KVĚTEN 2002
IV. ročník
číslo 7
Ještě chvíli a jsme v cíli! Gratulujeme vám k zakoupení nového čísla našeho úžasného časopisu. Jak jistě víte, někteří z nás mají za sebou přijímačky, ať už úspěšně či neúspěšně vyřešené, a brzy nás opustí... S nimi odchází i většina našich redaktorů, a proto se začínáme zamýšlet nad naší budoucností, co budeme dělat, až odejdou? Připravte se tedy, že v příštím čísle vyhlásíme konkurz o nové redaktory. V tomto čísle však naleznete své oblíbené rubriky, zmínku o fyzikální a chemické olympiádě, slohové práce žáků devátých a třetích tříd, spousty zajímavých článků a hlavně již zmiňovanou SOUTĚŽ O KOLO!!! Proto vy soutěživí i nesoutěživí zpozorněte, stačí správně odpovědět na pouhých osm otázek naší „soutěžní hry“ „Chcete být výhercem?“
2
Dušanovy zápisky
Rozhovor s...
Všeználek Vzpomínka na Velikonoce
Olympiáda sem, olympiáda tam. Sportovní, vědomostní soutěže a všechny se točí kolem jedné věci najít nejlepšího ze všech. Vyzpovídali jsme Terezu Pavlíkovou z 9.B, vítězku školního kola v Olympiádě z českého jazyka.
1. Jak ses dostala do soutěže? Byla jsem tam přihlášena učiteli. 2. Připravovala ses na to? Připravovala jsem se, doufala jsem, že budu mít štěstí. 3. Jak ses cítila při samotné soutěži? Byla jsem nervózní z toho, že zklamu očekávání ostatních. 4. Jaké místo jsi očekávala, že obsadíš? Doufala jsem, že nebudu poslední, ale na první místo jsem si naděje nedělala. 5. Co ti problesklo hlavou při prvním přečtení výsledkové listiny? Že to docela ujde, ale mohlo to být lepší. 6. Jaké byly tvé pocity před a po soutěži? Před soutěží jsem byla hodně nervózní. A po soutěži jsem byla ráda, že to mám za sebou, a přibyla další cenná zkušenost. 7. Věřila sis i u přijímacích zkoušek? Ano, věřila jsem si trochu více, pomohlo mi to. 8. Podobaly se otázky v okresním a ve školním kole? Byly podobné, ale těžší. 9. Jaké bylo prostředí? Uchvátil mě výhled na hory a měli hezkou jídelnu. Ondra
Velikonoce je zábavný svátek. Všechny děvy odjíždějí pryč, např. do Carrefouru nebo do zoo, aby si vybrali krokodýla. Synci nemají koho šlehat, házat do vany, a proto do sebe vlijou pár štamprlí slivovice. Dvě hodiny odpoledne: Děvy přijedou z výletu, chtějí jít na záchod, ale nemůžou. Protože záchody jsou ucpané SYNKAMA. Zvrací, blijou a zvrací. Proč? Proč ne? Normální Velikonoce - nádherný svátek, kdy chlapci ráno mezi 6. a 7. hodinou vstanou a jdou „šmigrustovat“ dívky. Většinou chlapci dostávají kraslice, čokoládová velikonoční zvířátka nebo nějaké ty penízky. Chlapci za odměnu děvčata vytřískají pomlázkou nebo jalovcem a k tomu odříkávají říkanky: „Hody, hody, doprovody, dejte vejce malovaný, nedáte-li malovaný, dejte aspoň bílý, slepička vám snese jiný“. Chlapci jdou s odměnou domů a odpočívají. Děvčata se suší po dopoledním koupání. Zrzka a Žvejka
Olympiády Zde vám přinášíme již zmiňované příspěvky z olympiád, kterých se naši žáci zúčastnili:
Chemické olympiáda očima účastníka Tak jako každý rok, tak i letos probíhala spousta soutěží a olympiád. A já jsem se už zase přihlásil do všech. Samotná soutěž sestávala ze dvou částí (praktické a teoretické) a na každou byla hodina a půl. Já dělal nejprve teorii. Byl to test se sedmi úkoly typu vypočítej molární hmotnost a když reaguje něco s něčím co vznikne? Ani nevím, jak se mi podařilo to zvládnout za tři čtvrtě hodiny. Byl to zvláštní pocit sedět v učebně, kde vládlo ticho přerušované pouze kroky dohlížejících porotců. Otázky sice nebyly těžké, ale něco jsem nevěděl, a co jsem nevěděl, to jsem si domyslel nebo odvodil z toho, co už v chemii znám (po pozdější konzultaci s p. uč. Holaňovou to bylo prý
