Róziny dcery - zlom
30.7.2013
17.42
Stránka 9
1 Je‰tû neÏ se Mária stala Ïenou, nûkolik mûsícÛ pfied první menstruací, se v ‰estnácti letech provdala za Jána Korena a v prÛbûhu sedmi let mu porodila pût dûtí – Jána, Pavla, Ernu, Jozefu. Jako poslední pfii‰la na svût Róza, Kamilina matka. Narodila se tfii mûsíce poté, co její otec ode‰el s nûkolika dal‰ími muÏi z vesnice do Argentiny. Psal se rok 1923. Bída doléhala i do nejzapadlej‰ích koutÛ Slovenska. MuÏi v nejlep‰ím vûku, otcové rodin, odjíÏdûli na nákladních lodí do JiÏní Ameriky vstfiíc nejisté budoucnosti. Mnozí z nich se do roka vrátili, protoÏe nena‰li „pofiádnou“ práci, jiní pfieru‰ili kontakt s rodinou a vybudovali si v JiÏní Americe novou existenci. Ján Koren pracoval na pile, na slovenské pomûry hodnû vydûlával a vÏdy po pár mûsících poslal domÛ nûkolik bankovek. Ale Mária navzdory finanãní pomoci, na niÏ byla odkázaná, chtûla mít svého muÏe doma, u sebe a u dûtí. Ján byl v Argentinû uÏ ‰est let, zvykl si na tamní lidi i na klima, nauãil se jazyk a dokázal si pfiedstavit, Ïe v Buenos Aires zÛstane navÏdy. Jednoho dne Márii napsal: „Prodej dÛm a pole, vezmi dûti a pfiijeìte za mnou.“ To se Márii vÛbec nechtûlo. Mûla by opustit svou vesnici? Prodat dÛm a úzká políãka, na nichÏ si den co den niãila své mladé tûlo? Îít v cizinû? Bez rodiny, bez kofienÛ, bez jazyka, kter˘ pro ni byl tak dÛleÏit˘? Tohle v‰echno napsala Jánovi a vyzvala ho, aby se co nejdfiív vrátil domÛ. „Je uÏ naãase, potfiebujeme tû.“ Ale Ján Koren si lodní lístek nekoupil a uÏ se neozval. Na Máriiny vyãítavé dopisy neodpovídal. Ubûhly dal‰í ãtyfii roky. 9
Róziny dcery - zlom
30.7.2013
17.42
Stránka 10
Róze bylo uÏ deset let a svého otce znala jen z vyprávûní. A z fotografií, jeÏ v prvních letech posílal domÛ. A potom pfii‰el den, na kter˘ dodnes nezapomnûla. Byli zrovna s mámou a sourozenci na poli a vybírali brambory, kdyÏ za nimi pfiibûhl Mi‰o z její tfiídy a volal jako ‰ílen˘: „Vበtáta je tady! Vበtáta je tady.“ V‰ichni zvedli hlavu a nevûfiícnû se na Mi‰u dívali. Mária si utfiela pot z ãela a sáhla si na bolav˘ kfiíÏ. „Nemel nesmysly,“ povzdechla si. „Nበtáta se uÏ nevrátí.“ – „Je tady! Je tady!“ kfiiãel Mi‰o. „A s ním pfiijel taky Herceg a Polansk˘. A taky Zigula. Jsou v hospodû u autobusov˘ zastávky.“ Mi‰o utíkal zpátky do vesnice. A Róza s ním. „ZÛstaÀ tady!“ volala za ní matka, ale Róza ji uÏ nesly‰ela. Posedlá my‰lenkou, Ïe koneãnû uvidí svého otce, mûla v hlavû jedin˘ cíl: hospodu u zastávky autobusu. KdyÏ celá ud˘chaná dorazila k hospodû a otevfiela dvefie, okamÏitû otce poznala. Stál u v˘ãepního pultu, mûl na sobû svûtl˘ oblek, na hlavû slamák a pfiipíjel si s kamarády. Vypadal stejnû jako na fotografiích, které poslal z Buenos Aires – vysok˘, ‰tíhl˘, na sedláka aÏ moc elegantní a s mal˘m knírkem jako nûjak˘ herec. Nebo ministr. Róza se k nûmu rozbûhla a zastavila se tûsnû u nûj. Dívala se na nûj do‰iroka rozevfien˘ma oãima, dokud si jí Ján Koren nev‰iml. Sklonil se k ní a fiekl: „Ty jsi urãitû Róza.“ Teì uÏ Rózu nemohlo nic zastavit. Objala ho kolem pasu a pfiitiskla se k nûmu, jak nejpevnûji dokázala. Táta ji zvedl do v˘‰ky a políbil na ãelo. „Moje malá holãiãka je uÏ pûknû velká,“ zahlaholil jí do ucha. Obliãejem s nûkolikadenním strni‰tûm jí pfiejíÏdûl po tváfiích a Róza se radovala z toho, jak jeho tváfi ‰krábe a voní dálkou. Aby mohla tátu poznat, uãitelka ji na t˘den uvolnila ze ‰koly, coÏ táta s Rózou vyuÏili k dlouh˘m náv‰tûvám pfiíbuzn˘ch. V‰ichni unesenû naslouchali Jánovu vyprávûní. 10
