Dr. FR. S C H U S T E R , prof. r. gym n a sia v Kralupech n. V lta vo u:
Život a dílo astronom a Antonína Strnada. (P rá c e z k ra jin sk é h o m usea v K ralupech n. Vit.)
Shledávaje látku pro soupis pedagogických pracovníků všech sm ěrů, pokud byli z okresu kralupského a velvarského nebo se tu zdržovali, pokládal jsem za správné uvésti i proslulého astronom a P ražské hvězdárny v Klementinu a třetího ředitele jejího Antonína Strnada, protože poslední čas života svého trávil na zámku v Sa zené u Velvar, tam zem řel a je pochován na Chržíně. Historiograf zdejšího kraje, Prokop F. M asner, k terý mnoho m ateriálu mi ochotně půjčil, hledal již dříve podobiznu Strnadovu pro sbírky Krajinského M usea v Kralupech, avšak nenalezl jí. Podle záznam u ČČM. z r. 1873, str. 352, měla býti olejová podobizna ulo žena ve sbírkách Národního M usea v P raze, avšak tam ji hledal m arně dr. O. Seydl, astronom S tátní hvězdárny, a po něm i já. Mezitím probíraje pram eny k životopisu Strnadovu, objevil jsem dřevoryt poprsí S trnadova ve »Slavíně«, vydávaném Coel. Fričem a Fr. Janem Peřinou (v II. díle z r. 1876) jako přílohu jeho životo pisu. Tam je poznam enáno: »Podobizna naše je dělána podle původního obrazu, který v ochraně až do r. 1871 u sebe chovala S trnadova dcera Kateřina, sestra Leopolda (Strnada), narozeného 22. prosince 1788 v Praze, jež v roce jm enovaném (t. j. 1871) co osm desátipětiletá stařenka ve farním okresu svatojindřišském v P raze zemřela. Po sm rti cti hodné panny této přišel obraz v m ajetek vnuků hvězdářových, po Leopoldu Strnadovi, nar. 1821 v Novém Strašecí, k terý od r. 1872 co m ístodržitelský rada a okresní hejtm an v Liberci se svou sestrou Ludmilou žije. Nyní nachází se podobizna tato v m useu král. čes., kamž odevzdána byla.« P o rtré t olejovými barvam i m alovaný odevzdal r. 1873 c. k. m ístodržitelský rada F rantišek Plaček, ale obrazu tam není.1) Je pravděpodobno, že si později příbuzní Strnadovi vyžádali obraz zpět a již ho nevrátili. (Případů podobných se přihodilo v minu lých dobách více.) P. Prokcp M asner, jda za příbuzenstvem Strnadovským , zvěděl od p. dra Seydla, že po pam átkách po astronomovi Strnadovi pátrá p. Qeorg Schreiner, příbuzný rodiny; dopsal mu a obdržel odpověď, že p o rtrét je m ajetkem rodiny Schreinerovy na Staňkově. Když ') ČČM. r. 1873, str. 352, 10, ke sb írce o b ra zů : P an F ra n t. P laček , c. k. m ísto d rž. rad a, z plné m oci ro d in y po b ý v além p ro fesso ru astro n o m ie na u n iv ersitě P ra ž s k é Ant. S trn a d o v i: P o d o b izn u téh o ž, na p látn ě olejo vým i b arv am i m alovanou.
jsem se ujal zmíněné práce a požádal o kopii, vyšel mi p. Schreiner ochotně vstříc; nejen že opatřil kopii,nýbrž dal mi i opis rodokmenu rodiny S trnadovy k použití. P o rtré t je výborná práce z devade sátých let století XVIII. (viz přílohu), leč dřevoryt uveřejněný ve »Slavínu« je málo věrný. P ři ,své práci shledal jsem, že v životopisech A. S trnada je mnoho nesrovnalostí a chyb, pročež doufám, že bude správno, abych je uvedl na pravou míru. Ph. Dr. Antonín S trnad, královský astronom , řá d n ý proíessor m athem atiky a fysikální geografie filosofické fakulty university K arlo-Ferdinandovy — tak zněl jeho plný titul — pocházel ze staré zámožné rodiny m ěšťanské v Náchodě. Jeho děd — též Antonín — býval náchodským purkm istrem a měl dva syny: starší Jan byl k a novníkem kapituly královéhradecké a děkanem v Náchodě, druhý syn Antonín, m ěšían a radní náchodský, měl dva syny: F rantiška, k terý se stal hospodářským úředníkem , a Antonína, pozdějšího astronom a. Antonín se narodil v Náchodě snad dne 13. srpna 1746.8) Vy chování jeho bylo s počátku velmi pečlivé, ba nákladné. Studoval na gym nasiu v H radci Králové za podm ínek velmi příznivých. Když však jeho otec při vpádu P rusů r. 1757 přišel tém ěř na mizinu, do studoval v bídě a nouzi. P roto po absolutoriu 21. září r. 1763 vstoupil do řádu Societatis Jesu. Již v této době oblíbil si m ate m atiku a nejraději se jí obíral. Učitele měl výborného. P řednášel tehdy na filosofii hradecké P. Jan Tesánek, proslulý m atem atik. S trnad stal se pro své schopnosti velmi oblíbeným a jako »m agister scholasticus« učil gram atice v tam ní koleji jesuitské. Když r. 1773 byla zrušena řehole jesuitská, vstoupil S trnad do stavu laického a poslouchal na pražské universitě m atem atiku. Jak mu to bylo umožněno, když jeho rodina byla bez prostředků, není známo. I jako laik zůstal po všecek život velikým ctitelem řádu jesuitů. Byl horlivým žákem P. Josefa Steplinga a také stoupencem jeho pokrokových názorů. Již r. 1774 stal se adjunktem hvězdárny nedávno J. Steplingem zřízené (r. 1751), opatroval m atem atické museum, a již po čtyřech letech, když Stepling zem řel (11. července 1778), mimořádným profesorem m atem atiky a fysikální geografie a po sm rti jeho nástupce F rant. Zenona (r. 1781) i ředitelem hvěz dárny. Ř. 1784 oženil se s Kateřinou M arsanovou, z rodiny italského původu (z Milána), usedlé nedlouho v P raze. Měl s ní čtyři děti: Leopolda, Antonína, Kateřinu — jm éna čtvrtého nebylo lze zjistiti. Roku 1785 jmenovala jej »M annheimská m eteorologická společ nost* svým členem za práci jí zaslanou: »Entwurf m eteoro log. Beobachtungen von J. 1785 durch alle 24 Stunden w áhrend ganzer 6 Monate« (návrh j. m ědirytina s 2 svazky pojednání Soukr. 2) Viz dod atek , zázn am y ro d o p isn é a m atričn í A).