číslo 7 dobře, teda většina). Po uplynutí stanoveného času následovalo malé občerstvení, kde mi bylo řečeno, že ty otázky byly opravdu velmi těžké a praxe ještě víc a taky se mi doneslo, že druhá skupina, místo aby jedla, sedí „a do blba hledí“. Pak následovala praxe. Je to k nevíře, já to zase zvládl jako první. Bohužel tentokrát to nebyl takový úspěch jako v teorii, nic moc jsem nevěděl a z toho důvodu přišla na řadu náhoda a vymýšlení. Byl to fakt propadák, ze čtyřiceti bodů jsem měl tři, na druhou stranu i tohle bylo hodně, většina měla bod, maximálně dva. Po skončení obou kol jsem ještě pomáhal uklízet laboratoř po praxi. Nejhorší to bylo ale v noci: před očima mi běhaly chemické rovnice a výpočty molární hmotnosti. Ještě, že to mám za sebou!!! Ondra
A to samé z druhé strany barikády Byl to horor! Nevycházet o přestávkách na chodbu, nemluvit nahlas, být kritizováni učiteli. Stále nás poučovali, ať jsme potichu, že v kabinetu chemie sedí inspekce a kontroluje naše laboratorní sešity, a že si o nás udělají špatný obraz. Některé spolužačky měly problémy s vylučovacím ústrojím. Mně to vůbec nevadilo, protože většinou jsem ve třídě. Ale deset minut před koncem se nás, 7.B, zmocnil tak velký náboj energie, že nás nikdo nemohl uklidnit. Radek
Fyzikální olympiáda Letos proběhlo již 43. kolo Fyzikální olympiády, konalo se 3. dubna 2002 na SPŠ ve Frýdku- Místku. Naši školu reprezentovali žáci Ondřej Hýl a Martin Zygmont. Ondřej Hýl byl úspěšným řešitelem a umístil se na skvělém 10. místě, jeho spolužák Martin Zygmont úspěšným řešitelem bohužel nebyl, a tudíž se neumístil. Jsme rádi, že to na začátku školního kola nevzdali, ale reprezentovali naši školu až do konce. Ondra
3
U
rčitě každý ví, jak se chovají domácí mazlíčci, komáři a různí živočichové a hmyz. Některé kritizujeme, jiné zase chválíme. Ale dovedete si představit, co si o nás myslí oni? Určitě to nebude jenom chvála! A proto Vám přinášíme ukázky ze slohových prací 9.A třídy. Přejeme dobrou zábavu!!
Psí den Ach jo, už je zase ráno, musím se jít podívat ven, protože za chvíli půjde moje panička tam, kam odchází každé ráno. Ááááááááá, už otevírá dveře, doufám, že se za mnou přijde alespoň podívat a podrbat mě za ušima, kde to mám strašně rád. Celou noc jsem tady byl sám. Už se blíží, už je tady a natahuje ruku. Áááááách, to je tak příjemné-počkej, počkej, ještě neodcházej, já chci ještě podrbat. Smůla, už jde pryč, zajímalo by mě, kam odchází, když se vrací až odpoledne. Celé odpoledne tady musím být sám, hlídat dům a těšit se, až přijde a půjde se mnou na procházku. Procházky mám strašně rád, jen nechápu, proč musím být přivázaný na tom podivném provazu nebo co to je a proč musím mít na čumáku to podivné udělátko. Celé dopoledne, když hlídám, se skoro nic neděje, až na jednu věc. Chodí tady taková podivná bytost s divnou věcí, myslím, že tomu říkají kolo, a na tom kole má něco obrovského. Z té obrovské věci vytahuje noviny, které dobře znám. Když jsem byl malej, tak jsem s nima za každou věc, co jsem udělal špatně, dostal. Tu podivnou bytost nazývají listonoška. Ta