Ivan Preissler D O P I S Y Z U. S. A

Ivan Preissler D O P I S Y Z U. S. A. 1986 - 1990

1

2

A. Dopisy pro mam z Chicaga

Je mi 33 let a jsem v U. S. A. Ivan 16. 12. 1986

Mraky se nad krásnou zemí utvářejí jinak než v Evropě – jsou měkké, hebké jako bavlna, bílé vějíře; krajkoví na modrém podkladu nebeské klenby. Je na dosah, zbavená touhy, duše snící o hvězdách. Tady před každou vládní budovou vlaje na bílém stožáru vlajka ze všech vlajek nejvlajkovitější – sněhově bílé pruhy kropené krvavou stopou. Obdivoval jsem podlouhlé obálky z velké dálky ve své staré vlasti. Jako první věc jsem musel změnit estetiku. Do dálek se táhnou obrovská auta, čisté nízké domky i sny realizované živými nad pomníky mrtvých; jen kvádry kamenů s láskou položené nad proměněnými těly v zemi porostlé voňavým trávníkem, mezi stromy a pahorky, bez zídky či plůtku – rostoucí přímo z chodníku do sametového ticha lesa. Ivan P. Chicago, 19. 12. 1986

Chrámy se tu tisknou k patám velkých věžových domů a nebešťané sestupují z mraků k slavnostní večeři. Tvary domů jsou stále abstraktnější, zakřivené zrcadlové plochy nesčetných oken splývají s modří nebe a jezera. Obrovské věže mají dívčí jména, jejich vrchol skrývá oblak. Moderní chrám má tvar kosmické lodi (žel - jediný kýč, co jsem tu nalezl), zato ve všech jiných nezapomínají na toalety a teplo pro chrámovou prostoru. Mladá architektura se zrcadlí v obrovských skleněných stěnách, jezero je průzračné se slabou vrstvou ledu. Řeka je modrá, jezero víc do zelena. Bílé kaménky v písku jsou omyté jako člověk trpící Evropou. Nové jméno zní ulicemi a vzduch mezi bloky mrakodrapů cedí rouška na ústech nachlazeného muže. Hladina Velkých jezer v současné době z neznámých důvodů stále stoupá. V rezervaci žijí mývalové a jedna nesmírně přítulná kočka (americké jsou krásné).

3

Dříve, než jsem se rozloučil s Madridem, hledal jsem kocourka z prádelny – nebyl na svém oblíbeném místě ...

4

První slova migračního důstojníka po přistání na letišti v Novém Yorku byla: „Nejsi ty vnuk toho malíře Preislera? Mám od tvého dědy obraz. Byl to dobrý malíř !“ Tvůj Ivan P. Chicago 23. 12. 1986

Mraky tvoří nespoutanou, lehkou kresbu bílá křídla andělů tvořená šrafováním tak připomínají ony barevné pastely spray v modré ... oblaka rudý kotouč padá za prérií šedé domky růžoví s mračny nebe je plné různých letadel perutě orla zvedly můj dech vysoko nad obzor písně duní nízko při zemi. Děkuji Vám, Matko, že jsem došel živ. Váš Ivan P. Chicago, Dec. 28, 1986

Dnes jsem byl poprvé na svém novém pracovišti, ve „staré“ továrně blízko centra Chicaga. Opravujeme a restaurujeme staré intarzie, starožitný nábytek a zaplavujeme dychtivou mladou Ameriku v její touze po časem zvetšelém – paravány a toaletními stolky ve stylu starých čínských a japonských škol. Příběhy z císařského dvora; potulných samurajů, mnichů – poustevníků, básníků a krásných kurtizán. Učím se zvláštnímu užívání laků, který je odvozený ze zapomenutých tradic dávných mistrů. Nechybí ani draci v hustých oblacích, zelení s červenými hřebeny. Tvůj Ivan Berwyn, January 14, 1987

5

Dílo nesmrtelné – obrazivost jasnozřivá – ono to tu přesně tak vypadá ... v ostrém bílém světle ... Je radost vidět, jak jsou tu k sobě kladené cihly s milimetrovou přesností. Hlavně u výškových budov. Vlajky jsou opravdu všude – dokonce máme jednu i na dílně ... Práci jsem si našel sám - po svém ... Tvůj milující syn Ivan Chicago, Berwyn, January 15, 1987

The Art Institute of Chicago Michigan Ave at Adams

Pablo PICASSO „The Frugal Repast“, 1904

Edvard MUNCH „Young Girl at the Shore“ (The Lonely One), 1896 Aquatint and drypoint printed in five colors „Women by the Shore“, 1898 Woodrut printed from one block in four colors Famózní technika tisku.

6

Henri de TOULOUSE LAUTREC „Miss Lole Fuller“, 1893 Lithograph printed in four colors

Francois BOUCHER „A Nymph“, 1749. study for „Apolla and Issa“ Black, red, and white chalka with estompe, on buff paper

Paul SIGNAC Application of Mr. C. Henry, Chromatic Circle Program for the Theatre Libre, 1888 Velmi pěkná grafická úprava plochy.

Antoine WATTEAU „Three Studies of Seated Women, 1713 Black, red and white chalks, on gray brown paper Téměř fotografický styl.

Yves TANGUY „Homage to Marcel Duchamp“, 1945 Gousche over pencil

Alexander CALDER „Mary Rynolds with her Cats“ Je jich deset ...

Marcel DUCHAMP „Profile of Mary Reynolds with Jewel“, 1951 Tvář anděla v bílém světle se sedmi havraními kadeřemi.

Deborah BUTTERFIELD „Untitled“, 1979 Pale horse – socha ve skutečné velikosti. Vychrtlá herka zkonstruovaná převážně ze železného šrotu.

George SEGAL „Couple on Bed“, 1965 Sádrové sochy ve skutečné dřevěné posteli. Zdrcující přesností zhmotněná vize podobou manželů i neúprosnosti v obhajobě slova Pravdy, Lásky, Krásy ...

7

Anselm KIEFER „Order of Angels“, „Ordnung der Engel“, 1983 – 84

Roy LICHTENSTEIN „Brushstroke with Spatter“, 1966 Oil and magma on canvas. Perfektní.

Sol LEWITT „Nine Part Modular Cube“, 1977 Baked enamel on aluminium Inspirace meditací a estetickou formou staré Indie.

Gerhard RICHTER „Two Candles“, „Zwei Kerzen“ Oil on canvas, 1982 Jedna menší, druhá větší.

Max BECKMANN „Self Portrait“, 1937 Oil on canvas.

Jean IPOUSTEGUY „La feime au bain“, 1966

BALTHUS (Count Balthasar Klossowski de Rola), 1908, French, († 2001) „Patience“, 1943 Mladé děvče si vykládá karty ...

Vincent van GOGH „Bedroom at Arles“, 1888 Oil on canvas Žil jsem v podobné světničce ...

Franz KLINE „Horizontal II.“, 1952 Oil on Canvas Maluje americkou duši. Jednou křídla aeroplánu – jindy první domy pionýrů Ale primární zůstává čin, akce. Forma i výsledný efekt je potlačen rozhodností umělcova přednesu.

8

David SMITH „Cubi VII.“, 1963 Welded stainless steel – svařovaná nereznoucí ocel. Došel jsem ! Způsobem opracování povrchu nereznoucí oceli dosahuje netušených optic kých efektů na kubických drúzách svých nádherných děl. Je zvláštní, jak jenom drobný technologický proces je schopen evokovat světelnou emanaci s rozptylem na ostrých hranách plastiky. Toto vyzařování světelné energie jakoby prostupovalo hmotu a měnilo nejbližší okolí předmětu. Proměna obrazu, dobře známá z pláten Vincenta van Gogha, je přenesena zvláštním způsobem do kubistického rámu a naposled našla svůj radikální transfer právě u výše uvedeného umělce. S potěšením jsem sledoval viditelný dopad elektromagnetických vln, jejich tříšť, kaskády sluneční energie – renesanční oslavu nejsubtilnějšího média i tok paprsků – jimž se stejným nadšením stavěl do cesty své bronzy Donatelo a Manzú.

William BAZIOTES, 1912 - 1963 „Cyclops“, 1947 Nádherné !

Willem de KOONING „Untitled XI.“, 1975 Oil on canvas Malba barokizuje, neboť obraz je filtrován přes podobenství převzatá z antické mythologie.

Photographs by Holger Trulzsch and Vera Lehndorff (Jan 17 – Apr 4) Expozice barevných snímků doplnila moji představu o současné tvorbě v USA. Žena týraná a umlčovaná strašným způsobem, pokrytá snětí velkoměsta a starých továren, zrezivělým železem a sedlou krví stárnoucího kovu

Ivan P. January 26, 1987

Práce amerického sochaře Davida Smitha jsou skutečné klenoty z pokladnice umění Nové země. To platí ještě o obrazech malíře jménem Franz Kline ... jinak mne ostatní dost zklamali.

9

10

Algonquinové – dříve velký kmen Indiánů; počítají se k nim i Delawarové ... Tvůj Ivan Algonquin, January 29, 1987

Samička ptáčka kardinála přiletí občas zobat zrní. Ale chytré veverky kradou a vylupují rafinovaným způsobem budky s potravou, zásobárny pro tuhou zimu v Chicagu. Americká zem je pokrytá vysokou vrstvou sněhu; pěkně mrzne, ale mám dobré oblečení, dlouhý kabát, dar od českého kněze. Tvůj kulich a šálu, kterou mi poslala Veronika ze Španělska. Posílám i dopis s podrobným popisem galerie ve městě. Jsem u nových přátel a snad se uchytím ve svém oboru. Je tu se mnou velký pes a dvě kočky. Je to zem, která mi vyhovuje a za nic bych ji neměnil. Došel jsem svého cíle a jsem spokojen. Pronikám teprve do složitých hospodářských i politických kombinací, ale to hlavní – práce výtvarných umělců i mladá hudební díla (nemyslím populární !) jsem absorboval již v Evropě. Jsou to především klavírní kompozice, impresivně laděné s citem pro barvu a náladu krajiny. Světlo tu formuje absolutně všechno a je požitek shledat, že mistři akvarelu na mladém kontinentu nepropadli iluzi a fantasknímu popisu svého nitra, jako starý kontinent, ale vědecky přesně dovršili oslavu těchto jevů na svých plátnech či akvarelech. Tato technika, tolik oblíbená ve Velké Britanii, je dnes médiem i pro umělce pracující v zemích Unie. Domnívám se, že pro zachycení makroměst je to dokonce ideální materiál. Nu, bez chyb není žádný národ, a tak hned napoprvé – i jako čerstvý zelenáč – mám výhrady. Má nepokojná duše touží po ideálním, bez ohledu na procento sebezničující námahy. Proto se nezlob, že jsem se odmlčel na delší dobu. Ale je tu móda stále měnit adresy. Proto jsem i já veplul do zdejšího proudu.