Čes. Spol. Nauk). Zvláštní zásluhu si získal o znovuzřízení pam át ného orloje na starom ěstské radnici v P raze. Stroj tento byl tehdy již úplně sešlý, a pražský m agistrát, považuje jej za bezcenné ha raburdí, odsoudil jej do starého železa. A. S trnad pochopil jediný, jakou cenu historickou má a rozhodl se jej zachrániti. Stálo to mnoho pochůzek a proseb, až konečně získal přízeň a účinnou pod poru m agistrátního rad y F rantiška Fisohera, a ten pak vymohl pe něžitou podporu m agistrátu 793 zl. r. č. Výborným pomocníkem byl mu hodinář p ražsk ý Šimon L andsperger. P ráce ta byla počata 1787 a skončena r. 1791. P raž sk ý m agistrát, poznav význam S trn a dovy práce, rozhodl výnosem ze dne 21. května 1793, ab y Antonín S trnad i jeho synové Leopold a Antonín byli přijati ďo svazku měšťanů pražských s prom inutím všech poplatků.3) R. 1792 byl zvolen děkanem fakulty filosofické a r. 1795 rekto rem university. V této funkci měl slavnostní proslov o narozeninách císaře F rantiška II. v Týnském chrám ě (»Vota ad deum — universitatis P ragensis Francisco II.«) 13. dubna 1795, začež se mu do stalo pochvalného uznání a zlaté čestné medaile. P o sm rti F rant. Noe, prof. m alostranského, byl zvolen do stu dijního konsessu pražského. (Studijní konsessus byla instituce, za vedená r. 1791, jež trvala do r. 1802. Učitelé každé fakulty, rovněž každého gym nasia i každé hlavní školy tvořili shrom áždění učitel ská, k terá měla rokovati o všech věcech školských, t. j. pedagogic kých i správních a činiti příslušné návrhy. V čele všech shrom áž dění učitelských byl » s t u d i j n í k o n s e s s u s« v P raze, v němž m ěly po jednom zástupci fakulty universitní, všechna gym nasia (dohrom ady) jednoho důvěrníka voleného i školy hlavní jedncho, kterého si volily z učitelů sloužících i Vysloužilých. V olený důvěr ník se nazýval » r e p r a e s e n t a n t e m « a byl v konsessu stálým referentem pro svůj obor. P ředsedou konsessu byl rektor univer sity. Konsessus se usnášel o návrzích, podaných shromážděními učitelským i a podával je pak zem ském u guberniu ke schválení.) S trnad byl voleným repraesentantem gym nasií i jejich refe rentem , a jeho slovo mělo velikou váhu. — Jungmann tvrdil, že S trnadovou zásluhou dostalo se mu přednosti mezi deseti žadateli při obsazení m ísta na gym nasiu v Litoměřicích. S trnad patrně znal se osobně s Jungmannem již dříve, nebof tento p rý jeho vlivem oblíbil si věd y m atem atické. Zakročení Strnadovo bylo usnadněno tím, že Jungmann m á na vysvědčení »Von Seite der k. k. L ehrerversam m lung der d rey p rager gym nasien« o zkoušce 13. a 18./XI. 1794 známku »ausgezeichnet« (»die Stelle eines H auslehrers bey der an den Gym nasien studierenden zu v ertreteiu ). Datum vysvědčení je 7. II. 1795, podepsán jako »R epraesentant der k. G ym nasien« je Noe. 3) Lib. civ. prag . r. 1793, str. 203: n ebyl te d y jm enován čestn ý m m ěšťa nem, což se teh d y je š tě n ep rak tik o v alo . ro v n ě ž mu nem ohli sy n o v é Antonín a Leopold pom áhati při o p ra v ě stro je , p ro to ž e to byli chlapci, jeden tříle tý a d ru h ý asi dv o u letý , ja k u d á v á »Slavín« Coel. F riče a F r. P e řin y .
(Aprobačního vysvědčení pro školy veřejné teh d y nebylo, ale Jungmann jisté i tu dobře obstál.) Jm éno Strnadovo je v těsném spojení s počátky Královské České Společnosti Nauk. — Pravděpodobně r. 1770 vznikla sou krom á »Učená Společnost«, o jejím ž založení nem ám e bližších zpráv. Bylo to volné sdružení vědeckých pracovníků, kteří se schá zeli porůznu v bytech členů nebo m ecenášů, nebo si jen dopisovali. Jisto je, že Ig. ryt. B orn byl jejím prvním »správcem«. Z let 1770 až 1784 jsou znám y pouze její publikace »Gelehrte Nachrichten« (1771— 1772), »Abhandlungen« (6 svazků, 1775— 1784). Hned v prvním ročníku »Abhandlungen« objevuje se vedle četných jiných jméno Strnadovo. P atrn ě jej Stepling — sám jeden ze zakladatelů — do Společnosti uvedl. Je jisto, že S trnad, jako adjunkt hvězdárny pražské, překládal m nohá latinská pojednání svého představe ného prof. J. Steplinga do němčiny, ab y tato mohia býti uveřej něna ve spisech Společnosti, jež byly německé. R. 1784 uznali čle nové Společnosti, že je příhodná d o ta, aby se soukrom á společnost změnila ve veřejnou, a když v době od 10.—23. září t. r. se zdržoval císař Josef II. v P raze, podali žádost o povolení veřejné společ nosti, schválení stanov a hlavně o peněžitou podporu, jakož i osvo bození od placení tax a kolků i o ochranu. Žádost s datem 10. září 1784 podepsali: F r a n t . hr . S c h a í g o t s c h, rada král. čes. zem. soudu, J a n T e s á n e k , učitel vyšší m atem atiky, K. R a f a e l U n g a r , prvý bibliotekář, G e l a s i u s D o b n e r , exprovinciál, A n t . S t r n a d , král. astronom , J o s. M a y e r, prof. přírodopisu, F r. M. P e 1 c 1, vychovatel v rod. hr. z Nostic, M. J o s. D o b r o v s k ý , dom. učitel hr. z Nostic, J a n M a y e r, dr. med. Tuto žádost podali na hradě pražském tři vyslaní členové spo lečnosti J a n M a y e r , K. R a f. U n g a r a A n t . S t r n a d císaři pravděpodobně při slyšení 20. září 1784. S trn ad zúčastnil se i pam átné ustavující schůze 4. prosince 1784, kdež po došlém povolení ze dne 3. listopadu 1784 bylo usneseno, aby se sdružení to nazývalo »Ceská Společnost Náuk« (Societas Scientiarum Bohem ica); byly upraveny stanovy, a p řijata místnost, propůjčená v budově university. — Ovšem na finanční podporu státní bylo čekáno m arně. -— P residentem zvolen Karel Egon kn. Fůrstenberg, tajem níkem Jan M ayer, a A. S trnad mu přidán k výpomoci. 13. ledna 1787 odevzdal mu Pelcl »společenský d irek to rá ty ve kte rém se členové střídali po půl roce, ale po m im ořádné události — úm rtí presidenta — zůstal jim skoro po celý rok. Když 25. září 1791 navštívil císař Leopold II. slavnostní schůzi Společnosti, byl S trnad mezi těmi, kdo přednášeli. Jeho them a bylo: » 0 t y p u z a t m ě n í v r. 1793«. Když pak z daru císař ského byly rozm noženy sbírky Společnosti, S trnad přijal úkol ku stoda. Z důvodů, jichž neznáme, byl S trnad r. 1794 vyloučen Spo lečností ze správy m eteorologických pozorování, jež Společnost za m ýšlela organisovati nákladem 17C0 zl. Podle dějepisce Společnosti,
prof. Jos. Kalouska (viz jeho »Děje Královské České Společnosti N á u k ...« , p. 67—68), zdá se, že podkladem neshod tu byly spory mezi členy Společnosti, kteří byli zednáři a těmi, kdo jimi nebyli. S trn ad sám o sobě prohlásil r. 1794 písemně ve Společnosti, že čle nem zednářské lože nikdy nebyl.4) Do roka se dožil S trn ad nové nepříjemnosti. Dobrovský, dosa vadní sek retář Společnosti, byl delší dobu vážně nemocen, nemohl tudíž tohoto čestného úřadu zastávati činně. Členové, počtem deset, sešli se 21. prosince 1795 v bytě S trnadově a zvolili jej sekretářem na místě Dobrovského. Ten však nebyv tázán, vzdává-li se funkce, cítil se hluboce dotčen, že byl s čestného tohoto úřadu takřka suspendován. S trnad setrval v této funkci do 1. března 1799, kdy vážně one mocněl. Podal demisi, ale nebyla p řijata (učinil tak dvakrát, 18. dubna 1798 a 1. května 1799). V yřízení se však nedočkal. Kníže Ferdinand Kinský pozval jej na zám ek v Sazené u Velvar, aby se tu zotavil, ale očekávané zlepšení se nedostavilo. Zem řel tu 23. září 1799, pom ěrně m lád — v 53 letech. — Ovšem chápeme neodvratný konec, čteme-li v m atrice chržínské jako příčinu úm rtí: m orbus letalis, »Brustwassersucht«. O jeho pobytu na zám ku v Sazené jsou zprávy různé a vzájem ně si odporující. Jan Mánnel, vrch. rev. revis. kane. panství Kinských, zjistil: »Antonín S trn ad byl po tři roky hostem Josefa a po jeho sm rti Ferdinanda kn. Kinského na zám ku v Sazené«. Poněvadž zprávy ze Společnosti Nauk mluví o tom, že ještě v březnu byl v P raze,5) je míti za to, že nejde o návštěvu trvalou, nýbrž jen občasnou. S trnad jest pochován na C hržíně na farním hřbitově u kostela sv. Klimenta. Na hrobě je pomník pískovcový v empirovém slohu, v něm je deska m ram orová se dvěm a nápisy, dnes již valně oprchalými a skoro nečitelnými. Pom ník je v stavu velmi zanedbaném. Pam átkový úřad byl sice upozorněn Společností kraj. m usea v K ra lupech n. Vit. na jeho špatný stav, ale dosud se nestalo ničeho k jeho záchraně. Jeho epitaphia jsou: České (písmem kurentním ): Odlehčenj w nem ocy hledage / wěčné odpočnutj / nalezl tuto / 23. Z áře 1799 / P an Antonin S trn ad / králow ský hw ězdář a učitel / na wysokých sskolách pražských / rozličných učených společnosti 4) P o z n á m k a r e d a k t o r o v a : P ro h lá še n í to b y lo učiněno pod působením p rv éh o tlaku v íd e ň sk é v lá d y na sv o b o d n é z e d n á ře a proto, i k d y b y nebylo pram enů, z nichž v y c h á z í něco opačného, b y lo b y po třeb í p osuzovati je velm i o p atrn ě. Je m ně v ša k znám o, že A. S trn a d zed n ářem p rav d ěp o d o b n ě byl. D okum enty, jež o tom p o d á v a jí sv ě d ec tv í, K alouskovi znám é nebyly. 5) P odle deníku teh d ejšíh o a d ju n k ta P ra ž s k é h v ě z d á rn y , jenž je v archivu S tá tn í h v ě z d á rn y , P . Aloise D av id a, b y l S trn a d — p rav d ěp o d o b n ě — v P ra z e je ště 1. k v ě tn a 1799 (poznám ka re d ak to ro v a ).