Róziny dcery - zlom
30.7.2013
17.42
Stránka 11
Róza byla pfie‰Èastná. Koneãnû je táta tady. Líbil se jí. Hlavnû jak se choval, jeho osobnost, ale i jeho revoluãní my‰lenky, nové ideály a schopnost nadchnout druhé. Koncem roku 1933 zaloÏil Ján Koren s pfiáteli navrátilci ze zámofií okresní organizaci komunistické strany. Jako odpovûì na vzrÛstající nacionální socialismus, kter˘ se projevoval i na Slovensku. Sestavovali dokumenty, organizovali setkání, zápisy o tajn˘ch dohodách ukr˘vali v senû nebo v hnoji nebo je potopili do blízkého rybníka. Róza byla poselkynû. Nosila dokumenty od jednoho funkcionáfie ke druhému, schovávala je ve ‰kolní aktovce, kdyÏ k nim domÛ pfii‰la policie. A na svého tátu byla neuvûfiitelnû py‰ná.
Anton Bukovsk˘, Kamilin otec, byl nejstar‰í ze sedmi dûtí. KdyÏ jejich máma Apolonia leÏela na smrtelné posteli, bylo jí teprve tfiicet ãtyfii let, pfii‰la k nim její sestra Bernardina, chytla ji za ramena, zatfiásla s ní a zakfiiãela: „VstaÀ! Nesmí‰ umfiít, dûti tû potfiebují!“ Apolonia, která uÏ byla nûkolik dnÛ v hlubokém spánku podobném smrti, otevfiela oãi a unaven˘m hlasem fiekla: „Mበpravdu, Berno, nesmím umfiít.“ Vstala, uvafiila veãefii a uklidila dÛm. Vyprala prádlo, povûsila ho na dvofie, uloÏila nejmen‰í dûti do postele a zazpívala jim ukolébavku. „Stal se zázrak,“ fiíkali pfiíbuzní a je‰tû vroucnûji se modlili k bohu, kter˘ je uÏ nûkolikrát zklamal, a spokojenû ulehli do postele. Maminka Apolonia zemfiela na tuberkulózu je‰tû tu noc. Dva t˘dny nato zemfiely dvû nejmlad‰í dûti, nûkolik let po nich dvû uÏ skoro dospûlé dcery. AntonÛv otec Karol se je‰tû pfied koncem roãního období smutku oÏenil znovu, aby se mûl kdo postarat o dûti. Jeho nová Ïena byla jen o nûkolik let star‰í neÏ nejstar‰í syn. Byla silná, zdravá a hlavnû byla schopná rodit. KaÏd˘ 11
Róziny dcery - zlom
30.7.2013
17.42
Stránka 12
rok pfiivedla na svût dítû, a ãím víc mûla vlastních dûtí, tím víc zapomínala na ty nevlastní. Anton musel od matãiny smrti pracovat – jako pacholek, zemûdûlsk˘ dûlník, pomocník na stavbû. Vydûlané peníze ale nikdy nevidûl, protoÏe otec je jako hlava rodiny pokaÏdé inkasoval za nûj a vydával podle vlastního uváÏení. KdyÏ Antona v roce 1939 odvedli do armády, skromn˘ Ïold nepropil a neprokoufiil jako ostatní vojáci, n˘brÏ posílal tûch pár korun domÛ, protoÏe rodina hladovûla, jak mu otec stále psal. KdyÏ vypukla válka, sedláci psali zoufalé dopisy vládû, aby jejich synové nemuseli narukovat, protoÏe je potfiebují na poli. Ov‰em Karol Bukovsk˘ fiekl synovi Antonovi, kter˘ nijak netouÏil jít do války: „Nepadá v úvahu, ty zÛstane‰ v armádû a basta. Zaopatfií tû a dostane‰ slu‰né peníze, které my v‰ichni potfiebujeme. NemÛÏe‰ se zachovat jako sobec a vyka‰lat se na nás.“ Karol Bukovsk˘ zemfiel, kdyÏ od jeho druhé svatby neuplynulo ani pût let. ZÛstala po nûm mladá vdova s houfem dûtí, která s velk˘mi dûtmi komunikovala jen jedin˘m zpÛsobem. Oãekávala od nich pomoc a vyÏadovala peníze.
