Jaromír Slavíček Pohleďte, to je krása

Jaromír Slavíček

Pohleďte, to je krása

Pohleďte, to je krása

Jaromír Slavíček

ELTISK Uherský Brod

Autorské právo © Jaromír Slavíček 2015 Fotografie © Helena Kmentová, Jaromír Slavíček, Jiří Šonovský 2015 Ilustrace na obálce © Jana Jurásková 2015 Vydal ELTISK Uherský Brod v roce 2016 ISBN 978-80-88116-08-0

Obsah Výhled od brodské kapličky sv. Václava na jihovýchod . . . . . . . . . . . . . . 20 Výhled od kapličky sv. Václava na jih . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 22 Výhled od brodské střelnice na západ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 24 Výhled od brodské střelnice k jihozápadu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 26 Výhled od brodské střelnice na sever . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 28 Výhled od kóty Barák nad Maršovem k severovýchodu a východu . . . 29 Z Velké Javořiny na sever! . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 33 Výhled od Velkého Ořechova k západu, jihu a východu . . . . . . . . . . . . . 35 Z prakšické cyklostezky k severovýchodu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 37 Z Babí Horky nad Šumicemi k jihozápadu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 38 Výhled od Vyškovce na východ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 40 Od polního letiště nad Bojkovicemi – Mazálkova vyhlídka – na severozápad . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 43 Z Rapantova vrchu pohled k severovýchodu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 44 Od zatáčky pod Trojákem na Mikulčině vrchu na západ . . . . . . . . . . . . 45 Z vlčnovské rozhledny Hraběcí na jihovýchod a jih . . . . . . . . . . . . . . . . . 46 Od Chrástky u Uherského Brodu na severovýchod . . . . . . . . . . . . . . . . . 48 Od rozhledny U sv. Trojice na sever a západ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 49 Od Králova na severozápad a východ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 50 Od rozhledny Obecnice nad Korytnou na sever . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 52 Z rozhledny nad Lhotkou k jihovýchodu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 53 Z Černé hory na jihovýchod a severovýchod . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 55 Trasa Uherský Brod – Nivnice . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 60 Trasa Nivnice – Hluk . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 62 Uherský Brod – Polichno . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 64 Trasa Uherský Brod – Vlčnov . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 65

Cyklostezka ze Šumic do Újezdce u Luhačovic . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 67 Stezka z Polichna do Šumic . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 69 Stezka z Havřic do Chrástky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 70 Stezka z Nezdenic na zámek Nový Světlov . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 72 Stezka z Pašovic do Prakšic a Uherského Brodu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 73 Stezka ze Šumic do Nezdenic . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 75 Trasa z Hradčovic do Prakšic . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 76 Trasa z Loučky přes Rubaniska do Těšova . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 77 Trasa přes Rubaniska ( příměstský les) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 78 Trasa ze Šumic do Rudic podél Ovčírky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 80 Trasa Uherský Brod – Bánov přes Králov . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 81 Stezka z Bánova do Bystřice pod Lopeníkem . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 82 Trasa Rasová – Bojkovice . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 84

Krajina je kouzelný zápisník historie, v němž se napsaná slova překrývají, ale přesto mohou být rozluštěna. Vnímáním její krásy však dříve nebo později dospějeme k poznání, že jich ani potřeba není…Krás je v naší přírodě nespočet.

Někdo dává přednost lesům, lesnímu tichu, protkanému zpěvem ptáků, jiný se rád prochází po loukách plných květů travin. Jiný zase miluje procházky podél vodních toků, poslouchá šum protékající vody na jezech, anebo za větříku „zpívající“ osiky. Každý z nás je tak trochu jiný, má jiné záliby, a tak to má i být. Proč vnucovat jeden druhému, co má obdivovat, a co ne? Ale přece jenom se asi shodneme, že pohled „seshora“ na naší krajinu je tím asi nejkrásnějším. Pohled, kdy se díváme jakoby z ptačí výšky na krajinu pod sebou jako na celek s ostrůvky lesů, polí, luk, to vše protkané stužkami potoků a řek. Ale kde k takovým náhledům přijít? No přece na výhledových místech, kterých je v našem kraji více jak dost. Nemusí to ovšem být jenom rozhledny, vrcholy kopců, tedy kóty. Někdy i v nižších polohách je na co se dívat. Stejně tak pohledy z balónů jsou imponující. Nabízím nyní čtenářům řadu takových výhledových míst, které ve mně zanechaly tím, co jsem z nich viděl, nezapomenutelný dojem. Třeba zaujmou i vás.

A co tak podívat se nejprve na naše město a jeho okolí z „nebes“? Vzduchoplavci z Břestku pořádají čas od času vyhlídkové lety balonem nad naší krajinou. Takového letu se zúčastnil i pan Ing. Jan Kment se svou paní. A právě díky jejímu fotografickému umění máme možnost se podívat na naše sídlo a jeho okolí netradičním způsobem – z ptačí perspektivy.

7

radnice

Panský dům

Dominikánský klášter

ulice Horní Valy

Foto Helena Kmentová

Východní část „starého města“ má svůj neodolatelný půvab a z balónu zejména. Shora pěkně vidíme dominikánský klášter s pečlivě ošetřovanou zahradou, která je oblíbeným zátiším v samotném středu města. Vlevo dole snímek zachycuje historií prostoupený Panský dům i část radnice. Zajímavý pohled je i na souběžně probíhající ulice s dominantními Horními valy.

8

farní kostel

ZUŠ

ZŠ

Muzeum


Centrum města je jeho obrazně řečeno srdcem. Je místem s historií města bytostně spjaté. Vidíme Masarykovo náměstí s farním kostelem a tehdy ještě existujícími čtyřmi lipami. Uprostřed náměstí u košaté lípy je patrná kašna se sochou sv. Floriana. Vpravo nahoře část je zase zřetelná západní část Mariánského náměstí se Základní uměleckou školou a Základní školou Mariánské náměstí. Rovněž bíle zbarvená budova charity je na tomto náměstí k vidění. Úplně nahoře spatříme spodní část Tyršových sadů se sportovní halou, Střední odbornou školou a těsně pod ní nalezneme starý hřbitov.

9

Háj Vlčnovská ulice

Černá hora Lidl

učiliště ČZ


Jižní část města má spíše než sídelní tovární a obchodní ráz. Ostatně supermarket Lídl na Vlčnovské ulici je toho důkazem. Je zde tedy dopravně mnohem rušněji než v severní části města. Působí zde i řada menších a větších firem. V horní části snímku vidíme rozsáhlé zemědělské pozemky na Černé hoře, pod nimi je částečně zřetelný obchvat města.

10

Maršovská ulice Horní dvůr

vinohrady

Rubaniska


Východní část města je stavebně poměrně různorodá. Střídají se zde vilky s bytovkami a sídlištními komplexy. Pod balónem vidíme Maršovskou ulici s domy nově postavenými po přírodní katastrofě v Maršově. Půdní sesuv v roce 1966 totiž poničil domovy řady tamějších obyvatel, ti však dostali možnost si postavit domy nové v Uherském Brodě. Zřetelně viditelné jsou i vinohrady s roztroušenými zahradními domky. Nad nimi se horizontu dotýká lesní komplex Rubanisk.

11

Chrástka Růžákov

ZŠ Na Výsluní

Lapač


Na tomto snímku sledujeme náměstí Svobody a jeho okolí. Vidíme Penzion Lapač i s přilehlým stadionem, vpravo část přilehlé Prakšické ulice, vlevo nahoře pak Základní školu Na Výsluní, sídliště Růžákov, horizontu se v tomtéž směru dotýká lesík Chrástka.

12

Havřice

Drslavice

Chrástka Růžákov


Pohled k západu má též co nabídnout. Na dolním okraji snímku pozorujeme okraj Tyršových sadů, vpravo od nich jsou vidět vilky z dvacátých let minulého století. Sídliště Růžákov je svou historií daleko mladší, bylo vybudováno až v poválečných letech. Z města na západ vybíhají Havřice a jen o několik set metrů dál se dají identifikovat Drslavice. Vpravo náš zrak upoutává městský lesík Chrástka. Horizont tvoří pásmo Buchlovských kopců.

13

hvězdárna poliklinika Dominikánský klášter

Úlehly Tesco

staré sídliště


Širší snímkový záběr na centrální a východní část města. Schyluje se k večeru, rovněž oblaka jsou příčinou tmavšího vzhledu viděného. Na obloze se v mracích objevila díra, jak jinak si vysvětlit ostrůvek světla ve vilové čtvrti Úlehel. Dále na snímku rozlišíme na okraji polí hvězdárnu, polikliniku, v dolní části fota zase rozsáhlý šedavý objekt supermarketu Tesca a řeku Olšavu. Kouř vychází z nějaké vinohradní parcely.

14

staré sídliště

Komonec Těšov

Luhačovice

Petrůvka

Rudice

Újezdec


Pohled na sever je rovněž imponující. Na obzoru vidíme Komonec, nejvyšší vrchol Komoneckých vrchů, ukrývajících torsa hradů Starého Světlova a Engelsberku. Vpravo, poněkud blíže jde o náhorní obec Petrůvku a takzvaný „střed světa“ – Rudice. Nejzřetelněji je však vidět Újezdec. V zeleném čtverci na jih od Újezdce je patrný rozsáhlý zemědělský objekt. Kolem něj už jenom zemědělské pozemky. Bylo už září, takže na nich po podzimní orbě převládá hněď. Vlevo v údolí Olšavy náš zrak provází Těšov, ba i kousek Uherského Brodu je vidět, byť jenom v podobě starého sídliště.

15

silo

nádraží Kaufland

Chrástka zimní stadion

Dominikánský klášter


Balon se zřejmě v tuto chvíli nachází nad sídlištěm Olšava. Výhled z něho směřuje přímo na centrum města. Vezmeme‑li to odspodu, pozornosti nemůže uniknout zimní stadion, Nivnická ulice, následně identifikujeme další známé městské objekty – vlakové nádraží, Kaufland, zimní stadion, dominikánský klášter, ale i příměstský les Chrástku. Hnědě zbarvený pruh souvisí s Vlárskou železnicí. Obilné silo vlevo dole svým vzhledem, stejně jako Kaufland, poněkud pozměňují architektonický ráz města. Horizont tvoří pásmo Chřibů.

16

Velká Javořina zimní stadion

Nivnice

sídliště Olšava

Delfín

Slavkov


I pohled k jihu je velmi zajímavý. Na spodním okraji fotografie je patrný Zimní stadion, postřehnutelné jsou i červené střechy Akvaparku Delfín. Za silničním obchvatem vyniká svým charakteristickým rázem sídliště Olšava a něco dále Slovácké strojírny. V podhůří Bílých Karpat relativně snadno rozpoznáme Nivnici a Slavkov. Velká Javořina s věncem pohraničních hor na obzoru pak dotváří malebný obraz jižního okraje našeho města.

17

18

A nyní se pojďme podívat na náš kraj z vyvýšených míst!

19

Výhled od brodské kapličky sv. Václava na jihovýchod

Mikulčin vrch Lopenické sedlo

Studený vrch Velký Lopeník

Foto Jaromír Slavíček

Studený vrch (646 m n. m.) – tento kopec je patrný před Velkým Lopeníkem, je z velké části pokryt lesním porostem, louky s chráněnou květenou jsou na jeho severním svahu coby přírodovědná rezervace. Je na nich popisován výskyt vstavače bledého, vrch je nejlépe přístupný hřebenovou stezkou po červené ze západu, vzdálen necelý kilometr od silnice Nivnice – Březová. Můžeme k němu ale zamířit po téže značce i z opačné strany, tedy od silnice Lopeník – Bystřice pod Lopeníkem. Mikulčin vrch (799 m n. m.) – jde o Broďanům známý zalesněný protáhlý hřeben v jihovýchodním směru od našeho stanoviště. Je na něm umístěna řada rekreačních objektů a lyžařských sportovních areálů. Oblíbenými chatami na tomto vrchu jsou Kopánky, Troják, Lopata, Jana, Arnika, Patrik, Chata na Vyškovci a další… Silnice jím procházející míří ke kopaničářské osadě Vyškovec.