oud /' horliwý křesťan, laskaw ý m anžel / otec pečliwý a praw ý w lastenec / narozený w Náchodě 14. S rpna 1746. Na důkaz lásky postaw it dala m anželka. Latinské: Te capiunt laeto venientem sidera vultu, ast, quae te genuit, patria terra dolet. A. S trnad psal většinou něm ecky, jako všichni jeho současníci, jen málo prací je českých, a to ještě význam u podřízeného. P řipcmenouti je, že překládal některé práce svého učitele a představe ného Jos. Steplinga z latiny do němčiny, aby m ohly býti pojaty do »Abhandlungen« Spol. Náuk. Jsou to zejm éna: J. Stepling: Bestim m ung der geographischen Liinge der S tadt Prag in Bóhmen (lat. r. 1763, něm. 1776, IV. Bd., p. 44) J. Stepling: Betrachtungen uber W irkung der Sonne in verschiedenen Breiten (lat. v Lipsku 1750, něm. 1776, Abh. IV.. Bd.). J. Stepling: Physikalische Abhandlung von der Abirrung der Gestirne oder des Lichtes (něm. 1779, Abh. p. 1). J. Stepling: P hysische Abhandlung von der Schw ankung der E rdachse (něm. 1779, Abh. 1777, III. Bd.). J. Stepling: Abhandlung uber die ansehnliche Ungleichheit der Oberfliiche des Oceans, w elche auch den Actis Eruditorum Lipsien. einverleibt w erden (Abh. 1777, III. Bd.). S trnadovy vlastní práce vycházely především v pojednáních Čes. Soukr. Spol. Nauk (Abhandlungen der Bóhm. P rivatgesellsc h a ít): 1. W itterungsbeobachtungen von neun Jalir (1774— 1784), 3 Bdn. 2. Astronom ische Beobachtungen des oberen Sonnenrarules und daraus gezogene Polhohe der hiesigen Prager Sterm varte. 1777. III. Bd. 3. M eteorologische Beobachtungen J. 1783, 1784, und nebst E ntw urfe beobachteten Barom éterbew egungen von 6 Uhr mrg. bis 10 Uhr abends, J. 1785 durch die 6 M onate: Betrachtungen uber einige meteorolog. Gegenstánde etc. 4. Meteorolog. Beobacht. auf das ). 1785, III. Bd. (Dazu Entwurf im II. B de vorkommt.) 5. Berichtigung der geographischen Liinge der S tadt Prag, II. Bd. 1786. 6. Beobachtung der Sonnenfinsterniss am 4./I. 1788, IV. Bd. 7. M eteorologische Beobachtungen der in Prag und einigen anderen Orten gem achten Luitbeobachtungen und anderen Ersclieinungen vom J. 1787, 88, 89, I. Bd., neu Abh. 8. Resultate der 1790, 91, 92, 93, gem achten meteorolog. Beob achtungen, II. Bd. 9. Astronom ische Beobachtungen aul der Prager Sterm varte vom J. 1795, III. Bd. (spolu s A. Davidem).
V »Aktech m annheim ské m eteorolog. společnosti« vyšlo: W itterungsbeobachtungen 1781— 1791. Ve vídeňských a berlínských »Ephem eriden«: Jáhrliche astronom ische Beobachtungen. Ve sbor níku »M aterialien zur alten und neuen S tatistik von Bóhmen« (vyd. von Rieggerem ) vyšlo: Etw as uber das Klima in Bóhmen (seš. 2, 5, 8, 7, 1788). Von der Prager Uhr auf clem A ltstddter Rathause aus Balbins Miscellaneen, m ít Zusdtzen und Anm erkungen. Ve sborníku »SammIung physikalischer Aufsátze« (dr. J. M ayer, D rážďany 1791— 1794): 1. Betrachtung uber die verschiedenen Grade der W árm e und ihren N utzen, aus Versuchen und Beobachtungen, 1. Bd., N. XI. 2. B eytrage zu der Geschichte des W inters in Christmonate 1788. 3. Betrachtung uber W etterubleiter, III. Bd., N. IV. & V. 4. Uber die m ittlere Barom eterhóhe von Prag, IV. Bd., N. III. Sam ostatně v ydal: 1. Vom N utzen der Sternkunde, inaugurační řeč, proslovená v Karolinu 1783 (8). 2. P hysikalisches W itterungskalender, P raha 1788 (8). 3. P hysikalisches Taschenbuch auf das J. 1789, fiir Frem de der Okonomie und W itterungskunde, P rah a 1789 (8). 4. Chronologisches Verzeichniss der Naturbegebenheiten in Bohm en vom J. 663— 1700 mit einigen ókonomischen Aufsátzen auf das J. 1790, P rah a 1790. 5. K urze Beschreibung, Erkldrung und Abbildung der am 17. M ay 1790 erschienenen Nebensonnen, P rah a 1790. 6. Beschreibung der beriihmten Uhr- und K unstw erke am A lt stddter Rathause und auf der Sterm varte zu Prag, P raha, D ráž ďany, 1791, 1794 (věnováno urozeným hostem Č. Spol. Nauk ve dnech korunovace Leopolda II.). 7. S to letý kalendář na způsob K ryštofa z Helwika, P rah a 1793 (8), nebst einem Anhange von der Bienenpflege. Přispíval po řadu let do »Oekonomického kalendáře«, jejž vy dávala »k. k. patriotisch-okonom ische Gesellschaft«. Kromě toho napsal spisy: 8. Krása a výbornost českého ja zyku , P raha, 1780. .9. De divi Johannis Nepomuceni gloria, Skalka, 1781 (8). 10. Oratio funebris — Leopoldo II., dne 28. dubna 1792 proslo vená v Týnském chrám ě, 1792, P rah a (fol.). 11. Postrem a allocutio novi rectoris magnifici 1798, P raha, 1796 (8). Jako učenec měl S trnad vynikající jm éno v meteorologii, byl proto členem různých vědeckých společností: Kr. čes. spol. nauk, jak uvedeno, m eteorologických společností v Mannheimu, Berlíně a ve Vídni, společností hospodářských v Lipsku a ve Vídni. P. Alois David, kanovník tepelský, přítel a nástupce Strnadův na P ražsk é hvězdárně, určil a pro pam átku zaznam enal zeměpisnou polohu hrobu svého přítele měřením mezi kótam i: Ríp—P etřín — Mělnický zám ecký vrch, + 50° 18' 12Vz'' s. š., 31° 57' 50" v. d. od F erra.
