Životy, o kterých se nepíše : pravda o práci starších lidí. Shrnutí. Žijeme ve stárnoucím světě. Bezprecedentní demografická revoluce znamená, že 66% starších lidí světa žije v nízko nebo středně příjmových zemích s odhadem jejich rústu na 80% v roce 2050. Přestože chudoba zůstává složitým problémem, kterému čelí většina starších lidí světa, mnoho lidí nemá možnost pracovat ve starším věku. Podle statistik OSN přes 80% mužú a 70% žen starších 65ti let v různých částech Afriky stále pracuje. Pro mnoho starších lidí je to jejich vlastní rozhodnutí, říkají tím, že chtějí pracovat aby mohli přispívat do rodinného rozpočtu a zústat aktivní a produktivní. Další pracují proto, že nemají na výběr, protože musí podporovat nemocné děti nebo vnoučata nebo proto, že to je jedinná cesta jak mohou přežít.
Bez podpory. Výzvy, kterým nyní čelí starší lidé jsou ohromné. Takové celosvětové faktory, jakými jsou chudoba, migrace, negramotnost, diskriminace a změny v rodinných vztazích, nutí starší lidi do práce, která je málo placená, riskantní, nebezpečná a ohrožující životy a zdraví milionů. Přestože formální zaměstnanost starších lidí se v nízko a středně příjmových zemích podílí cca 10ti procenty na HDP převažující většina starších lidí pracuje v neformálním sektoru, ve kterém nemá pracovní smlouvu, zaměstnanecké výhody nebo sociální ochranu jako např. v zemědělství, rybářství, v pouličním prodeji nebo se zabývá domácími pracemi. V Indii např. v letech 2004 – 5 se kolem 80ti procent starších pracovníků zabývalo samostatnou činností a 16% pracovalo příležitostně. Protože strávili většinu svého života v neformálním sektoru pouze někteří mají nárok na starobní penzi. Celosvětově méně než jeden z pěti lidí starších 60ti let dostává nějaký druh penze a mnoho jich nemá jinou formu podpory. Dokonce i ti, co mají na nějakou penzi nárok, mohou mít problémy jí dostat z důvodů komplikované byrokracie nebo z toho důvodu, že zaměstnavatel neodváděl penzijní pojištění. Především starší ženy jsou často vyloučeny ze státních penzijních systémů nebo velmi těžko hledají práci ve formálním sektoru protože nesou hlavní tíži péče o rodinu. Také mohou méně často nabýt půdu nebo jiný majetek z důvodu pokřiveného práva k nabývání majetku nebo dědictví ženami. Přesto, že starší lidé tráví v práci stejně času jako mladší - čerstvý výzkum ukázal, že 60tiletá žena v Ghaně pracuje průměrně 50 hodin týdně – mnozí zjistí, že za svou práci nedostanou ani tolik, aby jim to pokrylo základní životní náklady. Nedostatek přístupu k některé z forem sociální ochrany nebo zdravotním službám způsobuje těmto lidem fyzické nebo psychické strádání a jejich schopnost vydělat si na živobytí se snižuje. Starší lidé v Ugandě říkají, že i když potřebují a chtějí pracovat pociťují úbytek energie nebo mají problém vydržet fyzicky náročnou práci, cestovat na dlouhé vzdálenosti nebo trávit hodiny na nohách. „ Nesouhlasím s těmi, co prohlašují, že starší lidé mají pouze odpočívat. I když jste starý máte mozek a práce vám dodá respektu. Když nepracujete, všechno co se stane je, že skončíte jako žebrák nebo zloděj „ ( Gregoria Zevallos Quispe, 85 let, prodavačka květin, Chiana, Peru ).
Zvýšování pracovní zátěže. Starší lidé se ve stále větším počtu nemohou spoléhat na podporu své rodiny. Jejich děti si často hledají práci nebo jsou sami chudí a jejich prioritou jsou vlastní děti. Mnozí z těch, kteří byli dříve rodinou podporováni se nyní musí spoléhat sami na sebe. Ve skutečnosti se často stává opačná věc, starší lidé podporují členy své rodiny. V zemích zdecimovaných epidemií HIV a AIDS se starší lidé stávají opatrovateli svých nemocných dospělých dětí nebo jejich sirotků. O přibližně 40% lidí žijících v sub-saharské Africe s virem HIV pečují starší lidé a studie z Lesotha a Namibie ukazuje, že starší lidé utratí až 70% svých malých příjmů na péči o druhé, především malé děti. Tato zpráva vyvrací populární mýtus o starších lidech – že jsou neaktivní, jsou pro společnost a jejich rodiny přítěží a nepřinášejí ekonomice nic pozitivního. Místo toho odhaluje váhu a šíři práce, kterou starší lidé v nízko a středně příjmových zemích dělají, důvody, proč pracují a výzvy, kterým čelí. Tato zpráva také volá po právu starších lidí na důstojnou práci, aby byla uznávaná a zabezpečená. Právo na důstojnou práci je definováno Mezinárodní organizací práce ( ILO ), realita je však taková, že milionům starších lidí je jejich právo odpíráno a jsou z politik důstojné práce a rozvojových iniciativ odsouváni na vedlejší kolej.
