Îivot naneãisto zlom Stránka 1 MOTTO

Îivot naneãisto 2010 - zlom

17.2.2010

MOTTO

13.11

Stránka 1


17.2.2010

13.11

Stránka 2


17.2.2010

13.11

Stránka 3

barbara nesvadbová Ïivot naneãisto

Praha 2008


17.2.2010

13.11

Stránka 4

© Barbara Nesvadbová, 2000, 2008 Cover photography © David Kraus, Jakub Ludvík, 2000, 2008 Ve‰kerá práva vyhrazena ISBN 978-80-7246-444-9


17.2.2010

13.11

Stránka 5

Magdalence, rodiãÛm, Smolíãkovi a Gabovi – protoÏe mají vÏdycky pravdu.


17.2.2010

13.11

Stránka 6


17.2.2010

13.11

Stránka 7

ÎIVOT NANEâISTO

ÎIVOT NANEâISTO

Pondûlí Nevím, komu tenhle dopis pí‰u. MoÏná Tobû. Ale kdo jsi Ty? Znám Tû vÛbec? Asi ne. Nesmyslnû jsem si do Tebe projikovala své sny, nesplnûné touhy a ideály. Co jsem ãekala za zázrak od tisícího devadesátého prvého polibku svého Ïivota? A co jsi ãekal Ty? Chtûl jsi nûco pfiebít? Staré záÏitky? Starou lásku? Sám sebe? To jsi chtûl? Nepovedlo se. Pfiebil jsi jen mne. Ale to jsi asi nechtûl, viì? Dnes veãer je to pfiesnû ãtyfii sta devadesát osm hodin od chvíle, co jsi fiekl „PromiÀ“. A pak jsi ode‰el. Neprominu. Neprominu, tentokrát ne. Nebudu chápavá, kamarádská, vstfiícná. Na takové pfiedstírání Tû pfiíli‰ miluji. UÏ Tû nikdy nechci vidût. Ani zítra, ani za rok. My dva opravdu nebudeme pfiátelé. Nikdy. Sly‰í‰? Nikdy! Spát. Chci spát. Cel˘ den a celou noc. Chci v‰echno zaspat. Bojím se lidí. Mám z nich panickou hrÛzu. Bojím se, Ïe se budou ptát na Tebe. A já nemám co odpovûdût. Co tfieba pravdu? Ne, to ne, na pravdu jsem uÏ pfiíli‰ stará. Jsem dospûlá, bohuÏel. Pravda a slzy na vefiejnosti jsou v˘sadou dûtí a starcÛ. ●

7

●


17.2.2010

13.11

Stránka 8

BARBARA NESVADBOVÁ

Úter˘ Pfii‰la uklízeãka. Vynesla prázdné lahve od vína. Tro‰ku pohor‰enû kroutila hlavou. „Tolik lahví, Karolínko, vÏdyÈ si niãíte zdraví.“ Chudák paní netu‰í, Ïe na‰la jen zbytky, Ïe jsem pfied její náv‰tûvou zaplnila skoro cel˘ kontejner na sklo ve snaze ji pfiíli‰ nevydûsit. Nepovedlo se. Nejradûji bych se do té popelnice zahodila sama. Do té hnusné, ‰edé, normální – ne do té velké barevné a` la plasty stranou. Do tfiídûného odpadu se je‰tû nehodím. Byla jsem u babiãky. Mûla na televizi na‰i spoleãnou fotku. Ty a Já. Byla ‰Èastná, Ïe mám koneãnû normální vztah. Matka mne pod stolem kopla do nohy. Silnû. Asi se bála, Ïe se stafience zhroutím do náruãe. Ty a Já. Já a Ty. Nesmysl. Takové vzorce se do mého Ïivota nehodí. Happy endy se v mém Ïivotû nevyskytují. Proã stále vûfiím na Jeníãka a na Mafienku? Mûla bych si pfiece uÏ dávno zvyknout! Jak dlouho trvalo ono imaginární Ty a Já? Dva mûsíce... Dva mûsíce Ïivota. Dva mûsíce lásky. Letní prázdniny! Proã jsi pfii‰el? Proã jsi tady byl, se mnou? Nikdo se Tû o to neprosil! A proã jsi ode‰el? Nevím, koho jiného miluje‰. Nepátrám po tom. Není to dÛleÏité. DÛleÏité je, Ïe nemiluje‰ mne. Dokonale se Ti podafiilo rozlepit moji ochrannou schránku. A já teì najednou nemám sílu dávat ty stfiípky cynismu a pseudovyrovnanosti znovu dohromady. Stfieda Dnes se mne na Tebe zeptalo uÏ jen pût lidí. Situace se lep‰í. Zaãínali jsme na jedenaãtyfiiceti. Veãer jsi volal. Nevím proã. Z lítosti, ze smutku, ●

