Řízení rizika pomocí finančních derivátů

Mendelova univerzita v Brně Provozně ekonomická fakulta

Řízení rizika pomocí finančních derivátů Diplomová práce

Vedoucí práce: Dr. Ing. Jana Gláserová

Bc. Hana Přikrylová

Brno 2013

Na tomto místě bych chtěla upřímně poděkovat vedoucí mé diplomové práce Dr. Ing. Janě Gláserové za vstřícný přístup, cenné připomínky a odborné rady, kterými přispěla k vypracování této práce.

Prohlášení Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma „Řízení rizika pomocí finančních derivátů“ vypracovala zcela samostatně, pod vedením vedoucí diplomové práce a na základě literatury a pramenů uvedených v seznamu použitých zdrojů.

V Brně dne 6. května 2013

__________________

Abstract Přikrylová, H., Risk management by using financial derivatives. Diploma thesis. Brno: MENDELU, 2013. This thesis deals with the management of risk through hedging derivatives. It focuses primarily on the application of hedge accounting and its impact on the reporting of companies operating in the non-financial sector. There are briefly characterized the financial risks which threaten the company in carrying out its business, and derivatives which these risks can be ensured. There is discussed in more detail understanding of hedge accounting in accordance with Czech legislation and in accordance with International Financial Reporting Standards. The practical part shows the application of hedge accounting for hedging against currency and interest rate risk by using selected derivative contracts. Keywords hedge accounting, hedging, hedging derivatives, financial risk, currency risk, interest rate risk, derivatives, forwards, swaps, options, fair value

Abstrakt Přikrylová, H., Řízení rizika pomocí finančních derivátů. Diplomová práce. Brno: MENDELU, 2013. Diplomová práce se zabývá řízením rizik pomocí zajišťovacích derivátů. Zaměřuje se především na aplikaci zajišťovacího účetnictví a jeho vliv na výkaznictví právnických osob působících v nefinančním sektoru. Stručně jsou charakterizována finanční rizika, která hrozí podniku při vykonávání své podnikatelské činnosti, a deriváty, kterými mohou být tato rizika zajištěna. Podrobněji je rozebráno chápání zajišťovacího účetnictví dle české právní úpravy a podle Mezinárodních standardů účetního výkaznictví. V praktické části je ukázána aplikace zajišťovacího účetnictví při zajišťování se proti měnovému a úrokovému riziku pomocí zvolených derivátových kontraktů.

Klíčová slova zajišťovací účetnictví, zajištění rizika, zajišťovací derivát, finanční riziko, měnové riziko, úrokové riziko, derivát, forward, swap, opce, reálná hodnota

Obsah

9

Obsah Úvod

15

Cíl práce.................................................................................................................16 Metodika................................................................................................................ 17 1

Derivátové kontrakty 1.1

Analýza finančních rizik ............................................................................ 20

1.2

Analýza finančních derivátů.......................................................................21

1.2.1

Pevné termínové operace .................................................................. 23

1.2.2

Opční kontrakty ................................................................................. 29

1.3 2

3

20

Deriváty v české legislativě........................................................................ 33

Zajišťovací účetnictví

36

2.1

Základní pojmy............................................................................................37

2.2

Klasifikace finančních nástrojů pro účely oceňování.............................. 40

2.3

Oceňování finančních nástrojů ................................................................. 42

2.4

Podmínky zajišťovacího účetnictví ........................................................... 46

2.5

Typy zajišťovacího vztahu.......................................................................... 48

2.6

Povinnost zveřejňování informací ............................................................ 50

Aplikace 3.1

53

Zajištění měnového rizika ..........................................................................53

3.1.1

Měnový forward ..................................................................................53

3.1.2

Měnový swap...................................................................................... 62

3.1.3

Měnová opce ...................................................................................... 66

3.2

Zajištění úrokového rizika..........................................................................74

3.2.1

Úrokový forward .................................................................................74

3.2.2

Úroková opce CAP ..............................................................................75

4

Diskuze

77

5

Závěr

80

6

Literatura

82

10

Seznam používaných zkratek

Seznam používaných zkratek ČNB ČÚS DPH FRA IAS IFRS OTC PP PZ RH ZÚ

Česká národní banka České účetní standardy Daň z přidané hodnoty Forward Rate Agreement Mezinárodní účetní standardy Mezinárodní standardy účetního výkaznictví Over The Counter (mimoburzovní) Podrozvahová pohledávka Podrozvahový závazek Reálná hodnota Zákon o účetnictví č. 563/1991 Sb.

Seznam obrázků

11

Seznam obrázků Obr. 1 Obr. 2 Obr. 3 Obr. 4

Deriváty dle charakteru práva.......................................................................22 Druhy futures...............................................................................................24 Finanční a účetní pohled na opce..................................................................31 Druhy zajištění dle IAS 39 (ČÚS) ................................................................48

12

Seznam tabulek

Seznam tabulek Tab. 1

Účtování pevných termínových operací

23

Tab. 2

Účtování forwardových kontraktů

26

Tab. 3

Účtování swapových kontraktů

28

Tab. 4

Účtování nakoupené opce

32

Tab. 5

Účtování prodané opce

33

Tab. 6 Požadavky IAS 39 na ocenění jednotlivých skupin finančních nástrojů v průběhu jeho držení

43

Tab. 7 Požadavky IFRS 9 na ocenění jednotlivých skupin finančních nástrojů v průběhu jeho držení

44

Tab. 8 Zachycení změny reálné hodnoty dle § 52 a § 53 Vyhlášky č. 500/2002 Sb.

49

Tab. 9

53

Proměnné měnového forwardu na prodej

Tab. 10 Účtování měnového forwardu k okamžiku jeho sjednání

55

Tab. 11 Účtování měnového forwardu k rozvahovému dni (rozvahově)

56

Tab. 12

Změny v rozvaze 2012 – zajišťovací měnový forward

56

Tab. 13

Vypořádání měnového forwardu (rozvahově)

57

Tab. 14

Vypořádání cizoměnového závazku

58

Tab. 15 Změny ve výsledovce 2013 – zajišťovací měnový forward

58

Tab. 16

59

Změny v rozvaze 2013 – zajišťovací měnový forward

Tab. 17 Účtování měnového forwardu k rozvahovému dni (výsledkově)

59

Seznam tabulek

13

Tab. 18 Změny ve výsledovce 2012 – měnový forward k obchodování

60

Tab. 19 Změny v rozvaze 2012 – měnový forward k obchodování

60

Tab. 20

Vypořádání měnového forwardu (výsledkově)

60

Tab. 21


61

Tab. 22 Změny ve výsledovce 2013 – měnový forward k obchodování

61

Tab. 23 Změny v rozvaze 2013 – měnový forward k obchodování

61

Tab. 24

62

Proměnné měnové opce

Tab. 25 Vypořádání měnového forwardu (rozvahově) a první směna swapu

63

Tab. 26

Druhá směna swapu

64

Tab. 27


65

Tab. 28

Změny ve výsledovce 2013 – měnový swap

65

Tab. 29

Změny v rozvaze 2013 – měnový swap

66

Tab. 30

Proměnné měnové kupní opce (call)

66

Tab. 31

Účtování měnové opce k okamžiku jejího sjednání

67

Tab. 32

Účtování měnové opce k rozvahovému dni

68

Tab. 33

Změny ve výsledovce 2012 – měnová opce

69

Tab. 34

Změny v rozvaze 2012 – měnová opce

69

Tab. 35

Účtování měnové opce ke dni realizace kontraktu

70

Tab. 36


71

Tab. 37

Změny ve výsledovce 2013 – měnová opce

71

Tab. 38

Změny v rozvaze 2013 – měnová opce

71

Tab. 39

Srovnání měnových derivátových kontraktů

73

Úvod

15

Úvod Historie obchodů, které by splňovaly charakteristiky derivátových kontraktů, sahá až někam do starověku. Od té doby ovšem prošly významnými změnami a dnes představují rychle se rozvíjející a rozmanité finanční instrumenty obchodované na burzovních i mimoburzovních trzích. [1] Názory na úlohu derivátů jsou poněkud rozporuplné. Jedna část odborné veřejnosti považuje deriváty za velmi rizikové instrumenty, které mohou ohrozit finanční stabilitu nejen ekonomických subjektů, ale i celého ekonomického systému. Koneckonců ničivé důsledky neuváženého používání derivátů nám ukázala nedávná globální finanční krize. Na druhou stranu však při důkladném prozkoumání a zvážení všech rizik z derivátů vyplývajících, mohou být zajímavým investičním instrumentem nebo efektivním nástrojem k řízení rizik. Pěkným příkladem tohoto poněkud schizofrenního charakteru derivátů je Warren Buffett, který v roce 2002 deriváty označil za finanční zbraně masové destrukce a v roce 2013 oznámil, že mj. za pomoci finančních derivátů se mu podařilo v jeho finanční společnosti Berkshire Hathaway zvýšit meziroční zisk o téměř 50 %. [11] Deriváty tudíž mají potenciál udělat dobrou službu, a proto bývají využívány k řízení finančních rizik. Hospodaření podniků v dnešní době neovlivňují pouze rizika spojená s hlavní podnikatelskou aktivitou, ale významný dopad na ziskovost společnosti mohou mít např. změny úrokových sazeb, pohyby měnových kurzů nebo vysoká volatilita cen akcií či komodit obchodovaných na burze, což jsou rizika, jejichž vývoj nemůže podnik nikterak ovlivnit. Nicméně je možné je alespoň omezit, a to za pomocí zajišťovacích operací, které mohou mít formu, jak derivátů, tak i běžných finančních aktiv či závazků. Především výrobní a obchodní společnosti se touto cestou mohou zabezpečit proti úrokovému a měnovému riziku, kterému jsou neustále vystaveni. [30] Uzavřením vhodné zajišťovací operace se podnik ekonomicky zajistí proti danému riziku, ale pokud aplikuje i zajišťovací účetnictví, může se tato zajišťovací operace adekvátně promítnout i do finančních výkazů. Zajišťovací účetnictví je totiž schopné správně zobrazit ekonomickou podstatu uzavřených transakcí v účetnictví, což má za následek stabilní hospodářský výsledek a tím i stabilní základ daně.[30] A právě předmětem této práce je zhodnotit vliv aplikace zajišťovacího účetnictví na hospodářský výsledek a vlastní kapitál účetní jednotky. Zajišťovací účetnictví představuje účtování o zajišťování rizik pomocí derivátů. Aby však bylo možné této problematice plně porozumět, je nutné si nejprve vymezit základní pojmy týkající se samotných rizik a derivátů, čemuž se věnuje první kapitola této práce. Ze začátku si definujeme finanční rizika, především riziko úvěrové, tržní a likvidní. Potom následuje pouze stručný výklad týkající se derivátů. Zdůrazňuji, že se jedná jen o nezbytný nástin derivátových kontraktů, neboť tato oblast je velice široká a rozmanitá a její

16

Úvod

podrobné rozebrání by vydalo na několik diplomových prací. Konkrétně se zmíníme o základních derivátech jako jsou futures, forwardy, swapy a opce, doplněné o náznak jejich účtování. Neopomeneme se ani podívat, jakým způsobem jsou deriváty řešeny v české legislativě. Zaměříme se, jak na jejich obecné vymezení, tak i způsob zdanění. Druhá kapitola se již věnuje samotnému zajišťovacímu účetnictví. Jelikož deriváty patří do skupiny finančních nástrojů, jsou na začátku vymezeny nejprve základní pojmy týkající se finančních nástrojů, jejich klasifikace do portfolií a způsoby jejich oceňování, a to na základě standardů mezinárodního účetního výkaznictví. Potom jsou vyjmenovány podmínky, které musí účetní jednotka splňovat, aby mohla o daném derivátovém kontraktu účtovat jako o zajišťovacím, a jednotlivé typy zajišťovacích vztahů. Při aplikaci zajišťovacího účetnictví vzniká účetní jednotce specifická informační povinnost vůči uživatelům účetní závěrky a tomuto je věnován závěr kapitoly. V třetí kapitole jsou znázorněny dopady zajišťovacího účetnictví na hospodaření účetní jednotky. Praktická aplikace je ukázána na právnické osobě nepodnikající ve finanční oblasti, která se snaží zajistit proti měnovému a kursovému riziku. V prvním případě se účetní jednotka obává depreciace kursu, proto se rozhodne zajistit svůj cizoměnový závazek proti měnovému riziku. Postupně jsou ukázány jednotlivé varianty zajištění, a to pomocí měnového forwardu, měnového swapu a měnové opce. V druhém případě účetní jednotka ví, že v budoucnu bude muset čerpat úvěr, a obává se růstu úrokových sazeb. Zajištění proti úrokovému riziku je následně ukázáno na úrokovém forwardu a úrokové opci (call). V kapitole věnující se diskuzi se pokusíme zhodnotit výhody a úskalí spojená se zajišťovacím účetnictvím a výsledky z třetí kapitoly.

Cíl práce Cílem práce je posoudit, zda je z účetního a daňového hlediska výhodné pro podnikatelské subjekty využívat zajišťovací účetnictví jako ochranu proti finančním rizikům. V kladném případě bude provedeno na základě stanovení přínosů a nákladů finančních derivátů doporučení nejvhodnějšího zajišťovacího vztahu. V opačné situaci bude navržena alternativní varianta, jak se proti danému riziku zajistit. Práce je zaměřena na použití derivátů při aplikaci zajišťovacího účetnictví podnikatelskými subjekty, které nepůsobí ve finanční sféře. Důraz bude kladen na dopady použití zajišťovacích derivátů na hospodářský výsledek a vlastní kapitál při zajištění proti měnovému a úrokovému riziku pomocí forwardu, swapu a opce. V praktické části bude sestaven ilustrativní příklad, na kterém budou ukázány výpočty výhodnosti jednotlivých zajišťovacích vtahů, tj. propočet nákladů, výnosů a jejich dopadů na účetní výkazy. Na základě těchto výsledků bude možné provést výše uvedená doporučení.

Úvod

17

Metodika Problematika řízení rizik pomocí derivátů je velmi rozsáhlá. Aby byl splněn rozsah práce, zaměřila jsem se konkrétně na oblast řízení rizik pomocí zajišťovacích derivátů v souvislosti s aplikací zajišťovacího účetnictví a na vliv těchto finančních nástrojů na účetní výkazy právnických osob. Práci bychom mohli pomyslně rozčlenit do tří částí. V první části, čistě popisné, dochází k analýze a deskripci základních pojmů, a to především finančních rizik, a finančních derivátů. V této části jsou i uvedeny vzorce z finanční matematiky, které budou využity v druhé části práce, která se zabývá praktickou aplikací zkoumané problematiky. Na základě propočtu nákladů a výnosů a jejich dopadu na finanční výkazy bude provedena komparace použitých finančních derivátů a pomocí dedukce vybráno nejvhodnější řešení. V poslední – třetí části se za pomocí logické indukce pokusíme vytvořit všeobecný závěr týkající se používání derivátů jako ochrany proti finančním rizikům. Nyní si podrobněji přiblížíme, jakým způsobem je provedena aplikační část ve třetí kapitole. Na fiktivní účetní jednotce ABC, která čelí měnovému a úrokovému riziku, jsou ukázány dopady jednotlivých zajišťovacích derivátových kontraktů na její účetní výkazy. V části věnující se zajištění proti měnovému riziku je výchozí zadání takové, že česká účetní jednotka má závazek ve výši 500 000 EUR a je splatný až za 6 měsíců. Jsou zde obavy z depreciace české koruny vůči euru, a tak se účetní jednotka rozhodne, že uzavře s bankou měnový derivát. Postupně jsou propočítány a zaúčtovány jednotlivé varianty, a to zajištění se pomocí měnového forwardu, měnového swapu a měnové opce. Při konstrukci celého zadání bylo snahou reflektovat aktuální situaci na finančním trhu, aby se výsledky co nejvíce blížily skutečnosti. V případě měnového forwardu a měnového swapu bylo nutné zadat tyto proměnné:  spotový měnový kurs;  forwardový měnový kurs;  úroková sazba na domácí depozita;  úroková sazba na zahraniční depozita. Spotový měnový kurs CZK/EUR vyhlašuje Česká národní banka. Při výpočtech se pracovalo s měnovým kursem platným k 31.8.2012 (1.9.2012 vycházelo na sobotu, kdy se kurs nevyhlašuje), k 31.12.2012, k 28.2.2013 a v případě měnového swapu i k 28.3.2013. V zadaném příkladě se banka zavázala, že účetní jednotce vyplatí určitý obnos v eurech. Banka si tak na mezibankovním trhu půjčí obnos v CZK, za který nakoupí EUR, která následně uloží na spořící účet. V zadání tak byly použity PRIBOR 6 měsíců k 31.8.2012 a PRIBOR 2 měsíce k 31.12.2012 pro určení korunové úrokové sazby. Úroková sazba na eurová depozita byla odvozena od EURIBOR 6 měsíců k 31.8.2012 a EURIBOR 2 měsíce

18

Úvod

k 31.12.2012. Jelikož EURIBID v oficiální podobě neexistuje, byla úroková sazba na eurová depozita odvozena jako EURIBOR – 10 bp. V případě měnového swapu dochází k opačné situaci, kdy si banka na mezibankovním trhu půjčí obnos v EUR, za který nakoupí české koruny, které uloží na spořící účet. Při výpočtu tak byly použity sazby PRIBID 1 měsíc k 28.2.2013 a EURIBOR 1 měsíc k témuž datu. Mimo výše zmíněných proměnných je nutné při výpočtu měnové opce znát navíc:  bezrizikovou úrokovou míru na domácí depozita;  bezrizikovou úrokovou míru na zahraniční depozita;  směrodatnou odchylku (volatilitu);  distribuční funkci normovaného normálního rozdělení. Jako bezriziková úroková míra byla použita harmonizovaná dlouhodobá úroková míra pro konvergenční účely, a to pro Českou republiku a Německo. Směrodatná odchylka byla nastavena podle příkladu uvedeného v publikaci Jiřího Strouhala, Peněžní prostředky a cenné papíry v účetnictví podnikatelů, s tím, že při každé depreciaci kursu CZK/ EUR o 0,20 CZK byla volatilita zvýšena o 1 %. Pro ocenění měnové opce byl využit Garman-Kohlhagenův model, který je modifikací Black-Scholesova modelu. V závěru kapitoly věnující se zajištění kursovému riziku je provedena komparace měnového forwardu a měnové opce na základě rozboru výše nákladů a výnosů. Porovnána je jak varianta derivátu vedeného jako zajišťovacího, tak i varianta, kdy je derivát určen k obchodování. Z výše nákladů se zjistí daňová úspora, která se vypočítá pomocí sazby daně z příjmů právnických osob ve výši 19 %. V části věnující se zajištění proti úrokovému riziku je výchozí zadání takové, kdy účetní jednotka na konci května zjistí, že v období 1.9. – 1.12. bude trpět nedostatkem finančních prostředků, a proto bude muset čerpat úvěr ve výši 60 mil. CZK. Obává se, že než dojde k uzavření úvěru, úrokové míry vzrostou, a tak se rozhodne uzavřít zajišťovací derivát. Prvně je propočítán úrokový forward, FRA 3x6. K výpočtu je použita FRA sazba prodej k 1.6.2012 a referenční úroková sazba PRIBOR 3 měsíce k 30.8.2012. Marže banky potřebná pro výpočet nákladů úvěru se odvodila jako průměr rozdílů měsíční úrokové sazby na nové obchody zveřejňované ČNB a sazby PRIBOR 1 měsíc ke stejnému datu za období květen-prosinec roku 2012, zaokrouhlená matematicky na dvě desetinná čísla. K propočtu úrokové opce jsou použity stejné sazby jako v případě úrokového forwardu. Všechny výpočty jsou prováděny na základě konvence 30/360 a výsledky jsou zaokrouhlovány matematicky na celé koruny.

Úvod

19

Derivátové kontrakty se zachycují v podrozvahové evidenci, která je plně v kompetenci účetní jednotky. Ve vnitropodnikové směrnici má imaginární účetní jednotka ABC z praktické části práce stanovené, že derivátové kontrakty zachycuje v podrozvahové evidenci na těchto účtech:  761 - Pohledávky z forwardových operací;  762 - Pohledávky ze swapových operací;  763 - Pohledávky z opčních operací;  771 - Závazky z forwardových operací;  772 - Závazky ze swapových operací;  773 - Závazky z opčních operací;  789 - Uspořádací účet.

20

Derivátové kontrakty

1 Derivátové kontrakty Účetní jednotky musí v důsledku své podnikatelské činnost nevyhnutelně čelit různým druhům rizik. Samotné podnikatelské riziko bývá definováno jako pravděpodobnost změny hodnoty podniku v důsledku neočekávaných událostí a člení se na rizika provozní (operační) a finanční. Zatímco finanční rizika souvisejí se strukturou finančních aktiv a pasiv podniku, provozní rizika se vztahují především ke struktuře nefinančních aktiv, organizaci práce, materiálnímu a personálnímu zajištění provozu či k obchodní strategii.[7] V následujícím textu se budeme zabývat pouze finančními riziky, neboť právě ty bývají jištěny pomocí derivátů.