Róza a Anton se znali od dûtství, jak to u dûtí b˘vá, z her a od vidûní, ale opravdu vnímat se zaãali aÏ jako dospûlí. Anton, voják slovenské armádní roty wehrmachtu, která byla po bitvû o Stalingrad zcela demoralizovaná, pfiijel domÛ do vsi na dovolenou. Vojáci, ktefií chtûli pár dní dovolené strávit hlavnû se sv˘mi dûvãaty, byli ve vesnici vítáni jako hrdinové. Slavilo se, jako by Ïádn˘ zítfiek nemûl nastat. Anton se je‰tû pfied válkou zamiloval do Jozefy, Róziny star‰í sestry, i kdyÏ zamiloval je pfiíli‰ silné slovo. ¤eknûme, Ïe se mu líbila víc neÏ jiné. A hned byli zajedno. Anton byl 12
Róziny dcery - zlom
30.7.2013
17.42
Stránka 13
její ctitel, se kter˘m chodila tancovat a vodila se s ním za ruku po vsi. Bylo jí devatenáct, byla ‰tíhlá, vût‰í neÏ v‰echna ostatní dûvãata a vypadala jako z mûsta. Nejdfiív se vÛbec neohlíÏela na to, Ïe její rodiãe nechtûjí Tóna za zetû, protoÏe pocházel z chud˘ch pomûrÛ. Od otce si za to vyslouÏila bití. Víc neÏ bití by ji v‰ak bolel rozchod s mil˘m. V‰ak se to ãasem poddá, myslela si. Aby rodiãe neprovokovala, setkávala se od té doby s Tónem potají. Jednou v noci svítil mûsíc tak silnû, Ïe Róza nemohla spát. Vstala a vidûla, Ïe nejstar‰í sestra Erna leÏí otoãená ke zdi a pravidelnû oddychuje. Jozefina postel byla prázdná. Hodiny ukazovaly pár minut po pÛlnoci. Jestli otec pfiijde na to, Ïe Jozefa není je‰tû doma, bude zase kfiik, pomyslela si. Nazula si boty a vy‰la na dvÛr. Chtûla jít sestfie naproti a pokud to bude nutné, poskytne jí alibi. Z ovocného sadu za domem usly‰ela podezfielé zvuky. ·la blíÏ. Jozefa se pfievalovala s nûjak˘m muÏem v trávû a to, co s ním dûlala, jí poskytovalo velké blaho. Ti‰e sténala v rytmu synchronních pohybÛ. Róza vidûla ve svitu mûsíce muÏova nahá záda nad sestrou, napjaté svaly, sklonûnou ‰íji a hlavu zabofienou mezi Jozefin krk a levé rameno. Róza naslouchala zvukÛm a nevûdûla, jestli se jí to líbí, nebo jestli se jí to hnusí. KdyÏ byla malá, dozvûdûla se od jedné kamarádky, jak to dûlá muÏ se Ïenou, a pfiísahala si, Ïe nûco takového nikdy nikomu se sebou dûlat nedovolí. Îádnému muÏi nedovolí, aby ji provrtal a zneuÏíval pro tak nemorální vûci. Ale kdyÏ teì stála v sadu a sly‰ela sestfiiny zadrÏované v˘kfiiky rozko‰e, nûco se v ní pohnulo a cítila zvûdavost a ‰imrání po tûle. Jako by jí to nûco pfieskoãilo na záda a pevnû se tam drÏelo. Hofikosladk˘ pocit, kter˘ byl silnûj‰í neÏ ona. Od té chvíle stávala noc co noc ve stínu stromÛ a unesenû poslouchala tiché sténání. Nebyla v‰ak sama, kdo obje13
