1
ZAMILOVAT SE Scénář: Jakub Nvota (podle motivu aktovky N. Cowarda „Still life“)
Postavy: Alex Laura Mabel Fred
Malé nádraží na kraji města, kde se křižují vlaky. Perón s lavičkou a hodinami. Odpadkové koše. Za tím vším obloha, až nepatřičně velká, k tomuhle malému kousku světa, který jakoby vyjadřoval malinkatý kousek duše, kam s trochou štěstí člověk během života nezabloudí, a když přece, sotva si toho všimne. Má oči upřené někam do dálky, anebo za svým snem, vidí se už v jakémsi vlaku, který jej odváží někam, kde je to důležité. Ale kdyby se na chvilku zastavil a podíval kolem sebe, viděl by, že i když si to neuvědomuju, nechává tu kousek duše. Možná jen útržek lístku, ztracený deštník, pohled očí, anebo pár vět s neznámým spolucestujícím. Je to místo, kde zdánlivě není možné prožít nic, ale v tom je jeho nějvětší kouzlo. Právě tady se může stát cokoliv. Je čtvrtek. Náš příběh se bude odehrávat vždy ve čtvrtek, protože přesně tehdy jezdí Alex do města a musí přestupovat. Jeho vlak se křižuje s vlakem Laury, která jezdí tímhle spojem vyjímečně, taky ve čtvrtek, protože začíná dřív a končí později. Čtvrtek je v knihovně náročný den. Oba dva musí na nádraží strávit pár minut, dokud jejich spoje nepřijedou a nerozjedou se po trati jako ruce nešťastného člověka. Jen malá chvilka pro oba dva.
2
1.scéna – Malá železniční stanice na předměstí Alexe uvidíme prvního. Rozhlíží se. Vyhlíží Lauru. Ta tady ale není. Alex zůstane tiše stát. Je jako dítě, nebo jako klaun ve větru. Neví kam by šel a co má dělat. Kdyby mohl, sednul by si na chodník a rozplakal by se. Když je tahle situace neúnosná, vejde Laura. Hned jak ho spatří, zůstane stát, neschopná pohybu. Laura Tohle není tvůj vlak. Alex Jakej vlak? Laura Tvůj. Alex Ty s ním pojedeš jenom proto, že není můj. Laura Jak víš, že s ním pojedu? Alex Tak co děláš na nádraží? Laura Čekám na vlak. Do práce. Alex Před hodinou ti ujel. Laura Za chvíli jede další. Alex Jezdíš teď tímhle spojem? To je tvůj vlak?
3
Laura Slyšíš, co to říkáme? Jako kdyby spolu mluvili dva znepřátelení ajznboňáci. pauza Alex Jsi v pořádku? Laura Jak to myslíš? Alex No...chci tím říct... vždyť víš, v posledních dnech jsme se moc neviděli....chci jen vědět, že jsi v pořádku. Nic víc v tom není. Laura Cože? Nic víc v tom není? Alex No ...chci tím říct, že mám o tebe starost, ale samozřejmě respektuju, že my dva už spolu nejsme. Laura A jako, kdybych nebyla v pořádku, třeba měla nějakou kožní chorobu, tak by jsme se zase milovat mohli? Tak jsi to myslel? Alex No kdybys měla kožní chorobu, tak by bylo lepší vůbec ne.....já vím, já vím, to není vtipný. Chtěl jsem vědět jak....jak....jak to prožíváš. Ježišmarjá, proč všechno co řeknu, zní tak blbě... proč to musím vysvětlovat. Laura Nemusíš.... Alex Není ti zima?
4
Laura Ne. Alex Říkáš tak krátký věty...nechceš mi pomoct? Laura Mám mluvit víc? Alex Prosím tě. Aspoň dnes. Laura Jedu pozdě do práce, měla jsem příšerný ráno. Z posledních třech dní si pamatuju akorát bílý spáry mezi kachličkama v koupelně, jezdila jsem po těch linkách střídavě prstem a očima., Alex Co jsi dělala v koupelně? Laura Zvracela. Fred se učil vařit. Je to zvláštní, jak v posledních dnech začal dělat domácí práce, o kterých neměl ani tušení, že vůbec existujou. Měla bych mít asi radost. Objevil například komoru...... Žasl nad tím množstvím saponátů. Měl bys vidět, jak se z nich radoval. Když jsem ho tak pozorovala, napadlo mě, že by to bylo praktický zamilovat se a pak zhroutit před každejma vánocema. Jak já nenávidím všechen ten úklid. Co Mabel? Alex … Nic. Má dneska narozeniny… Nechám si ujet svůj vlak a pojedu s tebou tím tvým. Laura Ne. Alex Děkuju.
5
Laura Nemůžem se tu teď takhle vídat. Alex Budu jezdit autem! Laura Neuvidíme se už? Alex Ne...teda...ne! Laura Víš na co jsem zvědavá, naše děti... budou velký...a kdoví, třeba se někdy setkaj a seznáměj....chtěla bych to vědět. Alex Je to možný, ale nemyslím, že by... i když se může stát, že... Laura Klídek. Já se vám necpu do rodiny. Alex Nemůžu ti napsat? Laura Ne. Prohlídl sis to tu někdy? Strašný místo. Jak jsme tady mohli sedávat… Alexi ... chtěla bych umřít. Alex Hned? Laura Nejradši hned, nemůžu o tom moc přemejšlet, protože nevím jak to udělat a cokoli mě napadne, jsem už viděla v televizi.
6
Alex Když umřeš, zapomeneš na nás. Laura Já vím... Hlášeňí o příchodů vlaků Alex Jede mi vlak... Laura Běž... Alex Lauro... Laura Běž... Hukot vlaku.
Alex Nesejdeme se ještě? Laura Ne...Ne... Alex Tak...ahoj ...opatruj se ...kurva! Promiň! Laura Co je? Alex ...nic. Ahoj.
7
Laura Nazdar. Alex odchádzí k vlaku. Laura se za ním dívá. Vtom už hlásí i její vlak, odchází na opačnou stranu.
2.scéna Laura stojí na nástupišti a Alex mizí v dálce. Hukot vlaku, počasí není právě nejlepší. Laura tam stojí a dívá sa nepřítomně před sebe... Laura (vnitřní monolog, ale říká ho nahlas, protože jsme v divadle) To je ta chvíle.....ano, tohle je ta chvíle....člověk jen stojí a nemůže se pohnout... takovejch okamžiků je jen pár za život......odešel....během všech těch nekonečnejch hodin čekání, na tohle nesmyslný rozloučení, jsem přemejšlela jen o tom, na co budu myslet právě v týhle chvíli....ježížmarja....ježíšmarjá.....vždyť já jsem mu nevrátila těch 48 dolarů. Co si jen pomyslí. Možná na to čekal....Ne, nečekal. Určitě čekal. Pamatuje si kolik stojí kafe ve všech hospodách v okruhu padesáti kilometrů. V životě jsem s nikým nevypila tolik levnýho kafe. Měla jsem je přitom nachystaný v peněžence, 48 dolarů není málo peněz, mohl za ně třeba... pít kafe celej měsíc... ...proč se chtěl setkat? Aby se ujistil, že na něj budu navždy myslet? Nebudu. Aspoň dnes ne. Můj táta říkal, když je ti krásně, vždycky to bolí...48 dolarů... dám je dětem, anebo na charitu a nebo si je nechám a budu čekat, co se stane. Zapomenu na ně a po letech otevřu obálku... a děti mejch dětí se zeptají: co je to? A já jim řeknu, to jsou peníze. To už se peníze nebudou používat. A oni: odkud je máš? Já na to: Dal mi je jeden pán....jako zálohu z věčnosti, kterou mi slíbil.....48 dolarů... A kdy to bylo babičko? To už je věčnost...určitě na to zapoměl....
8
Alex (ve vlaku ve stejném zadumání) Jak tam tak stála.......měl jsem jí vrátit ten řetízek, co mi koupila, ale bál jsem se, že se urazí..... ženy to vnímají jinak. A pak, stejně mi nevrátila těch 48 dolarů, ne že o to šlo, ale ten řetízek stejně nebyl o moc dražší. Vlastně levnější. O tři padesát. Musím všechno tak přesně počítat? Nenávidím se za to. Ale je to silnější než já. Kdybych měl ty prachy, šel bych za ně k psychologovi a ten by mi řekl přesně to samý, jste úzkostlivý, starostlivý a přehnaně puntičkářský. Nemáte fantazii, protože z ní máte strach. A já bych mu řekl: Nechal jsem jedné ženě skoro 50 dolarů jako zálohu na věčnost, kterou jí dám. Pršelo, seděli jsme na lodičce uprostřed jezera a nemohli se dostat ke břehu. Musela veslovat, aby nás tam dostala, protože mně to nešlo a potom jsme seděli a dívali se jak po dešti vycházejí hvězdy..... tak mi neříkejte, že jsem upjatej a bez fantazie....a vůbec vraťte mi moje prachy za sezení. Mabel jsem nikdy neslíbil věčnost. Myslím, že jí ani nikdy nečekala. Mabel mě zná. Já potřebuju, ženu, která mě zná.....miluju Lauru....panebože.....ta je strašný, jak se ve mně střídají myšlenky. Jeden můj kamarád tvrdí, že člověk si dokáže myslet i několik věcí najednou a ty se vůbec nemusí shodovat..... Žil jsem s Mabel, ale miloval jsem Lauru a to dokonce od první chvíle, kdy jsem jí uviděl...... Alex sa zamyslí a čas sa pomaličku začne vracet dozadu k jejich prvnímu setkání s Laurou. Laura s kávou. Sedí na lavičce. Hlásí vlaky. Je pěkne jarně. Fouká vítr. Laura sa postaví a náhle má problém. Kolem ní se prodírá Alex. Laura Pane promiňte, ale právě mi něco spadlo do oka. Nemohl by jste..... Alex Počkejte.... Laura Víte já miluju vítr. Vždycky když fouká postavím se k němu čelem, jenomže jsem zapoměla, že je tu plno prachu.
