aR
tun
or
íF
rn
Ja 1. Dřevěný kostel sv. Mikuláše
rs
ide
Dřevěná centrální stavba pochází z roku 1752. Na počátku 20. století prošla velkou rekonstrukcí poté co se dostala do velmi špatného stavu. Poslední oprava proběhla v roce 1983.
sra
Jednolodní kostel s trojboce uzavřeným presbytářem a malou předsíňkou je krytý trojúhelníkovou valbovou střechou krytou šindelem a s malou věžičkou. Trámy jsou snoubeny tzv. copovým stylem, což znamená, že do sebe zapadají způsobem připomínající cop. Strop kostela je rovný, dřevěný. Téměř veškeré vybavení je novodobé a pochází z počátku 20. století, kromě lavic, jež jsou původní. Hlavní oltář s centrální sochou sv. Mikuláše doplňují ještě sochy sv. Cyrila a Metoděje. Dřevěnou kazatelnu zdobí vyobrazení pěti církevních Otců. Z lípy původně rostoucí před kostelem je zhotovena socha sv. Mikuláše v životní velikosti. Na kruchtě podepřené sloupky se nacházejí varhany zhotovené v polovině 19. století Josefem Jirouškem.
01
z2
5
Při kostele stojí ještě dřevěná márnice s valbovou střechou z roku 1750. Je zde umístěna unikátní „josefínská“ rakev z 80. let 18. století. Používala se za doby císaře Josefa II. v době epidemií. Má odklopné dno, kterým propadl nebožtík po ukončení obřadu přímo do hrobu. Dělo se tak za účelem úspory dřeva, odpor lidí, ale byl tak veliký, že tato praxe neměla dlouhého trvání. Dalším objektem je dřevěná zvonice na podezdívce osmiúhelníkového půdorysu z druhé poloviny 18. století. Ze čtyř původních zvonů se dochovaly dva, jeden větší z roku 1588 a druhý menší (umíráček) z roku 1468. V kostele patřící v současné době obci se kromě bohoslužeb konají také pro dobrou akustiku koncerty a přes sezónu prohlídky pro veřejnost.
2. Kostel sv. Mikuláše
rn
Ja
Kostel sv. Mikuláše vešel do podvědomí věřících jako poutní místo. Byl postaven na místě kaple se Studánkou, podle plánu známého pražského stavitele C.A. Caneveleho. Stalo se tak v letech 1724 – 26. Stavba byla provedena v barokním slohu a místo bylo zvolené na terase ve svahu. Kostel obklopují několika metrové zdi a na terasu se vystupuje dvouramenným schodištěm. Svatyně je jednolodní čtvercového půdorysu se zaoblenými nárožími. Presbytář je užší a také čtvercového půdorysu. Na západní straně je opět čtvercový vstup. Boční stěny jsou zvlněny, stejně jako průčelí, které je ukončené štítem a po obou stranách jej obklopují nízké věže. Loď je zaklenutá plochou kupolí. Presbytář i prostor pod kruchtou jsou sklenuty plackou. Pod západní částí kostela je kaple čtvercového půdorysu zaklenutá valenou klenbou s lunetami a v ní vyvěrá velmi silný pramen. Vpravo ve svahu nad kostelem stojí srubová stavba poustevny se dřevěnou věžičkou z roku 1692. Budova bývalého hostince v areálu je z roku 1891 a dnes je v ní muzeum. Za kostelem ve svahu protéká potůček, který zde vytváří několik vodopádů. V prostoru před kostelem roste několik mohutných lip a při vstupu od silnice je kašna s měděnou plastikou. V samotném kostele jsou umístěny restaurované sochy, které původně byly v kapličkách na cestě z Králík na Horu Matky Boží. Okolo poustevny vede svahem stezka, ze které je hezký pohled na kostel. Vše je na mapě KČT č. 47 Vysokomýtsko a Skutečsko.
íF
3. Kostel sv. Bartoloměje
aR
tun
or
Kostel sv. Bartoloměje je původně gotickou stavbou. Je to jednolodní dřevěný kostel založený královnou Žofií, druhou manželkou Václava IV., roku 1397. Staviteli byli pravděpodobně bratři Lútkové. Do kostela vstupujeme po dřevěném barokním mostě, který je 18m dlouhý. Dnešní podoba mostu pochází z roku 1721. Věž je pětiboká a směrem vzhůru se zužuje a ve výšce 29m je zakončená osmibokým jehlanem.
