Hmyz
Heiko Bellmann Jak knihu používat Stavba těla a vývojová stadia Znaky hmyzích řádů
2 4 8
Chvostoskoci, vidličnatky, chvostnatky, rybenky
18
Jepice, pošvatky a vážky
20
Švábi, škvoři, všekazi, kudlanky, snovatky, strašilky a rovnokřídlí 38
Hmyz_001-017.indd 1
Pisivky, třásnokřídlí, vši, ploštice, křísi a mšicosaví
60
Střechatky, dlouhošíjky a síťokřídlí
88
Brouci a řásnokřídlí
92
Srpice, dvoukřídlí a blechy
144
Blanokřídlí
166
Chrostíci a motýli
190
Rejstřík
246
30.5.15 15:22
Jak knihu používat Co najdete na každé stránce Na jedné stránce jsou vždy probrány dva různé druhy, dohromady to představuje 436 druhů hmyzu (a doplňkově ještě některé podobné druhy). Vzhledem k tomu, že ve střední Evropě žije dohromady kolem 50 000 domácích druhů hmyzu, náš průvodce postihuje pouhé jedno procento jejich celkové rozmanitosti. Ty hmyzí druhy, které dokážou určit jen odborníci, jsme do výběru většinou nezařadili, nebo je představili jako jednotku vyšší taxonomické úrovně, například jako rod. V takových případech se používá označení sp. (například Hydropsyche sp.), a znamená to, že bez speciální literatury lze tento hmyz určit pouze do rodu, nikoli na úroveň konkrétních druhů. Při výběru jsme také dávali přednost těm druhům, které se dají dobře poznat podle obrázků. Zároveň se však v knize seznámíte i s méně známými, obtížněji určitelnými skupinami hmyzu – alespoň na příkladu jednoho nebo několika málo jejich zástupců. V tom případě uvádíme místo čeledi zpravidla řád.
Český název Vědecký název a čeleď, případně řád
Ploštička
Lygaeus equest
Velikost (D = délka těla bez přívěsků, například kladélka, Rk = rozpětí křídel) Období výskytu dospělého stadia hmyzu
Základní informace Kromě důležitých poznávacích znaků se dozvíte také o životním cyklu, způsobu výživy a mnohé další.
ri
D 10–12 mm srpe n–č
Ploštička saje pře dn čímž se sama stá vá smyslu je nutné chá znamení. Mladé nym rostlinný druh, zat ím rostlinách. Ploštič ky pod kůrou stromů ač při slunění, nam ačka bílý bod na mem
bráně polo
černý k středu
Silueta (obrys) hmyzu umožňuje jeho jemnější odlišení v rámci představovaných skupin (viz také s. 1).
Ploštička to
Tropidothorax
leucop
ter D 9–11 mm červ enec–červen
Další snímky, upozorňující na specifické rysy chování, odlišnosti jedinců obou pohlaví, podobu hnízd apod., mohou doplňovat obrázek daného druhu.
Nádherně zbarve ná ploštičk tolitová je podobn á ploštičc pestré, ale jejich kresby na křídlech se výrazn ě liší. Ploštička tolitov á má na štítu podélné skvrny, směrem dozadu se rozšiřu jící do trojúhelníkovité zhruba ho tvaru a ve vnitřním kou tu membrán malou bílou skv rnu. se vyvíjejí na ros Nymfy tlin tolity lékařské, kde ách vytvářejí početn é shluky; s dospěl ci se můžeme zvláště po přezimování setkat i na různých jiných rostlinných druzích.
2
Hmyz_001-017.indd 2
30.5.15 15:22
Doplňující snímek zachycuje určitou zajímavost, například chování.
tička pestrá questris (čeleď srpen–červen
ploštičkovití)
aje přednostně na jed ma stává nepoživat ovatých rostlinách tolity lékařs ké, eln utné chápat její náp ou pro většinu živočichů. V tom to adné zbarvení tak ladé nymfy jsou é jako výstražné pat uh, zatímco starší rně zcela odkázané na tento stadia a dospělci mohou sát i na jiný loštičky přezimují ch často v hustých shlucích na zem romů a časně zja i nebo ra je pak můžem e nezřídka pozoro namačkané těsně vat u sebe. bráně polokrov ek
Výskyt Převážn ě na slunných lesních okr a na suchých tráv ajích nících. Na jihu střední Evropy hojná, na seve ru vzácnější. V ČR především v nížinách, ale také v pahorkatinách . Snímek nahoře : hustý chumel jedinců ploštičky pestré při slunění
> Plně vyvinutá křídla > Bílý bod na blanité části polokrovek > Saje většinou na tolitě lékařské Podstatně vzác nější blízce příb ploštička luční (Spilostethus saxa uzná odlišuje dvěma tilis) se podélnými čern ými proužky a absencí bílé skvrny na křídle. mnoha různých Žije na druzích rostlin, mimo jiné také na tolitě léka řské.