1.1

Analýza finančních rizik

Finanční riziko se definuje jako potenciální finanční ztráta na finančním trhu. Jedná se tedy o ztrátu v budoucnosti, vyplývající z daného finančního či komoditního nástroje či portfolia. Každá finanční ztráta snižuje hodnotu (kapitál) podniku. [5] V odborné literatuře jsou finanční rizika členěna různými způsoby podle různých hledisek. Pokud se podíváme do Mezinárodních standardů účetního výkaznictví, tak dle IFRS 7 mezi rizika, která vyplývají z finančních nástrojů patří zejména úvěrové riziko, riziko likvidity a tržní riziko. Úvěrové riziko je chápáno jako riziko, že jedna strana finančního nástroje způsobí finanční ztrátu druhé straně nesplněním svého závazku. Účetní jednotka je mimo jiné pokaždé vystavena úvěrovému riziku při sjednávání derivátových kontraktů, např. měnových kontraktů, úrokových swapů a úvěrových derivátů. Tržní riziko je riziko, že reálná hodnota budoucích peněžních toků z finančního nástroje se bude měnit v důsledku změn tržních cen. Tržní riziko v sobě zahrnuje tři druhy rizik: měnové riziko, úrokové riziko a jiné cenové riziko.  Měnové riziko představuje riziko, že se reálná hodnota budoucích peněžních toků z finančního nástroje bude měnit v důsledku změn měnových kurzů. Vzniká z finančních nástrojů v cizí měně, za podmínky, že se nejedná o finanční nástroje, které jsou nepeněžními položkami.  Úrokové riziko je riziko, že se reálná hodnota budoucích peněžních toků z finančního nástroje bude měnit v důsledku změn tržních úrokových sazeb. Růstem úrokových sazeb se odložené příjmy znehodnocují a výdaje zhodnocují.  Jiné cenové riziko je riziko, že reálná hodnota budoucích peněžních toků z finančního nástroje se bude měnit v důsledku změn tržních cen (kromě těch, které vyplývají z úrokového rizika nebo měnového rizika), např. v důsledku změn cen komodit nebo akcií.


21

Riziko likvidity představuje riziko, že účetní jednotka bude mít problémy splnit své povinnosti související s finančními závazky, které se hradí poskytnutím hotovosti nebo jiného finančního aktiva. Cílem každého podniku by měla být snaha tato rizika řídit co nejlépe a minimalizovat jejich možný dopad na jeho hospodaření. Jednou z možností, jak riziko eliminovat, je jeho zajištění. Podle použité strategie řízení rizik se rozlišuje zajištění přirozené nebo umělé.  Přirozené zajištění je založeno na aktivním řízení podnikatelské činnosti podniku, které směřuje k minimalizaci rizik jejich vzájemnou kompenzací z navzájem jinak nesouvisejících obchodů. Rizika tak mohou být ovlivněna např. vhodnou kombinací výrobního sortimentu, strukturou obchodních podmínek nebo časovým rozložením dodávek a nákupu surovin. Jedná se o nejlevnější způsob řízení rizik.  Umělým zajištěním je chápáno uzavírání finančních obchodů sloužících výhradně k zajištění. Pod těmito obchody si lze představit např. pojištění nebo cílený nákup a prodej různých finančních nástrojů sloužících k zajištění rizika, tzv. finančních derivátů. [7]

1.2

Analýza finančních derivátů

Hodnota finančních derivátů se odvozuje od hodnoty podkladového aktiva. Deriváty mohou mít téměř libovolné, přesně definované, vlastnosti, a proto jsou velmi vhodné k řízení rizik. Nicméně by měla účetní jednotka mít vždy na paměti, že při sjednání derivátových kontraktů je nutná velká obezřetnost, neboť zisk jedné strany je roven ztrátě druhé strany. Díky velké kreativitě derivátů spočívající ve vytváření stále nových variant derivátových kontraktů a jejich vzájemnému prolínání, je obtížné tyto instrumenty přesně teoreticky systematizovat. Dle Českých účetních standardů pro finanční instituce se derivátem rozumí finanční nástroj, který se vyznačuje těmito charakteristikami:  jeho reálná hodnota se mění v závislosti na změně úrokové sazby, ceny cenného papíru, ceny komodity, měnového kursu, cenového indexu, na úvěrovém ratingu nebo indexu, resp. v závislosti na jiné proměnné (tzv. podkladovém aktivu);  ve srovnání s ostatními typy kontraktů, v nichž je založena podobná reakce na změny tržních podmínek, vyžaduje malou nebo nevyžaduje žádnou počáteční investici; a  bude vypořádán v budoucnosti. Základními typy finančních derivátů jsou futures, forwardy, swapy a opce. První tři zmíněné deriváty tvoří kategorii pevných termínovaných operací, neboli nepodmíněných. Opce tvoří samostatnou kategorii.

22


DERIVÁTY dle charakteru práva

FORWARDY

Obr. 1

Nepodmíněné (pevné)

Podmíněné = OPCE

FUTURES

SWAPY

Deriváty dle charakteru práva

Zdroj: [7]

U nepodmíněných termínových kontraktů mají obě strany kontraktu za povinnost plnit. Jelikož postavení obou subjektů je zde stejné, bývá hodnota kontraktu většinou sjednávána jako nulová, a nejsou tak spojeny s žádnou počáteční platbou. Naopak opční kontrakty jsou charakteristické tím, že kupující získává právo, nikoli povinnosti, na provedení určitého obchodu nebo na nějaké plnění v budoucnosti za předem pevně sjednaných podmínek. Prodávající má však vždy povinnost na požádání kupujícího provést sjednaný obchod. [8] Z hlediska podkladových nástrojů jsou deriváty členěny na měnové, akciové, komoditní a úvěrové. Toto členění je závislé na druhu rizika, na které jsou deriváty vázány.  Měnový derivát se skládá ze dvou či více podkladových úrokových nástrojů, které jsou minimálně ve dvou měnách a jeho reálná hodnota není ovlivněna rizikovou úrokovou mírou určitého subjektu.  Akciový derivát se skládá minimálně z jednoho podkladového akciového nebo úrokového nástroje a jeho reálná hodnota není ovlivněna rizikovou úrokovou mírou určitého subjektu.  Komoditní derivát se skládá alespoň z jednoho podkladového komoditního/úrokového/akciového nástroje a jeho reálná hodnota není ovlivněna rizikovou úrokovou mírou určitého subjektu.  Úvěrový derivát se skládá ze dvou či více podkladových úrokových/akciových/komoditních nástrojů a jeho reálná hodnota je ovlivněna rizikovou úrokovou mírou určitého subjektu. [8]


23

Všechny výše uvedené deriváty lze i vzájemně kombinovat. Typickým příkladem je např. tzv. cross-currency swap, který dokáže pokrývat měnové i úrokové riziko. Pro účely účtování je nejdůležitější rozlišení, zda se jedná o deriváty zajišťovací nebo o deriváty určené k obchodování, neboť podle toho se pak liší způsob účtování rozdílů z přecenění. V této kapitole si ukážeme způsob účtování jednotlivých derivátů určených k obchodování. 1.2.1

Pevné termínové operace

Pevné termínové operace se od začátku sjednání evidují v podrozvahové evidenci. K rozvahovému dni je povinností účetní jednotky tyto deriváty přecenit na jejich reálnou hodnotu skrze účet 567 – Náklady na derivátové operace nebo 667 – Výnosy z derivátových operací. Toto přecenění na reálnou hodnotu výsledkově lze však použít pouze v případě derivátů určených k obchodování.1 Názorné účtování obsahuje: Tab. 1

Účtování pevných termínových operací

Zachycení podrozvahové pohledávky Zachycení podrozvahového závazku Zvýšení reálné hodnoty Snížení reálné hodnoty

MD 76x 789 373 567

D 789 77x 667 373

Zdroj: [8]

Futures Futures kontrakt je dohoda mezi prodávajícím a kupujícím o nákupu či prodeji určitého podkladového aktiva v daný časový okamžik v budoucnosti za předem dohodnutou cenu. Jsou obchodovány výhradně jako standardizované kontrakty na speciálních derivátových burzách. Cenou futures je termínová cena podkladového aktiva k termínu splatnosti futures kontraktu. Druh futures se odvíjí od typu finančního instrumentu, který leží v jeho základě. Čtyři základní druhy jsou uvedeny v Obr. 2:

Výsledkové přecenění derivátů na reálnou hodnotu se také používá v případě zajištění reálné hodnoty rozvahového aktiva nebo závazku pomocí zajišťovacích derivátů. Tato problematika je však podrobněji rozebrána až v další kapitole. 1

24


Druhy futures

úrokové Obr. 2

měnové

akciové

komoditní

Druhy futures

Zdroj: [7]

 V základě úrokových futures leží úrokové (dluhové) instrumenty. Jedná se o dohodu subjektů o výměně pevné částky hotovosti za prozatím neznámou částku hotovosti odvozenou od určité referenční úrokové sazby k předem stanovenému budoucímu datu. [7] Od ostatních typů futures se liší tím, že u nich nastává čisté hotovostní vypořádání, což znamená, že mezi smluvními stranami je vyúčtován pouze čistý rozdíl mezi dohodnutou a referenční úrokovou sazbou v den přecenění. [8]  Měnové futures obsahují dohodu, jejímž předmětem je prodej nebo koupě fixní peněžní částky v jedné měně za pevnou částku hotovosti v jiné měně k předem stanovenému datu v budoucnosti a k předem pevně dohodnutému měnovému kurzu.  U akciových futures se subjekty dohodnou o výměně fixní peněžní částky za akcie k předem stanovenému datu v budoucnosti a za předem stanovených platebních podmínek. Tento nástroj lze využít např. v případě, že se společnost obává vývoje tržní ceny akcií subjektu, o jehož akcie by měla zájem.  Komoditní futures je dohodou subjektů o výměně pevné peněžní částky za dodání komodity k předem stanovenému datu v budoucnosti a za předem dohodnutou cenu. Forward Forwardové kontrakty se vyznačují obdobnými charakteristikami jako futures kontrakty, ale nejsou obchodovány na burze, a tak jsou pro běžnou právnickou osobu mnohem dostupnější. Jelikož se jedná o nestandardizovaný mimoburzovní kontrakt, neboli OTC (over-the-counter), veškeré podmínky obchodu si mohou partneři dohodnout zcela individuálně. Tyto dohody probíhají mezi finančními institucemi nebo finanční institucí a klientem. Důvodem sjednávání forwardových kontraktů bývá zajištění si do budoucna pevnou kupní či prodejní cenu za dané aktivum a předejít tak nenadálým změnám situace na trhu. Zatímco kupující se zajišťuje proti vzestupu tržních cen u svých budoucích pohyblivě úročených závazků, prodávající se touhle cestou jistí proti poklesu tržních cen pro své budoucí pohyblivě úročené pohledávky.[1]


25

Forwardy jsou sjednávány jako úrokové, měnové, akciové či komoditní a platí pro ně obdobná charakteristika jako v případě futures. Blíže se však podíváme na měnový forward, který bude použit v praktické části práce. Jedná se o dohodu kupujícím a prodávajícím o výměně pevné peněžní částky v jedné měně za fixní částku hotovosti v jiné měně za předem stanovený forwardový měnový kurs k předem stanovenému datu k budoucnosti. Hodnota forwardového měnového kursu se běžně počítá takto2: t 360 FX  SR t 1  iF 360 1  iD

kde iD iF t FX SR FR

úroková sazba na domácí depozita úroková sazba na zahraniční depozita doba do realizace kontraktu ve dnech sjednaný forwardový kurs spotový kurs forwardový kurs platný pro následující období

Aby bylo možné o měnovém forwardu účtovat, musí se vypočítat hodnota podrozvahové pohledávky a podrozvahového závazku a reálná hodnota derivátu (RH):

SR

pohledávka  kontrakt

1  iF

závazek  kontrakt

FX 1  iD

RH FW 

t 360

t 360

( FR  FX ) * objem konraktu t 1  iD 360

Samotné účtování forwardových kontraktů zachycuje Tab. 2.

V praxi účetní jednotka obdrží hodnotu měnového forwardového kursu od banky, se kterou daný kontrakt sjednala, takže jej sama nepočítá. 2

26


Tab. 2

Účtování forwardových kontraktů

Zachycení podrozvahové pohledávky při sjednání kontraktu Zachycení podrozvahového závazku při sjednání kontraktu Přecenění na reálnou hodnotu k rozvahovému dni  Zvýšení reálné hodnoty  Snížení reálné hodnoty

MD 761 789

D 789 771

373 567

667 373

761 789

789 761

789 771

771 789

373 567

667 373

221 373 789 771

373 221 761 789

Přecenění podrozvahové pohledávky k rozvahovému dni  Zvýšení reálné hodnoty  Snížení reálné hodnoty

Přecenění podrozvahového závazku k rozvahovému dni  Zvýšení reálné hodnoty  Snížení reálné hodnoty

Přecenění na reálnou hodnotu k datu posledního vypořádání  Zvýšení reálné hodnoty  Snížení reálné hodnoty

Vypořádání kontraktu  Inkaso  Platba

Odúčtování podrozvahové pohledávky Odúčtování podrozvahového závazku Zdroj: [8]

Swap Swapy představují nejvýznamnější variantu mimoburzovních derivátů. Spočívají v dohodě mezi dvěma subjekty o výměně peněžních toků v budoucnosti za předem stanovených podmínek. Zpravidla si smluvní strany vypořádávají pouze rozdíl v platbách. Swapy se vyskytují v řadě různých modifikacích, avšak primárně vychází ze čtyř základních tržních rizik (stejně jako u již zmíněných futures a forward kontraktů) a rozlišují se tak swapy úrokové, měnové, akciové a komoditní.  Úrokové swapy představují smluvně sjednanou opakovanou směnu určitých úrokových plateb ve stejné měně, které nastávají v dohodnutých termínech v budoucnosti a vztahují se k dohodnuté nominální hodnotě a k dohodnutým úrokovým obdobím. Nejvýznamnějším typem swapu je tzv. plain vanilla úrokový swap, kde se jeden subjekt zaváže platit peněžní tok vázaný na předem stanovenou fixní sazbu po určitý časový okamžik a druhý subjekt se zaváže hradit peněžní tok vázaný na variabilní sazbu


27

v těch samých časových okamžicích. Dochází tak k výměně pevně dohodnuté úrokové platby za platbu variabilní. [8]  Měnové swapy lze popsat jako smluvně sjednanou opakovanou směnu určitých úrokových plateb denominovaných ve dvou různých měnách, které nastávají v dohodnutých termínech v budoucnosti a vztahují se k dohodnutým nominálním hodnotám a úrokovým obdobím. Klasický měnový swap (FX swap) představuje výměnu jedné měny za měnu jinou ve spotovém kursu s dohodou o zpětné výměně těchto měn za předem stanovený devizový kurs k předem stanovenému budoucímu okamžiku. Cross-currency swap je kombinací úrokových swapů a devizových kontraktů. Představuje dohodu o výměně fixních úrokových plateb za variabilní úrokové platby v předem stanovených termínech po celé období kontraktu. Tyto úrokové platby jsou prováděny v různých měnách, proto se jedná i o devizový kontrakt. Zúčtování plateb se provádí v hrubé výši.  Akciovými swapy se rozumí dohoda o výměně pevných či dosud neznámých částek hotovosti za akcie k předem stanoveným okamžikům v budoucnosti. Při zvýšení cen akcií platí plátce akciového swapu příjemci spolu s dividendami. Příjemce naopak platí plátci v případě snížení cen akcií spolu s pevnou či variabilní částkou.  Komoditní swapy představují dohodu o výměně pevných či dosud neznámých částek hotovosti za komodity k předem stanoveným okamžikům v budoucnosti. Plátce komoditního swapu platí příjemci při zvýšení cen komodity, při opačném vývoji platí příjemce plátci spolu s pevnou či variabilní částkou. Swap je několikrát po sobě zopakovaným forwardovým kontraktem, a tak lze jeho reálnou hodnotu stanovit jako rozdíl reálné hodnoty podrozvahové pohledávky a reálné hodnoty podrozvahového závazku. [8] Reálná hodnota podrozvahové pohledávky (PP) se vypočítá:

i1,2 i iFLOAT JH JH (1  n 1, n ) JH m PP  m  m  ...  t1 t2 tn (1  i0,1 ) 360 (1  i0,2 ) 360 (1  i0,n ) 360 Reálná hodnota podrozvahového závazku (PZ) se vypočítá:

iFIX iFIX i JH JH (1  FIX ) JH m PZ  m  m  ...  t1 t2 tn (1  i0,1 ) 360 (1  i0,2 ) 360 (1  i0, n ) 360 kde: JH

jmenovitá hodnota

28


m t0 t1 t2 tn iFLOAT iFIX i0,1 i0,2 i0,n i1,2 in-1,n

četnost úrokových sazeb splatnost poslední výplaty ve dnech splatnost první úrokové platby ve dnech splatnost druhé úrokové platby ve dnech splatnost poslední úrokové platby ve dnech zafixovaná variabilní sazba v prvním období pevná úroková platba aktuální spotová úroková sazba pro období splatnosti t1 aktuální spotová úroková sazba pro období splatnosti t2 aktuální spotová úroková sazba pro období splatnosti tn forwardová úroková sazba pro období splatnosti t2 forwardová úroková sazba pro období splatnosti tn

Forwardové úrokové sazby lze získat z těchto interpolací:

(1  i0,1 )

t1 360

t2

(1  i1,2 )  (1  i0,2 )

t2 360

t3

(1  i0,2 ) 360 (1  i2,3 )  (1  i0,3 ) 360 Stejně jako u forwardů i zde si naznačíme postup účtování swapových kontraktů v průběhu jejich existence v podniku: Tab. 3

Účtování swapových kontraktů

Zachycení podrozvahové pohledávky při sjednání kontraktu Zachycení podrozvahového závazku při sjednání kontraktu Přecenění na reálnou hodnotu k rozvahovému dni  Zvýšení reálné hodnoty  Snížení reálné hodnoty

Přecenění podrozvahové pohledávky k rozvahovému dni Přecenění podrozvahového závazku k rozvahovému dni Přecenění na reálnou hodnotu k datu 1. vypořádání  Zvýšení reálné hodnoty  Snížení reálné hodnoty

Přecenění podrozvahové pohledávky k datu 1. vypořádání Přecenění podrozvahového závazku k datu 1. vypořádání

MD 762 789

D 789 772

373 567 762 789

667 373 789 772

373 567 762 789

667 373 789 772


29

1. swapové vypořádání  Inkaso  Platba

221 373

373 221

373 567

667 373

221 373 789 772

373 221 762 789

Přecenění na reálnou hodnotu k datu posledního vypořádání  Zvýšení reálné hodnoty  Snížení reálné hodnoty

Poslední vypořádání kontraktu  Inkaso  Platba

Odúčtování podrozvahové pohledávky Odúčtování podrozvahového závazku Zdroj: [8]

1.2.2

Opční kontrakty

Opční kontrakty se řadí mezi tzv. podmíněné termínové obchody, kde pouze jeden z partnerů má povinnost na požádání sjednaný obchod splnit, zatímco druhý má možnost volby. Majiteli opce vzniká právo koupit nebo prodat podkladové aktivum za pevnou (realizační) cenu do určitého data. Základní členění opcí je na opci kupní (call) a opci prodejní (put). Majitel kupní opce disponuje právem zakoupit v budoucnu určité aktivum za v současnosti dohodnutou cenu. Majitel prodejní opce naopak může v budoucnosti prodat aktivum za v současnosti dohodnutou cenu. Podle doby uplatnění kontraktu se opce člení na opci evropského typu a opci amerického typu. Majitel opce evropského typu může opci realizovat pouze v den splatnosti, zatímco majitel opce amerického typu může opci uplatnit kdykoliv před dnem exspirace včetně tohoto dne. Existují čtyři základní pozice, ve kterých se účastníci opčního kontraktu mohou vyskytovat: 1.

kupující kupní opce (long call), kde účetní jednotka kupuje do budoucna právo koupit podkladové aktivum za předem dohodnutých podmínek;

2.

prodávající kupní opce (short call), kde bude účetní jednotka povinna prodat druhému subjektu podkladové aktivum za předem dohodnutých podmínek v případě, že protistrana využije svého práva prodej zrealizovat;

3.

kupující prodejní opce (long put), kde účetní jednotka kupuje do budoucna právo prodat podkladové aktivum za předem dohodnutých podmínek;

4.

prodávající prodejní opce (short put), kde bude mít účetní jednotka povinnost koupit od druhého subjektu podkladové aktivum za předem

30


dohodnutých podmínek v situaci, že protistrana využije svého práva nákup zrealizovat. [8] Cenou opce je opční prémie, která se skládá z vnitřní a časové hodnoty. Vnitřní hodnota opce představuje zisk, kterého by majitel opce docílil jejím okamžitým uplatněním na spotovém trhu. A časová hodnota opce je dána rozdílem mezi opční prémií a vnitřní hodnotou opce. Stanovení hodnoty rovnovážné opční prémie není jednoduché. Pro oceňování opcí existuje celá řada modelů. Mezi ty základní obecně patří:  binomický model;  Black-Schollesův model;  Mertonův model. Konkrétně pro ocenění měnové opce se používá Garman-Kohlhagenův model. Jedná se o modifikaci Black-Schollesova modelu. Výše reálné hodnoty se zjistí jako rozdíl podrozvahové pohledávky a podrozvahového závazku.