1
Co je to důstojná práce ? Mezinárodní organizace práce ( ILO ) definuje důstojnou práci jako aktivní a produktivní činnost, která je prováděna v podmínkách svobody, rovnosti a bezpečnosti za současného respektování lidské důstojnosti. Agenda ILO týkající se důstojné práce předpokládá, že důstojné práce může být dosaženo cestou: - vytváření pracovních míst, které nabízejí mužům a ženám možnosti nalézt si důstojné zaměstnání s regulérním příjmem stejně jako spravedlivý přístup k zaměstnání bez diskriminace - dodržování práv pracovníků: zaměstnavatelé a vlády musí propagovat a uvádět do života standardy a základní pracovní práva a principy - sociální ochrana pro všechny: poskytovat ochranu těm nejzranitelnějším v případě nemoci, stáří, postižení, těhotenství nebo nezaměstnanosti - zapojení do sociálního dialogu: včetně umožnění kolektivní organizovanosti zaměstnanců za účelem representování svých zájmů a zapojení do skutečného dialogu se zaměstnavateli a vládou.
Ti nejvíce zranitelní. Miliony lidí žijících v nízko a středně příjmových zemích po celém světě stráví svůj pracovní život v nebezpečných a riskantních povoláních s nízkou mírou pracovní a sociální ochrany. Starší pracovníci, kteří mohou čelit zhoršujícímu se zdraví a úbytku energie a kteří musí pracovat tvrdě za málo peněz jsou zvláště ohroženi vnějšími politickými, ekonomickými a přírodními katastrofami jako jsou válka, hladomor nebo přírodní katastrofy.
Katastrofy a choroby. Mnoho starších lidí žijících na hraně přežití mají malou odolnost vypořádat se s neočekávanými událostmi jako jsou náhlé onemocnění, ztráta majetku nebo půdy. Přírodní pohromy mohou mít též katastrofický dopad na schopnost starších lidí je přežít – v Myanmaru ztratilo 50% starších farmářů svojí úrodu nebo satbu pro rok 2009 v důsledku cyklonu Nargis 2008. Tsunami v Indickém oceánu v roce 2004 zničilo majetek a zařízení starším rybářům a farmářům, kteří již tak strádají v souvislosti s ničením životního prostředí, např. z nadměrného chytání ryb nebo ilegální těžby dřeva. Starší lidé mají méně možností adaptovat se na měnící se podmínky. V Karibiku, kde po desetiletí starší farmáři bojovali v čele tzv. „banánové války“ za férovější obchodní podmínky s Evropou dostali nyní doporučení, že jedinou cestou k přežití je diverzifikace produkce nebo přeškolení se. Vysoký výskyt HIV a AIDS v Africe zvyšuje zranitelnost starších lidí, kteří již tak bojují o přežití. Protože současně pečují o své nemocné starší děti nebo sirotky starší zemědělci v západní Kenyi říkají, že mají méně času na práci a více úst k nasycení. Malé výnosy z pěstování obilí jsou vážným problémem, úroda a spotřeba jídla klesá protože farmáři mají problém zvládnout svojí práci a zároveň plnit své povinnosti vůči nemocným.
