Jakub Horák. vydalo nakladatelství Radost. ilustrace Obadiah J. Watkinson. věnovánu Pavlu Nádvorníkovi a Petru Lukášovi ISBN

Jakub Horák © vydalo nakladatelství Radost ilustrace Obadiah J. Watkinson © věnovánu Pavlu Nádvorníkovi a Petru Lukášovi ISBN 80-85189-10-0

Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz

KAPITOLA 1

Ztroskotání

21. 8. Moře je klidné, plavba pokračuje podle plánu. 22. 8. Ručička barometru se zarazila o kolíček po straně, zřejmě chtěla ještě dál. Pevnina je vzdálena čtyři měsíce plavby velkou lodí nebo šest měsíců malým člunem. Řekl mi to kapitán. 23. 8. Doufám, že se mi Amerika bude líbit. O sehnání práce strach nemám. Dobrou služebnou potřebují všude. Horší je, že se bojím černochů. A tam je jich prý plno. Jsou takoví divní.. Z paluby přes noc zmizel barometr. Prý spadnul do vody, řekl to kapitán. Můžeme být klidní, počasí je prý skvělé a žádné nebezpečí nám nehrozí. Kapitán je úplně klidný. Večer se konalo cvičné spouštění záchranného člunu. Kapitán a první důstojník naložili do člunu lodní pokladnu (aby byl člun cvičně vyvážen) a také potraviny pro dva muže na šest měsíců. Dále kompas a barometr zabalený v pouzdře, zkrátka všechno podle skutečnosti. Jsem ráda, že kapitán cvičení neodbyl -

Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz, UID: KOS177359

...moře vyvrhlo i bednu se zbraněmi. Je to zřejmě zázračné moře


hned se cítím bezpečněji. Také vyzkoušeli, jestli se dá člun spustit na vodu. Jde to, ale když ho spouštěli, strašně skřípaly kladky. První důstojník řekl kapitánovi, že by se to mohlo namazat olejem, „aby to lidi nebudilo“. To nechápu. Copak si myslí, že by v takové situaci, kdy by bylo nutno spouštět záchranný člun, někdo spal? Kapitán mu odpověděl, že „to už nestojí za to“. Zítra bych měla navázat nějaké styky se spolucestujícími. Mohlo by se mi to v Americe velice hodit. Už jsem se s jedním seznámila. Je to pan Paulíno, má černý plnovous a nosí tmavé brýle. Je to asi nějaký milovník ořechů, protože s sebou neustále nosí dvě skořápky. Slíbil, že mi ukáže výtečnou hru, na které bych mohla vydělat i nějaké peníze. To by se mi docela hodilo. Před chvílí jsem se probudila. Je noc a venku něco hrozně skřípe. Mám pocit, jako bych byla na horské dráze, ale to se mi nejspíš jenom zdá. Chce se mi spát... 24. 8. Ztroskotali jsme. 25. 8. Jsme na opuštěném ostrově. Jediná stopa civilizace je několik plechovek od bujónu Mařenka (prázdných). Nikdy bych nevěřila, že ještě existují opuštěné ostrovy. Myslela jsem, že na všech už jsou černoši nebo Číňané. Stejně bych se vsadila, že se každou chvíli vynoří z houštin, zabijí nás a snědí. Doufám, že to budou Číňané. Černochů se bojím, jsou takoví divní... Zatím to vypadá, že je nás osm. Nevíme, co s námi bude. Že já jsem nezůstala tam, kde žili moji předkové. Jestli se ještě někdy uvidím s paní Smithovou, tak mi to určitě nebude věřit.


26. 8. Snídali jsme kokosové ořechy a bujón Mařenka z konzerv, které vyhodilo na břeh moře. Zdá se mi dost divné, že moře vynáší na břeh konzervy, nikde jsem o tom doposud nečetla. Jsme ztroskotanci. Pět žen a tři muži. Paní Bovaryová (tak se opravdu jmenuje) navrhla sestavit jmenný seznám. Opsala jsem si ho do deníku. Není nic trapnějšího, než když se člověk pořád ptá „a kdopak jste vy, jakpak se jmenujete?“ Seznam ztroskotanců: paní Bovaryová slečna Ka. paní W-ová pan F. K. pan M. pan L. já osmý trosečník je nějaká paní, která své jméno buď zapomněla, nebo mi ho nechce říct. Pan Paulíno tu bohužel není. Je mi to velice líto, ačkoliv jsem ho znala tak krátce. Myslím, že bychom se brzy stali dobrými přáteli.