Tvůj Ivan

January 27, 1987

11

12

The Art Institute of Chicago Soubor věnovaný matce Úvod Starý španělský most stále v provozu. Nemyslím tu křehkou dřevěnou lávku Krištofa Kolumba. Ten nový velkolepý vzdušný oblouk, který vede k Zámku ... Ušlechtilý Franz Kafka sem nikdy nedošel pro svou příliš velkou slušnost. Chorobně poctivý a pečlivý génius zanedbal hlas archandělův a procitl ze sna na dvou štíhlých olověných sloupech, z nichž jeden stál pevně zakotven v lidu Staré Smlouvy a druhý zůstal šlépějí otisknutou v Janově Knize Zjevení. Děkuji Bohu za nádhernou zemi a lid bílé hvězdy zářící vítězům na úsvitu prvních – dosud nepopsaných stránek ! Hledal jsem prameny nové estetiky, horizontálu plic naplněných slávou a dechem mohutných rozměrů amerických plání; architektury, která smrští svůj půdorys směrem k makroměstům – křišťálové drúzy rostoucí z nitra planety prolamují safírovou klenbu atmosféry. Zde se kříží rozměr člověka na hřebenech občanských staveb, jejichž průrvami protékají oblaka. Keramika původních obyvatel kontinentu nese v grafické zkratce i úděl země, před níž cizinec stojí v němém úžasu, neschopen mluveného slova, v klidu srdce a síle mysli. Ivan Algonquin, January 29, 1987

David SMITH Cubi VII. 1963 Welded stainless steel Práce amerického sochaře Davida Smitha jsou skutečné klenoty z pokladnice umění Nové země. To platí ještě o obrazech malíře jménem Franz Kline ... jinak mne ostatní dost zklamali. Způsobem opracování povrchu nereznoucí oceli dosahuje netušených optických efektů na kubických drúzách svých nádherných děl. Je zvláštní, jak jenom drobný technologický proces je schopen evokovat světelnou emanaci s rozptylem na ostrých hranách plastiky. Toto vyzařování světelné energie jako by prostupovalo hmotu a měnilo nejbližší okolí předmětu. Proměna obrazu, dobře známá u pláten Vincenta van Gogha, je přenesena zvláštním způsobem do kubistického rámu a naposled našla svůj radikální transfér právě u výše uvedeného umělce.

13

S potěšením jsem sledoval viditelný dopad elektromagnetických vln, jejich tříšť, kaskády sluneční energie - renesanční oslavu nejsubtilnějšího média i tok paprsků – jímž se stejným nadšením stavěl do cesty své bronzy Donatello a Manzu.

Ivan Algonquin, January 29, 1987

Francois BOUCHER A Nymph 1749 – Study for „Apollo and Isis“ Black, red, and white chalk with estompe, on buff paper Velmi jemná, decentní kresba zobrazuje intimitu milostného vytržení. Pravá ruka boha umění objímá něžně levý prs a v podpaží se spíná v řetěz s levou. Oči nahé, plaché milenky jsou obráceny vzhůru. Její štíhlé, křehké, téměř bezmocné prsty odpočívají na podušce jako šperk. Modelace vzbuzuje touhu a zve zjitřenou obrazotvornost k prvním tónům očekávané skladby. Oči třpytící se slzami se odpoutaly od hebké, ušlechtilé pleti nádherného těla a splynuly s nezměrnou mohutností lásky. Linie prosvětlené krásou formují s bravurou vynikajícího kreslíře i prsty nohou, ze stejné látky jako ruce, nárt i oblá lýtka, stehna vzrušující směrem našeho vzlínajícího pohledu k bokům, tvarovaným rukou mistra. Prsa splňují ideál a cítění umělce, vyrostlého v tradici kultur seskupených kolem Středozemního moře. Měkká forma, která se prosadila až v pozdním řeckém sochařství, má mnohem efemérnější charakter v dílnách umělců inspirovaných dílem Michelangela, který jistě předznamenal barok a pokračuje u Renoira, jehož práce počítáme do naší epochy. Křída v pojetí Francoise Bouchera jako jemný pel zdobí v obrysech pleť stejného charakteru; s aristokratickou noblesou tvaruje akt pojatý se stejnou vášní a smyslem pro umění, jehož předmětem a cílem se stala dívka obnažená svým milencem. Ideál se mění spolu s osobností tvůrce nebo s progresivní módou ženy, která dá vždy vyniknout těm zvláštnostem své postavy, jimiž převyšuje své vrstevnice. Naše oči musí proniknout v hlubinu, proti toku času a uspokojit duši obrazem důvěrně známým, zbaveným dobové manýry a patiny času, jež dodává lesk dílům starých mistrů. Kdo se zahledí do hlubokých tónů velkého mistra, dědice rafinované jemné smyslnosti v námětu i koloritu, pozná duši francouzského malíře – s jehož dílem jsem se seznámil již v Madridu. Dospívající jinoši i dívky poznávají při karetní hře nové netušené obzory a hladina vzrušení spojená se strachem z tajemného šumí v příboji tepen mlčícími rty.

14

BALTHUS (Count Balthasar Klossowski de Rola) French, born 1908 Patience, 1943 Mladé děvče ponořené do mystického přísvitu pod těžkou drapérií nahlíží za oponu v hrůze pokořené zvědavostí, v síle probouzející se ženy odečítá symboly, poupě s rosou dychtící svlažit svůj ret v nektaru prvního opojení. Soustředěný pohled na obrázky, tělo elektrizované okamžikem věčnosti odkrývá tětivou své síly mládí nespoutaný oblouk rozkoše. Způsob, jakým Balthus vede výraznou obrysovou kresbu, jak sukně s bázní obepíná tělo, ušlechtilý, ztepilý, pružný kmen; dokonalý malířský přednes nezbytných dekorací, starých laků i těžkého závěsu, rozptyl světla i kouzlo intimity. Nedýcháme, když nahlížíme do budoiru mladé ženy, v její tvář ponořenou do stínu hustých kadeří. Studoval jsem se zatajeným dechem celou její postavu a tlumil dychtivost svého zraku na nejkrásnějších místech. Nenechte si ujít celkový dojem obrazu. Skutečný umělec má na svém plátně jediný čtvereční decimetr adekvátní celé ploše !

Ivan Algonquin, January 30, 1987

Eduard MUNCH Young Girl at the Shore (the Lonely One), 1896 Aquatint and drypoint printed in five colors Seveřan Edvard Munch, jehož dílo mělo rozhodující vliv na vývoj moderního umění v Čechách, je zastoupen v oddělení kresby a grafiky citlivým, romanticky ladě ným listem, ponořeným v hlubinu jeho oblíbených těžkých akordů hlučících vodstev; nebo mohutný posun lidské psychiky v prudkém víru ostrého, bílého světla Severu, jež je protikladem měkkému zlatu protepleného Středomoří. Něžná, jemná dívka s dlouhými světlými vlasy stojí zády k nám na břehu, v lehkých, sněhově bílých přepásaných šatech, jejichž lem se dotýká země. Vnitřní světlo ozařuje postavu, sen a ideál věčné krásy, hvězdu zářící osamělým plavcům na vlnách melancholie.

15

Women by the Shore 1898 Sledujeme pozorně na druhém díle stejného umělce, jak využívá přirozené kresby ve dřevě pro tisk, kde letorosty a praskliny samy vytvářejí hustou síť čar, šrafúru v barevných plochách schopnou simulovat jednou energii magnetizující postavy, podruhé strukturu i charakter textilií, vlasů; příboj moře, vrstevnice půdy i oblohu rozbrázděnou jako vrásky na čele mudrce, hledícího za mlžný opar viditelných jevů ... v příslib krásy nových, netušených světů ...

Ivan Algonquin, February 1, 1987

Limestone Image of Shanmukha, Seated on a Peacock India, Mandanapalle, 12th Century Jsme ponořeni do posvátného klidu starých indických chrámů, dýcháme pomalu a náš tep se stabilizuje, myšlenky koncentrují, až ustává frenetický tok vzpomínek, mysl se odpoutává a exploze fantaskních představ se vpily do prostoru tlakem vůle. Očištěné smysly vnímají pomalý pohyb, až tělo strne v předepsané pozici, určené k meditaci. Jasná, klidná tvář kamenných plastik s anarchizujícími úsměvy poslů odpoutaných od pozemského života, jejichž rozmysl i síla karmy (osudu) se obrací ke Vznešenému. Objektivní i subjektivní realita se začínají prostupovat, asi jako stříbrnými paprsky vypletené kolo motocyklu dostane opticky, při určité rychlosti, zdánlivě opačný směr otáčení - jev, který vyděsí svou zdánlivě absurdní povahou – je analogický na zírání ve vlastní nitro, proces dobře známý svobodným lidem. Mnoho rukou, nohou a očí u orientální plastiky nevzniká z obludného roztříštění, z mentální destability individua - naopak - citlivé srdce a rozumová kázeň tvaruje pohyb kamene, fázovaný v jednotlivých sekvencích jako trhané záběry prvních filmů, jež čteme v klidu – obrázek po obrázku.

Sol LEWITT Nine Part Modular Cube, 1977 Baked enamel on aluminum Moderní sochař Sol LeWitt uzavírá orientální oddělení velkým krychlickým útvarem, bohatě členěným na menší úseky stejného tvaru, hustou prostorovou sítí, tkání propouštějící náš pohled hluboko do nitra labyrintu a oslňující náš zrak volnou hrou s fenoménem optického vnímání světa jevů, předmětem naší meditace, tak jako stavíme světlu plošky démantu, aby zazářily v ideálním úhlu.

16

Měníme-li místo naší „pozorovací laboratoře“, pohybujeme-li se kolem zkoumaného předmětu, posune se přítomný záznam v naší paměti a obohacen rostoucím počtem nových zkušeností o sobě – nabývá postupně metafyzické povahy; zapomínáme, že je statickým útvarem a jeho pohyb se stává viditelným. Tato iluzivní proměna sochy nás vrací k otázce vlastního nitra, k úvaze o správnosti našeho vnímání, cítění i myšlení – k revizi uznávaných hodnot, které jsme za hodnoty považovali, k bodu, v němž se sen dotýká skutečnosti. K Pravdě, v níž Slovo i Čin jedno jsou.

Ivan Algonquin, February 4, 1987

Vynořil jsem se z hlubin dávnověku, prošel luxusními sny, v nichž zkameněly národy a opustil Evropu, směrem do přítomnosti – k dílům svých oblíbených malířů. Tajně jsme překládali a studovali ještě v Československu odkaz nevšedních umělců v slavnostních okamžicích a světlých momentech trpčených obavou; skládali střepy rozdrcené kultury a tradice lidu ujařmeného staletí pýchou dobyvatelů.

Ivan Algonquin, February 4, 1987

Ad REINHARDT American, 1913 – 1967 Abstract Painting # 11, 1961-66 Oil on canvas Čtvercová plocha plátna matného, ušlechtilého lesku skrývá v hlubině iluzivního prostoru tajemství skrytá lidstvu od počátku. Záblesk světla, správný úhel pohledu na obraz, vhodná chvíle i důvěra k dílu tvůrce, nás omráčí přesným, do formátu dokonale vkomponovaným křížem. Znamení vystoupí s jemností i jistotou nepochybné cesty otevírající obrazový prostor. Kříž je tříramenný, ramena jsou si rovnocenná, žádný rozměr nepřesahuje následující na jeho úkor.

Ivan Algonquin, February 4, 1987

17

18

Paul CEZANNE, 1839 – 1906 The Basket of Apples, 1895 Oil on canvas Pravdivost, prostota, pokora mlčícího génia, zakladatele avantgardních uměleckých proudů, jehož posmrtná výstava v roce 1907 ovlivnila v Paříži Pabla Picassa a jeho přítele George Braqua, vyústila v kubistickou malbu – předznamenala dokonce i vizuální poezii. Názvy svých uhlových kreseb vybírá z písmen latinské abecedy a volí vhodný přírodní útvar pro svou studii. Kompozice stromů X Kompozice stromů V Tam, kde neví, mlčí. Naslouchá. Jeho štětec ustupuje základu malířské stavby. Obrysovou kresbu láme jako chléb. Tak je nasycený. Chrám přírody je mu svatý, v katedrále šumicích hvozdů dovršil své dílo. Předměty důvěrně známé maluje se stejnou vznešeností. Žil v ústraní, pracoval pod širým nebem. Zbavil malbu zemské tíže a daroval umění svobodu. Ivan Algonquin, February 4, 1987

Před černým plátnem se zastavil muž černé pleti. Pozorně se zahleděl do sametové plochy královny barev a tiše odešel.

