Jarmila Kocourková. Vesničko má... Krajinou chůzí loudavou. ~.q~n«ldllufi

Vesničko

/

má...

Jarmila Kocourková

Kreslil Rostislav Pospíšil

Mnozí z nás se rádi dívají na filmy, jejichž děj se odehrává na anglickém ven­ kově. Mají při tom možnost procházet se mezi starými kamennými zdmi, vcházet po květinových cestách do úzkostlivě udržovaných domů a nahléd­ nout do jejich obytných místností, oplývajících spíše útulností než světlem. Mnozí cestovali po Francii a viděli tam krásné kamenné vesnice Bretaně ne­ bo Provence zjevně v té podobě, v jaké byly kdysi - snad před sto lety - po­ staveny a jsou obydleny dodnes . Mnozí z nás cestovali a cestují také po Moravě a Čechách a zjišťují, že příslo­ večné bohatství a rozmanitost naší lidové architektury už existuje jenom v knihách. Jsou to objemné svazky plné fotografií a kreseb, zpracované pány Menclem, Frolcem, Vavrouškem, Václavíkem, Spirhanzlem nebo Durišem a četnými dalšími autory. Lze v nich nalézt doklady toho, jak téměř každý kout naší země měl vlastní typickou lidovou architekturu, od hrázděných sta­ veb na západě po roubené objekty na východě . Mezi nimi byla okázalá boha­ tost hanáckých usedlostí, uzavřenost svitavských dvorců, usměvavost jiho­ českých statků a chudoba štítových domů vysočin, abych jmenovala alespoň některé z těch nejvíce vyhraněných. Tradiční

stavitelství versus brizolit

Tento vývoj od rozmanitosti lidového stavitelství k nežádoucí uniformitě mo­ hu doložit na vesnicích, které jsem znala zhruba před padesáti lety, takřka dům od domu. Nebyly z hlediska lidové architektury nijak významné: podob­ ných bylo v brněnském regionu mnoho. Měly podélně řazené domy s různým počtem oken, z nich dvě mezi vraty a dveřmi patřily výměnku, s jednoduchou plastickou výzdobou průčelí, obvykle bílou na tmavším pozadí, jíž časté líče­ ní dodávalo měkkosti. V poválečné době se mi zdálo, že takový obraz a tako­ vé uspořádání vesnice je něco ne-Ii věčného, tedy aspoň trvalého v řečišti ča­ su. Byl to omyl. Probl1lUjfcí obllova památky přispěje kjejfmu zhodllocení. Lysovice, okres Vyškov. Foto l'dř,l

Věra

Ko­

Krajinou

chůzí

loudavou

Erazim Kohák Jsme zvyklí, že na výstavách bývají exponáty pěkně očíslované a seřazené po stěnách, aby je návštěvník mohl patřičně obdivovat, obe­ jít, případně odfajfkovat v katalogu a odejít s pocitem, že splnil svou kulturní povinnost. Vlastní předmět výstavy, exponát nejdůleži­ tější, není však jen v sále. Výstavy totiž ne­ musejí ukazovat pouze krajinné malířství nebo fotografii v českých zemích, nýbrž také krajinu českých zemí samotnou. Vyzývají návštěvníka, aby v mysli prostoupil plátnem a viděl před sebou milovaný a dnes těžce zkoušený kraj naší země. Je toho třeba, protože krajina bývá neviditel­ ná, tak jako prostor obecně. V prostoru za­ znamenáváme předměty, avšak přehlížíme prostor samý - a snad jej ani nedovedeme vi­ dět bez zvláštního úsilí. Podobně v krajině zaznamenáváme hrady a zámky , případně hypermarkety a jaderné elektrárny, ale pře­ hlížíme krajinu samotnou. Vidět krajinu vy­ žaduje zvláštní úsilí - či zvláštní prizma ­ které poskytuje uměnÍ. Na přehlížení krajiny bez uměleckého prizmatu dnes doplácíme. Běžného smrtelníka je ještě možné přesvěd­ čit o potřebě chránit lesy či vody. Obtížněji ho přesvědčíme, že je třeba chránit to nejcen­ nější, krajinu jako přehlížený celek. To platí dvojnásob o člověku, který už necho­ dí chůzí loudavou prašnou polní cestou, nýbrž uzavře se do hlučné, páchnoucí plechovky a vystoupí z ní, vyuzený vlastním kouřem, až na konci své cesty. Ten z krajiny opravdu nc­ vidí než asfaltový pruh s bílou čarou upro­ střed a po stranách přejeté ježky. Už nevidí krajinu se vším jejím bohatstvím, krajinu jako místo pobývání, krajinu jako domov. Od ta­ kového člověka bychom pak těžko očekávali, že bude krajinu milovat a chránit. Následky se dostavují. V krajině nepobývá­ me, nepečujeme o ni, jen ji vybydlujeme. Stáváme se lidmi bez domova, lidmi bez ko­ řenů, kteří krajinou a životem jen projíždějí, jako by smyslem života bylo projet jím co nejrychleji od začátku ke konci, od narození k smrti. Pak se může zdát, že naším posláním na této zemi je bytí k smrti místo bytí k živo­ tu a lásce. To je základní, nebezpečný omyl. Smyslem života není projet jím co nejrychle­ ji. Je třeba jít životem i krajinou chthí louda­ vou, vnímat a vychutnat všechno, co život a krajina rovnoměrně znamenají. Jako podklad k textu bylo použito úvodní slovo k zahájení výstavy Tvář krajiny - krajina domova (Tereziánské křídlo Pražského hradu 25. 2. 200 I) .

•

~.q~n«lDllufi<e~

VESNIČKO MÁ...

1

Čtyřicet roků

poté zbyly ve zmíněných vesnicích dva, možná tři domy, které si zachovaly původní charakter. Ostatní byly přestavěny, často jen tak, že je­ jich plasticky zdobená průčelí byla nahrazena brizolitem, počet oken byl zre­ dukován, zvětšil se jejich rozměr a do prostoru půdy byla vestavěna jedna či dvě obytné místnosti. Všechny tyto úpravy nijak nezlepšovaly ani provoz, ani obytnost domu. Nevyužité stodoly a chlévy zchátraly. Na konci vesnice se objevila řada typizovaných rodinných domů a na dohled středisko zeměděl­ ské velkovýroby. Popsat drastické zásahy do okolní krajiny je nad rámec těchto řádků.

Podnikatelské baroko Dál, řekla jsem si tehdy, když jsem uviděla všechny ty změny převážně k hor­ šímu, už cesta zkázy nevede. Opět jsem se zmýlila. Vede. Byla nalezena bě­ hem posledních deseti let polistopadového vývoje. V té době se mezi podél­ nou zástavbou domů se sedlovými střechami objevily dvoupodlažní domy s rovnou střechou, většinou odsunuté několik metrů od stavební čáry, aniž to provoz nebo nedostatečná šířka ulice vyžadovaly. Jinde byly mezi podélnou zástavbu postaveny štítové domy, často s hlubokými lodžiemi nebo domy zvýšené o půl podlaží. Tyto domy měly předsazené schody a krkolomné vjez­ dy do garáží. Jinde se zase objevily domy, zářivé jak zlaté korunky v chrupu, jejichž architektura ztělesňuje představy zbohatlíků o výlučnosti. Utkvěly mi zlaté příčky v plastových oknech, zrcadlení neprůhledných skel, měděné ple­ chy v složitých úžlabích střech z bonnských šindelů a cedulky upozorňující na psa v zahradě . Dopravní inženýři nechali zalít asfaltem původní zpevněné cesty lemované rdesnem, po nichž se vyháněl dobytek na pastvu, a v zájmu pohodlné jízdy upravili jejich podélný profil tak, že se vchody některých domů octly pod úrovní vozovky, jinde byly zrušeny chodníky, aby jízdní pruhy měly přede­ psanou šířku. . Staré zděné transformátory byly nahrazeny betonovými sloupy, mezi nimiž visí neforemný balík trafa a od něho vedou dráty po stejně neforemných konzolách, znehodnocujících každý dům, na který jsou připevněny. Při pohledu na tyto di­ vy techniky se mi vybavují staré příběhy o elektrifikaci Sovětského svazu.

Kam se poděl genius loci? Ale vrátím se ještě k lidovému domu, který si v této smršti změn podržel sed­ lovou střechu a základní rozvržení průčelí, a vzpomenu se slzami v očích na jeho mnohdy skvostná truhlářsky vyrobená vrata a dveře, a pak na okna, kte­ rá lícovala s průčelím a odrážela tak nebe jako okna starých renesančních pa­ láců. Se smutkem vzpomenu i na původní ploty a zdi, které velkou rozmani­ tostí tvarů, materiálů i zpracování podtrhovaly osobitý ráz jednotlivých vesnic a oblastí a také na vysoké stromy v záhumenních zahradách. Sbíhaly se k vesnici v řadách a kotvily její obraz v krajině polí a luk. Mezi nimi bylo možno spatřit široká vrata stodol - byl to pokojný obraz. Během posledllích deseti let polistopadového vývoje se /la vesllicích objevily domy, jejichž archi­ tektura ztělesiíuje představy zbohatlLků o výlučllosti. Foto Jarmila Kocourková

Vesnice na jihu Moravy a záchrana památek Věra Kovářů Vesnice a malá města řeší v současné době mnoho tíživých otázek a aktuálních problé­ mů, jako je další vývoj zemědělské politiky, nezaměstnanost, spojcní s okolním světem. Přesto je život na vesnici, s její zelení a sepě­ tím s přírodou, považován za ideální pro zdraví a pohodu člověka. Mnohá venkovská sídla jsou vyhledávaná pro možnosti trvalého i rekreačního bydlení, pro turistiku, pro rege­ neraci těla i ducha.

Nutnost péče o lidovou architekturu Venkov však má i jiné priority, dědictví, vy­ tvářené generacemi prostých lidí, lidovou ar­ chitekturu, která je významnou součástí kul­ tury našeho národa. Morava jako křižovatka evropských kulturních proudll poskytuje do­ sud hodnoty oceňované vědci, architekty, umělci a mnohými městskými obyvateli. Li­ dové stavby, obytné i hospodářské budovy, technické památky drtJbné náboženské arte­ fakty v zástavbě i krajině, obklopující sídlo, dokládají způsob života venkovského obyva­ telstva. Mllžeme z nich vyčíst jistoty i svízele lidských osudů, rukodělné schopnosti jejich tvůrců. Tyto stoletími a generacemi formova­ né doklady života venkovského člověka je třeba soustavně odborně dokumentovat. Zá­ roveň však je třeba nejvýznamnější hodnoty chránit, pečovat o jejich dobrý stav a využití, odpovídající současným společenským po­ třebám. Péče o nejvýraznější doklady lidové architektury prohlášené za památky je podle zákona o státní památkové péči Č. 20/87 Sb. v rukou vlastníků a státních orgánů památko­ vé péče, Ministerstva kultury ČR, okresních úřadů a památkových ústavů. Samosprávy obcí a veřejnost však nejsou z těchto kultur­ ních aktivit vyloučeny, naopak, je jim sVčřc­ na povinnost dbát spolu se státem o udržová­ ní a využití památek a jejich prostředí. Péče o údržbu a obnovu památek, z nichž mnohé jsou výrazně poškozeny nezájmem minulého režimu i vlastníků, je podporována finanční­ mi příspěvky ze státních zdrojů a různými programy a jsou tak napravovány chyby a křivdy posledních desíti letí.

Ekonomická hlediska Významnou roli hraje vztah vlastníků památ­ nemovitostí, jejich ekono­ mické možnosti, zejména pak dobrá vůle po­ stupovat při záchraně památky ve shodě s památkovou péčí. Dobré příklady nalezne­ me v některých, žel ne mnoha obcích: v Pav­ lově, Křlžánkách, Ubušínku, Boňově, Břez­ nici, Vratěníně i jinde; "chalupáři" znamenají povzbuzení pro místní obyvatele, v jejichž majetku se nachází památkově chráněný ob­ jekt. Pochopitelně se největší pozornost obrací k uchovaným sídelním celkům s památkami kově chráněných

~

2

VESNIČKO MA... _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ ~~~mJDIlUlJ®~

lidového stavitelství, prohlášeným za památ­ kové rezervace a zóny. Na území jižní Mora­ vy patří k chráněným sídlům nejen urbanis­ tická jádra vesnic, ale i jejich· jiné části (uveďme Dešov, Rymice, Lysovice, Zvono­ vice, Veselku, Javorník, Vápenky ad.). Život obyvatel těchto vybraných vesnic je do znač­ né míry ovlivňován přítomností plošné ochrany, která ovlivňuje nejen jednotlivé ob­ jekty obytného a hospodářského charakteru; ale také jejich prostředí, řešení obecních ploch, zeleně, úpravu komunikací, inženýr­ ských sítí s nadzemními výstupy, v nichž se nejčastěji projevuje necitlivost vůči venkov­ skému osídlení.

D

Vzácné vinohradnické stavby

Všichni víme, kde hledat kořeny radikálních změn, které od 50. let minulého století postihly naši vesnici a krajinu. Nevíme ale, proč se s tímto negativním vývojem "svezla" i lidová architektura ajejítvarosloví. Foto Jarmila Kocourková

Všichni víme, kde hledat kořeny radikálních změn, které od padesátých let 20. století postihly naši vesnici a krajinu . Víme, proč a jak zanikl tradiční

grunt a proč se postupně vytratil dobrý a odpovědný vztah vesničana k půdě.

Víme, proč stodoly zchátraly a proč se na návsích objevily betonové škatule

kulturních domů a samoobsluh.

Nevíme ale (nebo já to nevím), proč se s tímto negativním vývojem "svezla"

i lidová architektura a její tvarosloví. Vždyť nikdo nenařídil osekat štukovou

výzdobu fasády, omítnout ji brizolitem a vsadit do ní čtyřdílná okna lemova­

ná obkladačkami nebo plechová vrata namísto těch, která byla ozdobena mo­

tivem sluníček. Nebylo trestné ponechat si v předzahrádce floxy namísto po­

léhavých jehličin! A přece se to všechno takřka masově stalo. Zdá se, že mezi

obyvateli našeho venkova a Angličany, kteří schraňují staré cihly, aby jimi

mohli opravit starobylou zeď, je rozdíl, a nikoli malý.

Proč takové rozdíly existují: je náš nedostatečný smysl pro tradici dán špat­

nou výchovou, nebo je nám vrozen?

Podobné otázky mne napadly, když jsem po padesáti letech navštívila mně

dobře známou vesnici a našla v ní beze změny jenom kapličku a dva domy. Je

ovšem na místě připomenout, že šlo o vesnici v úrodném, průmyslově rozvi­

nutém kraji, nedaleko hlavního města. Což by ale mohlo znamenat, že tam,

kde není dostatek peněz na zámkovou dlažbu, měděný plech a kované mříže,

bude vesnice stále ještě připomínat vesnici a nikoliv živelně zastavěnou za­

hradní čtvrť velkého města.