pro mě představuje hlavní nebezpečí dne. Totiž, ta listonoška sahá na majetek mého pána, tudíž také na můj. Už se těším, až přijde! Zatím si lehnu na svoje oblíbené místo, ze kterého mám dobrý výhled, a budu se vyhřívat na dopoledním sluníčku. Co to slyším, štěkají psi a já už vím na koho. Paní listonoška jde, pěkně ji proženu. Snažím se jí říct, ať nešahá na ten plot, vrčím na ni, ale asi mi nerozumí! Konečně odešla. Za chvíli přijde moje panička. ,,Cvak“ Áááá, už je tady, doufám, že pro mě máš něco dobrého jako vždycky. Ano, jde sem a něco vytahuje. Tak dělej, honem, rychle co to bude? Hmmmmmm, voní to dobře, že by kou-
4
Dušanovy zápisky
sek rohlíku se salámem? Ano je to on, ten je ale dobrý! A teď řekne: ,,Počkej, za chvíli půjdeme na procházku,“ říká to pokaždé. No konečně, už vyšla z domu a připíná mě na ten provázek nebo co to je. Né, to udělátko nechci, fuj, cítím se v něm jako blbec, nemůžu ani nic pořádně očuchat. Ale když to musí být, tak mi to nasaď. Konečně jdeme. Musím všechno označkovat a ona mě pořád tahá za ten provaz a pořád křičí „k noze“, nechápu, co tím myslí, křičí to na mě celou cestu. Když přijde z procházky, pěkně se prospím, než bude večeře. Jsem doma a teď spinkat a čekat na večeři. Každý den doufám, že budu mít na jídlo něco jiného, než ty tvrdé granule a vodu. Tak si alespoň nechám ve své vyhřáté boudičce zdát o něčem dobrém. „Bum“, jako vždycky mě vzbudila ta hrozná rána od dveří, ale to je znamení, že se nese večeře. Tak to dej sem, jsem zvědav, co to bude. Hmm, zase ty granule! No, ale musím je sníst, abych neumřel hlady. A teď, když mám plné bříško, honem spát a těšit se zase na ráno. Markéta, 9. A
Komár Nechápu to. Proč musí tak brzo vstávat? Ani jsem se pořádně nenapil jejich červené tekutiny a už mám zase bojovat o život. Jak vidím, moc se mu nechce. Leží tam jak nějaká mrtvola. Jdu mu pomoci. No vida, už vstává. A kam jde? Co to slyším? Řeku? Tady? Asi se jde utopit. Ale kdeže, už přichází a je jako vyměněný a nějak jinak voní. To je mi záhadou. Teď si tam sedí a láduje do sebe co vidí a já, já musím hladovět. A pak že jsou solidární tihle tvorové bez srsti. „Nech mi tam něco.“ Hodný hoch, už odešel a nevšiml si rozlitého kakaa. Co si to obléká za barevné cáry? Tento druh živočicha zdá se mi být poněkud podivným. Jak vidím, konečně někam jde v těch ohavných cárech, jako kdyby mu nestačila srst, sosák a křídla. Kampak to jde? Potkává pořád sám sebe, akorát jinak oblečené a dokonce s nima nějak nesrozumitelně komunikuje. Oni se tu dokonce
slízají a musí poslouchat nějakého velitele. Jak prosté a obyčejné! Pak jim dá volnost a zase se to opakuje do té doby, až je vypustí z podivné budovy domů. Doma se zase cpe lákavě vonícím jídlem a nic mi nenechá, potvora jedna. Když to vše sní, vyloudí se z takové krabice ohlušující rámus, až mě to málem zabije, kolem se všechno třepe a on si tam tak sedí a kouká do blba. Alespoň ho bodnu a půjde pryč. Stalo se. Co to jen dělá, vytahuje nějaký pekelný stroj se dvěma koly a jede pryč. Opět se potkává sám se sebou a každého jinak pozdraví, podivné, že? Vtom zajíždí do nějaké budovy a mění si své barevné cáry. Jde na nějakou plochu v budově s čárami a honí se za nějakým kulatým předmětem, do kterého se snaží kopat nohou. Snaží se trefit takovou bílou klec se sítí, ale pavouka tam nikde nevidím. Co to dělají? Oni