RH  podrozvahová pohledávka - podrozvahový závazek Přičemž výše podrozvahové pohledávky a podrozvahového závazku se zjistí tímto způsobem:

pohledávka  SR * e závazek  FX * e

i F

i D

RF t

RF t

* N ( d1 ) * objem kontraktu

* N (d 2 ) * objem kontraktu

Hodnota distribuční funkce pro výpočet podrozvahové pohledávky: SR 2 D F  (iRF  iRF  )T 2 d1  FX  T ln

d1  d1   T 1 N (d )  2

d

e



x2 2

dx



Hodnota distribuční funkce pro výpočet podrozvahového závazku: d 2  d1   T

kde: SR FX T

momentální cena podkladového instrumentu realizační cena doba expirace (v letech)


31

D iRF

bezriziková úroková míra na domácí depozita

F iRF  N(d)

bezriziková úroková míra na zahraniční depozita směrodatná odchylka (volatilita) distribuční funkce normovaného normálního rozdělení

Podobně jako předchozí derivátové nástroje, tak i opce jsou využívány jako nástroj zajištění proti úrokovému, měnovému či akciovému riziku, dále ke spekulacím a provádění arbitrážních operací. Opce mohou být použity jako zajišťovací derivát pouze z ekonomického hlediska. Nelze na ně aplikovat zajišťovací účetnictví3. U opcí je velmi důležité, z jakého pohledu je na ně nahlíženo. Zatímco z finančního hlediska se rozlišuje kupní (call) a prodejní (put) opce, z účetního hlediska se řeší pozice, v níž se daný subjekt nachází a rozlišuje se tak nakoupená (long) a prodejní (short) opce.

Opce

Finanční pohled

Kupní opce

Obr. 3

Účetní pohled

Prodejní opce

Nakoupené opce

Prodané opce

Finanční a účetní pohled na opce

Zdroj: [7]

Nakoupená opce se od počátku sjednání eviduje v podrozvahové evidenci a vykazuje se v krátkodobých, resp. dlouhodobých pohledávkách na účtu 376 – Nakoupené opce. Na stejný účet se zachycuje i opční prémie, pokud je na počátku uhrazena. K rozvahovému dni se nakoupená opce přeceňuje na reálnou hodnotu, a to výsledkově v případě opce sjednané za účelem obchodování. U nakoupených opcí má účetní jednotka právo, které však nemusí v případě Opce nemohou být z účetního hlediska zajišťovacími deriváty, neboť u nich nelze splnit podmínku vysoké efektivity zajištění. Obecně totiž platí, že zajišťovací vztah musí být vymezen až do splatnosti derivátu. Existují pouze dvě výjimky, a to opce hluboko v penězích (která je v podstatě pevným termínovým kontraktem) a prodaná opce zajišťující koupenou opci. [4] 3

32


nevýhodných podmínek využít a nechat tak opci propadnout. V případě komoditní nebo akciové opce se stává reálná hodnota opce při jejich fyzickém vypořádání součástí pořizovací ceny podkladového nástroje. Přehledně je nástin účtování ukázán v Tab. 4. Tab. 4

Účtování nakoupené opce

Zachycení opční prémie Zachycení podrozvahové pohledávky v okamžiku sjednání Zachycení podrozvahového závazku v okamžiku sjednání Přecenění na reálnou hodnotu k rozvahovému dni  Zvýšení reálné hodnoty  Snížení reálné hodnoty

MD 376 763 789

D 221 789 773

376 567

667 376

763 789

789 763

789 773

773 789

376 567 221 789 773 567

667 376 376 763 789 376 376 376



Přecenění na reálnou hodnotu k datu vypořádání  Zvýšení reálné hodnoty  Snížení reálné hodnoty

Vypořádání kontraktu Odúčtování podrozvahové pohledávky Odúčtování podrozvahového závazku Propadnutí opce Opce na nákup materiálu, zboží Opce na nákup akcií

111/131 043/259

Zdroj: [8]

Prodaná opce se také od počátku sjednání eviduje v podrozvahové evidenci a vykazuje v krátkodobých, resp. dlouhodobých závazcích na účtu 377 – Prodané opce. Případná vyinkasovaná opční prémie se také zachycuje na tomto účtu. K rozvahovému dni se přeceňuje na reálnou hodnotu, a to do výsledku v případě opce sjednané za účelem obchodování. Účtování typických operací spojených s prodanou opcí je uveden v Tab. 5.

Derivátové kontrakty Tab. 5

33

Účtování prodané opce

Zachycení opční prémie Zachycení podrozvahové pohledávky v okamžiku sjednání Zachycení podrozvahového závazku v okamžiku sjednání Přecenění na reálnou hodnotu k rozvahovému dni  Zvýšení reálné hodnoty  Snížení reálné hodnoty

MD 221 763 789

D 377 789 773

567 377

377 667

763 789

789 763

789 773

773 789

567 377 377 789 773 377

377 667 221 763 789 667



Přecenění na reálnou hodnotu k datu vypořádání  Zvýšení reálné hodnoty  Snížení reálné hodnoty

Vypořádání kontraktu Odúčtování podrozvahové pohledávky Odúčtování podrozvahového závazku Propadnutí opce Zdroj: [8]

1.3

Deriváty v české legislativě

V české legislativě chybí jednotný právní rámec, který by upravoval používání derivátů. Toto však není nedostatek pouze legislativy České republiky, ale většiny vyspělých zemí. Teprve až finanční krize postavila do centra pozornosti regulačních orgánů trh s mimoburzovními (OTC) deriváty. Evropská komise proto v září 2010 zveřejnila návrh nařízení o OTC derivátech, centrálních protistranách a obchodních registrech. Hlavním cílem nařízení je snížení systémového rizika, a to především pomocí vyšší standardizace OTC derivátových nástrojů, masivní regulací centrálních protistran, vyšší transparentností a informační povinností. Této regulaci budou podléhat jak finanční, tak i nefinanční instituce. [6] Základní právní vymezení derivátů nalezneme v zákoně č. 256/2004 Sb., o podnikání na kapitálovém trhu, který v § 3 vymezuje jednotlivé druhy derivátů jako součást investičních nástrojů. Avšak bližší specifikace jejich podstaty zde

34


není. I v dalších zákonech lze najít stručnou obecnou definici derivátů nebo některé určité varianty derivátů. Např. v devizovém zákoně č. 219/1995 Sb., § 1, odst. d) jsou finanční deriváty řazeny mezi devizové hodnoty. Devizové hodnoty tak dle tohoto zákona představují peněžní prostředky v cizí měně, zahraniční cenné papíry a dále penězi ocenitelná práva a závazky od nich odvozené. Obchodní zákoník č. 513/1991 Sb. v § 217a upravuje opční listy. Jsou zde stanoveny povinné náležitosti opčních listů i způsoby vydání. Tato úprava se však vztahuje pouze na akciové společnosti, které se rozhodnou tyto cenné papíry vydávat pro uplatnění přednostního práva k nově emitovaným akciím. Opět se tedy nejedná o obecnou úpravu opčních listů. Účetní pojetí derivátů je v české legislativě upraveno zákonem o účetnictví č. 563/1991 Sb. (dále jen ZÚ) a vyhláškami č. 500/2002 Sb. a č. 501/2002 Sb.. Podrobněji jsou postupy účtování obsaženy v Českých účetních standardech (dále jen ČÚS) pro podnikatele č. 009 a v ČÚS pro finanční instituce č. 110, které lze přiměřeně použít i pro podnikatele účtující v soustavě podvojného účetnictví. Charakteristika derivátů dle ČÚS již byla uvedena na začátku této kapitoly, takže si zde uvedeme, co naopak derivátem dle ČÚS není. Za deriváty nejsou považovány:  repo obchody;  smlouvy o nákupu, nájmu nebo prodeji dlouhodobého hmotného a nehmotného majetku, zásob s výjimkou komodit, se kterými se obchoduje na sekundárním trhu;  smlouvy o nákupu nebo prodeji vlastních akcií, které budou vypořádány dodáním vlastních akcií;  smlouvy, které vyžadují úhradu v souvislosti s klimatickými, geologickými nebo jinými fyzikálními faktory, pokud jsou považovány za pojistky;  finanční záruky včetně akreditivů, které zajistí zaplacení dluhu v případě, že dlužník jej k datu splatnosti neuhradí. V ČÚS se dále dovíme, že pod pojem deriváty jsou zahrnuty jak pevné termínové operace (tj. forwardy, futures a swapy), tak i opční kontrakty, a že z hlediska podkladových nástrojů se deriváty dělí na deriváty úrokové, měnové, akciové, komoditní a úvěrové a jejich kombinace. Vyhláška č. 500/2002 Sb. dále stanovuje, že pokud je derivát součástí finančního nástroje, účetní jednotka stanoví, zda bude účtovat o vloženém derivátu samostatně nebo zda využije možnost o vložených derivátech neúčtovat. Přičemž samotný vložený derivát specifikuje ČÚS č. 110. V některých případech může být derivát součástí složeného finančního nástroje, který zahrnuje jak hostitelský nástroj, tak i derivát (tzv. vložený derivát), který ovlivňuje peněžní toky nebo z jiného hlediska modifikuje vlastnosti hostitelského nástroje. Vložený derivát se odděluje od hostitelského nástroje


35

a účtuje se podle ustanovení pro deriváty, jestliže jsou splněny současně tyto podmínky:  ekonomické vlastnosti a rizika vloženého derivátu nejsou v těsném vztahu s ekonomickými vlastnostmi a riziky hostitelského nástroje;  finanční nástroj se stejnými podmínkami jako vložený derivát by jako samostatný nástroj splňoval definici derivátu;  hostitelský nástroj není oceňován reálnou hodnotou nebo je oceňován reálnou hodnotou, ale změny z ocenění jsou účtovány na rozvahovém účtu. Příkladem, kdy jsou ekonomické vlastnosti a rizika vloženého derivátu v těsném vztahu s ekonomickými vlastnostmi a riziky hostitelského nástroje, může být např. úrokový/měnový swap nebo forward vložený do úrokového nástroje či opce na předčasné splacení hostitelského nástroje s realizační cenou, která za běžných okolností nepovede ke značným ziskům nebo ztrátám, apod. Podnikatelské subjekty sestavující účetní závěrku v souladu s vyhláškou č. 500/2002 Sb., použijí ustanovení o vložených derivátech jen jsou-li transakce s vloženými deriváty významné a náklady na získání informací nepřevýší přínosy z nich plynoucí. Když zabrousíme do daňové oblasti, zjistíme, že zdanění derivátů vychází v plné míře z účetního zachycení derivátů. Dle zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů v § 23, odst. 9 se u poplatníků, kteří vedou účetnictví, neupravuje výsledek hospodaření o rozdíl z přecenění ze změny reálné hodnoty derivátu a části majetku a závazku zajištěného derivátem. Správné stanovení základu daně a posléze i zdanění je tak podmíněno správným zaúčtováním derivátů. Pokud se změny v reálné hodnotě derivátů promítají na výsledkové účty, ovlivňují daňový základ. Avšak v případě, že se v souladu s účetním zobrazením promítají do rozdílů z přecenění (nejdou do výsledku), v dané chvíli neovlivňují daňový základ a ovlivní jej až ve chvíli, kdy se projeví na výsledkových účtech. [16] Z pohledu daně z přidané hodnoty je nutné posoudit, zda jsou derivátové operace uzavírané jako spekulativní nebo zajišťovací. Zatímco zajišťovací operace nejsou předmětem DPH, spekulativní derivátové obchody spadají pod finanční činnost dle § 54 odst. 1 a jsou osvobozeny od daně bez nároku na odpočet daně. Takovéto plnění se přiznává ke dni jeho uskutečnění nebo ke dni přijetí úplaty (podle toho, co nastane dříve) a vykazuje se v ř. 50 daňového přiznání. Z výše uvedeného je zřejmé, že česká právní úprava derivátů je nesystematická a roztříštěná. Chybí zde obecná právní norma, která by vymezovala základní druhy derivátů, stanovovala subjekty, které mohou deriváty sjednávat, jejich práva a povinnosti, a podmínky, které musí splňovat.

36


2 Zajišťovací účetnictví Obecně platí, že si účetní jednotka může zvolit, zda bude o derivátech účtovat jako o derivátech určených k obchodování, nebo zda využije možnost o nich účtovat jako o derivátech zajišťovacích v souladu s její strategií řízení finančních rizik. [8] Smyslem zajišťovacích derivátů není dosahování zisku, ale eliminace nepříznivého dopadu finančních rizik na hospodářský výsledek podniku a zajištění stability v jeho hospodaření. Cílem zajišťovacího účetnictví je vykázat výsledek ze zajišťovacích operací v období, ve kterém do výkazu zisku a ztrát vstupují výnosy (náklady) ze zajišťované položky. Tímto způsobem lze docílit nižší volatility hospodářského výsledku a stabilního základu daně. Zajišťovací operace mají většinou formu derivátů, avšak v některých případech se mohou rizika zajistit běžnými finančními aktivy či závazky (např. úvěr v cizí měně k omezení měnového rizika). Principem aplikace zajišťovacího účetnictví je neutralita dopadů změn reálných hodnot zajišťovacího derivátu a zajištěné položky do výsledku hospodaření. Důvodem existence zajišťovacího účetnictví je hlavně skutečnost, že ne všechny položky z rozvahy jsou přeceňovány na reálnou hodnotu. Zatímco deriváty se běžně přeceňuje na reálnou hodnotu, ne každá zajišťovaná položka se z titulu finančních rizik na reálnou hodnotu přeceňuje. [4] V této kapitole se budeme věnovat problematice zajišťovacího účetnictví u podnikatelských subjektů. Jelikož je zajišťovací účetnictví dle Českých účetních standardů (ČÚS) téměř totožné s ustanoveními dle Mezinárodních standardů účetního výkaznictví (IFRS), budeme více vycházet z těchto standardů. K nejdůležitějším standardům mezinárodního účetního výkaznictví zabývající se vykazováním derivátů (nebo finančním nástrojům obecně) patří:  IAS 32 - Finanční nástroje: vykazování;  IAS 39 - Finanční nástroje: účtování a oceňování;  IFRS 7 - Finanční nástroje: zveřejňování;  IFRS 9 – Finanční nástroje. Nejnovějším standardem týkající se finančních nástrojů je IFRS 9 a jeho cílem je nahradit stávajícího standard IAS 39. Tento standard ještě není dokončen, neboť je dokončován a vydáván po částech. [2] Původně bylo jeho datum účinnosti plánováno k 1.1.2013, avšak tento termín byl posunut na 1.1.2015. Jelikož účetní jednotka může aplikovat jak IAS 39, tak dokončené části IFRS 9, uvedeme si východiska obou těchto standardů.


37

Od 1.1.2013 je také v platnosti nový standard IFRS 13 - Oceňování reálnou hodnotou, který je významný v návaznosti na způsoby oceňování derivátů, avšak tento standard dosud nebyl schválen Evropskou komisí pro použití v Evropské unii. Nicméně, nepředpokládám, že by ke schválení tohoto standardu v budoucnosti nedošlo, proto bude jeho stručný obsah v následujícím textu uveden.

2.1

Základní pojmy

Uvedeme si základní pojmy definované standardy IAS 32 a IAS 39: Finančním nástrojem je jakákoli smlouva, kterou vzniká finanční aktivum jedné účetní jednotky a zároveň finanční závazek nebo kapitálový nástroj jiné účetní jednotky. Z pohledu emitenta se finanční nástroje klasifikují na finanční aktiva, finanční závazky a kapitálové nástroje. Finanční aktivem jsou:  hotovost;  kapitálový nástroj jiného podniku;  smluvní právo o přijmout hotovost nebo jiné finanční aktivum od jiné účetní jednotky; o směnit finanční aktiva nebo závazky s jinou účetní jednotkou za podmínek, které jsou pro účetní jednotku potenciálně výhodné;  smlouva, která bude vypořádána nebo kterou lze vypořádat vlastními kapitálovými nástroji účetní jednotky a která je o nederivátová, na jejíž základě účetní jednotka je nebo by mohla být povinna přijmout proměnný počet vlastních kapitálových nástrojů; o derivátová, která bude nebo může být vypořádána jinak než směnou pevné částky hotovosti nebo jiného finančního aktiva za pevný počet vlastních kapitálových nástrojů účetní jednotky. Finanční závazek je:  smluvní závazek o dodat hotovost nebo jiné finanční aktivum jinému podniku; o směnit finanční aktiva nebo finanční závazky s jinou jednotkou za podmínek, které jsou pro účetní jednotku potenciálně nevýhodné;  smlouva, která bude nebo může být vypořádána vlastními kapitálovými nástroji účetní jednotky a která je o nederivátová, na jejíž základě účetní jednotka je nebo může být povinna dodat proměnný počet vlastních kapitálových nástrojů;

38


o derivátová, která bude nebo může být vypořádána jinak než směnou pevné částky hotovosti nebo jiného finančního aktiva za pevný počet vlastních kapitálových nástrojů účetní jednotky. Kapitálovým nástrojem je smlouva dokládající zbytkový podíl na aktivech účetní jednotky po odečtení všech jejích závazků. Kapitálové nástroje tak dávají vzniknout vlastnímu kapitálu obchodní společnosti (např. formou emitovaných akcií) a nepřinášejí emitentovi povinnosti budoucí úhrady. IAS 32 dále specifikuje složené finanční nástroje, které se skládají z finančního závazku a kapitálového nástroje. Účetní jednotka v tomto případě účtuje složky finančního nástroje odděleně. Derivát je definován jako finanční nástroj nebo jiná smlouva, která se vyznačuje těmito třemi znaky: 1. jeho hodnota se mění v závislosti na změně úrokové míry, ceny finančního nástroje, ceny komodity, měnového kurzu, cenového nebo úrokového indexu, úvěrového ratingu či úvěrového indexu nebo jiného podkladového aktiva; 2. nevyžaduje žádnou počáteční investici nebo vyžadovaná počáteční investice je nižší v komparaci s ostatními typy smluv, u kterých by bylo možné očekávat podobnou reakci na změny tržních podmínek; 3. bude vypořádána v budoucnosti. Vložený derivát je složkou kombinovaného nástroje, která obsahuje také nederivátovou hostitelskou smlouvu, kde některé peněžní toky kombinovaného nástroje se mění podobným způsobem jako u samostatného derivátu. Příkladem takového derivátu může být prodejní opce vložená do kapitálového nástroje. V IAS 39 také nalezneme základní pojmy z oblasti zajišťovacího účetnictví: Samotné zajištění znamená určení jednoho nebo více zajišťovacích nástrojů tak, aby změna jejich reálné hodnoty částečně nebo úplně kompenzovala změnu reálné hodnoty nebo peněžních toků zajištěné položky. Zajišťovací nástroj je derivát nebo (pouze pro účely zajištění rizika změn měnových kurzů) nederivátové finanční aktivum nebo nederivátový finanční závazek, u nichž se očekává, že reálná hodnota nebo peněžní toky z nich plynoucí započtou změny reálné hodnoty zajištěné položky. Při posouzení, zda daný derivát je zajišťovací, se vychází z dokumentace vypracované účetní jednotkou, nikoliv ze smlouvy. Funkci zajišťovacích nástrojů mohou plnit pouze nástroje s nespřízněnou stranou. Jakékoliv zajišťovací transakce s jinými účetními jednotkami v rámci skupiny musí být při konsolidaci vyloučeny. Z tohoto důvodu tyto zajišťovací transakce nesplňují podmínky pro zajišťovací účetnictví v konsolidované účetní závěrce skupiny. Nicméně mohou splňovat podmínky pro zajišťovací účetnictví v rámci individuálních účetních závěrek jednotlivých účetních jednotek.


39

Reálná hodnota zajišťovacího nástroje je obvykle vyčíslována jako celek jednotným způsobem a faktory, které způsobují změny v reálné hodnotě, jsou vzájemně provázané. Účetní jednotka tedy přiřazuje zajišťovací vztah zajišťovacímu nástroji jako celku. Jedinou výjimku tvoří  oddělení vnitřní hodnoty a časové hodnoty opční smlouvy, přičemž funkci zajišťovacího nástroje bude plnit pouze změna vnitřní hodnoty opce a změna časové hodnoty bude vyloučena; a  oddělení úrokové složky a spotové ceny forwardové smlouvy. Tyto výjimky jsou povoleny, protože vnitřní hodnotu opce a prémii u forwardové transakce je obvykle možné měřit odděleně. Pro účely zajištění je možné jako zajišťovací nástroj použít pouze část celého zajišťovacího nástroje. Zajišťovací vztah však nemůže trvat jen část období, po které zajišťovací nástroj existuje. A jeden zajišťovací nástroj lze použít k zajištění více druhů rizik, pokud jsou zároveň splněny tyto podmínky:  zajišťovaná rizika lze jasně identifikovat;  účinnost zajištění je možné prokázat;  je možné zajistit, aby existovalo specifické určení zajišťovacího nástroje a různých rizikových pozic. Zajištěná položka je aktivum, závazek, závazný příslib, vysoce pravděpodobná očekávaná transakce nebo čistá investice do zahraniční jednotky, která vystavuje účetní jednotku riziku změn v reálné hodnotě nebo v budoucích peněžních tocích a která je vymezena jako zajištěná. Zajištěnou položkou může být zaúčtované aktivum nebo závazek, nezaúčtovaný závazný příslib, vysoce pravděpodobná očekávaná transakce nebo čistá investice do zahraniční jednotky. Podobně jako u zajišťovacího nástroje musejí zajištěné položky stát mimo účetní jednotku. Výjimku tvoří pouze měnové riziko u vnitroskupinové peněžní položky (př. závazek/pohledávka mezi dvěma dceřinými podniky), která může plnit funkci zajištěné položky v konsolidované účetní závěrce, pokud bude mít za následek kursové zisky (ztráty), které nejsou plně vyloučeny z konsolidace. Dle standardu IAS 21 Dopady změn měnových kurzů k vyloučení z konsolidace nedojde, pokud taková transakce probíhá mezi dvěma účetními jednotkami ve skupině, které používají různou funkční měnu. Zajištěnou položkou tedy může být  jednotlivé aktivum, závazek, závazný příslib, vysoce pravděpodobná očekávaná transakce nebo čistá investice do zahraniční jednotky nebo  skupina aktiv, závazků, závazných příslibů, vysoce pravděpodobných očekávaných transakcí nebo čistých investic do zahraniční jednotky s podobnými charakteristikami rizik nebo

40


 v případě portfolia, kde je zajištěna pouze úroková míra, části portfolia finančních aktiv nebo finančních závazků, mezi které je zajišťované riziko rozloženo. Na rozdíl od úvěrů a jiných pohledávek nemohou být investice držené do splatnosti použity jako zajištěné položky pro účely zajištění úrokových rizik nebo rizika předčasného splacení. Důvodem je skutečnost, že určení investice jako držené do splatnosti vyžaduje úmysl držet investici až do splatnosti, a to bez ohledu na změny reálné hodnoty nebo peněžních toků takové investice, které lze přičítat změnám v úrokových mírách. Nicméně investice držená do splatnosti může být zajištěnou položkou pro účely zajištění měnového a úvěrového rizika. Za předpokladu, že je zajištěnou položkou finanční aktivum (závazek) a je možné změřit účinnost zajištění, je povoleno proti riziku zajistit pouze část peněžních toků plynoucích ze zajištěné položky nebo část její reálné hodnoty. Nefinanční aktivum (závazek) může být zajištěnou položkou v případě zajištění měnových rizik nebo jako celek pro zajištění všech rizik, když je obtížné oddělit a kvantifikovat příslušnou část peněžních toků nebo změnu reálné hodnoty přiřaditelnou k jiným než měnovým rizikům. Podobná aktiva (závazky) se mohou agregovat a zajistit jako skupina, pokud jsou jednotlivá aktiva nebo jednotlivé závazky ve skupině vystaveny stejnému zajišťované riziku. Navíc změna reálné hodnoty jednotlivých položek skupiny plynoucí ze zajištěného rizika musí být přibližně v proporcionálním poměru k celkové změně reálné hodnoty zajišťovaného rizika celé skupiny položek. Efektivnost zajištění je stupeň, ve kterém jsou změny reálné hodnoty nebo peněžních toků plynoucích ze zajištěné položky započteny se změnami reálné hodnoty nebo peněžních toků plynoucích ze zajišťovacího nástroje. Očekávaná transakce je nezávazná, ale očekávaná budoucí transakce. Odúčtování je chápáno jako vynětí dříve zaúčtovaného finančního aktiva nebo finančního závazku z výkazu o finanční situaci účetní jednotky.