Hodnota kulturního dědictví Na závěr těchto řádků bych ráda uvedla text, který jsem si přečetla v časopise Ochrana přírody z roku 1998. Jsou to úvodní věty k rakouskému zemskému zákonu o ochraně krajiny: "Hornorakouský zemský sněm se usnesl, že obraz vesnice nebo města představuje podstatné svědectví kulturního cítění a tradice nejen jednotlivých sídel, ale celého regionu a celé země. Krátkodeché módní trendy v plánování a architektuře bez uvážení tradičních stavebních kořenů území vedly k povážlivé zkáze dochovaného kulturního bohatství a k vytvoře­ ní uniformních sídel, což je ze strany obyvatel kritizováno a odmítáno. Cílem ochrany obrazu vesnic a měst má být harmonický vývoj v souladu s je­ jich kulturní minulostí. Toho nemúže být dosaženo pouhým zachováním sta­ rého, ale požadavkem, aby nový architektonický styl navazoval na kulturní kořeny regionu." •

~~~n~Dllnfi®g;}

Morava, zvláště její jižní část, je známá opti­ málními podmínkami pro pěstování teplomil­ ných rostlin. K tčmto patří v prvé řadě vinná réva, vysazená na svazích kolem vesnic ve vinohradech, jejichž součástí jsou rovněž vi­ nohradnické stavby, vinné sklepy, nadzemní lisovny se sklepy i bez nich v celé škále vari­ ant. Nejznámějšími vinohradnickými lokali­ tami jsou památkově chráněné soubory v Petrově, Blatnici, Vlčnově, Veletinách a další navržené vinohradnické stavby v Čej­ kovicích, Vrbici, Dolních Věstonicích, No­ vém Šaldorfu, Šatově, Hnanicích a Popicích. Každý z těchto jedinečných areálů vinných sklepů a "búd" má svoje nezastupitelné spe­ cifikum ve vnějším i vnitřním vzhledu.

Kulturní dědictví v našich rukou Generacemi vytvářené kulturní hodnoty pro mnohé obyvatele venkova znamenají připo­ mínku tvrdé práce pro uhájení živobytí, zá­ vislost na přírodních podmínkách i na sociál­ ní struktuře, která provázela život vesnice v minulých stoletích. Jiní však přisuzují re­ liktům liLIové architektury zaostalost a ne­ schopnost adaptace pro současné potřeby. I s těmito názory se musí státní památková péče jistým způsobem vyrovnat a navrhnout východiska a možná řešení. Stavební nedis­ ciplinovanost, na níž se podílejí značnou mě­ rou v atraktivních územích také zahraniční investoři, lpění na cizích vzorech a materiá­ lech, které pouze zdánlivě levnějším způso­ bem nahrazují tradiční dřevo, hlínu, pálenou cihlu a tašku a postupně zbavují naše vesnice tradičního charakteru, který nahrazuje unifor­ mita a fádní tvář. Naštčstí se již v mnoha vesnicích probudila snaha o navázání na místní traLlici, jejíž sou­ částí je také rolnická usedlost, dům a hospo­ dářské budovy, zahrada, sad. Orientace na záchranu památky, která může sloužit nejrůz­ nějším způsobem i v dalším tisíciletí, se stala náplní kulturního počínání představitelů ně­ kterých obcí i vlastníků vesnických domů. Na tomto místč je třeba uvést především Vlč­ nov, Dolní Němčí, Komňu, Blatnici, Lysovi­ ce, Vratěnín a Křižánky. Počínání těchto ob­ cí, směřující k záchraně a životaschopnosti památek, je hodné následování. P11Dr:-Včra Kovářů -Palllátkový

ústav Brno

VESNIČKO MÁ...

• 3

Toulky po vesnicích roku Věra

Pospíšilíková

Kreslil Rostislav Pospíšil

Sloup - vesnice roku 2000

Soutěž

"Přihlásili jsme se a dosáhli jsme v soutěži až k nejvyšší metě, " radostně ko­ mentuje loňský úspěch Sloupu jeho starosta Josef Mikulášek. Osídlení v tomto místě vždy souviselo s jeskyněmi. První historicky dolože­ ný údaj pochází z roku 1356. Desky Olomoucké oznamují vlastníka této obce - jistého pana Pátka. Latinsky psaná kronika obce z 18. století popisuje po­ drobně nejen vznik názvu obce, ale také objevování tajemství jeskyní, hlavně díky zájmu a financování knížete Karla Salm-Reifferscheidta. Dnes je obec Sloup severní vstupní branou do CHKO Moravský kras. Pro skoro tisícovku obyvatel a sedm spádových obci je důležitým střediskem. "Sice toho tady bylo před revolucí dost hotového, ale zdaleka ne všechno. By­ la hotová čistička, ale žádné kanály k ní nevedly. Navíc kanalizace musela jít hodně hluboko, níže než dna potoků - o Velikonocích šlo procesí poutníků vý­ kopem, " říká starosta obce Josef Mikulášek. V letech oprav se přihlásit do soutěže neodvažovali. "Po letech kopání sítí se podařilo dát dohromady are­ ál před jeskyněmi, z dotačních titulů Programu obnovy venkova zase náměstí a fasádu kostela, náměstí se zadláždilo do žuly. V roce 1999 stát opravil na severní straně náměstí přemostění potoka Šošůvka, které bylo místem častých nehod. Kdyžjsme viděli takovéto výsledky, řekli jsme si, že to zkusíme. Magic­ ký letopočet 2000 nás úplně pritahoval, zvlášť když Vesnicí roku 1999 byla nedaleká Olešnice, " dodává starosta. Ukázalo se, že blízkost obou míst může být pro Sloupské handicapem ...

Aktivity místních obyvatel " V obci máme skutečně čilý společenský život, " začíná výčet aktivit zdejších starosta, "na prvním místě musím jmenovat hasiče, protože mají ve svém poslání pomoc bližnímu, ale dokážou se i sejít a udělat dobrou náladu. " Věnují se také organizaci plesu, ostatkového průvodu obci, pomáhají i při hlavní pouti. " V roce 1994 slavili sto let. V roce 2002 budou mít sto let včela­ občanů

1­

Vítá Vás

obec

SLOUP Vesnice roku 2000

Věra

Vesnice roku

Pospíšilíková

Od roku 1995 je v České republice vyhlašo­ vána soutěž Vesnice roku. Její náplň určili a organizace se ujali Spolek pro obnovu ven­ kova, Svaz obcí a měst a Ministerstvo pro místní rozvoj ve spolupráci s Kanceláří pre­ zidenta České republiky, Ministerstvem ze­ mědělství, Ministerstvem životního prostředí, Ministerstvem kultury, Společností pro za­ hradní a krajinářskou tvorbu a Svazem kni­ hovníků a informačních pracovníků. Vítězem prvního ročníku se stala obec Telni­ ce (okres Brno-venkov), která byla vybrána v celorepublikovém kole z deseti obcí ohod­ nocených v jednotlivých regionech. Celkově se do soutěže přihlásilo 174 obcí. V dalších letech se vítězi postupně staly obce Vratěnín (okres Znojmo), Svatý Jan nad Malší (okres České Budějovice), Jiřetín pod Jedlovou (okres Děčín), Olešnice (okres Blansko) a Sloup (okres Blansko). Do soutěže se kaž­ doročně přihlašuje více obcí - v roce 2000 jejich počet činil už 300. Podmínky soutěže Vesnice roku 2000: Cílem soutěže Vesnice roku 2000 v Progra­ mu obnovy venkova je snaha povzbudit oby­ vatele venkova k aktivní účasti na vývoji svého domova, zveřejnit rozmanitost a pest­ rost uskutečňování programů obnovy vesnic a prokázat široké veřejnosti význam venko­ va. Soutěž vychází z dokumentu povinného pro každou obec - z Programu obnovy venkova, který vypracovalo krátce po roce 1989 Mi­ nisterstvo ži votního prostředí a česká vláda jej schválila v červnu roku 1991. Program vyzvedává hlavně společenský život obcí, podporuje drobný průmysl a obchod, rozvoj infrastruktury a stavební oživení v obcích. Klade rovnčž velký důraz na uchování rázu krajiny a na ekologicky příznivé formy ze­ mědělství.

V roce 2000 měly obce za povinnost přiložit k přihlášce komentář k těmto bodům: 1. Obec ajejí koncepční dokumenty 2. Společenský život 3. Aktivity občanů 4. Podnikání 5. Péče o stavební fond a obraz vesnice 6. Občanská vybavenost, inženýrské sítě, do ­ prava, úspory energií 7. Péče o veřejná prostranství, přírodní prvky a zeleň v obci 8. Péče o krajinu Z výše jmenovaných bodů není žádný nadřa­ zen ostatním. Existují ovšem oddíly, které jsou tak komplexní a složité, že se promýšlejí

V součaS1losti je obec Sloup severní vstupllí bra1lou do Chrállěllé krajillllé oblasti Morav­ ský kras. Foto Věra Pospíšilíková

4

TOULKY PO VESNICíCH ROKU_ __

_ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ ~{[~mrDIl1lfl
ři. Z jejich líhně pochází nádherné sloupské medové pečivo. " Svou tradici mají ve Sloupu také chovatelé, chrámový sbor a asi nej p o četnější spolek Tě­ lovýchovná jednota: "Tradiční sporty jako fotbal a hokej jsou teď v útlumu. Nastoupili na jejich místo hráči floorbalu či šachisté, " upřesňuje starosta. V rámci hodnotícího dne celostátní komise nechali zastupitelé snést do kul­ turního domu od všech spolků dokumentaci jejich č i nnosti, fotky, kroniky, programy, prapory. "Členové hodnotící komise z toho byli nadšeni. Vyhlásili jsme rozhlasem, aby se přišli podívat i ostatní občané. Benem tří dní se v kul­ turáku otočila celá dědina. "

Tajemné kouzlo krajiny Vzhled krajiny napovídá hodně o zemědělském hospodaření. Krajina v okolí Sloupu o zemědělství moc neví, spíše při procházce narazíte na osamocený kříž v poli či solitérně stojící strom. ,,/ když máme katastr veliký, polí tu moc není, všechno jsou to lesy. Polí je více v jiných částech krasu, např. v okolí obcí Vavřinec, Petrovice, Šošůvka, Žďár, Ostrov. Zemědělství je tady v útlumu. Protože se pohybujeme v krasové oblasti, nad jeskynními prostory, byl v rám­ ci dotačních titulů (např. SAPARD) vypracován projekt na zatravňování po­ zemků, vytváření remízků apod. nad krasovými útvary. Naše. družstvo ZEM­ SPOL má v zatravňování již četné zkušenosti, " upřesňuje starosta Mikulášek.

Vztah vesnice a Správy CHKO Od roku 1955 je vyhlášena za chráněné území oblast Moravského krasu, hra­ nice CHKO procházÍ také obcí Sloup. Právní ochrana krasu přináší občanům jisté obtíže (Správa CHKO Moravský kras má povinnost se vyjadřovat ke všem záměrům občanů i úřadů), ale její činnost se po stránce krajinářské pro­ jevila určitě kladně. Takovou výhodu ostatní obce nemají, jak potvrzuje i pan Mikulášek: "Měli bychom si vážit toho, že žijeme právě tady, to se hned tak někomu nepodaří!" Na druhou stranu ale přiznává, že existuje spousta lidí, kteří si nic takového neu vědomují. Starosta připomíná, že turisté přinášejí ob­ ci život a finanční pomoc. Někteří z nich však při návštěvě kraje žádnou po­ koru nepociťují a zanechávají za sebou v přírodě pohozené neuvěři telné množstvÍ odpadu. "Na jaře se připojujeme k úklidu Krasu, máme na starosti úsek Sloupu a Ostrova Ll Macochy. Záměrně s sebou bereme i místní školáky. Je to pro ně ekologická výchova v praxi. Možná, že se v této oblasti pomalič­ ku posunujeme k lepšímu, ale na múj vkus už by to mělo být dál. "

Kresba lana StekUka

a prosazují nejhůře. Mezi ně patří například péče o krajinu. Co to znamená konkrétně pro tuto soutěž? V bodě 8 svého komentáře se zastupitelé museli vyjádřit k šetrnému obhos­ podařování, k přípravě či realizaci protieroz­ ních úprav, členění honů, obnově luk a vý­ sadbě lesů. Zastupitelé museli rovněž porovnat stav projekčních příprav územních systémů ekologické stability a jejich skuteč­

nou realizaci a ohodnotit vysazování stro­

mořadí, péči o vodní toky , protipovodňová

op atření, obnovu křížových cest, božích muk

atd.

Při pohledu na internetové stránky soutěže

(http://vesniceroku.obce.cz) si můžete všim­

nout mimo jiné barevného označování jedno­

tlivých obcí už v krajských kolech, a to:

žlutá stuha - vítěz, který postupuje do celo­

státního kola

modrá stuha - za společenský život

bílá stuha - za činnost mládeže

zelená stuha - za péči o zeleň a životní pro­

středí

hnědá stuha

- diplom za vzorné vedení obec­

ní knihovny.

Během února byly schváleny a veřejně ozná­

meny podmínky soutěže pro letošní rok. Ře­

ditelem byl jmenován starosta Vesnice roku

1999 pan Zdeněk Peša. Na adresu jeho Měst­

ského úřadu Olešnice můžou zájemci zasílat

přihlášky do soutěže, a to do 15. dubna. Ne­

zapomeňte!

•

Z dotačl/ích titulů Programu obl/o vy vel/kova opravili ve Sloupě celé "áměstí i fasádu míst­ 1//1/0 kostela. Foto Věra Posp{šil(ková

~'U9n"UDIlUŮ®~

TOULKY PO VESNICíCH ROKU

5

Finanční přínos

z ocenění

Jaké finanční zvýhodnění z ceny Vesnice roku 2000 pro Sloupské vyplynulo? Ještě v roce 2000 obdrželi padesát tisíc korun od Svazu měst a obcí a čtyřicet tisÍC od ministerstva pro místní rozvoj. Přednosta Okresního úřadu Blansko rok předtím ocenil Olešnici jako vítěze Vesnice roku 1999 dvěma sty tiSÍCi z rozpočtu okresu, a tak aby bylo učiněno spravedlnosti zadost, musel najít v okresní pokladně i dvě stě tisÍC pro Sloup. Pro rok 2001 mají Sloupští při­ slíbenu účelovou dotaci ze státního rozpočtu ve výši jeden milión korun ­ podle programu obnovy vesnice je na řadě mateřská školka. Zastupitelé obce rozhodli, že k slíbenému miliónu přidají z rozpočtu obce ještě další dva mili­ óny a vystaví novou mateřskou školku vedle areálu základní školy.

Nezamyslice - obec oceněná v roce 2000 za úpravy veřejných prostranství a za péči o krajinu "Tady v okolí máme zeleně tak málo, že je potřeba se o ni starat, " vysvětluje své obce starosta Jiří Doubrava. "Ocenění mne těší, ale zároveň upo­ že v otázkách péče o krajinu stojíme teprve na samém začátku. " Nezamyslice, nazvané podle knížete Nezamysla, leží asi 20 km jižně od své­ ho okresního města Prostějov. První písemná zmínka o Nezamyslicích pochá­ zí z roku 1283 z pera jejich držitele - Bohuslava z Nezamyslic. Během staletí Nezamyslice dědili, prodávali či kupovali pánové z Kravař, Ctibor z Cimbur­ ka, řád augustiniánský, arcikníže Ferdinand d'Este či Arcibiskupství olo­ moucké. Jádro středověké obce tvořil kostel s farou, zámeček, jeho hospodář­ ské budovy a zámecká zahrada. Spolu se selskými staveními měla obec obdélníkový půdorys. Dnes se obecní zastupitelstvo stará o skoro tisíc tři sta obyvatel (pod obec Nezamyslice spadá dříve samostatná obec Těšice). ocenění zorňuji,

Pozemkové úpravy Komplexní pozemkovou úpravu v této obci poněkud paradoxně nastartovala schválená výstavba dálnice DI, která bude ve směru na Zlín navazovat na již postavenou část Brno-Vyškova "proletí" také katastrální území Nezamyslic a Těšic. "Silnice I. třídy, která prochází obcí, s sebou přináší negativní vlivy, jež by měla dálnice odklonit, ale na druhé straně je otázkou, zda dálnice ne­ odnese z obce život, " uvažuje starosta. "Výsledkem pozemkových úprav je nosná kostra rozmístění krajinotvorných prvků, biokoridorů, polních i asfal­ tových cest, ale také cest, které jsou v terénu jen zamýšlené (dnes zatravněné) - a to pro případ, že by se majitel jakéhokoliv pozemku rozhodl začít hospo­ dařit na svém a mohl mu tak být pozemek vyměřen a on se k němu mohl do­ stat, " pokračuje starosta. Prvním konkrétním počinem, který by narušil ob­ rovské lány polí a zároveň by vytvářel místo pro život celému společenství rostlin a živočichů, by mohla být stavba polní cesty - cyklostezky mezi Ne­ zamyslicemi a Mořicemi. Zeleň

Vesnice, zemědělská krajina a ptactvo Jiří

Havlín

Narodil jsem se jako vesnický kluk. Ornito­ logií jsem se sice začal zabývat až od dob studií, kdy jsem žil již převážně ve městech, ale vztahu ptactva k zemědělství jsem vždy věnoval velkou pozornost. V posledních de­ seti letech opět žiji trvale na vesnici. Svá po­ zorování, která se téměř přesně kryjí s dru­ hou polovinou 20. století, se pokusím zobecnit s maximální snahou po eliminaci chyb. Zaměřím se na své rodiště, nacházející se asi 25 km od Brna, v dolní části Boskovic­ ké brázdy při úpatí Českomoravské vrchovi­ ny. Jedná se o vesnici s jedním až dvěma tisí­ ci obyvatel v zemědělské oblasti (250 m n. m.) bez větších vod a toků, v jejímž okolí jsou převážně jehličnaté lesy. Proměny

venkova

Právě

v době mých pozorování prošla naše vesnická krajina převratnými změnami. Pest­ rá mozaika malých polí, stále obdělávaných lidmi, tažnými kravami a koňmi, s pasoucími se kozami, hejny hus a se zvířectvem v kaž­ dém domku, byla vystřídána přechodem k velkoplošnému specializovanějšímu hos­ podaření s koncentrací chovaných zvířat v nových objektech. Současný stav ukazuje, že nejen krajina, ale i vesnice působí spíš do­ jmem liduprázdnosti, pohybuje se tu velké množství aut, projevuje se stále nápadnější nezájem o travnaté plochy a zvlášť v posled­ ních desetiletích také o palivové dříví (důvo­ dem je zde zavádění plynového topení).

Následky kolektivizace Odvodnění mokřin lovině

a rozorání luk se již v po­ století projevilo vymizením ojediněle

-+ Nezamyslice byly v loiíském roce oceněny za úpravu veřejných prostra1lství a za péči o kra­ ji/ll/. Foto Věra Pospíšillková

v centru pozornosti

Po plynofikaci obce a budování veřejného vodovodu přišel čas na celkovou rekonstrukci veřejné zeleně v obci. Projekty obec zadává zahradní firmě z Čech pod Kosířem, která je rovněž realizuje. "Ulice vedoucí od železniční stanice do středu obce navrhli projektanti osadit babykami, v místech vedení inženýrských sítí zase jilmy. U školy jsou sakury, kolem podniku na zpracová­ ní masa a v celé ulici za ním pak jabloně. Dál byly vysazeny kaštany a hlo­ hy, " uvádí starosta a pokračuje: "Za nejpodařenější a nejsoubornější úpravu považujeme rekonstrukci náměstí Děkana Františka Kvapila. Staré stromy byly odborně ošetřeny, po opravách nasazeny podél domů hrušky a náměstí bylo vydlážděno žulou. " Břízy na místním hřbitově, staré kolem osmdesáti let, začaly trpět houbovými chorobami a po několika stížnostech na poškoze-

6

TOULKY PO VESNICíCH ROKU _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ ~~9rrulTI\)fi®~

ní náhrobních kamenů padajícími větvemi se zastupitelé rozhodli nechat je vykácet: "Zahradní firma navrhla osadit hřbitov jasany, ale vždy jen u hlav­ ních hřbitovních cest. V jiných místech byla zvolena spíše keřová a skalková úprava. " Dalším veřejně zeleným místem, kde Nezamysličtí začali s úprava­ mi, je dětské hřiště. Byly tu vysázeny lípy a borovice. "Chtěli bychom, aby tento parčík měl pro děti i vzdělávací význam, aby se tam objevil nějaký čer­ venolistý strom, stromy, které udrží listy i dlouho do podzimu, aby tam byly průhledy, " naznačuje starosta. Údržbu zeleně zabezpečuje obci firma z Kobe­

řic. " Nesmím zapomenout ani na samotné občany obce, kteří na jejím vzhle­ du mají největší podíl, " zdůrazňuje.

Obec Nezamyslice rovněž obdržela v rámci ocenění finanční odměnu. "Chtě­

li bychom opravit obecní úřad podle plánu pana architekta Malého, který má

cit pro venkovskou architekturu, dokáže potlačit neústrojné městské architek­ tonické prvky, být moderní, ale zároveň zachovat tvář venkova. "

Telnice -

vítěz

prvního ročníku soutěže Vesnice roku

Telnice leží asi 15 km jižně od Brna a v současné době tady žije přes tisíc dvě stě obyvatel. První písemná zmínka o ní pochází z roku 1244. Telnice je roz­ dělena na dvě části - jednu tvoří jádro, ležící podél silnice Brno-Hodonín, druhou pak část u železniční trati Brno-Přerov . V prostoru mezi oběma část­ mi obce je taženo vedení velmi vysokého napětí. Ochranné pásmo tohoto ve­ dení znemožňuje propojení postupným zastavěním nebo pomocí rozsáhlejší výsadby zeleně .

Program obnovy venkova Zdejší obci se

podařilo

V oblasti Ceskomoravské vrchovin)' ze sov prakticky vymizel pl/štIk obeclIÝ. Foto Josef Ptáček

hnízdící čejky chocholaté, nyní se občas ob­ jevuje na polích pouze na jarním tahu. O ně­ co později vymizel mírně hojnější chřástal polní. Přechod na velkoplošné hospodaření provázel známý pokles stavů koroptví, přeží­ valy hlavně při objektech JZD, po jejichž rozpadu přesídlují zpět do polí. Počet křepe­ lek, handicapovaných pozdním hnízděním (hnízda bývají často vysečena při žních), se rapidně snížil. Racek chechtavý se začal zja­ ra hojněji vyskytovat na velkých lánech, s úpadkem pěstování pícnin a okopanin však v posledních letech opět vymizel. Také u ba­ žantů se projevila tepdence ke zvyšování sta­ vů, nedostatek myslivecké péče však vedl ke znatelnému poklesu jejich počtu.

schválit Program obnovy venkova v únoru 1991, tedy tím, než Program projednala vláda. Telničtí tuto abnor­ malitu vysvětlují jednak jasnou znalostí svých potřeb v porevolučním období, jednak spoluprací s odborníky, kteří uměli zahraniční zkušenosti z místní sa­ mosprávy převést do našeho prostředí. "Při vytváření územního plánu se snažili odborníci změnit vztah vesnice ajejí okolní krajiny, " sděluje Vlastimil Vodák, místostarosta obce, "proto navrhli jako jednu Z možností vytvoření několika větších zelených ploch a jejich vzá­ jemné propojení. " Byla vybrána tři místa - okolí čističky odpadních vod, čer­ Sledování výskytu ptactva ná skládka blízko nádražní stanice Sokolnice (část Telnice) a okolí dokončo­ V celém sledovaném období mám zazname­ vané čističky odpadních vod. "Kromě toho byly vysazeny stromy kolem nán pouze jediný pokus o hnízdění čápa bílé­ ho, který se však nakonec nezdařil. Volavka některých - už existujících - polních cest tak, aby byly aspoň částečnou zá­ popelavá je na přeletu občas k vidění až branou erozi půdy, " pokračuje místostarosta. v posledních letech, podobně jako labuť vel­ "Naší obcí protéká Říčka, které my říkáme Zlatý potok, " vypráví místostaros­ ká nebo hejno hus. Postupně se častěji obje­ vuje také kachna divoká, zejména v zimě při ta, "dnes už není tak znečištěný jako dříve, ale chceme-li chytit nějakou rybu, kanalizačních výpustích. musíme si ji nejdříve vysadit - do rezervních nádrží, které byly součástí za­ Ze sov prakticky vymizel kdysi běžný sýček vlažovacího systému dřívějšího družstva. Dnes se kolem vesnice jenom seje, obecný, ale i ojedinělejší puštík obecný. Na­ dříve se tady pěstovaly okurky, cibule a další zelenina, " pokračuje v trochu opak z dravcu je nyní mnohem hojnější ká­ ně lesní, poštolka obecná a krahujec obecný. nostalgickém vzpomínání. " V tomto kraji bylo běžné pěstovat zeleninu, na­ Donedávna pravidelně se objevující vzácný příklad v místech dndních supermarketů při výjezdu Z Brna v Heršpicích bý­ ostříž lesní vymizel, což možná souvisí valo obrovské zahradnictví s velkými skleníky. " s úbytkem vlaštovek. Mnohem dříve se vy­ několik měsíclt před

Bohatý společenský život

tratil vzácně hnízdící dudek chocholatý a v blízkých lesích lelek lesní. Ze šplhavců patrně ubylo krutihlavů, početnější je straka­ poud velký, snad díky zplanělým a nesklíze­ ným ořešákum.

Ihned po revoluci se podařilo Telnickým opravit školu, obecní úřad a kostel. "Do budovy mateřské školky zatékalo a bylo otázkou, jestli původně rovnou Vymizelé a nově hnízdící druhy střechu jen opravit, anebo postavit za vyšší náklady střechu sedlovou. Roz­ hodli jsme se pro druhou možnost, " napsal bývalý starosta obce Ladislav Hrdlička zahradní, která nově pronikla do Šustr v publikaci o Telnici, vydané po vítězství v soutěži. Jedním z největších střední Evropy, se početně velmi rozšířila především v objektech JZD. I po jejich rozpa­ počinů, který občany semkl a zároveň vyzval k bohatšímu společenskému ži­ du zůstala jedním z nejpočetněji zastoupených votu, byla výstavba nové Orlovny v roce 1995. Trvala devatenáct měsíců a po druhů na vesnici. Vzácnější jsou však hrdličky mnoha odpracovaných brigádnických hodinách mohli místní občané začít vy­ divoké a holubi hřivnáči, kteří rovněž hnízdili užívat menší sál k rodinným oslavám i spolkovým setkáním a ke cvičení v objektech velkochovů a skladů.

~'U9n~DIlufi®~

~

TOULKY PO VESNICíCH ROKU

7

Představítel!lm

obce Telllice se podařilo schvá­ lit Program obllovy venkova již v IÍnoru 1991, tedy několik měsíců před tím, /l ež Program projednala vláda. Foto autorka

Zcela ojediněle hnízdící ťuhýk menší vymizel skoro současně s čejkou. Vzácností se stal i strnad luční, později zcela vymizel dříve poměrně rozšířený strnad zahradní. Z pěnka­ vovitých nápadně vzrostla početnost stehlíků obecných, především při okrajích vesnic. Ne­ obvykle početná hejna konopek obecných bývají v nově pěstovaných lánech řepky . Hojnější, hlavně v zimě, je na okrajích vesnic také hýl obecný a patrně i dlask tlustozobý. Častěji přezimuje všude početnější pěnkava obecná, zatímco přezimující pěnkava jikavec zůstává výrazněji zastoupena jen v některých zimách. V zimě jsou častější rovněž hejna čížků, v lesích občas i křivek (oba druhy nyní ojediněle i hnízdí) . Krátkodobě jsou velmi početné invaze brkoslavů severních. Neznámým se stal jarní zpěv skřivanú les­ ních, zpěv skřivanú polních pak zřídl. Cho­ cholouš obecný, kdysi typický v zimě všude na návsích, také zcela vymizel a konipas bílý se stal nepočetným obyvatelem objektú bý­ a tancování sál větší. Uvnitř je také nekuřácká restaurace a dokonce počítačo­ valých JZD, do nichž se v současnosti stahují rovněž špaček obecný, vlaštovky, jiřičky vá učebna. Venku byla zbudována dvě hřiště s umělým povrchem a horole­ a ojediněle žluva hajní. V okolních lesích zecká stěna.

ubylo sýkor parukářek a zřejmě i uhelníčkll, Na otázku, co se změnilo od roku 1995, místostarosta odpovídá: "Podařilo se naopak přibylo sýkor babek, sýkor lužních, nám pokročit v některých záměrech zase o kus dál, teďje například definitiv­ sýkor modřinek i mlynaříků. Do zpustlých ně připraveno zavedení vody do "nádražní" části obce (Telnice a další obce zahrad začal pak pronikat střízlík. jihovýchodně

od Brna začínají odebírat vodu z Víru - pozn. aut.). Snažíme se,

aby se nám tady dobře žilo, ale jsou věci, které nás opravdu hodně sužují, tím Drozdovití, pěnicovití a krkavcovití myslím hlavně dopravu. "

Z drozdovitých je nejnápadnější příbytek ko­ sú černých. Velmi nápadný je také nárllst zimních hej n drozdú kvíčal. Naopak ubylo b ramborníčkú černohlavých a prakticky vy­ mizel bělořit šedý. Z pěnicovitých výrazně poklesl počet pěnic pokřovních. Přibylo nao­ pak rákosníků zpěvných. Ojedinělým obyva­ telem vesnic zústal sedmihlásek hajní. Při krajích lesů a velkých pasek lze pak na jaře slyšet cvrčilku říční a dokonce i zelenou. Z krkavcovitých můžeme v posledních letech občas zahlédnout přeletující krkavce velké, dříve tady zcela neznámé. Zimní hejna hav­ ranů polních, tak typická i pro zdejší země­ dělskou krajinu, se v posledních letech obje­ vují jen velmi vzácně a krátkodobě, ač tento druh v zimě zaplňuje i blízká malá města. Prakticky vymizela kdysi s havrany se obje­ vující kavka obecná. Vzácností se také stala donedávna ještě běžně hnízdící vrána. Nao­ pak neobyčejně přibylo sojek obecných a zvláště kdysi zcela ojedinělých strak. Oba druhy nyní běžně pronikají až do zahrad.

Český venkov na dobré cestě?

Sloup, Vesnice roku 2000, patří spíše mezi obce výjimečné. Pro opravu a dal­ ší rozvoj museli občané a jejich zastupitelé udělat hodně práce, na druhé stra­ ně je však v podstatě minula doba scelování lánů, ničení rozdílností a narušo­ vání tradic. Sloup si ponechal tvář líbezné obce, která bude určitě dobře reprezentovat Českou republiku v soutěži Evropské pracovní společnosti pro rozvoj venkova a obnovu vesnice. Jako příklad obce běžnější, ne tak turisticky atraktivní, mohou sloužit Neza­ myslice. Je to obec, která velkým úsilím, dobrými odbornými znalostmi a spoluprací s ostatními dokázala nabourat všední pojímání obnovy a rozvoje venkova a aktivně se snaží naplňovat veškeré body Programu obnovy venko­ vy, i ty nejtěžší - krajinotvorné. Obec Telnice, společensky velice aktivní, naopak začíná být ohrožována blíz­ kostí velkého města - Brna. Kolem cest, vedoucích k ní, najdeme nespočet billboardů a pozemků, které nejsou obdělávány, ale používány jako skladiště či nákupní prostory nového typu. Exministr Ivan Dejmal uváděl první ročník soutěže slovy: "Takřka smrtelná byla pro přirozený vývoj českého venkova násilná kolektivizace v padesátých Křehká rovnováha letech, doprovázená protináboženským bojem. Cílem komunistického úsilí by­ Není v možnostech tohoto článku zmínit se lo »zprůmyslnění zemědělské výroby« a »sbližování města a venkova«. Podle ještě o dalších druzích ptáků, obývajících na­ budovatelů nových pořádků bylo třeba odstranit lpění rolníků na půdě. Do­ ši vesnickou krajinu . Ke změnám ve výskytu cházelo přitom k likvidaci dosavadní místní ekonomiky a kultury vůbec. " Od dochází u všech druhů ptactva každoročně a každodenně. Katastrofické scénáře o křeh­ napsání těchto slov uplynulo více než pět let. V dnešní době komunistický re­ ké rovnováze se ovšem nenaplňují. Obecně žim našim obcím nevládne, a přesto se na venkově začínají objevovat důsled­ se dá říci, že zúrodňování a hospodářská čin­ ky negativního působeni sil nových. Tvář obcí se mění k lepšímu, zeměděl­ nost ve spojitosti s jistým "nepořádkem" ské hospodaření na okolních polích ovšem návrat lidského pečování o půdu ptactvu spíše prospívají. a krajinu nezažívá. Ubrání se venkov tomuto dalšímu odbývání?

•

8

TOULKY PO VESNICíCH ROKU _ __

•

Ing.

Jiří

HavlÍn, DrSc., Drásov

_ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ VI~mIDIluficf.21

Mizející svět kopanic Václav Štěpánek, Libor Musil

Kopanice. Též paseky, lazy, folvarky, štále nebo cholvarky. Tak se v Karpa­ tech - moravských i slovenských - nazývá rozptýlené osídlení závěrů hor­ ských údolí, svahů i hřebenů, které vznikalo kolonizací během 18., zejména 19., ale i počátku 20. století, kdy hlad po půdě vyháněl nemajetné druhoroze­ né a později rozené syny stále výše do hor. Úmornou prací těchto kolonistů vznikala v průběhu posledních tří století pozoruhodná horská krajina: ve sva­ zích, ale někde i přímo na horských hřebenech zasazené shluky obytných a hospodářských budov, často přímo utopené v zeleni ovocného stromoví ne­ bo mohutných lip, jeřábů či buků, terasová pole, mnohde ohrazená proti zvě­ ři, horské louky stoupající úbočími a přecházející v pastviny a rozvolněný pastevecký les, to vše protkáno sítí úvozových cest, stezek a sotva zřetelných pěšin ozvláštněných kříži a kapličkami. Tato kopaničářská krajina je nejen hospodářskou strukturou, ale i odrazem duchovního světa a životního způso­ bu jejích obyvatel - kopaničářů.