8

●


17.2.2010

13.11

Stránka 9

ÎIVOT NANEâISTO

nebo Ti snad chybím? Chtûl jsi se na nûco zeptat? Chtûl jsi mi snad je‰tû nûco fiíct? Ne, to ne. Volal jsi z v˘ãitek svûdomí a z lítosti. Ka‰lu Ti na Tvoji lítost. Je to ten nejodpornûj‰í cit, kter˘ mÛÏeme pro druhého mít. Radûji se ti totálnû zhnusím, neÏ abys mne litoval jako chudinku, která se shodou okolností zamilovala. Ptal ses, jak se mám. „Dobfie.“ „Skvûle.“ Lhala jsem. Nefiekla jsem, Ïe je mi smutno, Ïe je mi stra‰nû, Ïe se mi st˘ská. A Ïe jsem pro to v‰echno ráda. Jsem ráda, Ïe mne nûco dokázalo pfiekvapit, Ïe jsem cítila lásku. Nechci o ten cit pfiijít. Nechci zabfiednout zpátky do pózy, kterou jsem si tak úzkostlivû hlídala do chvíle, neÏ jsi se objevil. Nechci, aby ten cit pominul. ProtoÏe aÏ pomine, uÏ Tû nebudu milovat. âtvrtek Chtûla jsem Tû vzít na tolik míst. Ukázat Ti tolik vûcí. Ani ty stupidní hory jsme nestihli. Jak jsi mohl odejít dfiív, neÏ jsi se pfiesvûdãil, Ïe kdyÏ spadnu, tak se zase sama zvednu? Nejen na horách. Pátek Byla jsem na Matûjské pouti. S dûtmi pfiítelkynû. Chtûla bych vlastní dítû. Dítû s Tebou. Na fietízkáãích vypnuli elektriku. Zaãala jsem se hystericky smát. Nevím, proã si zrovna já vyberu na po‰tû frontu, která je zaruãenû nejdel‰í, na magistrále proud, kter˘ je nejpomalej‰í, a proã kdyÏ si v létû koupím meloun, tak není nikdy rÛÏov˘ a sladk˘, i kdyÏ se tak v obchodû tváfií. „Nymfomanka a teplou‰ – skvûlá kombinace.“ ¤íkali moji spoluÏáci, kdyÏ se dozvûdûli o na‰em vztahu. A já se jen smála. Sv˘m smíchem jsem bránila i Tebe. ●

9

●


17.2.2010

13.11

Stránka 10

BARBARA NESVADBOVÁ

Proã? ProtoÏe jsem si byla tak zatracenû jistá. Ne tvojí sexuální orientací, ale Tvojí láskou. Dnes ráno mi ve ‰kole nûkdo dal do ta‰ky pozvánky na filmov˘ festival „56 let homosexuality“. Asi Ïe se mám pouãit. Nevím, kdo mi ten leták do ta‰ky dal. Nepátrám. Nezlobím se. Oni prostû jen nesnesli pohled na moji po dva mûsíce vûãnû rozesmátou tváfi. Proã jim vysvûtlovat, Ïe jsem nikdy nechtûla Jeho Funkci, ale jen Toho Chlapa. Proã fiíkat, Ïe kdyby byli v‰ichni homosexuálové tak skvûlí v posteli jako On, tak ode dne‰ka spím jen s teplou‰ema. Proã chodit na filmy o sondách do rozpolcen˘ch du‰í? UÏ není proã. UÏ opravdu ne. Je noc. âtu kníÏku, o které vím, Ïe mne vÏdy rozesmutní. V Evropû je válka. Tatínek je nemocn˘. Jsem sama, osamûlá. Je‰tû nûco chce‰ vûdût, sluníãko?! Sobota Sním. Prosním celé dny. Sním barevnû. Mé dny jsou plné pfiedstav. Mal˘ch, krátk˘ch, krásn˘ch filmÛ. Díky sv˘m snÛm nemám pfiehled o ãase a o realitû. Nepamatuji si, co se stalo vãera, minul˘ mûsíc, pfied rokem. Ve sv˘ch snech mám selektivní pamûÈ. O‰klivé hned vytûsÀuji. Po kaÏdé zku‰enosti si namlouvám, Ïe pfií‰tû to bude lep‰í, protoÏe uÏ vím to a to a neudûlám to a to. UÏ se nebudu vázat, zvykat si, ãekat. Proã pak na svá pfiedsevzetí zapomenu, zasním se a zase zkou‰ím? Îiju, jako by mÛj Ïivot byl jen pfiípravkou na nûco dal‰ího. Na nûco, co teprve pfiijde. Takhle se v krátk˘ch, intenzivních filmech prozkou‰ím aÏ ke hrobu. A aÏ ●