si s ním teď hází a vypadají při tom unaveně - šílené, že? A hle - už končí, znovu si mění své barevné cáry a jede na tom pekelném stroji domů. Co s tím chtějí dokázat, nevíte? Doma si pustí bednu, z které se vyluzují zvuky, a zase tam je a dokonce jde vidět a nesrozumitelně něco říká. Už by mohl jít spát, protože mám hlad. Hele, už to vypíná a jde pryč. Co to dělá, vytahuje podivné sešity, které měl v té podivné budově a dělá jakoby se zbláznil, pořád si opakuje ty podivné nesrozumitelné věci. Už ale končí a někam jde. Já si zatím připravím úkryt. Vrací se a pomalu usíná. Konečně, protože hlad je věčný. Nechápu však, k čemu tu ti podivní tvorové jsou, asi proto, aby zabírali místo a byli naší potravou. Tak dobrou chuť a ať se dožiji dlouhého věku. Sakra, au, au, dostal mě, mrcha jedna potvorná. Rosťa, 9. A
Rex o mně Je velmi těžké zamyslet se nad tím, jak uvažují zvířata o lidech, nicméně jsem to dostala za úkol. Vybrala jsem si mého psa Rexe, protože jak se říká: „psům se dá nejlépe rozumět.“ Běžím rozkvetlou loukou, přede mnou fena a... „Au!“ tak takhle jsem si to probuzení nepředstavoval. „Rexi, ty vole, co tu děláš?!“ Aha, panička má zase špatný den. No, je pravda, že bych pod těmi schody neměl ležet, když je ješ-
číslo 7 tě zima a venku tma, ale to teď řešit nebudu Mám HLAD - ale jak to dát najevo? Začnu před ní skákat jako šašek a možná si mne všimne. „Rexi, teď nemám čas, spěchám, až se vrátím, tak něco dostaneš.“ To pro mne není moc uklidňující, dostanu pusu na čumák, zaštěkám na rozloučenou, a pak už jen vidím vzdalující se osobu v šeru. Ale kam jde? Proč má tu zvláštní věc na zádech? A co tam dělá tak dlouho? Až přijde, tak na to musím zeptat. No jo, ale co budu dělat teď? Nikdo není doma, nemám si s kým hrát a žrádlo jsem taky nedostal. Hlídat mě taky pořád nebaví, vždyť to je taková nuda. Prostě nálada pod kočku. No jasně, kočka! Teď půjdu a naštvu toho našeho kocourka, co si leží před dveřmi a přede. Už mi to jeho kňourání leze na nervy. Hezky ho oňuchám, vezmu pod krkem a vymáchám ho ve sněhu. Teď vypadá k světu. Je čistotný, a proto mu teď zabere hodně času jeho očista a nebude mi vrčet do ucha. Když už mám hlídat, tak si to nějak zpestřím. Nedávno kolem nás projelo auto s nějakýma krámama a lidé tomu říkají kolotoč, který se točí dokola, tak to zkusím taky. Kolem branky a budu na každého štěkat. A jedem - Haf, Haf - no, to není špatné, ale už mě to zase nebaví. A hele, přijel soused a pustil slepice, tak je trošku postraším přes plot. Škoda, že nemůžu za nimi, to by bylo tóčo! A už ji vidím, konečně dostanu nažrat. „Ahoj miláčku!“ Tak tohle si mohla odpustit, jsem přece velký pes, ne. Tak bude už to jídlo? Teď už jsem to nevydržel a kousnul ji do ruky. Konečně jídlo, to je dobrota, ale těm kocourům ses holka předala, já jim s tím pomůžu, neměj strach. S plným břichem se hned běhá líp, ale nechápu proč ty kocoury zavřela?! Sice to snědli, ale kdybych jim pomohl, byli by mi vděčni. „Zůstaň ještě chvíli venku!“ Vidíte, stačí na ni jeden pohled a mé přání je vyslyšeno. A teď se jdeme prát. Do ruky za to, že stále odcházíš, do nohy za to, že jsi mi dala nažrat tak pozdě a ještě k tomu málo a do zadku za to, že mě nepustíš do teplého domu. Starší členové rodiny přijeli domů -taky se pořád někde toulají. Adéla zalezla do boudy - teda pardón – domů a mě nezbývá nic jiného než si lehnout pod schody, nechat si zase něco pěkného zdát a čekat, až na mě zase ráno šlápnou. Adéla, 9.A
