Jan Hnízdil: Političtí psychopati nás vedou ke zkáze, možná i k válce Nesmíme pustit politiky ze řetězu. Ať tam bude kdokoli, musí být pod občanskou kontrolou, skládat účty, být odvolatelný, říká známý lékař.
„Začal jsem politickou scénu studovat podle učebnice psychiatrie. Okamžitě mi to bylo jasné,“ říká propagátor komplexní medicíny a svého druhu vizionář Jan Hnízdil. Jan Hnízdil je proslulý ostrou kritikou zdravotnické mašinérie, jejímž cílem je vyrábět pacienty, tedy „léčit, a nikoli uzdravovat“. Coby lékař je jedním z nejaktivnějších propagátorů komplexní, psychosomatické medicíny. „Nemoc je informace o tom, jaký člověk je, jakým způsobem a v jakých podmínkách žije. Informace o tom, že někde dělá nějakou chybu. Mým úkolem je pomoci mu ji najít a poradit mu, co má udělat pro to, aby se uzdravil. Aby převzal odpovědnost za sebe i za svoji nemoc a vyléčil se vlastními silami,“ vysvětluje princip svého přístupu k léčbě. Podobnou optikou pohlíží na fungování současné společnosti. Říká, že vysoké politické a manažerské posty přitahují lidi, kteří vládnou prostřednictvím negativních emocí, a tyto „mocné“ neváhá nazývat psychopaty. „Dostat se do jejich rukou je nesmírně nebezpečné. Nepozorovaně rozleptají, rozbijí a rozloží vztahy, vaši rodinu, firmu, společnost, stát. Důsledkem toho, že jsme se jim odevzdali, je naše země v těžké krizi,“ říká Hnízdil. Rozhovor ČESKÉ POZICE (dále ČP) se odehrál minulý čtvrtek odpoledne, na zahradě Centra komplexní péče v Dobřichovicích, těsně u lesa, kam se Jan Hnízdil chodí „dobíjet“. Jak totiž říká: „Negativní emoce se přenášejí jako epidemie. Denně se stýkám s lidmi, kteří jsou v depresích, plní negativní energie. To vám vysaje spoustu sil.“ Nemoc jako informace ČP: Jak se momentálně daří prosazovat komplexní přístup k léčbě nemocí? Dlouho se to nedařilo. Minulé dva roky nastal obrat. Souvisí to s pohybem společnosti. S nadcházející změnou. Ještě před pár lety za mnou pacienti přicházeli, odevzdali se a chtěli léky. Dnes přicházejí a říkají: „Už nechci brát prášky. Vysvětlete mi, proč jsem nemocný, a poraďte, co mám udělat, abych se uzdravil.“ ČP: Přestávají věřit v zavedené věci, které však dlouhodobě nefungují? Už se sebou nechtějí nechat manipulovat. Je to jako ve společnosti: už nechtějí polykat sliby politiků, 1/5
www.rodon.cz
a stejně tak nechtějí polykat prášky doktorů. Stále víc lidí cítí potřebu převzít zodpovědnost za svoje zdraví, za sebe, za naši zemi, za okolní svět. ČP: Věříte, že se lidé při dalších volbách již nenechají oblbnout sliby jednotlivých stran a politiků? Od voleb nic nečekám! Problém je v systému liberálně tržní ekonomiky, vládě neviditelné ruky trhu, zkorumpovaných stranách. Ten volby nemohou vyřešit. Ať volíte kteroukoli větší stranu, výsledkem je stejná politika. Vždy vyhraje ČEZ, J&T nebo PPF... Politici jsou figurky. Ten, kdo tady rozhoduje, jsou podnikatelské skupiny. A jestli na sobě má politik tričko ODS nebo ČSSD, je úplně lhostejné. Stranický systém je natolik prorostlý korupcí, že se vůbec reformovat nedá. Doufám, že lidé pochopí nebezpečí, kterému jsou vystaveni, pokud sebou nechají politiky dál manipulovat a nezačnou vytvářet občanskou společnost, jak o ní snil Václav Havel. ČP: Může nový systém vzniknout spontánně? Stejně jako nemoc je informace o tom, že člověk dělá ve svém životě nějakou