Ostranit je. Starší lidé se také často setkávají s tím, že jejich živobytí je decimováno moderní městskou výstavbou. Z indických měst jako Chennai, Bangalore a Mombai jsou pouliční prodavači a trhovci vymetáni, aby uvolnili cestu pro nákupní pasáže a luxusní byty, které přitáhnou zahraniční investory. Pouliční prodavači v Durbanu, Jižní Afrika, se potýkají se stejným osudem v případě navrhované demolice křižovatky Warwick, která je uzlovým dopravím bodem a zároveň tržištěm, a kde má vyrůst nové nákupní středisko. Jedna 62letá pouliční prodavačka říká: „ Je to náš jedinný zdroj příjmů a většina prodavačů jsou starší ženy a vdovy. Je to jako by vás vrhli doprostřed hustého buše kde nevede žádná cesta“. „ Je těžké žít po tsunami. Nemohu využít své zkušenosti s výrobou došků abych si vydělala na živobytí. Je to velmi těžké období pro starší ženu, která je sama jako já „. Sakyan, 70, Indonézie
2
Degradující mýty – pravdy o práci starších lidí. Mýtus: stárnutí je problém pouze pro vysoko příjmové země Fakta: v nízko a středně příjmových zemích žije kolem 500 milionů lidí. V roce 2050 jeden z pěti obyvatel těchto zemí bude starší 60ti let. Celosvětově již nyní dvě třetiny starších lidí žijí v chudých zemích a tento počet vzroste do roku 2050 na čtyři pětiny. Mýtus: starší lidé nepracují Fakta: odejít do důchodu je pro nemnoho starších lidí v nízko a středně příjmových zemích luxus. Statistiky OSN ukazují, že přes 70% mužů a přes 40% žen starších 60ti let pokračuje v práci. Skutečnost je pravděpodobně ještě vyšší protože statistiky nezahrnují neformální a často neplacenou pečovatelskou činnost, kterou mnoho těchto lidí vykonává. Mýtus: většina lidí dostává ve starším věku penzi. Fakta: čtyři pětiny lidí po celém světě nemá vůbec žádnou penzi. Ve většině afrických zemí dostává penzi méně než 10% lidí. Mýtus: lidé v chudých zemích jsou ve stáří podporováni svými rodinami.. Fakta: historicky je v mnoha zemích po celém světě kulturní tradicí, že rodiny podporují starší generaci. Ale zvyšující se globální chudoba, migrace, různé ozbrojené konflikty a epidemie HIV / AIDS znamenají, že více a více starších lidí se musí starat sami o sebe. Ve skutečnosti mnoho starších lidí naopak podporuje finančně mladší členy rodiny. “Je to proto, že náš syn je nemocný a já se o něj musím starat. Daří se nám hůře, ale pokud mám ruce, nohy a mozek nikdy nenechám naší rodinu naprosto zchudnout“. Bui Thi Lien, 68, Vietnam
Stručně: • do roku 2050 bude jeden z pěti obyvatel nizko a středně příjmových zemí starší 60ti let • méně než jedna pětina starších lidí dostává nějaký druh penze • v Ugandě žije 63 procent starších lidí v chudobě v porovnání s 38mi procenty celkové populace, na Jamaice je to přes 60 procent v porovnání se 40ti procenty celkové populace • v Indii podniká na vlastní noze 80 procent starších lidí • o 40 procent lidí nakažených HIV žijících v některých částech sub-saharské Afriky pečují starší lidé • v Bangladéši si starší lidé, pracující jako výrobci papírových sáčků, vydělají za den 0,60 – 0,70 USD a drtič cihel 1,20 – 2,20 USD. Starší lidé v Peru, pracující jako prodavači květin, si mohou vydělat 1,80 – 3,50 USD denně. • nenároková penze činí v Moldávii, Indii a Thajsku pouze 5 procent průměrného měsíčního příjmu a v Kyrgystánu asi 8 procent. V Malawi až 100 procent mužů a přes 80 procent žen starších 60ti let stále pracuje v porovnání s 20ti procenty mužů a kolem 10ti procent žen ve Velké Británii
Čelíme předsudkům. Široce rozšířená věková diskriminace vytváří pro starší lidi omezené možnosti nalézt slušnou práci nebo dosáhnout na programy, které jim mohou zajistit důstojnější život ( např. tzv. mikroúvěry).
Pracovní diskriminace. Pracovní diskriminace je často až nestoudná. V náhodném vzorku nabídek práce v keňských novinách z roku 2005 až 99 procent potencionálních zaměstnavatelů inzeruje, že přijímá nabídky pouze od lidí mladších 40ti let. Starší lidé v Peru mají problém nalézt zaměstnavatele, který přijme zaměstnace strašího 35ti let bez ohledu na jeho zkušenosti, dovednosti nebo kvalifikaci. Výsledkem je, že starší lidé jsou buď tlačeni do toho, aby přijali neregulérní, špatně placenou, ponižující nebo nebezpečnou práci, kterou mladší pracovníci nechtějí vykonávat nebo jsou naprosto vyřazeni z placených pracovních příležitostí. Věková diskriminace může přinášet do rodin velké psychické napětí. V La Paz, Bolívie, řekla starší žena HelpAge International, že její manžel se často zdráhá přijmout práci, kterou považuje za podřadnou nebo ponižující protože předtím vykonával kvalifikovanou a dobře placenou práci. Místo toho jsou to především ženy, které jsou tlačeny do prací příslušející starším ženám, jako např. praní prádla, sbírání nebo recyklování odpadu a tyto práce
3
vykonávají navíc ke svým domácím pracem. Diskriminace také často vede k vykořisťování. Starší lidé, především ženy, jsou často členy své rodiny zbavovány půdy a jejich právo na vlastní majetek je institucemi, které je mají chránit, ignorováno.