2.2 Klasifikace finančních nástrojů pro účely oceňování Pro zařazení finančního nástroje ve výkaze o finanční pozici emitenta je rozhodující podstata finančního nástroje, nikoli jeho právní forma. Nejprve se podíváme na klasifikaci dle IAS 39, kde jsou finanční aktiva pro účely oceňování a vykazování zisku nebo ztráty při počátečním rozpoznání klasifikována do čtyř kategorií: 1. finanční aktiva oceňovaná v reálné hodnotě vykazované do zisku nebo ztráty (FVPL – Financial asset at fair value through profit or loss) Do této kategorie se řadí všechna finanční aktiva držená za účelem obchodování a deriváty. Výjimkou jsou deriváty, které jsou smlouvou o finanční záruce nebo plní funkci účinného zajišťovacího nástroje. Také sem patří aktiva či závazky (deriváty), u kterých bylo účetní jednotkou


41

využito práva přecenit je na reálnou hodnotu při prvotním rozpoznání (tzv. fair value option). Právo zařadit finanční pohledávku nebo závazek do tohoto portfolia vzniká, pokud jsou splněny tyto podmínky: o ocenění v reálné hodnotě eliminuje nebo významně omezuje nekonzistentnost ocenění aktiv a závazků při výchozím rozpoznání aktiv či závazků tím, že odstraňuje časový nesoulad z přecenění a rozpoznání finančních aktiv a závazků; o je součástí portfolia, jehož výkonnost je hodnocena na bázi reálné hodnoty; o nástroj obsahuje takový vložený derivát, který se musí bez složitých analýz oddělit, nebo který významně ovlivňuje peněžní toky celého kombinovaného nástroje. [2] 2. investice držené do splatnosti (HTM – Held to maturity investments) V této kategorii se nachází nederivátová finanční aktiva s pevně stanovenými nebo určitelnými platbami a pevnou splatností, která podnik hodlá a je schopen držet až do splatnosti. Dle rozhodnutí účetní jednotky, lze tyto finanční aktiva zařadit i do portfolia FVPL (pokud splňují výše definované podmínky) nebo do portfolia AFS. 3. poskytnuté úvěry a pohledávky (L&R – Loans and receivables) Do této kategorie se zařazují finanční aktiva (mimo deriváty) s fixními nebo určitelnými platbami a pevnou dobou splatnosti, která nejsou kótována na veřejném trhu. V případě splnění podmínek uvedených výše, lze pohledávky zařadit do portfolia FVPL. Alternativně je lze zařadit do portfolia AFS. 4. realizovatelná finanční aktiva (AFS – Available for sale financial assets) Tato kategorie obsahuje všechna ostatní aktiva, které jsou určena jako realizovatelná, nebo která nejsou zařazena v předchozích kategoriích. Finanční závazky se dělí jen do dvou kategorií: 1. finanční závazky v reálné hodnotě přeceňované výsledkově (FVPL – Financial liability at fair value through profit or loss) 2. ostatní závazky. Klasifikace aktiv dle IFRS 9 pro účely oceňování je v komparaci s IAS 39 poměrně zjednodušená. Vychází totiž především z charakteru finančního nástroje a tak jsou finanční aktiva rozdělena na dvě skupiny: 1. dluhové nástroje Další členění dluhových nástrojů je závislé na dvou kritériích. Prvním kritériem je ekonomický model (business model) pro řízení finanční aktiv. Tím je myšlen užitek, pro který účetní jednotka dané aktivum drží. Přičemž motivem držby dluhového nástroje může být:

42


o inkasování úroků, nebo-li obdržení peněžních toků, na které má držitel smluvní nárok v souvislosti s finančním aktivem; o obchodování, nebo-li prodej dluhového nástroje před dobou jeho splatnosti. Druhé kritérium se vztahuje k dluhovým nástrojům, které účetní jednotka drží s cílem inkasovat peněžní toky, neboť tyto dluhové nástroje se dále člení na: o dluhové nástroje, u nichž jsou smluvní úroky a splátky jistiny jedinými peněžními toky, které z aktiva plynou; o ostatní dluhové nástroje, u nichž tomu tak není. 2. kapitálové nástroje Kapitálové nástroje jsou členěny obdobně jako dluhové nástroje na: o kapitálové nástroje určené k obchodování; o ostatní kapitálové nástroje, které k obchodování určené nejsou. Z této klasifikace plyne, že pro účely oceňování se rozlišují v podstatě dvě základní kategorie finančních aktiv. Prvně jsou to finanční aktiva držená za účelem inkasovat smluvní peněžní toky, která jsou vždy dluhovými nástroji. V porovnání s IAS 39 jsou v této kategorii zahrnuty investice držené do splatnosti, poskytnuté úvěry a pohledávky a některé dluhové nástroje, která byla dosud zahrnována mezi realizovatelná finanční aktiva. Druhou kategorii tvoří finanční aktiva, která nejsou držena za účelem inkasovat smluvní peněžní toky. Sem patří dluhové nástroje určené k obchodování a všechny kapitálové nástroje. Klasifikace finančních závazků je v IFRS 9 stejné jako v IAS 39.

2.3 Oceňování finančních nástrojů Emitent finančního nástroje je povinen klasifikovat nástroj nebo jeho složky při prvotním zachycení jako finanční závazek, finanční aktivum nebo kapitálový nástroj podle podstaty smluvního ujednání. K zachycení v rozvaze dojde v okamžiku, kdy se účetní jednotka stane smluvní stranou daného kontraktu. Účetní jednotka se sama rozhodne, zda bude účtovat o finančním nástroji k datu uskutečnění transakce nebo k datu vypořádání obchodu. Důležité je však vždy postupovat stejně v celé samostatně sledované skupině finančních nástrojů. Finanční nástroje jsou v okamžiku pořízení oceněny reálnou hodnotou, která je většinou rovna hodnotě poskytnutého nebo přijatého (v případě závazku) protiplnění.


43

Pokud je aktivum nebo závazek zařazeno do portfolia FVPL, zachycuje se v okamžiku rozpoznání v reálné hodnotě bez zohlednění transakčních nákladů4. U finančních aktiv, která jsou pořízena do ostatních portfolií, se reálná hodnota upravuje o transakční náklady. V případě závazků je nutné transakční náklady spojené s emisí časově rozlišit a alokovat do nákladů. Pro účely ocenění při prvotním rozpoznání je tak vždy třeba porovnávat reálnou hodnotu s cenou transakce k datu uzavření obchodu a k tomuto datu zaúčtovat eventuální rozdíly z přecenění a v případě portfolia FVPL i zúčtovat transakční náklady do nákladů běžného období. [2] Požadavky na ocenění finančních nástrojů při jejich prvotním rozpoznání dle IAS 39 jsou v podstatě shodné s požadavky uvedené v IFRS 9. Rozdíly nastávají při oceňování finančních nástrojů v průběhu držení. V průběhu držení finančních nástrojů se dle IAS 39 používá oceňování v reálné hodnotě nebo oceňování v amortizovaných nákladech (zůstatkové ceně) v závislosti na druhu portfolia, do kterého je finanční nástroj zařazen. Požadavky na ocenění jsou dobře patrné v Tab. 6: Tab. 6 držení

Požadavky IAS 39 na ocenění jednotlivých skupin finančních nástrojů v průběhu jeho

Finanční aktiva

Následné ocenění

Dopad přecenění

FVPL

Reálná hodnota

výsledkový

HTM

Amortizovaná cena

výsledkový

L&R

Amortizovaná cena

výsledkový

AFS

Reálná hodnota

kapitálový

Reálná hodnota

výsledkový

Amortizovaná cena

výsledkový

Finanční závazky FVPL Ostatní závazky Zdroj: [8]

Jak je z tabulky patrné, v reálné hodnotě jsou oceňovány  finanční nástroje, které jsou zařazeny v portfoliu finančních nástrojů přeceňovaných na reálnou hodnotu s výsledkovým dopadem (FVPL);  finanční aktiva klasifikována jako realizovatelná (AFS), u kterých je přecenění účtováno kapitálově proti fondu z přecenění. K přecenění na reálnou hodnotu dochází s různou frekvencí, minimálně však ke každému rozvahovému dni. Fond z přecenění zůstává nedotčen až do doby, kdy

Transakční náklady jsou definovány jako náklady, které jsou přímo přiřaditelné k finančnímu aktivu nebo závazku při jeho pořízení, emitování či vyřazení. Tyto náklady by nevznikly, pokud by se daná transakce neuskutečnila. [2] 4

44


je daná položka odúčtována. Tento fond je pak zrušen a realizována ztráta nebo zisk z prodeje konkrétního aktiva. Největším kamenem úrazu je samotné zjištění výše reálné hodnoty. Podle IAS 39 je reálnou hodnotou částka, za kterou by mohlo být v transakcích mezi znalými a ochotnými stranami za obvyklých podmínek směněno aktivum nebo vyrovnán závazek. Nejlepším dokladem reálné hodnoty je cena kótovaná na aktivním trhu. Pokud však tato tržní cena není známa, může účetní jednotka přecenit aktivum nebo závazek pomocí oceňovací techniky, která zohledňuje tržní proměnné, nebo použít k ocenění existující současnou tržní transakci. Ve výjimečných případech, kdy není možné spolehlivě určit reálnou hodnotu nekótovaných finančních nástrojů ani skrze odhad, standard umožňuje:  ocenění zůstatkovou cenou, nebo-li amortizovanými náklady, u dluhových finančních nástrojů (stejně jako jsou oceňována finanční aktiva držená do splatnosti);  ocenění na bázi pořizovacích nákladů u finančních aktiv, která nemají pevnou splatnost. [2] V návaznosti na nové definice kategorií finančních nástrojů jsou v IFRS 9 definovány i přístupy k ocenění, což je názorně uvedeno v Tab. 7. Tab. 7 držení

Požadavky IFRS 9 na ocenění jednotlivých skupin finančních nástrojů v průběhu jeho

Finanční aktiva


Dopad přecenění

Dluhové nástroje

Amortizovaná cena

výsledkový

Ostatní dluhové nástroje

Reálná hodnota

výsledkový

Kapitálové nástroje

Reálná hodnota

výsledkový/kapitálový

Finanční závazky


Dopad přecenění

Reálná hodnota

výsledkový

Amortizovaná cena

výsledkový

FVPL Ostatní závazky Zdroj: vlastní konstrukce

Dluhové nástroje lze ocenit v amortizovaných nákladech (tj. zůstatkové ceně), pokud:  jsou drženy za účelem obdržení smluvních peněžních toků a vyhovují podmínkám definice tohoto ekonomického modelu definovaných v IFRS 9;  vyhovují testu peněžních toků, kde nástroj musí mít tzv. základní úvěrový charakter, tzn. přinášet právo pouze na splácení jistiny a úroků. Kapitálové nástroje jsou přeceňovány na reálnou hodnotu s dopadem do výsledku hospodaření, avšak účetní jednotka se může při prvotním rozpoznání rozhodnout přeceňovat tyto nástroje kapitálově proti fondu z přecenění.


45

Ve standardu IFRS 9 je zachována možnost zařadit finanční nástroj do portfolia FVTP (tzv. fair value option) definovaná již v IAS 39. Stejně tak i oceňování finančních závazků zůstává nezměněné. [2] Pro úplnost si ještě řekneme, jaké změny přináší nový standard IFRS 13. Tento standard působí jako podpůrný standard pro všechny ostatní existující i budoucí pravidla IFRS požadující nebo umožňující ocenění v reálné hodnotě. Nestanovuje nová pravidla, ale vytváří jednotný rámec IFRS pro oceňování reálnou hodnotou. IFRS 13 definuje reálnou hodnotu jako cenu, která by byla získána při prodeji aktiva nebo zaplacena při převodu závazku v běžné transakci mezi účastníky trhu k datu ocenění. Někdy bývá označována jako výstupní cena. Jedná se o cenu, které by bylo dosaženo, kdyby bylo aktivum prodáno (nebo závazek převeden) na hlavním nebo nejvýhodnějším trhu. Standard definuje třístupňovou hierarchii reálné hodnoty. Účetní jednotka musí postupovat od první po třetí úroveň, přičemž pro správné zařazení reálné hodnoty zohledňuje informace, které jsou k ocenění k dispozici. Na základě vstupů oceňovací techniky se tak rozlišují:  vstupy na úrovni 1, které jsou plně zjistitelné;  vstupy na úrovni 2 jsou jiné než kotované ceny na úrovni 1, které jsou přímo nebo nepřímo zjistitelné;  vstupy na úrovni 3 jsou nezjistitelné. Pokud není tržní cena k dispozici, dává se přednost použití reálné hodnoty závazku nebo kapitálového nástroje z hlediska účastníka trhu, který položku drží jako aktivum, před hodnotou určenou za použití oceňovací techniky. Avšak pokud nejsou transakce na trhu přímo zjistitelné, je možné reálnou hodnotu stanovit pomocí těchto oceňovacích technik: 1.

Tržní ocenění – účetní jednotka používá ceny a jiné relevantní informace vytvořené tržními transakcemi zahrnujícími stejná nebo srovnatelná aktiva, závazky nebo skupinu aktiv a závazků.

2.

Výnosové ocenění – účetní jednotka převádí budoucí částky (např. peněžní toky nebo výnosy a náklady) na jednu běžnou (tj. diskontovanou) hodnotu.

3.

Nákladové ocenění – účetní jednotka určuje hodnotu, která odráží částku, která by byla v běžném období třeba pro nahrazení užitkové kapacity aktiva (často označována jako současná reprodukční pořizovací cena).

IFRS 13 požaduje, aby účetní jednotky zveřejnily kvalitativní a kvantitativní informace o použití reálné hodnoty. Jedná se především o informace objasňující použití oceňovacích technik k vyčíslení reálných hodnot, jejich vstupní údaje,

46


a identifikaci výsledných dopadů zachycených ve výsledku nebo v ostatním úplném výsledku. Když se podíváme do české legislativy, zjistíme, že dle § 25 ZÚ se deriváty oceňují k okamžiku uskutečnění účetního případu pořizovacími cenami. Ke konci rozvahového dne se deriváty dle § 27 ZÚ oceňují reálnou hodnotou, přičemž se za reálnou hodnotu použije  tržní hodnota;  ocenění kvalifikovaným odhadem nebo posudkem znalce (není-li tržní hodnota k dispozici nebo tato nedostatečně představuje reálnou hodnotu);  ocenění stanovené podle zvláštních právních předpisů, nelze-li použít předchozí dva způsoby. Při přeceňování derivátů na reálnou hodnotu se případné rozdíly z přecenění dle vyhlášky č. 500/2002 Sb. účtují právě podle toho, zda se jedná o deriváty zajišťovací nebo deriváty k obchodování. V případě zajišťovacích derivátů záleží i na typu zajišťovacího vztahu.

2.4 Podmínky zajišťovacího účetnictví Zajišťovací účetnictví dovoluje započíst změny v reálné hodnotě zajišťovacího nástroje a zajištěné položky na zisk nebo ztrátu. Tato možnost kompenzace je významnou výjimkou z obecných účetních pravidel pro finanční instrumenty, a proto může účetní jednotka účtovat o zajišťovacím vztahu jako o zajištění pouze v případě, že jsou splněny všechny podmínky uvedené v IAS 39, resp. v § 52 Vyhlášky č. 500/2002 Sb.5: 1. na počátku zajištění je formálně zdokumentován zajišťovací vztah, cíle účetní jednotky v oblasti řízení rizik a strategie při realizaci zajištění; 2. zajištění je v souladu se strategií účetní jednotky v řízení rizik; 3. účinnost zajištění je možné spolehlivě změřit, tzn. že je možné spolehlivě změřit reálnou hodnotu nebo peněžní toky ze zajištěné položky, které plynou ze zajišťovaného rizika a reálné hodnoty zajišťovacího nástroje; 4. v průběhu účetního období je zajištění průběžně posuzováno a hodnoceno jako vysoce účinné, přičemž efektivita zajištění se pohybuje v rozmezí od 80 % do 125 %. Zajišťovací dokumentace musí obsahovat:  vymezení strategie a cíle řízení rizika;  vymezení druhu zajišťovacího vztahu;

Podmínky zajišťovacího účetnictví dle ČÚS jsou totožné s podmínkami definovanými standardem IAS 39. 5


47

 vymezení zajišťovaného rizika;  identifikaci zajišťovacího nástroje;  identifikaci zajištěné položky;  učení způsobu posuzování efektivity zajištění. Metoda, kterou si účetní jednotka zvolí pro posuzování účinnosti zajištění, závisí na zvolené strategii pro řízení rizik. Účinnost zajištění se posuzuje minimálně k rozvahovému dni. Existují dva samostatné testy, které musí být použity na prokázání efektivity zajištění:  prospektivní testování, které prokazuje, že zajišťovací vztah se očekává být vysoce efektivní při kompenzaci určeného zajišťovaného rizika. Toto testování se provádí alespoň k datům mezitímních a řádných účetních závěrek.  retrospektivní testování, které prokazuje, že zajišťovací vztah byl vysoce efektivní při kompenzaci určeného zajišťovaného rizika. Provádí se alespoň k datu účetní závěrky. [7] K propočtu efektivnosti a regresivní analýza.

se

používá

především

„dollar-offset“

metoda

„Dollar offset“ metoda je sice praktičtější při posuzování zajišťovací efektivity, ale není schopná postihnout jednotlivé jemné odlišnosti mezi pohyby. Z tohoto důvodu se tato metoda užívá zejména pro posuzování efektivity zajištění tam, kde  se základní náležitosti zajišťovacího nástroje a zajišťované položky kryjí;  se nekryjí, ale rozsah změny je velmi nepatrný a pravděpodobně nebude generovat významné rozdíly v pohybech reálné hodnoty mezi zajišťovacím nástrojem a zajišťovanou položkou. Výpočet efektivity podle „dollar-offset“ metody je poměrně jednoduchý:

efektivita 

 reálné hodnoty zajišťovacího nástroje  reálné hodnoty zajišťované položky

Regresní analýza zkoumá statistický vztah mezi zajišťovanou položkou a zajišťovacím nástrojem. Tuto metodu je vhodné použít v případě, když jsou změny v reálné hodnotě zajišťované položky odpovídající zajišťovanému riziku a změny reálné hodnoty zajišťovacího nástroje vysoce korelované. Aby byly splněny podmínky pro zajišťovací účetnictví, musí se zajištění týkat specifického rizika, které je možné identifikovat (nemůže jít pouze o všeobecné podnikatelské riziko), a musí v konečném důsledku ovlivňovat zisk nebo ztrátu účetní jednotky. Nederivátové finanční aktivum (závazek) lze použít jako zajišťovací nástroj pouze pro účely zajištění měnového rizika.

48


Od okamžiku, kdy derivát přestane splňovat podmínky zajišťovacího účetnictví, se musí o něm účtovat jako o derivátu určenému k obchodování. Je pouze na rozhodnutí účetní jednotky, zda bude o všech derivátech účtovat jako o derivátech k obchodování nebo využije možnost účtovat o nich jako o zajišťovacích derivátech v souladu s její strategií řízení finančních rizik.