chybu, tak společenská krize je informace o tom, že ty chyby děláme společně. Je třeba, aby každý reflektoval situaci a začal sám sebe měnit. Já jsem také musel nejdřív transformovat sám sebe. Na lékařské fakultě mě naučili, že každá nemoc má nějakou objektivní příčinu. A já jsem je neustále hledal a nenacházel, než jsem pochopil, že to není pravda. Že nemoc je u naprosté většiny pacientů ztělesněním jejich složité životní situace. Začal jsem rozumět stonání lidí, byl jsem schopný jim ho vysvětlit a poradit, co mají udělat, aby se uzdravili. Pokud to pochopili, změnili své chování, začali se uzdravovat, bez prášků. To byl můj konec na klinice. V tu chvíli mi bylo sděleno, že je sice hezké, jak se věnuji pacientům, ale že nevykazuji body, tudíž jsem ekonomicky ztrátový. Moje místo bylo z úsporných důvodů zrušeno. Nenechal jsem se odradit a šel vlastní cestou. Teď je psychosomatika žádaná. Lidé jí rozumějí. Když to jde v medicíně, musí to jít i v jiných oborech. ČP: Pojišťovny by vás měly podporovat, ne? Ale proboha, celý medicínsko-farmaceutický komplex je založený na léčení chorob, ne na uzdravování lidí! Každý uzdravený pacient znamená ekonomickou ztrátu. Motivace je úplně opačná: mít hodně pacientů, hodně vyšetřovat, hodně ordinovat léky. Součástí kšeftu jsou farmaceutické firmy, ministerstvo, pojišťovny, medicínské špičky, lékařské odbory... Tak dlouho roztáčely kolotoč výkonů, léků a peněz, až to úplně roztočily. Teď je vymalováno, vytunelováno, rozkradeno – IZIPy, provize, korupce, výlety do exotických zemí, dárečky, nikdo proti tomu nevystupoval. Teď budou lékaři demonstrovat za vyšší platy. Teď se obracejí na stát, že se o nás má starat? Co to ale vlastně je stát? To jsme zase jen my. Žádný stát se o nás nepostará, pokud to neuděláme sami. Chováme se jako přerostlé děti, které se nechtějí odpoutat od matčina prsu, i když z něj už vysály všechno mléko. Obrat může být pokojný, ale i násilný ČP: Pomohlo by, kdybychom eliminovali tu největší korupci? Pak by bylo k dispozici víc peněz a systém by třeba mohl fungovat dál... Zmíním analogii s vrcholovým sportem. Léta jsem se v něm pohyboval, věnoval se dopingu. Problém je, že v naprosté většině sportovních disciplín už bylo dosaženo limitů lidských možností, stovku už rychleji běhat nemůžou, tělo na to nemá. Jenže společnost si ty výkony neustále žádá a na sportovce je vyvíjen obrovský tlak. Aby uspokojili poptávku, nemohou jinak než za cenu sebezničení nebo dopingu. Doping není skvrna na vrcholovém sportu, je jeho základem. Bez dopingu nemůže existovat vrcholový sport. ČP: Protože by byl neprodejný? 2/5
www.rodon.cz
To, co láká pozornost, média, sponzory, diváky, jsou úžasné výkony. Společnost si musí vybrat: buď chce sport čistý, bez dopingu, ale pak už nebude vrcholový. Anebo chce vrcholový sport, ale pak se bude muset smířit s dopingem. Doping je motorem, základem dosahování špičkových výkonů. S korupcí je to stejné: ekonomický růst už není přirozeným způsobem možný. Planetární energetické zdroje docházejí, stejně jako docházejí síly sportovcům. Další ekonomický růst je možný jen za cenu ničení planety a korupce. Pokud byste ji chtěl vymýtit, musíte zrušit systém. V knize Konec dějin od Francise Fukuyamy mě zaujala věta: „Pokud nemá problém řešení v rámci systému, dochází ke zpochybnění samotného systému a ten se vlastní vahou hroutí.