Clyfford STILL American, 1904 – 1980 Painting, 1952 Oil on canvas V pravém dolním rohu se zatřpytilo jezero Michigan a obří budovy se pnou po svislici v pravé polovině rozměrného plátna. Tahy štětce bičují prostor, který je limitován jen úzkou okrovou linií při levém dolním okraji, suchou písečnou pláží v příboji nervních tahů. Still není abstraktní malíř. Celé hrozny demýtizovaných postav lze spatřit na jeho obraze ...

19

„Untitled“ z roku 1965, který byl vystaven vloni v Madridu. Obrazy připomínají strop v Sixtinské kapli od Michelangela. Mohutné pastózní bloky, často barevně vůbec nerozlišené, ozvučí nitro, jako vzdálený skalní masiv, předem připravenou odpovědí.

Ivan Algonquin, February 4, 1987

Constantin BRANCUSI Rumain / French 1876 – 1957 Sleeping Muse, 1910 bronze Každá socha Konstantina Brancusiho odpočívá na skutečném nebo imaginárním těžišti. Klid, který dýchá z jeho plastik, připomene noblesní sloh starých indických skulptur. Stylizovaný, poloabstraktní tvar nese stopy vnitřního zápasu s velkým vykřičníkem proti zobrazení. Vyvažuje toto napětí mezi dvěma ohnisky eliptikou a kompromisním dotekem složitého tvaru s plochou v jediném bodě.

Ivan Algonquin, February 5, 1987

Moje črty nejsou hodnověrným výkladem jednotlivých exponátů muzea ... Jsou sublimátem nespoutané fantazie, příběhů a událostí prožitých před nimi a kolem nich.

Ivan Algonquin, February 5, 1987

Vzpomínám si na pěknou sbírku básní, jejichž výběr uspořádal sám autor, Vladimír Holan. Jmenuje se „Zdi“. Mottem je úryvek z proroka Izajáše: „ ... a zdi Tvé jsou stále přede mnou ...“ Postrádám tu ploty a zídky. Nejsou před občanskými domy, nejsou před institucemi, chybí u továren, veřejných budov. Jsou velmi vzácné na farmách a usedlostech. Většinou stáje a výběhy.

20

Město září bezpočtem oken jako hvězdy, ale i malé domky (nepočítáme reklamní nápisy a poutače) jsou poseté řadou žároviček a barevných světel. I stromy mají větve obalené velkým počtem drobných zářivek. Všechno tu svítí a bliká až máme pocit velké tajemné slavnosti, kde jsme hosty, aniž tušíme, pro koho vlastně jsou hody vystrojeny. Září den i září noc, opus číslo II.

Některé léčivé rostliny mají zvláštní i komické názvy. Většinou velmi poetické :

Blue Flag Iris Versicolor L. také Liver Lily Poison Flag Water Flag

Mormon Tea Ephedra Nevadensis Wat také Brigham Tea Desert Tea Joint Fir Mexican Tea Popotillo Squaw Tea

5. 2. 1987

David SMITH Kvádry VII., 1963 Svařovaná nereznoucí ocel

Francois BOUCHER Nymfa Studie k obrazu „Apollo a Isis (?), 1749 (Išar a Tamúz, Cibele a Atys, Afrodité a Adónis ?) Černá, červená a bílá křída, rozetřená na hnědožlutém papíru

BALTHUS Narozen ve Francii r. 1908 Hrabě Balthasar Klossowski de Rola Trpělivost, 1943 Edvard MUNCH Mladá dívka na břehu ... sama ..., 1896 Kombinovaná technika (akvatinta, suchá jehla) v pěti barvách

21

Edvard MUNCH Žena na břehu, 198 Dřevořez otisknutý ve čtyřech barvách z jediné desky

INDIE, Mandanapalle, 12. století Shanmuka sedící na pávu Vápenec

Sol LEWITT Nine Part Modular Cube Obří krychle složená z trojmocniny devíti základních stavebních částí stejného tvaru, 1977 Bílý email na hliníkové konstrukci

Ad REINHARDT Američan, 1913 – 1967 Abstraktní malba # 11, 1961-66 Olej na plátně

Paul CÉZANNE 1839 – 1906 Koš s jablky, 1895 Olej na plátně

Clyfford STILL Američan, 1904 – 1980 Malba, 1952 Olej na plátně

Constantin BRANCUSI 1876 – 1957 Narodil se v Rumunsku, ale žil a pracoval ve Francii Spící Múza, 1910 Bronz

Přikládám soubor povídek, věnovaný Tobě. Snažím se kreslit, psát – publikovat.

22

Seznámil jsem se s kolegy v Chicagu. Studovali v Evropě a mají vztah ke Španělsku. Znají většinou všechno – o čem jsem Ti psal.

Věř, že mnohé práce umělců v Československu, které jistě znáš z mého vy právění, jsou hodnotnější i po stránce provedení. Ale jako obě poloviny stejné pečeti do sebe zapadnou v okamžiku Pravdy – tak vidím Bílého Beránka. jak hledí k zemím vycházejícího slunce. Velmi příjemně mne překvapila výstava současného umění ze Sovětského Svazu; mezi divokou americkou expresivní produkcí jsem rozpoznal dědice oné milované avantgardy po roce 1917 – nejhezčí obraz s názvem „něizvěstnyj“. Pošli mi, prosím, Tvé nové telefonní číslo do práce !

Ivan February 23, 1987

Velmi se mi líbí Tvé kresby, kubismus Tě natolik ovlivnil, že kresba podle Josefa Čapka je blíže atelierům dvou slavných přátel v Paříži, než příliš lyrickému pojetí jeho vlastní práce !

Jsou dvě skály drtící současnou produkci v USA. Scylla a Charybdis. 1. Zakrptění, rozmělnění, přidušení, opracování talentu v miniatuře – zálibou v detailech; 2. Vyvanutí obsahu malby nadměrným formátem bez vnitřní dispozice umělce promítat své vize na tak velkou plochu. To dokáže jenom několik mistrů svého oboru.

Moudří drží se střední velikosti. Ale v americkém prostředí musíme několik čtverečních decimetrů připočítat ...

Ivan Algonquin, 10. 3. 1987

23

24

B. Dopisy pro mam z New Yorku

Manhattan dějiny moderní architektury hlavní město vesmíru bašta umělců hlavní stan mail – artu ... Ivan 3. dubna 1987

Neboť jeho hněv je na okamžik, Jeho přízeň však na celý život.

Žalm 30; 6

Byl oblečený jako mladý kněz, tak v mém věku, elegantní, plný života a síly, plnovous pečlivě upravený – oko se proměnilo v jiskru, když mne spatřil. Mladé děvče mne dovedlo až do domu, kde se chtěl se mnou setkat. Mlčel, kýval hlavou – neopravil mne ani jednou. Velkou bílou Bibli jsem otevřel sám na místě nám oběma drahém ... Přestal se usmívat a za ohněm lásky i hněvu jsem měl právo číst i starost. Velký, těžký úkol budeme muset vyplnit. Skvostný, bílý chrám zářil mezi kvetoucímu stromy a sytou zelení. Hned vedle cihlově červené stavby porostlé břečťanem – místa prvního setkání. Lem jejího roucha odkryl část krajiny dole pod oblaky – Novou zemi. Křížová cesta je provedena rovněž v bílé – jen ústřední postava má zlaté, třpytné roucho ! Opouštím svatyni zdobenou vlajkami všech zemí, k nimž máme vztah. (Japonsko, Korea, Anglie, Švédsko; naše vlajka a symbol státu Vatikán. První jsem zaregistroval Japonsko a Koreu ... Jeden můj nový přítel se tam narodil.) Mám nový pocit. Jistotu z druhého setkání. I obavu. Dnes, 23. května 1987 vidím, ale jsem oslepen. Tuším, ničemu nerozumím.

25

26

Je v bílém – královna andělů. I on je v bílém. Říká jen tiše a vesele: „She is married !“. Je vdaná. Jsem umělec a nechápu nic. To kouzlo dvou zahrad. Sen noci se zavřenými víčky, o exotických zemích a jezerech ponořených do stínu plamenného meče archanděla. Její kněžny v purpurových zářících oděvech stojí na sametu ostré zeleně dokonale střiženého trávníku před vchodem do katedrály ... Opouští svůj nebeský stan a jde kolem mne! Stříbrná čelenka drží závoj, vý razná krása ženy narozené pod jižním sluncem. Bílá limuzína, černá skla automobilu - jak moje brýle proti slunci, které oslňuje. Musil jsem mít zrcadlové brýle i v chrámu. A vzpomínám na kresbu přítele z Arizony, který mne před ostrým světlem varoval. Celá kolona aut odjíždí – skly není vidět dovnitř. Sedím před kostelem a znovu čtu záznam ze své paměti. Těžkopádně, amatérsky. Skládám souvislosti v jeden celek. Jsem ochromen splněným přáním, vidět oba dva na půdě U. S. A. Proces zobrazování, se kterým zápasí umělci na Manhattanu, dotek i neuchopitelnost sdělení, nahradil jsem důvěrou v nemožné a podrobení se Bohu i lidem. Fascinace uměním je duchovní slepota. Krásu milujeme. Její krok, šelest roucha stejně jako vítr za noci, který nám dá tušit tvar koruny stromu. Zde četla ona a já se opíral o zdobený plůtek kostela. Tvůj Ivan New York, May 23, 1987 Tvrdě pracuji – ale vydělávám si. Veliká je radost z nepřeberného množství výtvarných potřeb. Cena však rozčaruje. Skromnost zdobí vždy a všude. Bambusový štětec, orientální papír, speciální japonská tuš, ředitelná do nepředstavitelné škály šedých odstínů, nová technologie a vzácné rady přátel – kteří se v zemích východu školili v této tisíciletí zdokonalované technice ! Olejová barva není zatím mým výtvarným jazykem. Ani pastel. Ten se v ocelově šedém New Yorku ztrácí pod prudkými tahy obrovského štětce. Větší formát není na škodu, ale držím se raději své vlastní praxe ! Tuš – tekutý klid americké noci, voda – čistá a cudná, živel, který pohltil celé civilizace, oheň - stejně mocný a ničivý, ochránce posvátného nadšení, radosti z tvorby.