Veliký rozruch způsobilo S trnadovo úm rtí mezi českým i vla stenci. B y lí S trnad pro svou uvědom ělost, neboť bez bázně a osty chu se hlásil k české národnosti, všeobecně ctěn a vážen. Bylo to v době, k d y málo inteligence na význačných m ístech se hlásilo otevřeně k české národnosti. Josef Dobrovský byl jeho přítelem . J o s e f R u l í k připsal mu I. díl svého kalendáře historického a napsal o něm v III. díle na str. 227: »Na knjžecým Kinském panstw j w Sazené w kragi Rakownickém zesnul náš učený Čech P ražský, swobodného uměnj a m udroslowj doktor, králow ský hw ězdář, spoluoud mnoha učených spo lečností a býw alý rektor magnificus, kamž z přjčiny swého churaw ého zdraw j z P ra h y se odebral.« J a n N e j e d l ý napsal elegii 11 a jeho sm rt, J o s e f J u n g m a n n, k terý právě vlivem S trnadovým si oblíbil »zeměpis fysikoastronom ický« — svou oblíbenou vědu v prvních letech litom ěřic kých — píše v elegii na sm rt Stanislava V y d ry : » ... Již jest tam — totiž V ydra — kde můj S trnad obcuje.« Matrica defunctorum parochiae Chržinensis m á zápis fol. 129: »23. 7bris Sazenae num. dom us 1. anno 1799 m ortuus est praenobilis Dominus Antonius Strnad, Regius Astronom us P rag a e etc.: et membrum Societatis Scientiarum , catholicus, provisus, aetate 54 ann. — Morbus letalis: B rustw assersucht.« Liber memorabilium parochiae Chržinensis má zápis z r. 1830. A dalbertus Faehnrich, kaplan v Chržíně, popi suje pomník S trnadův slovy: »Alterum memorabile (popisoval totiž před tím zajím avý pomník selský) — est defuncti dočti viri, patriotae, praenobilis Domini Antonij Strnad, R egii Astronom i Pragensis, (/ni curandae valetudinis causa, Sazenae in arce celsissim i Principis de Kinskij habitavit ibiciue et m ortuus est; lapidi inserta inscriptio est seouens: (Zde je vypsáno obojí epitaphium české i latinské, jež je uve deno svrchu.) Jméno Strnadovo i jeho práce je po zásluze oceněno v Čechách i za hranicemi, jen jeho rodiště, m ěsto Náchod, na něho úplně za pomnělo. Když jsem pracně sbíral látku k životopisu, dostalo se mi odevšad zevrubných a rychlých zpráv, jen z jeho rodiště mi bylo čekati velmi dlouho, ba m ístní museum neodpovědělo vůbec a z archivu jsem o jeho rodině neobdržel zpráv. Jeho rodný dům nemá dosud ani pam ětní desky, protože je úplně neznámo, kde se S trnad narodil. Město samo ani ulice jeho jménem neoznačilo. Dodatek. Záznam y rodopisné a matriční. A) D at narození S trnadova je v literatuře několikero: 10./VIII. 1747, 17. IX. 1746, 14./IX. 1746, na náhrobku je 14./IX. 1746. Žádné z těchto dat neodpovídá skutečnosti. Zápis v m atrice narozených, jehož se nám dostalo laskavostí děkanství náchodského, zní:
M atrica babtizatorum v N áchodě: 13. srpna 1746 z Náchcda po křtěno jest dítě A n t o n í n - J o s e í - V á c l a v - J a n , od vševelebného dvojctihodného P. Jana S trnada, děkana. O tec: urozený p. Antonín Strnad. M atka: Terezie. Kmotři: dvojctihodný p. P. Václav Kuttich, ten čas kaplan kostelecký. Svědci: p. P. Jan Tichý, kaplan náchodský, a urozená paní Josefa, m anželka urozeného pána Jo sefa M ohra, ten čas dobře zasloužilého purkrabí knížecího panství náchodského. (T edy zápis m atriční dne narození neudává, leč by snad bylo dítě křtěno v den svého narození, což se někdy také dálo, ovšem jen v případě nebezpečí života dítěte; udávám e tedy datum toto. N ejstarší životopisná studie z r. 1804 v »Abhandlungen« Král. Čes. Spol. Náuk udává 10. srpen, což by mohlo býti pravděpodobno.) B) O dětech Strnadových se mi podařilo zjistiti: Z m atriky narozených, na faře u Křížovníkú, P raha, St. M ěsto: 22.123. XII. 1788. Kind: Leopold, Emanuel, Zeno — S tm adt. V ater: Anton S trnadt, k. k. Astronom, D irektor der P ra g e r S ternw arte. M utter: K atharina geborene M arsano. P aten : P aul und M aria M arsano, P rag. Elisabeth Urban, Lands. C) Taufbuch der S tad t N eustraschitz: tom us IV., fcl. 106. Anno 1821, den 4. November geboren, 5. getauít: Nro: 189. Namen des getauften: Leopoldus, Franciscus, M athias, C arolus Borom eus — frei. Hebam m e: B arbora Kýhos von Straschitz. Ich Johann Franz Schw arz, O rtsdechant, habe getauft, accepit litt. bapt. 14./XI. 1832. V ater: H err Leopold S trnad, geprufter R ath d er S tad t N eustra schitz.6) M utter: F rau Ludmila, T ochter des H errn Johann Nedvěd, H auptm anns von Schlan, der M utter geb. Laubel, B urger v. Schlan. P aten : Hochwiirdiger H err Franz Fendrioh, D echant von Zlonitz, Jungfrau K atharine S trnad von Zlonitz.7) Anno 1823, den 2. April geboren und getauft. Nro. 189. Namen des getauften: Ludmila, Ka tharina — frei. Vater, M utter, P aten : Idem ut supra. Literatura. A n o n y m u s : A nton S trn a d t, A bhandl. d. k. bohm . Q es. d. YViss., 1804. Jo s. K a l o u s e k : D ěje K rál. Č es. Spol. N áuk, P ra h a , 1885. G ust. G r u s s : Z říše h v ězd , P ra h a , 1893. F r. M art. P e l c l : B ohm ische und m áh risch e G eleh rte au s dem O rden d e r Jesuiten. Fr. Jar. P e ř i n a & Coel. F r i č : A ntonín S trn a d , »Slavín«, II. díl,1877. F r. S m o l í k : M ath em atik o v é v Č echách, >Krok«, 1888. 6) L eopold S trn a d stal se zk. rad n ím v N. S tra še c í po M atěji T eischerovi (asi r. 1821), je p o d ep sán na listině 28./VI. 1822. V jiné listině z r. 1825 se o něm p ra v í, že b y l v e S tra še c í do konce m ěsíce z á ří 1824. ') F ra n tiše k F aen rich , slá n sk ý ro d ák , b y l tři lé ta k aplanem n a C hržíně (1789— 1791), p a k d eset let p refek tem sem in áře arcib isk u p sk éh o v P ra z e (1791— 180l), od roku toh o to fa rá ře m v Zlonicích, zem řel 23./II. 1832. — F aen rich se zřejm ě znal s rodinou S trn ad o v o u , p ro to ž e oba bydlili v Kle m entinu. a ujal se sn ad po sm rti S trn a d o v ě d ce ry jeho K ateřin y , jež b y la asi r. 1821 u n ěho hospodyní.
F r. S t u d n i č k a : B erich t u b e r die m atli, u n d w issen sch aitl. P ublicatio n en d e r kon. bóhm . Q esellsch aít d e r W issen sc h afte n w ah re n d ih re s lOOjahrl. B estan d es, 1885. F r. S t u d n i č k a : O m ath em atick ém učení u n iv e rsity p raž sk é od jejího založení až do počátku n a še h o sto letí, 1888. F r. S t u d n i č k a : S ta ro č e sk é u m ěleck é h o d in y v P ra z e (podle d ra V. K aulicha), v y d . bez d ata. P říslu šn é sta ti naučných slo v n ík ů : O t t o v a , R i e g r o v a (K obrova), M a s a r y k o v a , Q eleh rte N achrichten d er P riv a tg e sellsc h aft d er W is senschaften (1771—72), A bhandlungen d e r kon. bohm. G esellschaft der W issen sch aften (1775—1784, 1785— 1796).
Résumé. Inconnu jusqď á présent, le portrait de Antoine S trnad, docteur ěs L ettres, astronom e du Roi, D irecteur de 1’observatoire de P rague, professeur de m athém atiques et de géographie physique de la Faculté d es Sciences de 1’U niversité C harles-Ferdinand á Prague, est la propriété privée d'un descendant m aternel de son frěre M. Georg Schreiner, propriétaire du dom aine de Stankov en Bohéme. A. S trnad est né, á ce qu’il parait, le 10 aoút 1746 á Náchod (dans le livre m atricule on n’indique que la date du baptéme, le 13 aout de la dite année). Ayant term ine s e s ’ études secondaires á H radec Králové il entra dans 1’ordre de la Société Jésus dont il resta le m em bre jusqď á son atolition en 1773. Aprěs ses études universitaires á P rague, il devint adjoint de 1’observatoire royale organisé par abbé Joseph Stepling en 1751 et adm inistrateur du musée m athém atiques, et, aprěs la m ort de J. Stepling (1778) et de son successeur F. Zeno en 1781 son directeur. 11 fut nommé professeur secondaire de m athém atique et de géographie physique en 1778, doyen de la Faculté des L ettres en 1792 et recteur de 1’U niversité en 1795. En 1791 il restaura le célěbre horloge de la m airie de la Vieille C ité de P rag u e et fut nommé citoyen de la Ville ne payant pas de taxes (1793). 11 fut un des prem iers m em bres de la Société Royale des L ettres et des Sciences de Bohém e oú il prenait p art á tout les entreprises im portantes. D ěs 1787 il était un des directeurs de cette Société et de 1795 aussi son sécrétaire aprěs J. Dobrovský. 11 est m ort le 23. septem bre 1799 pendant son séjour dans le cháteau Sazená prěs de V elvary oů il était l’hóte du prince Ferdinand K inský; il fut en terré á Ohržín. S trnad devint célěbre comme astronom e et hors la Société royale tchěque des sciences il était le mem bre des sociétés metéorologiques á Mannheim, B erlin et á Vienne, des sociétés agricoles á Leipzig et á Vienne. C’était un grand patriote appartenant au groupe des prem iers nationalistes tchěques du 18e siěcle et comme tel il était trěs honoré et populaire. Son travail scientifique et littéraire est considérable. (Voir la liste de ses ouvrages, page 102, 103.)