5
SKAUT
Asi všichni víte, co je to skaut - něco jako kroužek či klub, který má nějakou pravidelnou činnost (různé hry, chození do přírody apod). Tak tedy ke skautu u nás ve Staré Vsi. Skaut u nás funguje už hodně dlouho, já pamatuji ještě vedoucího Vojtěcha Rumiána, ale bylo jich tu víc. V současnosti vede skauty pan Kopřiva a schůzky bývají každý pátek od tří hodin do půl páté. V sobotu nebo po domluvě i někdy jindy bývají výpravy. Jinak děláme i jiné zajímavé věci, např. spíme pod stany, střílíme z luku, hrajeme indiánské hry (shinny, lakros). Skautská činnost funguje na celém světě a pravidelně se koná celosvětový sjezd skautů tzv. Jamboree. Náš oddíl je malý, a tak nepořádá své vlastní tábory, ale někteří členové z našeho oddílu byli na táboře organizovaném paskovskými skauty. Skaut je určitě zajímavý a vřele ho doporučuji všem, co chtějí něco prožít a ne jen sedět doma u televize. Pozn.: Skaut je pro všechny věkové kategorie. Chovná stanice aljašských malamutů: Akce se konala o letních prázdninách minulého roku. Byli jsme tam tři dny a byly to dny nabité programem až po okraj. Koupali jsme se v řece nebo na přehradě (štěrkovna), kde se dal hrát minigolf. Vrcholem programu byla celoodpolední hra na zlatokopy „O poklad.“ Celé tři dny byly k dispozici míče nebo různé herní soupravy, které jsme mohli ve volných chvílích hrát. Další zajímavostí bylo asi dvanáct malamutů, kteří každý večer vyli. Tito malamuti jsou snad nejlepší v republice, jsou to potomci malamutů přímo z Kanady a byl s nimi natočen i film. Tohoto natáčení se zúčastnil i majitel těchto malamutů. Celá akce byla velmi zajímavá a jsem s ní nadmíru spokojen.
Cosmos
6
Dušanovy zápisky
Žáci 3. B popisovali své domácí mazlíčky. Jak se jim to povedlo, posuďte sami. Betynka a Mikeš Betynka je můj pes. Jak byla ještě štěně, dávali jsme ji mléko. Ale teď už je velká a dáváme ji místo mléka vodu, ale našemu kocourkovi bere pořád mléko. Nevím proč si myslí, že je ještě štěně. Mikeš se na Betynku zlobí. Vymysleli jsme Betynce přezdívku bedýnka.
Moje kočka Moje kočka, ta si hraje, spí, jí. Chodí s námi ven. Dáváme jí krmení, maso a mléko. Když příjde na návštěvu babička, kočka se schová do šatny. Někdy se spolu díváme na televizi. Na noc ale musí chodit spát ven, jinak by udělala nepořádek v kuchyni. A tak je to u nás pořád dokola. Zuzka, 3.B
David, 3.B Pejsek My máme doma malého pejska. 27 bude mít 6 měsíců. Čumáček má černo bílý a nad očima má ještě dvě skvrny. Trochu má aji čumáček růžový, ale věčně ho má od písku. Má boudu před chalupou, ale nechce tam být. Jak byl ještě štěně přes večer hodně vyl. Ale teďka už nevyje. Jak s tatínkem se mnou seče trávu vždycky štěká a je rozzuřen. Lucie, 3.B Linda Je to krásný pejsek, píšu pejsek, protože je jméno Linda aji jméno lidí. Však co. Vypadá jako ze zlata. Abyste věděli. Chodím s ní na procházky a na ty procházky chodím ráda! Je to strašně hodný pejsek, ale zloděj by si to nemyslel. To vím. Mám ji moc ráda. Každý den jak jdu ze školy, hladím si ji. Já to bez ní nevydržím. Věra, 3.B
In a Out 1. Vítr ve vlasech 2. Ledové kakajíčko 3. Pařba s kámoškou 4. Poskakování na aerobiku
1. Zamaskování pih 2. Srážka s důchodcem 3. Odrosty ve vlasech 4. Hot dog
číslo 7
7
Chcete být výhercem?