4. Chrudim Rosselovo náměstí
ide
5. Památník obětem vypálené vesnice Ležáky
rs
Památník je věnován tragické události z 24.6.1942, kdy nacisté obec Ležáky vyhladili. Její obyvatelé zaplatili svými životy kvůli objevení tajné vysílačky Libuše patřící parašutistům pověřených atentátem na Heydricha. Ležáky ležící mezi obcemi Miřetice a Dřeveš na Chrudimsku, byly osadou chudých kameníků a drobných chalupníků. Celá vesnice se rozprostírala v údolí mezi několika kopci. Centrum obce tvořilo 9 stavení. Nejstarší a zároveň největší stavbou byl ležácký mlýn vystavěný v 17. století. Dne 24.6.1942 byla vesnice úskočně a bez jakéhokoli varování vypálena nacisty.
sra
z2
5
01
Důvod vypálení bylo ukrývání funkční vysílačky Libuše, která sloužila k dorozumívání mezi parašutisty, kteří provedli atentát na říšského protektora R. Heydricha. Telegrafista Potůček se usadil u mlynáře Švandy v ležáckém mlýně. Gestapo však na to přišlo a rozhodlo se obec pro výstrahu zlikvidovat a navždy ji vymazat z mapy. Všichni obyvatelé proto byli zavražděni, pouze dvě malé holčičky přežily a byly poslány do Německa na převýchovu. Dospělí obyvatelé byli podle stanného práva zastřeleni, ležácké děti byly převezeny do Lodže a později do Chelmna, kde byly v létě 1942 zplynovány společně s dětmi z Lidic. Všechny cenné věci z chalup gestapo uloupilo a posléze byla celá osada zapálena. Na místě osady zůstalo jen údolí plné dýmu. Nacistické zlobě neušel ani rybník - koryto tekoucí kolem mlýna bylo odsunuto. Krutou ironií osudu je, že si šéf pardubického gestapa Clages v těsném sousedství Ležáků postavil svůj víkendový domek. Těla všech zastřelených byla odvezena do krematoria a spálena. I jejich popel byl zabaven gestapem a nakonec vysypán do Labe.
Na místě původních domů dnes stojí drobné památníčky označující číslo popisné a rodinu, která tu žila. Největší stavbou je zde budova památníku ve které můžete zhlédnout dokumentární film o Ležácích, ale také repliku vysílačky Libuše, z níž byly odesílány depeše do Londýna. Expozici pak doplňuje řada fotografií zavražděných obyvatel přičemž podobizny jsou v nepravidelných intervalech střídány snímky vypálených domů, v nichž žili. Fotky jsou záměrně malé, protože pak je člověk nucen, aby k nim přistoupil co nejblíže, přečetl si jméno a podrobně si každou tvář prohlédl, pohlédl jí do očí. Při pohledu přes prosklenou stěnu muzea je vidět roklina, do níž příslušníci jednotek SS lidi z Ležáků nahnali a poté nechali převézt do Pardubic, kde byli zastřeleni.
6. Rozhledna Boika Volně přístupná rozhledna Boika nad Českými Lhoticemi nabízí pohled na Chrudim, Luži, Pardubice, Hradec Králové a při dobré viditelnosti na Krkonoše a Orlické hory. Dřevěná rozhledna je 14,5 m vysoká. Její vyhlídková plošina se nachází ve výšce 11 metrů, na kterou lze vystoupat po 32 schodech. Rozhledna byla zpřístupněna v roce 2006.
Ja rn
7. Přehrada Seč
aR
tun
or
íF
Účelem vodního díla je zadržení vody v nádrži pro nalepšování průtoku v níže ležícím úseku řeky Chrudimky, vodárensky využívaným skupinovým vodovodem zásobujícím města Chrudim a Pardubice, pro energetické využití vody ve vodních elektrárnách, pro částečnou ochranu území pod nádrží před povodněmi, pro zajištění minimálního průtoku v řece Chrudimce, k rekreaci a rybaření. Výstavbu přehradní hráze provedla v letech 1925 - 1934 pardubická firma Vendelín Dvořák podle projektu firmy Ing. Ctibor a spol. V roce 1947 byla do provozu uvedena špičková vodní elektrárna a vyrovnávací nádrž Padrty.