Albert Abraham Alichelson. Dne 10. května t. r. zem řel jeden z význačných fysiků staré klasické školy, A. A. Michelson. P rávě před rokem podrobil se těžké operaci, což tehdy zavdalo podnět k předčasné zprávě o jeho sm rti. V Michelsonovi um írá jeden z největších experim entátorů dnešní doby, k terý dal též astronom ii do rukou nové pro střed k y k daleko sáhlým objevům.
P R O F . A. A. M ICH ELSO N. (Z časopisu »N ature« č. 2931, L ondon.)
Michelson narodil se 19. prosince 1854 v Strelnu v Polsku. Ve věku dvou let odstěhoval se s rodiči do Spojených států sev. Ame riky, kdež vykonal první studia. Vstoupil s počátku do nám ořní akadem ie a jeden rok ztrávil v úřadovnách »Almanac Ofíice« v W ashingtoně. B rzy však nám ořní službu opustil a doplňoval své vzdělání na evropských universitách v Berlíně a H eidelberku a po zději v P a r ž i na polytechnice. P o návratu do Spojených států v roce 1883 stal se profesorem fysiky v Clevelandu, po pěti letech pak universitním profesorem nejprve na universitě Clarkově, po zději v Chicagu. Zde byl prvním , k terý byl vyznam enán titulem »Distinguisíh.ed Service Professor«. Za světové války vstoupil do am erického nám ořnictva a se strojil přístroj, jímž bylo možno stanovití vzdálenost předm ětu, určeného za cíl střelby.
Za své vědecké práce stal se členem různých světových vě deckých společností a vyznam enán četným i cenami a poctami, jako zlatou medailí »Královské astronom ické společnosti« v Londýně a medailí »Královské Společnosti« v Londýně, v roce 1907, byla mu, prvním u to Američanu, udělena cena Nobelova za práce vědecké. V r. 1922 udělila mu francouzská »Astronomická společnost« cenu Janssenovu. Celý svůj život věnoval pouze jedinému íysikálním u zjevu, interferenci světla, jehož dovedl prakticky použiti v různých pro blémech. Jedno z prvních takových použití interference světla podal Michelson v úkolu stanovení základní neprom ěnné délky m etru — úkolu, k terý byl dosud velmi obtížný, neboť šlo o hod notu, jež by byla nezávislá na nejistotě, vyplývající z možných změn, jimž podléhají všechna naše hmotná m ěřítka. Michelson vyjádřil tuto délku délkou vlny kadm iového světla, tedy docela absolutní m írou; v budoucnosti bude možno kdykoli měření opakovati a znovu realisovati základní naši míru. P ro astronom ii nabyly největší důležitosti jeho práce v použití interference k m ěření m alých úhlů. O principech těchto m etod není možno se zde šířiti; jejibh výsledky byly velkolepé. V roce 1891 podal Michelson první výsledky tohoto druhu; týkaly se m ěření prům ěrů měsíčků Jupiterových. P ozději měřil vzdálenosti a jas nosti komponent těch těsných dvojhvězd, k jejichž visuelnímu roz lišení nestačily dosavadní optické pcm ůcky. Přím é m ěření prům ěrů stálic zůstávalo dlouhou dobu nedosažitelným , neboť prům ěr největšího zrcadla na Mt. W ilsonu ukázal se příliš malým k tomuto účeli. Tuto poslední a nejzávažnější překážku odstranil Michelscn soustavou čty ř rovinných zrcadel, jimiž možno do značné m íry libovolně »nadstaviti« prům ěr objektivu. Tak po výpočtech a pokusech, trvajících 30 let, stanoven byl prům ěr prvé stálice. P e a ry a Anderson namířili velký lOOpalc. da lekohled, opatřený M ichelsonovým zařízením , na stálici Betelgeuze a změřili její zdánlivý prům ěr hodnotou 0047 obloukových vteřin, což při znám é paralaxe odpovídá skutečném u prům ěru 300kráte větším u, než je prům ěr Slunce. Takovým způsobem byl zm ěřen prům ěr ještě několika hvězdných obrů, a výsledky potvrdily teore tické výpočty astronom ů. Jméno Michelsonovo jest nerozlučně spiato s pokusem, k terý vykonal r. 1887 společně s M orleyem a jehož negativní výsledek měl dalekosáhlé důsledky: jest to pokus zjistiti absolutní pohyb naší Země v prostoru. P ráce H uyghensovy a Fresnellovy o podstatě světla vedly k závěru, že paprsek světelný šíří se v prostoru v podobě příčného vlnění. K šíření tohoto vlnění bylo však třeba předpokládati exi stenci určitého prostředí, a jelikož paprsek světelný prostupuje vzduchoprázdnem i průhledným i látkam i, bylo nutno dále předpo kládati, že toto prostředí existuje všude. Toto hypotetické pro střed í bylo nazváno s v ě t e l n ý m é t e r e m .
Michelson měl tuto m yšlenku: Jestliže éter skutečně existuje, pak je možno stanovití rychlost Země tak, jako nám ořník může stanovití rychlost člunu vzhledem k vodě. P rvní praktické uskutečnění těchto úvah bylo vykonáno r. 1887 v Clevelandu, společně s M orleyem. Princip tohoto, tak zvaného M i c h e l s o n o v a - M o r l e y o v a p o k u s u, jest tento: Z jed noho a téhož světelného zdroje vyšlou se dva paprsky, jimž se dají proběhnouti dvě dráhy stejně dlouhé, avšak ve sm ěrech k sobě kolmých. Po odrazech na rovinných zrcadlech vykonají oba paprsky ty té ž dráh y sm ěrem opačným, načež jsou pozorovány v daleko hledu, opatřeném příslušným interferenčním zařízením . Je-li celá tato optická soustava v klidu, projdou oba kolmé paprsky po vy konání svých drah v s t e j n o u d o b u do dalekohledu, bez ja kýchkoli dráhových rozdílů. Něco zcela jiného však nastane, jestliže ona optická soustava bude se pohybovati v klidném éteru. Pohyb bude míti vliv na rych lost, s jakou se šíří paprsky světelné v obou drahách, a tento vliv bude poněkud různý v obou sm ěrech vzájem ně kolmých, takže oba paprsky nedosáhnou dalekohledu v téže době; budou míti vůči sobě určité dráhové opoždění, které se projeví na vzhledu interfe renčních proužků. Známe-li rychlost, s jakou se ona optická sou stava (tedy naše Země) v prostoru pohybuje a rychlost světla, mů žem e odtud počítati velikost onoho dráhového opoždění.1) Pokus, k terý oba badatelé prakticky uskutečnili roku 1887, dal výsledek záporný; bylo zjištěno jen nepatrné posunutí interferenč ních proužků, z něhož by vyplývala pro rychlost Země v prostoru hodnota asi 7 km za vteřinu, zatím co rychlost pohybu Země okolo Slunce je 30 km za vteřinu. Vysvětlení tak m alé hodnoty bylo možno toto: Země mimo svého pohybu kolem Slunce pohybuje se s celým slunečním sy sté mem v prostoru určitým sm ěrem a rychlostí. B ylo by ted y možno, že v okamžiku měření byl vliv tohoto pohybu sluneční soustavy ta kový, že složen s pohybem Země v její dráze okolo Slunce, dal onu hodnotu sedmi kilometrů, jakožto hodnotu a b s o l u t n í h o pohybu Země v prostoru. Avšak po šesti měsících nastane zm ěna sm ěru zemského pohybu, a ted y vliv pohybu slunečního systém u měl by se jeviti nyní v jiném sm ěru, to jest měl by zvětšiti hodnotu 30 km za vteřinu. P okusy vykonané v tom siněru daly výsledek zase ne gativní. K tém už výsledku vedly pokusy, konané v různou dobu denní, aby bylo možno vyloučiti rotační rychlost Země kolem osy. K vysvětlení negativního výsle4ku M ichelsonova-M orleyova pokusu by ly vysloveny dvě hlavní dom něnky: 1. Einsteinova teorie relativity, k terá popírala existenci éteru a hlásala nemožnost zjištění absolutního pohybu. *) H odno ta to h o to d rá h o v é h o o poždění je o v šem velm i m alá, d o sa huje v prax i v elikosti délek v ln o v ý ch . O dtud p oužití in te rfe re n c e k jejím u zjištěn í a m ěření.