9
Alex Nemáte kapesník? Laura Ne. Teda aspoň myslím, podívala bych se do kabelky, ale strašně mi slzí oko. I vás vidím jenom v obrysech. Alex Nebude vám vadit, když použiji svůj. Je úplně čistý. No, vy to teď nevidíte, tak mi budete muset věřit. Laura No...já vám věřím...jenom kdybyste mohl......jede mi totiž vlak... Alex Mně taky. Alex se přiblíži s kapesníkem k Lauřinmu oku. Laura Jéé.....promiňte, mám strašně citlivé oči.....ah!!!!!! jau!!!!!! Myslím, že budu křičet....promiňte, ale jde mi to tak líp.....můžete! Jsem připravená. Alex Už to je Laura Už ??? Alex Mám děti, takže jsem v tom docela trénovanej. Sbohem. Laura Sbohem. Totiž děkuju. A promiňte. Alex Není zač.
10
Rozcházejí se. Každý na svou stranu. Opět sa vracejí tam, kde vedli svoje monology. Alex Opravdu se nic nestalo. Vytáhl jsem jí smítko z oka a šel dál, a ona tam zůstala stát a oddávala se větru. Nic se nestalo. Už jsem si na ní ani nevzpoměl. Vůbec...vůbec! A vůbec, co je to za hloupost oddávat se větru. Laura Ani jsem ho pořádně neviděla. Má děti....Jediný co si pamatuju, je vůně aviváže z jeho svetru. To je zvláštní, že se mu netřásla ruka. Že by byl doktor? Zdá se mi, že jezdí vlakem pravidelně....zahlídla jsem ho totiž znovu asi za týden. Zahlédnutí se rozehrávají a násobí do malého řetězu setkání. Nejprve jen bez slov. Usmějou sa na sebe, anebo si kývnou... potom už se zdraví, ale zároveň je jim to i trapné. Alex Viděl jsem ji za pár dní.. Laura A zase ve čtvrtek Alex Myslím, že jsem jí vždycky jakoby náhodou zahlídnul. Laura Prostě tam byl.... Alex Prostě tam byla.... Laura Těšilo mě to. O nic nešlo. Alex Co vaše oko?
11
Laura Je v pořádku. Cestujete do práce? Alex Ano. Vy taky? Laura Vzrušující život, co ? Alex Od té chvíle jsme nenašli další téma k rozhovoru... Laura Chodil pozdě. Nejspíš kvůli nějakým povinnostem s dětmi.. Alex Jednou večer seděla vedle mě na lavičce..... Laura unavená dříme na lavičke, Alex sedí bezradně vedle ní. Laura Pil malý pivo s plechovky a četl noviny. Alex Pamatoval jsem si její oblečení, jedny šaty se mi líbily. Laura Bylo to milý, občas ho tam vidět Alex Neměl bych jí oslovit? Nová sekvence, přibyly pozdravy. Alex Hezký den, že jo?
12
Laura Hm....hezký. Alex Hodně štěstí. pro sebe Zbláznil jsem se? Ani si mě nevšimla. Laura (pro sebe) Vybral si ten nejhorší den. Měla jsem za sebou šílenou hádku s Fredem a muselo to na mně bejt i vidět. Byla jsem nachlazená, takže jsem bez hlasu skřehotala jak ježibaba. V práci mě čekalo peklo a tak jsem jen tak, úplně hotová, stála a on najednou řekne: Hezký den, že jo? Ti chlapi mají příšernou intuici. Alex Vyčkával jsem asi dva týdny. Laura A žadnou odvahu udělat něco znovu, když jim to napoprvé nevyjde... Alexovi Dobrý den Alex Dobrý den... okamžitě potěšený... ale, ale... Laura Zdravíme se. Dobrý den. Alex Kávu? Laura Ne. Děkuju. Alex ...má zpoždění... Laura Hlásili to....
13
Laura Bylo to takový milý. Alex Všechny ty setkání. Až na jedno. Šel jsem na vlak, seděla na lavičce. Na lavičce sedí Laura a utírá si uplakané oči. Už nepláče, ale ješte před chvílí to tak bylo. Alex k ní zmateně přistoupí. Neví co by měl udělat. Alex Promiňte... Laura Ano? Alex Je všechno v pořádku? Laura Ale ano ...samozřejmě... Alex Já... podá jí beze slova čistý kapesník Laura Děkuju... už je to v pořádku... Alex Hm....to je dobře... Zůstane ticho. Alex ...co se jí stalo? Mám jí něco říct? Zase zdražili plyn.....na co asi myslí? Laura To teď není podstatné. Přijíždí vlak. Oba sa odchází každý svým směrem.
14
3.scéna Laura sedí u stolku a pije kávu. Hlasí zpoždění vlaku. Je konec podzimu. Vejde Alex. Rozhlíží se a je mu jasné, nikde není volno. Potom popojde k Lauře. Alex Dobré ráno. Laura Dobré ráno. Prosím... Alex Můžu? Laura Jenom jestli máte zase čistý kapesník. Alex Samozřejmě když potřebujete. Laura Jen jsem žertovala. Taky máte zpoždění? Alex Ano... Říkal jsem si, že si dám ještě jednu kávu. Laura Tak prosím... Alex Ráno většinou nepiju víc než jednu, ale takhle...Víte, myslel jsem, že když se tu tak často vídáme a občas... Laura Potřebuju váš kapesník. Alex Jmenuju se Alex.
15
Laura Laura. Jsem Laura. Alex Kde pracujete Lauro. Teda pracujete? Laura Vy jste dobrej, myslíte že každé ráno vyrážím za nějakým dobrodružstvím a večer se celá rozvrkočená vracím domů.....dělám v knihovně. Alex Aha... Laura Aha... Co znamená aha? Lidi většinou reagujou: ty děláš v knihovně...no to je výborný....a pak se zamyslí a s jistým patosem dodají...já jsem se už ke knížce, děvče, nedostal pěkných pár let....musíš mi něco pěkného půjčit. Alex Takhle reagujou..... Laura No doteď to tak bylo, ale momentálně tu máme AHA. Alex Nemyslel jsem to zle. Víte, většinou se mi napoprvé nepodaří říct, co chci, teda pokud mám konverzovat. Laura Nekonverzujeme. Ptal jste se kde dělám a já vám řekla , že v knihovně. A vy na to s údivem aha. To neni konverzace. Znělo to jako kdyby jste mě podceňoval. Alex Proboha to ne...já vás nepodceňuju... Laura Ale tipoval jste mě jinak.
16
Alex Já zásadně netipuju. Laura Já jo. Tajně. Můj muž o tom nesmí vědět. Mám to jako takovou malou neřest. Jiné mi už nezbyly. Alex Špatně mi rozumíte, já jsem nemyslel, že..........Vaše práce práce musí být velmi obohacující...teda duševně. Laura Neříkejte, že vy takovou práci nemáte. Podle toho jak máte vždycky vzorně složenej kapesník, bych vás tipovala, že děláte ve městě na universitě. Alex Na stavbě. Laura Prosím? Alex Dělám na stavbě. Laura Vy jste architekt? Alex Žadnej architekt vám neřekne, že dělá na stavbě. Já tam ale dělám. Laura Aha jasně...stavíte? Alex Jsem technik Laura Jo myslím, že tuším co to asi znamená, teda nejspíš.
17
Alex Proto jsem řekl aha. Laura Měl jste o mně jinou představu. Alex Vy o mně taky. Laura Tak nebudem mluvit o práci. Dlouhá pauza Alex Já.... Laura Ano? Alex Ale děti máte? Laura Ano . Dvě. Alex Já taky. Laura Já kluka, ten je starší a holku... Laura Dojíždím do práce, ve městě je víc možností. Zvykla jsem si...Nemusela bych to dělat, ale doma bych nevydržela, takže tohle je pro mě nejlepší, co může bejt. Všichni myslí, že když dělám v knihovně, že jenom čtu, ale to je přece hloupost. Dělám hlavně faktury a knihu někdy nevidím, jak je rok dlouhej. Možná to máš
18
podobný, jenom stavíš a stavíš a nezajímá tě, kdo tam bude bydlet, jakou si dá tapetu, co se mu bude v noci zdát. Někdy moc mluvím, tak mě klidně zaraž.... Alex Víš... Laura Víš, já myslím, že i na stavbě to může bejt vzrušující, co já vím, jako to tam chodí, ale představuju si to tak. Každopádně, když večer skončíš a ohlédneš se , je za tebou viditelnej kus práce. Za mnou není nic.... Hlášení o příjezdu vlaku. Laura Je, už je tady.... Alex Nevysvětlil jsem vám to nedorozumění. Laura Vždyť se zase uvidíme. Alex Uvidíme. Tady? Na kávě? Laura Budu se těšit. Nashledanou Alexi. Odbíhá. Alex Pozval jsem jí na kafe...máme spolu domluvenou schůzku...ale kdy..... Laura Srdce mi bušilo celou cestu do práce...myslela jsem, že se zbláznim. A přitom o nic nešlo. Půjdemě na kafe...Ano, ráda někdy...., neřekli jsme si kdy, takže se tím nemusím zabývat.