10

●


17.2.2010

13.11

Stránka 11

ÎIVOT NANEâISTO

budu umírat, budu stejnû zatracenû pitomá a naivní, jako jsem dnes. Nedûle Se‰la jsem se se sv˘m profesorem. Pfiinesl mi povídku o lásce. ¤íkal, Ïe ji mnohokrát pfiepisoval a Ïe vzniklo mnoho verzí naneãisto. Uvûdomila jsem si, Ïe já pí‰u vÏdy naãisto. Já jen Ïiju naneãisto. Pondûlí Chovám se jak dítû z dûcáku. Nûkdo mi dá chvilkov˘ pocit lásky, a já hned pfiilnu. Mám krátké, ãerné vlasy, kruhy pod oãima, bílou pleÈ a okousané nehty. Rozesmátá blond˘na je pryã. UÏ jsem ji nesnesla. Lidé mne nepoznávají. Otec se mne polekal. Promûna vy‰la dokonale. Je‰tû se tak zbavit du‰e a mÛÏu zaãít nov˘ Ïivot. Îivot naãisto.

●

11

●


17.2.2010

13.11

Stránka 12


17.2.2010

13.11

Stránka 13

ÎIVOT NANEâISTO

CO POTOM?

Je‰tû jednou se vrátil. Zvlá‰tní – proã se muÏi, ktefií mne opou‰tûjí, vÏdy je‰tû jednou vrátí? Je‰tû jedenkrát – naposledy. A pak definitivnû odejdou. Proã se vracejí? Copak jsem nûjak˘ pokusn˘ králík? Mají snad pocit, Ïe jsem z kamene? A Ïe v‰echno vydrÏím, Ïe mi klidnû mohou dát jakousi pofidérní nadûji a vzápûtí mi ji sebrat? Milovala jsem ho. Milovala jsem toho pana X.Y. Opravdu. Pfiísahám. Plyne z toho jediné ponauãení – budu se muset smífiit s vlastní blbostí. Kdybych nebyla krátkozraká, fiekla bych, Ïe jsem blbá jak daleko vidím. Jak jsem ho ale mohla nemilovat, kdyÏ na mne byl tak hodn˘, kdyÏ mi pfii horeãkách mûnil prostûradla, kdyÏ byl ochoten jít pûtkrát na film Woodyho Allena jen proto, Ïe ho já mám ráda, a kdyÏ mne políbil ve chvílích, kdy jsem to vÛbec, ale vÛbec neãekala. Opravdu bych si pfiála mít s ním dítû. Tento fakt jsem si uvûdomila, aÏ kdyÏ mne opustil. Vlastnû bych s ním chtûla mít víc dûtí, velkou rodinu a psa. Je absurdní, jak moc i za tak krátkou dobu pfiedûlal moje hodnoty. Sama sebe se ptám, zdali mne zmûnil tím, ●

13

●


17.2.2010

13.11

Stránka 14

BARBARA NESVADBOVÁ

Ïe mne opustil. Domnívám se, Ïe ne. Spí‰ tím, Ïe se mnou byl. B˘vá mi vyãítáno, Ïe dûlám teãku tam, kde jiní pouÏívají ãárku. Moji kritici si v‰ak neuvûdomují, Ïe kdyÏ mi na nûãem opravdu záleÏí, tak to vût‰inou nejsem já, kdo nakreslí puntík. Pfiála bych si aspoÀ stfiedník. Ale ani to ne. Prostû nic. A „DrÏ se“. „DrÏ se, Karlo, ty to zvládne‰! Ale proboha ãeho se mám drÏet? Sama sebe? Mûla bych si koupit hÛl. AlespoÀ by bylo o co se opfiít. MÛj Ïivot je jako nekoneãn˘ seriál – epizody – nûco jako Beverly Hills. Vztahy na dobu urãitou. Smlouvu ale podepsala jen jedna strana, takÏe já netu‰ím, kdy vypr‰í lhÛta. ·patn˘ klient – tzn. ‰patn˘ právník – tzn. ‰patná smlouva. Ano, jistû, chyba musí b˘t na mé stranû. Pfiece v‰ichni ti muÏi, které jsem potkala, nemohli b˘t kreténi. Kolega mé maminky mne nechal pozdravovat. ¤ekl pr˘: „Pozdravujte svoji odváÏnou dceru, která tak pravdivû mluví o vûcech, které v‰ichni cítíme.“ Pr˘ odváÏnou! Chudák pan docent, naivka, netu‰í, Ïe nejdu sama ani do sklepa a Ïe kdyÏ mne na ulici náhodou osloví cizí muÏ, tak ucuknu, jako kdybych se dotkla hada. Jsou prázdniny, nedûle odpoledne, sedím na hfibitovû. Hfibitovy mám ráda. Na hfibitovech se nebojím. V‰ude jinde ano – v lese, mezi lidmi, dokonce i ve vlastním pokoji. V‰ude, jen ne na hfibitovech. Na základce jsem sem chodila krást neboÏtíkÛm ‰vestky. Nikdy jsem nebyla na pohfibu. Dokonce ani kremaci jsem nikdy nevidûla. Jen ve filmu. Likvidace ostatkÛ ●