27

Tkáň papíru – živočišného těla – rozvádí proudy barvy, ředí a mísí ve svém organismu ztepilou krásu nového života. Ivan N. Y., May 25, 1987 Teprve v Novém Yorku jsem prostudoval dvě velmi pěkné publikace: Soudobá japonská kaligrafie a malba Americké dřevořezy (Minulost a přítomnost) Co se v současné chvíli děje na ostrově Manhattanu mi připomíná naše snahy kolem roku 1978 v Příbrami. Jen elán a měřítko je neporovnatelně větší. I Pří stup k práci a dovednost. I já se podílel na tvorbě současné sochy v galerii pod širým nebem. Ale způsob života i větší důraz na extrovertní přednes včetně kolektivní (komunitní) dělby pracovního úsilí mne odvanul do tichého Brooklynu, mezi domy s krásnými zahradami a sakrální architekturou převyšující občanské stavby. Tak jako v Evropě. Je to čistá část jinak velmi špinavého města. Mám i dobře placeno, fyzickou práci. Obojí se tedy zase kloubí dohromady. Je mi dobře. Pracuji sám, v klidu. Tvůj Ivan 25. květen 1987

28

THE MUSEUM OF MODERN ART Včera jsem poprvé navštívil proslulou galerii, tu, o níž jsme četli a snili doma v Čechách. Paul CÉZANNE Uvádí svou malbou a kresbou návštěvníka do atmosféry plné jasu, štěstí, pravdy a krásy ... Jak plastické a hutné je Cézannovo zobrazení předmětů, jejich po vrchu – modelace barev ... – to mohu studovat právě zde, na tomto místě. To co nepřiznávám všem, patří Paulu Cézannovi. Prorokuje každým tahem štětce. Netřeští ve víru poslední dnů. Je pokorný, tichý – duch proměněný prací v an děla. Buduje nový chrám - chrám budoucího věku. Když tonu ve spektru avantgard - jež sám vyvolal, přichází můj přítel Paul Cézanne.

... ode všech evropských umělců je tu to nejlepší

Max BECKMAN, 1884 – 1850, German „The Descent from the Cross“, 1917, oil Doslova obludná tvář utýraného těla pod krvavým, apokalyptickým sluncem, má smysl jen v souvislosti s časem, prostorem a místem děje. Antihmotné tělo vsakuje prostor se vší surovostí, chladem a vypočítavostí úkladných vrahů ... Voskově žlutá těla připomínají obyvatele japonských ostrovů – neboť i sem umístil děj, sugestivně, energicky rozkreslený po formátu obrazu (jehož rozměry dodržují předpis pro oltářní malbu evropského gotického slohu).

Umberto BOCCIONI, 1882 – 1916, Italian „Unique Forms of Continuity in Space“, 1913, bronze (cast 1931) Rozvíjí pohyb a cestu světla v soše. Leštěný, zlatavý povrch stmelil sílu i myšlení v jediný tvar. Obraz obrazů je tak poprvé v galerii připomenut dílem adekvátním, způsobem vhodným a přiměřeným závažnému sdělení. Henri MATISSE, 1869 – 1954, French „Variation on a Still Life by Heem“, 1915, oil

29

Jak krásně maloval Henri Matisse demonstruje několik vybraných pláten. Skutečné skvosty. Neuvěřitelné. I on přijal Cézannovu lekci a kubizoval tvar. Náš Jiří John, Šíma ... malovali pod dojmem a inspirací těchto nádherných pláten.

Paul KLEE, 1879 – 1940, German „Letter Ghost“ (Geist eines Briefes), 1937 Gouache, water color and ink on newspaper (Purchase, 1939) Smutná tvář na zadní straně dopisní obálky.

Vasily KANDINSKY, 1866 – 1944, Russian „Painting Number 199“, 1914, oil Barevná exprese plná významů. Vzpomínám El Greca. Obluda, která pohlcuje svět.

Giorgio MORANDI, 1890 – 1964, Italian „Still Life“, 1938, oil Skromné, krásné zátiší. Dominuje barva modrá, bílá, červená ... Evangelijní, tiché, prostorné. Oáze klidu mezi svědky událostí, malíři vypovídajícími o překot před tribunálem budoucích věků.

BALTHUS, 1908, French, († 2001) „Girl with Green and Red Jacket“, 1939, oil

Ivan New York, 1. června 1987

První Mojžíšova 32, 2-3 ! strana 42 !

Ivan N. Y., Brooklyn, 12. červen 1987

30

THE MUSEUM OF MODERN ART (1. pokračování)

Piet MONDRIAN, 1872 – 1944 „Painting I.“, 1926, oil Umělec, jemuž je věnován jeden sál muzea, mne dokázal oslovit z reprodukcí. První konfrontace s originály v Madridu, druhá v Chicagu a třetí v Novém Yorku byly zatěžkávací zkouškou pro moji obrazotvornost. Technické provedení malby ! To mám zejména na mysli. Na pohlednici, kterou posílám spolu s plánkem galerie, je fotografie plátna z jeho dřívější tvorby. Moje kresba domýšlí nádherný obraz, pravý klenot ... „Painting I.“ Bílá, sametově černá, šedá, červené iniciály ... Mnohé obrazy Pieta Mondriana mne doslova vyděsily. Ušmudlané - barva nanesena způsobem jakým pracují lakýrníci a aranžéři ... Nechci jim křivdit, oni dovedou s barvou, plochou, linií i formátem pracovat dokonale. Alespoň zde ! To byl šok ve Španělsku. N. Y. má ve své sbírce mnohem lépe provedená plátna. Krásné kompozice z období, kdy budoval svůj abstraktní, lineární obrazový prostor. Kdy světlo mlčí v ploše a linie (pouze vertikála s horizontálou) se staly svědky dramatu. Pathos, vážnost, důstojnost nutná pro tak závažné sdělení ... To jsou pozitivní rysy asketické tvorby slavného umělce.

Odilon REDON, 1840 – 1916, French „The Eye like a Strange Balloon Mounts towards Infinity“, 1882, Charconal

Amedeo MODIGLIANI, 1884 – 1926 „Reclining Nude“, 1919, oil Le Grand Nu Dědic a potomek velkých italských mistrů. Poznávám, jak krásně Modigliani maloval. Je to Tizian (Tiziano Vecelli 1485-1576, renaissance), zářící z měkkých tahů štětce, plného síly a energie ... Tvůj Ivan New York, neděle 14. června 1987

31

32

Probudila mne vůně květů i bzučení hmyzu v korunách stromů, jež pronikalo otevřeným oknem do pokoje. Svoji představu jsem nechával doznít, tu první posvátnou větu stvořenou mocí fantazie – kterou drtí násilím vtlačené sugesce → paměť obrušují mechanizmy →→ srdce – rytmus nového dne. V hlubokém klidu mého nitra zněl hymnus díkuvzdání Tvůrci; květy všech tvarů a barev se svými hostiteli i zachránci; včely, čmeláci, vosičky, kolibříci – slovem hmyz i zástupci nejdrobnějšího ptactva: Oslavoval důmysl i moudrost, před níž nás jímá úzkost i hněv způsobený netrpělivostí; plynoucí z jasného vědomí nezpůsobilosti obejmout srdcem celý ten nepochopitelný div a časná, prchavá iluze vjemu, nezpracovatelného ve své tonalitě, mohutném komplexu zřetězených představ, jejichž rozuzlení není v současném stavu mysli možné ani nemůže být definitivní. Probouzející se, zakrnělá praktická stránka mého já se utopila ve chvíli svého zrodu a bojechtivý rozum ustoupil původnímu nadšení z odpovědí, jež přicházejí dříve, než nalezneme správnou formulaci pro svůj dotaz ! V parku září zeleným světlem plynová lampa, pod borovicí s velkými, ostrými jehlicemi. Právě odchází, tiše jak přišla. Zůstal jsem a zírám do zeleného světla plynové lampy pod korunou mladé borovice, rozprostřené jako kadeře nad hvězdou prince Davida od Michelangela. Dítě si odváží v kočárku (má podobu malého trůnu s baldachýnem). Byla ve sportovním. Donutili mne cvičit. Na veřejnosti tu všichni cvičí. A po městě se běhá. Kolo je velmi populární. Plynové lampy jsou po celém Brooklynu. I v městském parku. U cihlou obložených domů porostlých břečťanem mívají ještě nahoře zlatého orla. Zůstala lampa zářící zeleným světlem Rafaela pod borovicí ve stejném barevném odstínu. Je to tmavá část ostrova zeleně, ukrytá ve stínu. Vjem je příliš skutečný. A mám zase právo jej vlastnit, stále patřit na místo setkání a sytit se pravdou o neviditelném světě, jenž jako stěrač setře spousty vod nashromážděných na čelním skle automobilu, pro pohled do světa viditelného, čistým, prosvětleným okem lásky. Tvůj milující syn Ivan Brooklyn, New York, středa, 17. června 1987

33

A tak jsem po dlouhém čase zase vzlétl. Zprvu asi tak, jako se rozjíždíme na bruslích, - našišato jakousi jednoduchou piruetou jsem vyšrouboval vzhůru a teprve potom se vznesl ve tvaru T nad zářící budovy obrovského města. Ve vzduchu jsem míjel mnohé, stejně hladové a bloudící letce, na něž mávali ze země ti, kteří kráčeli pevně – s jistotou, že všechny naše pokusy a ideály jsou stejně „krejzi“ – jako my všichni - blázni nad oblaky. Crazy = insane ... atd. ... Ten výraz se tu často užívá. Mnohdy i jako pochvala. Tvůj Ivan New York, Brooklyn, 29. červen 1987

34

Katalog z výstavy amerických dřevořezů v Praze, který jsi mi poslala, mate čtenáře tvrzením, že grafika plnila podružnou roli ve vývoji výtvarného umění mladé země. Setkávám se s ní napořád, dekoruje luxusní pracovny bankéřů tak jako výlohy lepších galerií na frekventovaných třídách. Její vývoj však směřoval zprvu od praktické funkce k meditativní. Krásné jsou velké grafické listy vysoké výtvarné úrovně, které vyšly z dílen architektů, kdy ateliér chtěl demonstrovat výsledný optický efekt stavby pomocí kolorované, precizní pe– rokresby – například nárys a půdorys obrovského mostu mezi Brooklynem a Manhattanem. Způsob adjustace i úctyhodný rozměr listu svědčí o veliké úctě investorů k dílu včetně okouzlení estetickou hodnotou práce. Vidět slavné třídy, jako například Wall Street v době kočárů a kamenného dláždění nebo proslulou čtvrť mrakodrapů zaplněnou několika bílými domky na prostorném koberci syté zeleně, působí velkolepým dojmem. Tvůj Ivan Brooklyn, 30. 6. 1987

V jedné kanceláři spatřím voňavý organický chrám květu, kosatec vyfotografovaný přesně tak, že spodní část připomíná přistávací plochu letiště zbrázděnou rýhami vedoucími hmyz bez chyb na cíl. Po levé straně katedrály je obraz Božího Syna a napravo Krásná Paní se sepnutýma rukama. Tvůj Ivan Brooklyn, 2. července 1987

35

THE MUSEUM OF MODERN ART (2. pokračování)

Edward HOPPER, 1882 – 1967, American „House by the Railroad“, 1925, oil Vzdálená, tichá ozvěna písně nové země, rytmus dálky tlumí pražce, oko ustrne před domem osamělým jako srdce tuláka.