2.5 Typy zajišťovacího vztahu Standard IAS 39 rozlišuje tři typy zajišťovacího vztahu. Oproti ČÚS č. 110 se názvy jednotlivých druhů zajištění trochu liší. V Obr. 4 jsou proto uvedeny obě pojmenování, kde název podle ČÚS je uveden v závorce.

Typy zajišťovacích vztahů

zajištění reálné hodnoty (zajištění reálné hodnoty rozvahového aktiva nebo závazku)

zajištění peněžních toků (zajištění očekávaného peněžního toku)

zajištění čisté investice do zahraniční jednotky (zajištění proti měnovému riziku)

Obr. 4

Druhy zajištění dle IAS 39 (ČÚS)

Zdroj: IAS 39 a ČÚS

Typ zajišťovacího vztahu určuje, jakým způsobem se bude účtovat o změně reálné hodnoty, zda výsledkově či rozvahově. Ovlivňuje také okamžik zaúčtování zisků či ztrát související se změnou hodnoty derivátu do výsledku hospodaření a tak i daňovou povinnost. [15] Způsob zachycení změn reálné hodnoty je v ČR řešen Vyhláškou č. 500/2002 Sb. v § 52 a § 53 a tato ustanovení jsou zcela v souladu s IAS 39.

Zajišťovací účetnictví Tab. 8

49

Zachycení změny reálné hodnoty dle § 52 a § 53 Vyhlášky č. 500/2002 Sb.

Typ derivátu Deriváty určené k obchodování

Dopad přecenění výsledkový

Zajišťovací deriváty  Zajištění RH rozvahového aktiva/závazku

výsledkový

 Zajištění očekávaného peněžního toku

rozvahový

Zdroj: vlastní konstrukce

1. Zajištění reálné hodnoty Jedná se o zajištění změn reálné hodnoty aktiva, závazku, závazného příslibu nebo jejích částí, které jsou způsobeny konkrétním rizikem a které mají vliv na výsledek hospodaření. Pokud zajištění splňuje výše uvedené podmínky pro zajišťovací účetnictví, probíhá účtování takto:  zisk nebo ztráta z přecenění zajišťovacího nástroje reálnou hodnotou se účtuje výsledkově jako finanční náklad nebo finanční výnos;  zisk nebo ztráta ze zajištěné položky související se zajištěným rizikem bude mít vliv na účetní hodnotu zajištěné položky a zaúčtuje se do výnosů nebo do nákladů. Toto platí pro případy, kdy je zajištěná položka jinak oceněna pořizovací cenou nebo pokud je zajištěná položka realizovatelné finanční aktivum. Výsledkově se tak zachycuje, jak změna reálné hodnoty rozvahového aktiva či závazku, tak i změna reálné hodnoty derivátu. Rozdíly z jejich přecenění se tudíž částečně vzájemně kompenzují. Změna reálné hodnoty derivátu má okamžitý vliv na výpočet daňové povinnosti. [2] 2. Zajištění peněžních toků Zajištění peněžních toků tkví v zajištění změn peněžních toků, které plynou z konkrétních rizik spojených s aktivem nebo závazkem nebo s vysoce pravděpodobnou očekávanou transakcí a které mohou ovlivnit zisk nebo ztrátu. Pokud je zajištění vysoce účinné, změny v reálné hodnotě zajišťovaného nástroje i zajišťovací položky se vykazují ve vlastním kapitálu (v účtové skupině 41). Do výsledku jsou tyto zisky nebo ztráty zúčtovány ve stejném období, kdy jsou zúčtovány náklady nebo výnosy spojené se zajišťovanými nástroji. Změna reálné hodnoty má vliv na výpočet daňové povinnosti odsunutý do budoucnosti. Část zisků a ztrát vztahující se k neúčinně zajištěným rizikům se zaúčtuje do výnosů nebo do nákladů v období, ve kterém tato změna nastala. Samostatná hodnota kumulovaných změn zadržených ve vlastním kapitálu se upraví na nižší z těchto uvedených hodnot:

50


 kumulovaný zisk nebo ztráta plynoucí ze zajišťovacího nástroje na počátku zajišťovacího vztahu;  kumulovaná změna reálné hodnoty (současné hodnoty) předpokládaných budoucích peněžních toků souvisejících se zajištěnou položkou od začátku zajištění. 3. Zajištění čisté investice6 do zahraniční jednotky Účetní jednotky, které mají dceřinné společnosti v zahraničí mohou být vystaveny kursovému riziku v souvislosti s přepočtem cizoměnové investice k rozvahovému dni v konsolidované účetní závěrce. V rámci tohoto typu zajištění se rozdíly z přecenění cizoměného aktiva nebo závazku již vykázaného v rozvaze na reálnou hodnotu zachytí ve vlastním kapitálu v účtové skupině 41. Do výsledku hospodaření jsou tyto zisky nebo ztráty zúčtovány v okamžiku zaúčtování těchto smluvních vztahů nebo v případě, kdy očekávané smluvní vztahy nevzniknou. Neúčinná část zajištění se promítá do hospodářském výsledku. Zajištění proti měnovému riziku upravuje § 60 Vyhlášky č. 500. Účetní jednotka přestane účtovat o derivátu jako o zajišťovacím derivátu, jestliže nastane některá z těchto událostí:  uplyne doba platnosti zajišťovacího derivátu nebo je tento derivát prodán, ukončen nebo uplatněn;  zajištění již nesplňuje podmínky pro zahrnutí derivátu do zajišťovacích derivátů;  již se nepředpokládá, že dojde k realizaci očekávané budoucí transakce;  účetní jednotka se rozhodne, že již nebude derivát klasifikovat jako zajišťovací a sama zajišťovací vztah zruší. Dle § 53 Vyhlášky se změny reálné hodnoty derivátů určených k obchodování účtují jako finanční náklad nebo finanční výnos (výsledkově).

2.6 Povinnost zveřejňování informací Standart IFRS 7 obsahuje výčet požadavků na zveřejnění informací o finančních nástrojích a s nimi spojenými riziky v rámci účetních výkazů. Zveřejňované informace by měly umožnit zhodnotit vliv finančních nástrojů, kterými podnik disponuje, na jeho finanční situaci a finanční výkonnost a posoudit rizika s finančními nástroji spojená a způsob, jakým účetní jednotka tato rizika řídí. Účetní jednotka pro účely zveřejnění rizik rozčlení nástroje do jednotlivých tříd podle jejich společných rysů a charakteristik.

Čistá investice v zahraniční jednotce představuje velikost podílu vykazující účetní jednotky na čistých aktivech dané zahraniční jednotky. 6


51

Hlavním cílem IFRS 7 je určit, jaké informace o rizicích spojených s finančními nástroji by měla účetní jednotka vykazovat. Mezi rizika, která vyplývají z finančních nástrojů, patří zejména úvěrové riziko, riziko likvidity a tržní riziko. Definice těchto rizik již byly probrány v kapitole 1.1, proto zde nebudou znovu uvedeny. Standard požaduje zveřejnit u každého rizika samostatně informace  kvalitativní;  kvantitativní. Z kvalitativních informací účetní jednotka uveřejní především míru jednotlivých rizik a způsoby jejich vzniku, cíle a metody řízení rizik a metody ocenění rizik a případné změny těchto informací oproti předchozímu období. A při zveřejňování kvantitativních informací se účetní jednotka zaměří především na souhrnné kvantitativní údaje o svém vystavení míře daného rizika. Pokud se tato míra vystavení liší k datu účetní závěrky od úrovně v průběhu účetního období, je účetní jednotka povinna poskytnout další informace, které vystihují míru rizika v průběhu účetního období, a umožní tak uživateli lépe zhodnotit skutečný stav věci v této oblasti. [2] Ke každému druhu rizika se vztahuje specifická informační povinnost: 1. V případě úvěrového rizika, zveřejní účetní jednotka u každé třídy finančních nástrojů tyto informace: o částku, která nejlépe reprezentuje její maximální míru úvěrového rizika k datu účetní závěrky bez zohlednění drženého kolaterálu či jiných úvěrových posílení, která jsou zveřejněna odděleně; o popis kolaterálu drženého jako zajištění úvěru a popis dalších úvěrových posílení a jejich finančního dopadu s ohledem na částku, která nejlépe reprezentuje maximální míru úvěrového rizika; o informace o úvěrové kvalitě finančních aktiv, která nejsou po splatnosti nebo nemají sníženou hodnotu; o v případě finančních aktiv po splatnosti nebo se sníženou hodnotou je nutné zveřejnit, jak dlouho jsou daná aktiva po splatnosti a které faktory byly zohledněny pro určení snížení hodnoty těchto aktiv. 2. U každého druhu tržního rizika, kterému je účetní jednotka vystavena k datu účetní závěrky, je povinna zveřejnit analýzu citlivosti, včetně metod a předpokladů použitých při jejím zpracování. 3. V souvislosti s rizikem likvidity je účetní jednotka povinna zveřejnit: o analýzu zbytkové splatnosti finančních závazků, včetně informace o řízení likvidního rizika s těmito závazky souvisejícího; o analýzu derivátových a nederivátových finančních nástrojů. [2]

52


V rámci aplikace zajišťovacího účetnictví je účetní jednotka povinna zveřejnit následující údaje o každém druhu zajištění:  popis jednotlivých druhů zajištění;  popis finančních nástrojů použitých jako zajišťovací a jejich reálné hodnoty k datu účetní závěrky;  charakter zajišťovaných rizik. Pokud účetní jednotka zajišťuje peněžní toky, musí dále zveřejnit:  období, v nichž se peněžní toky očekávají a v nichž by měly ovlivnit zisk nebo ztrátu;  popis všech očekávaných transakcí, u nichž bylo v minulosti použito zajišťovací účetnictví, ale jejichž realizace se již nepředpokládá;  částku, která byla zúčtována v účetním období v ostatním úplném výsledku;  částku, která byla reklasifikována z vlastního kapitálu do hospodářského výsledku;  částku, která byla odúčtována během příslušného účetního období z vlastního kapitálu a zahrnuta do vstupní pořizovací ceny nebo jiné účetní hodnoty nefinančního aktiva nebo nefinančního závazku, jejichž pořízení či vznik bylo zajištěnou, vysoce pravděpodobnou očekávanou transakcí. Samostatně dále účetní jednotka zveřejní:  v případě zajištění reálné hodnoty zisk nebo ztrátu ze o zajišťovacího nástroje; o zajištěné položky v důsledku zajištěného rizika.  neúčinnost zajištění peněžních toků zahrnutou do zisku nebo ztráty;  neúčinnost zajištění čistých investic v zahraničních jednotkách zahrnutou do zisku nebo ztráty. Pro každou skupinu finančních aktiv a finančních závazků se zveřejní reálná hodnota tak, aby ji bylo možné porovnat s její účetní hodnotou, metody jejího výpočtu a předpoklady, z nichž se vycházelo při určení těchto reálných hodnot. V případě, že došlo ke změně oceňovací techniky, zveřejní se tato změna spolu s důvody, které k této změně vedly.

Aplikace

53

3 Aplikace 3.1

Zajištění měnového rizika

Účetní jednotka ABC obchoduje se zahraničím. Ke dni 1.9.2012 jí byl vyfakturován závazek ve výši 500 000 EUR, který je splatný za šest měsíců, tj. k 28.2.2013. Obává se depreciace české koruny vůči euru, a tak se rozhodla zajistit se proti měnovému riziku pomocí derivátového kontraktu. Vhodným kontraktem je měnový forward, měnový swap a měnová opce. Účetní jednotka sestavuje účetní závěrku v plném rozsahu. Účetní jednotka se rozhodla, že bude aplikovat zajišťovací účetnictví. Zajišťovacím nástrojem je v tomto případě cizoměnový závazek vykázaný v rozvaze a zajišťovanou položkou budoucí cizoměnová platba, o které se dosud neúčtovalo. Účetní jednotka splňuje všechny podmínky, aby mohla o derivátu účtovat jako o zajišťovacím. U každého z těchto derivátů si ukážeme jeho dopad na hospodářský výsledek a vlastní kapitál v souvislosti s aplikací zajišťovacího účetnictví. 3.1.1

Měnový forward

Účetní jednotka uzavřela šestiměsíční měnový forward na prodej 500 000 EUR na období 1.9.2012 – 28.2.2013. K 1.9.2012 byl aktuální měnový kurz 24,840 CZK/EUR. Vypořádací (forwardový) kurs byl bankou stanoven ve výši 25,004 CZK/EUR. Uzavřením tohoto měnového forwardu tedy vzniká účetní jednotce povinnost koupit 500 000 EUR ke dni 28.2.2013 za dohodnutý forwardový kurs ve výši 25,004 CZK/ EUR. Úrokové sazby a spotový a forwardový měnový kurz se v průběhu kontraktu vyvíjely takto: Tab. 9

Proměnné měnového forwardu na prodej

Proměnná

1.9.2012

31.12.2012

28.2.2013

Spotový kurs SR

24,840

25,140

25,635

Forwardový kurs FX

25,004

25,210

25,635

Domácí sazba iCZK

2,300 % p. a.

2,460 % p. a.

-

Zahraniční sazba i EUR

0,974 % p. a.

0,788 % p. a.

-

180

60

0

Doba to splatnosti t

Zdroj: vlastní konstrukce dle dat ČNB a EBF

Forwardový kurs nabízený bankou se mění v závislosti na vývoji aktuálního měnového kursu a úrokových měr, avšak ke dni vypořádání kontraktu se forwardový kurs rovná spotovému.

54

Aplikace

Výpočet šestiměsíčního forwardového kursu k 1.9.2012: 180 360  25, 004 CZK/EUR FX1.9.  24,84 180 1  0, 00974 360 1  0, 023

V okamžiku sjednání se měnový forward nevykazuje jako rozvahová položka, ale vykazuje se pouze reálná hodnota podrozvahové pohledávky a závazku v podrozvahové evidenci. Nicméně k rozvahovému dni je nutné tuto pohledávku a závazek přecenit a vyčíslit reálnou hodnotu derivátového kontraktu, k čemuž je potřeba znát aktuální forwardový kurs, který bude platný pro následující dva měsíce7: 60 360  25, 210 CZK/EUR FX 31.12.  25,14 60 1  0, 00788 360 1  0, 0246

Okamžik sjednání kontraktu Se sjednáním daného měnového kontraktu nejsou spojeny žádné náklady (poplatky či provize). Jeho reálná hodnota je tak k okamžiku sjednání nulová, a proto nedochází k účtování na rozvahových účtech8. Měnový derivát se zachytí jako podrozvahová pohledávka i jako podrozvahový závazek, protože z derivátu plyne účetní jednotce pohledávka na 500 000 EUR, které se jí zavázala banka prodat, a závazek bance zaplatit v českých korunách. Ke dni 1.9.2012 se tedy zjistí hodnota podrozvahové pohledávky a závazku a zachytí se na podrozvahové účty.

Pohledávka1.9.  500.000

24,84 1  0, 00974

Závazek1.9.  500.000

180 360

 12.359.808 CZK

25,004  12.359.862 CZK 180 1  0, 023 360

V praxi forwardový kurs stanovuje výstavce forwardu, což je v našem případě banka. Účetní jednotka tedy pouze přejímá hodnoty těchto kursů od banky. 8 V případě, že by sjednání kontraktu bylo spojené s určitými náklady, vcházely by do pořizovací ceny, a zachytily by se na účtu 373 – Pohledávky a závazky z pevných termínových operací. 7

Aplikace Tab. 10

55 Účtování měnového forwardu k okamžiku jeho sjednání

Datum

Částka

MD

D

1.9.2012

Zachycení podrozvahové pohledávky

12 359 808

761

789

1.9.2012

Zachycení podrozvahového závazku

12 359 862

789

771

Zdroj: Vlastní konstrukce

Přecenění k rozvahovému dni K rozvahovému dni se spotový měnový kurs CZK/EUR pohyboval na úrovni 25,14 a forwardový kurs na úrovni 25,21. Změnila se také zahraniční a domácí úroková sazba. Tyto změny se musí promítnout i v účetnictví, a to přeceněním hodnoty podrozvahové pohledávky a závazku:

Pohledávka31.12.  500.000

Závazek31.12.  500.000

25,14 60 1  0, 00788 360 25, 21

60 1  0, 0246 360

 12.553.513 CZK

 12.553.531 CZK

Od doby sjednání kontraktu česká koruna vůči euru depreciovala, takže oproti původním hodnotám zachyceným v podrozvahové evidenci došlo k nárůstu podrozvahové pohledávky o 193 705 CZK a podrozvahového závazku o 193 669 CZK. Tyto rozdíly z přecenění se opět zachytí na podrozvahové účty. Také se musí vypočítat reálná hodnota měnového forwardu:

RH FW (31.12.) 

(25, 210  25, 004) *500.000  102.579 CZK 60 1  0, 0246 360

Forwardový kurs platný k rozvahovému dni je vyšší než, který si účetní jednotka sjednala na začátku kontraktu, reálná hodnota měnového forwardu tak vyšla kladná a zachytí se jako aktivum na straně Má dáti účtu 373. Účetní jednotka si měnovým derivátem zajišťuje své očekávané peněžní toky, a tak se reálná hodnota kontraktu souvztažně zachytí rozvahově na stranu Dal účtu 414 – Oceňovací rozdíly z přecenění majetku a závazků. V hospodářském výsledku se tato částka projeví až v okamžiku, kdy účetní jednotka závazek v eurech zaplatí, tj. v době, kdy dojde k realizaci zajišťované položky. K rozvahovému dni se nepřeceňuje pouze derivát, ale i jeho podkladové aktivum, což je zde cizoměnový závazek ve výši 500 000 EUR. Tento závazek byl při obdržení faktury zaúčtován k 1.9.2012 ve spotovém kursu 24,84 CZK/EUR,

56

Aplikace

tj. v celkové hodnotě 12 420 000 CZK. K 31.12.2012 se však musí závazek přecenit dle spotového kurzu vyhlašovaného ČNB, tj. 24,14 CZK/EUR na celkovou hodnotu 12 570 000 CZK. V důsledku přecenění účetní jednotka utrpěla kursovou ztrátu ve výši 150 000 CZK. Vzhledem k tomu, že závazek představuje podkladový nástroj a je tedy součástí zajišťovacího derivátu, nezaúčtuje se tento kursový rozdíl výsledkově do nákladů, ale rozvahově jako oceňovací rozdíl z přecenění závazku na stranu Má dáti účtu 414. Tab. 11

Účtování měnového forwardu k rozvahovému dni (rozvahově)

Datum

Částka

MD

D

31.12.2012

Přecenění podrozvahové pohledávky

193 705

761

789

31.12.2012

Přecenění podrozvahového závazku

193 669

789

771

31.12.2012

Přecenění kontraktu na RH

102 579

373

414

31.12.2012

Přecenění závazku v EUR

150 000

414

321. EUR


V důsledku aplikace zajišťovacího účetnictví neměl vývoj měnového kursu v roce 2012 vliv na výsledek hospodaření. Ke změnám však došlo v rozvaze. Účetní jednotka dosáhla kursové ztráty z přecenění závazku ve výši 150 000 CZK a zároveň zisku z měnového forwardu ve výši 102 579. Celkově tak účetní jednotka realizovala ztrátu z pohybu měnového kursu ve výši 47 421 CZK. Tab. 12

Změny v rozvaze 2012 – zajišťovací měnový forward Změny v rozvaze 2012

373 ∑

102 579 102 579

414

- 47 421

321. EUR

150 000

∑

102 579


V důsledku zajištění pomocí měnového derivátu účetní jednotka realizovala ztrátu pouze 47 421 CZK, což je částka o 102 579 CZK nižší než v případě, kdy by se proti měnového riziku nezajistila. Tato ztráta se promítne v hospodářském výsledku v následujícím účetním období a účetní jednotce tak vzniká odložená daňová pohledávka ve výši 9 010 CZK (47 421*0,19). Jelikož si není jista, zda bude tato pohledávka v budoucnu pokryta, rozhodla se o ní neúčtovat. Realizace derivátového kontraktu Ke dni realizace kontraktu se vypočítá reálná hodnota měnového forwardu, kdy se porovná aktuální forwardový kurs s kursem sjednaným na začátku kontraktu:

Aplikace

57

RH FW (28.2.)  (25, 635  25, 004) *500.000  315.500 CZK

Spotový kurs v době realizace kontraktu je vyšší než realizační kurs sjednaný s bankou. Reálná hodnota měnového kontraktu tak vyšla kladná ve výši 315 500 CZK. Měnový forward se musí přecenit na reálnou hodnotu. K rozvahovému dni byla reálná hodnota kontraktu 102 579 CZK, nyní se tedy doúčtuje částka 212 921 CZK, a to opět rozvahově skrze účet 414. Při vypořádání derivátového kontraktu účetní jednotka získá 500 000 EUR v hodnotě 12 817 500 CZK (tj. 25,635 CZK/EUR), ale bance zaplatí jen 12 502 000 CZK (tj. 25,004 CZK/EUR). Rozdíl mezi těmito dvěmi částkami představuje hodnota měnového forwardu, která se zaúčtuje jako výnos z derivátových operací na účtu 667. Po vypořádání kontraktu se stornuje opačným zápisem částka 315 500 CZK, která byla zachycena rozvahově v důsledku přecenění derivátového kontraktu na jeho reálnou hodnotu. Nakonec se také odúčtuje podrozvahová pohledávka a závazek z podrozvahové evidence. Tab. 13

Vypořádání měnového forwardu (rozvahově)

Datum

Částka

MD

D

373

414

221. EUR -

221.CZK 667

315 500

414

373

28.2.2013


28.2.2013

Vypořádání derivátového kontraktu

28.2.2013

Stornování přecenění

28.2.2013

Odúčtování podrozvahové pohledávky

12 553 513

789

761

28.2.2013

Odúčtování podrozvahového závazku

12 553 531

771

789


212 921 12 502 000 12 817 500 315 500

58

Aplikace

Tab. 14


Datum

Částka

28.2.2013


28.2.2013


MD

D

221. EUR 12 817 500 12 420 000 321. EUR 563 397 500 150 000 321. EUR

414


Jakmile účetní jednotka obdrží od banky částku 500 000 EUR může zaplatit svůj závazek vůči věřiteli. K 28.2.2013 je spotový měnový kurs ve výši 25,635 CZK/ EUR. Z bankovního účtu tak účetní jednotce ubude peněžní hotovost ve výši 12 817 500 CZK (tj. 500 000*25,635) a zároveň zanikne závazek v původně zaúčtované hodnotě 12 420 000 CZK (tj. 500 000*24,84). Rozdíl ve výši 397 500 CZK představuje kursovou ztrátu, která se zachytí výsledkově na účet 563. Nakonec se vystornuje rozdíl z přecenění ve výši 150 000 CZK zachycený na účtu 414. Po vypořádání kontraktu účet 373 – Pohledávky a závazky z pevných termínových operací a účet 414 - Oceňovací rozdíly z přecenění majetku a závazků vykazují nulové konečné zůstatky. Zisk z derivátové operace ve výši 315 500 CZK zvýší účetní jednotce výnosy a kursová ztráta z přecenění cizoměnového závazku v hodnotě 397 500 CZK naopak náklady. Celkově tak účetní jednotka utrpěla ztrátu v důsledku pohybu měnových kursů 82 000 CZK. Tato ztráta je však chápána jako náklad zajištění, neboť pokud by účetní jednotka neuzavřela měnový forward, byla by její ztráta několikanásobně vyšší, a to 397 500 CZK. Tab. 15

Změny ve výsledovce 2013 – zajišťovací měnový forward Změny ve výsledovce 2013

563

397 500

∑

397 500

ztráta

- 82 000

667 ∑

315 500 315 500


V rozvaze se na straně aktiv projeví úbytek peněz na bankovním účtu a v pasivech zmizí cizoměnový závazek. Na účtu zisků a ztrát se zachytí ztráta 82 000 CZK. Celková bilanční suma poklesne o 12 502 000 CZK.