14

●


17.2.2010

13.11

Stránka 15

ÎIVOT NANEâISTO

lidské bytosti v kinû probûhla velmi rychle. Ani ve skuteãném Ïivotû netrvá moc dlouho. Na jednoho neboÏtíka mají na Ol‰anech dvacet pût minut. Bezesporu ekonomick˘ a rychl˘ zpÛsob. A je‰tû k tomu máte jistotu, Ïe vám pratetu neokusují ãervi. Dívám se na své ruce. UÏ jsou v pofiádku, ãerstvû po manikúfie. Vzpomínám si, Ïe on si kousal nehty. Obãas byl takzvanû duchem nepfiítomn˘, já si nalhávala, Ïe pfiem˘‰lí. Ale tfieba se m˘lím, tfieba se prostû jen nudil. Chce se mi umfiít. Neb˘t. Pfiestat existovat. Proã? ProtoÏe on ode‰el? Ne, proto asi ne. Ale protoÏe jsem s koneãnou platností pohfibila nadûji. Ani v nejhor‰ím snu mne nenapadlo, Ïe se nûkdy ocitnu v takovém stadiu – ve stadiu niãeho, prázdnoty... Poãítala jsem se smutkem, s radostí, láskou, snad i se zoufalstvím. Ale ne s rezignací. Uvûdomuji si, Ïe jsem nenaplánovala, co potom. Co potom, kdyÏ v‰echno, co jsem mohla cítit, jsem uÏ cítila. KdyÏ v‰echno, co jsem chtûla zaÏít, jsem uÏ zaÏila. KdyÏ uÏ mne nic nepfiekvapí. KdyÏ znám nazpamûÈ scénáfie vztahÛ, pseudozamilovaností i „one-night standÛ“. Co potom?

●

15

●


17.2.2010

13.11

Stránka 16


17.2.2010

13.11

Stránka 17

ÎIVOT NANEâISTO

UPROST¤ED NIâEHO

Proã ho nedokáÏu smazat, vygumovat, zapomenout? Proã na nûj stále myslím? Copak to nikdy neskonãí? „Nenamlouvej si, Ïe tû ten ãlovûk má rád. Nemá. Jinak by tû nenechal se v tom takhle plácat. On prostû není na Ïensk˘. Tak se nediv, Ïe ho nedokáÏe‰ pochopit. A jdi dom˘t druhou várku, uÏ docházejí.“ Tûmito slovy mne maminka zahnala do koupelny k plné vanû okurek – letní ‰ílenství, zavafiování u nás probíhá kaÏdoroãnû. Drhla jsem okurky a byla na‰tvaná. Napfied na ni, pak na nûho a nakonec na sebe – aÈ Ïije sebemrskaãství, v tom jsem pfieborník. Stále doufám. Dokonce jsem schopna doufat, Ïe jednou doufat pfiestanu... TakÏe se toho vlastnû nikdy nezbavím. Îít sama se sebou je hrÛza. Neznám se, nedokáÏu se odhadnout a vût‰inou co mohu, to zkazím. Ostatním pfiipadám zábavná. Sama sobû pfiipomínám karikaturu. Taky bych se na sebe rad‰i jen koukala, neÏ sama se sebou Ïila. Ale copak to opravdu nikdy nepfiestane? Bude to takhle pokraãovat? Stále stejná písniãka, ty samé pfiíbûhy, jen jména se obmûní? V prÛmûru mají ãeské Ïeny do tfiicátého roku tfii ●