WOLS (Otto Alfred Wolfgang Schulze), 1913 – 1951, German (in France from 1932) „Painting“, 1944-45, oil Štít Michalův propálený dvěma ranami ... šedá, kapky krve, modř ... mísí se na plátně. Mohu milovat jeho dílo tak jako Vincenta van Gogha. Měli společný osud, ale ohromení před originálem dosud trvá. Plátno není rozměrné. Skromný formát. Hluboké tajemství Pravdy. Barnett NEWMAN, 1905 – 1970, American „Two Edges“, 1948, oil Jeho světelná linie vždy vychází z rozhraní dvou ploch, téměř se dotýkajících. Tento obraz vysvětluje záměr malířův. V uvedeném případě se jedná o dvě na hrubo ohoblované dřevěné desky → prkna – škvírou mezi nimi prosvítá ostré bílé světlo. Námět potom stále opakuje v novém prostředí a barevně. „The Voice“, 1950, egg tempera and enamel Čisté, bílé světlo dvou ploch, prozáření úzkým pásem pronikavějšího jasu (boj o další – ještě vznešenější cestu !). Obrovské šarlatové plochy jako kvádry podzemního labyrintu ve svých spárách dříve těsných, časem propouštějí světlo nebo tmu - úzkou štěrbinou. ~•~•~ Jako na Šumavě pronikalo ve chvílích mé bolesti nad ztrátou malby silné světlo štěrbinami správních budov, tak mohutnými bloky mrakodrapů, které míjím, procházejí paprsky z hvězdy – našeho slunce, již toužím opustit, po vesmíru prahnu silou větší a mohutnější. ~•~•~

36

Wiliam BAZIOTES, 1912 – 1963, American „Dwarf“ (Pidimužík), 1947, oil. Nádherná zelená příšerka zoufalá ze svého údělu slepoty a kamenného srdce.

Franz KLINE, 1910 – 1962, American „Chief“, 1950, oil Dnes jsem postoupil do třetího patra. Zelená helikoptéra je zavěšena u stropu muzea. Demonstruje přerod snu ve skutečnost, meditace v akci. Je úvodem k oddělení průmyslového designu. Tu je vysvětlení, tu je i pochopení – proč jsem ho hledal a minul.

Robert MOTHERWELL, 1915, American, „Elegy to the Spanish Republic“, 1965-67

(† 1991)

Spojení v lásce zničilo život politický, ale světlo milosti hoří i nad kletbou pronesenou v pravý čas. ~•~•~ Bradley Walker TOMLIN, 1899 – 1955, American „Number 20“, 1949, oil Dramatická chvíle kulminuje. Závěr třetího dějství. Československo – Španělsko – Amerika ! Autor zemřel za tragických okolností ve svém autě, když jel navštívit přítele Pollocka. Byl mladý. Ve své tvorbě vyšel z Paula Kleea a dal prostor plošné malbě Ameriky, decimované latinkou. Orient a Dálný východ je ve svém psaném projevu mnohem plastičtější. Zobrazil světelné stopy po našem setkání – znakový systém překryl světlem dne a světly noci; zlatou, stříbrnou přízí Tvých vlasů ...

David SMITH, 1906 – 1965 Socha od Davida Smitha se proměnila v čerta Picassova typu, který se směe mému uctívání povrchu materie, sochy jakožto artefaktu. Opravdu – jeho kresby prozradí lekci rodáka z Malagy. Měl jsem však představu – že převzal z kubismu jenom pozitivní prvky !

37

Augustus Vincent TACK, 1870 – 1949, American „Dunes“, 1930, oil on canvas Adolph GOTTLIEB, 1903 – 1974, American „Descending Arrow“, 1956, oil Šlechtic malby. Zvýrazní černé linie vrstvou oscilujícího laku. Plochu nechává matnou a plnou rozporů. Růžová hvězda padá jako hadí oko do pekel.

Antoni TAPIES i PUIG, 1923, Spanish „Gray Relief on Black“, 1959, latex paint with marble dust. Ocelové město. Proč mají Američané ode všech umělců jen to nejlepší ?

Jenny HOLZER, 1950, American „Electric Sign“, series 1986 From the Under a Rock (Light – emitting diodes) Vše o mém boji ! Světelný nápis ubíhající ve všech směrech a řízený počítačem rekapituluje všechny závažné momenty naší kolektivní zapomnětlivosti a probouzí opomenutá data naší organické paměti k boji o budoucnost. Umění má moc Bohem darovanou. Jeho přítomnost v Duchu Svatém nepřehlíží řemeslnou zručnost a náročnou technickou dovednost. Jsem rád, že neon užívaný v reklamě i složitější nové způsoby psaní světlem jsou umělci užívány ve smyslu pozitivním; jako medium závažných sdělných hodnot, však nezbaveny krásy, nesou a oblažují stejně – jako nezkrotné tahy štětce van Gogha či posedlost Pollockova v lití barvy pod sebe ! Brooklyn, 4. července 1987

Dnešním dnem se loučím s galerií před obrazy Barneta Newmana.

Frank STELLA, 1936, American „The Marriage of Reason and Squalor“, 1959, oil Známé bílé vlasové linie na černé ploše.

38

Oddělení kresby Henri MICHAUX, 1899, French „Untitled“, 1960 Jeho kresbu jsem vždy obdivoval, ale nikdy neměl příležitost ji spatřit. Je rozměrná a nesmírně sugestivní.

BALTHUS, 1908, French, „Study of Nude“, 1964.

(† 2001)

S jakou vášní studuje akt. Mladou dívku. Můj nový známý mi připomíná posedlost pro sličnou formu ženského těla. Se stejným zápalem jsem kreslil v Madridu. Uhlová skica má nesmírnou sílu ... Alan SARET, 1944, American „Jack Common Spring Entering“, 1983 „Mild Thunder Entering“, 1983 První noblesní, precizní barevné kresby, efemérní, plastické shluky vláken, stopy po úderech hrudky, pastelu ... Kreslil jsem tyto vousy a barevnou pěnu kolem r oku 1983.

A na závěr se zmíním o zvláštní expozici nazvané AMERICAN PRINTS 1960 – 1985

Claes OLDENBURG „Profile Airflow“, Los Angeles, Gemini G. F. L. 1969 Molded polyrethane relief over – litograph Jako smaragdovým želé je potažena kresba automobilu, houbovitá, průsvitná plastická hmota vysoko tvaruje design vozu ... je to něco naprosto výjimečného a vyhovuje to mé představě o grafické hodnotě díla. Oldenburg je jistě velkým sochařem. Ale v grafice je neporovnatelně lepší. Jeho porcelánové, pozlacené dorty mají humor i fantazii. Ale tento list velkých rozměrů mne dokázal nadchnout bezprostředně, okamžitě a nemusel jsem předmět zkoumat ani se snažit rozluštit poselství, zakódované v samotném způsobu provedení. Věc je krásná a tím vyslovil všechno. Tvůj Ivan Brooklyn, 5. červenec 1987

39

Obraz, který jsi mi poslala je totožný s projekcí naší kolektivní fantazie, jež se zrcadlí jako fata-morgana nad rozpáleným pískem pouště, proměněným v křišťálové jezero - reflektuje plasticky vysoko nad obzorem můj faktický stav a posiluje pro úkol vznešený svatý ...

Ivan New York, Brooklyn, 16. červenec 1987

Tvůj sen jsem potvrdil veršem ... v té době jsem obdržel malý turistický prospekt z Izraele ... píše mi jedna mladá dáma ... Setkal jsem se tu s japonskými umělci a americkými. Všichni mne v galerii znali. Bylo to však velmi divoké setkání. Vystavoval Shozo Shimamoto a Ryosuke Cohen. Ivan U.S.A., N.Y., Brooklyn, 30. července 1987

MUZEUM MODERNÍHO UMĚNÍ (poslední návštěva)

Georges BRAQUE, 1882 – 1963, French „Soda“, 1911, oil „Nestuduj, jak komediant svůj buben pomaloval. Hotov se k boji !“ G. Braque

Pablo PICASSO, 1881 – 1973, Spanish, in France from 1904 „The Architect´s Table“, 1912

40

Piet MONDRIAN, 1872 – 1944, Dutch, to Paris 1912, New York 1940 „Painting I.“, 1926, oil Ozařuje bílým světlem skrze krystal svého obrazu.

Robert DELAUNAY, 1885 – 1941, French „Simultaneous Contrasts“ Sun and Moon, 1913, oil Téměř družicový snímek povrchu slunce a měsíce včetně optických efektů.

Ivan Brooklyn, 31. července 1987

THE METROPOLITAN MUSEUM OF ART, NEW YORK

Henri MATISSE, 1869-1954, French „Lemons on a Penter Plate“, 1926, oil on canvas. Jak velkým je malířem dokazuje plátno skromných rozměrů. Síla jeho umění vyzařuje tak mocně z jeho obrazu, že mne zastavila a donutila vnímat souvislosti mnohem závažnější, než je estetická hodnota jeho díla.

Clyfford STILL, 1904-1980, American Jeho obrazy z padesátých let jsou tuhnoucí lávou nad pohřbenými městy – z hlubin pláten probleskuje oheň – žár taví laky a tlakem explodují mohutné bloky vklíněných barevných ploch.

Ellsworth KELLY, 1923, American „Blue Panel“, 1977, oil on canvas Barva a tvar. Jediný modrý tón odstíněný samotnou architekturou obrazu – formát ve tvaru lichoběžníku ...

Cy TWOMBLY, 1928, American „Untitled“, 1970, oil and crayon on canvas Píše volně a svobodně pastelem do svého obrazu - nesrozumitelné znaky.

41

Richard POUSSETTE – DART, 1916, American († 1992) „Presence Ramapo Horizont“, 1975, acrylic in canvas.

Jules OLITSKI. 1922, American (born Ukraine 1922) (Twice) „Disarmed“, 1968, acrylic on canvas.

(† 2007)

Georges BRAQUE, 1882-1963, French „Woman at a Easel“, 1936, oil on canvas

Salvador DALÍ, 1904, Spanish „Madona“, 1958, oil on canvas

Vrátil jsem se z galerie a na svém pracovním stole třídil vzpomínky. Dopisy plné omamné vůně jsem stmelil v barevnou koláž dráždící smysly. Ponořil se v hlubinu expresivní fantazie ... Ivan Brooklyn, 31. července 1987

Tvůj had z plastické hmoty sklidil obdiv mého přítele z Texasu – na naší společné výstavě. Je instalován ! Výstava potrvá celý měsíc říjen. Aukce bude 25. 10. 87. Vystavuji jeden brilantně provedený olej na černém papíře. Oheň planoucí v podobě trojúhelníku. Jih Manhattanu je posledním ghettem umělců, kteří prchli z Greenwich Village, SoHo i East Village ... před invazí snobů a neúměrným předražením bytů i atelierů. Vedle olejomalby pěstuji práci v japonské tuši na přepychovém papíru, hebkém jako alabastr. Pronikl jsem mezi nejlepší a jsem tu doma. Tvůj Ivan Brooklyn, 13. 10. 1987

42

Víru v možnost a hodnotu poznání, víru nezvratnou a činnou, měli silní duchové všech věků. T. G. M.

Viktor VASARELY, 1908 - 1997 Dnes jsem zabloudil do jisté galerie v SoHo, kde byla instalována prodejní výstava grafiky a olejů Viktora Vasarelyho. Byl mým oblíbeným malířem op-artu ještě za mých studií na gymnáziu. Setkání s ním po dobrých patnácti letech v novém Yorku je romantickou hrou, básní mého života. Pečlivě vypracované, zářící, čisté oleje, pronikavých, kontrastních barev, svědčí o poučení impresionismem, pointilismem a výšivkami z Indie, Persie; ornamentálních zvířecích motivů Orientu. Svět současné špičkové techniky - displejů, obrazovek hypnotizujících smaragdovým hadím okem, počítačů – je použit s humorem i obdivem k věci zároveň. Oblíbené hříčky: „Má zebra černé pruhy na bílém podkladu, či naopak ?“ umí rozpracovat vtipně i se značnou sugestibilitou. Tak zpochybnil i kresby tygra ... černá na červené či červená na černé ? Jednou v negativu, podruhé v pozitivu. Ale co je negativ a co je pozitiv ? Stříbrné krychle se vznášejí na zlatém plátu, podruhé zlaté na stříbřitém kovovém podkladu. Způsob rámování i inkrustace jeho grafiky svědčí o vytříbeném vkusu.