Aplikace Tab. 16

59 Změny v rozvaze 2013 – zajišťovací měnový forward Změny v rozvaze 2013

221.CZK

- 12 502 000

710

- 82 000

321. EUR ∑

- 12 502 000

- 12 420 000

∑

- 12 502 000


V případě, že by zajišťovacím nástrojem nebyl cizoměnový závazek, ale jednalo by se o pohledávku, uzavřela by účetní jednotka s bankou měnový forward na nákup. Způsob účtování by byl stejný, jen by se měnily vypočítané částky. V úvodním zadání příkladu jsme si stanovili, že účetní jednotka splňuje všechny podmínky, aby mohla o daném derivátu účtovat jako o zajišťovacím. Nicméně pokud bychom provedli jednoduchý test efektivnosti k rozvahovému dni, zjistili bychom, že zajištění nelze kvalifikovat jako vysoce efektivní, protože se nepohybuje v intervalu 80 - 125 %. V takovém případě by účtování kontraktu vypadalo jinak, neboť by účetní jednotka musela zajišťovací účetnictví ukončit a měnový forward dále účtovat jako derivát určený k obchodování. Veškeré rozdíly z přecenění by se zachycovaly výsledkově. efektivita 

150.000 *100  146% 102.579

Ve stručnosti si ukážeme, jak by se taková klasifikace derivátu projevila v účetních výkazech. K rozvahovému dni by se reálná hodnota měnového forwardu zachytila jako aktivum na straně Má dáti účtu 373 a souvztažně jako výnos z derivátových operací na účtu 667. Také se výsledkově přecení cizoměnový závazek, a to do nákladů na účet 563 – Kurzové ztráty. Tab. 17

Účtování měnového forwardu k rozvahovému dni (výsledkově)

Datum

Částka

MD

D

31.12.2012


193 705

761

789

31.12.2012


193 669

789

771

31.12.2012


102 579

373

667

31.12.2012

Přecenění závazku v EUR

150 000

563

321. EUR


Za účetní období roku 2012 již účetní jednotka realizuje výnos z derivátových operací ve výši 102 579 CZK a kursovou ztrátu z přecenění cizoměnového závazku ve výši 150 000 CZK. V hospodářském výsledku se tak vykáže ztráta ve

60

Aplikace

výši 47 421 CZK. Nárůst bilanční sumy zůstane stejný jako v případě aplikace zajišťovacího účetnictví. Tab. 18

Změny ve výsledovce 2012 – měnový forward k obchodování Změny ve výsledovce 2012

563

150 000

∑

150 000

ztráta

- 47 421

667

102 579

∑

102 579

Zdroj: vlastní konstrukce Tab. 19

Změny v rozvaze 2012 – měnový forward k obchodování Změny v rozvaze 2012

373

102 579

∑

102 579

710

- 47 421

321. EUR

150 000

∑

102 579


V okamžiku vypořádání kontraktu se měnový forward výsledkově přecení na jeho reálnou hodnotu, tj. nárůst o 212 921 CZK na celkovou hodnotu 315 500 CZK. Tato částka se pak odúčtuje v okamžiku vypořádání derivátu s bankou. Tab. 20

Vypořádání měnového forwardu (výsledkově)

Datum

Částka 212 921

MD

D

373

667

28.2.2013


28.2.2013

Vypořádání derivátového kontraktu

12 502 000 12 817 500 315 500

221. EUR -

221.CZK 373

28.2.2013


12 553 513

789

761

28.2.2013


12 553 531

771

789


Při úhradě cizoměnového závazku vzniká účetní jednotce kursová ztráta ve výši 247 500 CZK, která se zaúčtuje na nákladový účet 563.

Aplikace Tab. 21

61 Vypořádání cizoměnového závazku

Datum 28.2.2013


Částka

MD

D

12 817 500 12 570 000 247 500

321. EUR 563

221. EUR -


Změny ve výsledovce 2013 – měnový forward k obchodování Změny ve výsledovce 2013

563

247 500

∑

247 500

ztráta

- 34 579

667 ∑

212 921 212 921


V roce 2013 je kursová ztráta z přecenění cizoměnového závazku opět vyšší než zisk z derivátových operací, a tak účetní jednotka realizuje ztrátu 34 579 CZK. Pokud k této výši ztráty přičteme ztrátu z roku 2012, dostaneme celkovou kursovou ztrátu z cizoměnového závazku ve výši 82 000 CZK. Celkový výsledek kontraktu samozřejmě musel vyjít stejný jako v případě aplikace zajišťovacího účetnictví. Liší se však dopad derivátu na hospodářský výsledek. V případě aplikace zajišťovacího účetnictví na sjednaný měnový forward se ztráta z celého kontraktu projevila ve výsledku hospodaření až v účetním období, kdy došlo k realizaci kontraktu a kdy opravdu byla účetní jednotka fyzicky vystavena měnovému riziku, tj. v roce 2013. Za účetní období 2012 tak účetní jednotka vykázala vyšší základ daně. Naopak v situaci, kdy se o měnovém forwardu účtovalo jako o derivátu určenému k obchodování, byl hospodářský výsledek ovlivněn v obou účetních obdobích. Jedna část ztráty byla vykázána již za účetní období 2012, což mělo za následek nižší základ daně a tím nižší daňovou povinnost. Druhá část ztráty ovlivnila výsledek hospodaření v roce 2013. Tab. 23

Změny v rozvaze 2013 – měnový forward k obchodování Změny v rozvaze 2013

221.CZK

- 12 502 000

429

- 47 421

710

- 34 579

321. EUR ∑ Zdroj: vlastní konstrukce

- 12 502 000

∑

- 12 420 000 - 12 502 000

62

Aplikace

Celková bilanční suma zůstává v obou případech stejná, mění se pouze složení pasiv. V případě, že by ke sjednání a vypořádání derivátového kontraktu došlo v rámci jednoho účetního období, byl by dopad na účetní výkazy stejný, ať už by se měnový forward považoval za zajišťovací nebo nikoliv. S ohledem na povinnosti, které účetní jednotce vyplývají z aplikace zajišťovacího účetnictví, vyvstává otázka, zda má pro ni vůbec smysl o derivátech účtovat jako o zajišťovacích. Zodpovědět tuto otázku se pokusíme v diskusní části práce. 3.1.2

Měnový swap

Měnový swap představuje kombinaci spotového a forwardového kontraktu. V našem vzorovém příkladu lze měnový swap využít jako „navazující“ obchod na předešlý měnový forward. Uvažujme situaci, že účetní jednotka není schopná k datu realizace měnového forwardu, tj. 28.2., tento kontrakt vypořádat, protože v té době nedisponuje částkou 12 502 000 CZK. Po dohodě s věřitelem se rozhodla, že závazek vypořádá k 28.3.2013. K 28.2.2013 má účetní jednotka v návaznosti na měnový forward přebytek 500 000 EUR a zároveň nedostatek českých korun. Také ví, že příští měsíc bude v opačné situaci, kdy bude mít přebytek českých korun a nedostatek eur. Vhodným řešením je pro účetní jednotku sjednání klasického měsíčního swapu na období 28.2. – 28.3.2013, čímž se jí přesune závazek vyplývající z forwardu na budoucí termín. Tab. 24

Proměnné měnové opce

Proměnná

28.2.2013

28.3.2013

Spotový kurs SR

25,635

25,725

Forwardový kurs FX

25,733

-

Domácí sazba iCZK

0,600 % p. a.

-


1,416 % p. a.

-

30

0

Doba to splatnosti t Zdroj: vlastní konstrukce dle dat ČNB a EBF

Výpočet forwardového kursu platného na období sjednaného měnového swapu: 30 360  25, 733 CZK/EUR FX 28.2.  25, 635 30 1  0, 01416 360 1  0, 06

Účetní jednotka k 28.2.2013 vymění 500 000 EUR za české koruny ve spotovém kursu 25,635 CZK/EUR a zároveň se s bankou dohodne, že ke zpětné výměně těchto měn dojde k 28.3.2013 za forwardový kurs 25,733 CZK/EUR.

Aplikace

63

V účtování navážeme na předešlý měnový forward, který je v účetnictví veden jako zajišťovací instrument. Zaúčtujeme výsledkově změnu v reálné hodnotě měnového forwardu k datu původně zamýšlené realizace kontraktu, tj. zvýšení hodnoty kontraktu o 212 921 CZK na celkovou částku 315 500 CZK. V souvislosti s uzavřením měnového swapu je nutné znovu ocenit podrozvahovou pohledávku a závazek. Jejich rozdíly oproti hodnotám zachyceným k rozvahovému dni, tj. nárůst podrozvahové pohledávky o 248 880 CZK a podrozvahového závazku o 306 539 CZK, se zachytí v podrozvahové evidenci.

25, 635

Pohledávka28.2.  500.000

1  0, 01416

Závazek28.2.  500.000

30 360

 12.802.393 CZK

25, 733  12.860.070 CZK 30 1  0, 006 360

V souvislosti s měnovým forwardem má účetní jednotka pohledávku u banky na prodej 500 000 EUR a závazek, že za ně zaplatí 12 502 000 CZK. V měnovém swapu se při první výměně pozice prohodí, tzn. účetní jednotka má vůči bance závazek dodat 500 000 EUR a pohledávku na vyplacení 12 817 500 CZK. Tab. 25

Vypořádání měnového forwardu (rozvahově) a první směna swapu

Datum 28.2.2013 28.2.2013 28.2.2013

Částka Přecenění kontraktu na RH Přecenění podrozvahové pohledávky Přecenění podrozvahového závazku

MD

D

212 921

373

414

248 880

762

789

306 539

789

772

28.2.2013

1. směna měn

315 500

221.CZK

667

28.2.2013

Stornování přecenění měnového forwardu

315 500

414

373


V rámci vzájemného započtení pohledávek a závazků banka účetní jednotce vyplatí rozdíl výše zmíněných dvou částek, tj. 315 500 CZK, což je reálná hodnota měnového forwardu k 28.2.2013. Vyplacením této částky dochází k vypořádání měnového forwardu a účtuje se souvztažně jako výnos z derivátových operací na účtu 667. Zároveň se musí stornovat rozvahově

64

Aplikace

zaúčtovaná částka rozdílů z přecenění spojená s přeceňováním měnového forwardu na reálnou hodnotu. V této chvíli účet 373 – Pohledávky a závazky z pevných termínových operací vykazuje nulový konečný zůstatek a účet 414 – Oceňovací rozdíly z přecenění majetku a závazků má záporný zůstatek ve výši 150 000 CZK z důvodu přecenění cizoměnového závazku na reálnou hodnotu k rozvahovému dni. K datu realizace swapu vypočítáme reálnou hodnotu derivátu: RH FW (28.3.)  (25, 725  25, 733) *500.000  4.000 CZK

Spotový měnový kurs je nižší než sjednaný forwardový kurs, a tak reálná hodnota měnového swapu vyšla záporná. Zaúčtuje se jako závazek z pevných termínovaných operací na straně Dal účtu 373 a současně jako oceňovací rozdíl na Má dáti účtu 414. Při druhé směně swapu účetní jednotka obdrží od banky 500 000 EUR v hodnotě 12 862 500 CZK (tj. 25,725 CZK/ EUR), ale zaplatí za ně 12 866 500 CZK (tj. 25,733 CZK/ EUR). Rozdíl ve výši 4 000 CZK se zachytí jako náklad z derivátových operací na účtu 567. Tab. 26

Druhá směna swapu

Datum 28.3.2013

Částka Přecenění kontraktu na RH

MD

D

414

373

221. EUR 567

221.CZK -

4 000

373

414

4 000 12 866 500 12 862 500 4 000

28.3.2013

2. směna swapu

28.3.2013

Stornování rozdílu z přecenění

28.3.2013


12 806 393

789

762

28.3.2013


12 860 070

772

789


Jakmile se reálná hodnota swapu objeví na výsledkovém účtu, stornuje se opačným zápisem rozvahově zachycený rozdíl z přecenění. V souvislosti s měnovým swapem se nakonec odúčtuje z podrozvahové evidence podrozvahová pohledávka a závazek.

Aplikace

65

Po obdržení cizí měny může účetní jednotka splatit svůj závazek vůči věřiteli. Aktuální měnový kurs CZK/EUR vyhlašovaný ČNB je k 28.3.2013 ve výši 25,725. Z bankovního účtu tedy účetní jednotce ubude částka 12 862 500 CZK. Zároveň se zachytí zánik závazku v hodnotě 12 420 000 CZK a rozdíl 442 500 CZK představuje kursovou ztrátu, která se zaúčtuje na nákladový účet 563. V účetnictví se ještě musí opačným zápisem stornovat částka zachycená k rozvahovému dni jako rozdíl z přecenění při přeceňování závazku na jeho reálnou hodnotu ve výši 150 000 CZK. Tab. 27


Datum

Částka

28.3.2013


28.3.2013


MD

D

221. EUR 12 862 500 12 420 000 321. EUR 563 442 500 150 000 321. EUR

414


Z celé zajišťovací operace se ve výnosech objeví částka 315 500 CZK, jakožto zisk z měnového forwardu, a náklady v hodnotě 446 500 CZK, které obsahují kursovou ztrátu spojenou s cizoměnovým závazkem a ztrátu z měnového swapu. Celkově tak účetní jednotka utrpěla ztrátu v důsledku pohybu měnových kursů 131 000 CZK. Tab. 28

Změny ve výsledovce 2013 – měnový swap Změny ve výsledovce 2013

563

442 500

567

4 000

∑ ztráta

446 500

667 ∑

315 500 315 500

- 131 000


Pokud by účetní jednotka zaplatila svůj cizoměnový závazek v době realizace měnového forwardu, utrpěla by celkovou ztrátu nižší, a to 82 000 CZK. Jelikož však účetní jednotka v té době nebyla schopná vyrovnat svůj závazek plynoucí z měnového forwardu, uzavřela s bankou měnový swap, čímž si prodloužila splatnost závazku z derivátu. Rozdíl ve výši 49 000 CZK lze tak chápat jako náklad způsobený dočasnou nelikviditou účetní jednotky. Nicméně, v případě, že by se účetní jednotka proti riziku nezajistila pomocí těchto derivátů, dosáhla by ztráty trojnásobně vyšší, a to 442 500 CZK.

66

Aplikace

Tab. 29

Změny v rozvaze 2013 – měnový swap Změny v rozvaze 2013

221.CZK

- 12 551 000

710

- 131 000

321. EUR ∑

- 12 551 000

∑

- 12 420 000 - 12 551 000


V rozvaze se nám pouze projeví pokles bilanční sumy způsobený pohyby na bankovním účtu a zánik cizoměnového závazku. Opět v situaci, kdy by se o derivátu neúčtovalo jako o zajišťovacím, neúčtovaly by se rozdíly z přecenění rozvahově, ale rovnou výsledkově. V účetním období 2012 by tak účetní jednotka vykázala v hospodářském výsledku ztrátu ve výši 47 421 CZK a v následujícím roce ztrátu 83 579 CZK. V rozvaze by změna celkové bilanční sumy zůstala stejná, změnilo by se pouze složení pasiv. 3.1.3

Měnová opce

Účetní jednotka sjednala šestiměsíční měnovou opci na nákup 500 000 EUR na období 1.9.2012 – 28.2.2013. Jedná se o call (kupní) opci amerického typu. K 1.9.2012 se měnový kurs CZK/EUR nacházel na úrovni 24,84. Vývoj úrokových sazeb a spotových měnových kurzů znázorňuje Tab. 30. Realizační kurz použijeme stejný, jaký jsme vypočítali u měnového forwardu, tj. 25,004 CZK/EUR. Tab. 30

Proměnné měnové kupní opce (call)

Proměnná

1.9.2012

31.12.2012

28.2.2013

Spotový kurs SR

24,840

25,140

25,635

Realizační kurs

25,004

25,004

25,004

Domácí sazba iCZK

2,38 % p. a.

1,92 % p. a.

2,01 % p. a.


1,34 % p. a.

1,30 % p. a.

1,54 % p. a.

Doba to splatnosti t

180

60

0

Volatilita

6%

7%

9%

Zdroj: vlastní konstrukce dle dat ČNB a ECB

Okamžik sjednání kontraktu Sjednaná měnová opce dává účetní jednotce právo koupit 500 000 EUR za dohodnutý kurs 25,004 CZK/EUR. Opce může být uplatněna kdykoliv v období 1.9.2012 – 28.2.2013. Za toto právo účetní jednotka zaplatí tzv. opční prémii, a tak se měnová opce vykáže v rozvaze již od okamžiku sjednání. Zároveň je také nutné vyčíslit v podrozvahové evidenci výši podrozvahových pohledávek a závazků.