17

●


17.2.2010

13.11

Stránka 18

BARBARA NESVADBOVÁ

a pÛl milence. TakÏe se zfiejmû nûjak vymykám, zvy‰uji statistiku. Mám obavy, Ïe stejnû tak jako naivitu uÏ nepocítím a nezaÏiju v Ïádném dal‰ím vztahu, nebudu ani schopna ji zahrát v posteli. Îe ten dal‰í, budeli nûjak˘ dal‰í... Ale samozfiejmû Ïe bude, vÏdycky byl. TakÏe, Ïe ten dal‰í pozná, Ïe je kupfiíkladu tfiicát˘ prv˘. MoÏná jsem mûla chodit na katechismus. AlespoÀ bych mûla nûjaké základní pfiedstavy o morálce. ¤ídit se instinktem zfiejmû není ta nejideálnûj‰í cesta. Nejlep‰í by bylo, kdyby k nám hned v porodnici nûkoho pfiifiadili. KdyÏ uÏ je na tomto svûtû institucionalizován Ïivot ve dvojici, tak proã nás nespárují uÏ jako miminka? U‰etfiili bychom si spoustu nervÛ. Je zvlá‰tní, Ïe muÏÛm vÏdy vyhovovala moje jakási nedosaÏitelnost, hraná póza, dojem, Ïe jsem takzvanû nad vûcí. Tato nedosaÏitelnost jim zaruãovala absenci citov˘ch závazkÛ. Hrála jsem si na rovnoprávnou a oni se mnou také tak zacházeli. BohuÏel neumím vzbuzovat pocit, Ïe by se o mne mûl nûkdo starat. Na otázku, jestli mi nûkdy byl nûkdo nevûrn˘, s cynismem sobû vlastním odvûtím, Ïe ne. Îe jsem to vÏdycky já, s k˘m jsou muÏi nevûrní. Zapomenu vynechat bohuÏel. Zapomenu upozornit, Ïe bych si opravdu ze srdce ráda pfiála prav˘ opak. Îe bych si pfiála dlouholet˘ vztah, a Ïe bych dokonce tolerovala, kdyby se partner obãas v noci zapomnûl u nûjaké té blonìaté Karly. Já vlastnû chápu muÏe, ktefií chodí do bordelÛ. Je to srovnatelná situace, jako kdyÏ si já koupím kaviár nebo lacinej párek na Václaváku. Prostû jednou za ãas máme chuÈ na nûco jiného. Nevím, proã jsem tak neochvûjnû pfiesvûdãena o tom, Ïe právû on byl ideální. VÏdyÈ já vlastnû ani ne●

18

●


17.2.2010

13.11

Stránka 19

ÎIVOT NANEâISTO

vím, jak˘ muÏ by byl ideální. MÛj vkus je natolik pfielétav˘, Ïe bych nedokázala ani sestavit inzerát. Já uÏ prostû jen nechtûla znovu zkou‰et. Chtûla jsem jistotu. UÏ jsem si nechtûla hrát. Ve svém okouzlení jsem se v‰ak zapomnûla zeptat, co si o mém rozhodnutí myslí druhá strana. Doãistila jsem poslední okurku. Dívala jsem se kolem sebe – padesát kilogramÛ mal˘ch zelen˘ch potvor, které stejnû nebude nikdo jíst, a zniãené ruce. Ale maminka bude mít radost. Po cestû do svého bytu jsem vybrala dopisní schránku. Pfii‰la mi nabídka ze zásilkového obchodu na koupi náhrobní lampy. UÏ opravdu nevím, co si o tom v‰em myslet... Proã bych se vlastnû mûla citu k nûmu zbavovat? Programovû si rozkázat? Myslím na nûj, kdyÏ jsem smutná, kdyÏ se bavím, i kdyÏ s nûk˘m jin˘m spím, tak proã se toho citu zbavovat? VÏdyÈ je to to nejcennûj‰í, co mám. Maminka fiíkala, Ïe bych se mûla vrátit do doby pfied ním. Jinak se pr˘ zniãím. Já ale nemám proã se vracet. Moje tehdej‰í existence byla naprosto absurdní. Vzpomínám si tfieba, Ïe obãas jsem se s nûk˘m vyspala jen z lítosti. KdyÏ ten dan˘ muÏ dostateãnû dlouhou dobu pfiedvádûl zklamání hraniãící se zoufalstvím z Ïenského pokolení, skonãila jsem s ním v posteli. Jen abych mu dokázala, Ïe v‰echny Ïeny nejsou tak zavrÏeníhodné, jak se on domnívá. Opravdu, mami, nevím, proã bych se k podobné charitû mûla vracet. Nedomnívám se, Ïe jsem tenkrát byla ‰Èastnûj‰í, spokojenûj‰í ãi vyrovnanûj‰í, neÏ jsem dnes.