19
4.obraz Lauřin byt. Laura a později její manžel Fred.. Je večer. Laura telefonuje se svou matkou. Během toho přijde Fred z práce. Laura Já ti rozumím mami, ale nemůžeš jen tak změnit doktora, jen proto, že ten tvůj je starej a není blonďák. Konec konců je mu 36....Dobře, já uznávám, že ten medik předtím byl hezčí, ale jde snad o to, že je to tvůj lékař.... snad ode mě nechceš, abych si šla na medicínu prohlídnout poslední ročník, aby tě mohl léčit ten největší playboy... ne, nejsem zatrpklá, i mně se ještě líběj chlapi...co?? jaký?,...no přece...přece Fred. Pamatuješ Freda, můj manžel...ano ten.... jo, ten suchej bankovní úředník bez smyslu pro humor....ale je to i trochu můj muž a kus chlapa....nebuď ironická.....ne mami, nevzdala jsem to, chci něco od života, ale já jsem šťastná....ano...ano...já tě mám taky ráda, opatruj se... Zpozoruje Freda, který před chvílí přišel a trochu jí to vyděsí. Laura Ty jsi tady? Kdy jsi přišel? Fred Teď... Laura Volala máma, má problém se svým lékařem... Fred Něco vážného? Laura Nevyšetřuje jí tak důkladně, jak by si přála. Fred Fred chodí po dome, převlíká se a hledá pero a křížovky Hm, a co s tím uděláš?
20
Laura Sama pro sebe Co s tím udělám já? Zase mi dává najevo, že moje matka je můj problém...samozřejmě, že slyšel o čem jsem mluvila. Mohl by se urazit, rozčílit, mohl by mi vynadat, ale on ne. V klidu se zeptá. Něco vážného? A co s tím uděláš? Jakoby nic. Fred Dnes byl šílenej den...musím na chvíli vypnout... Laura Samozřejmě. Fred Co děti? Laura Všechno v pořádku. Monika dneska psala test, ale můj zpoždění.....seděla jsem na stanici....úplně sama....a najednou... Fred Přítel Julia Cesara...? Laura Marcus Aurelius.
Fred To je dlouhý...kryje se to s polárním zvířetem a to musí být sob. Laura Tak potom Brutus. Fred Ten ho přece zabil.
vlak
měl
21
Laura Ale byl to jeho přítel...nejdřív Fred Aha...tak vidíš. Laura Pre seba Sedí a klidně si luští. To dělá, když má za sebou těžkej den. Oddychuje, aby mohl jít brzy spát. Proč mu to chci povídat.... potkala jsem na stanici jednoho zajímavýho chlapa, dali jsme si spolu kávu. Občas se tam vidáme. Vlastně každej čtvrtek. O nic nešlo. Jednou mi vyndal z oka smítko a možná s ním zase půjdu na kafe....proč mu to neumím říct.... Fred Tragická ruská hrdinka... Laura Karenina. Fred A pacifický atol? Laura Mururoa. Fred Já to věděl! Laura Pro sebe... Jmenuje se Alex, trochu mi tě připomíná...jakoby jste měli něco společnýho, ale přitom jste úplně jiný..líbí se mi na něm vlastně jediná věc, ten velkej pečlivě složenej čistej kapesník, kterej pořád nosí.....jsem asi na detaily jako moje máma... ta když jde ve svejch sedumdesáti, k urologovi, tak si rovnou neobleče
22
kalhotky /jde pro jistotu rovno naostro./ Proč ti tohle všechno najednou neumím říct. Frede...my by jsme přece měli bejt šťastný. Fred Neuvěřitelný...jméno Hitlerova otce? Laura Alois. Fred A jméno německýho psychoanalytika? Laura Jung. Fred Vychází mi Jang. Laura Tak to je chyba... Fred Je ti něco? Laura ...jsem unavená.. vlak měl zpoždění ...promrzla jsem na stanici... Fred Víš, že do tý práce nemusíš chodit... Laura Nechci se o tom bavit...
Fred Já jenom, že to nemusíš dělat. Můžeš bejt doma. To co vydělám přece stačí.... nemusíš se takhle honit....
23
Laura Pro sebe... Honit? Umřela bych, kdybych tu měla zůstat celý ty dny sama. Všechno pěkný je tam venku.... Fred Proč mi neodpovídáš? Laura Jezdím pracovat do knihovny, abych ti mohla poradit v křížovkách, jinak bys to nikdy nevyluštil. Fred Máme přece internet. Laura Dobře, příště ti místo sebe zapnu internet... Fred Co se stalo? Laura Nic vlak přijel pozdě a nějak mě to rozhodilo. Fred Ale už je to dobrý...zejtra tě vezmu autem... Laura Neeee! Totiž nemusíš...slíbila jsem...Martě, že se sejdeme na stanici. Víš který Martě, takový tý jak je taková ...ukecaná Fred Tý odporný bábě, co nám vždycky přinese spálenou bábovku... Laura
24
No a o to právě jde....chce se naučit péct. Fred Co tak najednou? Laura Nevím..... Fred Vsadím se že někoho má..... Laura Je vdaná. Fred No právě....najednou bude péct...to musí vidět i slepej. Laura Proč si to myslíš? Fred Láska prochází žaludkem Laura To se snad jen tak říká, ne? Fred Vyšlo v tajence...Máme večeři? Laura Je to v kuchyni ...hned to přinesu... Vychází ven a ještě se zastaví Laura Já jsem šťastná...jsem...jenom vlak měl zpoždění...
25
5.obraz Stanice. Perón. Hlášení o odjezdu vlaku. Laura vchází, ale ještě se upravuje. Je nervózní. Velmi nervózní. Neví, co má čekat. Vyhlíží Alexe, ale ten tu není. Je zoufalá – s tím nepočítala. Už už to chce vzdát, když přiběhne Alex. Alex Lauro! Laura ...Alexi... to je prima, že tě vidím... Alex Měli jsme se přece sejít. Laura Já vím, ale nebylo to úplně jistý, trošku jsem se zdržela a říkala jsem si, že když přijdeš, akorát to vyjde. Alex Jdu pozdě. Laura Ani jsem si nevšimla Alex Vypadáš výborně. Laura Jdu z práce, tak jak můžu vypadat. Není to nic moc. Dnes nás vytopili. Alex U nás na stavbě to taky bylo náročný. Laura
26
Takže...těžký den...půjdem si na to někam sednout, nebo co já vím... Alex To jo, to by bylo skvělý. Laura Dobře. Dobře, vím o jedné malé kavárníčce tady za rohem, skoro nikdo tam nechodí, ale je tam útulně a když tam sedíš dostatečně dlouho, dostaneš například i kafe. Alex To zní výborně. Káva by byla fajn. Laura Tak...na co čekáme...? Alex Nemůžu jít. Laura ..proč? Alex Nemůžu.. Laura Myslela jsem, že by si potřeboval kávu....já jsem nechtěla...jestli je ti to nepříjemný... Alex Je mi to příjemný. Laura Mluvíš jako kdybys byl ufon. Je mi to přijemné. Země pěkná planeta. Laura můj přitel. Co ti je? Alex
27
Nic. Laura Tak pojďme na kávu... Alex Nemůžu. Timi měl úraz. Laura Bože...to jsem nevěděla. Kdo je Timi? Alex Timi? Můj syn...malý Timi. Dnes dopoledne mi volala Mabel. Představ si, že byli se školou na koupališti... Laura Utopil se?! Alex Ne, spadl do strojovny. Myslím, že to je jeho chyba. Od malička ho zajímaly stroje a všechno okolo nich. Laura Nevěděla jsem, že na koupališti je i strojovna. Alex Musí bejt. Pumpy čerpají vodu do bazénu a zase zpátky. Čistí jí a zachovávají oběh. Jsou to čerpadla většinou pod úrovní bazénu. Laura Musím zase zajít na koupaliště, vůbec jsem to netušila... Alex Je to tak. Laura Stroje a pumpy v hloubce pod bazénem...úžasné.
28
Alex A tam Timi spadnul. Má prý slabý otřes mozku. Laura Tak běž domů, na co ještě čekáš.... Alex Teď spí. Mabel říkala, že výslovně požádal doktora, aby mu napsal omluvenku, že je padlý na hlavu. Myslí, že se díky tomu bude moct ulejvat ve škole. Laura No...tak to nabude zase tak zlé, ale měl bys jet za ním. Alex Bylo jich tam víc a neměli tam co dělat, ale já si to i tak vyčítám. Laura To nedělej. Timi bude růst a objeví ještě spoustu strojoven, jenom musí pochopit, že tam nemá padat. A to mu určitě vysvětlíš. Tak už pojď. Alex Nejde o to...vyčítám si to protože...nemůžu ti to říct. Laura Proč? Když už jsi začal, tak to dořekni. Víš já jsem hrozně vztahovačná. Skoro paranoidní. Fred říká, že si celý svět beru osobně, jako by to tu Panbůh vytvořil jenom pro mě. Alex Od chvíle, kdy jsme se naposled setkali jsem myslel na to, jak se znovu uvidíme. Laura Opravdu? Alex
29
Je to divné ...nic jsme si neslíbili, vím že tebe to možná ani nenapadlo... Laura Tak rozhodně jsem kvůli tomu neměla bezesný noci....hm.. Alex No vidíš, ale já jo. Laura Proč? Alex Neznáme se, jen spolu cestujeme, ale je to moc příjemný vidět tě každej čtvrtek, jak nastupuješ do vlaku a zase z něj vystupuješ. Laura Stačí. Alex Skoro se neznáme, ale přesto jsem na tebe pořád myslel. I v tý chvíli, když mi Mabel volala, že Timi spadl do strojovny.....mám pocit, jako by v tom byla ruka Boží. Chápeš? Laura Ty jsi katolík? Alex Presbyterián. Laura To je co? Alex No...to je jako katolík, ale na pár podstatných detailů máme odlišný názor. Laura Chodíš do kostela?