27. 8. Celý den jsme sbírali trosky z lodi. Potravin jsme našli dost, moře vyvrhlo i bednu se zbraněmi. Je to zřejmě zázračné moře. Paní Bovaryová navrhla, aby se všechno jídlo ukrylo na jedno místo. Navrhla svůj dům. Zapomněla jsem se zmínit o tom, že paní Bovaryová má svůj dům. Vůbec nevím, jak k němu přišla. Zdá se, že pan M. má také svůj dům. Je to čím dál tím více nepochopitelné. Pan Raskolnikov mi včera celý večer vykládal svoji teorii o životě. Vůbec tomu nerozumím. Vypadá to, jakoby chtěl někoho zabít. Začínám se ho bát. 28. 8. Zdá se, že slečnu Ka. znásilnil pan M. Prý s ním šla večer do jeho domu a tam ji znásilnil. Paní Bovaryová začala organizovat lidový soud. „Musíme dál nést pochodeň humanity lidstva!“ řekla. 29. 8. Slavili jsme svatbu. Slečna Ka. si brala pana M. Žije s ním v jeho domě. Prý ji vůbec neznásilnil. To si vymyslela paní W-ová. I když nikdo nikoho nežaloval, paní Bovaryová vybrala jako předsedkyně soudu pana F. K. a pana L. do poroty a osvobodila pana M. z obvinění ze znásilnění. „Pořádek musí být,“ řekla paní Bovaryová. Svatba byla na palouku u lesa. Paní Bovaryová sice všem navrhovala, že bude u ní v domě, ale slečna Ka. (teď už paní M.) si přála svatbu v přírodě. Obřad obstaral stařičký kněz a na závěr byla hostina. Pan F. K. zajistil nádherné lampióny. V noci nás probudil křik. Někdo zabil starou lichvářku a její sestru, bydlely v domě na konci ulice. Vůbec nic nechápu.


30. 8. Paní Bovaryová má manžela, jmenuje se Charles. Všichni se na ni zlobíme, že nám to neřekla dřív. Až do večera jsem sbírala jedlé kaštany - velmi mi chutnají. Pan Raskolnikov chodí jako bez duše. Pozdě v noci někdo klepal na moje dveře. Kdo to mohl být? 31. 8. Dnes ráno si přišla pro pana F. K. policie. Pan F. K. prý vůbec neví proč. 1. 9. Moře zase vyvrhlo trosky z lodi. Zdá se, že paní Bovaryová přišla o svůj dům, protože spí zase s námi v táboře. Pan Raskolnikov je nemocný. V noci zase někdo klepal na dveře mého stanu. Příště už asi otevřu. 2. 9. Byla tu zase policie a mluvila s panem F. K. Když odcházeli, přistoupil k nim pan Raskolnikov a něco říkal. Odvedli si ho. Měla jsem z těch jeho řečí trochu strach. Stejně je mi to jeho jméno nějaké povědomé. Možná jsem ho četla v novinách, kdo ví, jestli to není nějaký zlosyn. 3. 9. Pan F. K. mi řekl. že vůbec nic nechápe. Odpověděla jsem, že já také ne. Pozval mě večer do svého domu. Odmítla jsem. Jak může mít vlastní dům, když jsme trosečníci? Jak může mít vlastní dům, když tvrdí, že nic nechápe? Paní Bovaryová už zase spí ve svém domě. Večer jsem byla u moře. Žádné trosky tam nejsou. 4. 9. Paní Bovaryová navrhla, aby se všechno mléko Nestlé uschovalo u ní v domě. Mléko budou pít jen děti. Je to divné. Přečetla jsem si znovu seznam ztroskotanců, a žádné děti tam zapsány nejsou.


5. 9. Na smetišti se každý den objevují prázdné plechovky od mléka. Paní Bovaryová říká, že někdo zatajil svůj díl. S těmi dětmi jsem se svěřila panu F. K. Vůbec mě nepochopil. Řekl: „To je vám divné, že má někdo děti?“ 6. 9. Paní Bovaryová řekla, že to mléko zatajil pan F. K. Opravdu se u něj našly ohromné zásoby. Chudáci děti! Uspořádali jsme lidový soud a odsoudili jsme pana F. K. k jednomu roku služby u paní Bovaryové. F. K. o tom zatím neví, protože šel na zasedání soudu. Asi se hned tak nevrátí. V životě bych to do něj neřekla - cpát se medem a mlékem Nestlé a přitom vědět, že jsou tu malé děti, které mají hlad. Alespoň paní Bovaryová říká každou chvíli, že už zase mají hlad. Není divu - vždyť asi ještě rostou. 7. 9. Táborem projel někdo na koni a zase zmizel za obzorem. Nic už nechápu. Jestli dnes v noci někdo zase bude klepat na moje dveře, určitě otevřu. 8. 9. Paní Bovaryová spí opět v táboře. Je tu s ní také její manžel Charles. S nikým se nebaví a bydlí v modrém stanu, který vyvrhlo na břeh moře. Ptala jsem se jí na její dům a ona mi řekla: „To je problém majetku, miláčku, chvilku ho máš a chvilku zase ne.“ 9. 9. Ráno jsem vstala brzy a šla vyhlížet loď. Potkala jsem paní Bovaryovou. Když mě spatřila, rychle se schovala do křoví. Dělala jsem, že ji nevidím. To křoví bylo samý trn. Co tam dělala? Určitě byla celá poškrábaná. Možná byla na houbách. Ale proč by se schovávala? To nechápu. Loď zase žádná. A minulou noc nikdo neklepal. Začínám se tu nudit. Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz, UID: KOS177359