Bez podpory. Ačkoliv jsou starší lidé mezi těmi, kteří jsou nejvíce ohrožováni přírodními katastrofami, často jsou vylučováni ze záchranných programů pomoci nebo rekonstručních programů. Po tsunami v roce 2004 říkali starší lidé z oblasti Aceh, Indonézie, že je mezinárodní týmy neziskových organizací ignorovaly a zaměřovaly se na pomoc mladším lidem. Jeden starší muž nám řekl: „ neziskové organizace chtějí pracovat s mladými protože si myslí, že my staří již nic nezmůžeme“.
Bez úvěru. Přesto, že přístup k mikroúvěru nebo komunitnímu spoření a úvěrovým programům může být skutečnou šancí nalézt udržitelnou a důstojnou cestu k získání prostředků pro život, mnoho starších pracujících říká, že jsou z těchto možností vyloučeni. Výzkum HelpAge International mezi staršími v provinciích Tete a Gaze, Mozambik, ukázal, že ačkoliv 75 procent respondentů stále pracuje na rodinných farmách mnoho z nich bylo z místních úvěrových programů nebo z programů distribuce osiva vyloučeno. Získat úvěr mají zvláště těžké starší ženy. Např. v Nigérii méně než 8 procent žen starších 60ti let má přístup k bankovním půjčkám, mikroúvěrům nebo spořitelním družstvům v porovnání s 39ti procenty žen ve věku 30 – 44 let. K jejich vyloučení z úvěrových možností také přispívají problémy s negramotností nebo strach z byrokratických procedur systému.
Pozitivní změny. Pozitivní dopady, které přístup k úvěru nebo půjčce má na usnadnění života starších lidí je jasný. Jak říká pan Nzeredi Jeredi Lukerebuga, 68mi letý farmář z Ugandy „ před několika lety jsem žil v chatrči s dírami ve stěnách a s rozbitou střechou, kde mne zima a vlhkost pomalu zabíjely. Poté jsme dostali půjčku, kterou jsem použil pro založení chovu prasat. Nyní si mohu dovolit postavit lepší dům a zbývají i peníze na jídlo pro děti „. Po tsunami v roce 2004 začali asociace starších lidí pomáhat postiženým seniorům získat mikroúvěry nebo granty na životní potřeby s cílem pořídit si nové pracovní nástroje a začít novou práci. V Gujaratu, Indie, založily starší ženy asociaci s cílem uspořit finance a investovat je do výdělečných činností. Dosáhly také na půjčku na platby zdravotních pojistek, kterou postupně splácejí. „ Přestože jsem muž, tak někdy brečím, protože jsem naštvaný, že nemohu vydělat dostatek peněz abych si mohl dovolit koupit léky, které potřebuje moje žena. Nikdo mě nezaměstná, každý říká, že jsem starý a k nepotřebě“. Genaro Reyes, prodavač na trhu, 74, Lima, Peru
“Nyní jsem nezávislý” „ Pracoval jsem v malém jako kovář jenom abych přilepšil svojí rodině s 11ti dětmi. Před 4mi lety jsem si půjčil peníze u úvěrového výboru takže jsem si mohl koupit větší kladivo, další nástroje a materiál. Půjčil jsem si 1 milion meticais ( cca 40 USD ) a splácel je asi jeden rok. Poté, co jsem dostal půjčku, jsem začal pracovat více na komerční bázi. Obchod s kovářskými výrobky jde dobře a přichází mnoho zákazníků z okolních vesnic. Mít svojí práci znamená být nezávislý na jiných. I když máme někdy hlad můžu si dovolit koupit kukuřici, připravit jídlo a nakrmit rodinu „. Phini Supinho, 72, výrobce nářadí, Mozambique
Křehké zdraví. Ve své zprávě z roku 2009 podtrhla Světová zdravotnická organizace ( WHO ) důležitost ochrany zdraví starších pracovníků, zvláště žen. „ V rozporu s názorem, že jsou ekonomickou a sociální zátěží .... musí být starší ženy vnímány jako potencionální zdroj pro společnost .... umožnit starším ženám být zdravé, fit a aktivní neprospívá jenom jim samým, ale má také ekonomický a sociální rozměr..... (a) může pomoci redukovat náklady dlouhodobé péče z důvodu chronického poškození zdraví“. V současnosti mnoho starších pracovníků čelí závažným zdravotním problémům díky svízelným a nebezpečným podmínkám fyzické práce a nedostatku základních zdravotních služeb. Špatné a zhoršující se zdraví může mít závažný vliv na schopnost člověka pokračovat v práci v době, kdy zestárne.