30
Alex V neděli... když Mabel nepotřebuje auto... Laura Vy nechodíte spolu? Alex Ne. Mabel ztratila před pár lety víru. Laura Kde? ...promiň, to byl hloupej vtip. Alex Ani ne. Myslím, že to bylo někde cestou mezi kuchyní a předsíní. Chystali jsme se do kostela a ona najednou řekla, že už tam nepůjde Laura Měla k tomu nějaký důvod? Alex Určitě ano, Mabel nedělá nic jen tak. Ale nikdy jsme si o tom nepovídali. Laura Jak to? Alex Nevím. Nevyšlo to ...na takovouhle debatu člověk potřebuje klid... A ty jsi? Laura Já ....nevím. Fred je katolík, a já jsem asi taky. Ale ani jeden z nás nechodí do kostela. Myslím, že máme víru v sobě. Alex To říká na svojí obranu spousta lidí. Ale většinou si tím jen lžou.
31
Laura Nepotřebuju bejt někde organizovaná a platit příspěvky. Člověk jen platí a platí a nic z toho nemá. Alex Ale jak potom víš, že to v co věříš, je správný. Laura Prostě věřím. Ty ne? Potřebuješ, aby ti to někdo říkal. Dobře. Tak já ti třeba řeknu, že nerozumím, proč by naše cestování mělo něco společného s Timiho úrazem. Proč máš výčitky svědomí. Mohli jsme si dát kafe než pojede příští vlak...ani jsme nebyli domluvení... Nemůžeš za to, co se stalo...a já konec konců taky ne, ani jsem nevěděla, že jsou na koupalištích strojovny, kam se dá padat. A řekla jsem ti běž domů. Alex Kde je ta kavárna? Laura Hned za rohem... Alex Tak pojďme. Jenom na chvíli.. Přesouvají sa do kavárny k malému stolku. Laura Tady se zastavil čas.
Alex Doufejme.
Laura
32
Timi bude v pořádku, uvidíš. Alex Děkuju jsi moc milá. Laura Měl bys mě vidět v práci, když mi něco nejde, anebo když někdo přinese zničenou knihu... Alex Bojí se tě? Laura Mají proč. Alex Neumím si tě představit, jak tam stojíš a jde z tebe hrůza Laura To si radši ani nechtěj představit. Alex Ukaž mi to. Laura Ne.
Alex Proč ne? Chci tě tak vidět. Představ si, že jsem ti vrátil zničenou knihu a ty se na mě jako rozzuříš. Laura To ne, to tady nejde. Alex
33
Proč by to nešlo, nikdo tu není. Dokonce ani číšník. Máme to tu jen pro sebe. Laura No...já nevím... Alex Prosím! Prosím vás paní knihovnice...stal se mi takový malér... tady ta kniha.... Laura Co je to? Tomu řikáte kniha? Vážený pane, knihovna slouží všem, nejenom vám a tuhle knihu měl po vás dostat úplně jiný člověk, aby si jí taky mohl přečíst. A jak mu jí teď mám dát. Půjdete mu snad převyprávět její obsah. Ne, takhle to nejde, vy se teď okamžitě seberete, půjdete do knihkupectví a tam ji koupíte a donesete nám ji jako náhradu. Ale už!!!!!!....bože to jsem se rozčílila Alex Jsi skvělá... Laura Takhle získáváme nové knihy. Alex Víš ...je v tobě tolik života....taková síla... Laura Jo to bys mě měl vidět večer doma.....mám pocit, že umírám a ráno je to ještě horší. Už jsem zrušila všechny zrcadla a Fred musel nakoupit patnáctky žárovky, aby bylo všechno v přítmí. Ale jednou za den se nadýchnu a ...... Alex A pak je z tebe drak../????????/ Laura Nesmíš si vyčítat, co se stalo Timimu. Jsi určitě skvělý otec.
Alex
34
Ne, to ne. Pořád nejsem doma...nebo aspoň ne tolik, kolik bych chtěl... Laura Fred...je na tom stejně...víš, že vy dva jste si v něčem podobní.. Alex ...opravdu? Laura Jo. Teda nevím...Ale zdá se mi, že máte v sobě takovej podobnej mužskej provinilej pohled, když se mluví o rodině. Možná ho časem mají všichni chlapi. Myslím, že se tak díváte pro jistotu.
Alex To nevím...vypadá to, že se k té kávě dnes nedostaneme. Laura Ano, budu muset jít. Alex Já vím... Laura Ve čtvrtek se uvidíme... Alex Přesně tak. Dones nějakou knihu. Laura Chceš číst? Alex Ano. Měl bych. Laura Ale na oplátku mi řekneš o stavbě.
35
Alex Dobře. Nashledanou Lauro Laura Měj se krásně. Alexi. Pomalu se rozcházejí.
36
6.scéna U Alexe doma. Je večer. Alex je v koupelně. Posloucháme, že blízko něho, ještě někdo je. Je to Mabel. Časem uvidíme také ji. Alex jí sleduje ještě dříve než my a stejně jako Laura ve svém bytě vede se svou ženou němé rozhovory, které se odehrávají jen v jeho hlavě. Alex Došla zubní pasta...ta moje. Tvoje tu ještě je...najednou se otočí přejde jakoby do monologu ve své hlavě. Nic! Nic! Žádná odpověď. Přitom mě slyšela. Moc dobře mě musela slyšet, protože tohle není velkej dům. Ale neodpoví. Neodpoví ani slovo. Když vejde usměje se a zejtra koupí pastu. Najdu jí v krabičce přesně tady. Všechno beze slova. Nevím jestli je to štěstí. Charlie od nás z práce mi říká, že jsem šťastnej chlap, jenomže jeho žena dokáže říct nejvíc slov za minutu na severozápadním pobřeží. Mabel ne. Jen se usměje a pasta je tady. Ale nikdy si o tom nepopovídáme: Nechceš třeba změnit svojí pastu....vyhovuje ti... ne a tobě? A k snídani by nemusely bejt zase vajíčka...tobě nechutnej ani vajíčka?...po dvaceti letech snídání vajíček, který občas vystřídaj povidla ...ne nechutnaj. Nesnáším vajíčka...je mi zle, když jenom vidím vajíčka! Ráno vstanu a už to cejtím. Tu vůni bych poznal i v pekle. První roky jsem jí vnímal, jenomže jsem s ní nijak nedokázal pracovat, ale postupně jsem rozpoznával z kolika je vajec a co se vaří. Kdyby se pašovaly vejce mohl bych sloužit na celnici. Plížím se každý ráno do kuchyně s pocitem hrozného podezření, které se málokdy nenaplní. Řeknu zase vajíčka?...a ty se jen usměješ jako bych byl už starej protivnej chlap....nikdy jsme spolu o tom nemluvili. A ani nebudeme... Vejde Mabel, usměje sa a jde dál Ten úsměv jsem na ní miloval. Myslím, že proto jsem si s ní začal. Ani ve snu mě nenapadlo, že jednou mě bude přivádět k šílenství...tichý úsměv...zamyšlené oči... Mabel Neměl jsi kupovat Timimu tolik hraček... Alex Proč? Přece se těšil a teď, když se mu stala ta věc, tak se aspoň zabaví... Mabel
37
Neznáš Timiho. Vytvoří si z toho vlastní logické spojení a bude nám každý týden někam padat jenom proto, aby zase dostal nové hračky. Alex To je absurdní Mabel...Timi má stejně všechno, co potřebuje. A nakonec snad já budu ten špatnej, proto, že tam spadnul... Mabel Koupil jsi těch hraček moc. Alex Pro sebe Koupil jsi jich moc...máš výčitky svědomí, tak o co jde, Alexi? Změnil jsi se Alexi. Nezajímáš se o mě, o dům, o děti...na co myslíš Alexi? Máš někoho? Přesně tohle.Tohle všechno je v jedné její větě říkané s úsměvem...koupil jsi těch hraček moc...úsměv, ticho, ale já to slyším. Moc dobře to slyším. Možná by se takhle mohla zeptat nahlas. Neuškodilo by to. Ale ne. Tam se nikdy nedostaneme. Mabel Dnes byla strašná bouřka..museli jste tam úplně promoknout.. Alex No ...pro sebe Já nemůžu říct, že se o sebe nezajímáme. To přímo říct nemůžu, ale neříkáme si nic podstatného...vlastně já neříkám nic podstatného...určitě proto i Mabel nic neříká. Ale jak jí to mám povědět....Mabel musím ti něco říct....víš, jak každý ráno jezdím vlakem...někoho jsem potkal... Mabel Vyzvedl jsi ty věci z čistírny? Alex Ano..všechny...účtenku máš na stole.. pro sebe. Někoho jsem potkal... na tom nádraží...je to žena. Žádná mladá pipina....já takové věci nedělám, vždyť to víš Mabel... Mabel
38
Podívej, tohle jsem koupila tvé mámě, příští týden má narozeniny. Ty na to nemáš kdy a když jsem to zahlédla, hned jsem věděla, že bys se jí to hodilo.... Alex Mojí mámě?...pro sebe. Proč do toho teď musí plést mojí mámu. Mluvím o Lauře. Moje matka s tím nemá nic společnýho. Mabel Tak líbí se ti? Myslím, že bude nadšená. Alex Ale ano, ano, je to pěkný... Mabel Nelíbí se ti to? Alex Líbí...samozřejmě, že se mi to líbí. Mabel Nevypadáš tak. Alex To je..to je tím, že... když si představím tu oslavu a celý ten rodinný cirkus.. je mi z toho zle....zle jen na to pomyslím. Tlustý bratranec Norman bude určitě zase tancovat na stole kozáčka a moje matka obejme mého bratra a přede všemi mu poděkuje za krásnou oslavu, kterou jako každý rok, zaplatím já. Mabel Je to každý rok...a na mě křičet nemusíš... Alex Křičím na mojí mámu! Akorát že tu není! Pro sebe Samozřejmě, že křičím na tebe! Křičím na tebe, protože jsem poznal Lauru a když jí vidím, jak vždycky rozcuchaná vystupuje z vlaku a hledá kabelku a všechny věci, které se jí rozletí po peróně, myslím, že ještě pořád toužím po štěstí....a ty začneš o mojí matce...Mabel, jak se říkají ženám takové věci...myslím vlastním....