8. Berlova vápenka u Třemošnice
ide
rs
První pec zde byla postavena v roce 1880 a před první světovou válkou produkovala Berlova vápenka na 25 tun vápna denně. Po válce ve dvacátých letech to bylo dokonce 45 tun denně. Vápenec sem byl dopravován košíkovou lanovkou z nedalekých Prachovic, poháněnou parním strojem. Patřila k nejstarším u nás, měla délku 5,5 km, 180 košů s kapacitou každého na 280 kg vápence a dřevěné stožáry vysoké 6-20 m v rozestupech od 20 do 140 m jich bylo na 110. Hotové vápno se dopravovalo vlečkou do Čáslavi. Výroba vápna byla zastavena v roce 1957 a lanovka postupně demontována. Vápenka se naštěstí dochovala. Zachovány byly obě pece, každá trochu jiné konstrukce. Obě však mají dvě samostatné peciště (šachty). Jedna je robustnější a představuje typičtější konstrukci železnohorské vápenky, druhá subtilnější je pacoldovského typu. Vápenka je také unikátní svým způsobem zavážení, který zde tvoří ocelová konstrukce výtahu a lávky, která od něj vede k zavážecím otvorům. Stavební stav vápenky je dobrý. Vápenka byla rekonstruována a západní pec navíc doplněna o objekt, ve kterém byla zřízena malá expozice vápenictví.
sra
5
01
z2
9. Zřícenina hradu Lichnice Na ostrohu nad Třemošnicí byl v 2. pol. 13. století vybudován hrad Lichnice. Hrad je přístupný oficiálně od května do října, ale kolem brány se dá projít po cestičce vždy a hrad tak navštívit kdykoli.
Během sezóny je v jedné hradní budově umístěno i malé hradní muzeum s výkladem. Každý první únorový víkend se zde koná tradiční akce "Zimní táboření na Lichnici", kdy účastníci setkání tráví noc ve stanech nebo pod širákem. V okolí najdete Lovětínskou rokli, Žižkův dub, nebo Krkanku, návštěvu Lichnice můžete tedy vždy spojit s příjemným výletem po okolí. Z historie: Na strategicky výhodně položeném kopci Světlíku v Železných horách vybudoval ve 12. století Smil z rodu Ronovců hradiště, které jeho stejnojmenný vnuk přestavěl v polovině 13. století na kamenný hrad. Hrad, dokončený před r. 1251, dostal tehdy módní německý název Lichtenburk (či Lichtemburk) a příslušná větev Ronovců se pak po něm psala. Ve třicátých letech 14. století směnil Jindřich z Lichtenburka Lichnici s králem Janem Lucemburským za litické panství. V r. 1355 zařadil Karel IV. ve svém zákoníku Majestas Carolina Lichnici mezi hrady za žádných okolností nezcizitelné. Po různém střídání majitelů koupil roku 1410 Lichnici král Václav IV. a v jeho držení zůstal hrad až do husitských válek. Po opětovném střídání majitelů, kdy hrad odolal všem útokům Švédů, se mu stala osudným jeho strategická poloha a mohutnost. Král Ferdinand III. vydal roku 1648 rozkaz nařizující pobořit hradby. Od té doby se hrad stal zdrojem levného kamene na stavbu vesnických domů a definitivní zříceninou.
Ja
rn
10. Zvonice u kostela Povýšení svatého Kříže v Třebošicích
tun
or
íF
Osmiboká stupňovitá dřevěná zvonice, poprvé doložená soupisem z roku 1754, vzhledem k bezvěžovému kostelu pravděpodobně podstatně starší tradice. Dnes proti uvedenému nákresu výrazně odlišná podoba, současná zvonice je možná mladší následovnice na něm zachycené stavby. V nedávných letech vzorná oprava. Uvnitř zavěšen zvon z roku 1464. Zvonice je nasazena na hřbitovní zeď u jižního vstupu do malebného kostelního areálu.