černý kříž ve středu těla
Výskyt Informace o obývaných stanovištích a případně o areálu (oblasti výskytu). Legenda k doplňujícímu obrázku nahoře.
Tři zvláště dobře zapamatovatelné poznávací znaky. Larva či jiné vývojové stadium.
nymfa ploštičky
pestré
71
Podobný nebo blízce příbuzný druh – snímek a stručná charakteristika.
a tolitová ucopterus (čeleď
c–červen
á ploštička ploštičce esby na liší. á na štítu rem zhruba o tvaru membrány Nymfy ch
ploštičkovití)
hustý houf dospělců na listu tolity
Výskyt V suchýc h trávnících a na slunných lesních okrajích. Ve Středozemí hoj ná, na sever od Alp pouze na klimaticky příz nivých místech. V ČR hla vně v nejteplejších oblastech jižní Moravy. Krit icky ohrožený druh. > Bílá skvrna na blanité části polokrove k > Dva černé troj úhelníky na štítu > Nymfy na toli tě lékařské
Barevný kód Každé z hlavních skupin hmyzu je přiřazena určitá barva (viz s. 1) a tutéž barvu má proužek na každé stránce. Další doplňující snímek, například zachycující jedince v jeho přirozeném prostředí (v tom případě není uvedena legenda).
černý trojúhelník na štítu
bílá skvrna na vnitřním úhlu membrány
shluk nymf na živné rostlině
3
Hmyz_001-017.indd 3
30.5.15 15:23
Stavba těla a vývojová stadia Stavba těla a vývojová stadia Hmyz (Insecta) je mimořádně početná a různorodá skupina – třída. Její příslušníci mají na rozdíl od mnoha dalších živočichů vnější kostru, která kryje celé tělo včetně končetin, tykadel a dalších případných přívěsků na těle. Aby i přesto zůstali jedinci pohybliví, je tato chitinová schránka rozdělena do mnoha prstenců (článků, segmentů), seskupených do tří výrazných oddílů – hlavy (caput), hrudi (thorax) a zadečku (abdomen) – vždy tvořených určitým počtem částečně splynutých článků.
Motýlí křídla jsou pokrytá pestrobarevným oděním z šupinek, na snímku kresba na křídlech babočky kopřivové (Aglais urticae).
Hlava Hlava, oddíl těla úplně vpředu, nese jako přívěsky tykadla a ústní ústrojí. Tykadla (antennae) jsou složena zpravidla z většího počtu článků a v první řadě nesou smyslové orgány informující svého nositele o poloze tykadel, o signálních látkách, větrných proudech apod.
Pro zlepšení čichového vnímání mají tykadla často výrazně zvětšený povrch, například v podobě hřebenitých nebo lístkovitých rozšíření, případně výrazně prodloužené jednotlivé články. Ústní ústrojí tvoří nepárový horní pysk (labrum), párová kusadla (mandibuly) a čelisti (maxily) a spodní pysk (labium), který vznikl vzájemným srůstem původně dvou oddělených přívěsků. Těchto celkem šest prvků ústního ústrojí může být rozmanitým způsobem přeměněno, ale v rámci jednotlivých hmyzích řádů vždy do podobné výsledné formy. U primitivních skupin hmyzu se setkáváme zpravidla se základním typem – kousacím ústním ústrojím k rozmělňování pevné potravy, u vývojově pokročilejších je většinou patrná tendence k přeměně na bodavě savé nebo lízavě savé ústní ústrojí, které dovoluje příjem pouze tekuté potravy, jako je nektar, krev či rostlinné šťávy. V mnoha případech mají dospělí jedinci (imaga) ústní ústrojí zcela zakrnělé, takže nejsou schopni přijímat žádnou potravu a během tohoto posledního stadia jsou tak plně odkázáni na zásoby, které získali v larválním stadiu. K dalším důležitým orgánům na hmyzí hlavě patří zrakové orgány – párové, většinou složené oči tvořené velkým množstvím (až několika tisíci) jednotlivých oček (ommatidií). Každé očko znamená jeden obrazový bod, takže výsledný obraz
4
Hmyz_001-017.indd 4
30.5.15 15:23
vnímaný hmyzem by mohl odpovídat hrubě rastrovanému snímku. Kromě těchto složených očí se na čele nacházejí často ještě dvě nebo tři jednoduchá očka (ocelli). Ta ovšem neslouží ke vnímání obrazu, mají především funkci při řízení denního rytmu.