39
Mabel Já vím, že to s ní nemáme jednoduché, ale je to tvoje matka...s tím nic nenaděláš. Alex Pre sebe... A ty jsi moje žena..taky s tím nic nenadělám...můžu nesníst vajíčka nebo si koupit jinou zubní pastu...nechtěl jsem potkat Lauru, ani jsem nechtěl, aby Tim spadnul do strojovny, ale obojí se stalo a ty o tom nevíš... Mabel Jsem unavená.. Alex Pro sebe? Co je to? Že by chtěla sex? No ...a je to tady. Co když se nesoustředím...dnes se to může stát...jsem příliš vnitřně rozladěnej...tohle nedám...nedám. Musím zapojit nějaký záchranný mechanismy... nahlas Jdeš si lehnout tak brzo? Mabel Ty ne? Alex Ano...ale až za chvíli, musím si tu ještě něco připravit na zejtra. Šéf mě ničí s agendou, nevím jak mám dělat v terénu a ještě pro něj vyplňovat hory všech těch papírů. Mabel Řekl jsi mu to? Alex Prosím tě, to je úplně zbytečný. Ty věci se prostě musí udělat a hotovo. Jdi si pěkně lehnout, já to udělám a hned jsem tam.
40
Mabel Dobrou noc... Alex Dobrou... nebudu tu dlouho... pro sebe Prošlo mi to? Uvěřila mi? Ví, že toho mám v práci moc a to opravdu mám. Musím dělat papíry, ale teď se na to zvysoka..vy..kašlu... pauza Už leží...zavolám Lauře..Copak jsem se zbláznil..ne, proč, normálně jí zavolám a zeptám se jí, jestli jsem ji dnes nějak neurazil, že mě to trápí a nemůžu spát, je to hloupý, o nic nejde, jen jí zavolám, abych mohl spát....tak si přece lidi volají....i když se ještě tak moc neznají, je slušné zavolat někomu a zeptat se jestli jsem ho neurazil...to čeká každej slušnej člověk...nespí už? Určitě ne.. je málo hodin...A co Mabel? Čeká nahoře...vždyť to nebude trvat dlouho...zavolám Lauře, uleví se mi a možná potom...proč je ta šňůra tak krátka, nemůžu volat odtud...v tomhle domě je všechno slyšet. Člověk tady potichu řekne slovo a na druhém konci spadne stěna....kde je ten seznam...Laura...Laura...vlastně Fred...jak ona se vlastně jmenuje? Myslím Normanová...měla to na vizitce, co jí vypadla...Jsou dva Fredové Normanové...jednoduše vytočím číslo a když to nevezme ona. položím to. A co když to zvedne on? Bude mít kvůli mně problémy...co když jí bije?...Já bych Mabel nikdy neuhodil...to spíš ona mě...nechápu proč to neudělala...... do háje, ten telefon dělá takovej kravál...Zvoní Zvoní telefon. Laura zdvihne. Vidíme to. Laura Prosím? Alex mlčí Laura No tak haló? Kdo je tam? Alex mlčí Laura
41
Ozvěte se... haló! Položí.
Alex Já jsem takovej.... zbabělec. K čemu tohle bylo? K čemu! Laura nasraná, Mabel neukojená, já vynervovanej...co teď... Určitě pochopila, že jsem to já. Bylo to evidentní.To mlčení se nedalo ani jinak vysvětlit...byl jsem to já a ona to ví. Mabel Co děláš? Alex Ale volal jsem matce. Že tenhle rok jí udělám oslavu, ale ať si konečně uvědomí, že jí platím sám a chci, aby to věděla a aby to před ostatním taky řekla. Mabel A co ona? Alex Souhlasila. Myslím, že jí to konečně došlo. Mabel Jsem na tebe hrdá...konečně jsi s tím něco udělal. Alex Přesně tak...dobrou noc..mám ještě práci.. Mabel Dobrou noc, zlato a rozsviť si, ať vidíš... Alex Pro sebe No prosím, a nakonec jsem hrdina. Nikdy jsem tak hloupě nelhal. Co je to? Kde se to vzalo? Bože můj, Mabel...a co kdybych zavolal znovu... Tma
42
7.obraz Stanice vlaků. Hlášení o odjezdu vlaku, vlak odjede a nikde nikdo. Najednou si všimneme, že někde v koutě stanice se něco děje. Alex a Laura.Líbají se.Dlouze a vášnivě. Laura Počkej... někdo nás uvidí... Alex Odjel...všichni nastoupili....máme přesně pět minut, než přijede další... Znovu se objímají. Alex Miluju tě...miluju tě...nikdy jsem nevěřil, že ti to řeknu...dokonce první... Laura Moc jsem ti držela palce, abys to dokázal... Alex Vědělas, že to chci udělat? Laura Dva dni. Alex Nestýskalo se ti? Laura Ušlo to. Byl jsi moc zábavnej. Alex
43
To mi nikdo nikdy neřekl, asi proto, že si všichni mysleli, že jsem seriózní stavební pracovník. Laura To se teda spletli. Alex Ne ty jsi mě změnila. Miluju tě. Laura Už to neopakuj. Alex Mám dvoudenní deficit. Laura Jsme zamilovaní, je to chemická reakce mozku, něco jako opiovej stav. Alex ...myslíš si, že to říkám jen tak. Miluju tě. Říkám to úplně vážně. Laura Taky tě miluju...nemyslela jsem, že ještě vím jaký to je. Tohle přišlo nečekaně. Pán bůh je mi svědkem Alexi, že jsem to neplánovala, ani vlastně nechtěla. Topím se ve výčitkách, ale zároveň po tobě nekonečně toužím...Chovám se jako šílená. Jako by mi bylo patnáct, akorát už tady není máma, aby mi dala pár facek. Alex Neplač. Máme ješte minutu. A třeba bude mít zpoždění. Líbají se. Laura Au... Alex
44
Co je?
Laura Nic...nic, pokračuj. Alex Ublížil jsem ti? Laura Ale ne...někdy když nakloním víc hlavu, tak mě to tady bolí. Myslím, že je to krční páteř, druhý a třetí obratel. Alex Ukaž zkusím to nahmatat. Tam? Laura Výš! Alex To mívám taky, ale trochu níž, před pár lety jsem se dokonce se zádama léčil. V jednom kuse jsem chodil na ultrazvuk. Laura Já už to mám dlouho, ale v posledních letech se mi to vždycky na podzim zhorší, jak se tak mění počasí. Alex začne Lauru znovu líbat. Ta se taky snaží, ale moc nemůže otáčet hlavu. Alex se snaží být jemný, ale vášeň je strhne. Najednou Alex strašně zařve a odskočí. Laura Co je?Udělala jsem ti něco? Alex Nic v pořádku...všechno je dobrý..pokračuj...
45
Laura Není to dobrý, strašně jsem se lekla a myslím, že se mi definitivně vyhodil obratel. Nemůžu se ani pohnout... Alex To mě mrzí, zkusíme si sednout. Laura Ublížila jsem ti? Alex Ne, stoupla jsi mně na nohu. Mám tam starý zranění. Už dvakrát jsem si propích nohu hřebíkem. Naposledy minulej měsíc Laura Na stavbě?
Alex Na chalupě u Mabeliných rodičů. Ješte je to celý opuchlý. Laura To mě mrzí...musíš si dávat pozor... Alex Otáčíš se celým tělem. Laura Jinak to nejde. Chci tě obejmout, je mi zima. Takhle jsem s nikým nerandila od střední školy Alex Taky jsem to už dávno nezažil. Je to zvláštní pocit. Mnohem silnější než předtím. Laura I to víc bolí. Nesměj se .....opravdu mě to bolí..