“ Teď jsme svědky, jak se vlastní vahou hroutí vrcholový sport, ruší se spousta akcí, závodů. A stejně se hroutí společenský systém. Je třeba si to uvědomit a uchystat se na zásadní změnu: od exponenciálního růstu k vnitřnímu, kulturnímu a sociálnímu rozvoji. Podle mne bude podmínkou přežití. ČP: Bude ta změna k lepšímu? Možností je mnoho, záleží na tom, nakolik si lidé uvědomí nebezpečí, kterému jsou vystaveni, pokud se dál nechají manipulovat psychopaty v politice. Vedou nás ke zkáze a možná i k válce... Obrat může být vědomý a pokojný, ale také živelný a násilný. To záleží jen na nás. Nadějí mě naplňuje, že teď vznikají občanské iniciativy jedna za druhou, spojují se, jsou aktivní. Na demonstracích v Praze se sešlo 120 tisíc lidí. To je velká naděje. Ale také velké riziko, že demonstrace zneužije současná politická reprezentace k vytvoření vnějšího nepřítele, vyvolání konfliktu. Aby odvedla pozornost od vlastních chyb a mohla prosadit ještě tvrdší tržní ekonomiku, ještě větší dohled nad občany. Přesně podle knihy Naomi Klein Šoková doktrína. ČP: Václav Bělohradský nedávno označil za nebezpečný obrat protestů „od otázky smyslu k otázce holého přežití“. Z demonstrací zaznívají hlasy: nechceme reformy, nechceme škrty, chceme vyšší platy. Obávám se, že většina účastníků chce žít stejně, problém vidí v okolním světě, ten by se podle nich měl změnit. Postrádám uvědomění si toho, že veliká změna čeká každého z nás, že tímto způsobem už dál žít nemůžeme. Denně se s takovým chováním setkávám v ordinaci: podnikatel, 14 hodin denně ve firmě, obrovské nasazení, rozpadlá rodina, hypotéky, stres a z něj pramenící nemoci. Chce, abych ho uzdravil, ale přitom není ochoten cokoli změnit na svém chování. A to nejde! Pokud to nepochopíme, čeká nás tvrdý úder. Neustále slyšíme od politiků, že chystají reformy. Ale reformy jsou jen změna formy. Je třeba změnit obsah. Žádný ministr zdravotnictví se nezabýval obsahem medicíny. Všichni vycházejí z toho, že medicína je dokonalá, jen na ni nejsou peníze. To není pravda. Nedostatek peněz není příčinou krize, ale důsledkem toho, jak se medicína v praxi provádí, toho, že obrovská spousta vyšetření a léků se ordinuje úplně zbytečně. Pokud se nezačneme zabývat hodnotovým obsahem – medicíny, práva, ekonomiky, politiky –, nemá krize řešení. Patokracie ČP: Někde jste říkal, že i ti psychopati, kteří mají moc, začínají přibývat v ordinacích... Klientela vysokých manažerů-psychopatů narůstá. Už i je systém, který vybudovali, začíná drtit. Léta jsem nechápal chování a vystupování našich politiků. Pak jsem začal politickou scénu studovat podle učebnice psychiatrie. Okamžitě mi to bylo jasné. Liberálně tržní společenský systém je založený na dravosti, aroganci, bezohlednosti, neustálém ekonomickém růstu za každou cenu. Přitahuje úplně stejný typ lidí: arogantní, dravé, bezcitné psychopaty. A oni ten systém potvrzují, dál rozvíjejí, obklopují se dalšími psychopaty. Výsledkem je, že se z demokracie stává patokracie. Místo toho, aby občané vládli prostřednictvím volených zástupců, tak psychopati, ve službách podnikatelských 3/5
www.rodon.cz