Ivan Brooklyn, New York, 24. října 1987

Vane ostrý, podzimní vítr a velké žluté igelitové pytle létají vzduchem, plují nadmuté nad střechami Brooklynu - vážně, odměřeně jako balóny. Listnaté stromy opadaly a mnohé budovy se staly viditelnými. Oblaka zbarvená zapadajícím sluncem připomenou obrazy z Prada. Teprve dnes srovnávám dávná svědectví s přítomností. Původně měla vlajka podobu hada na pískově žluté ploše. Pod ním nápis DON´T TREAD ON ME (THE GADSEN FLAG – 1776) ... jeden z nejpopulárnějších symbolů Nové země. Zelený strom (jedle, smrk, sosna či sekvoj) provedený neumělou rukou. Později dánský kříž, letící orel na místě dnešních hvězd v modrém poli. Sedm rudých pruhů a šest bílých se od té doby nemění. Třináct hvězd bílých na tmavomodré ploše v levém horním rohu je z roku 1783. BANNER OF THE 13 COLONIES. Uspořádány v kruhu !

43

Obdélník, připomínající základní kámen stavby, obsahuje po svém obvodu dvanáct velkých bílých hvězd. CONSTITUTION FLAG – 1787. The twelve stars on this flag stand for the original twelve states that met at the Constitutional convention in 1787. Two years later, it was flown at Washington´s inauguration. Plošné uspořádání, tak jak je známe dnes, je z roku 1814; patnáct hvězd v diagonální kompozici. Je známa i vlajka bez pruhů, pouze s orlem a stuhou červenobílou, kde jsou hvězdy šesticípé. WHISKEY REBELLION – 1794. Vyvěsili ji farmáři na protest proti vysokým daním a proti jejich výběrčím. Ivan New York, 6. listopadu 1987

THE METROPOLITAN MUSEUM OF ART (1. pokračování) New York, Alfred Stieglitz Collection Charles DEMUTH, 1883 – 1935 “The Figure 5 in Gold“, 1928 Charles Demuth, průkopník americké moderní malby. Citlivý a jemný malíř květin, figury, zátiší (většinou ovoce, zelenina), provedené technikou akvarelu ... Nejlepší jsou oleje, přesná ostrá kresba, barvy laděné s bravurou i smyslem pro efekt – jemuž nechybí noblesa a šlechtictví skutečného malíře. Je neuvěřitelné, jak se při tom všem jeho práce liší od pojetí evropského ! Je demokratičtější, syrovější, surovější ! Tovární haly rezonují prací, ztichlé skladiště při západu slunce ... to jsou náměty skutečně pozoruhodné. Smysl pro stylizaci, abstraktní tvar. Je fascinován sociální i sexuální „svobodou“, inspiruje ho život na předměstí, brlohy – život umělecké bohémy. Stal se pro mne stejným objevem jako BALTHUS, ale nepřikláním se, vyjma jeho nádherných květin, k jeho pohledu na svět. To samozřejmě neplatí pro jeho pozdější, vizuálně-poetické, „abstraktní“, geometricky čisté obrazy.

Julian SCHNABEL, 1951 Dnes byla shoda dokonalá. Mladá dívka, plavovlasá, ještě dítě, měla na černém svetru úplně stejnou kresbu jako malíř na své rozměrné kompozici. Bílý, abstraktní dekor na černém sametu - rozlitou barvou. Setkání navýsost vznešené a vzácné.

44

Abstraktní expresionismus, kubismus, umění starých kultur Latinské Ameriky, Indie ... vše se v divém reji snoubí na obrovských plochách jeho strhujících skladeb. Obrazy – reliéfy jsou sestaveny jednou jako mozaika ze střepů keramiky či porcelánu (přes všechno se maluje obraz), či používá jako koláž na sametových plochách skutečnou kožešinu, vydělanou kůži, paroží úctyhodných rozměrů – vysokou reliéfní vrstvu znovu překrývá malbou. Neváhá použít vtipný nápis, figurální motiv, ornát; vše čím se zdobí šelma, stádo, pastýř → končí v tlamách jeho apokalyptických běsů → jež kreslí na stanové plachty se stejnou láskou a něhou jako já své draky a obludy. Jeho netvoři jsou sneseni do galerie ze všech koutů naší kulaté planety a podoby jsou přesné. Jsou to šelmy přítomné, osobní – vlastní všem civilizacím, před nimiž nalezne uprchlík pokoj jedině až v nebi ! Mají novou, americkou tvář. Porozuměl odkazu starých mistrů. Je hodně veristický. Někdy v roce 1973-1978 zabýval jsem se podobnými výzkumy a vyprávěl Ti, jak mne fascinují v muzeu vycpaná zvířata; jaký mám odpor ke kožešině vydělané a používané pouze pro ozdobu, lovecké trofeje vrahů – jejichž cena je nižší než úlovku. Relikvie doprovázejí tuto výstavu. Ten umělec jako první vyplnil našeho ducha. Byl bych radikálnější, decentnější, vtipnější a exaktnější. Ale po smrti Miróa, Warhola i Beuyse nás nezůstalo moc ! Největší jeho síla je v exaltaci, expresi a okamžitém účinku, tedy prostředky vzdálené mému chápání věcí neviditelných i viditelných. Jeden stříbrný anděl na vínově červené podmalbě mi připomíná dřívější mé pastely a práce Adrieny Šimotové. Po stránce technického zpracování je mistr nad mistry ! Skutečně obdivuhodné ! Je tu – v Novém Yorku známá třeskutá zima. Tvůj Ivan 22. listopad 1987

V muzeu je zastoupen vedle Františka Kupky i Jiří Kolář a Stanislav Kolíbal. Sbírka není příliš bohatá ani kvalitní. Velikou radost jsem měl z několika olejů, kreseb a dopisů Vincenta van Gogha. Čtu je a některé reprodukované kresby i rukopisy jsou vystaveny spolu s nádhernými, na způsob frotáže provedenými kresbami Paula Signaca. Jedna z nich, „Sedící opice“, je vynikající. Kolář je špatný vzhledem k tomu co umí a jak ho znám. „Pocta Kolumbovi“ není zdařilým dílem. Naopak Kolíbal je výborný. Link, dva předměty spojené křehkým poutem, dva pečlivě modelované pilíře či pahýly sloupů čistých, bílých. Jiří Kolář je ve spirále o kousek výše nad Stanislavem Kolíbalem.

45

Elegantní, bílým a modrým lakem zdobená štíhlá helikoptéra bruslila dnes na malém jezírku v Prospekt parku. Policisté zkoumali nosnost a tloušťku ledu, neboť chránili děti, které si chtěly hrát na zamrzlé vodní hladině. Neděle, 7. února 1988 Dvanáct srdcí jako dvanáct apoštolů beránkových či dvanáct kmenů Izraele – koruna dvanácti hvězd, dvanáct démantů královny ... vypadá tak jeden můj obraz ... mne to jen ujistilo o té skutečnosti, že naše srdce zůstávají navždy spojena a vždy budou spolu. Pilně studuji anglický jazyk – hovorový mezi lidmi (dokonce jsem chvíli prodával ve starožitnostech) – knižní z publikací, odborných statí, jež Ti z času na čas posílám. Ivan Brooklyn, New York, 14. březen 1988

Přikládám ještě popis jistého obrazu od současného figurálního malíře, superrealisty. Jako by ilustroval moji esej o lidské hlouposti, kterou nemohu nikdy nikde uveřejnit. Je to veliké plátno. Název i námět se shodují. „Bůh tvoří zvířata“. Trpasličí rabí s oblým bříškem v noční košilce (či županu ?), provedený ve stylu rozverného baroka, rubensovsky kyprý stařík, našlapuje těsně nad zemí a jako první vlaštovku vypouští purpurovou husu na oběžnou dráhu planety Země. Zobrazení Boha Otce bylo mi vždy v chrámech ohavností. Ale tak roztomile, vtipně a s láskou postihnout bludy vyvěrající ze skutečné neschopnosti myslet – to mne naplnilo úctou a obdivem ! Obraz byl vystaven v jedné galerii v SoHo a po dlouhé době jsem se zase mohl smát. Ivan 14. březen 1988

Pravda znetvořená bitím, mučením, zjizvená, hmatatelná; hlásaná naší rozprášenou skupinou, která se mi doslova rozprchla před očima – jejíž zástava zdvižena rukou mladé generace vlaje v SoHo a proud žhavé lávy planoucího mládí pohřbil chladnokrevnou profesionalitu zpupného kněžstva. Oni první týrali pochybností a hrůzou, děsem z přicházejícího ! Co my ... svobodně a s láskou přijali ve víře v tradici a s úctou k umučeným (Dürer, van Gogh) – zaplnilo i druhořadé galerie a je dnes veřejnosti zjeveno zázrakem víry. Má práce detektivní „s lupou a revolverem“ na obrazy – končí !

46

47

Vlna směrů skrytých za svůj vlastní název ustupuje závažnosti sdělení. KARIKATURA, směs hrůzy a humoru, je znovu objevena, moje nejsilnější zbraň konečně pochopena. Na místě hry barev, světla a linie se objevují podobizny současných politiků ve zvířecích podobách (prezident Reagan jako želva, která strká hlavu pod krunýř, Margaret = slípka domácí ..) právě ve chvíli, kdy se můj vnitřní zrak odvrátil od budoucnosti ke stejně závažné dávné minulosti mého nového kontinentu. Ivan Březen 1988 Nalezl jsem tu práce formálně významem dokonalé, práce mužů, jejichž stříbrné koruny šedin zdobí oltář umění:

David CRAVEN, 1946 Odkrývá zraku masivní vrstvy hmoty prozářené vnitřním světlem a nutí nás prohlédnout skrze rafinovaně poskládané desky (většinou zakřivené plochy). Obraz jako celek, domyšlený a sestavený v našem vědomí silou vůle a rozumu, tak jako stránky pootevřené knihy. I on učí číst ! V Toledu jsem byl. Vjem je totální, dokonale přiblíží atmosféru města, barvy, vůně, strukturu; poselství podal bezprostředně. Závěsný obraz na zeď:

a) panoramatický obraz noční krajiny b) krajina pří východu slunce – červánky c) modré sklo – obloha v poledne.

Joseph ZITO Objekty tohoto sochaře vklíněné hluboko do galerie, zpochybní naše vnímání času a prostoru, obraz se stává reálnější než masivní stěna, rozpuštěná rukou mistra. Rovnovážný stav, klid, harmonie. Ivan Březen 1988

Leonardo da VINCI ... zabýval se plánem a stavbou ideálního města, určil jeho polohu u krásné řeky nebo na břehu moře, vymyslel systém dvojích ulic, položených nad sebou, určil typ domů, zabýval se jejich vnitřním utvářením ... narodil se roku 1452. Amerika byla znovu objevena r. 1492. Snil o nové zemi a novém nebi, maloval divoké kaňony, pohoří i ženy neznámé rasy. Projektoval naše města. Věděl, že člověk se musí naučit létat ! Jinak bude pro něho pustina mrtvá, slova jen slova. Věděl, čím odlišit člověka od zvířete = darem umění !