20

Velký Lopeník (912 m n. m.) – jde o velmi výrazný, avšak obtížněji dostupný vrchol Bílých Karpat. Má na svém vrcholu kamennou rozhlednu, ze které je výhled do všech světových stran. Jeho vrchol je přístupný z Lopenického sedla, anebo strmějším cestou z osady Lopeník, případně z Březové. Z naší moravské strany je dostupný pouze pěším návštěvníkům.

21

Výhled od kapličky sv. Václava na jih Jelenec

Velká Javořina Lesná

Čupec

Dubina Korytná

Nivnice


Dubina (asi 600 m n. m.) – tu uvidíme v podobě odlesněné hřebenovky na rozvodí mezi povodími Moravy a Váhu nad Korytnou, je z ní velmi dobrý výhled na Velkou Javořinu, Strání i Uherskobrodsko. Jen několik set metrů od ní v západním směru je rozhledna Obecnice a nepatrný zbytek vojenské hlásky z doby protektorátu. Lesná (699 m n. m.) – je odlesněným předvrcholem Velké Javořiny, je z ní pěkný výhled na Uherskobrodsko, je současně lokalitou mj. šafránu bělokvětého, jen kousek od Lesné při cestě na Velkou Javořinu je Kamenná bouda. Velká Javořina (970 m n. m.) – je nejvyšším vrcholem Bílých Karpat s nádhernými rozhledy do všech světových stran. Její vrchol poskytuje nezapomenutelné rozhledy do všech světových stran. Na severu z ní spatříme nejenom Beskydy s Lysou horou, ale při dobré viditelnosti i Oderské vrchy.

22

Na východě pak řadu západoslovenských hor v čele s Malou Fatrou. Nechce se takřka věřit, že za vynikajících klimatických podmínek je možné z vrcholu Velké Javořiny dohlédnout až k předhůří Alp! Jde o místo tradičního červencového setkávání Čechů a Slováků, nedaleko vrcholu na slovenské straně hory je Holubyho chata. Přírodovědci oceňovaný je na severním úbočí hory javořinský bukový prales. Čupec (819 m n. m.) je nejvyšším vrcholem Jihomoravského kraje, je do značné míry zalesněný s omezených výhledem. Jelenec – leží východně od Velké Javořiny. Již zdálky se pozná podle stožárovité vojenské hlásky, která je žel v současnosti v desolátním stavu. Králov (357 m n. m.) – na jeho hřebeni je nejlépe dalekohledem patrná rozhledna, na úpatí směrem k Uherskému Brodu jsou pak zřetelně vidět zemědělské objekty. Podle pověsti je v lese na Králově ukrytý poklad krále Matyáše po jeho útěku z bitvy s králem Jiříkem z Poděbrad. Korytná – na úbočí Bílých Karpat leží tato malebná podhorská obec obklopená loukami s chráněnou květenou. Nad ní v hlubokém lese vyvěrá pramen sirovodíkové vody – Smraďačka. Nivnice – obec známá jako předpokládané rodiště J. A. Komenského – Bartkův mlýn, dále se obec může pochlubit selskou jizbou s mnohými pamětihodnostmi.

23

Výhled od brodské střelnice na západ

Hradčovice

Holý kopec Buchlov rozhledna Lhotka

Barborka

Brdo


Buchlov, Barborka, Holý vrch, jde o výrazné vyvýšeniny v rámci Chřibů, ty jsou hojně zalesněným krajinným celkem s rozmanitou přístupností. Buchlov je proslulý mohutným hradem, na protějším kopci Barborka zase kaplí. Holý kopec je ceněný svými botanickými a zoologickými zajímavostmi. Brdo (584 m n. m.) – severně od předcházejících vrcholů se nachází nejvyšší vrchol Chřibů s kamennou rozhlednou, ze které je hezký výhled na Bílé Karpaty, Hostýnské vrchy i Drahanskou vrchovinu. Za mimořádně dobré viditelnosti lze dokonce na severu uvidět Nízký Jeseník. Nejlepší přístup ke kótě je od letoviska Bunče, cestou k rozhledně je možné spatřit zbytky rozestavěné protektorátní dálnice. Rovná hora (351 m n. m.) – ta je nejblíže nám vpravo v podobě zalesněné ploché kóty. Oplývá řadou chráněných druhů rostlin i živočichů – přírodní rezervace.

24

Nedaleko od ní chůzí po hřebenové modré značce západním směrem nalezneme mohylové hroby. Lhotka – obec s rozhlednou, která byla postavena v roce 2004. Vysoká je 35 m a vyhlídková plošina je ve výšce 18 m. Umožňuje dobrý výhled na okolní obce i na panorama Bílých Karpat s Velkou Javořinou.

25

Výhled od brodské střelnice k jihozápadu

Háj Černá hora

Kobylí hlava

Sv. Antonínek Vlčnov


Černá hora (363 m n. m.) – je poměrně blízká, symetricky vyhlížející kupa, jen na západní svahu zalesněná. Přístup k ní je nejvhodnější po polní cestě od silnice Vlčnov – Dolní Němčí. Z kóty je imponující panoramatický výhled na Uherský Brod, na Bílé Karpaty a okolní vesnice – Nivnici, Slavkov, Korytnou atd. Ve východním směru z ní pak uvidíme údolí Olšavy s Vlárskou železnicí a sledem vesnic směrem na Bojkovice. Sv. Antonínek (349 m n. m.) – jde známé poutní místo s kaplí přístupné zpevněnou silničkou od Blatničky. Jedná se o církevní objekt od roku 1668, na západním úbočí kopce je studánka s léčivou vodou. Místo je spojené s národoveckými poutěmi, rovněž je proslulé i obrazem J. Uprky: Pouť u sv. Antonínka. Kobylí hlava (358 m n. m.) – částečně odlesněná kóta, oceňovaná je na ní stepní louka s kavylem tenkolistým, hlaváčkem jarním, respektive pavoukem – křižákem pruhovaným. 26

Kóta je viditelná na JZ od Uherského Brodu, na jejich svazích jsou vinice a rekreační objekty. Háj (537 m n. m.) – tuto kótu spatříme nad Boršicemi na jihozápad od Uherského Brodu. Jeho vrcholovou vegetaci tvoří dub, habr, dřín, brslen, nedaleko se nachází přírodní rezervace Búrová. Jde o lesostep s výskytem vzácných orchidejí a osamocených starých dubů.

27

Výhled od brodské střelnice na sever

Rovná hora

Vrchovina Prakšické vinohrady


Vrchovina (331 m n. m.) - je nevýraznou hřebenovou kótou v Prakšických vrších, dosažitelná po zelené turistické značce, možno pak z ní pokračovat směrem k SV až k Žižkovu dubu, anebo v západním směru na Rovnou horu a dále pak k mohylovým hrobům. Samotné mohylové hroby jsou svědky dávné minulosti. Mají kupolovitý tvar a obklopuje je lákavé tajemno. Je nakonec i dobré, že není přesně známo, z jaké doby pocházejí a kdo v nich setrvává ve věčném odpočinku. O Žižkovu dubu ve Vrchovině se všeobecně ví, že je stromovým velikánem, který ačkoliv se svým věkem blíží konci svého života, vzbuzuje úctu všech kolemjdoucích. Takových stromů v našich krajinách totiž již příliš není.

28

Výhled od kóty Barák nad Maršovem k severovýchodu a východu

Komonec

Stráně

Doubrava Klášťov

Obětová

Vršatec


Již dlouho se uvažuje o stavbě rozhledny na této vynikající rozhledové lokalitě vzdálené asi 5 km od Uherského Brodu. 29

Výhled je od ní na všechny světové strany, menší jen k jihozápadu vzhledem ke stínícímu lesnímu komplexu Rubanisk, ale tento problém by rozhledna svou předpokládanou výškou určitě vyřešila. Kóta poskytuje krásný kruhový výhled – na západě jsou z ní vidět Chřiby, na severovýchodě Komonecká vrchovina, na jihu pak Bílé Karpaty. Dříve na tomto místě stály tři věkovité lípy, jedna v nedávné době podlehla přírodním živlům, takže se zde tyčí už pouze lípy dvě. Ze všech těchto míst je „božský“ výhled do všech světových stran. Na západě, pár set metrů pod námi, vidíme budovu Ekocentra v Maršově. Na severu rozpoznáme vzdálenější Velký Ořechov, kde svou mohutností vyniká především kostelní stavba. Nedaleko od Velkého Ořechova je vidět na návrší „dvojdílná“ obec Kelníky, její oddělená část se nazývá Paseky. Za ní na daleko horizontu vidíme za příznivých povětrnostních podmínek Buchlovské kopce, Pohled k nim v době západu Slunce je něčím nenapodobitelně krásným. Na jihu o sobě dává vědět vrch Lokov s Žítkovou. Nepřehlédnutelným je na jihovýchodě i hraniční bělokarpatský Javorník. Podstatně blížeji jsou vidět kopcovité vyvřeliny v okolí Bánova, Skalky a zejména kóta Valy. Nad Bystřicí pod Lopeníkem se pak nad Ordějovskou nádrží tyčí zalesněný Studený vrch. Severovýchodně zřetelně uvidíme Komoneckou vrchovinu se stejnojmenným Komoncem. Kdo má dobré oči, tak spatří v tomtéž směru i sníženinu kolem osad Loučky a Vysokého Pole pod tajemným Klášťovem. Pokud náš pohled sklouzne do luhačovského údolí, spatříme z našeho místa i část Luhačovic, konkrétně pak Pražskou čtvrt. Za ní nahoře na kopci je pozorovatelná i část obce Petrůvka. Komonec (672 m n. m.) – je druhým nejvyšším vrcholem Vizovických vrchů, je bohatě zalesněný, na jeho vrcholu stojí kříž a kamenná pyramidka, místo je kvůli okolnímu hustému lesnímu porostu bez výhledu. Klášťov (753 m n. m.) – nejvyšší vrchol výše uvedeného pohoří, jsou na něm doklady o pobytu lidu mohelnicových polí, nověji i o velkomorav30

ském období, váže se k němu řada pověstí. Probíhá na něm komplexní archeologický výzkum. Doubrava (676 m n. m.) – zalesněný vrch v hřebenu Vizovických vrchů s mohutnou kovovou rozhlednou, zdaleka již dalekohledem patrnou. Cenný je z něj výhled na jižní Valašsko i okolí Zlína. Nejlépe je přístupný silničkou od Vizovic nebo z Loučky. Obětová (511 m n. m.) – zalesněná kóta ve východním směru nad Luhačovicemi nedaleko od silnice na Petrůvku, je protkána hustou sítí dobře značených stezek. Javorník (782 m n. m.) - hraniční, celistvě zalesněný vrch v Bílých Karpatech. Vršatec – ten uvidíme jen při dobré viditelnosti na východním horizontu, lokalita se ovšem nachází na slovenské straně hranice. Jde o velmi výrazné skalnaté vápencové bradlo nápadně vystupující z okolní krajiny s teplomilnou květenou na jeho svazích. Je možné se k němu dostat buď delší pěší trasou od Bylnice, anebo z Vlárského průsmyku přes Sidonii. Obě trasy jsou však svým profilem a délkou náročné. Na druhé straně nabízejí pěkné všestranné výhledy, průchody lesní divočinou i překrásnými květnatými loukami. K Vršatci se můžeme vydat i motorovým vozidlem, avšak silnicí pouze ze Slovenska. Torso vršateckého hradu stojí za návštěvu, neboť je z něho nádherný výhled na Pováží a mnohá pohoří západního Slovenska. Jeho detailnější prohlídka však vyžaduje maximální opatrnost, nebezpečí úrazu je na této zřícenině opravdu veliké. V západním směru pak uvidíme Rovnou horu, a v dáli na obzoru Chřiby s Holým vrchem Buchlovem a Barborkou.

31

Klášťov

Tlustá hora Brdo

Komonec

Obětová Buchlov Rovná hora Goliáška Vršatec Skalky sv. Antonínek

Kobylí hlava Studený vrch Dubina

Háj

Žítková

Mikulčin vrch Velký Lopeník

Hradisko Lesná Velká Javořina

výhledové směry, mapový podklad ELTISK

32

Z Velké Javořiny na sever!