Ubývání sil. V Bolívii je očekávaná průměrná délka dožití horníků v dolech na stříbro v Potosi pouhých 40 let. Mnozí z nich, kteří se dočkají stáří, trpí silikozou, nejsou schopni zastávat jakoukoli placenou práci a jejich ženy zůstávají jedinnými živitelkami rodiny. Také většina starších pracovníků v mexických
4
továrnách na boty a v kožedělném průmyslu je chronicky postižena včetně slepoty a pouze jedna třetina z nich dostává nějakou zdravotní nebo sociální podporu. Starší lidé po celém světě, kteří hovořili s HelpAge International, říkali, že vyhlídka na ukončení práce z důvodu zhoršeného zdraví je pro ně velmi stresující a většinou nemají jinou cestu, jak pokrýt své životní potřeby. Ukončení práce u nich vede i ke ztrátě samostatnosti a k sociálnímu vyloučení.
Přístup odepřen. Přes jasnou potřebu chránit si své zdraví pouze někteří ze starších pracovníků mají nějaký přístup alespoň k základní zdravotní péči nebo si ji mohou zaplatit. Místo toho, aby starším pracovníkům zajistily přístup ke zdravotní péči mnoho národních zdravotních a sociálních systémů po celém světě je nastaveno tak, že mnozí jich nemohou využít. V Peru je systém národního sociálního zabezpečení nastaven tak, že vylučuje farmáře starší 70ti let ze zdravotního pojištění na základě toho, že jsou již „ důchodci“ a proto nemusí být dále pojištěním chráněni. Jiným extrémem je nový systém zdravotního pojištění v Ghaně a Rwandě, který se vztahuje pouze na starší 70ti let a odepírá pojištění významné části starší pracující generace. Je zde jasná potřeba upravit stávající systém zdravotního pojištění ve prospěch bezplatné zdravotní péče dostupné pro všechny seniory. „ Je pro mě stále těžší při šití hraček vidět na práci, stále se mi zhoršuje artritida prstů. .... Nejsem si jistá, zda budu moci nadále vydělávat peníze. Skutečně nemám do budoucna žádnou naději “ . Emelianovoa Nina Nikolaevna, 82, Kyrgyzstan
Pracovat déle za méně peněz. Miliony lidí, kteří pracují ve starším věku zjišťují, že spolu se stárnutím vydělávají méně. Současné výzkumy ukazují, že např. příjem starších pracovníků ve Vietnamu byl pouze 27,4 procent průměrné mzdy. V Bangladéši je příjem dělníka vyrábějícího papírové sáčky asi 0,60 USD za den. Navzdory tomu mnoho starších pracovníků odpracuje stejný počet hodin jako mladí pracovníci Současný výzkum v Thajsku ukázal, že mnoho starších pracovníků odpracuje více než 50 hodin týdně, podobně jako mladší zaměstnanci na plný pracovní úvazek. Problém klesajícího příjmu ve stáří je zvláště výrazný ve venkovských oblastech, kde je nedostatek pracovních příležitostí nebo jiných cest, jak dosáhnout nějakého příjmu.
Upadající příjem. Upadající příjem je také kombinovaný s nepravidelnou a neformalizovanou povahou většiny práce, kterou starší lidé v nízko a středně příjmových zemích vykonávají. V Ugandě si prodavač na trhu může vydělat až 5 USD za den ale poté třeba nic za celý zbytek týdne. Je tak pro něj nemožné zajistit pro rodinu pravidelný příjem. V Peru si ženy dělající manuální práci jako např. výšivky, prodej květin nebo spřádající vlnu vydělají 1,80 – 3,50 USD za den. Mnoho z nich je placeno úkolovou mzdou a jejich schopnost vydělávat může být vážně ohrožena zdravotními problémy jako např. špatným zrakem nebo osteoporózou. Mnoho z nich se cítí polapeno do sítě svých zdravotních problémů, nízké produktivity a upadajícího příjmu.