Hruď Tento tělní oddíl je složen ze tří vzájemně srostlých článků, označovaných jako předohruď (prothorax), středohruď (mesothorax) a zadohruď (metathorax). Hřbetní destička předohrudi bývá u mnoha zástupců hmyzu (například u brouků a ploštic) výrazně zvětšená a tvoří štít (pronotum). Hřbetní destička středohrudi má podobu trojúhelníkovitého štítku (scutellum) mezi bázemi (kořeny) předních křídel, opět obzvláště u brouků a ploštic. Hruď nese nejdůležitější pohybové orgány, tedy tři páry končetin a zpravidla dva páry křídel. Končetiny jsou rovněž složené z několika oddílů, tvoří je (v pořadí od těla k drápkům) kyčel (coxa), příkyčlí (trochanter), stehno (femur), holeň (tibia) a chodidlo (tarsus), to je složené z jednoho až pěti chodidlových článků, z nichž poslední bývá většinou zakončen dvěma drápky. Oba páry křídel bývají zpravidla ovládány svalstvem nepřímo, kdy se svaly v hrudi stahují střídavě ve dvou směrech. Pouze u vážek svaly
nasedají přímo na bázi křídel, a tak tito akrobatičtí letci mohou pohybovat oběma páry křídel i nezávisle na sobě. U jednotlivých hmyzích řádů prošla křídla velmi odlišným vývojem, který vedl mimo jiné k přeměně předního páru v pevné krovky u brouků, v krytky u škvorů, strašilek, kobylek a sarančí, nebo zadního páru v nepatrná kyvadélka (haltery) u much a komárů.
Zadeček Zadeček obsahuje orgány s nejdůležitějšími životními funkcemi, jako je dorzální céva (hlavní prvek cévního systému), která žene hemolymfu v těle směrem dopředu (dozadu pak tekutina proudí volně tělem), trávicí trakt a pohlavní orgány. Důležitým orgánem je samozřejmě dýchací soustava, jejíž jemné trubice – vzdušnice (tracheje) – protkávají celé tělo a rozvádějí do něj vzduch čerpaný vstupními otvory – průduchy (zvanými spiracula nebo stigmata), umístěnými po stranách těla. U dospělců na zadečku nenajdeme žádné pohybové orgány. Výjimkou jsou chvostoskoci, kteří tam mají speciální skákací vidlici a jsou díky ní schopni i dalekých skoků. Chvostoskoci ovšem nejsou hmyz, náležejí však spolu s ním, s vidličnatkami a hmyzenkami do společného podkmenu šestinohých. Jako přívěsky se mohou na zadečku samců vyskytovat uchopovací klíšťky pro spojení při páření, 5
Hmyz_001-017.indd 5
30.5.15 15:23
Stavba těla a vývojová stadia u samic kladélko pro kladení vajíček. Naproti tomu u larev na zadečku často najdeme přídavné nohy, u těch ve vodě žijících také vnější tracheální žábry pro dýchání pod vodou.
Vývojová stadia hmyzu Kvůli pevné vnější tělní schránce může hmyz růst jen v rozsahu vymezeném touto kostrou. Pouze bezprostředně po svlečení, dokud je vnější vrstva ještě měkká, se může velikost těla prudce měnit, proto je vývoj hmyzu vždy spojen se svlékáním. Z vajíček vylíhlé larvy se
Časový úsek mezi dvěma svlékáními se nazývá instar. Vlastní proměna (metamorfóza) probíhá ve dvou základních typech. U hmyzu s proměnou nedokonalou (nazývanou hemimetabolie) pak dospívá larva po řadě svlékání do stadia dospělého hmyzu. Naproti tomu hmyz s proměnou dokonalou (holometabolií) před tím prochází ještě klidovým stadiem kukly, během níž dojde k přestavbě larválních orgánů do stadia imaga. Larvy hemimetabolního hmyzu, zvané nymfy, se až na chybějící křídla často velmi podobají
Hmyz s proměnou nedokonalou – vývoj kněžice trávozelené (Palomena prasina) (vlevo vajíčka, nahoře larva, dole imago – ploštice)
tak vyvíjejí až do konečné velikosti těla, které dosáhnou s posledním larválním stadiem. V závislosti na druhu procházejí larvy dvěma, ale až více než deseti svlékáními, a pak se promění v dospělce zvaného imago.