2. H ypotesa strhování éteru pohybujícím se tělesem, v našem případě Zemí. V roce 1904 opakován byl pokus M i 11 e r e m v Clevelandu. Výsledek byl zase negativní. N epatrné posunutí proužků odpovídalo by hodnotě tří a půl kilometrů za vteřinu. V roce 1905 opakoval M iller svůj pokus na hoře Euklidově, ten tokráte o 100 m etrů výše, nežli roku předcházejícího. Posunutí proužků ukázalo na jednu desetinu vypočtené hodnoty. Poněvadž nebyl při tom to pokusu zcela vyloučen vliv zm ěny teploty, zdál se výsledek pochybným. V letech 1921 až 1925 byl umístěn Millerem přístroj na hoře Mount Wilsonu, ve výši 1800 m etrů. T entokráte zjištěna hodnota, dosahující jedné třetiny vypočtené rychlosti. Tento kladný výsle dek by ukazoval na částečné strhování éteru. Pokusy, které vykonali v P assadeně fysikové K e n n e d y a I l l i n g w o r t h za nejpečlivějších opatření k zam ezení různých škodlivých vlivů, ukázaly výsledky negativní. K tým ž výsledkům dospěly nejnovější pokusy, jednak P i c c a r d a a S t a h e l a , kteří vystoupili několikráte v letech 1926 až 1928 v baloně až do výše 2500 metrů, aby zde zjistili účinky »éterového větru«, jednak po kusy vykonané roku 1929 Michelscnem společně s P e a s e m a P e a r s o n e m , přístrojem znovu zdokonaleným. V poslední době zabýval se Michelson výzkum y k stanovení rychlosti světla s přesností pokud možno největší. Užíval v p :d statě m etody Foucaultovy, avšak zdokonalené a ve větším m ěřítku. Co dělal kdysi Foucault v pokoji, to konal Michelson mezi dvěm a horam i v okolí M ount W ilsonu, vzdáleným i 35 km , kterážto vzdá lenost byla m ěřena po několik m ěsíců geodetickou službou Spoje ných států než byla zaručena s přesností jedné až dvou milióntin palce. Od roku 1926 zam ěstnávala Michelsona jiná m yšlenka, jak možno využiti přesnosti interference světla. Bylo jí m ěření vzdá leností v geodesii. V podstatě jest to něco podobného, jako když se m ěří vzdálenost nepřístupné skalní stěny pomocí ozvěny. Ovšem v případě světla by se jednalo o rychlost miliónkrát větší, čemuž by bylo nutno přizpůsobiti též přesnost měření. Zda byly skutečně ty to pokusy vykonány, nevíme. Zdá se však, že o nich nebylo vůbec ještě nic vydáno. Rovněž tak nebyly ještě uveřejněny výsledky jeho posledních m ěření rychlosti světla. Po dle zpráv některých časopisů byl Michelson zasažen m rtvicí právě při těchto měřeních. Když na krátko nabyl vědomí, diktoval prý své výsledky, načež zemřel, dověděv se ještě, že m ěření vedla ke kladnému výsledku. Věda astronom ická v něm ztrácí jeden ze svých m ohutných sloupů. .
Fotografie zatm ění Měsíce. Poslední velmi příznivé úplné zatm ění Měsíce pokusili jsm e se fotograficky zachytiti trojím způsobem. P ředně jsm e fotografovali řadu jeho fází v ohnisku visuelního 13cm refraktoru, k terý dává cbrázky Měsíce o prům ěru tém ěř 19 mm. (Část této práce viz v obrázku.) Mimoto jsme učinili dvě řady snímků přibývajícího a ubývajícího zatm ění na jediném negativu, stabilní komorou se svě telným objektivem o ohniskové vzdálenosti 25 cm. Konečně jsme učinili zajím avý snímek za úplného zatm ění, totiž hvězdnou oblohu kolem zatm ělého Měsíce, tým ž objektivem.
-
r
r
Zatměni M ěsíce 1931, IV. 2. F o to g raf, v B ra n d ý se n. L. (O b jek tiv 130 m m , f — 190 cm) F ot. A. B eč v ář, M. H artm an n o v á.
První druh snímků byl nejpracnější, ale také nejvděčnější. Re frak to r dává ve spojení s malou, jednoduchou ohniskovou komorou dobré obrázky, velmi ostré, při použití vhodných desek, a dovedeme-li zaostřiti na nejvýhodnější vlnovou délku. Měli jsm e sice již zkušenosti ve fotografování Měsíce, avšak exposiční doby při za tm ění se zajím avě liší cd exposic úplňku nebo různých fází, a co hlavního, i od exposic předem vypočtených. Nezbylo nám tedy, než, když jsme nechtěli příliš riskovati, všechny sním ky ihned vyvolávati a říditi se v dalších exposicích právě získanou zkušeností. Tento způsob je spolehlivý, ale zdlouhavější a vyžaduje o jednoho účastníka více; poněvadž nás bylo málo, zvětšili jsm e intervaly mezi jednotlivým i snímky. P řesto se nám podařilo zachovati jejich pravidelnost a získati souvislou řadu snímků. Exposiční doby se
m ěnily od Vio sec do 10 sec a regulovali jsme je také vhodným clo něním. Vedení dalekohledu jsm e konali 20cm reflektorem , k terý je nam ontován na téže montáži. Snímek totality se nám tím to málo světelným objektivem ne podařilo vyexponovati ani po několika pokusech; více času jsme mu však nemohli věnovati, chtěli-li jsme učiniti sním ek oblohy, k terý jsm e měli na program u. Jeho krásu by ovšem mohl zachytiti nejvýš jen dokonalý autochrom ; jednobarevná fotografie nikdy ho nepadá. Abychom si učinili představu o exposičních dobách snímků průběhu zatm ění na jediné desce, které nem ehly býti kontrolovány vyvoláváním , učinili jsm e již předešlého večera řadu zkušebních exposic a vypočetli jsm e si teoreticky hodnoty pro různé fáze za tmění. (Objektiv vyexponuje dokonale úplněk již za V-s sec.) Tyto exposice se pohybovaly mezi Vso a 5 sec. Zkušenost i zde ukázala, že správné exposiční doby se lišily od vypočtených z nějaké nám neznám é příčiny, a to v tom smyslu, že jsm e světlo M ěsíce málo zatm ělého podceňovali, ted y fotografii přeexponovali. Pokročilé fáze jsm e naproti tomu exponovali správně. Bohudík tyto rozdíly nebyly tak značné, aby ohrozily zdar snímku, jehož cena tak jako tak nemohla být v ničem jiném, než v jeho zaijímavosti. Snímek oblohy při úplném zatm ění jsme exponovali po 36 min, pointujíce na hvězdy, takže M ěsíc zanechal prodlouženou stopu. T ato stopa nebyla nijak přeexponována, má, zvláště na negativu, dokonce podrobnosti, a poučila nás jasně, jak málo neaktinického světla zatm ělý Měsíc vysílá. Nahlédli jsme také, proč byly m arné pokusy o vyexponování zatm ělého Měsíce refraktorem . Cenu tohoto rušného a plného astronom ického večera vidíme hlavně ve zkušenostech, které jsm e při těchto prvních pokusech získali. Na základě jich budem e moci při dalších příležitostech po důkladnější přípravě a dokonalejší organisaci práce dosáhnouti také dokonalejších výsledků. Naučili jsm e se také více si vážiti těchto bohužel dosti řídkých událostí a snažiti se o jejich co možná největší využití. Na visuelní pozorování nám ovšem mnoho času v tom sm ěru nezbylo: ale nelitujeme toho, neboť nám zbylo 19 ne gativů, vyrobených za dvě a půl hodiny, které uplynuly jako krátká chvíle. Résumé. Dans notre observatoire á B randýs n. Lab., nous avons essayé ď en reg istrer photographiquem ent 1’éclipse totale de Lune du 2 av ril de cette année au foyer ďun objectif visuel S ecrétan 013 m, F 130 cm, qui donne les im ages bien définies, si l’on errploie les plaques orthochrom atiques, sensibles au jaune. Les planches cijointes font une partie de la série de négatifs, que nous avons obtenus ce soir-lá. O utre cela nous avons fait une série de poses au m oyen ďun objectif L aack-D ialytar T, 1 : 4S, F 25 cm, par intervalles de 5 minutes, 1’appareil restant immobile, sur une plaque
trěs sensible. Enfin, pendant 1'éclipse totale, nous avons exécuté une pose intéressante: le ciel étoilé autour de la Lune som bre, ce qui est bien impossible une au tre fois. D urée de cette pose: 35 minutes.