Život na kopanicích Kopaničářskou krajinu můžeme dodnes nalézt na moravské (okolí Starého Hrozenkova) i po téměř celé slovenské straně Bílých Karpat, na Valašsku, Těšínsku a na Kysucích, které jsou nejrozsáhlejší kopaničářskou oblastí na Slovensku. Své rozptýlené osady mají některé obce Horné (Oravská Lesná, Zázrivá) i Dolné (Velké a Malé Borové) Oravy. Specifické osídlení tvoří štále v Pohronskom Inovci v okolí Žarn ovice, ve Strážovských vrších se svými la­ zy může pochlubit Valaská Belá, rozsáhlé lazy s centrem v Detve zdobí úbočí majestátní Pol'any, rozptýleným osídlením je charakteristická Krupinská vr-

Zivot lIa kopallicích zallikal v I/ěkolika vll/ách. Negativllě se projevila především kolektivizace ze­ mědělství a il/dustrializace podhorských oblastí. Kopal/ice lIa Valašsku zawalllel/al RudolfJal/da

Proměny

venkovské

vegetace Viera Horáková Vzpomínáte si ještě na mmy pro pamětníky? Na idylické snímky z českých a moravských vesnic, kde po prašných cestách pobíhaly hu­ sy a slepice, kde se na hnoji nafukoval ko­ hout, kde se děti koupaly v čistých vesnic­ kých strouhách a kde vesnici tvořily domky, které vypadaly jeden jako druhý a od nichž se v celé vesnici odlišoval jenom kostel? Snad jste to měli možnost zhlédnout alespoň v těchto filmech . Proměny

vesnice

Od začátku minulého století po dnešek se vesnice výrazně změnila. A to po všech stránkách . Během období kolektivizace a melioračních úprav ubylo v krajině vody, zmíněné vesnické strouhy nevyjímaje, statky byly odevzdány státu, domácí hnojiště po­ stupně ztrácela smysl a lidé začali hledat prá­ ci ve městech, což mělo za následek jejich odchod z vesnic do měst a změnu životního stylu. K tomu se připojila tzv. modernizace vesnice, což zahrnovalo úpravu cest asfal­ tem, kanalizaci, "nové" postupy ve výstavbě rodinných domků atd. Výsledkem byla ves­ nice, jak ji známe z nedávno minulých let so­ cializmu, bez hospodaření na vlastních po­ lích a s různorodou architekturou rodinných domů . A jak je tomu dnes? Už nepečujeme o pole a o domácí zvířata, zdokonalili jsme se v asfaltování, přidali jsme pokl ádání zám­ kové dlažby, vesnice jsou mnohem "uprave­ nější", "čistší" a všichni stavitelé rodinných domků se předhánějí v kopírování haciend z amerických seriálů lypu Beverly Hills, Předmět

výzkumu

Díky tomuto vývoji výrazně ubylo na vesnici míst, kde bychom mohli vidět typickou ves­ nickou vegetaci. S cílem najít taková místa jsem si vybrala na území bývalého Jihomo­ ravského kraje patnáct vesnic, kde vegetaci druhým rokem sleduji - a to jak ruderální, tj. vegetaci, která se vyskytuje na různých mís­ tech činnosti člověka vně i v okolí jeho sídel, tak i segetální, kterou můžeme najít na polích kolem měst i vesnic. Orientuji se především na její popis v intravilánech vesnic a jejich nejbližším okolí a také se snažím zachytit změny, kterými prochází v průběhu sezóny i v průběhu jednotlivých let. V předloženém článku se budeme věnovat vegetaci ruderální.

Ruderální vegetace Možná teď uvažujete nad tím, kde dnes vlast­ ně tuto vegetaci můžeme ve vesnici najít. Nejedná se o rostliny a plochy, o které se sta­ rá člověk, jako jsou různé parčíky a vysazo­ vané záhony. Jsou to přesně ta místa, od kte­ rých raději odvracíme tvář, okolí silážních jam, vývody jímek či skládky nepořádku, ale také místa, kterých si téměř nevšímáme, zpustlá hřiště, příkopy u cest, železniční nás­

~-u~n~DIl'llll®2;:l

MIZEJíCí SVĚT KOPANIC

-+ 9

py, okraje cest a cestiček, zanedbaná či opuš­ navážky zeminy nebo místa po skončení stavebnich prací. Do výčtu jsem nezahrnula místa, která už v dnešní vesnici najdeme stěží nebo vůbec neexistují. Zkuste si například vzpomenout, kdy jste naposledy viděli hnojiště na vesnic­ kém dvorku? Ve vesnicích, které zkoumám, je lze sotva najít, dokonce i v tradičně země­ dělských oblastech, jako je Znojemsko nebo těná políčka,

Břeclavsko .

Cesty a

SelllKy /la Královej Holi v Nízkých Tatrách. Foto Vilém Reichman/l

chovina, usedlostmi jsou doslova pokryty svahy Veporských a Stolických Vr­ chů, své odloučené osady mají i některé obce na Horehroní i Homé Spiši. V současné době je však živý a hospodářsky činný jen zlomek tohoto osídlení. Život na kopanicích zanikal někdy násilně a jindy spontánně v několika vl­ nách. První z nich souvisela se Slovenským národním povstáním a vůbec par­ tyzánskou činností a následnou nacistickou represí. Další a časově velmi dlou­ hou vlnu vyvolala kolektivizace zemědělství a industrializace podhorských oblastí. Většinou při tom nešlo ani tak o družstevní hospodaření na skrom­ ných a těžce dostupných kopaničářských polích, o něž družstva z valné větši­ ny ani neměla zájem a která - přepuštěna novými "hospodáři" osudu - po­ stupně zanikala. Šlo přímo o snahu vykořenit soukromé hospodaření chápané jako pozůstatek nesocialistické ekonomiky. Na tuto vlnu navazovalo budová­ ní přehrad a silnic, které z některých oblastí kopaničáře odvedlo a často také násilně vytlačilo do měst. Na řadě míst znamenalo definitivní zánik kopani­ čářského života až úmrtí starých hospodářů a hospodyň, jejichž děti již před lety odešly do dolin a větších obcí. Řinčení kos a zpěv kosců ... Důsledky těchto procesů jsou dnes viditelné v podobě propadlých střech, zborceného trámoví nebo jen nerovností v terénu, upozorňujících na dřívější přítomnost usedlostí. Stopami zániku jsou také žluť staré trávy v opuštěných sadech a na nekosených lukách, zarůstající a často lesem již zcela zarostlé te­ rasami protkané svahy, křovinami "zaťaté", opuštěné nebo v lese se ztrácející úvozové cesty, které dříve přes hřbety a kopce spojovaly jednotlivé doliny a dnes již nikam nevedou. Smutný pohled je na druhdy užitečné zemědělské náčiní, které se povaluje a rezaví v kopřivách, jež nastupují tam, kde dříve kypěl život. Často i desítky rozpadlých seníků svědčí o tom, že se na zarost­ lých horských loukách kdysi, a ne tak dávno, rozléhalo rytmické řinčení kos a zpěv kosců ... Takovéto šrámy na dříve člověkem obývané horské krajině dokáže dnes zčás­ ti zakrýt chalupářství. To svoji příznivou úlohu sehrává zejména při údržbě

10

MIZEJící SVĚT KOPANIC _ _ _ _ __

cestičky

Další typy ploch, které nenávratně mizí, jsou okraje sešlapávaných cest a cestiček. V prů­ běhu předchozího roku v některých vesnicích vyasfaltovali centrum a přilehlé boční ulice, a tak po vegetaci s jitrocelem větším (Pian ta­ go major), lipnicí roční (Poa anlll/a), truskav­ cem ptačím (Polygonl/1/1 aviculare) a dalšími druhy nezůstalo ani památky. Poslední dobou se staré dlážděné chodníky nahrazují moderní zámkovou dlažbou, a tak se vytrácejí další druhy, jako jsou milička menší (Eragrostis /IIi/lor), rosička krvavá (Digitaria mnguinalis), šrucha zelná (Porllllaca olera­ cea) atd. Dnes už se také nemusíte bát, že se budete muset proplétat hejnem husí nebo slepic. Takzvané "husí plácky" na březích potoků a vesnických rybníčků jsou už minulostí, a proto se postupně vytrácí z těchto míst i druh, který v českém jménu přímo prozra­ zuje místo svého výskytu - mochna husí (Po ­ tentila al1serina).

Úbytek rostlinných společenstev Prostředí pro vegetaci se zhoršilo také regu­ 1ací vesnických potoků. Z původních porostů s druhy, jakými jsou potoční k vzpřímený (Berl/la erecta) nebo rozrazil potoční (Vero­ /lica beccabunga), nezůstává po zregulování koryta a pokrytí břehu betonovými plotnami často vůbec nic. Podél hlavních cest se kdysi rozmanitost rostlinných druhů ve vegetaci udržovala pra­ videlným kosením. Dnes se tato vegetace ko­ sí zřídka a nepravidelně, proto počet druhů poklesl. Výjimkou nejsou ani případy, kdy je vegetace podél cest tvořena jedním nebo dvěma dru hy. Nejhojněji a s vysokou intenzi­ tou se tady šíří zejména ovsík vyvýšený (Ar­ henatherum elatil/s). K ochuzování počtu ruderálních společenstev ve vesnicích často dochází i výstavbou rodin­ ných domků. V 90. letech minulého století došlo ke změně životního stylu a je módou bydlet na vesnici a dojíždět za prací do měs­ ta. Tím samo zřejmě stoupl počet nově zasta­ věných ploch a zákonitě klesl počet míst s výskytem porostů ruderálních bylin. Možná se budete divit, když napíši, že i za­ vedení přísnějších hygienických norem mělo dopad na výskyt ruderálních druhů. Jako pří­ klad si můžeme uvést merlík smrdutý (Che­ nopodium vl/lvaria) , který dává přednost místům s vysokou koncentrací živin v půdě (především dusíku) a vyžaduje mírný sešlap. V letech dávno minulých, kdy se na vesnici běžně používaly suché záchody nebo k tomu­ to účelu sloužily ploty a zdi, nacházel tento ~

_ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ ~{f9mIDnufi
a často i velice citlivé rekonstrukci starých usedlostí, jež by jinak zanikly ne­ bo byly necitlivě přestaveny. Chalupářství ovšem dokáže konzervovat lido­ vou architekturu, nikoli však (až na výjimky) udržovat kopaničářskou kraji­ nu. Vidíme tak, jak v bezprostřední blízkosti chalupářských usedlostí pohlcuje les jalovcové pastviny, jak kolem příjezdových cest zarůstají louky křovinami a také jak často přímo před okny, v místě zbouraných či spadlých hospodářských objektů, bují porost kopřiv.

Nové probuzení? Mnohé usedlosti dnes využívají sezónně potomci bývalých hospodářů k ze­ mědělské činnosti. Tím se někdy navrací situace z doby počátků kolonizace, kdy trvalá kopaničářská obydlí vznikala v místech, kde lidé z dolin využívali při pastvě dobytka či kosení luk své původně sezónní, letní příbytky. Při tom­ to způsobu užití nejsou samotné usedlosti většinou udržovány nejlépe. V je­ jich okolí (často i na několika hektarech) ovšem majitelé kosí trávu a mají obvykle zoráno několik pásů polí. Jde vlastně o svérázný typ záhumenkového hospodaření, které umožňuje majiteli chovat ve vesnici několik kusů dobyt­ ka, aniž by svá pole v dolině musel vyjmout z dnes transformovaného druž­ stva. V tomto případě je částečně uchována kopaničářská krajina, zánik či re­ dukce na nouzové přístřeší však hrozí samotné usedlosti. Chalupy a nouzové příbytky sezónních hospodářů představují dvě krajní po­ doby dnešního pokračování kopaničářských usedlostí. Mezi těmito krajnost­ mi pak doslova jako zázrak působí enklávy pokračující tradice života na ko­ panicích. Obdělaná pole, vykosené louky, obnovované šindelové střechy, udržované kříže u cest, svaté obrázky na kmenech stromů, pasoucí se drobná stáda ovcí či skotu, kvetoucí staré a vzácněji i nově vysázené sady, pozdravy rolníků ... Lze je potkat v místech, kam kolektivizace nepronikla (a taková místa kupodivu v bývalém Československu existovala), tam, kde se našli od­ vážní lidé, kteří se jí vzepřeli, nebo tam, kam družstva došla nejpozději: mno­ hé horské dědiny na Slovensku byly kolektivizovány až v osmdesátých letech právě minulého století a návrat k původnímu hospodaření zde nebyl větším problémem.

Kresba Jalla Stekll1ca

druh ideální útočiště kolem hospod a nádraž­ ních budov. Koncentrace' dusíku v půdě byla nemalá a přidalo se k tomu i nějaké to pošla­ pání. Dnes všichni návštěvníci hospod použí­ vají splachovací záchod a kdysi běžná rostli­ na našich vesnic se stala vzácností, nad kterou zajásá srdce botanika.

Vesnice jako příměstská zóna?

Z toho, co bylo napsáno, máte určitě pocit, že na vesnici již žádná ruderální vegetace být nemůže. Mohu vás uklidnit, že existují místa, která jsou a budou útočištěm ruderálních dru­ hů rostlin v našich vesnicích určitč ještě dlouho. Jsou jimi různé skládky odpadu, na­ vážky zeminy a místa po skončení staveb­ ních prací. Tyto plochy jsou obvyklým mís­ Pozvolné vytrácení duše kraje tem výskytu především druhů rodu merlík (Chenopodiul/l), lebeda (A/rip/ex) a laskavec (Amaran/hlls), ale také řady druhů z čeledí V současnosti se lze jen domnívat, jak by se život na našich kopanicích vyví­ jel bez oné kolektivizační přetržky a všech těch dalších úkladů, které minulý miříkovitých (Apiaceae) , hluchavkovitých (Lamiaceae), mořenovitých (Rubiaceae) ne­ režim a s ním spojená industrializace života v dolinách "kopaničářům" (a ne­ bo složnokvětých (Asteraceae). Nemůžeme jen jim) připravoval. Z blízkého okolí máme dva příklady . Za prvé tradiční, zapomenout na jednoděložné rostliny, kde jsou nejpočetnější skupinou zástupci čeledi a nutno podotknout, že chudé, kopaničářské hospodaření v polských Karpa­ lipnicovitých (Poaceae). tech. Za druhé státem bohatě dotované hospodaření na rozptýlených usedlos­ kolem nás se mění stále rychleji a my se tech alpských zemí, kde jsou dotace podmíněny údržbou turisticky atraktivní kSvět jeho změnám stáváme čím dál apatičtčjší­ krajiny. V obou případech je dochována tradiční struktura krajiny a z velké mi. Změnil se a dále se mění náš životní styl, části i typické prvky tamní lidové architektury (arciť, zejména pokud jde podle kterého si přizpůsobujeme svůj životní prostor, a jeho proměny si uvědomíme až ve o Alpy, uzpůsobené modernějšímu způsobu života).

Nezbývá než konstatovat, že v některých formách a na některých místech chvíli, kdy nás na ně někdo upozorní. Podob­ ně je to i s nenápadnou a o něco pomalejší u nás kopanice žijí, možná v jiném smyslu, dále. Jako charakteristický prvek změnou našeho venkova. Vesnice začínají naší karpatské horské krajiny však nenávratně mizí. Těžko na tom co změní mít charakter příměstských zón, což se odrá­ nejvyšší chvály hodné úsilí mnoha skupin ochránců přírody, kteří udržují ně­ ží i na skladbě vegetace. A jestli půjdete příš­ které cenné krajinné struktury vzniklé kopaničářským způsobem hospodaření tě ven a vaše cesta povede skrz některou nebo obnovují polorozpadlé seníky a jiné památky kopaničářské architektury. z vesnic jižní Moravy, zkuste se pozorně dí­ vat kolem sebe. jestli uvidíte alespoi'í některé Těžko na tom co změní byť sebeštědřejší ministerské dotace. Tam, kde se to­

z rostlin popsaných v tomto článku. Možná tiž trvale a bez přetržky nežije a nehospodaří, struktura krajiny - vázaná prá­ o nich jednou budete moct svým dětem je­ nom vyprávět. vě na trvalý život a hospodaření - nenávratně zaniká.

•

•

Mgr. Viera Horáková - katedra botaniky PřF MUBmo

~-ij~n'\lDllufi®~

MIZEJÍCÍ SVĚT KOPANIC

11

Hostětín

Moudrý rozvoj nebo velký třesk?

- obec pro 21. století

Yvonna Gaillyová, Radim Machů

Miroslav Kundrata

Na úpatí Bílých Karpat, v malebné kulturní krajině s pestrou mozaikou pře­ vážně listnatých lesů , květnatých luk a ovocných sadů, leží obec Hostětín s dvě stě třiceti obyvateli. Pro uchování přírodních a kulturních hodnot celého regionu byla před dvaceti lety vyhlášena Chráněná krajinná oblast Bílé Kar­ paty, do které Hostětín náleží. Od roku 1996 je území CHKO Bílé Karpaty zařazeno mezi Biosférické rezervace UNESCO. To, co mnohé jiné obce považují za brzdu rozvoje, dokázali v Hostětíně vyu­ žít pro své rozvojové programy. Od roku 1996, kdy je obec zapojena do Pro­ gramu obnovy venkova, se podařilo v Hostětíně realizovat pestrou škálu en­ vironmentálních projektů . Na jejich dynamickém rozvoji se vedle obce samotné podílí občanská sdružení, zejména Český svaz ochránců přírody ­ základní organizace Hostětín a Veronica, a Nadace Veronica, ve spolupráci s Okresním úřadem v Uherském Hradišti a Správou CHKO Bílé Karpaty. Ná­ ročnější projekty jsou společným dílem řady partnerů, a to jak regionálních, tak i zahraničních.

Voda Vegetační kořenová čistírna

je ve stálém provozu od července roku 1997 jako první svého druhu na území CHKO Bílé Karpaty a na východní Moravě vů­ bec. Její výstavba znamenala odstranění stavební uzávěry vyhlášené od se­ dmdesátých let, neboť Hostětín se nachází v ochranném pásmu vodárenské nádrže Bojkovice. Vedle jednoznačného rozhodnutí obnoveného obecního za­ stupitelstva z počátku devadesátých let, které si uvědomovalo, že výstavba čistírny odpadních vod je prvořadým úkolem, sehrál dů ležitou roli i sem i n ář o čistotě vody v krajině, který zde pořádala na jaře roku 1993 ZO ČSOP Ve­ ronica. Pravidelně sledovaný čtyřletý provoz čistírny potvrdil, že navržený způsob čištění je skutečně funkční i v přísných podmínkách pásma hygienic­ ké ochrany. Přibližně I 300 m2 plochy dvou štěrkových filtrů, osázených rá­ kosem a chrasticí, je doplněno o menší biologický rybník a na rozdíl od ne­ vzhledných čistíren klasického typu je kořenová čistírna hodnotným biotopem se vzdělávací funkcí - funkci "kořen ovky" vysvětlují návštěvn íkům infor-

Vstup do Evropské unie urychluje náš vývoj a klade před nás otázky, které bychom jinak odkládali a po česku se jim vyhnuli. Máme před sebou výzvy legislativní a institucionál­ ní, strukturální i občanské. V kontextu har­ monizace České republiky s evropskými standardy se mluví o prvních dvou skupi­ nách, ale jak upozorňuje Jaques Rupnik, to nejdůležitčjší téma, co znamená Evropa pro občana, zůstává pořád stranou zájmu i disku­ se. Pokusím se ho, byť oklikou, přes pohled na místní rozvoj , dotknout. Legislativní rámec EU zatím více přeje eko­ logům. Kdyby totiž naši legislativci neměli nad sebou bič Evropské unie, už dávno by z našich zákonů zmizely pasáže o účasti ve­ řejnosti v rozhodování. Nedávná novelizace zákona EIA je jenom důkazem, jak napříč stranami jde odpor k občanským aktivitám. Věřme, že se politikům nepodaří prostor pro legitimní účast obyčejných lidí v rozhodová­ ní vygumovat, a že alespoň v tom nám bude Unie coby vnější svědomí nápomocna. Očekávání strukturálních fondů, jejichž smyslem je vyrovnání ekonomicky zaostalej­ ších regionll Evropské unie v oblasti sociální, infrastrukturní či zemědělské (přesněji dnes venkovské), velmi silně ovlivňuje nastavení společenských priorit. Pro nás to zjednoduše­ ně znamená rozhodnutí, na co budeme klást důraz a kam především budeme chtít směřo­ vat omezené zdroje. Soustředíme se výhrad­ ně na tvrdou technickou infrastrukturu - dál­ n ice, průmyslové zóny na zelené louce, Temelíny, zkrátka rozvoj podle představ úřa­ du ministra Grégra? Nebo vezmeme dosta­ tečn ě váž n ě potřebnost sociálních investic ­ do vzdělání a měkké infrastruktury ve sféře informací, služeb a dovedností, které přede­ vší m způsob uj í konkurenceschopnost, přívě­ ti vost a obyvatelnost země pro občana i ná­ vštěvníka?

Dálnicemi na

nezaměstnanost?

Uvěříme mýtu univerzální léčby nezaměstna­ nosti dálnicemi a budeme nečinně přihlížet tomu, jak neodpovědní politici živí v sever­ ních Čechách, na Ostravsku i v dalších pro­ blémových regionech iluzi, že i v tomto sto­ letí bude život stejný jako v minulém? Iluzi nároku na celoživotní zamčstnání ve velké fabrice - bez učení a konkurence na pracov­ ním trhu? Všudypřítomná roztleskávací klaka v Ústí nad Labem, v Českých Budějovicích, v Os­ travě či na Bruntálsku, ve Zlíně či na Zno-

V rámci programu Slullce pro BIU Karpaty bylo dosud I/a veřejllých i soukromých budo­ vách v Bt1ých Karpatech lIail/stalovállo třicet pět slullečllích systémů pro ohřev vody. Foto archiv Verolliky

12

HOSTĚTÍN - OBEC PRO 21. STOLETÍ _ __

_ _ __

_ _ _ _ _ _ _ _ _ ~U~Il1!DIl1)fi®21

(/

mační panely. Technologie opřená o přírodní procesy vyžaduje sice pravidel­ nou, ale nenáročnou údržbu a má zcela zanedbatelné provozní náklady.

Sluneční

kolektory

Viditelná část slunečních systémů pro ohřev vody se od července 1997 obje­ vila p ostupně na střechách již devíti domů. Jejich instalace v Hostětíně zahá­ jila program svépomocné montáže jednoduchých stavebnicových solárních systémů s názvem Slunce pro Bílé Karpaty, který s podporou řady dárců roz­ víjí Ekologický institut Veronica. Dle měření, která sledovala účinnost zaříze­ ní, dosahují roční úspory energie asi 2 000 kWh na jedno zařízení. Celkem se doposud v rámci programu instalovalo třicet pět systémů na veřejných i sou­ kromých budo vách v celých Bílých Karpatech. Svépomocný program zatím pracuje s vel mi jednoduchým systémem, jehož hlavními částmi jsou hliníko­ vý absorbér o ploše 6 m2 a 700-litrová akumulační nádrž. Na rok 200 I připra­ vuje Veronica ve spolupráci s rakouskými a lucemburskými partnery uvedení dalšího svépomocného solárního systému, který představuje špičku v oboru solárních technologií. V rámci svépomocného programu proběh l a řada vzdě­ lávacích a školicích akcí s cílem rozšířit vědomí o možnostech využití slunce mezi místními řemeslníky. Využití slunečního ohřevu skrývá velký potenciál pro vytváření pracovních míst pro specializované řemeslníky a místní firmy. Zatím je však problémem udržovat i malou dílnu na vý robu součástí pro slu­ neční ohřev. Známá je dobrá zkušenost z Rakouska, kdy rozvoj svépomoc­ ných programů předcházel ohromnému komerčnímu rozmachu solárních technologií a jejich užití.

Spalování biomasy Významným okamžikem pro energetické hospodaření obce bylo v říjnu 2000 spuštění centrální výtopny na spalování odpadního dřeva z okolních lesů a pil, která zásobuje teplem celou obec. Zahájení provozu předcházelo sedm let příprav. Nejprve se jednalo na úrovni Okresního úřadu v Uherském Hra­ dišti o ambiciózním plánu takřka čtyřiceti obcí na území Bílých Karpat, které měly odpadní biomasu energeticky využívat. Tyto snahy postupně ztroskotaly na zločinné podpoře přímotopů, na environmentálně pochybné plynofikaci českého a moravského venkova a na nesmírné náročnosti přípravy projektu pro komunální využití obnovitelných zdrojů - konkrétně vytápění dřevem. A tak je smutnou skutečností, že z celého balíku bělokarpatských projektů se zatím realizoval jen ten v Hostětíně. Stalo se tak díky nesmírnému zaujetí sa­ mosprávy obce a jejích občanů a českých i zahraničních partnerů projektu. Financování ojedinělé investice pocházelo částečně z holandského grantu, neboť projekt prověřuje jeden z mezinárodních mechanismů navrhovaných ke snižování emisí CO 2 - Joint Implementation. Stavba výtopny a zejména první topná sezóna představovaly pro obec velkou zkoušku. Biomasový projekt znamená nejen více starostí při realizaci a pro­ vozu, ale současně vznik pracovních míst spojených s provozem a přípravou paliva, posílení místní ekonomiky tím, že platby za teplo zůstávají v regionu. Potřebné palivo navíc pochází z okolí obce a je zdrojem obnovitelné energie. Alternativní energetický program v Hostětíně se bude nadále rozvíjet - např. ve zlepšení tepelné izolace budov. Věříme, že se podaří Hostětín zapojit do kampaně evropských obcí, které usilují o stoprocentně nefosilní energetické hospodářství.

Zachování tradičních

odrůd

ovoce

Od roku 1991 je v Hostětíně jedno z center projektu Tradice Bílých Karpat za­ na záchranu a využití starých krajových odrůd ovoce a na podporu tradičního extenzívního ovocnářství prostřednictvím místního zpracování ovoc­ ných produktů a obnovení trhu s nimi. Projekt spojuje ovocnáře, drobné zpra­ covatele ovoce, zastupitele obcí a spotřebitele s cílem obnovovat v obcích drobné zpracovny ovoce a připravit marketingovou strategii pro ovocnářské produkty tak, aby zisk z prodeje pomáhal ochraně kulturní krajiny. měřeného

~U~mIDD1lfi®~

Kresba Jana Stekl{ka

JablečlIÝ

svítek

Dobrá jablka se oloupají, zbaví jádřince, po­ krájejí na osmin"')' a doMe ocukrují. Na kilt­ hánku se rozpálí lIIáslo nebo jin.ý omastek,

řídké těsto se dá do něho. na to vrstva jablek,

IlaL"á se svítek peče po obou stranách do žlu­ la. Hotov.ý se posype cukrem a podává horký.

jemsku bezohledně ječí: vy, co platíte daně, dejte nám našich 300 miliard na dálnice! Kde je vezmete, to nás nezajímá! O návratnost se nestarejte! Příklad ze Znojemska: Region s velkým tu­ ristickým potenciálem, bohatý vínem, Národ­ ním parkem Podyjí, geniem loci zchátralých, ale obnovitelných sudetských vesnic. S ros­ toucí popularitou cyklistiky a vína roste po­ čet návštěvníků a v regionu chybí elementár­ ní služby, včetně ubytování. Jenom samotný Znovín v Šatově se svým turistickým progra­ mem přiláká tolik hostů, že není schopen je­ jich požadavky uspokojit a zoufale hledá v kraji ubytovatele. Čekali bychom komplex­ ní program podpory ubytování v soukromí, oprav historických domů, sklepů a památek, rozvoj všestranných turistických služeb, kte­ ré návštěvníka v území zadrží a přimějí ho utratit peníze. V prioritách okresu ovšem sto­ jí na prvním místě rychlostní spojení Praha Znojmo - Vídeň! Mezinárodní výzkumy přitom uvádějí, že dálniční infrastrukturu využívá asi 8 % oby­ vatelstva. O českých dopravácích je navíc známo, že mají tendenci silniční infrastruktu­ ru předimenzovat a staví nepotřebně drahé a málo využívané komunikace. Je nepochyb­ né, že rychlé spojení, ať už dálniční, železnič­ ní či letecké je kritériem pro velké investory. Jsou průmyslové zóny obsazené kočovnými montážními komplexy (schopnými do pell ro­ ku sbalit kufry a přeletět za levnější pracovní silou dál na východ) ale to jediné, na čem chceme stavět ekonomiku celé země a v čem chceme utopit všechny zdroje? Při pohledu do Evropy je zřejmé, že některé země (například Irsko či Skotsko) dokázaly strukturálních fondů využít cíleně k řešení těch nejpodstatnějších problémů a ke zvýšení konkurenceschopnosti hospodářství. Jako od­ strašující příklad jsou naopak citovány jiho­ evropské státy, zejména Řecko. Současné na­ stavení oficiálních českých priorit směřuje spíše na Balkán ke schematickému betonová­ ní naší krajiny spíše než k interpretaci jejího dědictví pro nové, tvůrčí formy rozvoje.

HOSTĚTÍN -

-+ OBEC PRO 21 . STOLETÍ

13

Jednou z akcí, která přispěla k zachování skutečných tradic regionu, je obno­ vení staré dřevěné sušírny ovoce. Na podzim 1998 se díky podpoře Nadace Partnerství podařilo zrekonstruovat jednu z posledních sušíren ovoce v obci, a tak asi po patnácti letech mohli Hostětínští znovu ochutnat sušená jablka ­ "krajánky", hrušky či "trnky". Obnovili tak tradici, která sahá až do 17. stole­ tí. O provoz dvě stě let staré sušírny se starají místní a během loňského pod­ zimu usušili více než 4,5 tuny čerstvého ovoce pro drobné pěstitele nejen z Hostětína, ale i z okolních obcí. Úspěšný provoz sušírny je přínosem přede­ vším pro záchranu kulturního dědictví regionu - navazuje tak na tradici sto­ vek sušíren ovoce v dědinách na Slovácku, Luhačovském Zálesí a Valašsku.

Moštárna V letech 1999 a 2000 byla v rámci česko-lucemburského projektu přestavěna stará stodola na malou moštárnu pro výrobu nefiltrovaných ovocných šťáv z krajových odrůd ovoce. Do provozu byla uvedena v podzimní sezóně 2000, kdy se v moštárně vykoupilo a zpracovalo 200 tun jablek na asi 140 tisíc litrů jablečné šťávy. Podstatná část jablek (asi 43 %) pocházela ze sadů s certifiko­ vaným ekologickým hospodařením. Za vyšší ceny se vykupovala jablka z ekologických sadů, aby byla podpořena motivace drobných pěstitelí\ k cer­ tifikaci jejich hospodaření v režimu ekologického zemědělství. Přestože provozovatelem moštárny není obec Hostětín ani žádná jiná práv­ nická či fyzická osoba z Hostětína, nýbrž občanské sdružení bělokarpatských organizací a jednotlivců Tradice Bílých Karpat, bez podpory občanů a obce by nebylo možné celý projekt realizovat.

Krajina - pozemkový spolek Nadace Veronica zakoupila na podzim 1998 v Hostětíně komplex nemovitos­ tí - starou zemědělskou usedlost s obytným objektem, hospodářskými budo­ vami a přilehlým ovocným sadem. K hospodářství patří i lesy a pole o rozlo­ ze téměř 13 ha, které se staly základem Pozemkového spolku Veronica. Jeho dlouhodobým cílem je hospodaření jak na zemědělských, tak lesních pozem­ cích v souladu se zásadami trvale udržitelného rozvoje. Pro zemědělské hos­ podaření to představuje především uplatňování zásad ekologického zeměděl ­ ství, v lesích dodržování šetrného hospodaření s preferencí původní dřevi nné skladby porostu. Pilotním projektem Pozemkového spolku Veronica byla v loňském roce vý­ sadba stromků v trati Jahodiska. Díky společnému projektu s obecním úřa­ dem v Hostětíně se podařilo vysadit pět set sazenic listnatých dřevin a původ­ ních vysokokmenných odrůd jabloní, třešní a hrušní, které tak obnovují

Čočka se sušenými švestkami

Předem namočenou a opranou čočku dáme

vařit do studené vody. Kdyžje napolo uvaře­

ná, přidáme k ní oprané a de/l před tím na­ močené sušené švestky i s peckami. Před do­ vařením zahustíme zátFepkou z kyselé

smetany a lžící hladké mouky. Nakonec podle

chuti osolíme, okyselíme a Irlližeme i přisla­

dit. PNkllslljeme tmav.ý chléb.

Povidlová omáčka

Povidla nebo rozvaFené sllšené slívy zahustí­ me jí.fkou z másla a //Iollky a povaNme.

Ochlllíme citrónovoll šťávou, cukrem, solí,

skoFicí a pFecedíme přes síto. Dostaneme

černali omáčku sladkokyselé chuti.

Jablková pělla

5 jablek, 14 dkg CI/kru, ptilka citrónu, 2 bílky,

2 lžíce malinové Hávy. Upečencí jablka proli­ sují se přes síto. Protlak smíchá se s cllkrem,

citrónovou Jt"ávou a bílky. TFe/lle ptil hodillY.

Posléze se pndá malinová šťáva.

Potřebujeme

alternativy

Z praktického hlediska je ale nejdůležitější, abychom byli schopni nabídnout alternativu grégrovským chimérám velkého třesku. Není to jednoduchý úkol. Těžko se realizuje bez systémové podpory nebo alespoň odstranění bariér pro malé podnikání a bez dlouhodo­ bější politiky a pravidel v nejdůležitějších sektorech, které se dotýkají rozvoje venkova. Neobejde se bez pečlivé analýzy potenciálu regionu a bez interpretace jeho kulturního a přírodního dědictví v současných podmín­ kách. Skládá se z tisíců drobných investic a iniciativ jednotlivých občanů, podnikatelů, rolníků, obcí či spolků, které jsou jako jedno­ tl ivci pro banky, stát i Evropské fondy příliš malé a nezajímavé. Teprve jejich propojení do regionálního programu se srozumitelnou a realistickou vizí může ale přinést úspěch a příliv investic. Hledáme moduly trvale udržitel ného rozvoje, který diverzifikuje příjmy venkovských rodin tak, aby jim zajistil důstojný a plnohodnotný život, a který při tom respektuje místní tradi­ ce, využívá místní zdroje i šetrné moderní technologie. U zrodu pilotních aktivit tohoto typu jsou velmi často nevládní organizace, aktivní starostové, odpovědní sedláci, podni­ kaví řemeslníci.