Tak to tady ještě nebylo!!! Protože naše hra zajímala jen hrstku nejvěrnějších čtenářů, změnili jsme pravidla naší soutěže. Tuto soutěž definitivně končíme a vyhlašujeme absolutní výherce. Těmi se stali sourozenci Martin a Eliška Ryšavíkovi. Cena bude oběma předána všemi redaktory, termín vyhlásíme v rozhlase! Na této stránce je zcela speciální kolo, ve kterém můžete vyhrát neuvěřitelnou cenu! KOLO! Hodně štěstí vám přejí autoři Paprička bez Rajčátka a Alive.
1. otázka: Kdo byl náš první český prezident? a) Beneš b) Havel c) Masaryk d) Hácha 2. otázka: Kdy vznikla Česká republika? a) 1993 b) 1918 c) 1945 d) 1968 3. otázka: Jaký je náš národní strom? a) smrk b) jedle c) lípa d) akát 4. otázka: Z kolika částí se skládá velký český znak? a) 1 b) 2 c) 3 d) 4 5. otázka: Koho zabili v 2. svět. válce čeští parašutisté? a) Heydricha b) Eichmanna c) Hitlera d) sami sebe 6. otázka: S kterou zemí nesousedí naše republika? a) Slovensko b) Ukrajina c) Afghanistán d) Rakousko 7. otázka: Co vyrábí kopřivnická Tatrovka? a) tatrovky b) letadla c) oděvy d) tanky 8. otázka: Kde je v republice mezinárodní letiště? a) Ostrava b) Praha c) Stará Ves d) Brno
8
Dušanovy zápisky
Rekordmani přírody Kobra v kapuci Kobra královská je největší jedovatý had, který dorůstá délky až pět a půl metru. Duté jedovaté zuby se při útoku kobry zabodnou do těla oběti a vypustí do rány jed. Při vyrušení se kobra vztyčí do výstražné pozice a krk se jí roztáhne do hrozivé kápě. Jed je smrtelný pro většinu živočichů a kobra královská vystřikuje větší množství, než jiní jedovatí hadi. Jediné uštknutí může za několik hodin zahubit i slona.
Nejjedovatější had Jed vodnáře kobřího je téměř stokrát účinnější, než jed kteréhokoliv jiného hada. Vodnář kobří žije v australské oblasti Tichého oceánu. Má malou hlavu, aby mohl pronikat do skalních štěrbin, a jed používá pouze v malých dávkách.
Nejmenší hadi Nejmenší hadi slepani měří pouze 1 až 1,3 cm a jsou tencí jako tuha v tužce.
Teměř dvojníci Zbarvení korálovky sedlaté připomíná jedovatého korálovce žlutavého, jehož jasné barvy upozorňují savce na nebezpečí jedu. Korálovka využívá tohoto varovného zbarvení k ochraně před nepřáteli, ale sama je téměř neškodná.
Milostný tanec Africké zmije rodu Causus předvádějí v časném jaru tance lásky, které jsou vlastně předehrou páření. Samec se k družce přiblíži zezadu a tře hlavu o její krk a ocas. Potom se trhavými pohyby začne plazit dopředu podél těla samice. Ta se po chvíli začne spirálovitě svíjet a samec napodobuje každý její pohyb. Nakonec ovine samec ocas kolem těla a je připraven k páření. Katka a Katka
www stránky http://www.zadara.cz - Věci, které si můžete objednat nebo stáhnout ZADARMO!!!!! http://www.warnerbros.com -Co k tomu dodat. Stránka populárních postaviček Warner Bros. http://www.srandicky.cz - Prostě české srandičky. Videa, prográmky, vtipné SMSky, obrázkové SMSky a spoustu dalších zábavných věciček. Určitě se dobře pobavíte. Třeba hláškové zprávy od operátorů, básničky, motta, dvojsmyslné narážky. A tady je jedna operátorská: Vyjměte SIM kartu z vašeho mobilního telefonu, namočte v octu a dejte zpět. Tím zachráníte váš rychle mizící kredit od chřipky. S pozdravem váš rádce přes mobilní telefony. Alive
číslo 7
Víte že… Titanic Zkáza Titanicu byla největší námořní katastrofou... Největší námořní katastrofou bylo potopení německé lodi Wilhem Gustloff v noci 30. ledna 1945, při kterém zahynulo více než 5000 cestujících, tedy třikrát víc než při potopení Titanicu. Loď plnou uprchlíků potopila v Baltském moři ruská ponorka.