dospělcům, zejména pokud vedou v podstatě stejný způsob života jako jejich rodiče (například u ploštic). Základy křídel se postupně zvětšují při každém svlékání, ale až u starších larválních stadií. Jiný průběh
6
Hmyz_001-017.indd 6
30.5.15 15:23
zaznamenáme u hemimetabolního hmyzu s odlišným způsobem života larev a imag, jako například u vážek a jejich ve vodě žijících larev. Zde najdeme mezi larvami a dospělci sotva nějakou podobnost. Také u holometabolního hmyzu se larvy zřetelně odlišují od dospělých jedinců. A unikátní případ představují jepice, považované za nejprimitivnější létavý hmyz. V imago se vyvíjejí – jako jediní zástupci hmyzu – přes druhé okřídlené stadium zvané subimago. Tento předstupeň dospělého hmyzu je už schopen létat, má však ještě mléčně zakalená křídla, která se teprve při posledním svlékání přemění do konečné formy, ve sklovitě průhledná křídla. Hmyz s proměnou dokonalou – vývoj ostruháčka březového (Thecla betulae; shora: vajíčko, larva – housenka, kukla, imago – motýl)
7
Hmyz_001-017.indd 7
30.5.15 15:23
Hmyz_001-017.indd 16
30.5.15 15:23
Druhy hmyzu
Hmyz_001-017.indd 17
30.5.15 15:23
Bezchvostka Ceratophysella sigillata (řád chvostoskoci) D 1–1,5 mm celoročně Výskyt Především v pahorkatinách a v Alpách, na určitých lokalitách v některých sezonách dosahuje tak masivního výskytu, že se jeví jako větší černé skvrny na sněhu.
Druh lze spolehlivě odlišit od množství jemu příbuzných pouze na základě mikroskopických znaků. Tyto drobné organismy vzbuzují pozornost především při zimních vycházkách, kdy je můžeme vidět na zbytcích sněhu, kde se někdy vyskytují pohromadě ve velkých počtech. Živí se hlavně pylovými zrny a rostlinnými zbytky, které se na daném místě nakupí odtáváním sněhu.
> Velmi drobná a výrazně tmavě zbarvená > Pomocí skákací vidlice může daleko doskočit > Někdy zbarvuje sníh dočerna
zbarvení temně černohnědé chvostoskoci osídlují povrch sněhu, často v početných shlucích
skákací vidlice skrytá pod koncem zadečku Mákovka vodní (Podura aquatica) je stejně velká, ale trochu masivnější – najít ji můžeme na rostlinných zbytcích, které se honí na vodní hladině.
18 Fühler kurz und dick
Štětinatky rodu Campodea Campodea sp. (řád vidličnatky) D 3–5 mm Výskyt Především v lesích, kde je lze nejhojněji nalézt hluboko v půdě pod zapuštěnými kameny. > Dva dlouhé štěty > Velmi jemné a křehké > Vlhkomilný obyvatel půdy
celoročně
Více druhů rozlišitelných pouze na základě mikroskopických znaků. Živí se zejména rostlinnými zbytky a houbovými vlákny, nepohrdnou však ani jinými bezobratlými živočichy. Štětinatky jsou velmi náchylné k vysušení a během období sucha se proto stahují hluboko do země, do systému půdních štěrbin.
tykadla a štěty na zadečku vypadají téměř stejně
oči chybějí Škvornatka (Catajapyx confusus) patří také mezi vidličnatky. Na konci zadečku nese uchopovací klíšťky, s nimiž chytá drobnou kořist. Ve střední Evropě se vyskytuje pouze na obzvláště teplých stanovištích. V ČR je poddruh Catajapyx confusus aquilonaris (škvornatka severní) zařazen na červeném seznamu ohrožených druhů bezobratlých České republiky.