Zásadní role důchodu. V době, kdy se mnoho starších pracujících potýká se snižující se úrovní příjmů, může penze hrát rozhodující, doplňující roli v jejich příjmech. Navzdory tomu je pouze jeden z deseti starších pracovníků ve většině afrických zemí příjemcem nějakého důchodu, protože za svého života pracovali pouze v neformálním sektoru jako např. rybáři, farmáři, pouliční prodavači nebo domácí pracovníci. Přesto i ti, kteří na nějakou penzi mají nárok, mohou mít problém ji dostat díky komplikované byrokracii nebo proto, že jejich zaměstnavatel neodváděl penzijní příspěvky. „ Pracoval jsem 15 let v cukrovaru a platil regulerní penzijní příspěvky. Když jsem šel do důchodu zjistil jsem, že můj zaměstnavatel je neodváděl“ říká pan George Tomlinson, 68 let, z Jamajky. „ 15 let placení příspěvků bylo spláchnuto do kanálu“. Co funguje jsou tzv. nenárokové penze, kdy vláda přiznává starším lidem malé, ale pravidelné finanční částky jako zajištěný měsíční příjem. Ačkoliv to někdy nestačí na přežití dává toto opatření lidem šanci na výběr práce, kterou zvládnou a zároveň jim umožní dbát o své zdraví a starat se o rodinu. „ S touto penzí si mohu dovolit základní jídlo a splácet mikroúvěr“ říká paní Ngasirwaki Consolata, 62 let, z Ugandy. „ Na mikroúvěr dosáhnu proto, protože banka ví, že s mojí penzí budu schopná splácet. Pokud bych penzi neměla zcela jistě bych nebyla schopná platit např. školní poplatky“. “Nyní jsem starý, mám vysoký krevní tlak a špatně vidím. To znamená, že nemohu dělat svojí práci tak jako dřív“. Mary Nyangoma, 71, prodavač použitého zboží, Uganda
5
“Pracuji od východu do západu slunce“. „ Byla jsem provdána ve 12ti letech. Můj manžel pracoval jako výrobce sítí v blízké rybářské vesnici a pokud byl naživu nikdy jsem nepracovala. Poté co zemřel jsem odešla ke svojí dceři a žiji s jejím manželem a 8mi letým vnukem. V současné době si vyděláváme na živobytí výrobou náhrdelníků s ornamenty a obvykle jich vyrobíme tak sedm za den. Obchodníci k nám přicházejí a výrobky kupují za 6 taka ( asi 0,08 USD ) za každý, což je pro nás denní příjem kolem 40 – 50 taka ( 0,60 – 0,75 USD ) jako přilepšení k platu 140 taka ( 2 USD ) mého zetě, které si vydělá jako montér. Pracuji od východu do západu slunce, pouze s přestávkou na modlení, ale cítím se slabý a nemocný, takže nemohu pracovat stejně jako moje dcera. Bolí mě celé tělo a pracovat musím s přestávkami, kdy se projdu a trochu si ulevím. Také trpím katarem a mám potíže se zrakem, takže často je pro mě těžké trefit se do jehly. Slyšela jsem o příspěvcích pro starší lidi u nás v Bangladéši a vím, že mnoho starších žen je pobírá. Znám i úředníka, který je má na starort, ale nikdy jsem neměla žádný doklad ( např. rodný list ), kterým bych prokázala svůj věk a nárok. Kdybych doklad měla použila bych získaný příspěvek na rozjezd podnikání mého zetě, např. prodej zeleniny. Také by nám to umožnilo koupit si dostatek jídla, protože jeho rostoucí ceny pro nás znamenají kupovat méně a méně rýže a zeleniny. V současné době, kdy můj zeť nemůže pro nemoc pracovat, jídlo nemáme nebo si jej půjčujeme od našich sousedů abychom mohli nakrmit vnoučata. Mým snem je otevřít si obchod, kde bych prodávala náhrdelníky a zeleninu. V obchodě bych byla celý den, což by mi vyhovovalo, protože nyní se pohybuji obtížně a nemohu se dostat ani k lékaři. Mabia, 70, výrobce náhrdelníků, Bangladesh
Nezaplacení a neuznaní. Široce rozšířený názor, že starší lidé jsou zaopatřováni a opečováváni svými rodinami není pro miliony z nich realitou. Je mnoho příkladů nejen toho, že jejich děti nechtějí nebo nejsou schopné jim finančně pomáhat, ale faktory jako chudoba, migrace, HIV / AIDS vedou starší lidi, a zvláště ženy, k tomu, že na sebe nakládají stále více a více odpovědností nad rámec svých obvyklých činností. Starší ženy stráví významnou část svého času neplacenou a často i fyzicky náročnou domácí prací a péčí o děti. Studie realizovaná v Peru ukázala, že starší ženy stráví průměrně 12 hodin denně domácími pracemi, prací na poli a péčí o děti a zvířata. Většina těchto činností není rodinou nebo i ženami samotnými brána jako práce a starší ženy v Ugandě je nazývá „ časem odpočinku“.