Studený vrch

Velký Lopeník

Vršatec

Strání

Foto Jiří Šonovský

Snad každý občan Moravského Slovácka zná na obzoru se tyčící nejvyšší vrchol Jižní Moravy – Velkou Javořinu. Je pro nás všechny skutečně symbolickou horou, která nejenom vzhledem, ale i svou historií obohacuje náš kraj. Přístup k této dominantě krajiny je možný z několika směrů. Ze slovenské, tedy jižní strany, pohodlnou asfaltkou, ale kdo by dělal autem takovou zajížďku desítky kilometrů daleko? Známější mezi našimi turisty i sportovci je romanticky se vinoucí šotolinová cesta kolem proslulé Kamenné búdy. Zdatní jedinci se pak jistě nezaleknou strmě do svahů mířící lesní stezky vycházející z Květné. Je svým profilem značně náročná a dá už kondičně hůře vybaveným turistům pořádně „zabrat“. Ale ten rozhled, ten opravdu stojí za tu námahu. Prostě parádní! Uherskobrodsko v severním směru máme jako na dlani. Dá se rozpoznat Nivnice, Hluk, Dolní Němčí a v dáli Chřiby a Komonecká vrchovina, dalekohledem uvidíme i Hostýnské vrchy. Člověk zde zažívá euforii, jako kdyby zdolal vrchol Matterhornu! 33

Ale copak Velká Javořina není pro nás oním vysněným Matterhornem? Je zde možné zavzpomínat na starou dřevěnou rozhlednu, která tady léta stála. Nevydržela však nápor času a hlavně povětrnosti. Ale přece jenom zapadala na tomto vrcholu do prostředí travnatých luk tak nějak přirozeněji než současná kovová konstrukce retranslační stanice Jen kousek odtud, téměř ve stejné nadmořské výšce, je vrch Jelenec s opuštěnou vojenskou hláskou. Ta, i když láká možným výhledem, je v dezolátním stavu, výstup na ni hraničí s velkým rizikem. Musíme k ní jít po hřebeni lesní stezkou, nebo spíše pralesem východním směrem, provázeni staletými buky po stranách cesty. V sedle „Pod Jelencem“ je u rozcestníku třeba odbočit doprava a chůzí kopírovat státní hranici. Pak stačí už jen několik set metrů a přichází cíl – bývalá radiotechnická stanice. Vítá nás rezavý plot a pohled na několik více či méně zchátralých stavení. Všude plno náletové vegetace. To hlavní, co je vidět, to je však mohutná ocelová konstrukce. Všude plno rezu. Výhled z věže by byl jistě úchvatný, obdobný výhledu z vrcholu Velké Javořiny. Ale jak uvedeno, byl by to velký risk! No a pak čeká turistu prudký sestup po zelené značce zpátky do Květné… To je také zážitek, i když ne tak velký jako při výstupu…

34

Výhled od Velkého Ořechova k západu, jihu a východu Holý kopec Uherské Hradiště

Studený vrch

Kelníky

Barborka Buchlov

Jelenec Velká Javořina

Komonec

Čupec

Doubrava


35

K tomuto výhledovému místu se nejlépe dostaneme po silnicí z horního konce Velkého Ořechova směrem k Hřivínovu Újezdu. Těsně nad obcí zabočíme ve východním směru doprava a už po několika desítkách metrů bychom měli odstavit své auto nebo kolo. Poodejdeme dalších pár metrů a otevře se před námi nádherný kruhový výhled takřka do všech světových stran. Podle mapy nebo i svých dosavadních zkušeností můžeme usuzovat, jaký kopec nebo jaká vesnici je na obzoru. Jižním směrem uzříme pohádkový obraz Bílých Karpat s lehce identifikovatelnými jejich vrcholy. Snadno je rozpoznatelný Velký Lopeník s rozhlednou, Studený vrch, Mikulčin vrch a především Velká Javořina s retranslační věží. V jihovýchodním směru se rozprostírá Hlucká pahorkatina s rázovitými slováckými obcemi. Pouze výhled na východ je zastíněn lesem směrem k Hřivínovu Újezdu. Ale i tak jsou Komonecké vrchy svou výrazností lehce k rozpoznání. Na západě se nám otevírá pohled na hřeben Chřibů, zvaných též Buchlovské kopce. V pořadí zleva zprvu vidíme na obzoru Holý kopec, známý svou chráněnou květenou. Po jeho pravé straně si nelze nevšimnout siluety majestátného Buchlova, který chránil Pomoraví před nájezdy válkychtivých cizáků. Třetí vyvýšeninou v tom prostoru je Barborka s kaplí a o něco severněji na hřebeni při trošce štěstí objevíme s dalekohledem nejvyšší vrchol Chřibů – Brdo s kamennou rozhlednou. V popředí uvedených vrchů si zajisté všimneme podél Moravy rozhlasových stožárů u Bílovic, jejichž osud zdá se být již zpečetěn. Celý tento kraj je krásný, i když neoplývá světoznámými památkami a tím co by lákalo tisíce turistů k návštěvě. Může však nabídnout něco, čeho v poslední době ubývá více a více, totiž místa, kde se člověk může hluboce zamyslet a vnímat okolní přírodu s tichem ji doprovázející.

36

Z prakšické cyklostezky k severovýchodu

Velký Ořechov

Rýsov


Z Prakšic se dá vydat různými směry. Třeba cyklostezkou směrem na Uherský Brod. Je vyasfaltována, ale cyklistů na ni moc k potkání není. To by nám snad vadit nemělo. Směřujme po ní vzhůru se souběžným, vegetací zarostlým úvozem! Kdysi jím jistě projížděli formani se svými povozy, ale to už je jistě hodně dávno. Ještě před vnořením cyklostezky do zalesněných Rubanisk se člověku vyplatí se pootočit a podívat po severovýchodním obzoru. A věru nádherný je to pohled. Velký Ořechov s dominujícím kostelem je vidět blizoučko, za ním nelze přehlédnout část Komonecké vrchoviny. Její součástí je zalesněný, osamocený vrch Rýsov, který na svém temeni skrývá skalku – Čertův kámen. Ve středověku byl na Rýsově malý hrad. Stopy po něm jsou však už jen nepatrné. Uvedený vrch je už na dohled od Provodova (poutní místo). Na nedalekém Oberském vrchu je předpokládané, ale dosud nepotvrzené hradisko. Stezky jsou samozřejmě v okolí každého sídla, ale právě tato prakšická má svá osobitá nesporná kouzla. 37

Z Babí Horky nad Šumicemi k jihozápadu

Černá hora Králov

Šumice

Obora

Rubaniska


Ta má kromě pěkného výhledu i pověst místa historického, a to z doby tatarských vpádů. Jiná zase tvrdí, že zde bylo pohanské obětiště, na jehož místě jsou zakopány zlaté a stříbrné poklady v podobě zlatých a stříbrných jablíček, které se povolaným zjevují na Velký pátek. No nevěřte tomu! Dostaneme se k ní tak, že vyjedeme od Nezdenic po silnici směrem k Rudicím. Po několika stech metrech odbočíme ze silnice doleva a po dalších desítkách metrů se zastavíme u myslivecké chaty na Babí horce. Pod námi se rozprostírají Šumice, takže se můžeme docela kochat jejich stavebním půdorysem, ve kterém vyniká zejména kostelík. Obcí protéká Olšava, souběžně s ní vede i železnice, takže možná v tu kterou chvíli uslyšíme vláček motoráček, abychom ho posléze spatřili, jak uhání po Vlárské dráze. V západním směru náš zrak upoutá svými sídlišti Uherský Brod, pozorovatelné jsou i jeho kostelní věže. V jeho okolí jsou vidět nevysoké kupy Černé hory a Králova.

38

Na jih od našeho stanoviště se nacházejí Nezdenice, nad kterými spíše vytušíme než uvidíme známý nezdenický lom i s přilehlým rekreačním areálem koupaliště… Poblíž něho se nachází vývěr sirovodíkové vody, hojně odebírané nejenom místními občany. Pokud od Babí Horky sjedeme nebo sejdeme kousek dál na sever do Rudic, kde se nám nabídnou další možnosti rozhledů. Ale už samotné Rudice stojí za prohlídku. Jsou „středem světa“, mají totiž přibližně stejnou vzdálenost od okolních obcí, oddělených od Rudic lesními masivy. Rudice obkružují svými staveními dolinku, ze které lze vystoupat směrem k Přečkovicím na náhorní plošinu. Z ní se porozhlédněme po okolní krajině! Na okraji blízkého lesa je památka na sestřelené americké letce koncem druhé světové války. V lesích kolem Rudic se v předminulém století těžila málo bohatá železná ruda, využívaná v Jindřiščiných hutích u Bojkovic. Je vidět i Velká Javořina, ale je už z těchto míst našemu zraku hodně vzdálená. Popojdeme‑li ale několik set metrů po silnici dál k Přečkovicím, otevře se nám pohled na vrch Lokov s pískovcovým kamenolomem u Bzové.

39

Výhled od Vyškovce na východ

Javorník

Chabová

Strážov

Vršatec

Chabová

masiv Machnáče


To je takové naše malé Slovensko, ať už rázem krajiny, folklorem či typickými Kopanicemi.

40

Autobusem se pohodlně dopravíme na Hribovňu, autobusovou točnu, od které je záhodno se buď vrátit k Chatě Vyškovec, anebo naopak vystoupat na pohraniční hřeben s vrchem Kykula. Z ní vede polní cesta na Machnač, od kterého je vidět až k Trenčínu, cesta pak pokračuje k vápencovému bradlu Sokolí Kameň. Na jihovýchodním obzoru spatříme siluetu Velkého Inovce a dalších, již na Slovensku ležících kopců. Směrem k východu snadno identifikujeme „horenku“ Chabovou a Vršatec, výjimečně, zejména v zimních měsících, objevit i Malou Fatru. Na severovýchodě Beskydy ukazují tajemnou tvář opředenou mnohými pověstmi, ve kterých kdysi zbojník jménem Ondráš bohatým bral a chudým dával. Stráně pod Kykulou jsou porostlé bujnou karpatskou vegetací, v jejímž podrostu se nachází celá plejáda vzácných a chráněných rostlin, především pak orchidejí. Pokud dáme přednost návratu k Chatě Vyškovec, neopomeňme se při výstupu silnicí podívat doleva na Bošáckou dolinu. Za ní se už objevují kopce Malých Karpat, v dáli dokonce i chladící věže Jaslovských Bohunic. Pohádkový výhled je pak od samotné chaty směrem dolů, do údolí. Pod námi je rozptýlena kopaničářská osada Vyškovec s rázovitým stavbami, úzkými políčky a četnými remízky. Kam se jenom podíváme, tam se rozkládají samoty, ve kterých žili a dosud žijí rázovití lidé. Kolem jejich stavení je možné i v současnosti spatřit chudá políčka, olemovaná remízky, ze kterých se ozývá čas od času, zejména pak s nastupující jarem, zpěv ptáků. Občas je ale možné „uslyšet“ ticho, jen občas rušené vánkem, který přinášel z pozdáli cinkot zvonečků pasoucích se kravek. Lesy zde se vyskytující jsou již značného stáří, stromy, které stojí na jejich okrajích, nezřídka mají trvale větrem nakloněné vrcholky. Tento kraj naštěstí není dosud zahlcen turisty, ale ti, co do těchto míst přijdou, určitě nelitují. Bohatstvím nade vše jsou zde totiž květnaté louky, louky, které svou květenou proslavily tento kraj široko daleko. Orchideje jsou právě těmi květními démanty, kterých v jiných našich krajinách už mnoho není k nalezení! 41

Ale i další kvítky jsou zde krásné na pohled. V trávě kosatec nabízí lidským očím bizarní tvářnost svého květu, obklopeného vějířem jeho zelených listů. Má‑li štěstí bdělý pozorovatel přírody, spatří v bylinném podrostu i další klenot podhorských svahů – lilii zlatohlavou či mečík střechovitý. Nechť si jenom tato tajemství naše hory ponechají, o to více budou do našich srdcí zaneseny a očím budoucích generací nabídnuty. Přejme si tedy jen, aby co nejvíce těch, co zde pobývají, mělo schopnost citlivě a s pokorou vnímat tuto nevšední krásu přírody.