Piji mošty, pečuji o krajinu Ekologický institut Veronica na sebe vzal výzvu a rizika přímé účasti v několika tako­ vých projektech, hlavně na území CHKO Bí­ lé Karpaty. Největší investicí v roce 2000 by­ la moštárna v Hostětíně, její zkušební provoz a zahájení prodeje bělokarpatských moštů. Projekt má širší rámec: krajovou značku Tra­ dice Bílých Karpat (TBK), která osvědčuje původ, kvalitu a filosofii místních produktů,

---* Zrekollstruovallá, dvě stě let stará, SUS/rlW ovoce během loiíského podzimu usušila více lIež čtyři a pIU tUlly ovoce pro drobné pěstitele lIejell z Hostětílla, ale i z okolllích obcí. Foto archiv Veroniky

14

HOSTĚTíN - OBEC PRO 21. STOLETí _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ ~{[~J1«jDIl1lfKFZl

----~~~._-~

-

-­

V letech 1999 a 2000 byla v rámci česko-lu­ cemburskéllO projektu přestavě/la stará stodo­ la /la malou moštúmu pro výrobu lIefiltrova­ /lých ovoc/lých šťáv z krajových odrůd ovoce. Téměř polovilla vykoupe/lých jablek pocházela ze sadů s certifikovallým ekologickým IIOSpO­ dařením. Foto archiv Verolliky

I

v dané lokalitě původní pestrou krajinnou mozaiku, která byla zničena necit­ livými zásahy v sedmdesátých letech. Při výsadbách se úzce spolupracovalo s vlastníky pozemků, které má tento krok motivovat k rozvoji ovocnářství a péči o krajinu.

Centrum modelových ekologických projektů pro venkov Dlouhodobým záměrem partnerů hostětínských projektů - zejména Ekologic­ kého institutu Veronica a Nadace Partnerství je vybudování Centra modelo­ vých ekologických projektů pro venkov, které se má stát nástrojem dalšího rozvoje a rovněž napomoci jejich rozšiřování na dalších místech. Další náplní Centra by měl být rozvoj nových pilotních projektů naplňujících vizi trvale udržitelného rozvoje venkovské krajiny. Úmyslem je pořádat zde praktické školicí a vzdělávací kurzy pro zástupce veřejné správy, řemeslníky, malé a střední podniky, studenty i širokou veřejnost. Ke vzdělávacím účelům a ověřování modelů ekologického hospodaření budou využívány pozemky ­ zemědělská půda a lesy, které spravuje pozemkový spolek. Rozdíl od klasic­ kého školicího střediska je v tom, že obec a její okolí vytváří ideální "labora­ toř" pro praktickou ekologickou výuku. Součástí projektu je i výstavba ob­ jektu, který bude odpovídat zásadám ekologického stavitelství s využitím solární a nízkoenergetické architektury a bude tak sloužit jako součást jedno­ ho ze vzdělávacích modulů. Projekt Centra se opírá o rozsáhlou spolupráci s řadou dalších subjektů v oblasti Bílých Karpat, které mohou nabídnout řadu dalších modulů pro školení i inspiraci. Je to například ochrana květnatých luk a péče o ně (ZO ČSOP Kosenka Valašské Klobouky, ZO ČSOP Bílé Karpaty Veselí nad Moravou), ekologické zemědělství (Informační středisko pro roz­ voj Moravských Kopanic ve Starém Hrozenkově), veřejná prostranství (Pi­ večkův park ve Slavičíně). Součástí projektu je i spolupráce s realizátory po­ dobně zaměřených projektů v zahraničí, zapojení do mezinárodních programů a jejich adaptace na místní podmínky.

Model

Hostětín

Cílem celého snažení obce je především podporovat rozvoj, který odpovídá výzvám i hrozbám 21. století. Vzhledem k tomu, co se již podařilo uskuteč­ nit, je možné ukazovat na praktických příkladech, že vztah k přírodě, místním zdrojům a tradiCÍm a ohleduplné hospodaření může rovněž ekonomicky sta­ bilizovat venkova řešit nezaměstnanost i v poměrně odlehlých oblastech.

•

ať už zemědělských či řemeslných. Značku, která má působit vedle ochranářských nebo zemědělských dotací ve prospěch péče o kra­ jinu, zachování biodiverzity, kulturních tra­ dic, řemesel a místní identity. Občanské sdružení Tradice Bílých Karpat sdružuje ně­ kolik nevládních organizací a obcí v CHKO Bílé Karpaty. Předsevzalo si, že bude podpo­ rovat především tržní koncovku tradičních bělokarpatských produktů. Společný ovoc­ nářský projekt se může pochlubit sušeným ovocem biosadaře Zdeňka Ševčíka z Pitína, obnovenými tradičními sušárnami ovoce a už zmíněnou moštárnou v Hostětíně. Celková investice do moštárny byla přes dva miliony korun plus více než milionový úvěr na zahá­ jení provozu. Projekt by se nemohl uskuteč­ nit bez podpory našich lucemburských part­ nerů (Nadace Hellef fir d'Natur a grant lucemburského ministerstva životního pro­ středí) a bez zapojení místních lidí. Moštárna v sezóně (dva podzimní měsíce) zaměstná osm brigádníků a celoročně část pracovního úvazku na odbyt moštů. Během loňského podzimu vykoupila od místních sadařů asi 200 tun jablek, převážně pllvodních karpat­ ských odrlld. I když vysokokmenné odrudy drobní pěstitelé v regionu nikdy nestříkali, je dalším cílem Sdružení TB K postupně převést co možná nejvíce sadů pod kontrolu ekolo­ gického zemědělství. Asi třetina loňského výkupu byla už v kvalitě BIO; tyto mošty by­ ly zpracovány odděleně a jsou označeny ochrannou známkou ekologického zeměděl­ ství. Je i přispěním těchto aktivit, že se v Bílých Karpatech znovu začínají vysazovat původní odrůdy ovocných stromů a že ovocnářská ekonomika, která na přelomu století patřila k pilířům místního zemědělství, se znovu po­ zvolna oživuje. V neposlední řadě se zásluhou tohoto projek­ tu dostala na náš trh pravděpodobně poprvé přírodní nefiltrovaná jablečná šťáva bez jaké­ koliv chemie, pouze pasterizovaná a navíc v typizovaných vratných skleněných lahvích od minerálky. Produkt s vysokou vitamino­ vou a dietetickou hodnotou, běžný a oblíbený v Rakousku, Německu, Lucembursku, Fran­ cii, kdežto u nás zcela vytlačen tzv. 100% džusy vyrobenými z ovocných koncentrátů. Proto nezapomeňte: Pijete-li mošt z Bílých Karpat, přispíváte nejenom svému zdraví, ale také krajině a lidem v jednom z nejkrásněj­ ších koutů naší země. Je to také náš příspěvek Evropě. K jejímu obohacení o jaderničku moravskou ajiné sta­ ré ovocné odrůdy o vůni starých sušáren i písničky, které k tomu všemu patří.

RNDr. Yvonna Gaillyová, CSc. - ředitelka Ekologického institutu Veronica, Mgr. Radim Machů - místostarosta obce Hostětín

~'U~Jl
HOSTĚTíN -

•

OBEC PRO 21 . STOLETí

15

máme lÍtulné domečky, ze kler.ých se od pod­ ziml/ do jara line vábivá vlině. A zdejší zvony Gořalenka na svět přišla, Chvála hřejivého pohárku - lřeba v Drásově - pr:v dokonce vyzvánějí aby z hlavy bolesť vyšla nadějné: "švestke só pod mezó". Já však ra­ Jan Lacina ději hledám písničky z hl'llšek. B)'vál1l ne­ št'astn.ý, když se Z naší mohutné pastomice už Helena Beránková Utěšlivý je pohled na zrající peckovice i mal­ v časném lélě sypou drobné zaschlé plody, vice v /lašich sadech, zahradách a alejích. když neurodí. O 10 více pak sháním po vlech Ty nejjednodušší alkoholické nápoje z ovoce Zvláště v nás, ktdí dobFe víme, že ovoce se m~zích a zpustll'ch sadech, abych po baľziž­ nebylo vůbec zapotřebí připravovat. protože dá nejen jíst, ale také pít, vzbuZl/je ten pohled cích plnil bečku drobnými,. ale pikantními šťáva ze samovolně zkvašených ovocných radOSIllOI/ predtl/c/lII. Vizi hřejivého douškll ovesnačkami, nezncilkami, škaredkami, fíkov­ plodů se dala pít bez jakékoli další úpravy. v thskuté zimě, nejlépe, když se v neckách kami... J u nás prijde chvíle, kdy hladina kva­ Ale k výrobě ovocných destilátů se už na kouří z právě zabitého vepFe.. sunabude tváhlOsti tajemné hvězdné mlhovi­ úsvitu lidských dějin používal i princip desti­ " V komO/'e básník slivovici pije, nv na okraji vesmíru a nastane čas oc/jet lace. který patří k univerzálním know-how ťl/ká si s kmocháčky s'tím krásn.l'1Il brelllenem do Podolí, Čížek či lidstva. Archeologické nálezy jej dokládají na láskl/, na I'Ltži" do Lomničky. Poteče? z Mezopotámie kolem 3 500 let před Kris­ pFimává se ve své sbírce" Kolik pFíležitostí Někdy teče tak málo, že vystaa jen /la dvě lI'i tem, na Slovensku I 500 let před Kristem. má niže" Jan Skácel. Samozřejml!, že při za­ posezení s p/'áteli. Naštěstí jsou i v blízkém Ve středověkých klášterech se používalo de­ bíjačce. Jaký 10 nádhemJ' SOl/zvuk neokáza­ okolí místa, kde mají páleného plné komory. stilačních aparatur k výrobě alkoholu určené­ lého gl/rmánství a poesie! Nejen dobrá slivo­ Nevnucuji se, nežebrám o doušek. Jdu na 10 ho především a hlavně k léčení. A byli to vice, ale i všechny ly thšiíovice, jabčáky, chytře - Ireba ples vládní krajinolvorné pro­ pravděpodobně řádoví kněží, kteří v poslední hrl/škovice, oskel'llšovice a dNnkovice si za­ gramy. Chceš, slaroslo, posoudit lokalizaci čtvrtině 12. století tulo osvětu šířili i v našem sll/hI/jí báseií. Vždyť právě v nich ve formě nové/lO rybníku? Dobre, uděláme - za láhev prostoru. První přesný popis destilačního za­ sice čiré, ale velmi sOl/středěné a hutné vní­ slivovice: Chcd navrhnolll rekonstrukci ale­ řízení známe z literatury ze 13. století. Ve 14. máme veškerol/ krásll krajin, ve klerých se je? Zajisté, provedeme - když najdeš v kOlllo­ století se líh vyráběl y lékárnách a alchymis­ zrodily. Až se někdy samým blahem člověk I'e něco z Imlské úrody. Chceš ozelenit ná­ tických laboratořích, a to také hlavně jako zakucká. ves? J /o se samozFejmě dá, když uleješ ze Kde jsoll ty blažené časy, kdy jsem jezdíval lék a kosmetický přípravek. Čistý líh, nazý­ sVl'ch zásob.

k UngermCllzům do Přečkovic, abych se podí­ vaný "argentum vivum vegetabile", byl po­ Z 'Iakového směnného obchodu je užitek vše­ lel na činllosti krásné a užitečné, kterou žije stranný. Spokojený jsem já, že mám zase čím kládán za první stupeň na cestě k dosažení každá slovácká dědina. Posíleni domácí sla­ pohosiit. Nemaje peněz, nemohu jako lidé kamene mudrců. ninkol/ a vejci IIsmaŽen.ými na oškvarcích V českých zemích dokládají používání desti­ movití ulrácet za věci škodlivé, jako JSOll au­ jsme za ranního kuropění IJ/'elévali do beček látu, tedy alkoholického nápoje vyrobeného ta a benzin. Spokojen:~ je slarosta, protože na korbě nákladního a/lla has. Triumfální destilací, první písemné záznamy z doby Ja­ ušelril z obecního rozpočtu a nlliže nakoupit nám pak pFipadala I/Ž cesta do slaré bojko­ na Lucemburského. Za vlády jeho syna Karla nové stromy. Spokojená je predevším krajina. vické pálenice. Z vlezlého mraZIl jsme se na­ IV. se výroba destilátů dále rozšířila přede­ Musí ji potěšil, že jsem vychulnal její plody jednol/ vnořili do voiíavého leplého šera vším ve městech. Původně se pravděpodobně a phspěl k tO/IllI, aby se 10 v ní zelenalo s praskotem olmě a matllě se ti'pytícími mě­ a zrálo /IQ věky věk li. destilovalo jenom hroznové víno, ale využití děnými kotli. Vnikli jsme do zázračného pro­ jiného ovoce bylo nasnadě. Prvé místo zau­ sloru jakoby na pomezí pekla s nebem. POle­ P.s. pri psaní loholo fejetonu jsem téměr vy­ jaly švestky pro svou cukernatost i osobitou če? Po pár hodinách konečně zazvonil o dno pil honorál' od osického starosty za projekl chuť hotové pálenky . hrnce przizračn:Í' curziček. S prvním vypit,ým rekonstmkce aleje a brehového poroslU. Byla pohárkem se pálenicí rozlehla i první bl/jará vynikající, téměr jako ta z prečkovicJ píse/í. Ne nadarmo Nkají na Slováckl/ pálení Vinopalny slivovice" vybírání písniček"! Aniž bych chtěl sOl/peřit se skutečnými mislry Pálenice v Polešovicích, 1920. Repr%to ze Slovácka, pokol/ším se vybírat písničl,:y Ladislav Chvalkovský. Fotoarchiv Slováckého Pro lihovary se užívalo názvu vinopalny kvů­ i ve svém málo zpěvném Tišnovsku. J lady //luzea v Uherském Hradi,5fj li destilování již zmíněného vína a byly vý­ hradně v majetku vrchnosti. Ta je pronají­ mala, a to nejčastěji židům. Nesouviselo to s jejich mimořádným nadáním k tomuto dru­ hu obživy, ale se zákazy věnovat se obživě jiné. Moravská židovská ghetta si bez výrob­ ny a nálevny (šenku) nelze vůbec představit. Destiláty z panských vinopalen se nalévaly v šencích a hospodách a vrchnost si samo­ zřejmě hlídala svůj monopol, protože šlo o významný zdroj příjmů. Nejrůznějšími zá­ kazy omezovala či vůbec zakazovala svým poddaným pálit destiláty, ať už ovocné nebo jiné. V desetiletí 1780- J790 se v českých ze­ mích jenom v panských lihovarech ročně na­ pálilo přes 37 000 hektolitrů kořalky. Pod­ chytit tajné pálení bylo ovšem nemožné. Roku 1819 bylo dvorním dekretem z Vídně povoleno poddaným svobodně pálit slivovici z vlastního ovoce a pro vlastní spotřebu, ale prodej byl zakázán (velmi vágní a velmi vol­ ně vysvětlovaný termín pro vlastní spotFebu se vyskytuje v právních předpisech až do dneška). Dalším dvorním dekretem z roku J822 byl povolen i prodej takového destilátu, -t

16

CHVÁLA HŘEJIVÉHO POHÁRKU _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _~~~rruDDufi®~

ovšem mimo hranice domácího panství, aby vrchnostenské palírny neměly konkurenci a neutrpěly škodu. Úřady pak dostaly neleh­ ký úkol nařízení kontrolovat a lajně prodáva­ nou slivovici zabavovat. Při nedokonalosti předpisů nebylo ale možné zjistit, kolik kdo švestkového kvasu spotřel.)oval a kolik slivo­ vice z něho napálil. Svobodnější pálení slivo­ vice bylo povoleno po roce 1848, kdy každý občan rakousko-uherské monarchie mohl na­ pálit 56 litrů padesátiprocentní slivovice pro vlastní spotřebu a to bez zdanění (!).

Pálenky versus zákonodárství Průmyslová výroba lihu v lihovarech rakous­ ko-uherského mocnářství podléhala dvojí spotřební dani - vyšší a nižší. Roku 1888 vstoupil v platnost zvláštní zákon stanovující úhrnné množství lihu. které podléhá nižší da­ ňové sazbě. Z lihu vyrobeného k průmyslo­ vým účelům se neplatila daň vůbec, ale aby nebyl využíván k výrobě alkoholických ná­ pojů, byl denaturován; to znamená upraven tak, že nebyl způsobilý k požívání. Přidávané látky dodávaly lihu odpornou chuť a zápach, ale bylo je možné velmi lehce odstranit. V sezóně 1919-20 bylo v historických ze­ mích českých v činnosti 526 pálenic. Statisti­ ky podomáckého a tedy k dani nepřiznaného pálení samozřejmě k dispozici nebyly. Dani nepodléhající množství vyrobeného destilátu bylo po roce 1923 sníženo z 56 litrů na 30. Ještě později byla tato možnost zrušena úpl­ ně a každý litr destilátu musel být hlášen a podléhal zdanění. Podomácké pálení desti­ látů, tedy nepřiznané k dani, přešlo za ně­ mecké okupace z ilegality do hluboké ilegali­ ty a v tomto stavu se zabydlelo i po změně režimu v roce 1948. Pálení bylo povoleno pouze ve státních palírnách, které na Moravě i v Čechách provozoval státní podnik Fruta, nebo v palírnách místních organizací Svazu zahrádkářů a pěstitelů drobného zvířectva. Stát si podržel monopol na výrobu alkoholu a těžil z toho nemalé prostředky. Dnes lze pálení provozovat na základě živno­ stenského povolení a podomácké pálení de­ stilátu, za účelem nezdanění a tedy tajné, je postihováno trestním zákonem.

j

ných nádob a i průmyslová výroba nabízela dostatečný sortiment pro soukromé zájemce i drobné živnostníky. Kolorit moravských obcí na přelomu 19. a 20. století dotvářela i pojízdná kolona, často v obecním majetku, v níž se za drobný poplatek do obecní po­ kladny pálilo ovoce. Dříve byla pálenka nepostradatelnou součástí svačin při práci. Zejména tzv. kyselka (konec destilátu) prý měla i v horkých letních dnech při žních osvěžující účinek. Pálenka se pila i v sychravém počasí při kopání brambor. Mnohé práce v hospodářství se vykonávaly jen za jídlo. A takové pohoštění sestávalo z chleba, odleželého domácího sýra a pálen­ ky. Bývalo to i tak, že pálenku předplatil hospodář svým nádeníkům v hospodě a ti už si ji vybírali sami. Sestava tvarůžky nebo sýr, chléb a kořalka se jako pracovní svačina udr­ žela až do první světové války, potom byla pálenka vytlačována pivem. Někde se pálen­ ka dokonce jedla na večeři lžící, nalitá na mí­ se s nadrobeným chlebem.

švestek v Polešovicích, 1950. Repr%to Ladislav Chvalkovský. Fotoarchiv Slováckého muzea v Uherském Hradišti Sběr

Pálenka jako lék a

součást

života

středu, kdy pily kmínku či sladkou kořalku s vinšováním, aby se jim vydařila drůbež. Připití pálenkou stvrzovalo kup či prodej na trhu; na stavbu domu se připravoval nejenom stavební materiál, ale i dostatečné množství pálenky. Láhev nebo malý demižon s pálen­ kou se zakopával pod práh nového domu (tento zvyk je znám i II měšťanských domů a dokonce i církevních staveb).

Každý národ je definován svou lidovou kul­ turou. Ovocný destilát zanechává v moravské lidové kultuře stopu nepřehlédnutelnou a ve 20. století se stal , ať k naší libosti nebo neli­ bosti, i jedním z jejích symbolů. K jeho výro­ bě se používaly destilační aparáty forem vel­ mi jednoduchých i sofistikovanějších, vyrobených podomácku i v tovární velkový­ robě. K těm nejjednodušším patří zařízení, na němž se vyráběla legendární lavorovica: na kamnech nádoba s kvasem , v ní postavená trojnožka, na nádobě umyvadlo, neboli lavór; zahřívaný kvas uvolňoval líh, ten se na dně lavoru srážel a odkapával do trojnožky. Slo­ žitější aparatury byly sestavovány z mědě­

Také v lidovém léčitelství hrála pálenka vý­ znamnou roli: vnitřně, v malých dávkách, se používala preventivně proti všem známým chorobám, někdy se pro znásobení léčebného efektu přidával med. Pálenka pozitivně sti­ mulovala celý organismus, ovlivňovala příz­ nivě trávení, pomáhala zejména proti nachla­ zení. Vnějšně se aplikovala proti bolestem zubů, uší, kloubů a páteře - vmasírováním do kůže se alkohol a další látky dostávaly do­ vnitř k postiženým místům. Destilát se použí­ val také jako desinfekce na rány. Bez ovocného destilátu se neobešla ani řada obřadních příležitostí v průběhu lidského ži­ vota a kalendářního roku: "GoFalka -- tá pa­ novala. Pila se, dež měl radost', dež měl smotek, dež se narodil fle dež homFel. " Naro­ zení potomka, dcery obzvlášť, znamenalo za­ kopat láhev nebo ještě lépe demižon, který se vykopal při svatbě. Pálenka byla samozřej­ mou součástí stolování při křtu . Již při pří­ pravách svatby bylo povinností ženicha přijít a "zavdat kuchařkám", tedy ženám - dobro­ volnicím, které pekly svatební koláčky. Zají­ mavý je popis svatebního věnce z Hlinecka: ve středu věnce, upečeného z kynutého těsta, stála láhev s kořalkou, do hrdla láhve byla zasunutá svatební ":)ltka, dřevěná konstrukce ve tvaru stromečku s obarveným peřím, umě­ lými květy a kokardami, věnec s lahví kořal­ ky a s kytkou stál během svatební hostiny na čelném místě a kořalka z láhve se pila až na konec hostiny - družba ji otevřel, nalil sva­ tebčanům a potom obcházel s věncem na podnose a vybízel, aby svatební hosté hodili do středu věnce něco na kolíbkll. Příležitostí pro pod,ívání pálenky byla také pohřební hostina za zemřelého, tzv. kar. Pálenka se používala při vítání hostů v domě - ať už šlo o běžnou návštěvu a nebo, a to ze­ jména, při zvykoslovných obchůzkách, jako bylo koledování nebo ťašank. Magický vý­ znam měla schůzka hospodyň na Popeleční

~~9rruDllnfi®~

GOŘALENKA NA SVĚT PŘIŠLA, ABY Z HLAVY BOLESt VYŠLA 17

Rozmanitost destilačních aparatur

Kultura pálení Pálení slivovice se nedá uspěchat, a proto je také jednou z mála příležitostí, kdy lidé spolu posedí a povykládají, takže se naskýtá vyni­ kající příležitost pro vyprávění příhod, ane­ kdot, pro zpívání, ba i tancování. Tedy příle­ žitost k živému tradování folklórních útvarů. V době neosobní mezilidské komunikace je třeba ocenit i tento prostý fakt. Se skladováním a konzumací ovocného de­ stilátu je spojena určitá kultura, vycházející z jeho základních vlastností: čirost nejlépe vynikne v lahvi ze skla rovněž čirého; v od­ livkách se zúženým hrdlem (v tzv. slavíku) se vůně zase nejlépe koncentruje a pomalu stoupá. Objektivně ohodnotit chuť je složitěj­ ší než u vína a ještě složitější je vlastní názor verbalizovat a obhájit. Odborné degustace ovocných destilátll si však na konci 20. stole­ tí již našly své místo v kulturně společen­ ských událostech moravského venkova a stá­ vají se tradiční příležitostí. " ... poněvadž vlast naše jest bohatá ovocem jak zahradním tak i les/lím, jest naší povin­ ností podporovati v každém směm ZlIžitková­ ní těchto darů pNrody." (Václav Vilikovský, 1924)

• PhDr. Helena Beránková - Etnografický ústav Moravského zemského muzea v Brně

Krajina mého srdce Karel Holub

Jsem rád, že II/Lij nyněj~~í dlouholetý domov leží stále v sousedství krajillY, ktení mi do srdce zapadla nejhlouhěji. Byla to léta před m)ími patnáctillallli. Otec, lIdělaný bodrý řemík, naše hodná malllinka a lIlí čtyři sou­ rozenci jsme chodívali skoro pravidelně v neděli z lIlěsta na nlÍvštěvlI ke strýclim, ot­ cov.ým bratn;m, do čtyFi kilometry vzdálené vesničky Kosov, která leží východně od Ji­ hlavy. Už salllotl/á cesta, stále do kopce, by­ la zajímavá. StNdaly se pN ní krajinné Z!la­ ky s otcov)'mi vzpomínkalll i na vojnu v Medlánkách a Hádech, na řeznická tova­ ryšská léta, na pNhody se zákazníky z řez­ nického krámku i zabíjaček. Díky svému vesnickému dětství nás táta nezapomínal po­ učovat, jak se pozná osení žita od jeóllene, jak se staví .. panáky", čílil se knní doby­ tek... Do Kosova vede skvostná lipová alej, kde procházka obzvlášľ v době květu byla zážitkem. Dnes již pod nosem zasmrdí co chvíli náklaďlÍk směřlljící k blízkému kanu­ no IDinU. Když jsem se te/uly dozvěděl, že lí­ pa je naším národllím symbolem, prohlásil jsem, že by kosovskou alejí lIlěl jet prezi­ dellt. Na .. spillačce ", která byla jakousi po­ lovinou cesty. jsem obdivoval plastiku Fran­ tiška HoFavy Spoutallé živly - tělo muže, který v /'lIce svírá blesky. Hned za ní se lIa obzoru tyčí zalesněllÝ PraseN kopec (555 mll. m.), kam jSlIle chodívali péci brambOlY. Pod ním je v údolíčku lIlělký rybníG~ek, .. pli­ vátko ", kde jsem se lIčil plavat (.. výborně, IImíš to! ", volal na mile otec, zatímco já se

jedllou nohou odrážel ode dna). Na .. Prase­ čák" odbočovala polní cesta s kříženI. Jed­ /IOU jsem s úžasem koukal, jak byl kNž vall­ dalsky přera~en, Z!Ístal jeli podstavec. Byl začátek padesdt)'ch let. Před veslličkou vpravo od cesty je o něco vyšší Smrčka (571 ln II. lil.). Pii vodně se tam říkalo U tN .1'11/ rkli, nebol taJIl rostly sta/llé smrky tři, v době lIašeho chozellí už lL! byl pouze jedell. ale také dl'evěná, asi patl/áct metni vysoká .. rozhledna ", triallgulační bod, na který jsme s chlltí lezli. Také se vy­ kládala pověst, že v době velkých manévni za císQl~e Josefa ll. přednesli kosovští rolllí­ ci v těchto místech císaři žádost o zmírnění roboty. Kosovská hllmna po pravé ruce byla osázena hlavně třešněmi. Obvykle jsme šli Ilejprve za strýcem Jarollšem dál po silnici do vesnice. Po humnech jsme mířili za strý­ cem kovářem. U strýce Ja/'Om~e jsme s bra­ trállkem a sestřenicemi probíhali stáje, co je I/ového II krav, ko::., kOlií, oživení znamenala telátka nebo hNbátko. Pak jsme se honili po plidách, hráli na oklepku, lítali v zahradách a kolem stavení. Dospělí seděli dlistojllě v kuchyni. Str)íc byl bodr.ý, teta energická, hovor živi Jednou nám strejda pújčil pár koní s lejtoll, vyvážet m06ivkll do Genskro­ mu. Byla to 10llka směrem k Prasečákll. Cí­ tili jsme se strašně dliležití, že Ilás kOllě po­ slouchají, stále jsme volali dííí, hot, G~ehý, občas prrrr. Ale Ol/i J~/i svou naučenou ces­ tOll, asi by to zvládli i bez nás. Rozbil jsem strejdovi míčem pařenišfIlí okna. Strašně

zkroušellě

jsem lilii to šel říci. Otec by byl v takových pNpadech velice přísný. Z toho si nic nedělej, Kájo, řekl mi tehdy. Takže ho mám dodneška :.afixovaného jako skvělého strejdu. Zato na nakládání SIlOpl; lIa žebři­ iíák vzpomínky černají - v plátěnkách to vždycky odnesly pm'krabané nohy. Poslou­ chali jsme písničky dechovky na starém gra­ mofonu, plijčil jsem si a hltal Hrušovského luraje lállo.šíka. Poznával jsem venkovské děti, jiné, samostatné, odvážné, co byl pro nás, městské, problém, mělo pro ně snadné řdení. Jeden rok si otec pronajal tři místní rybníčky, vysadil ryby, jezdili jsme je krmit .. drobem" /la ČZ 125 ccm. Nová .. zetka" byla jeho už sedmcí motorka. Po výlovu roz­ šířil sortiment svého řeznického krámku. U druhého str)íce jsme v kovcímě obdivovali kalení hřebíkli, trpělivost koně při kování, jakousi .. ŽeleZllou" atmosfé/'ll kovcímy. Jed­ nou mi strýc při hovo/'ll o pravopisu řekl za­ jímavý poznatek: .. Jd jsem kovál', myslím si, že je od železa všechno tvrdé, tak píšu všude tvrdé y." Ve čtmácti jsem se na okolní pole dostal při selekci brambor. Tehdy - díky stálému otra­ vování jedné kamarádky z gymnázia - jsem se naučil znát hvozdíky, svízele, chrastavce, světlíky, třezalky, skoro všechny květiny, které rostou na mezích Vysočiny. V polích běhaly koroptve, (asto jSllle viděli zajíce či srnku. Do lesa nad kamenolomem jsme cho­ dili na houby, v protěj!rím lomil houkával výr. Kamenolom, který tehdy teprve otevíra­ li, obtéká nehluboká řeka Jihlava, kde žil náš další strýc. Hranicí na protější straně je silnice na kopec Kolibl, lovný revír káiíat. Netrvalo to však dlouho a v lese nedaleko Kosova zemřel pN dobývdní pařeZli múj otec. O lil/who let později odešel nedaleko odtud ze života také IIllij syl/. Strýcové zem­ řeli, ze stavení //lají bratránci chalupy. V rychlíku denních starostí byl svět dětství hozen kamsi do zaprášeného archivu ... Pro //lne však ne. Když mi bývalo v životě těžko, několikrát se lili zdálo o kvetoucích loukách nad Kosovem . Jsem k této krajině přivázán tolika pouty, že lili vzpomínky ne­ pochybně zpestN všechllY vycházky, na které se tady jedlloll v dlichodll chystám. Kraj na­ še/w dětství patří k málo pokladli/ll, které nám ;:,;vot nechává. Které máme jisté.

•

Kosovská lipová alej. Foto Karel Holllb

18

KRAJINA MÉHO SRDCE _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _~{[~mImufi
Zúčastnil

Galerie Patrik Vlček

Narozen 1970 v Brně. Žije v Brně-Mokré Hoře na Vránově mlýně . Základy sochařské a res­ taurátorské práce převzal od svého otce socha­ ře Miloše Vlčka, později studoval na Střední uměleckoprůmyslové škole v Brně (1984-1988) a na Vysoké uměleckoprůmyslo­ vé škole v Praze (1988-1994), kterou absolvo­ val diplomovou prací Slunečního oltáře v kláš­ teře Rosa coeli v Dolních Kounicích. V letech 1988-1993 vznikla řada soch na studijních po­ bytech ve Francii, v roce 1992 podnikl cestu do Itálie (kresby a texty, viz Sedmá generace

5/2000).

Přípravná

skica Patrika Vlc7w

~-u~JY(]DIlufi®2!l

~

se řady sochařských sympozií: v Boskovicích (1995), ve ŽĎáře nad Sázavou (1996), na Brněnské přehradě (2000), meziná­ rodní sympozium na Vránově mlýně v roce 1997 organizoval. V roce 1997 se stává jedním ze zakladatelů sdružení RE. Samostatně vysta­ voval v Brně ve Vaňkovce (1999) . V letech 1990-2000 se účastnil společných výstav v Sýpce ve Vlkově u Tišnova, v Orlickém mu­ zeu v Chocni , v Galerii Panacea ve Valašském Meziříčí, v domě U rudého vola v Brně, v Če­ chově domu ve Žďáře nad Sázavou, v klášteře Rosa coeli v Dolních Kounicích, bazilice Sv. Prokopa a Staré synagoze v Třebíči, na Vráno­ vě mlýně v Brně, v Zámečku v Brně-Řečkovi­ cích, v divadle Husa na provázku v Brně. V roce 1999 byl iniciátorem a jedním z hlav­ ních aktérů projektu Tišnovka, stezky - arbo­ reta - galerie v plenéru na starém náspu bývalé železniční trati na Tišnov (viz Veronica 1/2000). V roce 1999 se stal společně s archi­ tektem Radko Květem vítězem veřejné soutěže na letohrádek v pražské Stromovce. Kromě sochařských a jiných výtvarných akti­ vit (kresba, fotografie) se věnuje restaurátorské práci (např. účast na restaurování oltáře Smrl Panny Marie V Mostišti u Velkého Meziříčí) a muzice - hraje v kapele RE, která příležitost­ ně koncertuje převážně v Brně . V letech 1997-1998 se výrazně podílel na pantomimic­ kém muzikálu na texty Jana Skácela Na koni páva smrt a moruše, ve kterém hrají děti ZvŠI v Ořechově u Brna. V sochařské tvorbě Patrika Vlčka lze najít ně­ kolik výrazných tendencí či silných opakují­ cích se témat. Ve svých pracích z Francie či kompozic Zahrada (1996), Loď (Boskovice, 1995), Vránúv mlýn (1997) a konec konců i Úl (1997) je patrný přístup k sochařskému objek­ tu jako k architektuře. Rozměrné dřevěné ob­ jekty z hrubě opracovaného dřeva využívají i staré trámy (Zahrada) či přirozeně pokrouce­ né a deformované dřevo. Tyto důmyslně pro­ pojené konstrukce navozují dojem jakéhosi ar­ chetypálního chrámu, obecně sakrálního prostoru, ale také vytváří pocit domácí intimi­ ty. Ta je do velké míry dosažena výchozím kruhovým púdorysem (Vránúv mlýn, Úl) či možností využití objektú k sezení. Kruh je jed­ ním ze základních tva rů ovšem nejen v přímé realizaci, ale i v širším filosofickém kontextu některých realizací, příkladem je dvanáct trůnú - měsícú uzavírajících kruh roku (2000). Du­ chovní rozměr a zároveň pocit nejistoty a snad i výzvy dává objektům často jejich výrazná vertikální dimenze (především práce z Francie - Bateaument, Arciana, Jardin, Cedre), motivy znejistění a pomíjivosti lze spatřovat i v použi­ tí starého dřeva se strukturou narušenou dřevo­ kazným hmyzem, či ve včlenění kyvadla a sta­ rého hodinového stroje do objektu Zahrada. Výrazným tématem Patrikových soch je také žena. Je vnímána spíše mýticky, jako předmět uctívání, či jako nedosažitelná kráska pocháze­ jící snad odněkud z bájné Arkádie. Alespoň tak se mi Vlčkovy sochy žen jeví. Svědčí o tom ostatně již názvy: Paní obou zemí (1995-1997), Černá královna (1990), Paní zLe Mont-Saint-Michel (1990). Architektonický přístup je s figurální tvorbou také často propojen, jak svědčí především Adam a Eva (Žďár nad Sázavou, 1996), dvě stylizované vertikální stély spojené vodorov­ ným ráhnem - lavičkou. Tady se uplatňují

I

I

Přípravná

skica Patrika

Vlčka

