez újmy na vlastním vyšetřování a na postupech může každý členský stát, aniž by obdržel předchozí požadavek, sdělit jinému členskému státu faktické informace, uváží-li, že odhalení takových informací pravděpodobně napomůže státu, který informace obdrží, zahájit nebo provádět vyšetřování nebo postupy k zabránění trestným činům nebo k jejich potrestání, tj. trestným činům uvedeným v článku II, bod A (a), (b) a (e), anebo, jsou-li tyto informace zahrnuty v požadavku tohoto členského státu na soudní spolupráci.
I.
Výměna a sdělení informací uvedené v paragrafech F, G a H budou realizovány v souladu s právem na soukromí a v souladu s aplikovatelnými právními úkony a národním právem a ve shodě s počítačovým zpracováním osobních informací.
J.
Členské státy budou informovat svá diplomatická a konzulární zastupitelství ve třetích zemích o kontextu mezinárodní spolupráce v boji proti nelegálnímu obchodování s lidskými bytostmi a sexuálnímu zneužívání dětí a budou co nejlépe využívat informace od nich získané.
303
ČLÁNEK IV Závazek a jeho dodržování A.
Každý členský stát vypracuje příslušné návrhy pro realizaci této společné akce pro svoje kompetentní orgány s cílem přijetí těchto návrhů.
B.
Na základě příslušných informací Rada vyhodnotí plnění závazků členských států podle této společné akce koncem roku 1999.
C.
Tato společná akce se zveřejní v Úředním věstníku.
D.
Tato společná akce vstoupí v platnost datem jejího uveřejnění.
Dáno v Bruselu dne 24. února 1997. Za Radu Předseda H. Van MIERLO
304