42

Od polního letiště nad Bojkovicemi – Mazálkova vyhlídka – na severozápad

Nový Světlov ZŠ

církevní škola

kostel sv. Vavřince


Vyjedeme z Bojkovic po silnici směrem na Krhov, pak odbočíme polní cestou k nevelkému letišti. Z jeho kraje popatříme na Bojkovice s kostelem sv. Vavřince, hezký je i pohled na renovovaný zámek Nový Světlov. Sousední Pitínsko s romantickou, krajem vinoucí se železnicí se na východě rovněž vtiskává svým krásným obrazem do našich očí. Podobně zajímavé panoramatické pohledy se nám naskytnou i z rozhledny Skalky, nacházející se od nás něco výše.

43

Z Rapantova vrchu pohled k severovýchodu

Doubrava Bojkovice

Klášťov


Tento vrch je mezi veřejností méně znám, přejíždí se přes něj při cestě z Mikulčina vrchu do Vyškovce. Výhled z Rapantova vrchu nabízí k severovýchodu mířící lesní proluka. Pohledy z tohoto místa stojí za to! Uvidíme téměř celý hřeben Vizovických vrchů s Doubravou a Klášťovem. Za nimi za pěkného počasí můžeme rozeznat dokonce Beskydy. Dalekohledem, někdy i bez něho, uvidíme za pěkného počasí jejich nejvyšší vrcholy a to zleva Kněhyni, Smrk i Lysou horu. Co by si člověk mohl ještě přát? V údolích pod námi se rozprostírají Bojkovice se siluetou Nového Světlova. Naše krajina je neobyčejně hezká a romantická. Lesy jsou střídány s loukami a obdělávanými plochami. Vše pak prostoupeno vesnicemi a vískami. Tak to má být…

44

Od zatáčky pod Trojákem na Mikulčině vrchu na západ

Suchá Loz

Chřiby

Bánov

Uherský Brod

Bystřice pod Lopeníkem


Ten výhled se snad nedá ani popsat. Tak je fascinující. Jako kdybychom letěli nad krajinou ve výšce několik set metrů. Nejlepší je sejít k osamocenému stromu pod Trojákem, vzít do ruky dalekohled a dívat se a dívat. Pod námi je Bystřice pod Lopeníkem, ve které snad můžeme počítat jednotlivé domy podél silnice k Bánovu, o něco dále vidíme Uherský Brod. Vlevo před Suchou Lozí se rozprostírá vodní nádrž Ordějov. Někdo se zase rád podívá na jihozápad k majestátné Velké Javořině s vysílačem, anebo nasměruje svůj zrak k severu, aby spatřil krajinnou „jizvu“ lomu Bučník, případně svůj zrak zaměří až k zámku Nový Světlov. Ani to by mu nemělo stačit. Vizovická vrchovina se na severním obzoru klene v celé své kráse, chtělo by to pochopitelně mapu, aby se daly identifikovat jednotlivé kopce. A pokud dobře dalekohledem zaostříme, tak se nám poštěstí uvidět i daleký Hostýn.

45

Z vlčnovské rozhledny Hraběcí na jihovýchod a jih

Mikulčin vrch

Korytná

Lopenické sedlo

Jelenec

Kobylec

Malý Lopeník

Velký Lopeník

Velká Javořina

Studený vrch

Lesná


Při cestě k rozhledně míjíme světu známé Vlčnovské búdy s rozlehlými vinicemi nad nimi. Vlastní rozhledna má tak trochu smůlu. 46

Leží poměrně v nevelké nadmořské výšce, takže imponující pohledy z ní asi nemůžeme očekávat. Přesto vystoupejme po její konstrukci nahoru a následně se porozhlédněme po nedaleké Černé hoře s televizním převaděčem. Blízký Vlčnov můžeme zrakem rozebrat pomalu ulici po ulici, ani Uherský Brod není příliš daleko. Navíc se na něj můžeme dívat z nezvyklého úhlu pohledu. Tradiční je odtud výhled na Bílé Karpaty s jejich předpolím. Tedy pohled na Velkou Javořinu s Jelencem, Lesnou, Velký Lopeník, Mikulčin vrch a Studený vrch. Nemusíme ale za těmito až do Vlčnova. Stačí si vyjet nad bývalou uherskobrodskou cihelnu, ta je na dohled od rozhledny Hraběcí a kousek od města a uvidíme prakticky stejnou scenerií.

47

Od Chrástky u Uherského Brodu na severovýchod

Velký Ořechov

Rýsov Dobrkovice

Komonec


I odtud, přes nevelkou nadmořskou výšku, doceníme výhledy do okolní krajiny. Hezký je pohled v severovýchodním směru na Komonecké vrchy či blízké Prakšice s kostelíkem. Dalekohledem uvidíme i památnou hrušni nedaleko od něj. Na výšině za Prakšicemi spatříme rovněž Velký Ořechov. Jeho kostel nás musí zaujmout svým dominantním vzhledem. V západním směru uvidíme Buchlovské kopce, stejně jako blízké Drslavice a na ně navazující Hradčovice a Podolí. K vidění jsou nedaleké přírodní rezervace Terasy a Rovná hora s chráněnou květenou.

48

Od rozhledny U sv. Trojice na sever a západ

Slovácké strojírny

sv. Antonínek nivnický kostel

Chrástka

Rubaniska

Uherský Brod

lesy Hlubočeku

Černá hora

Obora


Rozhledna se nachází na východním okraji Nivnice v nevelké nadmořské výšce. Je snadno přístupná z centra obce. Nabízí pěkné výhledy na Uherskobrodsko, na západ až ke sv. Antonínku, jihovýchodně pak na hřeben Velké Javořiny. 49

Od Králova na severozápad a východ

Chřiby silo

Lokov

farní kostel

ZŠ

Valy

pivovar

Chrástka

Bučník bánovský kostel


Rozhledna leží na hřebenu mezi Uherským Brodem a Bánovem. Je obtížněji přístupná po polních cestách z obou obcí. Z ní a jejího okolí pohled na Uherský Brod snad ani lepší nemůže být. 50

V centru města se dá dobře rozlišit městský pivovar, věž farního kostela, Základní školu Mariánské náměstí, věže dominikánského kláštera i gymnázium. Na východě pak rozpoznáme pásmo andesitových vyvřelin mezi Rasovou a Bojkovicemi s Bučníkem a Valy. Valy (470 m n. m.) – zalesněná kóta sopečného původu. Archeologická lokalita, naleziště mincí z doby císaře Trajána. Bučník (555 m n. m.) – andesitový velkolom s výskytem vulkanických a usazených hornin. Mineralogicky významné místo, z důvodů aktivní těžební činnosti veřejnosti nepřístupný. Nejvyšší horopisnou partií v jihovýchodním směru představují Velká Javořina, Mikulčin vrch a Velký Lopeník. V severovýchodním směru pak spatříme: Goliášku (369 m n. m.) – tuto kótu nalezneme mezi Polichnem a Šumicemi. Je celistvě zalesněná mladými i věkovitými stromy, tím ovšem postrádá výhled. Jde o místo s řadou pověstí, jedna z nich se zmiňuje o znamenitém lesním hospodáři dávné minulosti. Babí horka (385 m n. m.) – můžeme je identifikovat i podle televizního převaděče. Prostým okem nebo s pomocí dalekohledu je na této kótě viditelná i hájovna, patřící Šumicím. Rovněž Babí horka jsou opředená pověstmi, tentokrát o tatarských vpádech. Při dobré viditelnosti na východním horizontu objevíme i slovenský Vršatec.

51

Od rozhledny Obecnice nad Korytnou na sever

Uherský Brod Nivnice Chřiby

Korytná

Újezdec

Komonec


Rozhledna je situována na hřebeni nepříliš vzdálená od silnice Slavkov – Strání. Kolem ní jsou prostřeny rozsáhlé louky, bohaté na chráněnou květenu. Z rozhledny, ale i z jejího okolí jsou parádní výhledy do mnoha stran. Nebudeme litovat poutavých výhledů jednak do Straňanské kotliny a dále na Slovensko, jednak k nám na Uherskobrodsko. Paradoxní je, že z ní neuvidíme velmi blízkou Velkou Javořinu, výhled na ni je znemožněn vzrostlým lesem. Směrem k severu se prostírá Korytná, o něco dále směrem k Uherskému Brodu Nivnice a v protisvahu v dáli zajisté rozpoznáme i naše město se sousedícími Těšovem a Újezdcem. Tím možnosti výhledů nekončí, v severozápadním výhledovém sektoru dominuje pásmo Buchlovských kopců – Chřibů. Co jiného než poutavá pastva pro oči?

52

Z rozhledny nad Lhotkou k jihovýchodu Mikulčin vrch

Velký Lopeník

Lopenické sedlo

Uherský Brod

Velká Javořina Obora


Ne každý ví, že i nad vesnicí Lhotkou se tyčí smělá konstrukce rozhledny, ze které lze vidět hodně malebného z našeho líbezného slováckého kraje. Stačí odbočit z nyní již málo frekventované silnice mezi Drslavicemi a Hradčovicemi doprava, následně vyjet autem nebo raději vyjít poměrně strmou silničkou, která prochází obcí Lhotka, a doporučovanou rozhlednu pak už nemůžeme svým zrakem minout. Po opuštění obce uvidíme na náhorní rovince k nebi se tyčící vlastní objekt rozhledny, vysoký 35 m, s nevelkou vyhlídkovou plošinou ve výšce 18 m. Komu z nás by se na ni nezachtělo vystoupat vstříc očekávaným dojmům i samotné blankytné obloze? Ten, kdo vytrvá ve svém úsilí, rozhodně nebude po dokončení své snahy litovat, neboť jeho očím se nabídnou výhledy do všech světových stran a ty opravdu stojí za to. Kam jenom se člověk podívá, tam spočine jeho oko se zalíbením. Hřebeny Bílých Karpat s Mikulčiným vrchem, známým nejenom turistům, ale i sportovcům, Lopenické sedlo, Velký Lopeník s rázovitou rozhlednou, údajně natřenou volskou krví, dále Žítkovou s rozptýleným osídlením, známou mimo jiné i „žítkovskými bohyněmi“, bělokarpatský 53

Javorník, ba i samotnou Velkou Javořinu, to vše vidíme prostým okem nebo ještě lépe pomocí dalekohledu. Pod námi se údolím ladně vine stužka říčky Olšavy s místy prosvítající hladinou a typickými břehovými porosty vrb i olší. Její břehy jsou regulovány s výjimkou úseku mezi Míkovicemi a Podolím, tam jsou k vidění zajímavé přírodní jevy. V blízkém okolí rozhledny v jižním směru pak člověka upoutá kóta Myšinců (352 m n. m.). Ta se uvádí s okolním lesním komplexem coby Obora, do roku 1981 jsme na ní mohli nalézt zámeček hraběte z Kaunic. V současné době se v tomto prostoru zvažuje výstavba rozhledny, přístup je možný od Uherského Brodu i od Vlčnova polními cestami. Při pohledu z rozhledny na sever je zase možné spatřit lesostepní přírodní rezervace a přírodní památky Rovné hory, Vrchové Chrásti a Vinohradného – Terasy s bezpočtem vzácných druhů rostlin i živočichů. Ty však bychom měli hledat hlavně na jaře a ne na sklonku „babího léta.“ Nezřídka uvidíme ve výškách i káňata, zvolna kroužící nad přilehlými poli a číhající na svou kořist. A tak každý z těch, kteří se nedali odradit výškou rozhledny a vystoupali až na její vrcholovou plošinku, i když někdy snad třeba se sebezapřením a krátícím se dechem, by neměl litovat své vynaložené námahy, a to nejenom pro výše popisované dojmy, ale i pro úžasný, kolem se rozprostírající pocit ticha, modrou oblohu s „kometárními“ stopami nebe křižujících letadel, ale zejména pak kvůli fascinujícím západům do ruda zbarveného slunce. A právě poslední dojem se nedá jednoduchým způsobem popsat, ten se prostě musí na vlastní oči vidět!