i další dva základní tvary opakující se ve Vlč­ a to především v drobných detai­ lech, trojúhelník a hvězda. Motiv Adama a Evy se znovu opakuje ve stejnojmenných trůnech vytvořených z jednoho masívu topolu kově tvorbě

(1997).

Loď v

. Petr Čermáček

Boskovicích 1995. Foto Patrik

Vlček

GALERIE

19

BSE neboli "nemoc šílených krav" Jaroslav Surynek

Nemoci šílených krav, jak je označováno onemocnění skotu, přísluší odborný název bovinní spongiformní encefalopatie (BSE). V Evropě činí již od roku 1985 velké starosti veterinárním i humánním lékařům, vědeckým pracovní­ kům a v neposlední řadě i potravinářskému odvětví, konkrétně masnému prů­ myslu, a pochopitelně i chovatelům skotu. Bylo to koncem roku 1985, kdy u skotu ve Velké Británii diagnostikovali chorobu s dramatickým průběhem. Vzhledem k tomu, že se uvažovalo o možnosti přenosu této smrtelné nemoci na člověka, bylo do konce dubna 1996 usmrceno z "preventivních důvodů" přes 157 tisíc hlav skotu. Postačovalo, aby tato choroba byla na farmě dia­ gnostikována třeba jen u jednoho jedince, a muselo být zlikvidováno celé stádo. Příznaky onemocnění

Táboření

v přírodě

Petr Maděra Táboření v přírodě má u nás dlouholetou tra­ dici. Na počátku dnes již minulého století to byl tramping, skauting, po válce tábory pio­ nýrské. Po roce 1989 se vrátil skaut a junák, přežívá pionýr, táboření provozuje řada zá­ jmových organizací, včetně řady soukromých podnikatelů a firem. Troufám si tvrdit, že většina dospělé populace v ČR alespoň jed­ ním táborem v životě prošla, a že téměř kaž­ dý rodič řeší před prázdninami otázku, zda poslat dítě na tábor.

Organizace tábora

Onemocnění

u skotu (v dalším textu uvádíme jen BSE) se nejprve projevuje třesem a agresivitou, pak se dostavují příznaky poruchy nervového systému ­ dochází ke ztrátě koordinace pohybů, k neschopnosti udržovat rovnováhu, a pokud není zvíře poraženo, hyne během dvou týdnů až šesti měsÍCů. Pitva vykazuje typický a pro tuto nemoc charakteristický patoanatomický nález: "houbovitý" (spongiformní) vzhled mozku, zničené nervové buňky a ukládá­ ní bílkovin v podobě tzv. plaků (bělavý povlak). S velkou pravděpodobností bylo toto onemocnění přeneseno na skot z ovcí trpÍCích chronickou nemocí zvanou "klusavka" (ang. Scrapie, něm. Traber­ krankheit), odborně paraplegia enzootica ovinni. Patologicko-anatomický ná­ lez na mozku nemocných ovcí je identický s nálezem u BSE. Ve Velké Britá­ nii je tato nemoc ovcí známá již 250 let. Jakým způsobem byl původce klusavky přenesen na skot? Všeobecně se uznává, že přenos se děje zkrmová­

l

Sám jezdím na tábory od sedmi let, nejprve jako táborník, posléze jako instruktor, vedou­ cí a nyní hlavní vedoucí. Nutno zdůraznit, že se většinou jedná o tábory stanové, "přírodní­ ho" typu, tj. žádné chatky, elektřina, teplá voda apod. Nevlastní-li pořadatel tábořiště, je třeba zaji­ stit jeho pronájem nebo přímo vybavený tá­ bor. Mnohem složitější je spravovat vlastní tábořiště, neboť pořadatel pak musí absolvo­ vat složitá úřední jednání. K povolení tábo­ řiště je třeba mít souhlas vlastníka pozemku, obecního úřadu , požárního rady, okresní hy­ gienické správy a mnohdy též odboru lesního hospodářství na OÚ, orgánu ochrany přírody apod. Ke konání tábora je nutno zajistit roz­ bor vody, pokud je místní zdroj používán ja­ ko voda užitková nebo pitná. Je také třeba nahlásit konání tábora na Okresní hygienické stanici, případně na policii. Pokud má pořa­ datel včas od všech zákonem stanovených stran schválené a povolené tábořiště, může se věnovat přípravč vlastního tábora - opatřit vyškolené vedoucí, kuchaře, zdravotníka atd., kteří jsou držiteli potřebných osvědčení. Na vedení tábora pak každý rok leží povin­ nost tábor postavit, zbourat, provozně zajistit a především vymyslet program. Pořadatel musí rovněž dbát na řádný provoz, údržbu a rozvoj tábora, což dnes není nikterak levné. Výběr

tábora

Děti se díky pobytu v přírodě, spaní pod sta­ ny, koupání, sportování, ranním rozcvičkám, pravidelné a vydatné stravě otuží a zesílí (bo­ hužel to neplatí obecně, neboť v dnešní popu­ ~

Ovce, kozy a skot jsoll býložravci. Masokostllí v krmllé dávce proto lIeodpovídá je­ jich fyziologickým potřebám. Foto Igor Míchal mOllčka

20

BSE NEBOLI "NEMOC ŠíLENÝCH KRAV" _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ ~u9n~Dll1lf1
třeba přiZllat, že riziko přellesellí BSE lIa člověka existuje. Je proto lIutllé vybádat řadu doslld lIevysvětlellých otázek. Foto archiv re­

Je

dakce

ním masokostní moučky z uhynulých ovcí jako přísady do knniva pro skot. Masokostní moučka je hlavním produktem kafilérií, což jsou veterinární asa­ nační zařízení k likvidaci těl uhynulých či utracených zvířat a taktéž odpadu živočišného původu (obvykle z jatek); kromě masokostní moučky produkují kafilérie také kafilérní tuk a zpracovávají případně i zvířecí kůže.

laci se vyskytuje již takové procento rozma­ nitých alergií, že pro některé děti může být pobyt v přírodě velmi nepříjemný a dokonce i nebezpečný). Na táboře se děti naučí samo­ statnosti , ale i soužití v kolektivu. Pro někte­ ré rodiče může být rozhodující také cena tá­ bora, která se dnes za čtrnáctidenní turnus pohybuje od 2 000 Kč výše. Táborové rozpo­ čty neziskových organizací jsou ovšem větši­ nou koncipovány jako vyrovnané a cena tá­ bora je tudíž nejnižší možná (řada zaměstnavatelů, resp. odborových organiza­ cí, poskytuje rodičům na tábory příspěvky). Rodiče by měli včnovat velkou pozornost výběru z široké nabídky táborů, které se od sebe liší nejen různou programovou náplní, ale i kvalilOu poskytovaných služeb. Ideální je, když tábor pořádá zájmový kroužek, kde se dítě celoročně účastní činnosti a rodiče pak znají konkrétní osoby, které tábor pořá­ dají. Pokud tomu tak není, je vhodné nevčřit vždy firemní reklamě a obstarat si potřebné reference, nejlépe od bývalých účastníků.

Sbližování nejen s přírodou Původce

choroby

Každá přenosná nemoc má svého původce: patogenní (choroboplodné) agens. Jeho identifikace u BSE přísluší výzkumníkům z oboru molekulární biologie. Při zkoumání se vycházelo z patomorfologického nál ezu na mozku nakažených zvířat. Mimořádně překvapivé bylo zjištění, že zatímco proteiny (bílkoviny) nervových buněk se normálně nacházejí jen na povrchu těchto buněk, mají bílkoviny z nitra nervových buněk skotu a ovcí postižených spongiformní encefalopatií neuvěřite ln é vlastnosti: jak známo, proteiny se nezvratně poškodí účinkem ne příliš vysoké teploty (např. krátce působícím varem). Avšak bílkoviny bu něk z mozku nakažených krav či ovcí jsou ex­ trémně termorezistentní, až do 270°C, a jsou také rezistentní vůči působení chemických látek i látek s desinfekčními vlastnostmi, a dokonce odolávají pů s obení proteáz, což jsou enzymy štěpící bílkoviny. Tento protein dostal ná­ zev prion. Objev vyvrací základní biologickou tezi, že každý pllvodce pře­ nosné choroby musí obsahovat genetický materiál, bez něhož se nemůže roz­ množovat ani rozšiřovat na další jedince. Priony jsou považovány za původce "nemoci šílených krav" (BSE), klusavky ovcí i Creutzfeldt-Jakobovy nemoci lidí (zkratka CJD dle angl. názvu Creutzfeldt-Jakob Disease). Zásluhu na těchto objevech mají vědečtí pracovníci v čele se Stanleym B. Prusinerem, nositelem Nobelovy ceny za medicínu, z Institutu pro molekulární biologii v Kalifornii a kolektiv Charlese Weissmanna z prestižního vědeckého praco­ viště Univerzity v Zi.irichu. Další výzkumy prokázaly, že u člověka a zvířat se priony vyskytují jako normální proteiny bez patogenních vlastností (tj. jsou benigní, nezpůsobí onemocnění). Mohou se však změnit v priony patogenní (choroboplodné), a to zřejmě tak, že se více bílkovinných molekul shlukuje do chomáčků (resp. hrudek). Tyto molekuly nabývají jinou prostorovou di­ menzi a způsobují "houbovitý" rozklad mozku. Zatím není známo, které me­ chanismy jsou za tuto přeměnu ,odpovědné.

~U~mIDllIDr.2l

Pro většinu dětí znamená letní tábor romanti­ ku, dobrodmžství, hry v přírodě a spoustu kamarádů. Právě tady se ovšem mnohé děti poprvé učí poznávat přírodu, učí se chápat její význam a potřebu její ochrany. Praktické znalosti dnešní mládeže o přírodě jsou totiž mnohdy tak mizivé, až je to překvapující. Mravenčí práce všech táborových vedoucích je v tomto směru pro široce chápanou ochra­ nu přírody nenahrad itelná a mnohými (často i profesionálními pracovníky ochrany příro­ dy) zatím nedoceněná. Malí táborníci se dále naučí spoustu praktic­ kých, tzv. tábornických dovedností, jako je rozdělávání ohně, stavění stanů, vázání uzlů, kácení stromů, zpracování dřeva, vaření na ohni, plavání, ovládání kánoe, práce s mapou a kompasem apod. Na táboře se navazují celoživotní přátelství a lásky. Má to svou logiku, protože přátel­ ství, která vzniknou na táboře, jsou vztahy vyzkoušené každodenním kontaktem a do­ brým vzájemným poznáním.

Vztahy s místními obyvateli Pohled místních obyvatel na táborníky je vel­ mi rozrůzněný, nikoliv však a priori negativ­ ní. Aby byli účastníci tábora bezproblémově přijati místními usedlíky, musejí se pochopi­ telně vyvarovat jakýchkoliv zásahú do vlast­ nických práv (krást na poli úrodu, v lese dře­ vo či lovit v rybníce ryby). Pokud tábor potřebuje využívat místní zdroje, nejčastěji dřevo na topení, je nutno zorientovat se ve ~

BSE NEBOLI "NEMOC ŠíLENÝCH KRAV"

21

Překonávání

mezidruhových bariér

Obavy z přenášení nemoci překonáním mezidruhové bariéry jsou oprávněné. První laboratorní přenos se zdařil na myšce, jíž byla aplikována injekčně mozková tkáň nemocné ovce. Pouze u jednoho pokusu byla přenesena BSE na myšky perorální cestou, kdy velikost dávky odpovídala až jedné polovině hmotnosti zvířete. Klusavka ovcí se vyskytuje enzooticky. V různých zemích je jí postiženo 0,5 až 2 % ovčích stád. Vyskytuje se taktéž u koz. Přibližně kolem roku 1980 by­ ly priony přítomné v masokostní moučce přeneseny perorálně na skot. Nelze vyloučit přenos onemocnění na další druhy živočichů cestou zkrmování ja­ tečných hovězích produktů, či jatečných odpadů. Ve Velké Británii bylo v ro­ ce 1996 zaznamenáno u koček 69 případů dotyčné encefalopatie; podezřelým zdrojem byly konzervy pro kočky z jatečných hovězích odpadů. Také u ně­ kterých zvířat v ZOO se objevilo podobné onemocnění. Které části jatečného zvířete (skotu) mohou být pro konzumenty rizikové? Již v inkubační době, která je dlouhá údajně i několik let, dochází k zasažení pře­ devším centrálního nervového systému - mozku a míchy. Některé literární prameny uvádějí ještě další orgány - brzlík, slezinu, střevo, lymfatické uzli­ ny. Mlékem se údajně BSE nepřenáší, ani z matky na tele. V kosterní svalovi­ ně, tedy v mase, nebyla dosud spolehlivě přítomnost prionů prokázána. Je tře­ ba mit na paměti, že ani dlouhotrvajícím vařením, ani vysokým tlakem a vysokou teplotou se priony spolehlivě nezničí.

Souvislost mezi BSE a CJD Dosavadní poznatky o BSE a CJD vykazují markantní vztahy. Vnucuje se otázka, zda jde o identickou chorobu, či o jakousi variantu CJD. Obě nemoci jsou identické v tom, že jsou to encefalopatie a z hlediska patoanatomických změn spongiformní. Také příčina či choroboplodný činitel je identický - pri­ on, resp. jeho patogenní forma. Avšak existují určité odlišnosti, podle nichž se také přikláním k názoru, že může jít o novou variantu CJD. Svědčí pro to následující fakta: CJD byla poprvé popsána již v roce 1920; dodnes patří k nevyléčitelným onemocněním se smrtelným koncem. S. B. Prusiner nalezl priony jak u geneticky podmíněného vzniku CJD, tak u sporadicky se vysky­ tujících případů onemocnění. Na jeden milion lidí připadá v celosvětovém měřítku pouze jedno onemocnění člověka. Takřka výhradně bývají postiženi lidé ve věku od 55 do 75 let. První příznaky se objeví až po uplynutí několika

Kresba Jal/a Steklíka

vlastnických vztazích. Pro vzájemné soužití je velmi přínosné, podaří-li se vedení tábora dohodnout brigádu v lese nebo na poli apod.

Letní tábory a ochrana

přírody

ldeální místo pro tábořiště je na louce u lesa a poblíž rybníka či řeky. Z toho vyplývá, že přibližně na dvou třetinách území státu ne­ jsou vhodné lokality pro konání táborů. Zbý­ vající třetina se zhruba kryje s plochou CHKO a přírodních parků. V některých mi­ mořádně vhodných oblastech se proto mohou tábory výrazně kumulovat a může tak dochá­ zet ke střetu zájmů s ochranou přírody. Nad­ poloviční většina táborů proto potřebuje po­ volení od Správy CHKO či OÚ (v případě přírodního parku). Některé správy CHKO ovšem postrádají jas­ nou koncepci táboření na svém území a volí potom nejjednodušší stanovisko k žádosti o vyhrazení tábořiště, tedy negativní. Tábory založené za předchozího režimu na svém území sice tolerují, ale při nejbližší vhodné příležitosti se jich zbavují. Tento konzerva­ tivní přístup, stejně jako příliš liberální - po­ stavte si tábor, kde chcete - není správný. Táboření většího množství lidí na jednom místě jistě přináší do určité míry lokální po­ škození. Vhodnou koncepcí lze však usmčr­ nit tábornické aktivity do míst, kde lokálně zvýšený. tlak na přírodu nenapáchá škody na cenných územích vyžadujících ochranu. Správa CHKO by mčla mít vytipovaná místa vhodná k táboření, aby nedocházelo k příliš­ né koncentraci táborů a k ohrožení chráně­ ných přírodních hodnot. Nevhodně lokalizo­ vaným táborům by správa měla umožnit výměnu místa. Správa CHKO může rovněž

Všeobecl/ě se IIwává, že přel/OS I/emoci z ovcí Ila skot se děje zkrmováním masokostl/í mouč­ ky z uhy"ulých ovcí jako přísady do krmiva pro skot. Foto archiv redakce

22

BSE NEBOLI "NEMOC ŠíLENÝCH KRAV" _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ ~'([9n1]Dllufi®~

let od "nakažení". Klinicky zjevné onemocnění až do smrti trvá většinou je­ den až dva roky. Aktuální výskyt "nové varianty" CJD má svůj počátek v ro­ ce 1996, kdy v Anglii zemřelo na tuto chorobu deset osob ve věku od 18 do 41 let (průměr 27,5 roku). Tato událost vyvolala oprávněné obavy z možného nakažení CJD prostřednictvím konzumace hovězího masa. Obavy se šířily do dalších západoevropských zemí a v současné době jsou předmětem pozornos­ ti také u nás - důkazem toho je výrazný pokles prodeje hovězího masa. Pro­ blém BSE nabyl evropského rozměru. Přenos

BSE na člověka

Je třeba přiznat, že riziko přenesení BSE na člověka, třeba v podobě nové formy CJD, existuje. Je nutné vybádat řadu dosud nevysvětlených otázek. Ja­ ko patofyziolog postrádám důkladnější a komplexnější studie patogeneze BSE. Odpověď na otázku, co je příčinou nemoci, již známe. Na odpověď, jak prion působí, jak se choroba rozvíjí, jaké patofyziologické procesy v organis­ mu se odehrávají, si budeme muset ještě nějaký čas počkat. Dosavadní zna­ losti o šíření choroby nejsou úplné. Šíření BSE zkrmováním masokostní moučky, která obsahuje priony, je objasněno. Zde si dovolím poznámku: ov­ ce, kozy, skot jsou býložravci, masokostní moučka v krmné dávce neodpoví­ dá jejich fyziologickým potřebám. Kam se z hlediska systematizace chorob BSE řadí? Patří mezi encefalopatie (postižen je mozek) . Z hlediska epizootologie (vědního oboru, který se zabý­ vá vznikem, šířením, prevencí přenosných chorob) patří k nemocem infekč­ ním (neměla by však být identifikována podle původu vzniku jako "prionová choroba"?). Pokud jde o charakter šíření ve smyslu přenosu ze zvířete na člo­ věka, je to antropozoonóza (nemoc přenosná ze zvířete na člověka), nebo ni­ koliv? Je třeba zjistit, zda hrozí panzootie, v humánní medicíně pandemie, te­ dy rychlé šíření nemoci přes hranice jednotlivých zemí. Podle mého soudu takováto katastrofická vize lidstvu nehrozí, není reálná. Co nejrychleji ovšem musí být přijata, realizována a dodržována opatření platná ve všech ohrože­ ných zemích. Dosavadní poznatky potřebné pro zpracování účinných opatře­ ní lze pokládat za dostatečné, opatrnost je ale přesto nezbytná.

\ LOVf

/

fEOfLf; Kresba

'=

Ro~·tislava

Pospíšila

pořádat školení pro provozovatele táborů. kde je seznámí s přírodními hodnotami CHKO, pravidly a omezeními a doporučí nejvhodnější turistický program. Může také dohodnout spolupráci formou brigád, např. sběr semen, kosení luk, zalesňování, výrobu ptačích budek apod . Ochrana přírody by mě­ la přistupovat k táborům vstřícně, jejich čin­ nost by měla pouze usměrňovat a nikoli kate­ goricky zakazovat - vždyť jedním z poslání CHKO je i výchova veřejnosti k ochraně pří­ rody.

Letní tábory v ohrožení?

Diagnostikování BSE

..,

Táboření v přírodě má v ČR dlouhodobou

Dosud neexistuje žádný test k prokázání BSE. In kubační doba, jak již bylo uveden o, j e dlouhá, takže diagnostikovat BSE lze až po objevení klini ckých příznaků. Ani pro CJD neexistuje test a dosud ani úspěšná terapie. Stanovit definitivně diagnózu BSE lze teprve na mrtvém zvířeti na zák ladě patomorfo­ logického nálezu. Preventivní opatřen í k zamezení šíření BSE a k v yloučen í rizika onemocnění CJD u lidí jsou před mětem mezinárodně koordinované spolupráce, k čemuž jsou kompetentní přísl u šné vl ádní resorty všech zemí, kterých se problemati­ ka týká či týkat bude. Nej ú č in n ějš ím op atře n ím by byl o masokostní moučku vůbec nevyrábět. Veterinární asanačn í zařízení (tj. kafilérie) jsou však z hle­ diska hygienického nu tná. S toprocentně ú činné by bylo spalování, případně až zpope l něn í uhynu lých z vířat, včetn ě jatečných odpadlI. Rád konstatuji, že naše veterinární péče v oblasti hygieny potravin má tradičn ě dobrou odbor­ nou i organizační úro veň . Na závěr malý d ovětek: BSE a s ní související CJD j sou na mnohých vědec­ kých pracovištích nadále před mětem výzkumu. Je možné, že některé údaje v našem příspěvku j iž pozbyly platnosti, ne boť byly popřeny novými poznat­ ky. Literární prameny, z nichž bylo převážně čerpáno , pocházejí z let 1996-1997.

tradici, která je světově zcela ojedinělá. V Evropě, pokud vím, takové přírodní tábory neexistuj í. Dět i se zotavují ve více méně komfo rtních rekreačních zařízeních, která postrádají řadu prvků zdejších táborů. Na našem táboře se vystřídalo již několik zahra­ n ič ních dě t í (Norka, Rakušanka, Angličan, Holanďan), všechny byly nejprve velmi pře­

kvapené, posléze pak nadšené.

Z řady výše popsaných důvod ů můžeme tá­

bory ji s tě označ i t za pozitivní společenský

jev. Pře sto necítím velkou podporu z oficiál­

ních míst. Přispění státu je mizivé, ať už se

jedná o možnosti u volňování vedoucích ze

za m ěstnání, náhradu mezd nebo dotace. Mi­ nisterstvo zdravotnictví pak dokonce pracuj e

na vyhlášce, jej íž někt erá ustanovení, zdů­

vod ň ovaná ochranou zdraví a přibližováním

k EU, jednoznačně směřuj í k likvidaci zmí­

ně n é fo rmy táboření.

S tej ně jako bráníme před jednotnými norma­

mi Evropské unie olomoucké tvarůžky, měli

bychom háji t i perlu ekologické výchovy

mládeže - tradiční letní dětské tábory .

•

Prof. MVDr. Jar oslav Surynek, DrSc., Brno

~u~n
•

Dr. ing. Petr Maděra - MZLU Brno

BSE NEBOLI "NEMOC šíLENÝCH KRAV"

23

Historie vzniku parku

Přírodní parky



Přírodní

park Oderské vrchy

Anna Rafajová Tam, kde kopce Nízkého Jeseníku ztrácejí svou výšku a pozvolna se sklání k nivě řeky Odry, nalezneme krajinu přírodního parku Oderské vrchy. Výrazným prvkem tohoto území jsou poměrně hluboce zaříznutá údolí větších vodních toků, která odvádějí veške­ rou vodu do řeky Odry. Největším z nich je samotná Odra, která protéká západní částí přírodního parku a se svým okolím tvoří jeho nejcennější část. Dalšími významnými toky jsou Husí potok, který opouští park ve Sta­ chovicích u Fulneku, Bílovka, která z parku vytéká v Bílovci, a Sezina, odvádějící vodu z východního cípu parku. Vítkovská vrchovina, jak se nazývá tato část Nízkého Jeseníku, je tvořena spodnokarbon­ skými sedimenty, pro které je charakteristic­ ké flyšové střídání břidlic, prachovců a drob. Nejvyšší nadmořské výšky na území parku dosahuje západně od Dobešova vrchem Var­ ta (594 m), nejníže položeným místem je kó­ ta 260 m u obce Lhotka v údolí Seziny. Celkový ráz podnebí je určen příslušností území parku k mírně teplým oblastem (MT7, MT9 a MTIO). Roční průměrné srážky se pohybují v rozpětí 650-800 mm, přičemž většina z nich padá v létě, podzim bývá nao­ pak často dosti suchý. V hlubších údolích se projevují teplotní inverze.

, /

_.1

Přírodní park má charakter vyvážené kulturní krajiny, ve které se střídají přírodě blízké prvky s intenzivně obhospodařovanými poli, loukami a pastvinami. Vzhledem k velké pří­ rodní hodnotě některých území a jejich mož­ nému ohrožení zde byl již v roce 1974 zpra­ cován program diferencované péče o krajinu, který mimo jiné vedl v roce 1980 k vyhlášení oblastí klidu Horní Odra, Kletné a Požaha. V roce 1994 byl pak okresním úřadem v No­ vém Jičíně vyhlášen dnešní přírodní park Oderské vrchy, který vznikl propojením výše jmenovaných oblastí klidu. Posláním tohoto přírodního parku je přede­ vším zachování přírodního rázu, který je ty­ pický pro danou část Jesenického podhůří, a to jak v oblasti vytvořené náhorní paroviny, tak v hluboce zařezaných údolích toků. Pro účely ochrany přírody bylo území parku rozděleno do čtyř zón. I. zóna je nejpřísnější a nacházejí se zde chráněná území, přírodě blízké lesy, květnaté louky, mokřady a louky v údolních nivách. II. zónu představují louky, pastviny a hospodářské lesy. Do III. zóny patří intenzivně obdělávané zemědělské po­ zemky, zejména orná půda, a ve IV. zóně jsou zastavěná území obcí a člověkem silně narušené plochy.

měrně nízkou teplotu. Tato charakteristika odpovídá pstruhovému rybímu pásmu a po­ tvrzují to i přítomné druhy ryb. Převládají především pstruh obecný forma potoční, stře­ vle potoční, mřenka mramorovaná a vranka obecná a pruh opl ou tvá. Posledním zástup­ cem mihulovců je chráněná (kriticky ohrože­ ná) mihule potoční, která se vzácně vyskytu­ je ve vodním náhonu v Jakubčovicích nad Odrou. V roce 1999 determinoval herpetolog pan Ivan Zwach u Jakubčovic raka říčního (cca 60 % populace) a mezidruhového kří­ žence raka říčního a bahenního (cca 40 % populace). Jako zelení ochránci lemují řeku její břehové a doprovodné dřevinné porosty. Vzhledem k nadmořské výšce a jejich druhovému slo­ žení je v parku řadíme do třetího vegetačního stupně. Hlavními dřevinami jsou olše lepka­ vá, jasan ztepilý, místy lípa srdčitá a dub let­ ní, mnoho druhů vrb. Doprovázejí je habr obecný, javor klen, lípa velkolistá, střemcha obecná, třešeň ptačí, z keřů potom kalina obecná, svída krvavá, brslen evropský, trnka obecná, hloh obecný, líska obecná, řešetlák počistivý nebo krušina olšová. Z invazních druhů se i tady zabydlela křídlat­ ka japonská a netýkavka žláznatá. Tito asijští přistěhovalci

břehovou

agresivně

vegetaci a je po celé délce toku.

vytlačují

třeba

původní

jim vyhlásit boj

Řeka Odra

Rostliny Třpytivá

voda v

řece

protékající krajinou je jedním z nejkrásnějších zážitků, které nám krajina nabízí. V Oderských vrších je tako­ vou řekou Odra. Kamenná studánka zakrytá dřevěným altánkem se šindelovou střechou střeží její pramen, který najdeme na území Vojenského újezdu Libavá v nadmořské výš­ ce 632 m n. m. pod Fidlovým kopcem. Odtud se Odra vydává na svou dlouhou a klikatou pouť.

Ačkoli

přírodním parkem protéká pouze v délce přibližně 13 km, zaslouží si naši po­ zornost. Odra zde má bystřinný ráz, dno je kamenité a silně prokysličená voda má po­

Tuto kapitolu bych ráda věnovala paní RNDr. Marii Sedláčkové, která se podle mé­ ho názoru velkou měrou zasloužila o poznání vegetace a květeny tohoto území a jejíž ně­ které' poznatky budu s jejím svolením citovat. Souvislé lesní porosty hospodářskými zásahy častěji převedené na druhotné smrčiny nebo smíšené lesy zůstaly zachovány především na úbočních svazích údolních toků. Přes po­ tencionálně uváděné převládající kostfavové bučiny (Feslllco-Fagetlllll) se v západní části parku ještě ostrLlvkovitě vyskytují i květnaté bučiny s kyčelnicí devítilistou, např. v PR Suchá Dora a v pp Na Čermence. Na plo­ chých podvrcholových svazích jsou vzácně zachyceny i bučiny se strdivkou jednokvě­ tou, např. v údolí Suché (ústí do Odry nad Ja­ kubčovicemi n. Odrou) a v okolí místa Panna Maria ve skále (Mariastein) u obce Klokočů­ vek se dosud zachovaly maloplošné měsíčni­ cové javořiny s měsíčnicí vytrvalou (Lunaria rediviva). Přirozené listnaté lesy s lípou, hab­ rem a vzácnějším dubem s bohatým složením bylinného podrostu jsou situovány v nižších polohách jižně exponovaných svahů, např. nad lomy v Jakubčovicích n. Odrou a ve vý­ chodní části parku. K význačným průvodcům těchto lesů patří např. lecha jarní, lipnice haj­ ní, kokořík mnohokvětý, mařinka vonná, pryšec sladký, strdivka nící, prvosenka vyšší a vzácně i jaterník podléška. Z keřů např. lý­ kovec jedovatý a zimolez pýřitý. V nivách větších údolí jsou rozšířeny vlhké louky s pcháčem potočním. V okolí Spálova a Lu­ boměře se ve svahových polohách zachovaly mezofilní obhospodařované louky, na nichž

-+ Přírodilí park

24

Oderské vrchy

PŘffiODNíPARKY __________________________________________~~~m~~

doposud roste zvonečník hlavatý. Na stano­ vištích s jižní orientací v travinobylinných le­ mech mezí a polních cest se roztroušeně vy­ skytují např. hvozdík kropenatý, mochna stříbrná, marulka klinopád, starček přímět­ ník, mateřídouška polejovitá, jitrocel pro­ střední a další. Okrajové jihovýchodní vý­ běžky parku patří k nejteplejším částem Jesenického podhůří, a proto zde najdeme i mnohé náročnější subtermofyty. Jsou to na­ př. čilimník černající, hvozdík kartouzek, hvozdík svazčitý, modřenec chocholatý a z lesních druhů hrachor černý. Zivočichové

Lesní porosty - do rl1zné míry přeměněné člověkem - jsou útočištěm mnoha druhů ži­ vočichů. Ze savců se zde vyskytují daněk skvrnitý, srnec obecný, liška obecná,jezevec lesní, kuna lesní i skalní, lasice hranostaj a lasice kolčava. Z ptáků potom např. holub doupňák i hřivnáč, krkavec velký, jestřáb les­ ní, káně lesní, poštolka obecná, včelojed les­ ní a sovy kalous ušatý, puštík obecný a výr velký. Na lesních okrajích a v otevřené kraji­ ně můžeme často zahlédnout koroptev polní, křepelku polní, zajíce polního a z ptáků je krásný pohled na čápy bílé a v poslední době i hojnější volavky popelavé. Vodní biotopy a vlhké břehové porosty jsou domovem mnoha dalších živočichů. Z oboj­ živelníků můžeme jmenovat např. ropuchu zelenou a její na vodu méně náročnou pří­ buznou ropuchu obecnou, rosničku zelenou a skokana hnědého a ostronosého. Na Spá­ lovsku se vyskytuje mlok skvrnitý. Z plazů zde žije slepýš křehký a užovka obojková. Příjemným a překvapujícím zážitkem pro mě bylo setkání se vzácným ledňáčkem říčním na Bílovce nedaleko Velkých Albrechtic (kousek za hranicí parku). Velmi zajímavou skupinou živočichů jsou měkkýši. Ve vodní nádrži Vítovka bylo v roVyvážená kulturní krajilla Oderských vrcllll. Foto autorka

jejím vypouštění napočítáno té­ tisic škeblí rybničních (A 11 odol1ta cygllea) a vzhledem k tomu, že byla plánová­ na oprava této nádrže, nechala oderská radni­ ce škeble přestěhovat do nedalekého rybníku ve Vražném-Emauzích. Z dalších vodních měkkýšů jmenujme např. okru žáka ploského (Plal1orbaril/s comeus), mlže okrouhlici ryb­ ničnou (Musculil/1Il lac/lstre) a v četných drobných vodních tocích přítomného kamo­ mila říčního (Al1cylus jluviatilis). Ze sucho­ zemských měkkýšú patří mezi ty zajímavější lesní druhy např. řasnatka břichatá (Macro­ gastra ve/ltricosa), zuboústka trojzubá (lso­ gl1omostoma isognoll/ostolllos) a slimáčník táhlý (Semilimax selllilimax). Ráda bych se také zmínila o Oderských ryb­ nících, které se sice nacházejí až za hranicí parku, ale hostí řadu chráněných druhll. Nej­ nápadnější skupinou jsou samozřejmě ptáci, pozorovat zde můžeme bekasínu otavní, bu­ kače velkého, chřástala vodního, pisíka obec­ ného, čírku modrou, potápku roháče, potápku černokrkou, lžičáka pestrého, kormorána velce 1999

při

měř čtrnáct

I

Kresba Borise Zvady z knihy Moravy a Slezska

Pověsti

a legendy

kého a také kromě volavky popelavé i volav­ ku bílou a stříbřitou.

Kraj

skřítků

a

větrných mlýnů

Jesenické podhůří bylo od nepaměti krajem chudobným. Až do 12. století n. 1. znemož­ ňovaly zdejší rozsáhlé pralesní porosty vznik větších sídelních jednotek, ale již v následují­ cím století je (v rámci velké kolonizace) za­ kládáno mnoho nových venkovských osad a měst (Fulnek, Vyhnanov - tj. předch ů dce Oder a Bílovec). Vedle "domácích kolonis­ tů" se zde uplatnili - zejména ve městech ­ i kolonisté němečtí. Pro usnadnění těžké práce využili zdejší lidé síly vody a větru. Především na Odře vznikla řada vodních mlýnú a na kopcích stály jako dominanty mlýny větrné. Do dnešní doby se mlýnú dochovalo jen málo. Z těch vodních se zachoval Spálovský na Odře, Tošovický na Husím potoku a Dorňákúv na Bílovce. Obnovený dřevěný větrný mlýn holandského typu stojí u Dolního Nového Dvora a pouze písemná zmínka se uchovala o větrném mlý­ nu u Bílova.

Známáje i zdejší těžba drob na drcené kame­

nivo v jednom z největších kamenolomů Nízkého Jeseníku, který se nachází u Jakub­ čovic n. Odrou. Ale dříve se tu těžily také stříbrné a olověné rudy a dokonce i zlato. Na Pohořském kopci, u Kletné, Jestřabí, Oder, Fulneku, lerlochovic a Vlkovic se ruda těžila již od středověku. Poslední kutající společ­ ností byla Velkobystřická soukromá společ­ nost, která púsobila v okolí Zlatého dolu u Pohoře v letech 1807-1814. Pak již těžba nadobro ustala.

Chudý kraj, těžká práce na panském, tajemná

příroda, to všechno vedlo ke vzniku pohádek

a pověstí o vílách, čarodějnicích, hastrma­

nech, čertech, skřítcích a dalších podivných

bytostech.

•

Mgr. Anna Rafajová - katedra geografie PfF MU Brno