11. Krematorium Pardubice - dějiště filmu Spalovač mrtvol
aR
rs
ide
Krematorium v Pardubicích bylo postaveno dle plánů architekta Pavla Janáka v letech 1921–1923 na jižní straně tehdejší periferie města Pardubic ve stylu art deco za podpory členů Společnosti přátel žehu na rozlehlém párkovitém prostranství. První krematorium v republice vám může zdálky trochu připomínat perníkovou chaloupku. K vypsání soutěže na budovu krematoria došlo až po roce 1919, kdy bylo zpopelnění zákonně povoleno zákonem nazývaným Lex Kvapil (za Rakouska-Uherska byli upalováni jen zločinci a domnělé čarodějnice).
sra
01
z2
Krematorium byl postaveno ve stylu tzv. rondokubismu (obloučkového dekorativismu). Budovu zhotovila firma Karel Kohout a Jaroslav Krupař v období od srpna 1922 do září 1923. Architekt promyslel svůj návrh do každého detailu včetně interiéru, kde na výzdobě se i podílel František Kysela. První kremace se v něm konala 29. září 1923. V roce 1968 natáčel Juraj Herz film Spalovač mrtvol, kde exteriéry a částečně interiéry tohoto krematoria hrály důležitou roli. Film se zde také několikrát promítal.
5
Ročně se zde spálí kolem tří a půl tisíce lidí, všechna těla při teplotě 900 až 1000 stupňů Celsia. Průměrná váha popela z jednoho těla je 2,8 kilogramu. Než rakev i s nebožtíkem shoří na popel, trvá to hodinu a deset minut. Stará žároviště, známá z filmu Spalovač mrtvol, byla přímo pod obřadní síní. Teď už fungují nové pece v přistavěném moderním traktu. V roce 2010 byla budova krematoria prohlášena národní kulturní památkou.
12. Winternitzovy automatické turbínové mlýny se silem Byly vystavěny v letech 1909-1911 podle návrhu Josefa Gočára (jde o první Gočárovu stavbu v
Pardubicích). Stavba režné industriální architektury vychází z anglosaské tradice. Původně jej tvořil třípatrový strohý hranol levého křídla s vedle stojícím silem, postavený z tmavých a světlých cihel. Kolem roku 1919 a následně ve dvacátých letech prošla stavba několika úpravami. Levé křídlo se silem bylo propojeno prampouchovým přemostěním a některé části dostaly atiku zpodobňující hradní cimbuří, což stavbu podstatně změkčilo. V roce 1960 bylo ještě levé křídlo prodlouženo čtyřpatrovou přístavbou, avšak respektující původní vzhled. Co však pohled na mlýny kazí je nevzhledná budova vrátnice a jídelny.
13. Železniční muzeum Rosice nad Labem OTEVÍRACÍ DOBA PRO ROK 2015 2.5.2015 AŽ 10.10.2015, každou sobotu v čase 10 – 17 hod V běžnou otevírací dobu vstup zdarma, je však možné nám přispět pomocí dobrovolně zvolené částky na provoz musea a renovaci exponátů.
14. Kunětická hora
aR
tun
or
íF
rn
Ja
Pozdně gotický hrad slavného rodu Pernštejnů vznikl přestavbou starého opevnění na přelomu 15. a 16. století. Výrazně jej poničila švédská vojska. Kunětická hora byla veřejnosti nepřístupná od roku 1973 do roku 1993. Dnes se z Kunětické hory stalo kulturní centrum Pardubicka. Archeologické průzkumy zařazují nejstarší hradní stavbu na vrcholu Kunětické hory do poloviny 14. století. Za husitských válek se stává důležitým opěrným místem husitského hejtmana Diviše Bořka z Miletínka. Roku 1491 přechází hrad do majetku Pernštejnů, za nichž dochází k zásadní přestavbě hradního komplexu. Vzniká mohutný dvouvěžový hrad s důmyslným systémem opevnění. Od druhé poloviny 16. století pozbývá hrad na původním významu, za třicetileté války byl poškozen švédskými vojsky. V dalších staletích hrad ohrožovalo lámání kamene, které bylo zastaveno až na počátku 20. století. Tehdy zároveň započaly i záchranné práce Muzejního spolku v Pardubicích podle projektu arch. Dušana Jurkoviče.
rs
ide
Legenda praví, že se Kunětická hora jednou do roka otevírá. V jejích útrobách pak prý můžete projít podzemním bludištěm, které kromě bohatě zdobených chodeb tvoří monstrózní sály se zlatavými stropy a stěnami vykládanými drahým kamením. V honosném labyrintu bloudí přízraky podvedených mnichů z nedalekého opatovického kláštera, který byl vypálen husity v roce 1420. Hledají poklad, o který přišli vlastní vinou.