skupin, ovládají občany. ČP: Václav Klaus při nedávné návštěvě Moravskoslezského kraje prohlásil: „... doufám, že tady uslyšíme něco pozitivního, protože jenom těmi negativními výkřiky (...) svět běžet nemůže a takový prostě není.“ Je-li společnost nemocná celá, protože ti nahoře jsou nemocní, mohla by se společnost cítit lépe, kdyby se o špíně, kterou páchají ti „mocní“, prostě nemluvilo? Naslouchání projevům pana Klause škodí zdraví. Je to učebnicový brainwashing, výplach mozku. Sledujte jeho činy a jeho chování, neposlouchejte jeho slova. Neznamená to ovšem, že neustále lže. Někdy říká pravdu, jen je obtížné zjistit kdy. Ideální je takové chování a takto postižené lidi ignorovat. To ale dost dobře nejde, když o nás rozhodují, reprezentují naši zemi navenek. Jeden z Murphyho zákonů tvrdí, že problém, který se dlouhodobě ignoruje, samovolně zaniká. Obávám se, že v tomto případě by se to nemuselo vyplatit. Proto se angažuji v občanských iniciativách, které pracují na stavbě nového společenského systému. Poslední dubnový víkend jsem se účastnil setkání ctihodné České konference v Kutné Hoře. ČP: Jak by měl vypadat? Lidé se mě ptají: „Co chceš dělat, jaký máš plán?“ A já odpovídám: „To mi nerozumíte, já nejsem spasitel, nemám recept, nechci, abyste mne volili. Jde o to, abychom nový společenský řád vytvořili společně, každý přispěl svými zkušenostmi a znalostmi.“ Snažím se o to v medicíně. Měli bychom se poučit z chyb sametové revoluce, kdy jsme si naivně mysleli, že stačí jít zacinkat klíči na Václavské náměstí, nenáviděný režim mávnutím kouzelného proutku zmizí a my tady budeme mít ráj na zemi. Pak jsme šli domů a nechali psychopatům obrovský prostor, úplně bez kontroly. To se nesmí opakovat. Demonstrace směřující k odstranění režimu budou nezbytné. Tím ale práce pro občana nekončí, nýbrž začíná. Nesmíme pustit politiky ze řetězu – ať tam bude kdokoli, musí být pod důslednou občanskou kontrolou, musí se zodpovídat, skládat účty, musí být odvolatelný. V podstatě přímá demokracie. ČP: A osobní zodpovědnost? Osobní, ekonomická, trestně-právní... konkrétní odpovědnost za vlastní činy, to politici neznají. K tomu je musíme dokopat. Sami to nikdy neudělají. ČP: Předpokládám, že v rámci současného systému byste mezi psychopaty do politiky osobně nešel... Loni za mnou byl jeden poslanec parlamentu, že sledoval moje vystoupení a názory na medicínu a že by chtěl, abych mu dělal poradce pro zdravotnictví. A co bych mu prý jako poslanci poradil, že by měl v parlamentu udělat. Tak jsem mu pověděl: „Sežeňte si semtex, opásejte se a na nejbližší schůzi se odpalte.“ Už se neozval. Jsem přesvědčený, že tento systém se reformovat nedá. Vstoupit do něj nehodlám. Kdo by prezidentem být neměl ČP: Před rokem jste s Petrem Havlíkem inicioval výzvu NEO 2011. Nakonec jste z ní vystoupil, protože pan Havlík deklaroval podporu Andreji Babišovi, aniž by se zeptal signatářů výzvy. Mají lidé jako podnikatel Babiš šanci systém změnit? S panem Babišem jsem se osobně sešel a lidsky na mne udělal dobrý dojem. Chápe ohrožení – ano, ohrožuje to jeho byznys, jeho motivy pro mne ale nejsou podstatné. Má ekonomickou sílu, pohyboval se v tom systému léta, má kontakty a ví, jak podsvětí funguje. Je třeba buldozer, který by politickou 4/5
www.rodon.cz