~~~n,,(]Dnl)ncr.2l

PŘíRODNí PARKY 25

Zajímavosti z přírody

Kunštátská obora Město Kunštát leží v předhůří Českomoravské vysočiny, asi 40 km severně od Brna. Někteří si toto jméno spojují s osobitou keramikou, jiní si vybaví postavu českého krále Jiřího z Kunštátu a Poděbrad. Každopádně je to místo mnoha pů­ vabů, kolikrát opěvované básníky. Ráz Kunštát­ ska je udáván členitostí a rozmanitostí krajiny. Hluboký les přechází v přívětivé, slunné hájky, pole střídají rozkvetlé louky a zelené pastviny. Vyšlapané pěšinky nás zavedou podél remízků do třešňových či švestkových sadů a dál mezi dřevěnými ploty až k chalupám. Namáhavé vý­ stupy do kopečků často odmění vnímavé oči nádhernými výhledy do kraje - domova. Jeden takový pahorek s rozhledem do okolí zaujal koncem 13. století urozeného pana Kunu. Dal vystavět hrad, pod nímž v údolí vzniklo i město Kunštát. Hrad byl několikrát přestavován až do konečné podoby zámku, jak ji známe dnes. Zá­ mecký vrch z východní strany sousedí s měs­ tem, severní hranici tvoří silnice II. třídy. Pod západním svahem protéká potok Petrůvka. Na západ a najihje okolí tvořeno loukami a poli. Pahorek je budován svory, rulami a fylity, na jejichž zvětralinách se v půdotvorném procesu ovlivněném přítomností sprašového materiálu vyvinuly kambizemě, převážně mezotrofní, dobře zásobené živinami. Západní svahy jsou většinou velmi strmé, prudce spadající do poto­ ka Petrůvka. Na několika místech je odkrytý skalnatý podklad, který tvoří skalní výchozy porostlé mechy a kapradinami, např. osladičem obecným (Po/ypodiulIl I'lI/gare) a puchýřníkem křehkým (C)'slOpteris fragilis). Tady se pak vy-

vinuly mělké kamenité kambizemě rankrové. Pahorek, z jehož vrcholu vznešeně shlíží zámek do údolí, je téměř celý porostlý listnatým lesem, jen z východu se vinou dvě příjezdové cesty s alejemi starých jírovců a lip. Při pohledu na porost s mohutnými stromy, dnes asi sto pade­ sát let starými, lze jen těžko uvěřit, že ve stře­ dověku byl vrch úplně holý. Tato skutečnost z něj činí velmi vhodné místo ke studiu zpětné­ ho osídlování dříve degradovaného stanoviště rostlinnými druhy, jež zde měly původně přiro­ zený výskyt. Kostru porostu tvoří domácí druhy dub zimní (Quercus petraea) a buk lesní (Faglls sylvatica). Snad každé srdce zahřeje krása stat­ ných exemplářli dubů, jejichž rovné kmeny jako sloupy nesou košatou klenbu zelených korun, oživených zpěvem a poletováním drobného ptactva. Velmi dobře vzrostlé buky upoutávají stříbrnou hladkostí borky, vznešeností a elegan­ cí. Tyto druhy jsou doplněny habry (Carpil1us belll/lIs) a lipami (Tilia p/atyphyllos, Tilia cor­ data). V horní části kopce pod zdí zámecké za­ hrady je dřevinná skladba obohacena o javor mléč (Acer p/atalloides) a klen (Acer pseudo­ p/ata/lus), který se v několika exemplářích úctyhodných rozměrli vyskytuje i na úpatí sva­ hů . Druhové bohatství doplňuje jasan ztepilý (Fraxi/l1/s exce!siar), jenž se velice dobře zmla­ zuje a místy na úkor ostatních druhli kolonizuje prostor svými kořenovými výmladky. Z jehlič­ natých dřevin je zde přimíšen smrk ztepilý (Pi­ cea abies). Pod hustým zápojem bukli má však zakrnělý vzrůst a malou vitalitu. V porostu je možné nalézt několik jedlí (Abies alba) a na skalách pomístně borovici lesní (Pill liS sylve­ stris). Touhu tehdejších pánů po něčem exotic­ kém dokládá mohutná borovice vejmutovka (Pill us stroblls) ve střední části porostu, doug­ laska tisolistá (Pselldmsllga lIlenziesii) pod zá­ meckou zahradou, v níž je vysazeno více druhů cizokrajných dřevin. Střídají se zde různá lesní společenstva. Na největší ploše je zastoupena typická dubová bučina (Querci -fageta typica) s podrostem plicníku lékařského (Pu/lIlof!arill (~fficilla/i.~), mařinky vonné (GaliulII odaratulIl), kyčelnice cibulkonosné (Delltaria blllbifera), lipnice hajní (Poa lIelllora!is), netýkavky ma­ lokvěté (1lI1l'atiells Pllrvif7ora) ad. Část porostu tvoří dubová bučina (QlIerci - fageta), kde

v podrostu převažuje lipnice hajní. Na příkrém, skalnatém západním svahu se vyvinulo spole­ čenstvo zakrslých dubových bučin (Querci - fa­ geta hUlIli/ia). Dřeviny jsou zde v důsledku ex­ trémních podmínek málo vzrústné a mají netvárné pokřivené kmeny. Podrost je trávovité­ ho charakteru. V části západního svahu se na­ chází holá bučina nižšího stupně (Fageta pau­ pera inferiora) téměř bez podrostu. Vrcholovou část pokrývá javorová dubová bučina (Querci­ fageta aceris). Podrost je složen převážně z dru­ hů náročných na dusík. např. bažanky vytrvalé (Mercuria/is perennis), orseje jarní (Ficaria verna), kakostu smrdutého (GeraniulIl robertia­ nUIll). Roste zde i zplanělý břečťan popínavý (Hedera helix), brčál menší (Vil/Cll minor) a překvapivě zimolez kozí list (Lonicera capri­ fotiulII), který má těžiště výskytu spíše v nižších a teplejších polohách. Historii zámeckého parku dávají tušit zbytky promyšleně vedených cesti­ ček, zpřístupňující i strmé svahy. Jedna z pěši­ nek nás dovede k bývalé střelnici, dnes bohužel ve velmi zuboženém stavu. V její blízkosti stá­ vala tzv. Jiříkova lípa, která asi před dvaceti le­ ty vzala za své. Dochovaly se o ní údaje z roku 1903, kdy se její stáří odhadovalo na 400 let, průměr kmene měřil 1,6 m, výška 30 m. Evrop­ skou zvláštností je psí hřbitůvek pod zámeckou zahradou. Dodnes u malých kamenných po­ mníčkú bývá položeno polní kvítí. Kunštátská obora je jistě ojedinělým místem, které si zaslouží pozornosti. Od 10. února 1998 je vyhlášena přírodní památkou. Jejím posláním je chránit jedinečné společenstvo listnatého lesa v přírodě blízkém až přirozeném stavu s boha­ tým podrostem bylin a trav. Staré doupné stro­ my jsou významným hnízdištěm ptactva, hlavně z čeledi datlovitých (žluna zelená, strakapoud velký). Hojný je výskyt pěvců (sýkora koňadra, modřinka, brhlík lesní aj.). Porost je dlouhodo­ bě ponechán vlastnímu vývoji. V současné době je podle všeho v rovnováze s prostředím a je vysoce ekologicky stabilní. Je zařazen do Územního systému ekologické stability jako ekologicky významný krajinný prvek. Mezi smrkovými a borovými monokulturami působí výjimečně bohatostí společenstev a druhů v nich žijících. Je dochovaným klenotem v uměleckém díle přírody.