Středověk a plochá Země Ve středověku si lidé mysleli, že zeměkoule je rovná plocha...
I dnes můžeme často zaslechnout tvrzení, že evropští církevní učenci středověku považovali Zemi za plochou desku, která plave na hladině nekonečného oceánu, nebo dokonce spočívá na hřbetech obrovských želv či velryb… Ve skutečnosti se jedná o báchorku, která se zrodila až v 19. století, společně s mýtem o „temném středověku“ a zpátečnické církvi. Středověcí myslitelé nebyli zdaleka tak hloupí a nevědomí, jak si je někdy představujeme, a skutečnost, že Země je kulatá, jim byla vcelku dobře známa. Je pravda, že po zániku Západořímské říše v 5. století nastalo v Evropě období hlubokého úpadku, školství téměř úplně zmizelo a lid i jeho vládci sklouzli k barbarství. Ale v izolovaných klášterech (např. ve Španělsku a Irsku) mniši dokázali uchovat a předat středověku aspoň zlomky starých antických vědomostí. Tvrzení o ploché Zemi se proto nikdy nestalo oficiální doktrínou církve a většina tehdejších vzdělanců by se mu asi jen pobaveně usmála.
9 Samozřejmě bychom našli i pár ojedinělých výjimek, jako např. řecký mnich Kosmas Indikopleustes, který působil v 6. století v Alexandrii. Ten ve své Křesťanské topografii vskutku prohlašoval, že Země je plochá čtvercová deska. Na jejím severním okraji se prý tyčí obrovská hora, kolem níž krouží Slunce a noc nastává, když se Slunce skryje za jejím úbočím… Podobné názory se ovšem nikdy neprosadily. V pozdním středověku (12.-15. století) církev i učenci uznávali starou antickou teorii vypracovanou Aristotelem již ve 4. století př. n. l. (a dovedenou k dokonalosti Ptolemaiem ve 2. století n. l.), podle které je Země obří koule ležící ve středu vesmíru. Učené spory se vedly pouze o to, zda je Země nehybná a kolem ní se otáčejí nebeské sféry se Sluncem, planetami a hvězdami - anebo zda Země naopak sama rotuje uprostřed nehybného vesmíru. Církevní vzdělanci znali z antických spisů dokonce i správný obvod zeměkoule, vypočtený ve 3. století př. n. l. Eratosthenem. Právě proto se také u španělského královského dvora postavili proti Kolumbovu plánu vydat se do Indie a Číny západním směrem. Dobře věděli, jak je vzdálenost od Evropy k Číně obrovská. Kdyby Kolumbus shodou okolností nenarazil na úplně nový kontinent, jeho výprava by zahynula hladem a žízní uprostřed oceánu… Někteří námořníci se prý odmítli Kolumbovy cesty zúčastnit, neboť se obávali, že lodě přepadnou přes okraj Země, až připlují na konec světa. Jenže to byl ve skutečnosti jen námořnický folklór - a církev ani učenci s tím neměli pranic společného.
Slonovina Slonovinové předměty jsou vyrobeny ze sloních klů... Jen malá část. Za slonovinu jsou většinou vydávány kly mrožů, hrochů, ale i divokých kanců.
Rychlost světla Světlo se šíří „rychlostí světla“... Rychlostí světla je myšlena jeho rychlost ve vakuu -a ta je přesně 299 792 kilometrů za vteřinu. Takové rychlosti na zemi, kromě labora-
10
Dušanovy zápisky
torních podmínek, světlo nedosahuje, takže rychlost světla ve vzduchu je 299 705 km/s a za sklem se světlo šíří doslova „pomalu“ rychlostí 200 000 km/s. Americkým fyzikům se roku 2001 podařilo dokonce světlo zastavit průchodem přes speciální rubidiovou komoru, kde atomy rubidia doslova převezmou do svého elektronového obalu vlnovou charakteristiku světla. Pokud do rubidiové komory vyšleme další paprsek světla, světlo již „zakonzer– vované“ v atomech se opět vyzáří. Jde o převratný objev, který v budoucnu snad umožní využívat světla jako přenosového média.