žumpu vyhrnul. Nový systém nemůže vzniknout na hnoji. Pan Babiš by mohl sehrát pozitivní roli, ale jen pokud bude reflektovat rovnocennou spolupráci s občanskými iniciativami. Pokud bude schopný potlačit svoje ego a nebude se řídit stylem „já, Babiš, to je moje firma, já to platím a bude to podle mě“. Tedy nikoli „já Babiš“, ale „my občanské iniciativy“: Česká konference, Vyměňte politiky, Nadace proti korupci, Občané proti korupci, Vraťte nám stát... Na nedávné schůzi občanských iniciativ se projednával návrh požadovat zveřejnění všech dokumentů BIS, všech odposlechů. Nepovažuji to za dobrý nápad. Vylít mezi lidi další špínu, jako by jí už nebylo dost. Měla by se vytvořit sanační skupina, v protichemických oblecích, gumových rukavicích, aby ten toxický odpad vyvezli, někde zakonzervovali a občanům sdělili rámcovou informaci: je to támhle, je tam Bárta, Janoušek, Bém, hradní partička... vyhýbejte se tomu velkým obloukem. ČP: Řadil byste mezi alternativní síly, které by mohly přinést změnu, i odbory? Odbory jsou reálná síla. Pan Zavadil byl na demonstraci hodně slyšet. Obávám se však, že i odbory jsou součástí starého systému. Mohou využít toho, že dokážou dostat lidi do ulic a pak davem manipulovat. Podívejte se, jak dopadl velký odborový boss Richard Falbr. Taky hlučel v ulicích a teď sedí v Evropském parlamentu. Milan Štěch se prohlučel na šéfa Senátu. David Rath se přes lékařské odbory a komoru prodral na místo hejtmana. Vstoupili do systému, získali peníze, moc, jsou spokojení. Odevzdat se do rukou kohokoli, včetně odborových vůdců, se nemusí vyplatit. ČP: Souhlasíte s přímou volbou prezidenta? Ve chvíli, kdy v sobě někdo objeví prezidenta a začne shánět peníze a přesvědčovat lidi, že on je ten pravý, tak ten by prezidentem být rozhodně neměl. Naopak, prezidentem by měl být člověk, který jím být nechce, u kterého lidé znají jeho charakter, výsledky jeho práce a on je vůbec nemusí přesvědčovat, ale naopak – lidé půjdou za ním a poprosí ho, aby byl tak laskavý, zanechal dočasně svojí práce a pomohl prezidentskému úřadu i naší zemi vrátit těžce poškozenou prestiž. Paní Bobošíková, pánové Zeman, Okamura, Fischer..., kteří dávají najevo, že o to stojí, jsou mi a priori podezřelí. Prezident by měl být mravním symbolem. Jako byl například Ivan Medek. ČP: Je ale společnost schopná někoho takového v přímé volbě vybrat? Musíme na tom pracovat. Poslední nepřímá volba byla naprosto zdiskreditovaná a nevěrohodná. Šlouf, Weigl, tajné služby, úplatky, ztracení poslanci, zlomené tužky... odporná žumpa. Z ní snad ani nemohl vzejít jiný prezident. Před lety jsem pracoval v Itálii a poznal se s lidmi z mafie. To je ctihodná společnost. Má svoje zásady, svá pravidla, svoji čest. Drží slovo. Naše politická reprezentace něco takového vůbec nezná. Apelovat na politiky peticemi? To může maximálně vyvolat povytažené obočí! Oni musejí pocítit tvrdý tlak, země se bude muset úplně zastavit. Jako těžce nemocný pacient – zastavit se a promyslet, co dál. Změnit hodnoty, provést obrat. Jan Hnízdil (1958) Internista a rehabilitační lékař, autor či spoluautor publikací Bolesti zad, mýty a realita, Jak vyrobit pacienta, Artróza v komplexním přístupu, Jak léčit nemoc šílené medicíny, Doping aneb zákulisí vrcholového sportu, Mým marodům a dalších. Je specialistou v oboru komplexního lékařství a psychosomatiky. Před rokem byl spoluiniciátorem výzvy NEO 2011, loni na podzim spolu s Petrem Havlíkem v rámci občanské žaloby požadovali prošetření jedenácti velkých kauz. Od iniciativy se později distancoval. Zdroj: ceskapozice.cz Autor: David Kasl
5/5
www.rodon.cz