48

Ohniska nepokojů brání nám studovat dějiny naší země, rozmlouvat s očitými svědky událostí. Při průzkumu nového kontinentu, zejména Jižní Ameriky, objevil jsem souvislosti tak nečekané a skutečnost natolik osobní, že nemohu než s humorem uzavřít celou záhadu kreseb v Peru, mistrovských karikatur z ruky ženy, zvětšených výpočetní technikou. Stejná ruka - krásné ženy - nechala růst mou grafiku v Praze, Madridu ... , neboť předkreslila celou kompozici v minulosti tak dávné, že nemáme o ní písemných zpráv. Je příliš jemná a citlivá. Příšerky jsou roztomilé. Sup, opička – nejhorší potom pavouk s osmi nohama. Velryba rovněž zdařilá. Jiný architekt, stavitel nebe a země, vryl po celé délce pohoří obrovský kříž, jenž připomíná svou strukturou skutečné dřevo a díky velmi složité perspektivní iluzi nechává na leteckém snímku celý útvar zdánlivě vystoupit několik kilometrů nad vrcholky hor ! Efekt lze odečíst i z černobílé fotografie malých rozměrů. První zpráva o uvedeném souboru kreseb je z roku 1941. Našel jsem sovu sněžnou i sováka zasněženého, prasátko – jež je z mých grafických listů snad nejpozoruhodnější. Používám při tisku na papír olejové barvy a celkový efekt trochu připomene kresby Indiánů, kteří přenesli motiv na keramiku i vytvářeli podobné plastiky, jejichž účinnost je srovnatelná s nejlepšími díly mých oblíbených malířů ... Je tu i meč a planoucí srdce krajně stylizované pro technickou kresbu ... Tvůj milující syn Ivan Březen 1988

Naposled jsem našel i staré mapy, které srovnáním s družicovými snímky přesně souhlasí. Neboť písmo Orientálců i původních obyvatel mé nové země a jejich kalendář je ve skutečnosti zároveň použitelný jako prostorový záznam cest dávných mořeplavců mezi Čínou a Amerikou; jejich složitou cestu určovaly mořské proudy v oblasti Tichého oceánu, na něž mělo vliv střídání ročních období; a tedy přesný kalendář byl prvním předpokladem úspěšné plavby. Tvůj Ivan New York, březen 1988

Dostávám se k nejzávažnější myšlence Leonardově. Jako kámen hozený do vody, činí sebe středem a vyvolává různé kruhy, tak se tón, vytvořený ve vzduchu, šíří v kruzích; tak se každé těleso, postavené do zářící atmosféry, šíří v kruzích a plní obklopující části nespočtem svých odrazů a zjevuje se jako celek plně v každé části.

49

On mluvil o vnitřním světle a s těžkou myslí přijímal nutná omezení, jako vyhnanství, samotu ... jeho moudrost a vzdělání, tolik nebezpečné strážcům pekelných bran, kteří dobře poznali, že Leonardo povýšil empirické bádání na metodu. Tímto činem začíná nová, moderní věda, jež má v budoucnosti dopřát jeho pokračovatelům jisté vítězství.

Sandi SLONE Posílám jeden katalog, jenž mne zaujal po stránce výtvarné. Tentokrát se nejedná tolik o námět jako o zpracování materiálu. Doplňuji odborným popisem. V katalogu nejsou uvedeny velké keramické nádoby, které tolik připomenou samotný tvůrčí proces. Hospodin často přirovnává člověka k nádobě z hrnčířské hlíny. Jednou ji tvoří, podruhé ničí. Keramika je čtyřrozměrným útvarem. Je vidět její růst, pohyb; čas. Jako u květiny. Dekor či stylizovaný ornament přímo rozkvétá ze stvolu hrubé práce. Je vyústěním úsilí a má všechny prvky výrobního procesu dovedeného až k abstrakci. Tu se rodí jazyk, první písmo. Zatím jen znaky přenesené z dlaní, jež formovaly vázu či misky; i nohy, jež otáčejí hrnčířským kruhem, i hlava, která dala tvar nádobě a určila definitivní podobu práce. Keramika latinskoamerických Indiánů, kterou jsem mohl hmatat a zkoumat i čichem, unikátní exponáty, - je pro mne novým, netušeným opisem, jenž úplně souhlasí s mou znalostí a není v rozporu vůbec s ničím ! „Vermiculite“. Hydrous silicate of aluminium, iron, and magnesium, occurring in small foliated scales. Amongst the other volcank minerals the most important are the silicates of alumina, lime, magnesia, potash and soda. Silicate paint, ´natural silica, when dried and forming an almost impalpable powder, mixed with colours and oil.´ Byla to první výstava, která mne uspokojila svojí výtvarnou kvalitou. Ivan New York, 23. březen 1988

CHRYSSA, 1933 Chryssa se narodila v Řecku. Sochařské práce, vystavené exponáty, byly vytvořeny v rozmezí let 1981-87. Jejich cena se pohybuje od 40 000 do 200 000 amerických dolarů. To uvádím jen pro představu. Neboť na první pohled se mi líbily právě ty nejlevnější, velmi elegantní, ozářené neonovými trubicemi. Stál jsem v úžasu před expozicí ve velmi populární galerii – první výstava v Novém Yorku, která mne úplně uspokojila. Čím byly reliéfní plastiky rozměrem, váhou i materiálem mohutnější, tím úměrně rostla jejich cena. Tak provanula labyrintem sochařské drúzy i jemná ironie.

50

Díla zázračně krásná, jež se křídlem své poezie dotýkají i mého snažení. Nepřipomenou Ti znaky japonskou abecedu, jejíž první písmeno mi poslali do Prahy mí přátelé v Osace a Kyotu ? Chryssa používá znaků, abstrahované latinky i orientální kaligrafie ... Zdrojem její inspirace je štoček sestavený v jediný celek, spolu s ostatními, pro tisk jedné celé stránky novin, krásný reliéf z kovu, tónovaný černí; neonové nápisy zářící na slavných třídách ostrova Manhattan, světelné efekty jimi vytvořené - na hrubé omítce. Dává svým poetickým sochařským objektů, sestaveným z písma a ze světla, názvy známých ulic, jejichž charakter je duší plastiky: Mott Street, Times Square. Konečně výstava hodná obdivu, mlčící jako magická, zelená oka Kyklopů, moderních robotů ovládaných počítači. I uspořádání prostorových obrazů, kompozice, skladba v čisté bílé galerii, je rovněž mistrovským dílem. Instalace je tvůrčí čin, stejně závažný jako dílo samo. Celá cesta byla v panoramatickém uspořádání rozfázována na dílčí úseky ve čtverci galerie.

Ivan New York, březen 1988

Arthur Wellesley WELLINGTON, 1769 - 1852 Narodil se 200 let před přistáním na Měsíci a zemřel rok před narozením Vincenta van Gogha. Vynikající vojevůdce, diplomat a státník. Studoval vojenskou akademii v Anger ve Francii. Působil v Dublinu (Irsko), byl poslán do Indie; do války proti (Copenhagenu) Dánsku, bojoval vítězně i v Portugalsku. Pomáhal osvobodit Španělsko a porážel Francouze znalostí jejich strategie. Porazil Napoleona poprvé „without difficulty and in a short time“. Naposled u Waterloo. Ve Španělsku byl jmenován markýzem + 100 000 liber, v Paříži velvyslancem + 200 000 liber někdy až 500 000 liber. Prestiž vítěze nad Napoleonem učinila z něho jednoho z největších mužů Evropy. Vévoda Arthur Wellesley Wellington byl portrétován samotným Goyou. Neuvěřitelně výmluvný portrét je svědkem setkání dvou velikánů své doby. Malíře vizionáře a velitele vítězné armády, člověka pragmatického, jehož pevné rysy muže rozhodného, energického i vidoucího jsou dokumentem vztahu malíře a jeho modelu. Goya tak jako Beethoven dobře odhadl, že Napoleon je netvor, tyran. Enthusiasmus kult samotného císaře. Jeho grafické listy, bojující proti okupaci Španělska, jsou skutečně skvělé. Ivan 2. dubna 1988

51

Pablo PICASSO Prvenství v objevu koláže podržel Pablo Picasso. Jeho proutěný výplet křesla (tisk na voskovém plátně – psal jsem o něm z Madridu) v oválném rámu, doplněný malbou a atributy kubistického obrazu, je z roku 1912. Ale já hledal pravý smysl koláže, důvod, proč vznikla v tomto roce. Každý nový objev musí růst z obrovské vůle vyjádřit právě tu určitou myšlenku. Závažnou myšlenku ! A dnes, 12. dubna jsem nalezl ve spirále Guggenheimova muzea vzácný obraz jeho přítele. Nemá smysl spor o prvenství. Určení a hluboká vnitřní jistota v použití jemného tisku, který imituje dřevo seříznuté po letech, je natolik výmluvná, že smaže veškerou pochybnost:

Georges BRAQUE „Head of a Woman“, Tête de Femme, 1912 „Charcoal“, printed papers and paper „Private Collection“, Geneva (málo známý) Obraz ženy; vzdušné, prosvětlené linie plynoucí po papíře jako oblaka – i přes kanonicky přísnou strukturu dřeva v pozadí. Papír je bílý, kresba přírodním uhlem sametově černá, místy bělavě šedá. Dojem stříbrný ! Dřevo ve svou svislých ramenech v barvě velmi tmavého okru. Krásný a významem vznešený obraz. 12. duben 1988

THE MUSEUM OF MODERN ART, New York, 1935 Kazimír MALEVIČ, 1878 – 1935 „Private of the First Divisior“, 1914 Oil, printed papers, postage stamp and thermometr on canvas. A jeden skvělý olej na plátně od Maleviče. Nahoře ve futuristické kompozici žlutý kříž a nápis Opera. Černý knír, Predobdatel A. Bachecov, velká černá osmička, chlupatá jako pavouk, sedmi-kopějková známka, nápis četverg, tabakerka, veliké černé písmeno C, teploměr se stupnicí Reaumur (Reomír jako Jaromír !). První válka skutečně začíná r.1914. Teploměr může znamenat zimu v umělcově ateliéru i zimu – vítěze nad každým vojskem. Barvy růžové, bleděmodré. Síla sdělení, mužná krása, jako syrová – drsná poezie mistrovských děl Paula Cézanna a Vincenta van Gogha. Malevič je jistě roven druhému ze jmenovaných. Jistě dovršil a překonal i jeho dílo. Ale rozpětí, v jakém tvořil můj učitel i přítel, mne přivádí do rozpaků, abych pro jednoho neumenšil druhého. Volit mezi člověkem a člověkem je velmi těžké. Ivan Brooklyn, New York, 13. duben 1988

52

53

Národ dorůstá. Odporné, hnusné – bezduché reklamy ve vozech podzemní dráhy nahradily černobílé reprodukce. Svatá Jana, Panna Orleánská, s taseným mečem v čele svých rytířů. Voltaire, mladý filozof s ohněm v očích a rty pevně sevřenými. Muž štvaný všemi vládními systémy.