46
Alex Přijíždí vlak. Oddělí se od sebe. A tváří se více méně indiferentně. Ve zvuku slyšíme jak okolo nich kráčejí lidé. Alex sem tam někoho pozdraví, zrovna tak Laura. Lidské hlasy a kroky pomalu utichnou. Laura je trošku nervózní, kouše si rty.. Alex To byla ta tvoje kamarádka? Laura Ano...Irena... Alex Viděla nás...? Laura Myslím, že určite. Alex No a co? Jsme přece na nádraží. Jsme na nádraží každej den, cestujeme, na tom není nic zvláštního. Co si tak asi myslela? Laura Že jsme tu spolu a nejspíš spolu něco máme. Alex Ale prosím tě...tohle by jí v životě nenapadlo. Laura Irena je nejzvědavější člověk jakýho znám. Ale i kdyby nebyla, sedíme metr od sebe na malým nádraží a právě odjel poslední vlak. Alex Čekáme na půlnoční.
47
Laura Jo. A jen tak náhodou jsme oba rozcuchaní a celý rozpálení. Alex No a? Běžne tak chodím z práce? Laura Neříkej.. Alex Ale ne, chtěl jsem říct, že se tím nemusíme zabejvat. Laura Nevadí ti to? Alex ... Ne! Laura Jsem vdaná a ty máš ženu. Alex Ale oba víme, jak se ty naše vztahy někam vytratily. Zkoušel jsem o tom s Mabel mluvit, ale neposlouchá mě. V jedný chvíli jsem se na ní díval a věděl jsem, že je to všechno pryč. Všechno. Obraz Mabel se mi úplně vytratil z hlavy, ale vlastně úplně ne, protože tam nebyl a byla jsi tam ty. ?????? Laura Fred možná něco tuší. Alex Řeklas mu to? Laura Ne, jasně že ne. Říkám, že něco tuší. Alex
48
Jseš si tím jistá?
Laura To ne, jen sa mi to zdá. Alex Jsi moc podezíravá. Opravdu? A kde jsi teď? Laura U kamárádky, na oslavě její nový práce. Alex Nemůže ti tam zavolať? Laura To nedělá. A mimo to ta kamarádka se opravdu zejtra ráno stěhuje pryč. Nebude si to moct ověřit. Ty jsi kde? Alex Dělám přes čas. Betonujeme. Laura Po tmě? Alex Mabel to nenapadne. Laura Chci tě obejmout!. Objetí a polibky.
Laura Co budeme dělat?
49
Alex Budeme se milovat. Laura Irena už teď určitě volá všem kamarádkám. Alex Je mi to jedno. Ať se to všichni dozvědí. Možná to tak bude lepší. Aspoň se nebudeme muset schovávat. Laura Ty se chceš rozvést? Alex No tak...to já nevím, ale takhle žít nebudu. Laura Rozvedeš se? Alex Udělám co bude potřeba, abych nám neublížil.... Laura Já nevím, jestli dokážu Freda opustit...chci říct, že zvažuju plno věcí...já nejsem na peníze, ale něco jsme spolu vybudovali a navíc děti.... Alex Nemysli teď na to. Laura Ani ty bys neuměl Mabel jen tak opustit. Alex ... máš pravdu. Oba chvíli mlčky sedí..
50
Laura Co teď? Alex Nevím.Miluju tě... Laura Já vím..máme půl hodinu do dalšího vlaku... Alex Udělám ti masáž...chceš? Laura Ne. Děkuju. Chci, abys mě obejmul Objímají se. Hučí vlak.
51
8.scéna Lauřin byt. Večer. Fred chodí po bytě a telefonuje. Fred Mami, prosím tě...opravdu jsem jí nic neřekl...ne, opravdu...netuším, co se s ní děje. Ne...zamkla se v koupelně. A co já mám teda podle tebe dělat?. No to v žádném případě. Mami nejlepší bude, když se do toho nebudeš plést. Já vím, že jsem ti zavolal já. Tak jsem měl slabou chvilku...zapomeň na to. Ne, nemusíš sem teď v noci jezdit. Říkám zapomeň na to. Ne, nemusíš jezdit ani zejtra. My si to s Laurou vyřešíme. Vždycky jsme si všechno vyřešili. Ne..proboha to víš , že sem někdy můžeš přijí... co kdy...tak na Vánoce. Položí sluchátko. Chvíli sedí. Lauro! Lauro...jen řekni, že jsi v pořádku. Pomalu vejde Laura a posadí se vedle Freda. Fred Udělám čaj. Laura Fajn... Fred Děti se na tebe ptaly, tak jsem jim řekl, že jsi prochladla a že jsi nemocná. Laura Děkuju. Fred Šípkový? Laura neodpovídá. Asi radši obyčejný... Laura Pro sebe Musíš mi to odpustit, Frede. Vidíš, povídám si s tebou, jen to nedokážu nahlas. Možná se bojím, anebo nechci. Dám si s tebou čaj...možná potom....
52
Fred Hned to bude. Nemáš teplotu? Laura Pro sebe V skutečnosti celá hořím. Proč já jsem se do tebe zamilovala, Frede? Snažím se na to přijít celé dni. Matně si pamatuju na ten pocit a snažím se vyvolat si ho zpět....jenomže mi to vůbec nejde. Co by se stalo, kdyby jsme spolu nebyli? Vím, že jsou tu děti a ten dům...říkala jsem si to celé roky. Ale teď jsem si poprvé zkusila položit otázku a co já??? Odpověď je šokující, ani to radši nechci vědět. Fred Je ti líp? Už máš trochu jasnější oči... Laura Hm... pro sebe Nenašla jsem žádnou odpověď, zjistila jsem, že sama v sobě vlastně neexistuju. Člověk se tak lehce promění v ulitu...napadá mě, jestli jsi taky ulita, Frede? Fred Říkal jsem si, že už jsme dlouho nikde nebyli. Nemám teď moc času, ale do pátku uzavřeme kontrakt a potom bude klid. Budeme dělat co chceš a pojedeme někam jen tak. Máma říkala, že byla ve výborném hotelu u jednoho jezera. Laura se na něj podívá. Jasně, že tam nepojedem. Je to určitě pro důchodce a ty by si se asi chtěla bavit... Laura Pro sebe Chci tě opustit Frede, jenom ještě nevím, jestli ty mě taky... Fred Můžeme dokonce skočit padákem... Laura
53
Strašně bych chtěla vědět, co si teď myslíš. Říkáš věci, které neposlouchám. Vlastně je neposlouchám už několik let. Snažím se poslouchat tvůj jiný, asi vnitřní hlas, ale pořád je ticho...ticho Frede. Jsem tady v tomhle prostoru sama.. Sama a nic neslyším. Už to asi nevydržím... Fred No tak Lauro..můžeš se mnou hergot mluvit! Laura Proč? Fred Co proč? Jaký proč? Co je to za pitomou otázku? Laura Proč právě padákem? Fred Aha... a proč ne. Vždycky jsem to chtěl zkusit. Je to prej adrenalin. Padáš a padáš, rozumíš.. Laura Rozumím. Skočíme. Fred Opravdu? Myslíš, že jsem blázen! Co ti je? Proč se takhle chováš. Zlobíš se? Tak se mnou mluv, nesnáším to tvoje ticho. Pánbůh je mi svědkem, že bych v těhle chvílích dal nevím co, za hysterickou ženskou, která by se aspoň vyřvala. Laura Pro sebe...Stydím se, Frede... ani si neumíš představit, jak se stydím...stydím se za to, kam až to mezi námi došlo. Fred Ale ne...ona neřekne nic..máme doma indiána! Kurva to je zase večer a já mám dělat ještě podklady. Laura
54
Udělám čaj... Fred Teď jsme dopili!
Laura Tak kávu! Fred ...udělej. Laura Pro sebe... Udělám nám kávu, vypijeme ji, Frede a potom se rozejdeme.. Tma. Hukot vlaku.
55
9.scéna Laciný hotel, možná někde u nádraží. Jedna postel, stolek, bliká žárovka a venku neon. Z dálky je slyšet vlaky. Laura a Alex tu stoj, jakoby ve dveřích a hledí na ustlanou postel. Alex má v ruce klíč, Laura má šál a velké černé brýle. Alex No ...můžeme se podívat ještě na tvůj pokoj... Laura Proč...je to zbytečný, bude stejnej. Alex Asi jo...nevypadá to tu, že by se zmohli na víc. Laura Viděl jsi recepční ho, jak se na tebe podíval? Alex Dvakrát jsem se spletl ve svým jméně. Laura Možná proto, že si svoje jméno neřekl./zatajil/ Alex Na tebe se ani nemusel podívat, líp už ses zamaskovat nemohla. Chybí ti už jen cedulka, pozor, chystám se na něco zakázaného./vzrušujícího/ Laura Vždyť je to pravda.. Alex Tak pojď.