Hmyz_018-033.indd 18
30.5.15 15:23
Chvostnatka písmooká Lepismachilis y-signata (řád chvostnatky) D 8–10 mm celoročně
Chvostnatky se drží přes den většinou ve skalních puklinách nebo skryté pod kameny, ale navečer je lze pozorovat i volně na povrchu skal. Při nebezpečí mohou předvést daleké skoky, při kterých prohnou své tělo a pak se koncem zadečku bleskovou rychlostí odrazí. Díky výraznému zbarvení očí můžeme tento druh poměrně dobře odlišit od příbuzných taxonů.
složené oko s tmavou kresbou ve tvaru Y
Výskyt Ve skalnatých horských oblastech, zpravidla na otevřených stanovištích; ve středohoří a v Alpách lokálně takřka hojná. V ČR patří mezi druhy kriticky ohrožené. > Na horách ve skalnatých oblastech > Může provádět daleké skoky > Tmavá kresba ve tvaru Y na očích
tři štěty vyrůstající těsně vedle sebe
záda s lichoběžníkovitými, světle lemovanými skvrnami
19 Fühler kurz und dick
Rybenka domácí Lepisma saccharina (řád rybenky) D 9–12 mm celoročně
Tento krajně nenáročný hmyz je stěží škodlivý, ale při silném výskytu se může stát obtěžujícím kvůli ohlodávání například potravin či tapet. Stejně jako všichni skrytočelistní se páří bez přímého tělního kontaktu, prostřednictvím samečky odložených kapek spermatu, které pak samičky zvedají.
nepatrné složené oči
Výskyt Téměř výhradně v budovách, a v nich zvláště na teplých a vlhkých místech (koupelně a kuchyni). Hojná, kosmopolitní. > Tři zadečkové štěty > Stříbřité šupinaté odění > Velmi často v koupelnách
celé tělo pokrývají stříbřité šupinky
Výrazně teplomilná, kontrastně strakatá rybenka skleníková (Thermobia domestica) žije především ve středozemní oblasti a ve střední Evropě se vyskytuje pouze na vysloveně teplých místech (například v pekárnách).
Hmyz_018-033.indd 19
tři od sebe roztažené zadečkové štěty
30.5.15 15:24
Jepice dánská Ephemera danica (řád jepice) Rk 35–45 mm květen–září Výskyt U čistých tekoucích vod ve střední Evropě téměř všude poměrně hojná. > Všechna stadia se třemi štěty > Křídla tmavě skvrnitá > Larvy ve vodním substrátu
Larvy žijí v substrátu tekoucích vod ve vlastních vyhloubených půdních rourkách a živí se rostlinnými zbytky. Svlékají se (stejně jako všechny larvy jepic) na konci vývoje přímo do okřídleného stadia subimag (s mléčně zakalenými křídly), která se krátce nato svlékají do stadia dospělců. Dospělci (imaga) žijí pouze několik dní, u některých jiných druhů dokonce jen hodiny. přední končetiny velice dlouhé (u samiček kratší)
mléčná křídla
larva křídla s tmavými skvrnami
subimago samečka kratší zadečkové štěty
samec
tři velmi dlouhé zadečkové štěty
20
Jepice žlutá Potamanthus luteus (řád jepice) portrét
Rk 25–30 mm červen–srpen Výskyt U větších, ještě v podstatě čistých tekoucích vod, poněkud zřídka. > Žlutavá se zelenýma očima > Larvy s jemně zpeřenými tracheálními žábrami > U čistých řek
Larvy se zdržují zejména na větších kamenech. Své tracheální žábry rozprostírají na povrch a zvětšují tak kontaktní plochu s podkladem. Živí se především řasovými nárosty na povrchu kamenů. Druh vlivem znečištění vod výrazně ustoupil a stal se ohroženým.
jednoduché oči
zelené složené oko
žlutavě zabarvená křídla
křídla mléčně zakalená larva
subimago tělo nápadně žluté
tři štěty na zadečku
Hmyz_018-033.indd 20
30.5.15 15:24
Jepice předjarní
velké složené oči samečků
Baetis rhodani (řád jepice) Rk 10–20 mm březen–listopad
Nepatrná zadní křídla této jepice mají délku odpovídající jen zhruba sedmině délky předních křídel. Samečci jsou nápadní podivuhodnýma složenýma očima (tvarem trochu připomínají turban). Horní část očí je rozdělena nahrubo na větší facety, tedy s větší světelností, kterými tak mohou za rozbřesku lépe rozeznat svou partnerku. Larvy se zdržují převážně ve vodních rostlinách, často ve větším počtu na malém prostoru.