●

19

●


17.2.2010

13.11

Stránka 20


17.2.2010

13.11

Stránka 21

ÎIVOT NANEâISTO

KONEC SRANDY

Za jin˘ch okolností, v jin˘ch souvislostech a v úplnû jiném svûtle. Ano, za tûchto podmínek by byl mÛj Ïivot smyslupln˘. V jaké vlastnû Ïiju dobû? Co jsou dne‰ní hodnoty? Do jaké generace, k jaké skupinû, k jakému svûtovému názoru se mám pfiipojit? Mám se fiídit územím, kde jsem se narodila, a tím pádem se pfiiklonit ke klasick˘m kfiesÈansk˘m hodnotám, nebo si mám v rámci postmodernismu naordinovat mix z rÛzn˘ch náboÏenství? K ãertu s lidskou svobodou. Chci mít nûjak˘ dan˘ údûl, program, návod jak Ïít. Co je fenoménem dne‰ka? Víra v sebe, Ïivot jako solitér, naplÀování sv˘ch vlastních potfieb, jakási pofidérní hédonistická personalizace jedince – hledání vlastního já. Ne v‰ak v pÛvodním mystickém smyslu, ne hledání cesty Ïivotem, ale hledání zpÛsobu, jak pfieÏít. Z ãeho je‰tû mají dnes lidé strach? MoÏná ze smrti. Ano, vlastní smrt, to je jediná vûc, kterou je‰tû berou lidé váÏnû. Opravdu váÏnû. Zvlá‰tní je, Ïe zmizela spoluzodpovûdnost za smrt jin˘ch lidí. Symptomem dne‰ní doby je násilí a osamûlost. ●

21

●


17.2.2010

13.11

Stránka 22

BARBARA NESVADBOVÁ

Nemohu se divit, Ïe mé vztahy netrvají déle neÏ dva mûsíce – vÏdyÈ v‰echno se urychluje. Síla proÏitku je degradována na minimum. DÛleÏité je, kolik toho za co nejmen‰í dobu cítíte. Ne jak cítíte. Jedná se jen o to, jak tûch cirka sedmdesát let na této planetû pfieÏít. Ne proÏít. Ale pfieÏít. Co je vlastnû zlo? Co je to, co nesmím udûlat? Kde je hranice, za kterou nesmím jít? Kdo pochopí, Ïe si v noci recituji básniãky? Ptala jsem se sama sebe, zatímco jsem na chodbû Vinohradské nemocnice ãekala na lékafiku. UÏ jsem vûdûla, Ïe jsem tûhotná. âtvrt˘ t˘den. Proã jsem pfiestala brát antikoncepci? Mûla jsem dojem, Ïe kdyÏ nemám pravideln˘ sexuální Ïivot, tak proã polykat pilulky, které mi kazí pleÈ. Taková blbost! „Chcete si o tom promluvit?“ Ptala se lékafika a zvala mne k sobû do kanceláfie. Nechtûla jsem si promluvit. Konverzace byla to poslední, co jsem si v té chvíli pfiála. Moji mysl zamûstnávala jedna dÛleÏitá otázka: PROâ DUPE JEÎEK? „V‰ichni dnes bojujeme za osobní svobodu. A co je osobnûj‰ího neÏ právo rozhodovat o vlastním tûle a o Ïivotû, kter˘ si chceme vybudovat? Zárodek do tfií mûsícÛ je‰tû není ãlovûk. Dvacet dva procent populace Ïen má za sebou miniinterrupci. Jste relativnû mladá. Je jen na vás, zda si dítû necháte, ãi ne.“ Zakonãila svÛj projev lékafika. Ordinaci jsem opustila bez rozlouãení. Ptát se jí na to, proã dupe jeÏek, mi pfii‰lo nevhodné. „A znáte otce, sleãno Dostálová?“ Volala za mnou. Ani jsem se neotoãila. Byla jsem za toho jeÏka ráda. Pfiipadal mi jako zásadní problém, kter˘m mohu zamûstnat svou mysl. ●

22

●


17.2.2010

13.11

Stránka 23

ÎIVOT NANEâISTO

Soustfiedit se na nûj mi dokonce dovolovalo sledovat svûtelnou signalizaci, takÏe jsem se kupodivu nenabourala. Koupila jsem si denní tisk. Mladá fronta Dnes referovala, Ïe papeÏ Jan Pavel II. ve svém kázání odsoudil ve‰keré násilí páchané na Ïenách v Bosnû a poprosil je, aby pfiijaly dûti poãaté znásilnûním, a pov˘‰ily tak akt nenávisti na akt lásky. Právo psalo, Ïe pfiedstavitelé KDU-âSL pfiicházejí s tradiãním tématem kfiesÈansk˘ch stran: Ne interrupcím! Jiné informace jsem nevnímala. Jen snad to, Ïe ne v‰echno musí b˘t pravda. Îe jeÏci tfieba nedupou, jen funí, a Ïe tfieba nejsem tûhotná. Îe tohle v‰echno je jen zl˘ sen.