Konec zatm ění M ěsíce 2. IV. 1931. (F o to g r. R N S t. VI. V a nd v P ra ze .) Obj. 1-5 palce, f = 36 cm. clona f/25. E xposice od 22h 12m do 22h 28m. oooooooc oooooooc X ooooooooooooooooooo
k
OOOOOOOOOOOOOOOC8
r
r
Drobné zprávy. _
Přednášky prof. G. Abettiho. V b řezn u , ja k b y lo již teh d y oznám eno v tom to časopise, p řed n ášel v P ra z e n a p o zv án í K arlo v y u n iv e rsity prof. G i o r g i o A b e t t i , řed itel h v ě z d á rn y v A rcetri. D ne 16., 17. a 18. b řez n a p řed n ášel n a th é m a : L e s o l e i l —*• s e s p h é n o m ě n e s , s a c o n s t i t u t i o n p h y s i q u e . P ře d n á še jíc í podal tu c e lk o v ý v ý v o j fy sik y Slunce a její n y n ější sta v . O d h isto rie v ý v o je p řešel p ře d n á še jíc í k nazn ačen í v zd álen o sti, ro z m ě rů a hm o ty tělesa. V elice zajím av ý m způsobem popsal m oderní p řístro je , sloužící ke studiu Slunce a uk ázal několik p ře k rá sn ý c h o brázků. Ja k o důležitou č á st u vedl ro z sá h lá sp e k tro sk o p ic k á p o zo ro v á n í po v rch u slunečního. U k ázal n a d ů ležito st p ra v id eln éh o m ěřen í v ý š k y chrom o sfé ry a p ro tu b eran cí, jež se k o nají od r. 1922 jako p rác e M ezin áro d n í a s tro nom ické U nie a jejichž střed isk e m jest p rá v ě h v ě z d á rn a v A rcetri. D ále uvedl m ěření ro ta c e sluneční, jejich v ý z n a m k u rčen í v ý še k v e sluneční a tm o sféře: sro v n án í v ý sle d k ů sp ek tro sk o p ick ý ch s h odnotam i, z ísk an ý m i z p o z o ro v án í jiných z je v ů : fakulí, flokulí a sk v rn . D alší sp e k tro sk o p ick á p o z o ro v án í v e dou k v y š e třo v á n í tlaku v jed n o tliv ý ch v rs tv á c h slu n ečn í atm o sféry , určení posuvu E instein o v a, způsobeného g rav ita c í, posuvu v e sp ek tru stře d u a ve sp e k tru o k ra je Slunce. N akonec prom luvil o p o zo ro v án í v irů a m ag n etic kého Pole v okolí sk v rn . Z toho, co pověděl p ro fe so r A betti, mohli jsm e se znovu p řesv ěd čiti, že p ři slunečním b a d á n í zále ží v íc e n ež v jiném oboru a stro fy s ik y na tom , a b y p řístro j, jehož se p oužívá, b y l m ocných ro zm ěrů a co se tý če optické strá n k y , velice d o konalý. Ze zájm u, k te r ý b y l těm to p řed n ášk ám v ě n o v á n a z četn é n á v ště v y je s t v id ěti, že se líbily. D ojm y, k te ré si odnášeli naši odborníci, m ěly sn ad jedno sp o lečn é: abychom i u n ás m ěli b rz y k disposici p o d o b n ý p řístro j, jed en z těch, o nichž m luvil prof.
A betti, a abychom se ta k mohli sv o u p rac í ž a řa d ití i v to m to oboru m ezí ty , k te ří p řisp ív ají svým i cenným i p o zo ro v án ím i k celk o v é sta v b ě v ěd y . Dne 19. b ře z n a p řed n ášel prof. A betti na th é m a : S u r l e s m é t h o d e s trígonométriques et spectroscopiques pour déterm i n e r l e s p a r a l l a x e s d e s é t o i l e s f i x e s . P ro fe so r A betti tu ro zebral m eto d y určení p a ra la x h v ě z d n ý c h : p řím é (visuelní a fotografické) a nepřím é, m ezi něž náleží m eto d a sp ek tro sk o p ick á, uvedl jejich přednosti a v ad y . Zmínil se též o sv ý ch p racích z tohoto oboru, k te ré konal v letech 1906—8 v H eidelberce, pom ocí m eridianního kru h u a s a u to reg istračn im m ikrom etrem . M etoda sp ek tro sk o p ick á byla zav ed en a h v ězd árn am i na M ount W ilsonu v K alifornii a v e V ictorii v K anadě. V letech 1923—24 bylo jí použito v A rcetri p ro v y š e třo v á n í 275 č a r p rv é tříd y Secchiho. V této p ráci bylo přihlíženo též k šířk á m č a r vodík o v ý ch a v áp n ík o v ý ch a k jejich definici a in ten sitě v e s tře d u Slunce a n a jeho ok raji. S v é zk u šenosti v tom to oboru p ro feso r A betti sh rn u je v ten to d o slo v : Můžeme říci jed n ak to, že znalosti trig o n o m etrick ý ch p a ra la x a p a ra la x skupin ne jsou tak dostačující, a b y m ohly d áti u rč itý z á k la d k odv o zen í sp ek tro sk o pických p a ra la x ; n a druhé s tra n ě n a še v ěd o m o sti sp ek tro sk o p ick é, až dosud po užívané k těm to určením , jso u jen em pirické a n edostačující. Aby se zdokonalila sp ek tro sk o p ick á č á st problém u, je s t nutno u chýliti se k m e todám spek tro fo to m etrick ý m , k o d v o zen í o b ry sů čar. D ále bude tře b a hledati, ja k ý vliv na intensitu a šířk u č á ry m ají: p o v rc h o v á h u sto ta, konv ek tiv n í proudy, ro tace h v ězd n é a tm o sfé ry , hm ota a jiné, d o su d neznám é příčiny. — D ne 20. b řezn a p řed n ášel prof. G. A b e 11 i v ú stav u italské k u ltury na th ém a: G a l i l e o e 1’a s t r o n o m i a i n F i r e n z e . S tru č n ý obsah této velice zajím av é p ře d n á šk y je s t: C hcem e-li m luviti o G alileovi, musím e se v rá titi m yslí i duchem do doby, k d y žil, k d y na o b zo ru se po číná ob jev o v ati m etoda ex p erim en táln í, ab y v y stříd a la z asta ra lo u a risto te lovskou filosofii. P ře d s ta v ite li počátk ů té to ex p erim en táln í v ě d y jsou v italii: D ante Alighieri, K rištof K olum bus, A m erigo V espucci a L eo n ard o da Vinci. Galileim počíná se epocha intelektuálních sty k ů rů zn ý ch národů, k něm u p řich ázejí žáci i z d alek ý ch k rajů , a to i z C ech. V P ra z e je st vyslancem přítel a příznivec G alileův Giulielm o Medici. T ak ex istu jí vztahy českoitalské, u d ržo v an é na je d n é s tra n ě v e Florencii rodinou Medici, na druhé stra n ě v P ra z e dvorem R udolfa II., zejm én a T y g em B rah em , Keplerem a různým i příznivci a ž á k y G alileovým i. P ro fe so r A betti uk ázal a citoval na důkaz toho několik dopisů. O sv ý c h o bjevech píše G alileo svým p řátelů m do celého sv ěta , a h ájí je v e sv ý c h spisech. Jsou to z e jm én a: objev dalekohledu, hor L uny, m ěsíčků Ju p ite ro v ý c h , u rčen í p e rio d y jejich o táčení, slunečních sk v rn , ja sn é a tem n é s k v rn y na Jupiterovi, složitost S atu rn a, fáze V enuše, optická librace L uny. Ž ivot G alileiho by l velice po hnutý, jeho souhlas s naukou K operníkovou přinesl m u m nohou trp k o u chvíli. Konec ž iv o ta z trá v il v okolí F lorencie, je d n a k na rů zn ý ch m ístech jako h o st sv ý ch příznivců, je d n a k v A rcetri. kde od roku 1631 m ěl n ajatu vilu Gioielo na P ian de G iullari, v tě sn é m so u se d stv í k lá š te ra S an M atteo, kde žila jeho m ilovaná d ce ra jak o ž to s e s tra M aria C eleste. T a mu byla útěchou, i k d y ž úplně oslepl. K onečně přešel prof. A betti k době nové, ukázal podobiznu G. B. D onatiho, k te rý m á záslu h u o to, že na pahorku v A rcetri, k uctěn í p a m átk y G alileiho, b y la v y sta v ě n a h v ě z d á rn a . U kázal tak é o b raz tohoto ú stav u z n e jn o v ě jší doby (n ejn o v ější č á s ti: sluneční v ěže). K této p ře d n ášce je s t v šak dlužno dodati, že m luvím e-li o h v ě z d árn ě v A rcetri, nesm ím e zapotnenouti jm en A ntonio a G iorgio A betti, neboť ti oba, otec a sy n , te p rv e ji uvedli v č in n o st a tím učinili ji pom ní kem dů sto jn ý m velikého G alileiho. Bohumila N ov áko vá . Redaktor prosí pány autory, a b y ke k ažd ém u původním u článku p ři pojili k rá tk ý obsah (résu m é) v ja zy c e anglickém , fran co u zsk ém nebo ně m eckém . Cizí čten á ři časopisu se dosti č a sto zajím ají o obsah článku. »Résum é« jim p o skytne m ožnost sezn ati, co v článku jest a m ají-li si jej tře b a dáti celý přeložiti.