Večer nám paní Bovaryová oznámila, že na smetišti zase objevila plechovky od mléka Nestlé. Někdo pořád ještě tají svůj díl. Že se před těmi dětmi nestydí! Kdepak je pan F. K.? Od té doby, co začal ten svůj proces, ho nikdo neviděl. 10. 9. Do tábora přibyl nový člen. Je to pan J. V. D. Má kníry. Líbí se mu u nás a chce tu zůstat. 11. 9. Když jsem se ráno probudila, chtěla jsem si vzít ty zimní boty a přitom jsem pod postelí našla bednu s mlékem Nestlé! Vůbec tomu nerozumím! Vždyť já mléko vůbec nepiju. Raději jsem tu bednu odtáhla do jeskyně. V tom horku, jaké je ve stanu, by se brzy zkazilo. Jdu hledat houby. Musím si pospíšit, aby mi je paní Bovaryová nevysbírala. Včera jsem ji zase viděla ráno odcházet. 12. 9. Když jsem se včera večer vrátila do tábora, byl tu pěkný poprask. Slečna W-ová mi prozradila, že paní Bovaryová prohlásila, že to mléko jsem zatajila já a že ho mám schované pod postelí. Všichni prý šli ke mně do pokoje, ale pod postelí nic nenašli. 13. 9. Paní Bovaryová navrhla, aby se všechen med uschoval u ní v domě. Med budou jíst jen děti. Myslím, že je to rozumné. Paní M. se už v táboře vůbec neobjevuje. Odevzdala jsem svůj med. Paní W-ová mi řekla, že by nám ty svoje děti paní Bovaryová také mohla ukázat. 14. 9. Na smetišti se začaly objevovat prázdné skleničky od medu. Paní Bovaryová říká, že někdo zatajil svoji zásobu


medu. „Nechtějte, aby se musely udělat domovní prohlídky!“ řekla. 15. 9. Dnes jsme dělali u všech domovní prohlídky. U paní W-ové jsme našli pod postelí dvacet sklenic s medem. Ta drzost! Navíc se nám snažila namluvit, že jí to někdo podstrčil, ale kdo by věřil takové lži. Odsoudili jsme ji k deseti letům služby u paní Bovaryové. 16. 9. Byla jsem už potřetí na houbách, ale nenašla jsem ani prašivku. Vůbec nechápu, kam to paní Bovaryová na ně chodí. Nejspíš má někde vyhlédnutý plácek. Docela by mě zajímalo, jaké tam rostou. Pokaždé, když ji potkám, se schová někam do houští, takže není ani vidět, kolik jich nese. 17. 9. Už je mi to jasné. Paní Bovaryová má milence! Dnes ráno jsem ji viděla, jak vyšla ze stanu pana J. V. D. Rozhodla jsem se, že až se vrátím z lesa, řeknu to všem při večeři. Takové věci se nedělají. 18. 9. Stala se strašná věc. Vrátila jsem se večer do tábora, ale tam už na mě všichni čekali, pan M. mě chytil za kabát a začal mnou cloumat a všichni mi říkali zlodějko a ještě horší věci! Vůbec nic jsem nechápala, ale pak se ukázalo, že u mne našli ve skříni dvanáct lahví medu a několik plechovek kondenzovaného mléka. Nechápu, jak se tam mohly dostat! Ještě ráno tam zcela určitě nebyly. Musí to být nějaký omyl! Zavřeli mě do mého stanu a odsoudili na dvacet let služby u paní Bovaryové.


Jakub Horák. vydalo nakladatelství Radost. ilustrace Obadiah J. Watkinson. věnovánu Pavlu Nádvorníkovi a Petru Lukášovi ISBN

Recommend Documents