54

Z Černé hory na jihovýchod a severovýchod Mikulčin vrch Lopenické sedlo

Rýsov

Velký Lopeník Malý Studený Lopeník vrch

Nivnice

Komonec Doubrava

Klášťov


Černá hora má charakteristický kupolovitý tvar. Nachází se po levé straně silnice směrem k Vlčnovu.

55

Dostaneme se na ni polňačkou od Linei, anebo poněkud delší cestou od sídliště Olšava. Pohled, jenž se nám z této nevelké výšiny naskýtá, je opět velmi poutavý. Na východě, už za státními hranicemi, se tyčí skály vápencových bradel Vršatce, na západě se zase klenou Buchlovské kopce se známým hradem. Na severním obzoru lze tušit zalesněný vrchol Komonce a na jihu, jen zdánlivě kousek, kousíček odtud, se tyčí majestátná a hrdá Javořina s tajemným a hlubokým pralesem na svém úbočí. Jen nedaleko odtud se kdysi prý utkala vojska českého a uherského krále na tak zvaném Luckém poli, tudy asi v jiném pak věku běhu utíkal v převlečení uherský král Matyáš před vojsky Jiříka z Poděbrad směrem ke Královu, kde podle pověsti byl pak ve spěchu zakopán poklad jeho družiny. Dnes se romantickými místy Hlucké pahorkatiny poklidně line říčka Okluky, protéká mezi úrodnými poli, oddělenými krátkými remízky s hrdě vztyčenými topoly. V nedaleké nivě se rozprostírá výstavná obec Nivnice, snad rodiště učitele národů J. A Komenského, a nad ní pak se ve svahu stkví nevelká Korytná, pokojně shlížející do sluncem zalitého kraje. Doslova na dosah rukou nablízku je i Vlčnov, celé republice známý svými folklorními slavnostmi s překrásnými kroji v průvodu mladičkého „krále“. V dáli, jak korálky na niti, se řadí další vesnice směrem k Luhačovicím, světoznámým lázním s množstvím léčivých minerálních pramenů. Nelze rovněž opomenout ani vesnicemi mířící podél Olšavy k Bojkovicím, kterým vévodí zámek Nový Světlov, dřívější sídlo Serenyů. Procházku našeho zraku končí město pod námi, město Komenského, město, jehož historie sama o sobě vypovídá o pohnutých dějích, které se zde v minulých staletích odehrávaly. Jeho klid a mír chránily mohutné hradební zdi, které dodnes dýchají chrabrostí a odhodlaností svých obránců.

56

Velký Ořechov Barák Lhotka

cyklostezka střelnice Chrástka

Babí horka

kaplička

letiště

Hráběcí

Černá hora

Králov

U Trojice pod Trojákem Vyškovec Rapantův vrch nad Korytnou

mapka výhledových lokalit, mapový podklad ELTISK

57

58

Ale asi nejlepší je viděná místa si krok za krokem projít. Nuže jděme!

59

Trasa Uherský Brod – Nivnice Naši cestu začneme v místě bývalého Předbranského mlýna, následně jdeme hezkou, krajinou se kroutící cyklostezkou směrem ke Slováckým strojírnám. Provází nás nevelký potůček, olemovaný vrbami, olšemi a všemožným býlím. Rozhledy jsou na této cyklostezce vzhledem k malé nadmořské výšce poměrně chudé. Po pravé straně našeho směřování máme Černou horu kupolovitého vzhledu s pěstovanými zemědělskými plodinami a poblíž vrcholu nastálo vidíme nápadnou retranslační věž. V dáli na jihu je vidět hřeben Bílých Karpat. Blížíme se k silnici směrem Nivnice a míjíme Škrlovské rybníky s bohatou příbřežní vegetací a občasným zde sídlícím vodní ptactvem. Opatrně přejdeme silnici a podél ní směřujeme k závodu Linea. Za Slováckými strojírnami bychom si neměli nechat ujít návštěvu přírodní mokřadní rezervace s vzácnými obojživelníky. Na jaře se v ní setkáme se skokany či ropuchami zelenými. Vyskytují se tam i rozmanité druhy vodního ptactva, jejichž tažná trasa vede nad Bílými Karpatami. V mokřinách jsou ve vhodnou dobu k pozorování labutě a lovící čápi. Co se týká bezobratlých živočichů, tak odborníci tvrdí, že tato místa jsou jedny z mála unikátních zoologických lokalit v rámci celé Evropy. Dokonce tam byl údajně spatřen nový druh potápníka, takže je vidět, že si tam příroda svého vzhledu opravdu užívá. V lokalitě je již realizovaná naučná stezka. Dále pak směrujeme naši cestu k Nivnici s Bartkovým mlýnem, předpokládaným to místem narození J. A. Komenského. Ve vesnici nás jistě upoutá i kaple sv. Trojice, Nadační dům Dr. Kachníka a barokní kostel sv. Andělů Strážných. Dále pak můžeme kráčet ke Korytné, úhledné to obci ve svazích Bílých Karpat s kostelem sv. Václava. V lesích nad touto obcí se nachází sirovodíkový pramen „Smraďačka“. Jinak málo frekventovaná silnice pokračuje nad vesnicí po ostré zatáčce lesem až na hřebenovou Dubinu s velkolepým výhledem na nedaleký vrchol Javořiny. Z Dubiny se taktéž otevírá pohled do Straňanské kotliny.

60

Strání, respektive Květná, jsou známy nejenom sklárnami s výrobou foukaného skla, ale i festivalem fašanku a fašankovou obchůzkou, která patří k největším masopustním průvodům v republice.

61

Trasa Nivnice – Hluk Kolem nivnické kapličky se vydáme nově zřízenou cyklostezkou směrem k Dolnímu Němčí. Vede paralelně se silnicí a popravdě řečeno pohled z ní na blízké okolí toho moc poutavého našim očím nenabízí. Samá pole, sem tam nějaký remízek. Snad nás alespoň zaujme pohled na Bílé Karpaty v čele s Velkou Javořinou. Projdeme Dolním Němčím, vesnicí s bohatými lidovými tradicemi, a zamíříme rovněž novou cyklostezkou podél říčky Okluky k Hluku. Jde se po rovině, po pravé straně nás provází vlhkomilná potoční vegetace vrb a olší. Milá a zachovalá jsou občas podél trasy přítomná odpočívadla. Jednu velkou zajímavost ale může tato trasa v podobě cyklostezky přece jenom nabídnout. Mezi obcemi Dolní Němčí a Hlukem se nachází polní trať, nazývaná Lucké pole. Ne všichni totiž vědí, že v této lokalitě se odehrála v roce 1116 významná bitva mezi uherským králem Štěpánem II. a naším knížetem Vladislavem I., kterou barvitě popisuje tehdejší historik Kosmas. Dnešní historikové se v současnosti přou ohledně přesné lokalizace tehdejší bojové vřavy, pojmy Lucké pole, Lucko, Lucká provincie se v různých literárních pramenech se tím pádem vykládají porůznu. Je však pravdou, že území mezi řekami Olšavou, Moravou a Bílými Karpaty bylo počátkem minulého tisíciletí prostorem „nikoho“, o který svým vlivem usilovali jak uherští králové, tak i česká knížata. Bylo jakýmsi předpolím uherských panovníků, ale i tito nedoporučovali v těchto místech výstavbu osad, nýbrž spíše usilovali jen o zachování tohoto nárazníkového pásma. Celá tato oblast byla tehdy hustě zalesněná a střežená bojovnými Sikuly a Pečeněhy ve službách uherského krále. Roku 1109 zde měl být sjednán mír mezi uherským králem Kolomanem a českým panovníkem Břetislavem II. a tento mír měl být následně právě v roce 1116 stvrzen setkáním krále Štěpána II. a Vladislava I. na těchto místech. Ale jak už to tak bývá, pokud panovníky doprovázejí šiky ozbrojenců, snadno se stane, že si jedna strana vyloží jednání druhé jako nepřátelské, a pak už je k válečnému střetnutí blízko. 62

Stejně tomu asi bylo v uvedeném roce 13. května, kdy by útok uherského tábora vedl k téměř úplnému zničení českomoravských vojů, kdyby v kritickou chvíli na bitevní scénu nevstoupily síly moravských knížat, a sice olomouckého knížete Oty a knížete Soběslava, které obchvatem nepřátelských zástupů zvrátily výsledek boje ve prospěch českých knížat. Uherští bojovníci, kterých bylo podle Kosmase množstvím jako kobylek, byli následně poraženi a zahnáni až k Váhu, kde se údajně hodně z nich utopilo. Ale i česká strana utrpěla nemalé ztráty, takže se jednalo z její strany o jakési Pyrrhovo vítězství. O smíru tedy nemohlo být tedy řeči, přesto však uherský vliv v těchto místech přetrvával až do počátku 13. století, kdy zde pozvolna docházelo k moravské kolonizaci a hranice mezi mocenskými centry byla posunuta do hřebenové části Bílých Karpat. Je tedy pravděpodobné, že v místě dnešních úrodných polí po levé straně cyklostezky se udála bitva, která jistě na dlouho dobu narušila vztahy mezi oběma říšemi. Uvedené místo po přesnější lokalizaci by mohlo být i v dnešní době pro archeology zajisté hodně zajímavé

63

Uherský Brod – Polichno Zpočátku vede naše cesta paralelně s nedalekou silnicí přes Újezdec směrem na Polichno, Biskupice až k Luhačovicím. Újezdec je mimo jiné známý coby důležitá železniční křižovatka na „Vlárské dráze“. Za kapličkou míjíme zahradní parcely, později střídané bujnou, málo udržovanou svahovou vegetací. Pěkná cyklostezka je vystřídána krátkým polním, později pak i nevelkým lesním úsekem. Do Polichna ještě kousek cesty zbývá a tak musíme vzít s velkou opatrností zavděk chůzí po frekventované silnicí. Samotné Polichno je obcí původně zemědělskou, dnes průchozí směrem na Luhačovice. Ve svazích kolem obce jsou stopy po lokálních půdních sesuvech. Následují Biskupice, silniční to křižovatka na Zlín a Luhačovice se zaniklou cihelnou. Luhačovice jsou světoznámými lázněmi s řadou minerálních pramenů, propracovanou infrastrukturou, místem kulturních akcí včetně hudebních festivalů. Architektura lázní je zcela specifická, legendárně obohacená stavbami slovenského architekta Dušana Jurkoviče. Nedaleká přehrada je pak místem rekreace a četných rybářských aktivit. V okolí města je pak k využití celá řada lázeňských stezek, anebo je možné se vydat směrem k Řetěchovu nebo Petrůvku.

64

Trasa Uherský Brod – Vlčnov Po průchodu Uherským Brodem je třeba zprvu projít místní části Havřice, kloubící novou výstavbu se starší zástavbou. Výchozím bodem naší cesty, a to i symbolicky, je motorest Pepčín u E50. Velmi obezřetně a s velkou opatrností komunikaci přejdeme a zamíříme k prostoru bývalé cihelny, dnes vykryté mohutným „lánem“ fotovoltaiky. Přehoupneme se nevelkou vyvýšeninou kolem těchto míst a velmi prudkým, naštěstí krátkým stoupáním se po kvalitní silničce dostaneme k vrcholové části havřických vinohradů. Po levé straně naši cestu provázejí polnosti, po pravé straně více či méně udržované zahrady. Nad havřickými vinohrady se pozorně rozhlédněme! Čeká nás krásný výhled na Bílé Karpaty a především na Uherský Brod. Velká Javořina, Velký Lopeník, Lokov a další více či méně známé kóty jsou na jižním horizontu mimořádně dobře viditelné. Před nimi se našemu zraku předestřou vesnice Nivnice, Korytná, Vlčnov, Slavkov i další. Oči tedy mají z čeho vybírat. Pokocháme se obrazem krajiny, zabočíme ostře doprava polní cestou k Oboře, lesnímu komplexu, který ještě donedávna skrýval ve své náruči zámeček Pepčín. Na počátku lesa musíme opět v pravém úhlu, tentokrát doleva změnit směr a asi po kilometru chůze stromovou alejí se dostaneme na místo byvšího zámečku. Na jeho původním místě už po něm kromě informační tabule nic nenajdeme. Z mýtiny, kde stávával, můžeme pak pokračovat na jih „hraběcí“ cestou k rozhledně Hráběcí a od ní kolem vyhlášených vlčnovských bud do Vlčnova. Vlčnov je zván slováckou perlou a je známý v celé republice především „Jízdou králů“, ale i řadou dalších folklorních zvyků. Zážitkem po téměř celou dobu je pohled na Bílé Karpaty a Hluckou pahorkatinu. Kdo chce dál, může zamířit až do Hluku a jeho okolí.