Bohumila Najvarová

lamí aspekt se saSal/kOll hajllí. Foto Bohulllila Najvarová

Návrat modré

hvězdy

Po přečtení nadpisu článku si mnozí z Vás mo­ hou pomyslet, že budu psát o nějaké mediálně známé osobnosti. Nikoli - řeč bude o hvězdě ptačího nebe, o skvostu našich řek, jenž dlou­ hou dobu chyběl v údolní nivě řeky Bečvy. Je­ ho návrat je tedy takřka legendární. Uvidět jeho siluetu, ladně kroužící nad vodami, představuje jeden z nejsilnějších zážitků pro každého, kdo má vztah k přírodě. Stačí pouhé vyslovení jeho jména a každému milovníku přírody se zatají dech. A jak se nazývá "náš idol"? - Ledňáček říční (A/cedo athis). Azurově modrý kabátek s oranžovým bříškem a dlouhý štíhlý zobáček spolu s pronikavým té­ měř hvízdavým zpěvem, to jsou poznávací zna­ mení "modré perly" našich řek a tůní. Vrátil se tiše a bez veliké slávy. A mnozí se ptají: "Co se stalo, že je tady?" Abychom mohli zodpovědět tuto otázku, musíme si nejprve říci něco o živo­ tě těchto "rybaříků našich vod", Biotopem toho­ to vzácného ptáčka je přirozená či přírodě blíz­ ká řeka se všemi svými biotopy - břehovými

---+

26

ZAJÍMAVOSTI Z PŘíRODy _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _~~~ffilDIlufi®~

Typickým způsobem lovu lediíáčkaje tiché po­ zorovállí Irladilly a poté střemhlavý skok do vo­ dy. Foto Petr Macháček

nátržemi, šterkopískovými říčními náplavy v podobě břehových nebo centrálních lavic, říč­ ními meandry, tůněmi mrtvých ramen, které spolu s různými typy lužního lesa a podmáče­ nými nivními loukami dokreslují celou mozaiku říčního ekosystému. Jako hnízdiště si ledňáček vybírá kamenité či hlinité břehy jak samotné ře­ ky, tak břehy tůní. Živí se drobnými rybkami, hlavně plevelnými. Spořádá jich za den pěknou spoustu, 20 až 25 dkg. I způsob lovu je pro ten­ to ptačí druh typický - tiché pozorování vodní hladiny je vystřídáno střemhlavým skokem do vody a ulovenou rybkou v zobáčku vzápětí. Dvakrát do roka klade samička do hnízda 6-7 vajíček.

Současný způsob

vodního a zemědělského hos­ rozvoji přirozené říční krajiny. Daleko častěji spatříme řeky s regulovanými břehy, odvodněné podmáčené louky, vysušené lužní lesy, zavezená mrtvá ramena - revitalizo­ vané úseky říční nivy jsou spíše výjimkou. Ře­ ka Bečva, na většině území svého dolního toku, "revitalizovaná" ovšem je - a to díky katastro­ fální povodni z léta roku 1997. Na "naší" řece se opět objevily dlouhé břehové nátrže spolu s velkoplošnými centrálními i břehovými lavi­ cemi. Opět jsou zavodněny některé, v minulosti zarůstající, tůně mrtvých ramen. Údolní niva ře­ ky Bečvy díky těmto svým typickým biotopům opět rozkvetla do krásy . Značně vzrostla dru­ hová bohatost zejména mokřadních rostlin, obojživelníkll, hmyzu apod. V řece je také mno­ hem více ryb. A právě tyto změny způsobily ná­ vrat ledňáčka říčního, kterého mližeme spatřit v hojném počtu na celém dolním toku řeky Beč­ vy. Nejlepší podmínky má na několika lokali­ tách, které budou brzy chráněny zákonem. Jed­ ná se o budoucí Národní přírodní rezervaci Osecké náplavy - v ČR svou rozlohou naprosto unikátní systém břehových nátrží a centrálních a břehových lavic, které se nacházejí asi kilo­ metr od Oseckého mostu směrem k Přerovu. Celý rozsáhlý chráněný úsek má končit u mostu v Prosenicích. Další velmi významnou lokalitou jsou mokřady a břehové nátrže spolu se štěrko­ pískoYými lavicemi Familie (lokalita se nachází v katastru stejnojmenné obce a zčásti v katastru obce Týn nad Bečvou, asi tři kilometry od Lip­ níka nad Bečvou směrem na Hranice na Mora­ vě). Na obou lokalitách hnízdí celkem čtyři ro­ podaření nepřeje

~U~mIDlluD®~

Na

základě

bioindikačních

diny ledňáčkli. Ledňáčka mližeme spatřit také velmi často v PR Škrabalka, která leží v katast­ ru města Lipníka nad Bečvou, na levém břehu řeky, za mostem směrem k Týnu nad Bečvou. Pokud je návštěvník rezervace velmi tichý, po delší chvíli zaslechne charakteristický "Iedňáč­ čí" zpěv a vzápětí spatří modrý záblesk nad hla­ dinou tůně mrtvého ramene. Při troše štěstí mli­ že pozorovatel vidět nádherného rybaříka, jak v celé své kráse sedí na nejbližší větvi nad vo­ dou, čechrá si svůj blankytný kabátek, pojídá rybku či se jen tak rozhlíží kolem. Je to úchvat­ ný zážitek - dotek krásy. Příroda je úžasným darem pro nás všechny. Chraňme si ji jako nejvzácnější poklad. Ten tam je lesk a cena zlata a šperků, vždyť na "naší ře­ ce" žije, létá a loví samotné "Modré z nebe".

vlastností jsou do třech skupin označo­ vaných R, A a E. Skupina R zahrnuje druhy s nejužší ekologickou valencí, druhy vzácné a ohrožené, obývající přirozené ekosystémy. Do skupiny A řadíme druhy osídlující více ne­ bo méně přirozená stanoviště. Druhy obývající silně antropogenně ovlivněnou krajinu a druhy expanzivní řadíme do skupiny E. Na zeměděl­ ských plochách převažovaly druhy ze skupiny E (60 %), což jsou druhy eurytop"í, bez zvlášt­ ních nárokú na charakter a kvalitu prostředí a bez bioindikačních vlastností. Jedná se o dru­ hy osídlující nezastíněná stanoviště typická pro biotopy polí. V přirozených biocenózách pře­ vládaly druhy ze skupiny A (56 %) osídlující méně narušená stanoviště s rlizným stupněm

nepodepsaný přispěvatel

Ve všech agrocenózách byl nejčetnějším dru­ hem střev líček Pterostichus melallarius. Na lo­ kali tách Žabčice a Kroměříž dosahoval vysoké početnosti také kvapník Pseudoophrmus rufipes. Na studijních plochách v Moravském krasu dosahovaly nejvyšší početnosti tyto dru­ hy: střev líček Pterostichus me/al/arius, prska­ vec Aptillus bombarda a střevlíček Abax pa ra/­ lelepipedus. Hodnoty Shannonova indexu diverzity, který vyjadřuje rozmanitost druhú a současně jejich početní zastoupení, byly pod­ statně vyšší v polopřirozených biocenózách. Hodnoty ekvitability, tj. rovnoměrnosti zastou­ pení jednotlivých druhú, zde byly rovněž zře­ telně vyšší. V polopřirozených společenstvech Moravského krasu bylo tedy zjištěno více dru­

Střevlíkovití

char akteru

jako indikátor

pros tředí

Některé skupiny bezobratlých živočichl! s těs­ nou vazbou na prostředí a citlivostí k jeho změ­ nám jsou v posledních letech využívány k po­ suzovalll vlastností biotopli i míry antropogenních vlivli. Patří mezi ně například pavouci a některé čeledi dvoukřídlých, motýlli a broukli. Z tohoto pohledu jsou bezesporu jed­ ni z nejoblíbenějších stfevlíkovití, a to přede­ vším díky velkému počtu dmhú (cca 500) obý­ vajících téměř všechny typy biotopú, relativně snadné determinaci a množství profesionálních i amatérských entomologů zabývajících se tou­ to skupinou. Zástupci čeledi střevlíkovití (Ca­ rabidae) jsou významnou složkou fauny povr­ chu púdy. Počty a druhové zastoupení púdních živočichú, a tedy i střevlíků, jsou dány celou řadou abiotických a biotických faktorli, mezi něž múžeme zařadit např. klima, vegetační kryt, fyzikální a chemické vlastnosti púd. Po­ četnost druhů a jejich diverzitu na obděláva­ ných púdách ovlivňují navíc volba plodin v osevním postupu, agrotechnické zásahy a používání chemikálií. Cílem článku je ukázat rozdíly v druhovém za­ stoupení střevlíkovitých a jejich využití k bio­ indikaci na příkladu dvou typú společenstev, a to polopřirozených biocenóz v CHKO Mo­ ravský kras a agrocenóz. Autoři zpracovali ma­ teriál získaný v roce 1999 pomocí zemních pastí instalovaných na třech plochách v okolí obce Rudice u Blanska (CHKO Moravský kras) a v agrocenózách na lokalitách Kroměříž, Telč a Žabčice. V CHKO Moravský kras byly jako plochy vybrány závrt s rákosinou a dalšími hygrofilními společenstvy, okrajová část listna­ tého lesa (dubohabřina) a mokřadní břehová společenstva túňky. V agrocenózách byly pasti umístěny do různých zemědělských plodin. V Moravském krasu bylo zaznamenáno celkem 42 druhú střevlíkú (pouze tři linie pastí) oproti 38 druhllm (24 linií pastí) zjištěných v agroce­ nózách . Rozdíly jsou zřetelnější teprve při pře­ počtu údajú na jednu linii pastí - v agrocenó­ zách bylo zjištěno prúměrně 9,5 druhů na jednu linii oproti 23 druhúm na studijních plochách v Moravském krasu. Naopak prúměrný počet jedinců na jednu linii pastí byl v agrocenózách 2 029 ve srovnání s pouhými 532 v polopřiro­ zených biocenózách, což bylo způsobeno něko­ lika druhy s vysokou početností v agrocenó­ zách.

střevlíkovití rozděleni

zastínění.

Moravský kras

agrocenózy

druhú/linie pastí

23

9.5

kusú/linie pastí

532

2029

index diverzity

1,96

1,05

vyrovnanost

0,52

0,29

ekologicky citlivé druhy

19

12

ekologické u kazatele

-­

~-­

- - -­

hú s rovnoměrným zastoupením jedincú. Nao­ pak v agrocenózách se vyskytuje méně druhú, přičemž několik z nich zde nachází vhodné podmínky a dosahuje pak značných početností, ostatní se objevují jednotlivě. Tyto ukazatele indikují charakter srovnávaných biocenóz i mí­ ru jejich narušenosti. Zajímavé je rovněž srov­ nání podobnosti druhového složení např. po­ mocí Jaccardova indexu. Studované biocenózy se shodují asi v 30 % druhú. Většinou jde o ši­ roce rozšířené druhy bez vyhraněných ekolo­ gických nárokl!. Rozdíly v druhovém složení jsou dány užšími nároky zbývajících druhů, ať jde o požadavky mikroklimatické, stanovištní nebo citlivost k narušení.

Z uvedeného příkladu je zřejmé, že jak druhové

bohatství a počty jedi ncú, tak podíl druhů s vy­

hraněnými ekologickými nároky jsou u vhod­

ných bioindikačních skupin dobrým ukazate­

lem charakteru prostředí. Rozdíly zjištěné při

našem konkrétním, prozatím pouze orientač­

ním prúzkumu jsou zjevné zejména při tabelár­

ním vyjádření výsledkú.

Pavla Sťastná, Jan Bezděk

ZAJíMAVOSTI Z PŘÍRODY

27

Ekologická poradna

Jsou vonné látky vždy přírodního původu?

Jaroslav Surynek Vonné látky (aromatika) mají jistě širší pou­ žití, my se však zaměříme na aromata v po­ travinách, cukrovinkách a nápojích, tedy na vonné látky používané v potravinářském prů­ myslu. Konzument má k dispozici široký sor­ timent potravinových výrobků, a tak při roz­ hodování, zda koupit ten či onen výrobek, sehrává svoji roli i lákavé a oblíbené aroma, o jehož přírodním původu nepochybuje. Vonné látky v podobě koncentrátů (esencí, trestí, koření atd.) jsou nepostradatelné pro přípravu jídel jak v restauračních zařízeních , tak v domácnostech i v potravinářském prů­ myslu. Ne vždy jsou vonné látky přírodního původu( vedle nich existují také aromata syntetická.

Synteticky

vyrá běná

aromata

Při průmyslové výrobě potravin jsou surovi­ ny vystaveny vyšším teplotám a tlakům, čímž se ztrácí jejich vlastní přirozená vůně, případně chuť. Zde se pak více uplatňují aro­ mata vyrobená uměle, synteticky. Odhaduje se, že na trhu je více než pět tisíc aromat, re­ spektive vonných směsí, vyráběných synte­ ticky. Při tom jsou obvykle deklarována jako identická s přírodními a dostaly název "bio­ flavours" . Tato identita se ovšem týká pouze vůně, nikoliv původu, přestože látka - výrob­ ní hmota, přírodní původ má. Jak tomu rozu­

mět? Uveďme několik příkladů:

z ricinového oleje (látky přírodní) lze v laboratořích "vykouz­ lit" lahodnou vůni broskví, či pomocí plísně zvané Triclzoderma virida vůni kokosovou. Z ligninu (dřevní hmota vázaná na celulózu) lze určitým postupem vyrobit vanilin, jehož vůně je k nerozeznání od přirozené vůně va­ nilkového lusku, navíc jeho výroba je levná, neboť lignin se nachází ve splašcích z papí­ ren. Působením siřičitanového louhu je lignin stupňovitě přeměňován a po separaci rozpou­ štědel zůstane jako konečný produkt vanilin. Z pilin jistého dřeva australského původu se určitým technologickým postupem vyrábí aroma jahodové. Vůně a c huť spolu obvykle souvisí a lze je te­ dy vyrábět jako jeden produkt. Například k výrobě hovězí polévky není třeba kupovat hovězí maso na polévku, zařídí to technolo­ gický postup: nejprve má výrobek podobu tekutou , jehož vůně a chuť je srovnatelná s hovězím bujónem, následuje vysušení roz­ prášením a produktem je pak instantní polo­ tovar v podobě granulí či kostky . Z jedné malé kostky a hrsti polévkových těstovin lze připravit polévku pro čtyři osoby. Podobných instantních polotovarů, které v kuchyni pou­ žíváme, je na trhu celá řada.

Nenahraditelnost bylin a koření

Kresba Rostislava PospíšiÚl

28

------

Technologie výroby aromatik se dále rozvíjí a v dohlednu jsou již genotechnologie ­ pravděpodobně první chemická látka vyrábě­ ná tímto způsobem je diacetyl (alifatický di­ keton), který má vůni másla a slouží k aro­ matizaci margarínu. Z hlediska zdravotního mohou být některá uměle vyráběná aromat i­ ka škodlivá; jako příklad můžeme uvést allyl­ alkohol, o kterém se uvažuje jako o jedné z příčin nádorových onemocnění , případně i poškození genetického materiálu. Tolik o "alchymii". Nechť mi čtenář promine tento výraz - není to alchymie středověká, nýbrž, řekl bych, alchymie moderní, vědec-

Kresba Rostislava Pospíšila

avšak její produkt přeci jen postrádá. Co mu schází? To co mají na­ víc byliny a koření používané k aromatizaci a k ochucení různých pokrmů či nápojů. Z obrovského množství si jako příklad vy­ berme majoránku (majoránka zahradní, Ma­ jorana hortenzis), pěstovanou od starověku jako koření i léčivá rostlina. Používá se při přípravě masitých a bramborových jídel, sa­ látů, polévek apod. Éterický olej majoránky, složený z padesáti šesti komponentů, má lé­ čivé účinky. Obsahuje mimo jiné flavonoidy, hořčiny, tříslovinu, glykosidy, vitamín C, mi­ nerální látky, včetně stopových prvků . Údaj­ ně má rovněž antioxidační vlastnosti. Zmíně­ ný příklad je rozhodně postačující pro porovnání vonných a chuťových prostředků pro přípravu pokrmů a nápojů ryze přírodní­ ho původu s aromaty a ochucovadly původu "laboratorního" (triviálně řečeno s vůní a chutí "falšovanou"). ká,

věrohodná,

něco

•

EKOLOGICKÁPORADNA _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ ~~9rruDIlufi
----

Recenze

Česko-polsko-německý

Atlas Div Odry Toto pozoruhodné kartografické dílo vzniklo za redakčního vedení pracovníků vědeckého pra­ coviště WWF-Auen-Institut, Rastatt v Němec­ ku. Za mnoho zpracovatelů z Německa, Polska a Česka, kteří se podíleli na celkové koncepci a odborné náplni atlasu, jmenujme především Georga Rasta, Petra Obrdlíka a Piotra Nieznarí­ ského. Po úvodním vymezení cílů mapování a po his­ torickém pohledu jsou popsány zvláštnosti eko­ logie a ochrany přírody v oderské poříční nivě, pojednána je hydrologie, říční morfologie, kva­ lita vody, biogeografie i geobotanická tematika, včetně funkcí říčního biokoridoru. Dále je tu vymezeno zkoumané a mapované území údolní nivy Odry a připojen popis jednotlivých typů biotopů, které v ní byly identifikovány. Samotné mapování typů biotopů, které tvoří vlastní obsah atlasu, je uvedeno výběrem indi­ kátorů rostlin a živočichů a také přiblížením zvolených metod průzkumu a mapování. Popis výsledků těchto prací, jako vyjádření současné­ ho stavu přirozeného inundačního území, je proveden podle dílčího geomorfologického čle­ nění (např. Moravská brána, Ostravská pánev a další celky přes území Polska a Německa). Samostatné části jsou věnovány ochraně příro­ dy, vodohospodářské tematice, zejména proti­ povodňové ochraně, zemědělskému a lesnické­ mu využívání krajiny, úpravám toků a melioracím. Závěr textové části tvoří doporu­ čení pro územní plánování a ostatní rozvojové plány, které je třeba respektovat pro trvalou udržitelnost údolní nivy řeky Odry. Mapová část atlasu je uvedena bilančním pře­ hledem plošného vymezení jednotlivých typů biotopů v regionálním členění, doplněná je sou­ pisem existujících a plánovaných poldrů k pro­ tipovodňové ochraně.

První mapový soubor v přehledném měřítku 1:500 000 obsahuje identifikaci výskytu vybra­ ných vyšších druhÍl rostlin, ryb a hnízdících ptá­ ků v souladu se zvolenými bioindikátory. Velmi nápadná je vysoká četnost těchto druhů v CHKO Poodří, které tak dokumentuje svoji cennost a zachovanou kvalitu této nejhořejší části údolní nivy Odry. Hlavní soubor mapování biotopů obsahuje 52 listů v měřítku 1:50 000 s úspornou podkresbou polohopisu a výškopisu. Legenda obsahuje pře­ devším I I typů biotopll: I. Měkké lužní lesy, 2. Tvrdé lužní lesy, 3. Přechodné formy mezi tvr­ dými lužními lesy a mezofilními listnatými le­ sy, 4. Mezofilní listnaté lesy, 5. Lužní lesy údolních poloh a okolí pramenišť, 6. Bažinné olšiny, 7. Rákosiny a společenstva vysokých os­ třic, 8. Stelivové louky s ostřicí rákosovitou, 9. Druhově bohaté mokré a vlhké louky, 10. Ostatní mokré a vlhké louky a pastviny a rov­ něž trávníky v depresích aluvií, ll. Primární společenstva na píscích. V pěti kategoriích jsou rozlišeny vodní toJ...-y a vodní plochy, doplněny jsou další vodohospo­ dářské informace (např. ochranné hráze, jezy,

~'U~mrmufi
hranice přirozeného inundačního území) a rov­

něž vymezení chráněných území, lesních ploch

i dalších areálů.

Každý mapový list je překryt prllsvitkou, která

obsahuje zákres existujících a plánovaných

poldrů, dále zákres rozsahu inundace za povod­

ně v roce 1997 a situování ochranných hrází.

Je snad zbytečné dlouze vyjmenovávat, komu

může sloužit tento zatím ojedinělý a ve své kon­

cepci výjimečný atlas. Péčí zpracovatelů byl

ostatně dán k dispozici širokému spektru územ­

ních správních míst ve všech třech zemích, v je­

jichž kompetenci je gesce za využití oderské

údolní ni vy.

Stejně potěšující je, že atlasem mohou dispono­

vat - opět díky WWF - také nevládní organiza­

ce, pro které je území oderské údolní nivy vý­

sostně "srdeční" záležitostí.

Vyplývá z toho například, že technokrati vodní

cesty Dunaj-Odra-Labe nebudou moci nadále

bagatelizovat ohrožení vysoce kvalitních pří­

rodních hodnot svým gigantickým dílem a nao­

pak nevládní organizace a veřejnost budou mít

při diskusích své argumenty viditelně "na sto­

le". Bohužel to zatím platí pro oderskou větev

"kanálu". Nezbývá než se ptát, kdo se dovede

inspirovat tímto počinem na Odře, využije zís­

kané metodické zkušenosti a chopí se práce

v údolních nivách Moravy a Labe.

Atlas niv Odry je možno zakoupit na Správě

CHKO Poodří, Trocnovská 2, Ostrava.

Jaroslav Ungerman

Energie v

křídlech

ukrytá

Po "Kraji plném jasu" (1997) a "Za tajem­ stvím mokrých křídel" (1998) vydala osvědče­ ná autorská dvojice ornitologů a fotografů Oldřich Mikulica a Josef Ptáček svoji další "ptačí" knihu "Energie v křídlech ukrytá" (2000). Bez váhání možno říci, že je to knížka krásná ba sličná, že její autořtspějí - pokud je to ještě vůbec možné - ke stále nečekanějším a působivějším záběrům i k vytříbenějšímu doprovodnému textu. Obdobně jako v přede­ šlém titulu se jedná nikoliv o nahodilý soubor záběrů z ptačí říše určité krajiny, ale o dlouho­ době sledované a fotograficky komponované příběhy. Tentokrát jich je šest: Tyrkysový ry­ bář (ledňáček říční), Modrozelená vrána (man­ delík hajní), Žlutočerný flétnista (žluva hajní), Chocholatý strašpytel (dudek), Létající draho­ kam (vlha pestrá) a Dvanáct sester (kukačka obecná). A jsou to příběhy nikoliv pohádkově idealizované, ale pravdivé, místy až - z lidské­ ho pohledu - kruté, svědčící o nelehkém život­ ním zápase "tvorLi, jejichž pestrost o~'ace/lí vzbuzuje předstaVil bez.starostného života ". Za většinou protagonistů svých příběhů autoři putovali do různých koutů své oblíbené a orni­ tologicky dodnes atraktivní jihovýchodní Mo­ ravy. Pouze za mandelíky, u nás již vyhynulý­ mi, a částečně i za vlhami museli až do oblasti

delty Dunaje v Rumunsku. A byla to putování dobrodružná. Při fotografování kukaček je překvapila roku 1997 katastrofická povodeň, při sledování vlh v Rumunsku byli vyděšeni dokonce zemětřesením. Co je to však proti do­ brodružstvím a zážitkům ptáků, které ve své knížce obrazově i verbálně líčí! Posuďte sami. Ledňáčci si z nedostatku vhodného místa mar­ ně snaží vybudovat hnízdní noru ve vývrato­ vém koláči na okraji lužního lesa. Vlhy musejí vyhrabávat svoje mláďata ze zřícené stěny pí­ sečníku. Mladí dudci jsou se svým hnízdem ve spodku maringotky odváženi z dosahu krmí­ cích je rodičů. Nejdramatičtější jsou ovšem osudy kukaček. Z dvanácti sledovaných mlá­ ďat jediné matky, která svá vajíčka umístila do hnízd rákosníků (velkých, obecných i zpěv­ ných), červenky, pěnice hnědokřídlé, ťuhýka obecného a konipasa bílého, byla úspěšně vy­ vedena jen čtyři. Některá mláďata zahynula již při vytlačování vajec svých nevlastních souro­ zenců, jiná jejich pěstouni opustili. Nejkrutější osud ovšem potkal kukačku z hnízda červe­ nek, umístěného ve štěrbině po sedu s úzkým vletovým otvorem: "Kukačka přes malý otvor nemohla ven, pNli§ zmohutněla... Červenky poodlétávaly dál, naznačovaly vzdalování, za­ se se vracely. Druhý den pochopily marnost svého počínání a krmení sláblo, až své hnízdo opl/stily dočista. Mládě osamělo. Jeho bezpeč­ ný a sllchý útulek se pro něj stal stral'ným vě­ zením, hladomo/"llou, kde je čekala pomaLá smrt hladem a vyčerpáním Z mamé snahy osvobodit se. .. V knize o rozsahu 157 stran převládají nad textem barevné, velmi kvalitně reprodukované fotografie různých formátů, kterých jsou téměř dvě stovky. A mnohé záběry patří ke zcela je­ dinečným. Třeba snímek ledňáčka pod vodou svírajícího právě ulovenou rybku. Mandelík se žabkou v zobáku. Užovka deroucí se do hnízd­ ní nory vlh. Žluví samec krmící na hnízdě stej­ ně zbarvenou samici. Série záběrů kukaččích mláďat, vytlačujících z hnízda vajíčka či mlá­ ďata svých pěstounů. Kuriózní hnízdo konipa­ sů s kukačkou na odstaveném traktoru ... Je požitkem listovat touto téměř čtvercovou knihou i díky její působivé gratické úpravě. Na obálce i na titulní stránce každého příběhu je detailní záběr peří příslušného ptačího dru­ hu, málem evokující představu bájného ptáka fénixe a tedy i pocit věčné energie života. Se­ riály z malých formátů střídají záběry celo­ stránkové i dvoustránkové. Snad jenom úzké přesahy přes vazbu knihy působí poněkud ru­ šivě.