Róziny dcery - zlom
30.7.2013
17.42
Stránka 14
vil hnízdeãko lásky v sadu. Jednou v noci, kdyÏ tam zase stála a pozorovala obvyklou scénu, ucítila tátÛv tabák. Ve vtefiinû pochopila, Ïe nastane drama, ale blíÏícímu se ne‰tûstí nemohla zabránit. Odehrálo se to stra‰nû rychle. Otec zafival ze v‰ech sil, pak do‰lo k potyãce a k nadávkám. Tóno popadl ‰aty a utíkal pryã, Jozefu odtáhl Ján Koren za cop do domu. Rózu nikdo nevidûl. Na‰tûstí ani Tóno, ani otec. Jak by vysvûtlila, co dûlá v noci venku? Mária a Ján Korenovi se na dceru stra‰nû obofiili. Kfiiãeli, bili ji a nadávali jí do dûvek. Uplakaná Jozefa ode‰la nakonec do pokoje, o kter˘ se dûlila se sestrami. Tu noc nespala. A Róza nena‰la odvahu, aby sestru utû‰ila. Druh˘ den vojáci odjeli a ve vsi zase nastaly v‰ední dny. Mária se ‰la vyzpovídat faráfiovi a poslala k nûmu taky Jozefu, aby se oãistila ze sv˘ch hfiíchÛ. „Zbláznila ses?“ kfiiãel Ján Koren na manÏelku. „Copak neví‰, Ïe faráfi v‰echno, co se dozví, udává na gestapu?“ „Co má nevinnost na‰í dcery spoleãn˘ho s gestapem?“ bránila se Mária a utírala si pot z ãela. Právû vafiila obûd pro celou rodinu. Celá vzteklá se sehnula a pfiiloÏila do kamen. Koren stál za ní bez sebe vzteky. „Jak mÛÏe‰ b˘t tak pitomá!“ kfiiãel. „Pfied t˘dnem byla za faráfiem Bubová a…“ „Tak ty sleduje‰ Ïensk˘ ve vsi?“ „Ne! Ale ãlovûk se leccos doslechne. Bubová faráfiovi fiekla, Ïe její syn Fero je u partyzánÛ a kaÏd˘ pátek si chodí domÛ pro jídlo pro sebe a sv˘ kamarády. A hned dal‰í pátek ho zatkli.“ „Za to pan faráfi nemÛÏe. To byla náhoda.“ „Náhoda? Pro tebe je teda náhoda, Ïe od t˘ doby, co máme farskou republiku, se v‰echna zpovûdní tajemství hlásí SS? Takhle to zafiídil Tiso, má milá. Vrchní flanìák republiky.“ „MuÏi, to je rouhání. Nehfie‰!“ „Ne, to není rouhání,“ fiekl uÏ trochu klidnûji. „To je de14
Róziny dcery - zlom
30.7.2013
17.42
Stránka 15
mokratická kritika systému, kter˘ jednou zniãí sám sebe.“ Nato ode‰el z kuchynû. Na dvofie si zapálil fajfku a pfiem˘‰lel.