sra
V hradním areálu se konají různé dobové akce jako řemeslný jarmark, sraz sokolníků, historický šerm a další. Samozřejmostí jsou i svatební obřady, rauty a dobové hostiny. V provozu je také skvěle vybavená lukostřelnice. K nejúspěšnějším akcím patří letní scéna Východočeského divadla v Pardubicích, která na hradě každoročně odehraje několik představení.
z2
01
15. Letecké muzeum Ing. Jana Kašpara
5
Unikátní letecké muzeum s letuschopnými letouny od roku 1903 do současnosti. Součástí sbírek muzea jsou jedinečné repliky letounů z dob počátků aviatiky a repliky anglických, francouzských a německých vojenských letounů z první i druhé světové války. Uvnitř bývalého hangáru a později odbavovací budovy na letišti v Pardubicích jsou vystaveny letuschopné repliky historických letounů, modely a další zajímavé předměty, které k létání patřily. V expozici najdete i originální vrtuli, která poháněla Blériot aviatika Ing. Jana Kašpara, nebo jedinou letuschopnou repliku letounu Wright na světě! Průvodce vás seznámí se začátky létání v Čechách a expozicí vás provede až k druhé světové válce.
Součástí expozice je i putovní výstava o počátcích letectví v Pardubickém kraji. Vyzkoušet si tu můžete také let na trenažeru. Letecké muzeum se od prosince 2014 trvale usadilo na letišti v Pardubicích, nedaleko od míst, kde měl náš slavný aviatik svůj hangár (vedle terminálu). úterý - neděle 09:00 – 16:00 Vstupné: 60 Kč
16. Velký semínský akvadukt Velký semínský akvadukt (13,2 m) byl vybudován r. 1892 jako součást pardubické rybniční soustavy, tvořené mnoha rybníky a kanály. Akvadukt, vedoucí vodu Mlýnského náhonu přes Zadní Lodrantku, byl opraven r. 1984. R. 2009 hrozilo jeho zborcení; po zapsání mezi kulturní památky byl r. 2011 opraven.
or
íF
rn
Ja
Akvadukty a napájecí kanály (tzv. stoky) byly součástí pardubické rybniční soustavy. Díky rybníkářství – budování rybníků za účelem chovu ryb – se voda z četných bažin a mokřin soustředila v rybnících a vysušená půda mohla být zemědělsky využita. První strouhy, kanály a rybníky byly vybudovány již v 11. století benediktiny z Opatovického kláštera, známou rybníkářskou oblastí se stalo Pardubicko až za pánů z Pernštejna v období konce 15. – pol. 16. století, kdy se propracovaná rybniční soustava skládala z přibližně 250 rybníků a cca 30 km napájecích kanálů. Za tvůrce pardubické rybniční soustavy je považován pernštejnský fišmistr Kunát Dobřenský (fišmistr – porybný, správce rybníka). V 18. století byly rybníky vysoušeny, aby se mohla využít výnosnější orná půda.
ide
aR
tun
Velký semínský akvadukt tvoří vodní křižovatku Mlýnského náhonu, který vede nad tokem Zadní Lodrantky. Cihelno-betonový akvadukt se dvěma mostními oblouky, dlouhý 13,2 m byl vybudován r. 1892, opraven r. 1984. R. 2009 byl akvadukt ve velmi špatném technickém stavu a hrozilo jeho zborcení. Rekonstrukci (získání potřebných financí na opravu) komplikoval fakt, že vodní dílo nebylo na seznamu kulturních památek. Díky iniciativě obce Sezemice byl akvadukt na seznam přidán, a poté mohla být realizována rekonstrukce, která byla dokončena r. 2011. Finance na opravu byly z větší části čerpány z Evropských fondů (85 %), zbytek zaplatila obec Sezemice a Státní fond životního prostředí.
rs
Cesta k Velkému sezemickému akvaduktu není složitá. Když přijedete do městečka Sezemice od Pardubic, přejedete most přes Loučnou a hned za mostem se dáte doprava. Půjdete (autem se jet nedá, maximálně na kole nebo na motorce) proti proudu Loučné asi 500 m a u mostku přes vodu zatočíte doleva. Mostek nepřecházejte – jinak dojdete až ke zdymadlu. Po dalších 200 metrech dojdete k Velkému sezemickému akvaduktu, který je krásně opravený. Nemůžete ho přehlédnout. Budete-li mít štěstí, uvidíte nutrie říční, které plavou v Loučné.
sra
5
01
z2