65

Nedaleko tohoto městečka je možné využít vycházkovou trasu Hluboček s mnoho kouzelnými zastaveními, ať už jsou to studánky anebo místa s poutavými rozhledy. Rozhodně bychom neměli vynechat návštěvu sv. Antonínku, místa známých poutí konaných již v předminulém století. Na vrcholu tohoto nevysokého kopce stojí poutní kaple svatého Antonína Paduánského nebo též Svatý Antonínek, jehož původní poutníci v 17. století prosili o odvrácení nepříznivého počasí, kousek opodál je zase studánka s údajně zázračnou vodou. Lokalitu proslavil mj. i Joža Uprka obrazem „Pouť ke svatému Antonínkovi“. Z těchto míst jsou opět k dispozici skvostné výhledy do oblasti ostrožských jezer a řady obcí podél řeky Moravy, případně východním směrem k nám na Brodsko.

66

Cyklostezka ze Šumic do Újezdce u Luhačovic Stezka začíná v prostoru šumického vlakového nádraží. Zprvu prochází kolem udržovaného hřiště a pak směřuje podél Olšavy k Uherskému Brodu. Dále pokračuje kolem zahrádkářského centra, na jaře obohaceného rozkvetlými slivoněmi‑třešněmi. Zahradní parcely však disponují i jehličnany, hlavně pak pěstovanými smrky stříbrnými a jalovci obecnými. Za božími muky u stezky při odpočivadle poskytuje v létě toužebný stín statná hrušeň… Naše trasa pak míří k západu a kopíruje po levé straně železniční trať, po straně pravé sleduje úpatí poměrně příkrého svahu porostlého akátovým lesíkem. Akáty jsou teplomilné, původem cizokrajné dřeviny, typické pro slunnější polohy. Kvetou v pozdním jaru nádhernými bílými hrozny vonných květů, bohaté pastvě pro včelstva. Bylinné patro však bývá v akátových lesících poměrně chudé, ví se totiž, že kořeny akátů svými toxickými výměsky znehodnocují půdu. V podrostu akátů je k vidění keřový porost bezů černých, rozpoznatelných listy i bíle zbarvenými vrcholíky květů. Uvidíme však i duby různého stáří a houštiny sněhobíle kvetoucích slivoní‑trnek. Lesík je střídán rozsáhlou loukou s úhlednými úbory smetánek lékařských v okolním pokryvu trav. Kdyby jenom lidé tušili, jak je zdraví prospěšný salát z listů těchto jinak běžných rostlin. Naše oči následně upoutá i celá řada dalších polních bylin, prezentovaná např. květy hluchavek nachových a sedmikrásek chudobek. Místy dokonce vykukují ze svěží jarní zeleně droboučké a namodralé kvítky rozrazilů. Pro všímavého pozorovatele jsou svým vzhledem patrné i kakosty luční, vratiče a řada jiných, více či méně známých rostlin. Za zmínku stojí i blízký nevelký sesuv půdy, které jsou pro podhůří Bílých Karpat typické… Levou stranu stezky provázejí seschlé porosty loňských merlíků, plaménků plotních, divokých růží a ostružin. 67

Za železniční tratí vlevo od stezky protéká řeka Olšava s romanticky vyhlížejícím jezem. Břehy tohoto vodního toku zpevňují četné olše a zplanělé jabloně, které za jezem dále po proudu řeky jsou doplněny ozeleněnými vrbami. Zajímavostí těchto míst je pohled na stromy ohlodané bobry, což po čase vede až ke zřícení narušených dřevin. K zastižení v tomto prostoru je bohaté druhové složení místní flory i fauny, jde tedy o potenciální „ráj“ botaniků a zoologů a vůbec všech těch, kteří rádi obdivují naši přírodu. Ráz krajiny se nemění ani v konečném úseku této cyklostezky, odkrývá se však pohled na lesní komplex Rubaniska nad Uherským Brodem s romantickou hájenkou na okraji lesa. Ale to už vidíme železniční koleje mířící od Luhačovic a s nimi souběžnou silnici. Všude kolem vidíme i nadále lány žlutě kvetoucích smetánek lékařských, z keříků podél trati rozpoznáváme porost ptačího zobu, javoru jasanolistého, hlohů apod. Zkrátka: tato cyklostezka je nejenom velmi pěkným výletním místem pro turisty i rekreační sportovce, ale i zajímavou exkurzní botanickou lokalitou. Je zasazena do klidného přírodního prostředí a může být zdrojem relaxace, ale i ponaučení pro obdivovatele této malebné krajiny. Mohla by být nazvána „akátovou“ podle převažujících dřevin. Na začátku stezky by nebyla na škodu informační tabule, jak u stezek už bývá běžným zvykem se zajímavostmi výše uvedenými.

68

Stezka z Polichna do Šumic Naproti autobusové zastávky v Polichnu se žlutě označenou turistickou trasou vydáme do Šumic. Její počátek je dán prudkým stoupáním, zprvu úvalem, později rozsáhlou loukou. Ta je pěkným výhledovým místem na samotné Polichno a okolní krajinu, jsou odtud vidět i výšiny nad Zlínem. Pak následuje smíšený les s převládajícími javory a jasany. Netrvá dlouho a dospějeme na kótu Goliáška (383 m n. m.), ke které se váže pověst o revírníkovi Goliáši, který vynikal nejenom výškou postavy, ale i tím, že dokázal ve svém rajonu udržet vzorný pořádek a disciplínu. Na uváděném místě se nachází statný buk, u něhož musíme změnit směr pochodu na jih a pečlivě sledovat žlutou značku, abychom se dostali do cíle naší cesty, tedy do Šumic. Sestup trvá asi dva kilometry, stezka je za vlhka obtížněji schůdná, neboť je založena na kluzkých jílovitých půdách. Vegetace se podél stezky druhově příliš nemění, habry se střídají s duby, snad jen překvapuje značné zastoupení lip. „Keřový“ porost je tvořen rovněž mladými lípami a typickým bezem černým a kalinami. Po cestě nás ve vhodnou vegetační dobu snad upoutá i fialový ostrůvek kyčelnice cibulkonosné a četné pomněnky. Stezka vychází z lesa až v šumickém regionu, v tzv. „Nivkách“, mezi stromy lužního charakteru – vrbami a olšemi. Ty nás provázejí podél potoka Ovčírka a kolem úhledných chovných rybníků směrem k nádraží. Při cestě se vyskytuje množství kopřiv, kostivalu lékařského, rozrazilů, svízelů i řada okoličnatých rostlin, konkrétně pak bršlice kozí noha.

69

Stezka z Havřic do Chrástky Vychází od kapličky v Havřicích s ovocným sadem po pravé straně. V travním porostu kolem cesty jsou k vidění běžné byliny, a to smetánka lékařská, rozrazil rezekvítek, řebříček obecný, vesnovka obecná apod. Ve stoupání k lesu Skákavka, které je známé místním občanům pod názvem Chrástka, přistupuje k travní vegetaci keřový porost s ptačím zobem, hlohem obecným, četnými planými slivoněmi a bezem černým. Na samostatně stojícím dubu u cesty můžeme pozorovat ochmet evropský, jehož žluté bobule jsou patrné hlavně v zimních měsících. Ale to už se stezka stýká s lesem, podél jehož západního okraje míří k vrcholové kótě Skákavky. Okraj lesa tvoří hustý keřový porost slivoně trnky, bezu černého, z větších stromů jde hlavně o habr obecný a javor babyku, borovice lesní je v menším výskytu zjistitelná až ve vrcholové části stezky. Bylinné patro disponuje bujným porostem kopřiv, které jsou známým indikátorem na dusík bohatého prostředí, běžně jsou v něm k vidění i okoličnaté rostliny, zejména kerblík lesní, žlutými květy pak zaujme na samotné stezce sukulent, žlutě kvetoucí rozchodník ostrý. V nitru lesa byly nalezeny odborníky ceněné slovanské mohyly, asi metr vysoké. Z vrcholové kóty Skákavka pak uvidíme na jižním obzoru kótu Lesnou (700 m n. m.) v Bílých Karpatech, v tomtéž směru nedaleko od nás pak Černou horu a nedalekou Oboru s dnes již ovšem neexistujícím zámečkem Pepčínem. Znamenitý výhled je rovněž na západ k Chřibům, kde při dobré viditelnosti je vidět hrad Buchlov, Barborka i Holý kopec. Mělké údolí pod námi se vine západním směrem k Uherskému Hradišti s vesnicemi za sebou následujícími: Hradčovicemi, Podolím, Míkovicemi, vidět je i část Kunovic. Směrem na sever se zase otevírá výhled k Prakšické vrchovině a kopcům nad Zlínem. Na severovýchodě je taktéž pěkně pozorovatelná zalesněná Komonecká vrchovina. Celkově pěkný vizuální dojem poněkud kazí jenom městská skládka komunálního odpadu poblíž lesa Rubaniska a motokrosový areál v nedalekém žlabu Náklad. Krajina v bezprostřední blízkosti stezky směrem na západ je zemědělsky intenzivně a velkoplošně obdělávána. 70

Pak již stezka podél několik set metrů dlouhé remízky sestupuje severním směrem k Prakšicím. Je lemovaná trnkami, hlohy a po překročení úzkého žlabu i porostem vrb. V její cílové části přicházíme k zemědělské akciové společnosti na okraji Prakšic se sousedícím lánem fotovoltaiky.

71

Stezka z Nezdenic na zámek Nový Světlov Začíná v Nezdenicích u nádraží a směřuje kolem Domova důchodců k železničnímu přejezdu, za kterým odbočuje směrem k východu a pokračuje polní cestou k zemědělskému objektu. U něho se již otevírá výhled do zalesněného okolí Bojkovicka, dokonce i k samotném zámku Novému Světlovu. Podél naší trasy jsou k vidění běžně pěstované zemědělské plodiny, zejména pak obilniny. Meze jsou pak osídleny množstvím běžných bylin – kopřiv, kakostů, rozrazilů, hluchavek, kerblíků, bojínků, psárek, sveřepů, ostřic apod. Po přechodu remízku nás provází stromový porost olší, vrb, javorů babyk a bezů… Levou stranu naší trasy lemují břehy Olšavy s obdobnými dřevinami, po straně pravé v nevelkém převýšení jsou nad polnostmi patrné smíšené lesní porosty nedalekých andesitových kup Valů a Bučníku. Stezka dále pokračuje udržovanou cestou přes Záhorovice, na jejich konci přejdeme můstkem na druhý břeh Olšavy, abychom podél ní procházeli stromořadím statných jasanů. Záhy nato se dostaneme ke známému vývěru oxidem uhličitým silně obohacené záhorovické kyselky a od něho mírně stoupající, silně vegetací zarostlou stezkou s porosty kalin, hlohů, svíd, javorů a četných bezů směřujeme k zámku Nový Světlov. Po cestě při trošce štěstí objevíme na kmenech černého bezu houbu Jidášovo ucho. Stezka vyúsťuje přímo v zámeckém areálu. V jeho exoticky laděné zámecké zahradě jsou za normálních okolností mimo jiných k zahlédnutí vzácnější stromy jako jinan dvoulaločný, liliovník tulipánokvětý a řada dalších.