Sahara Sahara je převážně pokryta pískem... Největší poušť na Zemi -Sahara- je tvořena především kamenitými a štěrkovými plošinami, skutečné písečné pouště (tzv. ergy) zabírají jen asi jednu pětinu jejího povrchu. Mates
Lámej si hlavu Plynárna
Vodárna
Elektrárna
Dům 1
Dům 2
Dům 3
Pokuste se čarou přivést ke každému domu plyn, vodu a elektřinu z plynárny, vodárny a elektrárny. „Vedení“ se nesmí křížit ani rozdvojovat, nesmí vést mostem ani podchodem či pod domem nebo továrnou, zkrátka ke každému domu musí vést jedna samostatná trubka z plynárny, jedna samostatná trubka z vodárny a jedna samostatná trubka z elektrárny. Zdá se Vám to jednoduché? Tak si to zkuste vyřešit! Rozluštění najdete v příštím čísle. Mates
Trapasy
Výherci a rozluštění z minulého čísla číslo 5 autor citátu – Mark Twain – Blanka Kopřivová. křížovka – Šťavnatka březnovka – V těchto lokalitách roste obvykle ve velkém množství. - Martin Ryšavík číslo 6 Velikonoční – osmisměrka – ...povrch můžeme polít polevou - Eliška Ryšavíková. Ceny v kabinetu matematiky.
Šla jsem jednou s holkama na koncert svý oblíbený kapely. Bylo tam hrozně plno a přede mnou stál docela vysokej kluk. Řekla jsem mu, jestli by si se mnou nevyměnil místo, a on mi navrhl, že mě vezme na ramena. Protože se mi líbil, souhlasila jsem. Měla jsem tak dost slušnej výhled a byla jsem fakt spokojena. JENŽE PAK SE TO STALO! Prdla jsem si. Doufala jsem, že to v tom kraválu neuslyší, a dělala jsem jako by nic, ale vůbec mi nedošlo, že to ucítí! Podíval se na mě dost zhnuseně a sundal mě dolů. Doufám, že se už nikdy nepotkáme. Tímto vás vyzýváme k psaní nejstrašnějších momentů z vašeho života. Pište do Dušanových zápisků, autor nejlepšího Trapasu získá sladkou odměnu! Zrzka a Janča
číslo 7
11
Žákovské překlepy Znalosti 3. A a 3. B na téma Antonín Dvořák:
3. A - učil se zedníkem - složil skladby: Mněsíček na neby, Americké tance - v kterém století žil: 98/99 - musel se nejdřív vyučil řezbářem - byl velmi nenadaný - hrál v kostelích a muzykálech - živil se řezníkem a hudbou A. Dvořák hrál: housle, vijola, klavír, basa století: 93 živi on hrá na různích koncertech a to hrá a vidělávalsi peníze a tak to chodilo pořá do kol čím se živi: hudbou
1) 1841-1904 2) hrál: V palaci kultury a vydělaval si peníze 3) hrál: na Varhany, Violu, Kontrabas 4) Jaké písně hrál: řísňy tanec 3.B - Dvořák Vystupoval v Slovanskych tancich a v opeře rusalka a moravské dvojstěvy Vyučil se řezbářem v Praze dílo: humodeska Od ostatních živočichů se člověk liší - 3.B Prvouka - od zvířat, že nejí zvířata - od zvířat, že nespí v přírodě - nežije v lese, má ruce a nohy a zvířata jenom nohy - některá zvířata mají 4 nohy, nemluví stejnou řečí jako my a některá zvířata žijí v lese - tím, že mluví neštěká, ruce a nohy mají jiné a každý den se nekoupou - nemá ocas, zvířata ano, nemusí se zalévat jako rostlina - od zvířat se liší vlasama, mají prsty místo drápků mají jiné uši
12
Dušanovy zápisky
Vydává ZŠ Stará Ves nad Ondřejnicí pro vlastní potřebu školy. Uzávěrka příštího čísla 31. května 2002. Své příspěvky vhazujte do schránky ve vestibulu školy.