●

23

●


17.2.2010

13.11

Stránka 24


17.2.2010

13.11

Stránka 25

ÎIVOT NANEâISTO

NEZABIJE·...

„Vypnûte mi mozek!“ Chce se mi kfiiãet. Nesmím myslet. Musím jen jednat. Jako naprogramovan˘ automat. K nûãemu jsem se rozhodla. Mé rozhodnutí je správné, ano je správné... Je pÛl ‰esté ráno. Volám taxi, jako cílovou stanici udávám krãskou nemocnici, pavilon gynekologie. Pavilon péãe o matku a dítû, pavilon, kde se rodí dûti, pavilon, kde se provádûjí potraty – jedna budova – práce v‰eho druhu. Nechci, já stra‰nû nechci. Uvûdomuji si to pfii oblékání. Ale musím. Musím zÛstat tou hodnou, nadûjnou a pfied skvûlou budoucností stojící dcerou. Musím. Jsem jim to dluÏna. Zklamala bych ve‰kerou cílevûdomost, kterou mé v˘chovû vûnovali, zkazila bych sen a pfiedstavu, Ïe skrze mÛj Ïivot tfieba proÏijí nûco, co sami nezvládli. ¤idiã taxíku se tváfií divnû. Ne, je urãitû úplnû normální. Pfiece nemÛÏe vûdût, proã tam jedu. Prosím ho, aby zastavil u trafiky. Kupuji si noviny a cigarety. Mám strach. SnaÏím se nemyslet, nevnímat, jen jednat. Jen tenhle den nûjak pfieÏít. PfieÏít. Ve spoleãenské rubrice deníku vidím jeho fotku. On ●

25

●


17.2.2010

13.11

Stránka 26

BARBARA NESVADBOVÁ

a je‰tû nûjaká Ïena. Usmívají se. MoÏná tu Ïenu miluje. MoÏná je to jeho Ïivotní láska. MoÏná. A já? Co jsem byla já? Jen náhraÏka. NáhraÏka s velk˘m N. Vystupuji u nemocnice. âeká na mne mlad˘ doktor a odvádí mne na sesternu vyplnit dotazník. U kolonky Koho kontaktovat v pfiípadû komplikací nevím odpovûì. Jeho? Rodiãe? NejbliÏ‰í pfiátele? Ne, nesmysl. Nesmím zapomínat, Ïe tady, na tomto místû, v téhle nemocnici jsem sama, poprvé v Ïivotû jsem opravdu sama. Uvádím jméno smy‰lené osoby a podepisuji, Ïe zákrok podstupuji na vlastní riziko. Co kdyÏ se mi opravdu nûco stane? Co kdyÏ tfieba fakt umfiu? A sestfiiãka z nemocnice bude volat na telefonní ãíslo, které neexistuje. Je to nefér, pfiipravím jí perné chvilky, aÏ bude pátrat po tom, kdo jsem. A kdo jsem? Co jsem? Co mám? Co znamenám? Nic. VÛbec nic. Jen ãíslo v kartotéce. âíslo nemorální holky, která má strach ze zodpovûdnosti, z dospûlosti, z toho b˘t Ïenou. V˘ãitky svûdomí. Sedím na chodbû a ãekám. Jediné, co cítím, jsou v˘ãitky svûdomí. Nevím, jak vypadají. Jestli jsou velké nebo malé, jestli mají ãernou barvu, nebo jestli jsou jen ‰edé. Vím ale, Ïe je jich hodnû. A Ïe se jich uÏ nikdy nezbavím. Proã? Proã nelze jen tak nûco smazat, vypustit událost, ‰patn˘ bod ze své minulosti, flek na triãku, omyl. Proã se od toho nemohu oprostit a pfiem˘‰let tfieba o lese? Ze strachu. Ze strachu z potrestání. Instancí, koneãnou instancí je jedinû BÛh. Vedle právní, morální a politické viny existuje je‰tû vina ãtvrtá, metafyzická. Nebojím se Boha, nedûsí mne pfiedstava posledního soudu. To, ãeho se bojím, pfied ãím panicky zavírám oãi a co si obãas ani nechci pfiipustit, je BÛh ve mnû. BÛh, jehoÏ korelaãním ná●