Ti vzadu. V současnosti je ve světě kolem 214 milionů migrantů a dopad tohoto globálního „stěhování“ na starší lidi je obrovský. Prarodičům často zůstává na krku péče o děti, které opustili jejich rodiče při hledání práce. V Kyrgyzstánu pečuje až 92 procent starších lidí o dět, které v nějakém bodě svého životě opustily svůj domov. Výzkum mezi bolivijskými migranty, kteří přesídlili do Španělska, odhalila, že 69 procent z nich zanechalo své děti doma, obvykle u prarodičů. Ta samá studie ukázala, že 40 procent starších lidí v Bolivii nedostává žádnou od svých příbuzných v zahraničí žádnou finanční podporu. To tlačí starší pečovatele k nalezení více práce, aby mohli uživit na nich závislé děti.
Pozitivní péče. Epidemie HIV / AIDS také zvyšuje odpovědnost starších lidí, kteří o někoho pečují. V části subsaharské Afriky je kolem 40 procent HIV positivních v péči starších lidí, když každý z pečovatelů se stará průměrně o 2 infikované HIV. A v případě úmrtí svého dospělého dítěte jsou to obvykle starší lidé, kteří pečují a podporují sirotky. V Ugandě, kde HIV a AIDS zdecimovaly skoro jednu celou populaci, se o 50 procent z 1,2 milionů sirotků starají jejich prarodiče. “ Mojí největší starostí je, jak mám pečovat o na mě závislá vnoučata – tři jsou na mě závislí již nyní a další čtyři k nim přibudou v případě, že jejich matka nepřežije. Je těžké získat peníze na to, abych pokryla základní potřeby všech“. Askele, 70, Ethiopia
Celoživotní vzdělávání. Nedostatek vzdělání a zkušeností mohou být vážným problémem pro lidi hledající slušnou práci, takže zůstávají v pozici, kdy ve starším věku mohou vykonávat práci jen nekvalifikovanou a manuelní. Statistiky zabývající se otázkou starších lidí a jejich vzdělání jsou suché – odhaduje se, že v roce 2009
6
až 50 procent starších lidí v nízko a středně příjmových zemích bylo negramotných a poměr jasně hovoří v neprospěch žen – v Africe 78 procent žen starších 65ti let neumí číst ani psát oproti 58 procentům mužů. U starších lidí je mnohem pravděpodobnější, že budou negramotní než u mladších. Data OSN ukazuijí, že v letech 2005 – 7 pouze 13 procent mladých ve věku 15 – 24 let v nízko a středně příjmových zemích neumělo číst a psát v porovnání s 50ti procenty mužů a žen nad 65 let.
Jazyková bariéra. Vzdělávací programy, které by mohly upravit procenta negramotnosti, jsou pro starší lidi často nedostupné. Zpráva UNESCO z roku 2009 uvádí, že mnoho vzdělávacích programů pro dospělé uvádí limity 35 až 40 let pro vstup do nich. Neznalost jakyka je často limitující překážkou pro starší lidi v jejich úsilí získat slušnou práci a brání jim získat informace o svých právech a nárocích. V Bolivii je dopad jazykové bariéry na příjem lidí jasný. Průměrný příjem 30ti procent starších obyvatel, kteří hovoří pouze svým rodným jazykem, je až 5x menší než těch, kteří hovoří španělsky.