Rodiãe poslali Jozefu k pfiíbuzn˘m, aby se nemohla setkat s Tónem, aÏ zase pfiijede na dovolenou. Pfiíbuzní Jozefû zprostfiedkovali místo sluÏebné v bohaté lékárnické rodinû. Tak byla dcefiina ãest zachránûná. Rodiãe ale nepoãítali s Tónov˘m vkusem, co se t˘kalo dcer Korenov˘ch. Líbily se mu v‰echny Korenovic dcery, pfiestoÏe byly tak rozdílné. Nedalo se fiíct, Ïe by byl vybírav˘. A kdyÏ pfiijel na dal‰í dovolenou z fronty, stalo se to. Potkal Rózu na venkovské tancovaãce, zeptal se na Jozefu, a kdyÏ sly‰el, Ïe je pryã, tanãil cel˘ veãer s mlad‰í sestrou. Byli krásn˘ pár. Anton v zelené uniformû, Róza v západoslovenském kroji. Bohatû vy‰ívaná blÛza, lajblík z rÛznobarevn˘ch kouskÛ brokátu, jehoÏ hlavní ozdobou byly sklenûné knoflíky, ãerná zástûra s v˘‰ivkou kvûtinového vzoru po okrajích. Pfii tanci mu z legrace uzmula stfiíbrn˘ prsten s lebkou, on bûÏel za ní a venku ji ve stínu lípy pfied hostincem zaãal líbat. Dovolila mu to, protoÏe chtûla vûdût, jaké to je, kdyÏ muÏ líbá Ïenu, jak˘ je to pocit, kdyÏ se jí muÏ dot˘ká. Róza byla py‰ná, Ïe ho pfiitahuje. Teì dával pfiednost jí. Mlad‰í sestra zvítûzila. Podafiilo se jí, aby muÏ, kter˘ je‰tû pfied nûkolika t˘dny ‰ílel po její sestfie, teì ‰ílel po ní. Byla mlad‰í, nûktefií fiíkali, Ïe dokonce hezãí, a taky Ïivûj‰í a hravûj‰í. To v‰echno jí letûlo hlavou, nejen to, Ïe si s ní Tóno moÏná jenom zahrává. Po strádání na frontû, nedostatku, hladu, zimû a strachu, Ïe pfiijde o Ïivot, dfiív neÏ zaãal pofiádnû Ïít, touÏil po horkém objetí, a bylo mu jedno, kterou Ïenu objímá. Róza se v osmnácti letech stydûla za svou tûlesnost, svou 15
Róziny dcery - zlom
30.7.2013
17.42
Stránka 16
Ïenskost skr˘vala pod blÛzou a ‰irokou krojovou sukní, kterou nesvlékala ani pfii koupání v potoce, a nohy ukr˘vala pod siln˘mi vlnûn˘mi punãochami. Ale pak pfii‰el Tóno a plachost ji opustila, dovolila mu, aby jí sáhl pod sukni, hladil ji a dot˘kal se jí. Ve stodole ji pfiipravil o panenství. Spoleãnû s palãivou bolestí a hork˘m dechem pronikl do letopisÛ její rodiny. Trvalo to jen pár minut, a ty mûly poznamenat cel˘ Rózin Ïivot. Celé dny cítila jeho pohlaví ve svém stfiedu, mohutné a silné, cítila pálení, které nebylo v souladu s její pfiedstavou, Ïe se stala Ïenou. V noci se tajnû um˘vala u studny a ãím víc vody si stfiíkala na tûlo, tím víc se jí pfiipomínala Tónova vÛnû, která jí ulpûla na tûle. Dûlala obvyklou práci v domû a na poli, ale její my‰lenky krouÏily kolem toho, co se stalo a co by ráda anulovala. Teprve kdyÏ jí v bfii‰e zaãal rÛst nov˘ Ïivot, v hlavû se jí rozsvítilo a zároveÀ se jí zmocnila panika. Tóno byl na frontû. Mohl b˘t kdekoliv, na Balkánû nebo v Itálii. Musí zjistit, jestli je naÏivu a jestli se k ní bude znát. „Mil˘ Tonko,“ napsala Róza na list papíru, kter˘ na‰la v kredenci, „pfiijeì domÛ, jak nejrychlejc mÛÏe‰. Nûco se stalo, asi ví‰ co. Netroufám si to fiíct mámû. Ale jestli pfiijede‰, pÛjdeme spolu za faráfiem a zafiídíme ohlá‰ky, nemÛÏe proti tomu nic namítat ani máma. Dávej na sebe pozor. Tvoje Róza.