56
Laura Ty ani nevíš jak moc jsem si přála, aby jsme byli chvíli někde sami...někde daleko od všeho toho hluku a lidí a pohledů a od toho odpornýho nádražního rozhlasu. Už nikdy na to nádraží nepůjdeme. Alex Nepůjdeme. Koupíme si kolo. Laura Ty jsi blázen. Alex Nejsem sám. Podívej je tady víno. Laura Není to hodinovej hotel. Alex Tak to máme problém, protože hodina nám stačit nebude. Laura Počkej..počkej ..já.. já musím pomalu. Alex Tak já otevřu to víno...co? Laura Ne, chci, aby jsme si to pamatovali. Alex To je víno, ne absinth. Laura Ty mě ještě neznáš, jednou jsem po skleničce vína přebalancovala na mostě celý zábradlí. Alex
57
V tom případě zavřem okno a já ti naleju. Laura Ne pojď ke mně. Alex Jasně! Laura Ale počkej, počkej...zatáhneme závěsy...já to udělám. Alex Proč? Laura Zatáhnem i rolety. Alex Bude tu tma. Laura No...vždyť to je dobrý, ne? Alex Ano...asi ano...uděláme si atmosféru...pojď ke mně... Laura Ale zhasnem i lampu. Alex Co když tě nenajdu... Laura Najdeš...já jsem klidnější, když je tma. Alex Ale my nechceme bejt klidný. Jsme konečně spolu sami a chtěli jsme to přece oba, ne?
58
Laura Ano...ale myslíš, že když by...víš já si totiž vůbec nejsem jistá jestli se ti budu líbit..já... mám na noze takovou... Alex Celulitídu? Laura Jizvu. Není to hezký. Alex Taky mám jizvu: Slepý střevo před dvěma lety a žlučník před rokem. Laura A taky jsem nějak...... no už jsem na svý postavě dlouho nepracovala. Alex Já vlastně nikdy. Laura Máš úžasnou postavu. Alex Ale vždyť ty taky. Ty máš postavu, že by jsme mohli otevřít okno na celou ulici. Laura Ne takhle je to lepší. Alex Dobře.... Laura Dobře.... Malú chvíľu sedia bezradne na posteli. Občas možno niektorí z nich skúsi malý nežný útok, ale nestretá sa to s odozvou partnera. Všetko pokusy končia do ticha.
59
Alex Co se stalo? Laura Nic ...všechno je v pořádku.....jsem jen trošku....už dlouho jsem s nikým cizím nebyla..promiň, nechci tím říct, ale víš jak to myslím. Alex Samozřejmě. Já jsem taky už dlouho, vlastně roky...nebyl s nikým.... Laura Třeba nebudu dobrá. Alex Ale jsi...já tě miluju...tohle není soutěž.... Laura Tebe to neznervózňuje? Alex Snažím se na to nemyslet. Víš u chlapů může bejt myšlenka vraždná. Laura Chápu... pojď ke mne... Alex Máš tak jemný ruce... Laura Jo, od tý doby co Fred koupil myčku na nádobí, je to o moc lepší.
Alex Mabel si jí vyvzdorovala hned jak jsme spolu začali bydlet... Laura
60
Mám návrh, nemluvme o nich. Alex Samozřejmě. Ale začala jsi s tím ty. Laura Byla to chyba. Už to neudělám. Já tě chci. Alex Já taky Konečně se zdá, že se konverzace ukončí a začne se něco dít...Chvíli se i děje. Laura Někdo je za dveřma... Alex Nikdo tam není...to je z ulice...uvolni se....mysli jen na nás a nepřestávej s tím. Znova je to nadějné, ale v tom se pod peřinou rozezní něco, co nejdříve můžeme považovat za smích, ale potom pochopíme, že je to pláč. Laura se vynoří a usedavě pláče. Pláče jako malá holčička, kterou nepustili na pouť. Alex Co je ? Proboha Lauro? Co se stalo? Laura Mně je to tak líto... Alex Není to tvoje chyba...prostě jsem strašně nervózní...potřebuju čas...oba potřebujem čas... Laura Ty to nechceš... Alex
61
To ne, chci tě. Laura. Já tebe taky...ale nemůžu. Nemůžu to udělat.. Alex Co nemůžeš udělat? Laura Milovat se s tebou. Alex Protože jsem... Laura Ne...to mi nevadí, ale já sama nemůžu. Najednou to nejde. Vůbec tomu nerozumím. Nejde to, Alexi. Prosím tě nezlob se na mě. Alex Ja to chápu. Oba sedí chvíli na posteli a nehýbou se. Laura se postupně uklidňuje. Laura Co teď? Alex Nevím.... Laura Zlobíš se na mě? Vyhodil jsi zbytečně dvacet dolarů. Alex Ale prosím tě... kašlu na peníze.. Laura Vrátim ti to. Alex
62
Ať tě to ani nenapadne. Laura Trvám na tom. Alex Domluvíme se potom. Laura A co teď... Alex Pojď! Laura Kam? Alex Uvidíš...máme to víno a venku je tak pěkne... Laura Já jsem tak pitomá...ale najednou mi to všechno přišlo takový cizí..my dva..tenhle pokoj....a to co jsme dělali...Možná proto, že jsem už strašně dlouho nic takovýho..... A přitom jsme to oba chtěli. Alex Možná až moc..pojď jdme... A jdou. Jednoduchou proměnou se stane, že je vidíme na lodičce na jezeře. Alex Nikdy bych neřekl, že budu schopnej něco ukrást. Laura Zvládl jsi to perfektně, jako pravej zloděj. Alex Akorát je to nějaký neovladatelný.
63
Laura Musíš padlovat střídavě, dej to sem...já to zkusím. Jezdili jsme s Fred...jezdívala jsem na vodu. Miluju čluny. Alex Ten pokoj byl... Laura Hnusnej... Alex Hnusnej! To je to slovo! Laura Jak tam ty lidi můžou bydlet. Umřela bych tam. Alex Hotely jsou takový. Jako nádraží. Duše tam narážej do sebe a ztrácej lesk, kterej padá do tý špíny a prachu na zemi. Laura To jsi vymyslel sám... Alex Četl jsem to v jedný knížce. Laura Od Mabel? Promiň, už se neptám. Alex Člověku ani nedochází, kolik je tam nahoře hvězd. Co bys chtěla? Laura Věčnost. Alex Mám dvacet dolarů.
64
Laura To je asi málo...na věčnost.. Alex To je záloha. Jsou tvoje. Zbytek přijde nečekaně... Laura Jsme blázni... Alex Chci bejt blázen..chci to teď hned...už nechci čekat... Laura Já taky ne...počkej musím veslovat, nebo se utopíme. Alex Víš, že se na tebe krásně kouká... Leskneš se na hladině... Laura Takovouhle romantiku jsem celej život úplně nesnášela ...a teď....Já nevím proč brečím Alex Já brečím taky... Laura To je výborný....Bude z nás plačící pár stárnoucích bláznů... Alex Já nejsem vůbec starej a ty mimochodem taky ne. Jsme mladší než se zdá. Pochopil jsem to nedávno, všechno je ještě před námi... Laura Tak to je dobře. Opravdu dobře...Prší a je vidět měsíc. Alex
65
No a? Věčnost se blíží. /přichází/
Prší a oni tam jen tak sedí. Světlo jde pomalu dolů. 10.obraz Lauřin byt – náznak. Později Alexův byt, taky náznak. Prostředí a jejich znaky se mohou později v průběhu scény promíchávat. Fred Kde jsi byla? Laura Proč? Fred Jen tak ...to nemyslíš vážně ...co to děláš? Laura Jsem unavená. Fred Unavená...a co mám bejt já....zrovna jsem dokončil obrovskou zakázku, už dělám na další a stěžuju si. Laura Nestěžuješ, sám jsi to chtěl. Fred Nechtěl, ale přinutil jsem se. Laura Je konec Frede. Fred Jakej konec, tohle je bohužel jen začátek. Bude to trvat minimálně měsíc...jak to myslíš?
66
Laura Mezi námi je konec, necítíš to ...jen se tak ptám. Fred No ..necítím Laura Vidíš, a já taky ..nic necítím. Fred Tak na tohle sis opravdu vybrala kurva dobrej čas. Já pracuju celej den, mimochodem jsem bez večeře, tenhle rok musíme opravit celou střechu a ty mi teď řekneš takovouhle věc. Jen tak. Laura Neříkám to jen tak... Fred Samozřejmě, že říkáš. Zkoušíš co to udělá, jako vždycky, jsi totálně nezodpovědná a bez smyslu pro rodinu. Dokážeš se nechat vyvést z rovnováhy sebemenším citovým otřesem, stačí, že někde uvidíš, jak bijou psa a už se ti hroutí celej svět, jsi labilní a přenášíš to na celou rodinu. Zvoní telefon. Fred Co ja zas tohle? Laura Někdo volá. Jde zvednout telefon. Fred Já potřebuju klid. Klid na práci. Laura
67
Prosím?... prosím?...haló?... Alexi? Objeví se Alex s telefonem v ruce. Je někde ve svém domě, kde se ukryl, aby ho nikdo, tedy hlavně Mabel neslyšela. Alex Lauro... Laura Kde jsi? Alex Doma. Laura Zníš divně. Alex Jsem v garáži. Je tu větší klid. Balím Lauro. Odcházím od své ženy a dětí. Jdu pryč a chci se tě zeptat, co ty na to? Laura To přece nemůžeš jen tak udělat... Alex Nedělám to jen tak, pořád myslím na tebe, všechno co má pro mě v životě smysl jsi ty. Laura Jsme zamilovaní, to je normální. Alex Normální. Já toužím po něčem normálním. Laura Co chceš udělat?
68
Alex Jestli chceš, odejdi taky. Přijedu pro tebe na nádraží. Tam se potkáme.