26

●


17.2.2010

13.11

Stránka 27

ÎIVOT NANEâISTO

strojem je mé svûdomí. Nevím, kdo jin˘ neÏ já sama mne odsoudí, vlastnû ani pfiesnû nevím, za co mne odsoudí, ale vím, jsem si naprosto jistá, Ïe jsem odsouzeníhodná. Cel˘ svÛj dosavadní Ïivot jsem otevírala dvefie. Otevírala jsem je rychle, lehkováÏnû, bez zodpovûdnosti, bez morálky, bez etiky. Domnívala jsem se, Ïe je pfiede mnou chodba plná rÛzn˘ch dvefií. Chodba, která nemá konec. A najednou mám pocit, Ïe tyhle dvefie jsou ty poslední. AÏ je otevfiu, nebude uÏ nic. VÛbec nic. Jen vidina konce, definitivní poznání, Ïe prostû nejsem dobrá, Ïe jsem ‰patná. Moje babiãka byla vûfiící. Pfiála si, abych chodila do kostela. A já se naivnû domnívala, Ïe tûch pár desítek let, které jsou mi na této planetû urãeny, pfieÏiju i bez berliãky zvané víra. M˘lila jsem se. Do dne‰ního rána jsem poru‰ila devût pfiikázání, jedno z deseti je‰tû zÛstávalo, vraÏda. Pokud tedy nepoãítám pfiejetého holuba. Ale to jsem fakt nechtûla. Vbûhl do vozovky. Pfii vzpomínce na toho stupidního ptáka zaãínám plakat. Jak dlouho tady je‰tû budu ãekat? Uvûdomuji si, Ïe nikdo na svûtû mi nemÛÏe ublíÏit tak moc, jak jsem si schopna ublíÏit já sama. Miluji své rodiãe nade v‰e na svûtû. Ale v této chvíli je poprvé ve svém Ïivotû nenávidím. Chápu, Ïe nechtûli vnuka bez otce, ne‰Èastnou dceru bez partnera, jedináãka, ze kterého se ze dne na den stane matka samoÏivitelka. Ale proã? Proã má b˘t mÛj Ïivot uãebnicov˘? A kdyÏ uÏ, tak aÈ mi prosím nûkdo tu uãebnici pÛjãí. Metodu pokus–omyl uÏ nechci. UÏ nemÛÏu. Proã se jim nedokáÏu vzepfiít? ProtoÏe jsem slaboch, prospûcháfi, vrah. ●

27

●


17.2.2010

13.11

Stránka 28

BARBARA NESVADBOVÁ

Sestra mne odvedla na pokoj. Skládám si vûci do skfiíÀky. Oblékám nemocniãního andûlíãka. Sedím na posteli. âekám. Pr˘ je‰tû pÛl hodiny. Nepláãu. UÏ nemám slzy. Nemá cenu se litovat. Za v‰echno si totiÏ mÛÏu sama. Kdybych alespoÀ vûdûla, kdo je otec. Kdybych byla jen tro‰ku zodpovûdnûj‰í. Proã jsem se domnívala, Ïe mi vÏdycky v‰echno projde. Jak to, Ïe mne nenapadlo, Ïe i já budu muset jednou skládat úãty. V extrémních situacích, v situacích opravdov˘ch prÛserÛ je ãlovûk sám. Úplnû sám. Ani intimnû blízcí lidé mu nemohou pomoci, protoÏe nikdy nepochopí, ani kdyby sebevíc chtûli. Nepochopí, Ïe na rozdíl od nich nedokáÏu posuzovat svoji souãasnou situaci racionálnû, Ïe to, co teì spáchám, mne poznamená na cel˘ Ïivot. Nikdy si to nezapomenu. UÏ to nikdy nebudu já. Nemocniãní postele jsou hnusn˘ – Ïelezn˘, bíl˘, smutn˘. Mám strach. UÏ zase mám stra‰n˘ strach. Potfiebovala bych s nûk˘m mluvit. Potfiebovala bych mluvit s ním. Chce se mi mu zavolat. Vím ale, Ïe nesmím. Nemám právo po nûm cokoliv chtít. Nemám právo od nûj cokoliv oãekávat. VÏdyÈ já po tom, jak jsem se v posledních dvou mûsících chovala, uÏ ani nemám právo ho milovat. V hlavû mi zní vûta: „Nasaìte si oxygenové masky, a aÏ pak pomozte sv˘m dûtem.“ NedokáÏu pomoci svému vlastnímu dítûti, kdyÏ se já sama dusím... Pfied tfiemi lety jsem se cestou z kina ptala sv˘ch pfiátel, kvÛli ãemu by dokázali zabít. Vût‰ina odpovídala, Ïe jen tehdy, kdyby nûkdo ohroÏoval jejich blízké. Já zabiju z lenosti, z pouhopouhé lenosti, nezra●

28

●

Toto je pouze náhled elektronické knihy. Zakoupení její plné verze je možné v elektronickém obchodě společnosti eReading.

Îivot naneãisto zlom Stránka 1 MOTTO

Recommend Documents