“ VloÏila dopis do obálky a odnesla do hospody, kde se jednou t˘dnû v pátek vyzvedávala po‰ta a vozila do mûsta. Tóno se neozval, zato se domÛ ze sluÏby vrátila Jozefa, protoÏe její páni byli Îidi a uprchli za pfiíbuzn˘mi do ciziny. Mluvila hodnû o Vladovi, se kter˘m chodila ãasto tancovat a kter˘ se jí oãividnû dvofiil, ale ptala se i na Antona. Róza pocítila záchvûv ‰patného svûdomí, ale jen záchvûv. Jozefin 16
Róziny dcery - zlom
30.7.2013
17.42
Stránka 17
nov˘ nápadník jí celou záleÏitost usnadÀoval. Jozefa má teì jiného a Róza má Tóna. Tak je v‰echno v pofiádku. Po tfiech mûsících neustálého strachu, Ïe její hanba vyjde najevo, se ohlásil Tóno. Ale neptal se po Róze, n˘brÏ po Jozefû. Voják, kter˘ byl doma na dovolené, to fiekl jinému a ten zase dal‰ímu, vytvofiili zpravodajsk˘ fietûzec, kter˘ fungoval dokonale jako telefon, kaÏdopádnû lépe neÏ polní po‰ta. KdyÏ se Tóno doslechl, Ïe se Jozefa vrátila domÛ, okamÏitû pfiispûchal, ale dostal Rózu. NavÏdy. Dokud je smrt nerozdûlí. Koncem bfiezna, vprostfied pÛstu, se konala dvojitá svatba, Róza se vdávala zároveÀ s Jozefou, která si k lítosti rodiãÛ brala protestanta z hor. „Dvojité ne‰tûstí,“ komentovala Mária volbu partnerÛ sv˘ch dcer. „Luterán a n˘mand. A to v‰echno jedním vrzem!“ Jozefa mûla svatební ‰aty bílé, jak to ãasto vídala, kdyÏ slouÏila ve mûstû. ·aty jí pÛjãila pfiítelkynû, která si je u‰ila na svatbu ze star˘ch oltáfiních pokr˘vek. Pokr˘vky jí dala její babiãka, farská kuchafika, které je dostala jako jakési odstupné. Bílá barva byla pro Jozefu velmi dÛleÏitá. Symbolizovala nevinnost, kterou chtûla dát najevo. Nebyla tûhotná jako Róza, a proto si bílé ‰aty zaslouÏila. Róza se vdávala v kroji, kter˘ vy‰ívala cel˘ rok, jak to po své padlé dcefii vyÏadovala matka. Pro nejv˘znamnûj‰í den svého Ïivota se obzvlá‰È vyparádila. Nejkrásnûj‰í byla parta, korunka z kvûtin, obiln˘ch kláskÛ a rÛznobarevn˘ch pentlí, kterou si dívky smûjí vzít jen jednou v Ïivotû. Pro Tóna nebyl zevnûj‰ek tak dÛleÏit˘. Jen se dÛkladnûji neÏ jindy umyl a oholil. To musí staãit. Róza mu odpustila, Ïe nemá nov˘ oblek, protoÏe je chud˘, ale díru na patû ponoÏky mu neodpustila nikdy. Jozefa a Vlado se brzy po svatbû odstûhovali do Vladovy rodné vsi a v prvních letech po válce si tam postavili do17
Róziny dcery - zlom
30.7.2013
17.42
Stránka 18
mek. Róza a Tóno zÛstali v rodiãovském statku. Ale nic nebylo jako dfiív. Mária nedokázala své nejmlad‰í dcefii její pád odpustit a trestala ji, jak mohla. Víc práce v domû a ve stáji, ménû jídla, ledové pohledy. Mária vstoupila do manÏelství jako panna a stydûla se za dceru, která pfiinesla do rodiny nejen hanbu, ale i nevítaného zetû. „Moje matka je hor‰í neÏ ìábel,“ stûÏovala si Róza tetû Aloisii. „Rad‰i by mû vidûla mrtvou neÏ ‰Èastnou.“ Aloisia se pokfiiÏovala, poklonila se v‰emohoucímu a Rózu napomenula: „Nehfie‰, dítû. Pfiijmi to, co ti matka ãiní. Je to vÛle boÏí.