72

Stezka z Pašovic do Prakšic a Uherského Brodu Je poměrně krátká a vede podél silnice mezi oběma obcemi. Po pravé straně stezku provází nevelký potok s dosud mladými vrbami a olšemi, ve velmi strmém svahu na pravé straně od něho je jen rozsáhlý keřový porost s planými růžemi, hlohy a málo udržovanými ovocnými stromy. Je třeba totiž mít na paměti, že se jedná o svážný terén na jílovitých půdách, takže tady ani v budoucnu nepřichází v úvahu intenzivnější zemědělské využití tohoto prostoru. Z bylin v podrostu jsou v jarním aspektu patrné četné hluchavky, ať už je to nachová nebo bílá, zběhovec plazivý, různé druhy jitrocelů, hlavně jitrocel prostřední a větší, pryšce, penízek rolní apod. V bohatém travním porostu jsou kromě ostřic vidět i alergiky obávané psárky a bojínky. V krátké rovinatější proluce mezi oběma obcemi jsou vybudovány nové usedlosti a na navážkách hlíny je velké množství rumištních rostlin a to rmenu, vlaštovičníků, svízelů, kopřiv a řada jiných. Projdeme kolem školy, zabočíme doleva a ocitneme se u prakšického kostela s obdivovanou starou hrušní. Zde začíná pěkná a udržovaná cyklostezka do Uherského Brodu. Je založena v protáhlém stoupání, po pravé straně je sledována hlubokou erozní rýhou, tedy výrazně zahloubeným žlabem s mladými olšemi, ptačím zobem, místy i kalinou obecnou a řešetlákem počistivým. Po několika stech metrech se stezka vnořuje do lesa zpočátku habrového, později promíseného mladými lipami s vmezeřenými keřovitými porosty bezu černého. Stále více a více ale přibývá po levé straně věkovitých dubů. Výhled do krajiny se nabízí až ve vrcholové části stezky, a to jednak na Chřiby a posléze i na Bílé Karpaty v celé své kráse s Velkou Javořinou v pozadí. Z Chřibů, zvaných též Buchlovské kopce, je i bez dalekohledu vidět Buchlovský hrad, Barborka, Holý kopec, s dalekohledem i nejvyšší vrchol tohoto pohoří, a sice vrch Brdo. Z nedalekých viděných vyvýšenin pak upozorňuji na Oboru a Černou horu s retranslační věží. Západním směrem se naskýtá pohled do údolí Olšavy s Drslavicemi, Hradčovicemi až do nivy řeky Moravy. 73

Malebné pohledy do blízkého okolí však do určité míry narušuje nedaleká skládka komunálního odpadu… Na severu je pak patrná nedaleká Prakšická vrchovina. Pouze výhled na severovýchod je zastíněn lesním komplexem Rubanisek. Samotná vrchovina disponuje rezervacemi chráněné květeny a zvířeny. Namátkou lze uvést hořec křížatý, len tenkolistý, mochnu bílou, roháče obecného, krasce třešňového, kudlanku nábožnou atd. U střelnice můžeme zvážit i variantu směřování přes Rubaniska poetickou lesní trasou, Broďanům dobře známou na Maršov. Obci, která „proslula“ v šedesátých letech mohutným a devastujícím půdním sesuvem. My však překročíme silnici a směřujeme do Uherského Brodu. Čeká nás krátká, vápencovou drtí zpevněná cesta, lemována křovinami hlohu, ptačího zobu, a zplanělých růží. Sestoupíme protáhlou sníženinou podél Vinohradského potoka až k Vinohradskému rybníku. Provází nás bylinný porost, zastoupený kopřivami, pryskyřníky, velice nahusto jsou zde k vidění bršlice kozí noha, zběhovec plazivý a poněkud výše proti toku i přesličky. Stružka vody v potoku je poměrně čistá, protéká pod udržovanými parcelami vinohradů. Okolní vegetace oplývá zpěvem kosů, drozdů, k zastižení jsou i pěnice a sýkorky. Kolem stezky se opět četně vyskytují olše, přibývá však i javorů, a to javoru mléče a javoru babyky. Občas je zde k zastižení i jilm. Dub v tomto vlhkém lužním mikroklimatu svým zastoupením chybí. Vinohradský rybník je sám o sobě ukázkovým biotopem vláhomilné vegetace i živočišstva.Je lemován statnými vrbami, olšemi a topoly, včetně topolu lindy a topolu osiky. Má bohatě zastoupené keřové a bylinné patro s četnými kostivaly, pomněnkami a kakosty. Zajímavou podívanou nabízí i porost hluchavky žluté neboli pitulníku. Nápadný velkými žlutými květy je poněkud jedovatý vlaštovičník. Běžná v bylinném porostu je kokoška pastuší tobolka a rozsáhlé porosty bršlice kozí nohy. Na hladině rybníka se prohánějí kachny divoké, v jarním období už i s malými káčátky. V podrostu břehů je možné spatřit bez černý a ptačí zob. 74

Stezka ze Šumic do Nezdenic Začíná u hřbitova v Šumicích. Po levé straně sleduje řeku Olšavu, jejíž břehy jsou lemovány vzrostlými stromy, a to jasanem ztepilým, který jednoznačně početně převládá, dále pak javorem klenem a olší lepkavou. Kupodivu poměrně malé zastoupení v tomto říčním ekosystému má vrba bílá. Pestré je i keřové patro s hustými porosty ptačího zobu, hlohu vícesemenného, svídy krvavé, někde i brslenem evropským, jehož čtyřhranné plody – kněžské čepičky podzimem upoutají pozorné pozorovatele přírody. Mezi stezkou a příbřežním porostem dřevin je v jarním aspektu k vidění řada známých bylin, mezi kterými jednoznačně dominují smetanky lékařské. Z dalších rostlin jsou zde hojně zastoupeny hluchavka nachová, popenec břečtanolistý, kokoška pastuší tobolka a četné rozrazily s modrými drobnými kvítky. Místy je k zastižení i vlhkomilný kostival lékařský, lopuch obecný apod. Dosud nekvetou, ale svými listy se prozrazují kakosty luční. Po pravé straně stezky směrem k Nezdenicím jsou nápadné houštiny plaménku plotního a opětovně ptačího zobu. Rozlehlá pole ve svahu jsou navzájem oddělena remízky, biokoridory, které optimálně chrání svažitý terén před sesuvy a navíc jsou útočištěm pro řadu bezobratlých, ale i obratlovců – koroptví, bažantů a zajíců. Vizuálním zpestřením stezky v její střední části jsou slivoně – střemchy, které se prozradí nejenom nádhernou bělí svých květů, ale zejména omamnou vůní. Jsou obklopeny ostrůvky již věkovitých rozložitých vrb. Kolorit krajiny doplňuje zpěv ptáků, drozdů, konipasů, místy proletí nad námi straka a na obloze se občas ukážou ne každému známé volavky. Náš sluch si zase přijde na své konejšivým šumem několika nízkých jezů, kde je voda prokysličována, což jistě vítají mnohé druhy ryb. Stezka je svým pojetím úhledná. Obdivovatelům přírody přináší klid i odborné zdokonalení jejich dosavadních vědomostí.

75

Trasa z Hradčovic do Prakšic Z hradčovického nádraží zamíříme po chodníku do středu obce, dále pak do nedalekých Drslavic. U prodejny Coopu odbočíme doleva a málo frekventovanou silničkou nasměrujeme svoje kroky do Prakšic. Po straně silnice spatříme obdělávané zemědělské plochy, pouze na mezích je běžná květena jara – smetánky, rozrazily, kopřivy. Z levé strany se zvedají nevysoké zaoblené kupy Rovné hory a Vrchoviny, porostlé smíšenými lesy. Botanicky cennější jsou pod nimi ležící stráně s přírodními rezervacemi, které nabízejí teplomilnou květenu a zvířenu, o čemž svědčí řada chráněných druhů uváděných v seznamu organismů Prakšické vrchoviny. Ze živočišného světa stojí za zmínku řada vzácných druhů motýlů, brouků a mimo jiné kudlanky nábožné. Kolem silnice se v zákrutech klikatí říčka Holomňa, občas rozvodněná přívalovými dešti. Je lemována řadou olší, vrb, javorů babyk, místy i mladými jasany. Kolorit těchto břežních dřevin umocňují keře bezu černého, ptačího zobu a dalších docela běžných zástupců vlhkomilného rostlinstva. Pod nimi se v jásavé jarní zeleni zabarvuje travnatý pokryv květy smetánek, rozrazilů, hluchavek nachových a zejména hluchavek bílých. Nekvetoucí, ale i tak docela dobře poznatelné jsou lodyhy kakostů, kopřiv a řebříčků. Z vlastních trav upoutávají pozornost, ostatně jako každého alergika, klásky trav bojínků a psárek, kolébající se v mírném teplém vánku. Provoz na této málo známé silnici bývá minimální, takže je možné do sytosti vychutnávat tichou a v jarní roční dobu vegetací obdařenou přírodu. Občas se dá nahlédnout i do koryta říčky a sledovat rušivou erozní činnost vody. Snad právě proto se takto vzniklé meandry, čili zákruty, do paměti procházejícího zapisují nejvíce. V městských i vesnických sídlech jsou totiž vodní toky již zregulovány a pro romantiky přírody z toho důvodu nepůsobí nejpřitažlivěji. Asi po hodině pěší chůze se dá doputovat do Prakšic a kochat se půvabem štítů starších domků, ale i novými fasádami mnohých vesnických stavení.

76

Trasa z Loučky přes Rubaniska do Těšova Začíná na kótě Loučka (377 m n. m.), vede zprvu po hřebenové části Rubanisk a teprve pak se svažuje směrem k městské části Uherského Brodu – Těšovu. První část stezky vede smíšeným a pestrým lesem po zpevněné cestě. Z dřevin ji lemují hlavně duby, lípy, později je do vegetace přimísena po straně cesty i borovice lesní. Ze zajímavějších křovin je zde k vidění kalina obecná, bez černý, v závěru trasy i dřín. Plejáda druhů bylin je tradičně v tomto lese rozmanitá, tvoří ji kostival lékařský, hrachor – lecha jarní, mařinka vonná, kakost luční i krvavý, česnáček obecný, krtičník hliznatý, různé druhy pryskyřníků a rdesen. Po výchozu z lesa se nám otevře poutavý výhled na Bílé Karpaty s Velkým Lopeníkem, Mikulčiným vrchem, Žítkovou, bělokarpatským Javorníkem a na východě i Chabovou a skalnatým Vršatcem. Na tomto výhledovém místě stojí hájenka, dobře pozorovatelná ze širokého okolí. Z vesnic jsou v údolích patrné Bánov, Šumice, ale i část Nezdenic. Cesta pak sestupuje podél lesa s pokračujícími hezkými výhledy. Po pravé straně Rubanisk rostou převážně vzrostlé duby, místy je k zastižení jasan a lípa. Naopak po straně levé jsou jen monotónní a rozsáhlé plochy zemědělských půd. Těsně nad Těšovem je vidět i okrajová část Uherského Brodu. Na jižním obzoru se majestátně zvedá Velká Javořina (970 m).

77

Trasa přes Rubaniska ( příměstský les) Trasa je totožná s málo frekventovanou silnicí do vísky Maršov, obce, která byla v 60. letech postižena sesuvem a z valné části zničena. Dnes má pouze několik desítek obyvatel, zajíždí tam i několik rekreantů z blízkého či vzdálenějšího okolí. Samotná cesta Rubanisky začíná nad střelnicí, v místě, kde odbočuje nová cyklostezka do Prakšic. Prakticky celé naše putování vede přes lesem. Lesní formace je tady tvořena habro‑dubovým porostem, habry však jednoznačně převládají. Místy je ve vegetaci přimísena i bříza a podél silnice je občas k zastižení i lípa malolistá. Celý lesní porost působí přes blízkost nedalekého města přirozeným dojmem, má optimální diversifikovanou strukturu dřevin s četnými listnatými stromy, jak je uvedeno výše. Bohatě je zastoupeno i keřové patro se zmlazenými habry, bezem černým, krušinou apod. Raritou, kterou ocení nejenom odborník, jsou podél cesty k zastižení ojedinělé jeřáby – břeky. Bylinné patro je zejména v prosvětlených místech hojně zastoupeno např. bikou ladní a četnými ostřicemi. Jehličnany bezprostředně u cesty až na výjimky nejsou. Pokud na ně narazíme, jde jen o nevelké ostrůvkovité formace smrku ztepilého a borovice lesní. Jen sem tam je ke spatření modřín opadavý. Lesní komplex je ve střední části lesného komplexu přerušen několikahektarovou zemědělsky využívanou loukou s nevelkou samotou, Sikulovou boudou, která je obklopena málo udržovaným ovocným sadem. V silničních příkopech lemujících les a v jejich okolí je k nalezení řada vlhkomilných rostlin, počínaje kostivalem lékařským, mařinkou vonnou, kopřivou dvoudomou, pomněnkou lesní apod. Na samotném konci lesa v teplejším mikroklimatu přibývá dubů. Na kótě Barák nad maršovským sesuvem se návštěvníkovi nabízí východním směrem hezké výhledy na Komoneckou vrchovinu, západním pak Chřiby, částečně na jihu vidíme i Bílé Karpaty. Rozhledem je zde rovněž nabídnut pohled na Prakšickou vrchovinu s malými výškovými rozdíly a pestrými, krajinářsky ceněnými biotopy.