Laura Nemůžu jen tak odejít z domu, to nejde, mám rodinu... Alex Já vím, ale přemýšlej o to...ještě zavolám.. Položí tekefony. Laura se chvíli dívá před sebe a nemůže se pohnout. Fred To byl on? Laura On? Fred No...nevím kdo je to, nikdy jsi mi to neřekla. Laura Na co? Fred Chtěl bych to vědět? Je asi jiný než já? Laura A víš, že ani ne. Fred Ne? Tak proč s ním mluvíš a se mnou ne. Laura Chtěla jsem mluvit i s tebou, ale poslední dobou to nejde. Fred
69
Čemu říkáš „poslední dobou“? Jestli myslíš ty dny, kdy jsem prezentoval projekt, tak ...ano..měl jsem toho hodně, ale to neznamená...
Laura Myslím posledních dvanáct let. Fred Aha ...co dělá? Laura Neptej se mě na něj... Fred Co dělá?!! Laura Něco na stavbě. Fred Hm...něco na stavbě...tobě sem volá uprostřed noci chlap o kterym absolutně nic nevíš. Uvědomuješ si, jak je to nezodpovědný. Zvoní telefon. Fred Zvednu to! Laura Ne!! Fred Zvednu to! Laura
70
Frede..Frede..při všem, co je pro nás ještě důležitý, nech zvednout ten telefon mě...já s ním musím mluvit..... potřebuje mě slyšet....já...nikdy jsem od tebe nic nechtěla...nesahej na ten telefon...Frede Fred Prosím, volejte si. Laura Zvedne telefon Alexi!? Fred Jmenuje se Alex!? Laura Alexi počkej... Frede, nemůžu mluvit když....... Fred Samozřejme...odcházím... Laura kontroluje, jestli Fred odešel, mezi tím se objeví Alex se sluchátkem. Alex Lauro...Lauro! Laura Už jsem tady.Odešel. Alex Nemůžu bejt věčně v garáži. Mabel všechno pochopila. Laura Co dělá?! Alex Nevím. Je tam ticho Laura Nezuří...
71
Alex Ne. Možná potichu...asi má milence.
Laura Proč si to myslíš? Alex Bylo by to v daný situaci praktičtější. Odcházím, Alexi. Ať je to tak a nebo tak...jedu na nádraží a budu tě tam čekat. A nebo přijedu k vám a naberu tě. Určitě budeš mít kufry. Přijedu autem pro tebe. Laura To je šílený Alexi. Alex Tak dobře. Na nádraží. Alex položí telefon a chvíli kouká před sebe. Najednou vezme kufr a jde. Objeví se Mabel. Alex Ahoj... Mabel ... jmenuje se Laura ... Mabel Johnny. Alex Aha ... nějakej kovboj? Mabel Taky se rozvedl..je vlastně tak trochu jako ty...kluci ho už taky znají... Alex
72
Všichni jsou jako my...klukům nic neříkej...musíme jim říct to samý...je to důležitý, aby měli jistotu...když to půjde, ozvu se..sbohem Mabel. Mabel Sbohem, Alexi. . Alex odejde. Mabel stojí a pochvíli začne plakat tichým pláčem. Sveze se na pohovku. Je slyšet vzlykání. Později už ne. Z druhé strany vejde Fred. Fred Neplač. Říkám ti neplač, pak se s tebou nedá mluvit. Já vím, že to máme někdy sami se sebou /nebo spolu ?/ těžký....ale časem se to zlepší. Takže už o tom nebudeme mluvit. Vůbec. Dobře? Lauro, tak už neřvi! Laura Já nebrečím...Co se nás týká, neuronila jsem slzu už pěkně dlouho. Fred Zdálo sa mi, že...už asi blbnu. Laura Nemusíme o tom mluvit. Prostě jenom odejdu. Fred Nikam nepůjdeš! Laura Půjdu! Jdu se balit! Fred Ne! Nemůžeš jen tak odejít. Už jenom proto, že tě miluju..nevypadá to tak, ale to neznamená, že to tak není. Lauro, ty přece víš, že já nebudu schopnej přežít bez tebe ani den a děti taky... ten Alex možná všechno co má, nechá jen tak, ale to znamená jen jedno, Lauro, že je silnější. Silnější než já. Přežije s tebou, i bez tebe, ale já ne. Já nechci nikam odejít..rozumíš tomu...
73
Laura Musím na nádraží... Fred Jedu s tebou. Odvezu tě. Laura Ne! Fred Je noc, nemůžeš řídit v tomhle stavu. Laura Proč to děláš? Fred Jsem zoufalej.. Laura Opravdu? Fred To n ení tak těžký poznat....Ale to ty jsi asi taky. Oba potřebujeme jistotu. A tohle, co tu teď předvádíš, je jen pobláznění mysli, který pomine a co potom. Jak víš, že opravdu miluješ, když jsi zamilovaná? Mám pravdu Lauro? Nemůžeš to vědět jistě... Laura Mlčí. Opustí ji jakákoli aktivita. Rezignovaně si sedne. Prohrála. Fred Odvezu tě tam. A ty mu řekneš, že je konec. Jestli to tak chceš... Laura Podívá se na Freda a je nám jasné, že souhlasí, ale není schopná reagovat. Zvedne se a jde. Fred jde za ní.
74
Bouchnou dveře od auta. V tom zazvoní telefon, auto startuje, po třetím zvonení se spustí záznamník. Je tam Alex.
Alex Lauro, kde jsi? Čekám na tebe už přes hodinu. Proč mi nebereš telefon...jedu k tobě, musím vědět, jak to mezi náma je. Zvuk auta. Laura a Fred. Laura Seděli jsme tam s Fredem mlčky vedle sebe. Bylo to tak lehký vystoupit na nádraží navždy. Stačilo jen otevřít dveře....V hlavě mi zněla Fredova věta... Jak vím, že opravdu miluju, když jsem tak zamilovaná. To je přece tak divný... Fred najednou prudce zabrzdil na železničním přejezdu. Před námi projel vlak. Hukot vagónů a cinkání signalizace. Do toho déšť. Laura Na druhé straně jsem mezi vagóny zahlédla Alexovo auto. Co tu dělá? Až vlak přejede, můžeme být spolu....ale ani jsem se nehnula, ani jsem nic neřekla. Až vlak přejede...Alex viděl auto, vyběhnul a díval se mezi vagóny, jakoby tušil, že to můžu být já. A já jenom seděla... Přede mnou Alex, vedle mě Fred, jakoby se jeden na druhého dival v zrcadle. A já jsem nevěděla na které straně toho zrcadla stojím......nekonečně dlouhej vlak. Fred vedle mě jen potichu seděl a mlčel.. Hukot vagónů sa vzdaluje a mizí v dálce...déšť ustal.. Alex Seděl jsem v autě...závory šly nahoru...strašně lilo a navíc byla tma..zdálo se mi, že tam sedí, ale neviděl jsem dobře..sedl jsem si do auta a v tom ten naproti prudce rozsvítil dálkový světla. Úplně mě oslepil, zoufale jsem se snažil vidět do toho podělanýho auta, ale byl jsem na tolik oslepený, že dodnes nevím, kdo tam byl....chvíli jsem tam jen tak seděl a potom se rozjel k Lauře
75
Laura Stála jsem před nádražím... Alex Stál jsem před jejím domem. Laura Bylo to zbytečný....byl někde jinde a já jsem čekala na nádraží...byla to ta nejabsurdnější situace...já jsem byla na našem místě...stačilo otevřít dveře. Alex Neotevřela...nechtěla a nebo nemohla...možná tam vůbec nebyla...asi po patnácti minutách jsem nastartoval a odjel pryč.. Laura Fredovi jsem neřekla nic....jen jsem ho v jednom okamžiku chytla za ruku a on se na mě podíval. Řekl, jedeme domů, a bez toho,aby počkal na odpověď, vyrazil. Tma
76
Epilog Laura Tohle není tvůj vlak. Alex Ty s ním pojedeš jenom proto, že není můj. Laura Jak víš, že s ním pojedu? Alex Tak co děláš na nádraží? Laura Čekám na vlak. Do práce. Alex Před hodinou ti ujel. Laura Propásla jsem ho. Za chvíli jede další. Alex Jezdíš teď tímhle spojem? To je tvůj vlak? Laura Slyšíš, co to říkáme? Jako kdyby spolu mluvili dva železničáři{ajznboňáci). pauza Alex Ale… jsi v pořádku? Laura Jo... teď už jo... je to mnohem lepší...mnohem...
77
Alex A co deti? Laura Mají se báječně... Fred sa teď hodně stará... Alex Aha... Laura A ty? Alex Ja...nevím... mám se... prostě žiju... Laura Tak to je dobře... jsem ráda, že je to dobrý... Alex Já jsem rád, že jsem tě zase viděl... Laura! Co se vlastně tehdy stalo? Laura Mezi náma? Byli jsme zamilovaní, bylo to náhlé a neskutečně krásné... Alex Je to pryč? Laura ... Monika si dala přihlášku na univerzitu. Moc jí v tom s Fredem podporujeme... vubec jsme si začali rozumět od doby co... co spolu nežijeme. Alex Vy jste se rozvedli? Laura Ano... ale já myslím, že náš vztah tím právě začal... Co Mabel?
78
Alex Všechno v pořádku. Praštil jsem Johnnyho tak, proletěl skrz zavřenou terasu. V pondelí má přijít papír ze soudu, budu to muset zaplatit. Laura... Laura Život je někdy strašně zvláštní. Alex To mi povídej... Laura Jsem šťastná a ty taky, nebo bychom měli být... ale... bylo to neskutečně krásné. Alex ...nejkrásnější...
KONEC
79
.