Zprávy Lidové hvězdárny Štefánikovy. N ávštěva a pozorováni na hvězdárně v dubnu 1931. H v ězd árn u n a v štív ily v dubnu 1244 o so b y , z čeh o ž b y lo 326 členů, 19 h ro m ad n ý ch n ív š tě v spolků a škol se 398 ú ča stn ík y a 520 jed n o tliv ý ch n áv ště v n ík ů . P ro ti předcházejícím m ěsícům , i p roti loňském u dubnu je to zn ačné z v ý šení. P o č a sí bylo celkem dosti p řízn iv é. P o č trn á c t v e č e rů tkolem 20. ho diny, k d y je h v ě z d á rn a p řístu p n a o b ec e n stv u ) bylo jasn o , po č ty r y v e č e ry bylo oblačno a 21 v e č e rů bylo zam rač e n ý c h . Z h ro m ad n ý ch v ý p ra v bylo 9 spolkových n á v ště v z P ra h y , 2 n á v š tě v y ž iv n o sten sk é školy z R oudnice, 2 v ý p ra v y D ělnické ak ad em ie z P ra h y , 1 v ý p ra v a H u so v y lidové uni v e rs ity z P lzně, D ívčí reál. gym nasium z P ra h y XII. a j. P ro n á v ště v y o b e c e n stv a bylo 15 p o z o ro v án í v ečern ích a 2 p o zo ro v áni slunečních sk v rn . P o v še c h n y v e č e ry b y ly p o zo ro v á n y p lan ety M ars a Ju p ite r; p o zo ro v án í L uny by lo 8, h v ězd o k u p y v R aku 7, m lhoviny v O rionu 6, P le jád y še s tk rá t, p lan eta M erk u r a d v o jh v ěz d a C a sto r byly p o zo ro v án y še s tk rá te , d v o jitá h v ěz d o k u p a v P e rse u třik rá t a stálice M izar d v a k rá t. N ejvíce bylo p o zo ro v á n o 8 rů zn ý ch těles za v e č e r, nejm éně 2. B ylo p o zo ro v án o Z eisso v ý m hledačem a hlavním dalek o h led em h v ěz d árn y . Zatmění M ěsíce b y lo p o z o ro v án o četn ý m i h o sty dne 2. d ubna 1931 od 19 hodin až do 22 hodin. Zájem o b e c e n stv a o zjev b y l v elik ý . K po z o ro v án í by lo užito šesti d alekohledů. Program pozorování na červen 1931. H v ě z d á rn a je p ro n á v š tě v y o b e c e n stv a p řístu p n a denně mimo pondělí, o 21. hodině a v neděli dopoledne v 10 hodin, odpoledne v e 3 hodiny a v e č e r v 9 hodin. P ro spolkové n á v š tě v y a h ro m ad n é školní v ý p ra v y jsou re s e rv o v á n y v e č e rn í hodiny, hlavně od 2 0 .-2 1 . hodiny, ty to m usí b ý ti h láše n y předem . V ý p ra v y škol v en k o v sk ý c h k p ro h líd ce h v ě z d á rn y jsou v ítá n y i v denních hodinách, m usí b ý ti v ša k ro v n ě ž h lášen y n ap řed . _ P o z o ro v á n í v č e rv n u : O d 1. do 20. č e rv n a budou p o z o ro v á n y ještě za příznivéh o p o časí n a záp ad n í obloze p lan ety M ars a Ju p iter, m lhovina v L y ře, hvězd o k u p a v H erkulu a n ě k te ré d v o jh v ězd y . Od 20. č e rv n a bude p o z o ro v á n a L una a koncem m ěsíce za p řízn iv éh o p o časí n a v ý ch o d n í obloze p lan eta S atu rn . H lavním d alekohledem bude p o z o ro v án n ejp rv e Ju p ite r, později M ěsíc.
Zprávy ze Společnosti.
ooooooocoooooooo
OOOOOQOOOC
V ýborová schůze po v a ln é h ro m ad ě b y la 29. d ubna 1931 o 19. hodině v zased ací síni L. H. Š. za ú časti 10 členů v ý b o ru . B ylo p řijato 16 no v ý ch členů a p ro jed n án y běžné zále žito sti spo lk o v é. P odle z p rá v y po k ladní tr v á stále ještě n e d o state k finančních p ro stře d k ů ; p ro to m usely b ý ti n ěk te ré p rá ce n a h v ě z d á rn ě p ro zatím z a sta v e n y . S itu ace se zlepší, až pokladna hl. m ěsta P ra h y uvolní ú h rad u stav e b n íc h účtů. V olby funk cionářů v ý b o ru n ep řin esly žád n é zm ěn y a p rác e zů stá v a jí ro z d ě len y stejne, jak o v roce předcházejícím . V esmír ikolem nás. N ákladem D ělnického k n ih k u p ectv í v P ra z e v y sel n ed áv n o k rá s n ý spis S ira J a m e sa Je a n se »Vesmír kolem nás« v pečlivém p řek lad ě D ra Boh. M aška. K niha je velm i pěkně v y p ra v e n a a je k rasným doplňkem p o pulární astro n o m ick é knihovny. C ena Kč 36* , vaz. Kč 45-—. Možno objednati p ro stře d n ic tv ím ad m in istrace. Upozornění členům-studujícím. H laste v č a s zm ěnu a d re s y , a b y nam nebyl časopis zb y teč n ě v ra c e n . O zn am te raději a d re su V ašeho stálého b y d liště : časopis, z a sílan ý do ú sta v u b ý v á n ě k d y školníkem t*ez po znám ky v rá c e n . , . Pražským členům. P ři k ažd é n á v š tě v ě na h v ě z d á rn ě zapisujte se do presenční knihy, k te rá je v y lo ž e n a v k an celáři. Je to p ro sta tistik u i pro ko ntrolu n á v ště v na h v ě z d á rn ě . ______________________________________ M ajitel a v y d a v a te l Č esk á sp o lečn o st astro n o m ic k á v P ra z e IV. P etřín . O dpovědný re d a k to r D r. O tto S ey d l, astro n o m stá tn í h v ě zd á rn y , P ra h a I. K lem entinum . — T iskem k n ih tisk árn y Je d n o ty čsl. m atem atik ů a fysiků. P rah a -Z iž k o v . H usova 68.
P odobizna král. astro n o m a D ra Ant. S trnada (1746— 1799), ředitele Pražské hvězdárny v letech 1781'—1799.
Příloha časopisu „Říše hvězd" roč. XII. č. 6.