Nová kniha O. Mikulici a J. Ptáčka je nejen vysoce estetickou a poutavou výpovědí o pta­ čích skvostech, ale přináší i řadu nových po­ znatků z jejich ekologie a etologie. Má - ales­ poň místy - i výrazný ochranářský akcent. ­ Třeba příběh člověka, který vykoupil pozem­ ky, aby na nich mohl chránit mandelíky. Ne­ bo příkladné počínání traktoristy, který sice ~

RECENZE

29

odvlekl maringotku s ukrytými dudčími mlá­ ďaty, ale vzápětí zajistil novou dutinu na pů­ vodním místě, takže je rodiče mohli úspěšně dokrmit. "Energie v křídlech ukrytá" by proto nemčla chybět ve veřejných knihovnách ani knihov­ nách základních škol. A v tom vidím jediný vážný nedostatek této krásné a užitečné publi­ kace. V její tiráži se dočteme, že byla vydána za laskavé podpory Jihomoravské plynárenské, a.s., Bayernwerku Bohemia, s.r.o., a Jihomo­ ravské energetiky, a.s. Je tedy pravdčpodobné, že má sloužit především k reprezentačním úče­ lům těchto firem, k veřejnosti se asi nedostane. Přes veškerou úctu k donátorům, bez jejichž štědrosti by jistě nákladné dílo nevzniklo, mu­ sím říci, že by to byla škoda, přeškoda.

Jan Lacina

Zdeněk Laštůvka, Pavla Krejčová: Ekologie. Nakladatelství Konvoj Brno, 2000. 185 s.

citací věty z úvodu knihy: podnik vypustí do řeky odpady, provedl tedy neekologický zásah nebo dokonce ublížil ekologii. Takový zásah do ekosystému řeky je naopak ekologický - dojde ke změnám ve složení organismú, v probíhajících procesech a tím vším se ekologie zabývá." Zdá se sice, že snaha "odpopulizovat" termín ekologie je boj s větrnými mlýny, ale v záplavč "ekologie" a "ekovšeho" je vždy na místě přesně definovat obor, který je základem těchto pojmů. A to i přesto, že autoři sami jen v úvodu vypočítávají patnáct ekologických učebnic, které u nás od roku 1973 vyšly. Zdálo by se proto zbytečné vydávat učebnici další , ovšem "spíše šlo o sna­ hu shrnout podstatné informace tak , aby byly v ucelené a stručné formč dostupné studentům a dalším zájemcúm". Stručnost základních in­ formací je skutečně na místč: poslední knižní učebnice ekologie, která u nás vyšla (překlad knihy Begona, Harpera a Townsenda Ekologie: Jedinci, populace a společenstva. PU Olomouc 1997) má 949 stran. Nová učebnice podává ve­ lice jasnč a výstižně psané standardní kapitoly obecné ekologie - ekologické faktory (37 stran), populace (66 stran), biocenóza (l8 stran) odděleně od ekosystému (37 stran), ochrana (4 strany). Literatura je omezena na přehled zá­ kladních pramenú, což je zcela v pořádku: ob­ sáhlé přehledy citací původních prací v učebni­ cích nejsou nevyhnutelně potřebné, ale snad bylo vhodné uvést v ní Ekologický slovník (Jakrlová - Pelikán 1999). Právč výstižná struč­ nost je kladem knihy, kterou je možné doporu­ čit všem zájemcům o základy ochrany přírody a prostředí. Snad nejlépe

začít

"Průmyslový

Karel Hudec

30

Kresba Jalla Stek[{ka Jiří

Papoušek: Hovory o ekologii. Cesty k trvale udržitelnému Česku. Portál, Praha 2000. 180 stran. 195 Kč. V Hovorech o ekologii se čtenář setká s pestrou paletou názorů sedmi odborníků zabývajících se ochranou přírody. Kniha je velice zajímavá, ale chybí v ní nčco jako "závěrečné poučení", shr­ nutí či pokus o komentář. O problematice ochrany přírody bylo popsáno a vyplýtváno mnoho papíru, přesto bych rád uvedl několik poznámek. Rada dotazovaných osobností je velmi skeptic­ ká ke změně chování občanú: tedy ke změnč je­ j ich hodnotového žebříčku. Toto tvrzení je teo­ reticky nezdůvodnitelné, ale navíc empiricky mylné Uak ukazuje řada psychologických poku­ sú, viz např. E. Fromm: Anatomie lidské de­ struktivity). Lidé se budou chovat tak, jak bu­ dou vychováni. Domnívám se, že představa, že "každý začne sám od sebe" není vůbec naivní, jak se často uvádí. Ostatně takovému přístupu se dá pomoci: v Singapuru byla za odhození vajglu zavedena pokuta JO 000 Kč (to není pře­ klep) a tedy není divu, že tam žádný neuvidíte. Co brání zavedení podobného opatření u nás? Domnívám se, že ochrana přírody je v naší "vy­ spělé" společnosti především problém psycho­ logický, řešitelný výchovou. Hmatatelným dů­ kazem faktu, že hodnotovou orientaci lidí v otázkách ochrany přírody lze měnit a to neo­ byčejnč rychlc a právě tam, kde je to nejvíc po­ třeba, je záchrana amazoňana pestrého (Amazo­ /la versicolor). Tento druh balancující na pokraji vyhubcní se podařilo zachránit až po je­ ho vyhlášení národním ptákem státu Sv. Lucie v Karibské oblasti. Tento apel na národní hrdost domorodců zásadně změnil jejich chování, pře­ stali papoušky jíst a začali je mít rádi a chovat se k nim slušně (dctaily viz Gill 1995: Ornitho­ logy, s. 611-612, Grim 1999: Ochrana přírody 54(9): 266-268). Zásadním problémem je tedy informovanost ve­ řejnosti: jsem samozřejmě pro to, aby občané mohli mluvit do problémů, které se týkají ochrany přírodního prostředí, ale toto je usku­ tečnitelné pouze tehdy, pokud budou občané zpLisobi/í vyjadřovat se k těmto problémům. To bude zřejmě ještě dlouho trvat, soudě podle to­ ho, že přibližně třetina občanů Evropy je pře­ svědčena, že "rajče neobsahuje geny, kdežto ge­

neticky modifikované rajče geny obsahuje" I (viz Vesmír 8/1999, s. 434). Snažit se v takové situaci dbát na "mínění občanů" není projevem demokracie, ale idiocic. Občany-laiky je tedy nutno informovat, ale ne desinformovat. Zde narážím na riziko "zhrouce­ ní globálního ekosystému" (s. 147). J. Patočka poznamenává, že "kdo o tom něco ví, uzná, že ta hrozba je reálná, a nebude ji zlehčovat". Eko­ logové, kteří "o tom nčco ví" (resp. mají v popi­ su práce něco o tom vědět) si však myslí něco docela jiného (viz např. David Storch & Stani­ slav Mihulka: Úvod do současné ekologie, 2000, s. 136-(37). Strach z hrozby "globální ekologické katastrofy" je podle mého názoru do značné míry spíše podvědomou projekcí strachu z rozkladu formy společnosti, ve které d/les ži­ jeme. Jak ve své učebnici poznamenávají Storch a Mihulka, "pokud má smysl hovořit o ekologické katastrofě, tak nikoli jako o mož­ ném zhroucení života na Zemi, ale o zhroucení světa, který je nám blízký" (s. 137). Častým případem desinformace nebo přinej­ menším zavádějící argumentace jsou představy o ekologickém cítění či etice našich předků. Zcela souhlasím s H. Librovou, která je považu­ je za "romantickou smyšlenku" (s. 168). Podle různých naivních báchorek např. indiáni vyka­ zovali ekologickou morálku, když po ulovení nějakého zvířete připravili rituál, kterým se své­ mu "přírodnímu bratru" omluvili. I kdyby tomu tak bývalo, je třeba zdúraznit, že /le/lí dliležité, co lidi Nkají, ale co dělají. Pomohlo by snad ochraně přírody, kdyby se brazilský dřevorubec hnán svým hlubinně spirituálním vztahem k matce Zemi se slzami v očích omlouval kaž­ dému pokácenému stromu? Za poněkud nešťastnou a zavádějící pak lze po­ važovat formulaci, že "věda nás vede k bezo­ hledné manipulaci s přírodou" (H. Librová na s. 169). Včda a technika pracují na společenskou objednávku, kauzalita je právě opačná než se zde uvádí. Lidé se obohacovali a spotřebovávali víc než je zdrávo odjakživa, destrukce mcdite­ ránních a blízkovýchodních biotopú tisíce let před nástupem vědeckotechnické revoluce jc to­ ho pěkným důkazem. Hezky to ilustruje i zani­ klá mayská kultura na lokalitě Copán v západ­ ním Hondurasu - populace se rozrostla od 13. století př. n. I. tak, že totálně zdevastovala pro­ středí copánského údolí a kolem roku 1200 n. I. odešli poslední farmáři. Že by byli tchdejší Mayové motivováni a "vedeni" vědou a techni­ kou? Rozlišujme mezi vědou (např. ekologií), která říká, jak věci jsou, a ideologií (např. ochranou přírody), která říká, jak věci mají být. Rozdíl mezi deskriptivním (vědeckým) a normativním (ideologickým) přístupem je zcela zásadní a je třeba ho mít stále na paměti. Jinak řečeno: žád­ ná věda nám nikdy nemůže říct, co máme dělat. To je vždy naše rozhodnutí. Věda může nanej­ výš pomoci s technickou stránkou řešení něja­ kého problému, pokud jsme se ho ovšem už před tím rozhodli sami řešit.

Tomáš Grim

RECENZE _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _~~~rruDI1ufi®~

Kronika

18. I. Papež Jan Pavel II. upozornil na ne­ "velké ekologické katastrofy" a sou­ časně vyzval k respektování člověka jako boží­ ho stvoření. Jak dále napsaly Lidové noviny, na Svatopetrském náměstí v Římě také zdůraznil, že člověk zamlžil výsostné poslání, které mu Bůh svěřil a jímž je spravovat vytváření a rozví­ jení možností. Zrady na tomto poslání se člověk dopustil zejména tím, že nerespektoval stvoření, což svádí lidstvo na cestu vedoucí k velké eko­ logické katastrofě. bezpečí

23. I. Jak uvedly Lidové noviny, globální otep­ lování probíbá mnohem rychleji, než se do­ sud předpovídalo. Podle Mezivládního panelu pro klimatické změny se během 21. století zvednou průměrné teploty na Zemi o 1,4 až 5,8 stupně Celsia. Přitom ještě před pěti lety se od­ hady pro toto století pohybovaly mezi jedním až třemi stupni Celsia. Hladina moří a oceánů se zvedne o desítky centimetrů. Ohroženy tak budou stamiliony lidí žijících v přímořských oblastech. Lidstvo také čekají četná sucha, neú­ rody, epidemie, nebo naopak záplavy. 27. I. Zvláštní uznání od Mezinárodní jury pro Cenu za krajinu Rady Evropy získala Správa CHKO Pálava. Jak dále uvedlo Právo, toto významné ocenění bylo uděleno v kategorii místních a regionálních úřadů za projekt Zahra­ da Evropy. Úspěch jihomoravských ochránců přírody zvýrazňuJe skutečnost, že z téměř stov­ -ky projektů byly uděleny jen dvě ceny. Do Vel­ ké Británie a Maďarska. Zvláštní uznání dostala pouze CHKO Pálava. 3. 2. Jak informovaly Lidové noviny, některé technologie na temelínské elektrárně mají prošlou záruku. V případě dalších odhalených závad materiálu tak budou dodavatel elektrárny či společnost ČEZ těžko vymáhat od výrobcll nápravu. Dostavba Temelína se tak může opět výrazně prodražit. 13. 2. Jak uvedlo Právo, veřejná zeleň v Zidlo­ chovicích prodělá zásadní změnu. Rada města se totiž usnesla, že většina ploch zeleně je ne­ vyhovující, ai po stránce estetické, funkční, pro­ vozní či zjiných hledisek. Především však pod­ le názoru rady vzhledem k výraznému narušení krajinného rázu a k absenci přírodě blízkých výsadeb. Vykácené stromy budou nahrazeny okrasnými jabloněmi. Navíc se objeví okrasné keře, záhony trvalek a trávníkové plochy. 15. 2. Spor o výšku hladiny ve střední ze tří nádrží Nové mlýny na Břeclavsku je první ekologickou kauzou kanceláře ombudsmana. Jak dále uvedla Rovnost, pracovníci ombuds­ manova úřadu nyní shromažďují všechna dosa­ vadní usnesení ke sporu o výšku hladiny, aby mohli rozhodnout, zda zahájí vlastní šetření. 17. 2. Jak napsala Rovnost.

společnost

Geam hlušiny po těžbě uranu na ložisku Olší na Zďársku. Na 20 hektarech tak byly během devíti let zasázeny ukončila zalesňování násypů

~U~m1DIlu1kf.2}

deseti tisíce sazenic smrků, borovic a listnáčů. Pozemky budou předány Lesům ČR. Potrvá však desetiletí, než bude krajina uvedena do pů­ vodního stavu. 17. 2. Dálnice z centra Čech přes České stře­ na německé hranice by se měla stát do roku 2005 realitou. Jak uvedla Rovnost, ministr životního prostředí Miloš Kužvart totiž potvrdil výjimku pro vedení dálnice 08 Chráně­ nou krajinnou oblastí České středohoří. Roz­ hodnutí ministr vysvětlil tím, že zájem vést dál­ nici touto lokalitou převážil nad zájmy ochrany přírody. "Je to pro přírodu nejhorší varianta," zhodnotil rozhodnutí Miroslav Patrik z ekolo­ gické organizace Děti Země s tím, že se jeho or­ ganizace proti rozhodnutí odvolá k soudu a in­ formovat bude i evropské správní orgány. dohoří

22.2. Jablečná šťáva mÍlže mít příznivé účin­ ky na srdce jako ochrana před srdečními ne­ mocemi. Jak dále uvedla ČTK, vyplývá to z nejnovější zprávy amerických vědclt, kteří zji­ stili, že denní konzumace jablečného džusu zřejmě zpomaluje procesy vzniku srdečních chorob. V jablcích a jablečné šťávě objevili vědci látky podobné těm, které se nacházejí v červeném víně a čaji a které pomáhají snižo­ vat takzvaný "špatný" cholesterol. 8. 3. Jak uvedly Lidové noviny, po Beskydech nyní chodí nadšenci, kteří sčítají šelmy. Nej­ větší sčítání dravé zvěře v těchto horách již při­ náší první výsledky. ,,Zatím jsme našli stopy asi po třech rysech, jeden vlk samotář bývá ve Sta­ rých Hamrech a Na Bílé se pohybuje tříčlenná vlčí smečka," sdělil listu "sčítací komisař" František Sulgan ze Správy CHKO Beskydy.

Konference Tvář naší země Ve dnech 22. a 23 . února se Uskutečnila v Prů­ honicích u Prahy konference pod názvem Tvář naší země. Slavnostní zahájení se konalo 21. února ve Spanělském sále Pražského hradu, kam účastníky sympozia telefonicky pozdravil z nemocničního lúžka prezident republiky Vác­ lav Havel, z jehož podnětu a pod jehož záštitou se konference konala. Z videozáznamu pozdra­ vil delegáty rovněž princ Charles. Samotné sympozium, které suverénně řídil předseda organizačního výboru Ivan Dejmal, bylo rozděleno do šesti panelů. První den za­ zněly příspěvky na téma Krajina jako přírodní prostor, Krajina jako kulturní prostor, Duchovní rozměr krajiny a Umělecká reflexe krajiny. Druhý den vyslechli účastníci referáty na téma Krajina z pohledu dnešních uživatelů a Krajina v ohrožení. U příležitosti konference byl vydán sedmisvazkový sborník s přednesenými referáty i dalšími texty, který je možno objednat na Čes­ ké komoře architektů. red.

Kresba Rostislava Pospíšila

Lesní hospodářství a ochrana přírody Stejně

jako tento

článek

se jmenoval pracovní

seminář České lesnické společnosti a LesÍl Čes­

ké republiky, s.p., který se konal 7. února v Hradci Králové. Vzhledem k tomu, že referá­ ty měly osoby statutárně významné a zazněla mnohá dÍlležitá stanoviska. je vhodné stručně připomenout alespoň ty nejdůležitější. Jaromír Vašíček, ředitel odboru státní správy le­ sů a myslivosti MZe, připomenul problematiku vlastnických práv a jejich uplatňování vzhle­ dem k ochraně přírody. Uvedl, že dosud není jasné, zda vlastníci lesů v národním parku mají nárok na úhradu, když jsou jejich vlastnická práva omezena ve veřejném zájmu. V současné době je v podobné věci zažalováno jak MZe, tak i MŽP a čeká se na pravomocný rozsudek. Další podobně nevyjasněná situace je kolem po­ nechání dřevní hmoty v některých přírodních rezcrvacích. Jiří Stonawski z odboru lesního hospodářství a ochrany přírody LČR nastínil základní kon­ cepci LČR v ochraně přírody a zhodnotil dosa­ vadní činnost podniku v těchto aktivitách. Kro­ mě již fungujícího programu Program 2000 ­ zajištění cílů veřejného zájmu u LČR přibyl zá­ sadní dokument pro ochranu genofondu lesních dřevin a to Koncepce zachování a reprodukce genových zdroj II lesních dřevin pro období 2000-2009. Připomenuty byly základní body strategie "trvale udržitelného obhospodařování lesů" mimo jiné i požadavek dosáhnout rovno­ váhy mezi zvěří a lesem snižováním stavů pfe­ množené býložravé zvěře či snaha o ponechává­ ní mrtvého dřeva v lesních ekosystémech (od I. 3. 1997 je pálení klestu zakázáno a povolováno jen výjimečně z dÍlvodů ochrany lesa). LČR jsou připraveny spolupracovat také na projek­ tech pro jednotlivé druhy organizmů, a to jak při mapování jejich výskytu, tak i při záchran­ ných přenosech, repatriacích apod. V rekapitu­ ~

KRONIKA

31

Oznámení

laci dosažených výsledků SlOnawski připome­ nul rostoucí podíl listnáčů v obnově lesa (ze 17, I 5 % v umělé obnově v roce 1993 na 40,07 % v roce 1999) a zvyšující se podíl přirozené obnovy (z 3,9 % v roce 1993 na 14,3 % v roce 1999). V roce 2000 proběhlo také kompletní srovnávací testování ochranných prostředků používaných v lesích, LČR se podílí na zá­ chranném chovu tetřeva hlušce, na potlačování invazních druhů rostlin a ve spolupráci s ČSOP i na ekologické výchově. Z plánovaných kroků je kladen velký dllraz pře­ devším na kompletní evidenci zvláště chráně­ ných území na lesní půdě, LČR vyzývají státní orgány ochrany přírody ke spolupráci při zřizo­ vání nových maloplošných chráněných územÍ. Prioritním cílem podniku je také dosažení a tr­ valé udržení takových stavů spárkaté zvěře, kte­ ré umožní přirozenou obnovu všech dřevin bez nutnosti jejich následné ochrany proti škodám zvěří. Průměrné náklady na ochranu lesa proti zvěři se doposud pohybují v rozmezí 300-350 mil. Kč a zajišťují jen tolik, že škody byly v ro­ ce 2000 vyčísleny na 20 mil. Kč. I v této své snaze by LČR uvítaly větší spolupráci s pracov­ níky ochrany přírody. František Pelc, ředitel správy chráněných kra­ jinných oblastí ČR, se ve svém příspěvku zamě­ řil na základní problémy lesů na územích CHKO. Za strategické cíle péče o les v těchto územích považuje přiblížení se přirozené dru­ hové skladbě při respektování současných geo­ klimatických podmínek, zvýšení věkové a pro­ storové rozrůzněnosti. záchranu původních populací dřevin, zavedení přírodě blízkých fo­ rem hospodaření a podporu přirozených proce­ sů směřujících k uchování biodiverzity. Z kon­ krétních cílů se Pelc, mimo jiné, odvolával na Státní program ochrany přírody a krajiny ČR, kde je stanoven požadavek zdvojnásobení za­ stoupení přirozených melioračních a zpevňují­ cích dřevin v obnovovaných porostech do roku 2030 (44 % místo dosavadních 22 %). Za důle­ žité považuje také zpracování plánů péče o CHKO diferencovaně dle zón a jednotlivých maloplošných zvláště chráněných území. Libor Ambrozek, předseda CSOP a poslanec Parlamentu ČR, zrekapituloval dosavadní zku­ šenosti spolupráce ČSOP s Lesy ČR a nastínil další možnosti uplatnění nevládních organizací v ochraně přírody v lesích. Z konkrétních vý­ sledků spolupráce lze zmínit program podpory dutinových ptáků (za dva roky již kolem 10000 ptačích budek) a výchovné programy Studánky, Les není popelnice či Podpora působení na ve­ řejnost v Ekocentrech ČSOP. Možnosti rozsáhlé spolupráce veřejnosti s vlastníky lesa vidí Amb­ rozek také v programu Místo pro přírodu, v kte­ rém jsou ustavovány pozemkové spolky. Ty umožňují účinnou ochranu území za maximál­ ního zapojení místní veřejnosti. Seminář Lesní hospodářství a ochrana přírody se setkal s velkým zájmem pracovníků v lesnic­ tví i v ochraně přírody a snad tedy přispěl i k ujasnění některých stanovisek a určení zá­ kladních priorit a směrů vzájemné spolupráce.

Petr Čermák

32

Akce Falco a Aquila - boj o přežití Akce Falco a Aquila patří mezi nejznámější ak­ ce zaměřené oa ochranu dravých ptáků u nás. Cí­ lem akcí je uhlídat hnízda vzácných dravých ptá­ ků,

především

sokolů

stěhovavých,

rarohů

velkých a orl II královských před rušením ná­ vštěvníky přírody a horolezci, kteří mohou z ne­ znalosti vyplašit rodičovský pár, který pak může opustit vajíčka či mláďata. Především je však nutno hnízda hlídat před vykradením vajíček a mláďat překupníky zvířat, kteří je prodávají tzv. "milovníkům zvířat" a některým sokolníkům. Akce probíhají v různých místech ČR i Sloven­ ska nepřetržitě od roku 1990. Za tuto dobu se podařilo uhlídat několika stům dobrovolných strážců za dohledu odborníků celkem čtyřicet tři mláďat rarohů velkých, deset mláďat sokolů stě­ hovavých a šestnáct mláďat orlů královských. Akce Falco i Aquila budou pod koordinací Klu­ bu ochrany dravců a sov při sdružení Děti Země ve spolupráci s odborníky pokračovat i v roce 2001. Nelze je však realizovat bez pomoci desí­

Kresba Jalla Stekllka

Nadační

fond prof. Augusta

Bayera Nadační

fond prof. Augusta Bayera je nezisko­ vá organizace, nazvaná po vynikajícím biologo­ vi, zakladateli Dendrologického ústavu na les­ nické fakultě VŠZ v Brně a arboret v Brně a Křtinách. Nadace byla založena jeho žáky a následovníky na Ústavu lesnické botaniky, dendrologie a typologie lesnické a dřevařské fa­ kulty v Brně a jejím hlavním cílem je podpora aktivit dendrologického zaměření, jakož i akti­ vit zaměřených na ochranu přírody a krajiny. Nadace vypisuje veřejnou soutěž: I) o nejlepší bakalářskou práci s ekologickým zaměřením

2) o nejlepší diplomovou práci s ekologickým zaměřením

CL1em akce Falco a Aqui/a je chránit hllízda vzácllých dravých ptáků, mimo jillé i rarohll velkých. Foto Josef Ptáček tek dobrovolných strážců, kterým není lhostejný osud dravých ptáki'l a přírody vi'lbec a jsou ochotni obětovat několik dnů volna. Rádi by­ chom proto požádali o pomoc i vás. Hlídá se v týdenních turnusech v různých koutech ČR i Slovenska za každého počasí dvacet čtyři ho­ din denně. Strážní skupiny o počtu 4-6 lidí jsou ubytovány v základním táboře (chata, stan) a po odborné instruktáži se střídají ve dvojicích a zajišťují ostrahu hnízda. V případě, že se nám - ale především dravcům - rozhodnete pomoci, můžete se hlásit na adre­ se Centrum dětí a mládeže, Radka Jindrová, Dukelských hrdinů 328, 407 21 Česká Kameni­ ce, tel.: 0605 46 82 63, kde získáte i podrobněj­ ší informace.

Pavel Koubek

3) o nejlepší studentský vědecko-výzkumný zá­ měr (doktorandská práce, diplomová práce) s ekologickým zaměřením Přihlášky do soutěže mohou poslat autoři, školi­ telé, konzultanti nebo oponenti do 31. 5. 200 I na adresu: Ústav lesnické botaniky, dendrologie a typologie, Zemědělská 3, 613 00 Brno. Sou­ částí přihlášky musí být jeden výtisk (stačí ko­ pie svázaná kroužkovou vazbou) přihlašované práce do soutěže (ad I, 2), záměr projektu (ad 3, musí obsahovat jméno, školu, název projektu, hypotézu, cíl, metodu) a kontaktní adresa na au­ tora. Ceny: 2 000 Kč za nejlepší bakalářskou práci, 2.-3. místo věcný dar. 3 000 Kč za nejlepší diplomovou práci, 2.-3. místo věcný dar. 2 x 5 000 Kč na podporu realizace nejlepších studentských vědecko-výzkumných záměrů. Hodnocení provede poradní sbor nadačního fondu složený ze zaměstnancll Ústavu lesnické botaniky, dendrologie a typologie; Výzkumné­ ho ústavu lesního hospodářství a lesnické praxe. Vítězové soutěže budou písemně vyrozuměni do jednoho měsíce po termínu odevzdání práce. Bližší informace poskytne tajemník nadačního fondu Dr. Ing. Petr Maděra, tel.: 05/45134060, e-mail : [email protected]

Jaroslav Koblížek

OZNÁMENf _____________________________________________~~9~OO~~