78

Geomorfologicky nejzajímavějším útvarem v lokalitě Maršov je známý plošný sesuv ve flyšových horninách, krytý porostem jasanů, javorů, olší a místy i typickými „opilými“ ovocnými stromy, které se snaží růstem opětovně nabýt vertikální polohy. Celá popisovaná trasa je turisticky nenáročná, vede hřebenem Rubanisk a poskytuje putujícím atmosféru klidu a harmonie v dnešním uspěchaném světě tak důležitou.

79

Trasa ze Šumic do Rudic podél Ovčírky Začíná u rybníků na severním konci Šumic. Vede podél potoka Ovčírky prakticky až do obce Rudice. Vlastní rybníky jsou chovnými nádržemi a oblíbeným místem rybářů. Na hladině nádrží se prohánějí podle roční doby kachny divoké, jindy zase čírky a lysky. Břehy jsou lemovány porosty rákosu a četných orobinců. Z bylin jsou zde běžné rozsáhlé porosty kopřiv, hluchavky nachové, kostivalů, pomněnek, kakostů a četných trav. Okraje cesty jsou lemovány hlavně jasany, olšemi a vrbami. Hojný výskytem je zde bez černý a ptačí zob. Poklidnou atmosféru dotváří zvolna proudící potok Ovčírka s několika drobnými splávky. Trasa pokračuje v severním směru rozsáhlými loukami se solitérními hrušněmi, jabloněmi a lučním porostem s mochnami jarními, pryskyřníky prudkými a všude přítomnými smetánkami lékařskými. Podél potoka se nacházejí četné vrby a olše. Po napojení na žlutou turistickou stezku se pak můžeme vydat vcelku nenáročným stoupáním přes rozsáhlejší lesní komplex až k Polichnu, a to kolem vrchu Goliáška (369 m n. m.), anebo pokračovat směrem k východu podél jiného lesního celku až k Babí horce nedaleko silnice Rudice – Nezdenice. Od kóty Babích horek nedaleko silnice se otevírá velmi pěkný rozhled na krajinu Bílých Karpat a andesitové kopce kolem Bučníku, kde Nezdenice, Šumice i Uherský Brod jsou vidět jako na dlani. My ovšem pokračujeme přímo na sever a asi po dvou kilometrech bychom měli dospět do obce Rudice, která je známa v širší veřejnosti jako „střed světa“ se slunečními hodinami na jednom z domů. V obci samotné jsou 2 minerální prameny, z nichž jeden se pro charakteristický zápach nazývá „petrolejka“. Pokud se budeme vracet z této obce na jih po silnici do Nezdenic, upoutá naši pozornost věky pamatující kaplička, ještě nedávno obklopená staletými lipami se jmelím v jejich korunách. Celou popisovanou trasu lze považovat za jednu nejpěknějších v našem regionu.

80

Trasa Uherský Brod – Bánov přes Králov Asi nebude příliš vyhledávaná. Vede totiž převážně přes polnosti. Její devizou jsou pěkné výhledy na Uherský Brod a následně Bánov. Necháme se vysadit na zastávce Králov. Odtud zemědělci využívanou štěrkovou cestou zamíříme k areálu akciové zemědělské farmy. Při trošce štěstí uvidíme hned při cestě pasoucí se stádo koní. Projdeme ztichlou farmou a klikatící se polní cestou podél remízku směřujeme k nízkému hřebenu. Právě z něho se nám otevřou pěkné pohledy na Uherský Brod a Bánov. Fotoaparáty by tedy neměly zahálet. Na hřebeni odbočíme doprava a dostaneme se k rozhledně. Po výstupu na ni se nám umocní výhledy na okolní krajinu. Nejenom již dříve zmiňované osady, ale i na Bílé Karpaty s Velkou Javořinou máme doslova na dosah. Na východě zase uvidíme zalesněné vulkanické Valy nad Bojkovicemi, na severovýchodě zřetelně uzříme Komonecké vrchy. Poté scházíme polní cestou směrem na jih a buď zamíříme do Bánova, anebo dáme přednost Suché Lozi. Ať už se rozhodneme pro jakoukoliv variantu, budeme míjet polní letiště. Samotná Suchá Loz nás zaujme architektonicky moderně vyhlížejícím kostelem a vyhlášenou minerálkou, Bánov třeba zase svým kostelem a nedalekou lokalitou bývalého hrádku.

81

Stezka z Bánova do Bystřice pod Lopeníkem Jde vlastně o polozapomenutou silničku mezi Bánovem a Bystřicí pod Lopeníkem. Kolik jenom po ní kdysi projelo motocyklů, kolik kouřících starých škodovek, ale i zemědělských strojů, ba v dávnější minulosti i koňských povozů? A jak vypadá tato silnice dnes? Člověk by ani nepoznal, že to byla kdysi dopravně docela frekventovaná silnička. Vyjdeme od autobusové zastávky na konci Bánova, projdeme kolem skladu stavebních hmot a záhy se ocitneme na dotyčné, téměř opuštěné silničce. Je již prakticky bez dopravního zatížení. O to více ji svírá okolní vegetace, tvořená přestárlými a neudržovanými ovocnými stromy, dále pak hlohy, planými růžemi, ptačím zobem a řadou dalších druhů dřevin. Její povrch už není zdaleka jednolitý, asfalt je místy vydrolený, sem tam na ní vidíme hroudy hlíny a chomáče slámy. Ale stejně se člověk chůzí po této silničce neubrání nostalgickým pocitům. Zavzpomíná, jak tato dříve využívaná silnice sloužila lidem. Po několika stech metrech dospějeme k její vrcholové části, kde opět máme co obdivovat. Jedná se o lokalitu zajímavou jak po stránce botanické, zoologické, zejména je však geologickou zvláštností. Zde totiž vystupují v prostoru nedalekého kynologického cvičiště v podobě skalek na povrch vulkanické horniny, konkrétně pak hnědavě zbarvený andesit. Jde v podstatě o utuhlou třetihorní lávu. Stačí pak už jenom několik desítek metrů a ocitneme se u frekventované silnice E50. Po jejím překročení pokračujme polní cestou k vodní nádrži Ordějov. Na jejím okraji ještě nedávno stával Ordějovský dvůr, který už ovšem vzal za své. Okolní silně zvlněný terén je opět vulkanického původu. Jedna z výšin u této přehrady byla v době laténské osídlena Kelty. Dodnes jsou na jejím úpatí patrné valy. 82

U lokality zabočíme doleva, jdeme podél potůčku do Bystřice pod Lopeníkem, odkud můžeme pokračovat k rozhledně Pod Vajanskú a následně hezkou lesní stezkou až k motorestu Rasová. Další naší zastávkou může být lom založený v pískovci a jílovitých břidlicích několik set metrů za uvedeným motorestem. V jiném směru necelý kilometr od Rasové je k nahlédnutí andesitový lom, v současné době nepřístupný pro těžbu této horniny. Z Rasové směřuje silnice ke Starému Hrozenkovu a k rozsáhlým jabloňovým sadům, nad ním se rozkládajícím. V tomtéž prostoru je pozoruhodný jiný zaniklý lom se sopečnou horninou dolerit, připomínající čedič. Místo se sloupcovitým uspořádáním uvedené horniny tak trochu připomíná známé geologické varhany Panská skála v severních Čechách… Z Rasové lze doporučit i silniční odbočku na Mikulčin vrch s celou tamní plejádou dílčích turistických tras, např. na Velký Lopeník s rozhlednou nebo do podhorské obce Vyškovec s rázovitými kopaničářskými stavbami. Nad obcí Vyškovec na Hribovni je k vidění i pomníček věnovaný sestřeleným americkým letcům.

83

Trasa Rasová – Bojkovice Kdo by chtěl jít po stopách těchto pradávných dějů, měl by se vydat stezkou od motorestu Rasová kolem velkolomu Bučník přes známou Modrou vodu, Valy až k Novému Světlovu nad Bojkovicemi. Pohled na lom byl však naším očím do značné míry odepřen, neboť tam probíhá těžba kvalitního kameniva – andesitu. Alespoň přes vstupní bránu jsou vidět rozlehlé masivy této horniny, obklopené neméně mohutnými vrstvami pískovců. Dříve se v těchto místech dařilo nacházet porcelanit, „zmučené“ to kamení, které vznikalo přetavením jílovců z nitra země se deroucí lávou. Míval na svých plochách kresbičku ze solí manganu, takže ho místní hybatelé používali jako originální obkladový materiál. Nedaleko naší trasy se nacházejí i zbytky středověkého hradu Zuvačova, který je sice mimo naši trasu, ale za návštěvu rozhodně stojí. Při další chůzi si jistě nenecháme ujít často vyhledávanou Modrou vodu, bývalý kamenolom z dvacátých let minulého století. Jde o nevelké jezírko obklopené andesitovými skalami. Mělo a má i dnes svůj romantický nádech, i když jeho voda už zdaleka modrou barvou neoplývá. A všude kolem vnímáme ten všude se prostírající klid, to ticho, které v urbanizovaných a dopravou přesycených oblastech už citelně postrádáme… Kousek dál po zelené značce půjdeme kolem Valů, vyvýšeniny, která je poněkud pomíjeným bodem této sopečné krajiny na naší „ohnivé“ stezce. Měl na ní původně stát hrad Nový Světlov. Na uvedeném místě jsou ještě i v současnosti patrné valy, které lemovaly hradiště, které chránilo kraj před nájezdy hlavně z Uher… Tu se kdysi údajně našly i měděné a stříbrné mince z doby císaře Trajána, což samo o sobě svědčí o tehdejším významu této lokality. Po dalších několika málo kilometrech se nám po výchozu z lesa otevře pohled na bělostné kontury Nového Světlova. Jeho zámecká zahrada upoutává zájem lidí mnoha běžnými, ale i vzácnějšími druhy dřevin. Je v ní již při vstupu možno obdivovat jemnými jehlicemi obdařenou borovici vejmutovku, kousek dál majestátně červenolisté buky, u sochy

84

římské bohyně lovu Diany pak známý a obsahem látek léčivý jinan dvoulaločný. Obdiv si vynucuje i vzácný, zvláštním tvarem listů charakteristický liliovník tulipánokvětý. Pak už nás čeká jenom sešup strmou strání k nádraží a nasednutí do vlaku do Uherského Brodu.

popisované trasy, mapový podklad ELTISK

85

Co říct závěrem? Uherskobrodsko je blyštivou perlou v náhrdelníku Velké Javořiny. Ať už z pozemských rozhledových míst, z ptačí perspektivy, anebo prostou chůzí nabízí tento náš kraj očím a tím i duši nezapomenutelné zážitky. Jaromír Slavíček

86

87

Pohleďte, to je krása Autorské právo © Jaromír Slavíček 2015 [email protected] Fotografie © Helena Kmentová, Jaromír Slavíček, Jiří Šonovský 2015 Ilustrace na obálce © Jana Jurásková 2015 Vydal ELTISK, vydavatelství a nakladatelství Mariánské náměstí 63, 688 01 Uherský Brod www.eltisk.cz [email protected] Sazba a tisk ELTISK, s. r. o. 1. vydání Všechna práva vyhrazena. Tato kniha a ani její části nesmí být rozmnožována tiskem, fotokopiemi, počítačovými datovými soubory, ani jiným způsobem bez předchozího svolení autora.

ISBN 978-80-88116-08-0

Jaromír Slavíček Pohleďte, to je krása

Recommend Documents