“ Pût mûsícÛ po svatbû pfiivedla Róza na svût dítû, právû uprostfied Ïní. Dítû se narodilo tfii t˘dny pfied termínem. Celé dopoledne byla sly‰et nûmecká a ruská letadla, fronta se blíÏila. V noci padaly první bomby. Róza leÏela v porodních bolestech ve sklepû, kam se pfied bombardováním schovala nejen její rodina, ale i nûkolik sousedÛ. Matka pfiichystala mezi bednami s bramborami lÛÏko ze slámy a star˘ch hadrÛ a pfiipravila kbelík vody a nÛÏky. Róza se propadala studem, kdyÏ s bezmocnû roztaÏen˘ma nohama kfiiãela bolestí, ale nic jiného dûlat nemohla, a tak byla pfie‰Èastná, kdyÏ po nekoneãn˘ch hodinách sevfiela v náruãí lidsk˘ uzlíãek. Bolesti okamÏitû ustaly, vypadalo to, Ïe i bombardování se za svítání zmírnilo. Ráno se v‰ichni pfiesunuli do domu, ale veãer se znovu uch˘lili do sklepa. Bylo to v dobû Slovenského národního povstání, partyzáni svádûli v horách krvavé boje, ve válce nastával obrat. Armády se stále blíÏily. Noãní bombardování vesnice, v níÏ se skr˘vali dezertéfii z obou stran, byla jen kratiãká epizoda ve svûtovém dûní. Za t˘den v‰echno skonãilo. Letadla létala dál na západ. Ve vesnici zÛstali jen rezervisté nûmecké armády. Ubytovali je ve v‰ech chalupách. U KorenÛ bydleli hned dva – Ilja 18
Róziny dcery - zlom
30.7.2013
17.42
Stránka 19
a Heinz. Rus a Nûmec. Dva muÏi odli‰ní jako den a noc. Ale oba byli zbláznûní do novorozenûte a cel˘ den ho nosili v náruãí. TakÏe kojeÀátko pfies den spokojenû spalo na rukou a celé noci prokfiiãelo. Anton nedezertoval, z fronty se dostal po svém. Kdesi na Ukrajinû si pu‰kou prostfielil levé pfiedloktí. Nijak se nesnaÏil ani sobû, ani jin˘m namluvit, Ïe to udûlal proto, aby nemusel zabíjet a Ïe je v hloubi du‰e zanícen˘ pacifista. Naopak, py‰nil se tím, Ïe mûl odvahu druhé obelstít a zachránit si kÛÏi. NetouÏil slouÏit vlasti, netouÏil stát se hrdinou. S krvácející ranou ho odvezli do lazaretu a navzdory relativnû lehkému zranûní ho operovali a nûkolik t˘dnÛ léãili. ProtoÏe se mu podafiilo vûrohodnû pfiedstírat, Ïe mu ruka ochrnula, dostal dovolenku na zotavenou, kterou prodluÏoval tak dlouho, aÏ padl Berlín.
Anton a Ján Koren ‰li ohlásit dítû na úfiad. Je‰tû neÏ tam do‰li, zapíjeli radostnou událost s nûkolika pfiáteli v hostinci. Teprve kdyÏ se popíjející kumpáni zeptali, jak se bude dítû jmenovat, uvûdomili si, Ïe rodina o jménu nejen nerozhodla, ale ani o Ïádném jménu nediskutovala. Holãiãce v‰ichni fiíkali maliãká. Anton si pfiál, aby se dûvãátko jmenovalo po nûjaké kvûtinû, ale Róze se vlastní jméno nelíbilo a jiné kvûtinové jméno ji nenapadlo. Ne, jméno po kvûtinû nedostane. Jako vûfiící katoliãka pfiedpokládala, Ïe Anton si také pfieje pro potomka jméno z bible, jedno jaké. Bylo to pro ni dané uÏ dávno pfied porodem, ale s Antonem o tom nemluvila. Mezi ãtvrtou a pátou sklenkou navrhl dûda Koren jméno Iris. Oãi se mu leskly, myslel pfiitom na léta proÏitá v Argentinû, na Ïenu, která se tak jmenovala a která mu tehdy otevfiela náruã, jiÏ v cizinû potfieboval. 19