hrubě rozdělená horní, zvětšená část složeného oka
Výskyt U čistých tekoucích vod, všude představuje jednu z nejčastějších jepic.
normální spodní část složeného oka
zakalená křídla
> Imago a subimago mají pouze dva štěty > Samci se zvětšenou horní částí složeného oka > Larvy v trsech vodních rostlin
samčí subimago na sněhu v pozdní zimě
larva
samec
pouze dva štěty na zadečku
21
portrét samečka
Proudní jepice Ecdyonurus sp. (řád jepice) Rk 25–35 mm
květen–září složené oko s hrubě
Jepice rodu Ecdyonurus stojí za povšimnutí rozdělenou horní částí, ta ale není zvětšená především pro zřetelně zploštělý tvar těla jejich do tvaru turbanu larev. Je to výraz přizpůsobení životu v rychle proudících vodách. Zploštělé tělo, ploché články končetin a do stran roztažené tracheální žábry znamenají vynikající předpoklady pro život v divokých horských bystřinách. Početné druhy jsou barevně výrazně proměnlivé, takže je lze jen hodně > obtížně odlišit (na obrázku je velmi pestrá barevná varianta, která se vyskytuje u různých druhů).
Výskyt V rychle proudících čistých horských potocích a řekách, v různých horských oblastech v závislosti na druhu.
Tvar těla larev přizpůsobený proudící vodě > Jen larvy se třemi štěty na zadečku > Pouze v čistých, silně proudících vodách larva Ecdyonurus sp.
samec pouze dva štěty na zadečku
Hmyz_018-033.indd 21
Podobná larva jepice Epeorus sylvicola nese na zadečku jen dva štěty a často se vyskytuje ve stejných potocích.
30.5.15 15:24
Pošvatka hlavatá
samice
Dinocras cephalotes (řád pošvatky) D 13–29 mm květen–srpen Výskyt Především v horách v čistých kamenitých vodních tocích, v pramenných oblastech a širších potocích, ale chybí ve větších řekách. V ČR řazena k zranitelným druhům. > Se dvěma štěty na zadečku > Samečci se zkrácenými křídly > U čistých horských potoků
Samice většinou sedí lenivě na pobřežní vegetaci a létají málo (samci s krátkými křídly nelétají vůbec). Zdatné larvy se zdržují hlavně poblíž mělkých vod pod kameny, kde loví jiné vodní živočichy; tato kořist může dosahovat až téměř srovnatelné velikosti s larvami. Druh není snadné odlišit od některých blízkých příbuzných (především podle žilnatiny křídel).
načervenalá kresba na hlavě vedle oka
štěty na zadečku vyčnívají zpod křídel
křídla trochu přesahují přes střed zadečku
larva pošvatky hlavaté
samec Samci podobné, ale s délkou 12–15 mm zřetelně menší pošvatky Diura bicaudata mají silně zkrácená křídla, sahající sotva doprostřed zadečku. V ČR patří mezi téměř ohrožené druhy.
dva dlouhé štěty na zadečku
22
Pošvatky rodu Isoperla Isoperla sp. (řád pošvatky) D 7–15 mm květen–říjen Výskyt V závislosti na druhu u větších či menších, zpravidla poměrně čistých vodních toků, především na horách docela hojné. > Žlutavé zbarvení křídel a těla > Sedí lenivě na březích vodních toků > Převážně na horách
larva
Hmyz_018-033.indd 22
Větší počet velmi podobných druhů, které lze spolehlivě rozeznat jen podle znaků na pohlavních orgánech. Dobře vyvinuté párové štěty po stranách zadečku vyčnívají zpod dlouhých křídel. Pošvatky příliš nelétají, většinou sedí v blízkosti břehu na rostlinách a jen zřídka se vzdalují od vody, kde se vyvíjejí. Larvy nacházíme zpravidla pod kameny v korytě potoka, kde se živí převážně různými jinými ve vodě žijícími larvami hmyzu. tělo a křídla mají žlutý nádech
štěty na zadečku přečnívají křídla
30.5.15 15:24