Nové schopnosti. Profesní zkušenosti a výcvikové programy mají potenciál zvýšit zaměstnatelnost starších lidí, z nichž mnoho má zkušenosti z obchodu, které mohou být probuzeny a přesměrovány. Například v Tanzánii příliv továrně vyráběných kbelíků a mís bere práci mnoha starším ženám, které je vždy tradičně vyráběly. Nyní mohou absolvovat profesní výcvik a jejich zkušenosti mohou být znovu využity. Přesto starší pracovníci, zvláště ženy, jsou často nálepkováni jako nedobrá investice a když se do vzdělávacích kurzů přihlásí nejsou přijati. Jsou však i pozitivní příklady – v Thajsku funguje od roku 2004 projekt tzv. „ banky mozků “. Banka vytváří databázi dobrovolníků, kteří jsou ochotni se o své zkušenosti podělit např. v oblasti rozvoj komunit, zemědělství nebo ruční práce. “Můj život se podstatně změnil poté, co jsem absolvoval výcvikový program a dostal jsem grantové peníze. Když jsem neměl svojí vlastní práci pracoval jsem v Thajsku jako dělník Nyní mám dvojnásobný příjem než předtím a zdejší lidé jsou nadšeni mými khmérskými nudlemi“. Thap Thorn, 55, provozovatel restaurace s nudlemi,Cambodia
Nikdo není tak starý, aby se nemohl učit. Starší lidé v Peru, kteří se zúčastňují programů zvyšování gramotnosti vedených místní skupinou Grupo Vido v Limě říkají, že zkušenosti zde získané změnily jejich život. Doňa Octavia, 80 let, byla vždy závislá na svém manželovi nebo dětem, kteří ji museli doprovázet, protoře nepřečetla dopravní značky nebo nespočítala peníze. Nyní je schopná jít nakupovat bez obav, že ji někdo ošidí a je také schopná se podepsat na dokumenty. Jiná žena, účastnice programu gramotnosti, Doňa Antonia, 74 let, ukončila pouze první ročník školy když její rodiče rozhodli, že musí doma pomáhat, dohlížet na mladšího bratra a obdělávat půdu. Poté, co se provdala a měla děti začala pěstovat a prodávat zeleninu na trhu aby přinesla nějaké peníze do domácnosti. Protože neuměla sčítat a odčítat musela žádat jiné ženy na trhu o pomoc s obchodem. Brzy poté, co začala navštěvovat Grupo Vido skupinu byla schopná napsat své jméno, číst a počítat tak, aby svůj obchod zvládla sama. Již nepotřebuje se nikoho doprošovat a jejímu obchodu se daří. Její dcera říká, že program gramotnosti změnil matce život. Více si věří, nejen v obchodě, ale také v jednání s rodinou a komunitou, kde si získala respekt svými dovednostmi, kterým se naučila.
Závěry a doporučení. Miliony lidí po celém světě ve stáří stále pracují přesto, že jejich zdraví se zhoršuje a jejich příjem padá. Podporují své příbuzné a přežívají bez sociální ochrany nebo jakékoli jiné podpory. Stále jsou však ignorováni nebo okrajově vnímáni mezinárodními rozvojovými programy. Starší lidé z nízko a středně příjmových zemí po celém světě chtějí lepší pracovní podmínky, ochranu před věkovou diskriminací, stejný přístup ke vzdělávání a úvěrovým produktům a regulerní, předvídatelný příjem. Aby toho dosáhli musí být starší lidé zahrnuti do opatření, která vlády, mezinárodní organizace a odbory ve věci důstojné práce podnikají. Přes skutečnost, že přístup k důstojné práci je nepostradatelnou součástí udržitelného rozvoje a odstranění chudoby většina současných strategií a programů opomíjí zvláštnosti, kterým starší pracovníci čelí. Pokud se toto nezmění tak mezinárodní společenství nejen že opomíjí podporovat lidská práva milionů starších pracovníků ale také zvyšuje riziko, že chudoba bude přenášena z generace na generaci.
7
HelpAge International a ŽIVOT 90 vyzývají vlády: • přijměte antidiskriminační legislativu, která ochrání starší pracovníky před diskriminací a zneužíváním jak ve formální, tak v neformální ekonomice • vytvořte flexibilní ekonomickou politiku, která bude počítat s dovednostmi a zkušenostmi starších pracovníků • zaveďte bezpříspěvkové penze, které zaručí bezpečný důchod všem starším mužům a ženám • poskytujte bezplatnou zdravotní péči všem starším lidem tím, že odstraníte bariéry např. poplatkové • podporujte všeobecné vzdělání a výcvikové programy tak, aby byly přístupné mužům a ženám po celý jejich život • usnadněte přístup k mikroúvěrovým programům, které umožní starším mužům a ženám rovný přístup k finančním zdrojům dostupným pro ostatní věkové skupiny • změňte legislativu povinného důchodového věku a udělejte jej flexibilním a dobrovolným • zkoumejte a oddělte data o starších pracovnících ve formálním a neformálním sektoru což umožní lépe rozeznat jejich přínosy a potřeby.
Praha 14.3.2011 Překlad: Oldřich Staněk, ŽIVOT 90
8