Aplikace

67

Hodnota opční prémie je rovna reálné hodnotě měnové opce, která se určí jako rozdíl hodnoty podrozvahové pohledávky a podrozvahového závazku:

pohledávka1.9.  24,840* e závazek1.9.  25, 004* e

0,0134*

0,0238*

1 2

1 2

* N (0, 011327) *500.000  6.112.785 CZK 9

* N (0, 053753) *500.000  5.912.254 CZK 10

Reálná hodnota měnové opce, a také výše opční prémie, je k okamžiku sjednání kontraktu 200 531 CZK. Protože se jedná o nakoupenou opci, zaúčtuje se tato částka na stranu Má dáti účtu 376 – Nakoupené opce. RH1.9.  6.112.785,03  5.912.253,91  200.531 CZK Podrozvahová pohledávka se zachytí v podrozvahové evidenci pomocí účtu 763 Pohledávky z opčních operací a podrozvahový závazek skrze účet 773 – Závazky z opčních operací. Tab. 31

Účtování měnové opce k okamžiku jejího sjednání

Datum

Částka

MD

D

200 531

376

221.CZK

1.9.2012

Zachycení opční prémie

1.9.2012

Zachycení podrozvahové pohledávky

6 112 785

763

789

1.9.2012

Zachycení podrozvahového závazku

5 912 254

789

773

Zdroj: Vlastní konstrukce

Přecenění k rozvahovému dni V průběhu účetního období došlo ke změně zahraniční i domácí úrokové sazby a k depreciaci české koruny vůči euru. K rozvahovému dni se tedy musí přepočítat hodnota podrozvahové pohledávky a závazku a také přecenit měnovou opci na reálnou hodnotu.

ln 9

10

d1 

24,840 0, 06 2  (0, 0238  0, 0134  * 0, 5 25, 004 2  0, 011327 0, 06 0,5

d2  (0,011327)  0,06 0,5  0, 053753

68

Aplikace

pohledávka31.12.  25,140* e závazek31.12.  25, 004* e

0,0130*

0,0192*

1 6

1 6

* N (0, 240262) *500.000  7.462.165 CZK 11

* N (0, 211685) *500.000  7.275.641 CZK 12

RH 31.12.  7.462.164,57  7.275.640,99  186.524 CZK K okamžiku sjednání kontraktu činila reálná hodnota měnové opce 200 531 CZK. K rozvahovému dni však reálná hodnota kontraktu poklesla na 186 524 CZK. O rozdíl, který činí 14 007 CZK, se musí snížit hodnota zaúčtované opční prémie na účtu 376. Protože opce nemůže být na základě své podstaty efektivním zajišťovacím nástrojem, zaúčtuje se tento rozdíl výsledkově na nákladový účet 567 – Náklady z derivátových operací. V podrozvahové evidenci se dále přecení podrozvahová pohledávka a závazek. Oproti hodnotám zachyceným ke dni sjednání kontraktu došlo k nárůstu podrozvahové pohledávky o 1 349 380 CZK a podrozvahového závazku o 1 363 387 CZK. K rozvahovému dni je nutné přecenit na reálnou hodnotu i cizoměnový závazek, který byl k 1.9.2012 zaúčtován dle kursu 24,84 CZK/EUR, ale k rozvahovému dni se kurs vyhlašovaný ČNB nachází na úrovni 25,14 CZK/EUR. Kursová ztráta ve výši 150 000 CZK se zaúčtuje výsledkově na nákladový účet 563 – Kurzové ztráty oproti závazkovému účtu 321. Tab. 32

Účtování měnové opce k rozvahovému dni

Datum

Částka

MD

D

31.12.2012


1 349 380

763

789

31.12.2012


1 363 387

789

773

31.12.2012


14 007

567

376

31.12.2012

Přecenění závazku

150 000

563

321. EUR


Pohyby měnového kursu vedly v roce 2012 ke zvýšení nákladů o 164 007 CZK.

ln

11

d1 

25,140 0, 072 1  (0, 0192  0, 0130  * 25, 004 2 6  0, 240262 1 0, 07 6

12

d2  0, 240262  0,07

1  0, 211685 6

Aplikace Tab. 33

69 Změny ve výsledovce 2012 – měnová opce Změny ve výsledovce 2012

563

150 000

567

14 007

∑

164 007

ztráta

- 164 007


Změny v rozvaze 2012 – měnová opce Změny v rozvaze 2012

376

186 524

710

221.CZK

- 200 531

321. EUR

∑

- 14 007

∑

- 164 007 150 000 - 14 007


Realizace derivátového kontraktu Ke dni realizace kontraktu, 28.2.2013, činí spotový kurs 25,635 CZK/EUR. Přecení se tedy opět jak podrozvahová pohledávka, tak i podrozvahový závazek a vyčíslí se reálná hodnota měnové opce k tomuto datu. pohledávka28.2.  25, 635*500.000  12.817.500 CZK závazek28.2.  25, 004*500.000  12.502.000 CZK RH 28.2.  12.817.500  12.502.000  315.500 CZK Hodnota podrozvahové pohledávky je k okamžiku realizace 12 817 500 CZK, což je o 5 355 335 CZK více než hodnota k rozvahovému dni. Podrozvahový závazek je oproti rozvahovému dni vyšší o 5 226 359 CZK. Oba tyto rozdíly se musí zachytit v podrozvahové evidenci. K datu vypořádání kontraktu se účetní jednotka rozhodne, zda měnovou opci využije nebo je pro ni výhodnější ji nechat propadnout a koupit eura za spotový kurs. Toto rozhodnutí učiní na základě porovnání reálné hodnoty kontraktu se zaplacenou opční prémií. Spotový kurs je vyšší než předem domluvený realizační kurs, a tak reálná hodnota měnové opce vyšla kladná.

70

Aplikace

RH 28.2. (315.500 CZK)  RH1.9. (200.531 CZK) Reálná hodnota měnové opce je o 114 969 CZK vyšší než zaplacená opční prémie, proto účetní jednotka měnovou opci využije. Tato částka zároveň představuje zisk ze sjednaného kontraktu. K rozvahovému dni byla reálná hodnota opce 186 524 CZK a v době realizace kontraktu již 315 500 CZK. Rozdíl ve výši 128 976 CZK se zaúčtuje jako navýšení hodnoty nakoupené opce na straně Má dáti účtu 376 a souvztažně jako výnos z derivátových operací na účtu 667. Samotné vypořádání kontraktu pak probíhá obdobně jako u měnového forwardu. Účetní jednotka získá od banky 500 000 EUR v hodnotě 12 817 500 CZK, ale zaplatí za ně jen 12 502 000 CZK. Rozdíl mezi těmito částkami představuje hodnota měnové opce, která se odúčtuje z rozvahového účtu 376. Nakonec se z podrozvahové evidence odúčtuje podrozvahová pohledávka i podrozvahový závazek. Tab. 35

Účtování měnové opce ke dni realizace kontraktu

Datum

Částka

MD

D

28.2.2013


5 355 335

763

789

28.2.2013


5 226 359

789

773

28.2.2013

Přecenění opční prémie

128 976

376

667

28.2.2013

Vypořádání kontraktu

12 502 000 221.CZK 12 817 500 221. EUR 315 500 376

28.2.2013


12 870 500

789

763

28.2.2013


12 502 000

773

789


Vypořádání cizoměnového závazku probíhá podobně jako v případě měnového forwardu, proto jej zde nebudeme znovu popisovat. Účtování je však ukázané v Tab. 36.

Aplikace Tab. 36

71 Vypořádání cizoměnového závazku

Datum

28.2.2013

Částka

MD

D

221. EUR 12 817 500 12 570 000 321. EUR 563 247 500



V účetním období 2013 se objeví ve výnosech realizovaný výnos z derivátových operací v hodnotě 128 976 CZK a v nákladech kursová ztráta z cizoměnového závazku 247 500 CZK. Celkově tak účetní jednotka z kursových pohybů realizovala ztrátu 118 524 CZK. Pokud by se účetní jednotka měnovou opcí nejistila proti kursovému riziku, utrpěla by ztrátu 397 500 CZK, což je o 114 969 CZK více než je ztráta z celé zajišťovací operace. Tab. 37

Změny ve výsledovce 2013 – měnová opce Změny ve výsledovce 2013

563

247 500

∑

247 500

ztráta

667 ∑

128 976 128 976

- 118 524


Změny v rozvaze 2013 – měnová opce Změny v rozvaze 2013

221.CZK 376

∑

- 12 502 000

710

- 118 524

- 200 531

429

- 164 007

- 12 702 531

321. EUR

- 12 420 000

∑

- 12 702 531


V rozvaze se na straně aktiv projeví úbytek peněžních prostředků z bankovního účtu po zaplacení měnové opce bance a odúčtování měnové opce z účtu 376. Na straně pasiv došlo k odúčtování cizoměnového závazku. V situaci, že by k datu realizace kontraktu byl spotový kurs nižší než realizační, např. 24,90 CZK/EUR, vyšla by reálná hodnota měnové opce záporná (-52 000 CZK), účetní jednotka by nechala takovou opci propadnout. Kontrakt by se nerealizoval a opční prémie zachycená na účtu 376 by se přeúčtovala na nákladový účet 567. Účetní jednotka by v takovém případě dosáhla celkové

72

Aplikace

ztráty ve výši 230 531 CZK (opční prémie 200 531 CZK + 30 000 CZK kursová ztráta z cizoměnového závazku). Dílčí závěr Na závěr této kapitoly věnované zajištění kursového rizika porovnáme jednotlivé varianty derivátových kontraktů, a to konkrétně měnový forward s měnovou opcí. Jelikož měnový swap je kombinací spotového a forwardového kontraktu a v našem příkladě byl použit k modifikaci měnového forwardu, není ve srovnání zahrnut. Jak měnový forward, tak i měnovou opci lze běžně sjednat v komerční bance. Výhodou měnového forwardu je, že minimální objem kontraktu bývá většinou dvojnásobně nižší než v případě měnové opce, takže je více pro firmy dostupnější. Zisk nebo ztráta z měnového forwardu je závislá na pohybu měnových kursů. Nicméně případná ztráta z obchodu sjednaného jako zajišťovacího je chápána jako náklad zajištění. Nespornou výhodou měnové opce (call) je skutečnost, že kupující má právo, nikoliv povinnost, se v den splatnosti rozhodnout, zda chce instrument nakoupit. Za toto právo se platí nemalá opční prémie. Přesto zaplacená opční prémie představuje maximální ztrátu, které může účetní jednotka z derivátového kontraktu dosáhnout, čímž se pro ni stávají finanční rizika lépe předvídatelná. Navíc díky předem zaplacené opční prémii může být kupujícím opce i méně bonitní klient. Při přeceňování derivátů na reálnou hodnotu je vždy ovlivněna výše vlastního kapitálu. Pokud je derivát určen jako zajišťovací a zajišťuje budoucí peněžní toky, je vlastní kapitál ovlivněn přímo pomocí rozdílů z přecenění zachycených na účtu 414. Rozdíly z přecenění derivátů určených k obchodování nebo derivátů zajišťujících reálnou hodnotu aktiva nebo závazku se zachycují výsledkově a v rozvaze se tak objeví jako zisk nebo ztráta na účtu 710. V následujícím účetním období se částka zachycená na účtu 710 podle své povahy přeúčtuje na účet 431 – Výsledek hospodaření ve schvalovacím období, a to do doby než valná hromada rozhodne, jak se ztrátou či ziskem naložit. Každý typ derivátového kontraktu ovlivňuje účetní výkazy svým způsobem. Účetní jednotka by si tak měla vždy pořádně promyslet, jaký zajišťovací vztah využít, především pokud ví, že bude zasahovat do více účetních období. Pokud bychom se rozhodovali o nejvýhodnější variantě zajišťovacího vztahu v souvislosti s aplikací zajišťovacího účetnictví, z uvedených variant můžeme zvolit pouze měnový forward. Měnová opce totiž není schopna splnit podmínku efektivního zajištění, proto na tento derivát nelze zajišťovací účetnictví aplikovat. Nicméně i v případě, že bychom o derivátech neúčtovaly jako o zajišťovacích, má měnový forward v našem příkladě lepší dopad na výkazy účetní závěrky než měnová opce. V případě forwardu došlo k nárůstu bilanční sumy a k nižšímu poklesu vlastního kapitálu než v případě opce. Také v případě srovnání nákladů a výnosů obou variant vychází jako lepší varianta zajištění pomocí měnového forwardu, neboť ztráta z výsledku hospodaření je

Aplikace

73

nižší než v případě měnové opce, kde jsou náklady vyšší o zaplacenou opční prémii. Tab. 39

Srovnání měnových derivátových kontraktů

Měnový forward zajišťovací

Měnová opce

k obchodování

k obchodování

Účetní období 2012 Změny v rozvaze

102 579

102 579

- 14 007

Výsledek hospodaření

---

- 47 421

- 164 007

Náklady

---

150 000

164 007

Výnosy

---

102 579

---

Daňová úspora

---

28 500

31 161

- 12 502 000

- 12 502 000

- 12 702 531

Výsledek hospodaření

- 82 000

- 34 579

- 118 524

Náklady

397 500

247 500

434 024

Výnosy

315 500

212 921

315 500

Daňová úspora

75 525

47 025

82 465

Účetní období 2013 Změny v rozvaze


Při výpočtech byla záměrně opomenuta daňová oblast. Náklady z derivátových kontraktů jsou daňově uznatelné. Deriváty jako takové ovlivňují základ daně jakmile se zachytí na výsledkových účtech. K tomu však dochází při zajišťování budoucích peněžních toků (jak tomu bylo v našem příkladě) až v okamžiku, kdy zajišťovaná položka ovlivní výsledek hospodaření. Zajišťovaný cizoměnový závazek ovlivnil výsledek až při jeho vypořádání, proto i měnový forward ovlivnil výsledek hospodaření až v účetním období 2013. Celou zajišťovací operací proti kursovému riziku dosáhla účetní jednotka v roce 2013 v případě měnového forwardu daňové úspory ve výši 75 525 CZK. Podle výše daňové úspory, která je vypočítána pouze z výše nákladů, není vhodné se rozhodovat. Je vždy nutné zhodnotit veškeré náklady a výnosy související s danou operací a zanalyzovat celkový dopad na výsledek

74

Aplikace

hospodaření. Běžným cílem firmy totiž není maximalizovat náklady a tím daňovou úsporu.

3.2 Zajištění úrokového rizika Účetní jednotka ABC na konci května zjistila, že v období 1.9. – 1.12. bude potřebovat čerpat korunový úvěr ve výši 60 miliónů CZK. Tento úvěr bude čerpat na základě úrokové sazby PRIBOR. Účetní jednotka se obává, že do doby čerpání úvěru dojde k růstu úrokové sazby, a tak se rozhodla toto úrokové riziko zajistit pomocí úrokového derivátu. Derivátový kontrakt je považován za zajišťovací a tam, kde je to možné, bude aplikováno zajišťovací účetnictví. Úvěr bude čerpán pouze tři měsíce, proto budeme porovnávat zajištění se pomocí úrokové forwardu a zajištění úvěru pomocí úrokové opce (cap). Úrokový swap je prakticky několikrát po sobě provedený forwardový kontrakt, proto se hodí pro zajištění aktiv a závazků s delší dobou splatnosti, a tak se pro aplikaci na náš příklad nehodí. 3.2.1

Úrokový forward

K zajištění úrokové rizika vyplývající z nedostatku financí účetní jednotka koupila úrokový forward (FRA) 3x6. Sjednaná forwardová sazba na prodej k 1.6. činí 0,94 %, čímž se účetní jednotka zajistí proti růstu úrokové sazby nad tuto hodnotu. Dva dny před čerpáním úvěru se zafixuje úroková sazba PRIBOR 3 měsíce na období 1.9. – 1.12., tj. 0,95 %. Vypořádání kontraktu proběhne na počátku forwardového období. Samotné účetní zachycení úrokového forwardu je podobné měnovému forwardu, proto si jej uvedeme jen ve zkratce. Na počátku FRA období účetní jednotka zachytí v podrozvahové evidenci podrozvahovou pohledávku a podrozvahový závazek. Dále se vypočítá kompenzační platba vyplývající z úrokového forwardu. Účetní jednotka si derivátem zajistila úrokovou sazbu ve výši 0,94 % (+ marže banky). Ke dni čerpání úvěru je však úroková sazba vyšší, tj. 0,95 % (+ marže banky), takže účetní jednotce náleží kompenzační platba v důsledku rozdílu těchto dvou sazeb v hodnotě 1 496 CZK. Celá forwardová operace je vypořádána během jednoho účetního období hned na začátku forwardového období, proto se kompenzační platba zaúčtuje jako výnos z derivátových kontraktů na stranu Dal účtu 667 oproti přírůstku peněžních prostředků na straně Má dáti. 90 360  1.496 CZK 90 1  (0,95 ) 360

(0,94  0,95) * Kompenzační platba  60mil

Aplikace

75

Účetní jednotka bude čerpat tříměsíční úvěr ve výši 59 998 504 CZK, jakožto rozdíl požadované částky a kompenzační platby, za aktuální PRIBOR sazbu 0,95 % (+ marže banky). Po skončení zajišťovacího vztahu se odúčtuje podrozvahová pohledávka a závazek z podrozvahové evidence. Pokud si stanovíme, že marže banky představuje 227 bps, lze snadno dopočítat, že účetní jednotka v době splatnosti úvěru zaplatí 60 360 812 CZK. Úroky z přijatého úvěru tak činí 482 988 CZK.



90 

 úvěru  59.998.504* 1  (0, 0322 360 )   60.481.492 CZK Z celé zajišťovací operace se objeví ve výnosech částka 1 496 CZK a v nákladech zaplacené úroky z úvěru na účtu 562 ve výši 482 988 CZK. Díky úrokovému forwardu tak celkové náklady na získání kapitálu tvořily 481 492 CZK. Kdyby si účetní jednotka nezajistila FRA sazbu pomocí derivátů, musela by čerpat úvěr ve výši 60 milionů a celkově by tak bance zaplatila 60 483 000 CZK. Účetní jednotka FRA kontraktem ušetřila 1 508 CZK. V případě, že by celá operace neproběhla v rámci jednoho účetního období, musel by se úrokový forward přecenit k rozvahovému dni na reálnou hodnotu. Rozdíl z přecenění by se pak zachytil rozvahově na účet 414 – Oceňovací rozdíly z přecenění majetku a závazků oproti účtu 373 – Pohledávky a závazky z pevných termínových operací. 3.2.2

Úroková opce CAP

K zajištění úrokového rizika účetní jednotka koupila úrokovou opci, neboť kromě zajištění si chce zároveň ponechat i možnost získat na případném poklesu úrokové sazby. Tato opce je vázána na referenční sazbu PRIBOR. Koupený cap je sjednán na úrokové období 1.9. - 1.12.. Realizační cena opce je 0,94 %, čímž se účetní jednotka zajistila proti růstu úrokové sazby nad tuto úroveň. Opční prémie se vypočítá jako 0,02 % p. a. z hodnoty jistiny, tj. z hodnoty 60 mil. CZK. Den splatnosti capu je stanoven na 1.9.. K tomuto datu je referenční úroková sazba na úrovni 0,95 %. K datu sjednání capu účetní jednotka zachytí podrozvahovou pohledávku a podrozvahový závazek. Zaplacená opční prémie ve výši 3 000 CZK se zaúčtuje na rozvahový účet 376 – Nakoupené opce na stranu Má dáti oproti úbytku peněžních prostředků na straně Dal. Opční prémie  60mil *0, 0002

90  3.000 CZK 360

K 1.9. se porovná referenční úroková sazba PRIBOR 3 měsíce s předem sjednanou realizační úrokovou sazbou a zjistí se tak reálná hodnota capu v době splatnosti.

76

Aplikace

RH1.9.  60mil *(0, 0095  0, 0094)

90  1.500 CZK 360

Úrokovou opcí si účetní jednotka zajistila úrokovou sazbu 0,94 %. K datu realizace capu je referenční sazba vyšší, proto účetní jednotka uplatní koupenou opci a získá kompenzační platbu ve výši 1 500 CZK, která se zachytí jako výnos na účtu 667. Do nákladů na účet 567 se převede částka zaplacené opční prémie. Nakonec se odúčtuje podrozvahová pohledávka a podrozvahový závazek z podrozvahové evidence. Touto zajišťovací operací utrpěla účetní jednotka ztrátu ve výši 1 500 CZK. Uplatněním capu sice získala nárok na úvěr za úrokovou sazbu 0,94 %, ale díky zaplacené opční prémii finální náklady na úvěr odpovídají úrokové sazbě 0,96 % (+ marže banky), která je vyšší než referenční sazba PRIBOR k datu 1.9.. Pokud by referenční úroková sazba v době realizace kontraktu byla nižší než realizační sazba, nechala by účetní jednotka cap propadnout a využila by aktuální nižší úrokovou sazbu. Celkové náklady na úvěr by však byly vyšší o zaplacenou opční prémii (tj. o 0,02 % p.a.). Pokud by k sjednání a realizaci kontraktu nedošlo v rámci jednoho účetního období, musely by se výsledkově zachytit rozdíly z přecenění vyplývající z přecenění capu na reálnou hodnotu. Dílčí závěr Pokud srovnáme výsledek úrokového forwardu a úrokové opce (cap), dospějeme k názoru, že zajištění úvěru pomocí úrokového forwardu je v našem příkladě pro účetní jednotku z ekonomického hlediska jednoznačně výhodnější. Zatímco zajištěním pomocí FRA dosáhne účetní jednotka výnosu 1 496 CZK, v případě capu utrpí ztrátu 1 500 CZK. Tento výsledek však bylo možné předpokládat, neboť vyplývá z povahy obou derivátů. Z důvodu vyšších nákladů spojených s úrokovou opcí se pohybuje splatnost opce nejčastěji v časovém horizontu 1 rok až 5 let. [22] Plnění nebývá vázáno na jedno období, ale na několik po sobě se opakujících období. V porovnání s FRA nedává úroková opce jednu pevnou sazbu při jakýmkoli vývoji. Stejně jako v případě měnové opce, tak ani úroková opce nemůže být použita jako zajišťovací derivát v případě aplikace zajišťovacího účetnictví. Výše uvedené by se dalo shrnout tak, že pokud chce účetní jednotka aplikovat zajišťovací účetnictví, může při volbě vhodného zajišťovacího instrumentu volit mezi forwardem nebo swapem. U krátkodobých aktiv nebo závazků, je výhodnější využít úrokový forward. U dlouhodobých aktiv nebo závazků je zase vhodnější použít úrokový swap. V případě, že se chce účetní jednotka zajistit proti úrokovému riziku, ale nemá zájem aplikovat zajišťovací účetnictví, může do svých úvah zahrnout i úrokovou opci.

Diskuze

77

4 Diskuze V této části práce se pokusíme zhodnotit výhody a úskalí spojené s aplikací zajišťovacího účetnictví při řízení rizik pomocí derivátů. Důvodem existence zajišťovacího účetnictví je skutečnost, že ne všechny účetní položky jsou přeceňovány na reálnou hodnotu. Resp. veškeré deriváty jsou z titulu finančních rizik přeceňovány na reálnou hodnotu, avšak ne všechny zajišťované položky se obvykle na reálnou hodnotu přeceňují. Zajišťovací derivát by měl fungovat tak, že změnou své reálné hodnoty nebo peněžního toku kompenzuje změny reálné hodnoty nebo peněžního toku zajišťované položky. IFRS i ČÚS umožňují tři druhy zajišťovacího vztahu, a to zajištění reálné hodnoty, zajištění peněžních toků a zajištění čisté investice do zahraniční jednotky. Zajištění reálné hodnoty plně odpovídá ekonomickému obsahu zajištění, neboť zisk nebo ztráta z přecenění derivátu na reálnou hodnotu i zisk nebo ztráta ze zajištěné položky související se zajištěným rizikem se zachycují výsledkově. Ve výsledovce se tak setká zisk (ztráta) z derivátu s přibližně stejně velkou ztrátou (ziskem) ze zajištěné položky. Dopad do výsledovky z obou změn je tudíž nulový či téměř nulový a může se tak opravdu hovořit o zajištění. Za skutečné zajištění však nelze považovat zajištění budoucích peněžních toků, neboť část zisku nebo ztráty z derivátu hodnocené jako účinné zajištění se zachytí v kapitálu a neúčinná část zisku nebo ztráty z derivátu se zachytí výsledkově. Jakmile se zisky nebo ztráty přeřadí z kapitálu do výsledovky, může dojít zcela běžně k situaci, že se ve výsledovce nesetká zisk (ztráta) z derivátu s přibližně stejně velkou ztrátou (ziskem) ze zajišťované položky. Tato skutečnost otvírá velký prostor kreativnímu účetnictví, jež má za následek, že řada spekulačních derivátů je označována za zajišťovací. [3] Pokud uživatel účetní závěrky narazí při zkoumání výsledků hospodaření na informaci, že účetní jednotka používá zajištění budoucích peněžních toků, měl by být na pozoru. Měl by se pokusit zjistit, zda se daným zajišťovacím derivátem opravdu podnik snaží zajistit proti konkrétnímu riziku nebo zda je to pouze snaha o zkreslení hodnoty vlastního kapitálu firmy a tím i finančních ukazatelů. Ačkoliv účetní jednotky používající deriváty k zajištění mají povinnost zveřejňovat podrobné informace o těchto derivátech, často jsou tyto komentáře záměrně psány nesrozumitelně. Aby se alespoň částečně zabránilo označování spekulačních derivátů za zajišťovací, stanovují ČÚS i IFRS podmínky, za kterých je možné deriváty považovat za zajišťovací. Jednou z nich je povinnost vytvořit formální dokumentaci zajišťovacího vztahu. Tento požadavek je zcela na místě, neboť existence této dokumentace potvrzuje, že účetní jednotka rozumí derivátu, který sjednala, a ví, jaké případné náklady a ztráty jí ze sjednaného derivátu hrozí. Sjedná-li podnik derivát, kterému nerozumí a jehož rizika podrobně nezná, není už z principu možné považovat takový derivát za zajišťovací.[21]

78

Diskuze

Důležitá je také podmínka vysoké efektivity zajištění, která se musí pohybovat v intervalu 80 % – 125 %, a to po celou dobu existence zajištění. Tato podmínka však nijak zvlášť nebrání spekulačním derivátům, aby nebyly považovány za zajišťovací. Reálná hodnota OTC derivátu totiž není stanovována na základě ceny na aktivním trhu. Ke stanovení reálné hodnoty se používají oceňovací techniky, které pracují s odhady, a tak zde vzniká prostor pro manipulaci. V důsledku této podmínky může také dojít k situaci, že derivát, který byl prokazatelně sjednán jako zajišťovací, nelze účetně vést jako zajišťovací. Takovým případem je např. měnový forward v praktické části této práce, který nesplnil horní hranici tohoto intervalu a musel být účtován jako derivát k obchodování. Termíny zajišťovací derivát v účetním slova smyslu a zajišťovací derivát v ekonomickém slova smyslu se tak mohou lišit. Účetní jednotka může sjednat derivát, který je např. efektivní jen ze 75 %, což může být z ekonomického hlediska výhodné a opravdu snižovat dané riziko, kterému je účetní jednotka vystavena, nicméně z účetního hlediska takový derivát nelze klasifikovat jako zajišťovací.[14] Základní otázkou práce je, zda je pro účetní jednotku výhodné aplikovat zajišťovací účetnictví a případně, který zajišťovací vztah je pro ni nejvhodnější. Pokud je účetní jednotka schopná splnit všechny požadavky na zajišťovací účetnictví, aniž by kvůli tomu musela vynaložit nadměrné náklady, je pro ni výhodné zajišťovací účetnictví aplikovat. Výhodou zajišťovacího účetnictví je skutečnost, že jeho aplikací dochází k oddálení zaúčtování zisků a ztrát zajišťovacího nástroje do výsledku. Výsledek ze zajišťovacích operací je totiž vykázán v období, ve kterém do výkazu zisku a ztrát vstupují výnosy (náklady) ze zajišťované položky. Náklady a výnosy se stávají lépe předvídatelné a tím lze docílit nižší volatility hospodářského výsledku a stabilního základu daně. Pokud je účetní jednotka často vystavena rizikům, která způsobují velké výkyvy v zisku a ztrátě, jedním ze způsobů, jak uklidnit akcionáře, je právě aplikace zajišťovacího účetnictví. Nicméně účetní jednotka by měla mít vždy na paměti, že ne všechny deriváty mohou být považovány účetně za zajišťovací. Takovým případem je např. opce, které nemohou být zajišťovacími deriváty, protože u nich nelze splnit podmínku vysoké efektivity zajištění. Z tohoto důvodu se imaginární účetní jednotka ABC z praktické části práce mohla při zajišťování svých rizik rozhodovat pouze mezi forwardem a swapem. V praktické části totiž byly uvažovány pouze základní deriváty, které jsou účetní jednotce běžně dostupné, tj. forward, swap a opce. Swap svou charakteristikou odpovídá několika po sobě provedeným forwardům, proto se většinou uzavírá se splatností delší než 1 rok. V ukázkových příkladech se jak u zajištění měnového rizika, tak i u zajištění kursového rizika, jednalo o krátkodobé zajišťovací vztahy, proto bylo pro účetní jednotku v obou případech výhodnější využít jako zajišťovací derivát forward. Zajištění pomocí forwardu se účetní jednotce vyplatilo, protože došlo v souladu s očekáváním účetní jednotky k depreciaci české koruny vůči euru, resp. k růstu úrokové sazby. V případě opačných pohybů cen by účetní jednotce vznikly

Diskuze

79

náklady ze zajištění, protože by pro ni bylo výhodnější realizovat operaci na spotovém trhu v době splatnosti závazku (v případě měnového rizika) nebo v době, kdy bude podnik žádat o úvěr (v případě úrokového rizika). Pokud jsou v průběhu trvání zajišťovacího vztahu rozdíly z přecenění zachycovány rozvahově, nesmí účetní jednotka zapomenout vyčíslit na konci účetního období hodnotu odložené daňové pohledávky nebo odloženého daňového závazku. Přestože odložený daňový závazek nevstupuje do základu pro výpočet daně z příjmu, musí o něm účetní jednotka účtovat vždy, kdy jí tato povinnost vznikne. V důsledku principu opatrnosti snižuje disponibilní zisk a zabraňuje vyplatit prostředky, které budou v budoucnu potřebné na úhradu daně, v podílech na zisku. Imaginární účetní jednotce vznikla uzavřením zajišťovacího měnového forwardu za účetní období 2012 odložená daňová pohledávka, o které se rozhodla neúčtovat. V souvislosti s daňovou problematikou derivátů je ještě nutné zmínit, že spekulační deriváty jsou v rámci DPH vykazovány v daňovém přiznání jako osvobozená plnění bez nároku na odpočet daně. Přestože se žádná daň nevypočítává, vstupuje jejich hodnota do výpočtu koeficientu pro krácení odpočtu. Toto se netýká zajišťovacích derivátů, neboť nejsou předmětem DPH. Důležité je také si uvědomit, že pro efektivní řízení tržních rizik pomocí derivátů účetní jednotka potřebuje velké množství informací a kvalifikovaných předpovědí o vývoji na finančních trzích. U zajišťovacích derivátů musí být průběžně testována jejich efektivita, k čemuž jsou potřeba kvalifikovaní pracovníci v oboru řízení a modelování rizik. Získávání těchto informací představuje pro podnik další náklady, ať už v podobě zřízení a vedení specializovaného oddělení pro řízení rizik nebo využívání externích služeb specializovaného odborníka. U menších firem by tak v praxi mohly tyto náklady převýšit případný zisk ze zajištění, a proto se zajištění tržních rizik pomocí derivátů obecně doporučuje větším účetním jednotkám, které mají častý styk se zahraničím. Pokud se účetní jednotka z jakéhokoliv důvodu rozhodne, že nechce využívat jako způsob zajištění deriváty, stále má možnost zajistit se proti tržním rizikům pomocí interních metod. Nejjednodušší způsob představuje „přirozený“ hedging, kdy se měnovému riziku předchází uzavíráním transakcí ve stejné měně. Může se jednat například o situaci, kdy účetní jednotka má závazky i pohledávky ve stejné měně nebo čerpá úvěr v měně exportu. Využívaná je také metoda časování plateb, která je založená na pružném časovém přizpůsobení (oddalování nebo urychlování) plateb a inkas v zahraniční měně očekávanému vývoji měnového kurzu. Velké nadnárodní společnosti také využívají tzv. netting, který v podstatě funguje na principu vzájemného zúčtování pohledávek a závazků, čímž dochází k účinné redukci transakčních nákladů. Kurzové riziko lze také snížit vhodnou úpravou kupní smlouvy, kdy například kursová doložka stanoví, jakým způsobem bude určena cena v závislosti na vývoji měnového kursu. Nicméně takovéto úpravy kupních smluv jsou v podmínkách velké konkurence značně omezené.

80

Závěr

5 Závěr Při vykonávání podnikatelské činnosti čelí účetní jednotka denně různým druhům rizik. Zatímco provozní rizika může firma eliminovat sama zefektivněním svých vnitřních procesů, k zajištění tržních rizik většinou využívá jiné subjekty, se kterými uzavírá finanční dohody. Běžně se jedná o derivátové kontrakty nebo pojistné smlouvy. Kdežto pojistné smlouvy jsou vždy spojeny s placením pojistného, pro realizaci derivátů je nutná žádná či minimální vstupná investice. Zisk nebo ztráta z derivátu se odvíjí od změn tržních cen. Účetní jednotka by si měla být vždy vědoma, že uzavřením derivátového kontraktu nedochází k likvidaci rizika. Avšak deriváty, které se sjednávají s rozmyslem a plně v souladu se zvolenou strategií řízení rizik, mohou být velmi kvalitním zajištěním tržních rizik a očekávaného budoucího cash flow. Nicméně je nutné důsledně rozlišovat zajišťovací deriváty z ekonomického a účetního hlediska. Z ekonomického hlediska může být zajišťovacím derivátem téměř každý kontrakt, jež prokazatelně zajišťuje riziko, kterému účetní jednotka čelí, ale z účetního hlediska lze jako zajišťovací derivát považovat pouze kontrakt, který splňuje všechny podmínky vymezeny v legislativě. Před uzavřením zajišťovacího derivátového kontraktu by si měla účetní jednotka rozmyslet, zda chce o tomto derivátu účtovat jako o zajišťovacím a aplikovat zajišťovací účetnictví, nebo zda jej bude vést jako derivát určený k obchodování. Podle toho by pak měla i vybírat vhodný zajišťovací instrument. Ze základních derivátů lze jako zajišťovací účtovat pouze forward nebo swap. Opce nemůže být hodnocena jako vysoce efektivní a futures, jakožto standardizovaný obchod, nebývá nefinančním účetním jednotkám běžně dostupný. Cílem diplomové práce bylo posoudit, zda je z účetního a daňového hlediska výhodné pro účetní jednotky podnikající v nefinančním sektoru využívat zajišťovací účetnictví jako ochranu proti finančním rizikům. Podstatnou výhodou aplikace zajišťovacího účetnictví je možnost pomocí zajišťovacích derivátů na budoucí peněžní toky oddálit dopad výnosů z derivátů nebo v případě zajišťovacích derivátů na reálnou hodnotu negovat dopad zajišťované položky. Zajišťovací deriváty je vhodné aplikovat, pokud je struktura pohledávek nebo závazků předvídatelná a v předem očekávatelných hodnotách. Vzniká zde pak možnost efektivně plánovat cash flow účetní jednotky a ovlivňovat jak hospodářský výsledek, tak strukturu vlastního kapitálu. Tento typ zajištění také přináší konkurenční výhodu, protože pomocí derivátu se účetní jednotka jistí proti cenovým pohybům, a tak se jí otvírá možnost nabídnout dlouhodobě své výrobky za fixní cenu. V praktické části práce imaginární účetní jednotka aplikovala zajišťovací účetnictví při zajištění budoucích peněžních toků proti měnovému a úrokovému riziku. V obou případech byl za nejvhodnější zajišťovací nástroj vybrán forward. Celkově zajišťovací deriváty považuji za velmi užitečný nástroj k řízení rizika. Při zohlednění nákladů je doporučuji větším účetním jednotkám, které

Závěr

81

mají specializované oddělení zabývající se řízením rizik. Pokud se účetní jednotka rozhodne uzavřít jako zajišťovací nástroj forward nebo swap, a je schopná bez větších problémů splnit veškeré podmínky, aby mohl být derivát účtován jako zajišťovací, aplikovala bych zajišťovací účetnictví a využila tak výhod, které nabízí. Pro zajišťovací vztahy kratší než 1 rok se jako nejvhodnější zajišťovací instrument jeví právě forward. Při dlouhodobém zajištění bych volila swap.

82

Literatura

6 Literatura Monografie [1] DVOŘÁK, Petr. Deriváty. Vyd. 2., přeprac. V Praze: Oeconomica, 2008, 297 s. ISBN 978-80-245-1435-2. [2] DVOŘÁKOVÁ, Dana. Finanční účetnictví a výkaznictví podle mezinárodních standardů IFRS. 3. aktualiz. a rozš. vyd. Brno: Computer Press, 2011, xi, 327 s. Daně a účetnictví (Computer Press). ISBN 978-80251-3652-2. [3] JÍLEK, Josef. Deriváty, hedžové fondy, offshorové společnosti. 1. vyd. Praha: Grada, 2006, 260 s. ISBN 80-247-1826-X. [4] JÍLEK, Josef. Finanční a komoditní deriváty v praxi. 1. vyd. Praha: Grada, 2005, 630 s. ISBN 80-247-1099-4. [5] JÍLEK, Josef. Finanční rizika. 1. vyd. Praha: Grada, 2000, 635 s. ISBN 80716-9579-3. [6] JÍLEK, Josef. Finanční trhy a investování. 1. vyd. Praha: Grada, 2009, 648 s. ISBN 978-80-247-1653-4. [7] STROUHAL, Jiří. Deriváty v účetnictví podnikatelů. Vyd. 1. Brno: CP Books, 2005, viii, 109 s. ISBN 80-251-0754-X. [8] STROUHAL, Jiří. Peněžní prostředky a cenné papíry v účetnictví podnikatelů. Vyd. 1. Praha: Wolters Kluwer Česká republika, 2010, 260 s. Téma (Wolters Kluwer ČR). ISBN 978-80-7357-557-1. [9] VLACHÝ, Jan. Řízení finančních rizik. Praha: Vysoká škola finanční a správní, c2006, 256 s. ISBN 80-867-5456-1. [10] ZÁŠKODNÝ, Přemysl, Vladislav PAVLÁT a Josef BUDÍK. Finanční deriváty a jejich oceňování. 1. vyd. Praha: Vysoká škola finanční a správní, 2007, 161 s. ISBN 978-80-86754-73-4. Internetové zdroje [11] ARAD - systém časových řad: Úrokové sazby na nové obchody. Česká národní banka [online]. c2003-2009 [cit. 2013-04-28]. Dostupné z: http://www.cnb.cz/cnb/STAT.ARADY_PKG.PARAMETRY_SESTAVY?p_s estuid=17816&p_strid=AD&p_lang=CS [12] BUHAYAR, Noah a Zachary TRACER. Berkshire Profit Advances 49% on Buffett’s Derivatives. KRAUT, Dan. Bloomberg [online]. New York, 2.3.2013 [cit. 2013-04-09]. Dostupné z: http://www.bloomberg.com/news/2013-03-01/berkshire-profit-advances49-on-buffett-s-derivatives.html [13] ČERNOHLÁVKOVÁ, Eva, Alexej SATO a Josef TAUŠER. Zajištění kurzového rizika. WOLTERS KLUWER. BusinessInfo.cz: Oficiální portál pro podnikání a export [online]. 11. 6. 2009 [cit. 2013-04-28]. Dostupné z: http://www.businessinfo.cz/cs/clanky/zajisteni-kurzoveho-rizika7686.html

Literatura

83

[14] ČERNÝ, Michal R. Finanční riziko, Deriváty a IAS 39: (2. část). Účetní kavárna [online]. 1.9.2005 [cit. 2013-04-27]. Dostupné z: http://www.ucetnikavarna.cz/archiv/dokument/doc-d1753v1729-financniriziko-derivaty-a-ias-39-2-cast/ [15] DOLEŽAL, Tomáš. Zajišťovací účetnictví a vliv na daň z příjmu. BVM [online]. 2012 [cit. 2013-02-26]. Dostupné z: http://www.bvmaudit.cz/?q=cs/node/70 [16] DVOŘÁK, Petr. Praktické otázky využití derivátů. Daňaři online: portál daňových poradců a profesionálů [online]. 1.6.2007 [cit. 2013-02-19]. Dostupné z: http://www.danarionline.cz/archiv/dokument/docd10006v12884-prakticke-otazky-vyuzitiderivatu/?search_query=$issue=17I31 [17] Euribor rates. Euribor: EBF. [online]. c2012 [cit. 2013-04-28]. Dostupné z: http://www.euribor-ebf.eu/euribor-org/euribor-rates.html [18] Fixing úrokových sazeb na mezibankovním trhu depozit – PRIBOR. Česká národní banka. [online]. c2003-2013 [cit. 2013-04-28]. Dostupné z: http://www.cnb.cz/cs/financni_trhy/penezni_trh/pribor/denni.jsp [19] FUČÍK, Ivan. Deriváty, zajištění a jejich zachycení v účetnictví. Fučík a partneři: auditoři-daňoví poradci [online]. 2011 [cit. 2013-02-24]. Dostupné z: http://www.fucik.cz/odborny-clanek/92/derivaty-zajisteni-ajejich-zachyceni-v-ucetnictv/#.USnLGzOwi1t [20] HALE Robin. The Advantages of Hedge Accounting. Ezine articles. [online]. 5.7.2012 [cit. 2013-04-28]. Dostupné z: http://ezinearticles.com/?The-Advantages-of-HedgeAccounting&id=7161698 [21] HULA Jiří. Možnosti využití spotů a derivátů v podnikové praxi. ManagerWeb.cz. [online]. 26.3.2012 [cit. 2013-04-28]. Dostupné z: http://financnimanagement.ihned.cz/c1-55142210-moznosti-vyuziti-spotua-derivatu-v-podnikove-praxi [22]Informace o produktech. Komerční banka [online]. c2013 [cit. 2013-0423]. Dostupné z: http://www.kb.cz/cs/informace-k-mifid/informace-oproduktech/index.shtml [23]Kurzy devizového trhu. Česká národní banka [online]. c2002-2013 [cit. 2013-04-28]. Dostupné z: http://www.cnb.cz/cs/financni_trhy/devizovy_trh/kurzy_devizoveho_trh u/denni_kurz.jsp [24]Long-term interest rate statistics for EU Member States. European central bank. [online]. 11.4.2013 [cit. 2013-04-28]. Dostupné z: http://www.ecb.int/stats/money/long/html/index.en.html [25] Navrhovaná legislativa. Ministerstvo financí České republiky [online]. c2005 [cit. 2013-02-19]. Dostupné z: http://www.mfcr.cz/cps/rde/xchg/mfcr/xsl/ft_ps_navrhovana_leg.html [26]Nový standard IFRS 13 - Oceňování reálnou hodnotou. Deloitte: Účetní zpravodaj [online]. 2011, roč. 2011, září [cit. 2013-03-02]. Dostupné z: http://www.deloitte.com/assets/Dcom-

84

Literatura

CzechRepublic/Local%20Assets/Documents/Accounting%20News/ucetni_ zpravodaj_1109.pdf [27] STROUHAL, Jiří. Možnost zajištění měnového kursu prostřednictvím derivátových kontraktů. Účetní kavárna. [online]. 1.5.2007 [cit. 2013-0428]. Dostupné z: http://www.ucetnikavarna.cz/archiv/dokument/docd2047v2812-moznost-zajisteni-menoveho-kursu-prostrednictvimderivatov/?search_query=$index=115 [28] Úrokové sazby - FRA. REUTERS. Patria online [online]. c1997-2013 [cit. 2013-04-28]. Dostupné z: http://www.patria.cz/CurrenciesRates/Research/Databases.aspx [29]VAŠEK, Libor. Rozšíření IFRS o nová pravidla. LVC s.r.o. [online]. 2011 [cit. 2013-03-02]. Dostupné z: http://www.lvc.cz/informacni-zdrojeifrs/rozsireni-ifrs-o-nova-pravidla/ [30] Zajišťovací účetnictví. KPMG ČESKÁ REPUBLIKA, s.r.o. KPMG [online]. c2009 [cit. 2013-04-09]. Dostupné z: http://www.kpmg.com/CZ/cs/IssuesAndInsights/ArticlesPublications/Fac tsheets/Documents/KPMG-Zajistovaci-ucetnictvi.pdf Zákony, vyhlášky, standardy  České účetní standardy pro finanční instituce č. 110  Devizový zákon č. 219/1995 Sb.  Mezinárodní standardy účetního výkaznictví o o o o

IAS 32 – Financial Instruments: Presentation IAS 39 - Financial Instruments: Recognition and Measurement IFRS 9 - Financial Instruments IFRS 13 – Fair Value Measurement

 Obchodní zákoník č. 513/1991 Sb.  Vyhláška č. 500/2002 Sb.  Vyhláška č. 501/2002 Sb.  Zákon č. 256/2004 Sb., o podnikání na kapitálovém trhu  Zákon č. 563/1991 Sb., o účetnictví  Zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů

Řízení rizika pomocí finančních derivátů

Recommend Documents