Vzpomínáš na onu kresbu velkého marťanského boha publikovanou autorem knihy: „Vzpomínky na budoucnost“ ? Vypadal trochu jako potápěč ... Pozor s tou hlavou na povrchu rudé planety. Žádná pyramida tam není. To, co vzniká na bradě, je prosvítající list knižní vazby z ilustrace na druhé straně. Fotokopií nezjistíš nic. Originál si ponechám. I tak je tu zvláštní shoda a zároveň vysvětlen způsob oněch záhadných staveb v Mexiku, Peru, Číně, Mezopotámii ... atd. Stavby jsou projektovány na pohled shora, v trochu šikmém pohledu tak, aby stín doplnil zbývající část útvaru, z úsporných důvodů. V tak obřím měřítku se skutečně musí šetřit materiálem. Současné moderní umění se asi dá touto cestou. Něco málo už tu je a proto přikládám ukázky. Posvátná znamení jsou skutečně v současné architektuře komponována pro pohled shora. Dnes již zcela evidentně a z pochopitelných příčin. Na pohlednici není Brooklyn, ale část budov obklopujících Central Park na Manhattanu. Příběh s helikoptérou se udál v zimě v Prospekt Parku. Jeden dolar je tady asi tolik co u vás jedna koruna. Cesta metrem stojí dolar. Všeho možného z celého světa je tu dost. Ale pro mne nedostupné – jako pro většinu chudých lidí. Systém volného podnikání zove se vzletně: „Dog eats dog“ ! Tvůj Ivan Manhattan, New York, 8. 8. 88

To množství výstav a kvalitní práce v metropoli světového umění nudí, a tak se s klidem přehlížejí i slavná jména. Z nejlepšího si můžeš vybrat ještě lepší, až nakonec poznáš, jak málo je opravdu dobrého.

54

To velké vypětí těch málo šťastných, kteří jsou závislí na prodeji, vede jednoho proti druhému, a tak se ničí. Moji přátelé z Rivingtonské zahrady to zase přehnali v negaci negace, a tak se bijí jeden s druhým pro nic za nic ... Samotáři žijí v klidu a snad jen zázrakem. Držím se těch několika – o nichž vím, že nemění svůj názor ani životní postoj a mám čas věnovat se teorii. Sepisuji právě jakousi „novou knihu“ o moderním umění opatřenou vlastními kresbami a reprodukcemi mých oblíbených obrazů. Je mi lhostejné, jestli bude vydána či nikoliv. Stejně jen úzký okruh mých přátel ví, o čem píši. To je mi celkem lhostejné. Tak si chodím ve volném čase po výstavách a jsem dojat jak to jde všechno takhle mnohem rychleji a úplně v nepochopitelné shodě ... Píši česky, to co vlastně tady všichni známe a dopředu anglicky. Mám takovou malou sbírku veršů a textových koláží v angličtině. Určeno původně pro Sculpture Garden, ale přesáhlo to její rámec a každého, koho jsem si dopředu nakreslil, jsem potom doopravdy potkal. A byli podobní všemu možnému, hlavně starému haraburdí. Vlastně ta naše korespondence byla příčinou, proč jsem se pustil do psaní i proč jsem tak dlouho neposlal dopis. Nějak jsem to všechno rozpracoval a zobecnil. Manhattan, 13. říjen 1988

55

George RICKEY, 1907 Tvoří sochařské kompozice podobné práci Karla Vratislava Nováka. Jeho ostří o sebe zavadí, zazvoní, blýsknou závanem větru. Plastiky jsou pro plenér a v lesním zákoutí nebo zahradě mají své místo. Koberec třpytících se kovových listů připomíná popínavý břečťan. Chvějí se na křehké konstrukci z lehkého kovu, zavěšené pod stropem galerie. Koruny osvobozených králů Východu, jejichž čelenky z ryzího zlata imitovaly spadané listy ve tvaru výsostných insignií probarvených podzimem.

Manhattan, 13. listopad 1988

Lisa BRADLEY Posílám Ti svůj nejmilejší katalog, krásný jako světle modrý kámen ve Tvém oblíbeném prstenu ... Rez je krev železa, démant je branou oblohy nebo zářící hvězdou nebe ...

Ellsworth KELLY The main content of Kelly´s art has to do with the connection between vision and the mind – the way the eye feeds the mind, leading to the conceptualization of a whole class of mysterious yet meaningful objects. Ten rozměr je třetí rameno kříže, skutečnou duchovní hloubkou obrazu, silou Ježíšova Svatého Srdce a mistrovstvím všech opravdových umělců ! By now, however, Kelly´s shapes are so finely adjusted, so subtly precise, that their rightness seems an ansolute in itself. Neomezená moc Boha, jeho vítězství – vznešené a věčné proti časté potupě v těle člověka !

Ivan Brooklyn, New York, 22. listopad 1988

56

57

Žabičky K rýmování skutečně patří kapesník. Snad v době krajek a buclatých andělíčků byla poezie podřízena šňupavému tabáku. S rozvojem komunikací a objevy nových drog mění svou tvář. Dada a surrealismus proměnil báseň v objekt, obraz, sochu. Dnes se vrací ke své původní, klasické podobě. Báseň v próze dosud nejužívanější. Filozofie ve starém Řecku proklamována divadelní hrou. Znovu v době renezance v Anglii. Básní nepřetržitě. Současné americké klasické hudební dílo reaguje paralelně na situaci – je podnětem i příčinou nepochopitelných událostí. Jel jsem podzemkou a cvrnkal na hliníkový předmět. Večer mi skladatel odpovídá z rádia. Zvuk plechovky připomínal ony žabky parašutistů. Cvakání uplývá do nekonečna.

New York, Brooklyn, listopad 1988

58

Filozofii a mystiku orientovat k jednoduššímu, ve vědě a umění postupovat ke složitějšímu. Tak vytvoříme stále se zvětšující prostor pro nové objevy. (Ke zdroji světla; cestou světla.) Až na několik nepatrných výjimek je tomu právě naopak. Lidé frustrovaní osobní situací uctívají raději různé světové strany než moc, svrchovanou a jedinou – pro níž musí stále sbírat důkazy a hromadit materiál ve své paměti, což je pošetilé. New York není americkým městem. Je částí Evropy na novém kontinentu. Rána pěstí nebo výstřel z pistole platí prý dosud na Západě víc než brilantní uzel na kravatě a bankovní konto. Salvádor Dalí mluví nahlas. Ač skvěle zpeněžován, je velmi hanoben. Na své dřívější i současné grafice objasnil celé Španělsko, které zná a rozumí mu. Je to ušlechtilý a noblesní stařec ! Studuji původní prameny v originále spolu se starou tradicí. Teprve nedávno byly aplikace přeloženy do angličtiny. A tak zní nádherné písmo Hebrejů spolu se slavnostní, moderní anglickou verzí. Věř – není a nemůže být víc ! Přikládám ukázku: „The Hosts of Heaven“, nebešťané.

Brooklyn, New York, 3. prosince 1988

Hospodinův zákon je dokonalý, udržuje při životě. Žalm 19; 8

Byl jeho vnitřním, skrytým životem, světlem dobra a lásky, jediným pravým svědectvím o povinnostech, které Bůh nestanovil jen nám, ale kterými se sám řídí ! Tajemství svého věčného Života daroval - prostřednictvím Mojžíše Izraeli a příkladem dokonalého života v Ježíši Kristu - všemu stvořenému ! IP Brooklyn, New York, pondělí, 12. prosince 1988

59

Četl jsem krásnou knihu o Praze a životě Franze Kafky. Vystudoval na Karlově Univerzitě právo a politickou ekonomii ... rozuměl systémům, byl vyškolen pro jejich službu; jen popsal – vyložil ... Odkryl jádro, rozebral ve svém díle mechanismus tisíciletí fungující v příčinách svých důsledků ... nezodpovědné monstrum ... čtyřkomorový spalující autoadorátor ... Ivan Brooklyn, 15. prosince 1988

Jak bych nevěřil, že budu hledět na Hospodinovu dobrotivost v zemi živých ! Žalm 27, 13

Uctívají se různé světové strany Země je kulatá, proto se názory mísí na kružnicích síť je dílo stavitele paprsky návratem do nebeské Vlasti ježek v kleci našich představ v zajetí gravitace a strachu Děvče z malého Egypta.

Točí se tu mnoho seriálů o cestě po hvězdách, ale jsou to jen pozemské sny a zkušenosti. Lepší jsou kreslené filmy – o jiných světech, bojích, láskách ... Dávám přednost umění svých několika přátel ... ukázalo se, jak daleko i blízko jsem od svých ideálů ... Naše mysl, někdy chorobná, jindy svatá, usiluje o lepší a sestupuje níž. Výstup je jednou velmi obtížný, druhdy vzlet ani nepocítíš. Namísto abych podrobně studoval vědu o vesmíru, luštím staré texty – i ty nejstarší známé. Svědectví, které probouzí představu o příštím, doklad pravdivých slov oblíbených mých veršů ... Probuzení na planetě je dnes iluzí. Lépe spánek a zapomnění. Čas způsobený obíháním působí na náš mozek a limituje jeho práci. To je po strachu, drogách a uctívání pozemských autorit náš poslední nepřítel v této sluneční soustavě.

60

Studoval jsem reliéfy starého Egypta. Prsty vládců hvězdné říše se chůzí zkracují. Byly schopné práce jako ruce. Ovládaly složitá zařízení. Vše se může jinde znovu opakovat. Proto se první i poslední písmeno jakékoliv abecedy neustále vzdaluje ze zorného úhlu očí. Sochy staré čtyři tisíciletí mají v sobě jas a klid neznámé rasy, krásu nebešťanky, královny, jen na chvíli zabydlené v povodí Nilu. Hadrián miloval tu sochu, tvář Sfingy lákala ho v touze zmocnit se návštěvnice. Pátral César i Napoleon, prvý brzy a netrefil, druhý příliš pozdě. Kreslil jsem a studoval tu živou tvář, rozmlouval s ní a národ sledoval bez pochopení. Princezna z Ghany unikla pozornosti a já studoval nejen vývoj písma, ale i člověka a charakterů kolem. Nádherná tvář s velkými černými řasami, oči vsazené hluboko před prudkým sluncem, nutí sochaře pracovat negativně, nutí umělce pracovat opačným postupem. Dcera faraóna staré říše má shodné rysy s dívkou, která mi byla modelem něžným a křehkým jako Jana, kterou jsi k mé velké radosti vzpomenula ve svém listu. Znovu se opakuje, co jsem nevyslovil, v dobrém i zlém ... se vracím. Černá i bílá perla je stejně vzácná, černá i bílá hvězda je stejně krásná. Krása má barvu dne i barvu noci. Samet i atlas, eben i slonová kost; granit jako alabastr...

Kreslím stejně portrét jako ve Španělsku akt, mám v oleji svůj prosazený styl, ale nikdo nekupuje. Když konečně rozumím plátnu a barvě, není na nic z uvedených věcí, a tak se to pořád dokola točí. Každý chválí, ale nikdo neporadí a když, tak špatně. Ti co pomohou, zase nechválí. A ti co dobře poradí, nemohou pomoci – nemají ! Proti oficiálnímu umění bojujeme – ti nejsou s námi, ti jsou proti nám ! Víc v N. Y. než jinde. Svážou do kazajky „osobitého stylu“ zakončeného podpisem a i ti, kteří se propůjčili, balancují na laně spleteném z jejich útrob nad propastí dluhu. Padnou do pavoučí sítě zákeřné nabídky a naposled zobrazují jejich představy. Jak hanebné ! Žel, z mé práce jsou na první pohled jasné postoje i názory a to zamítavé gesto je okamžitá reakce. Jen reflex pudu a odpor k pravdě z něho čiší.

61

Jasper John prodal ten slavný obraz ještě mladý za několik stovek. Galerie potom za několik tisíc a dnes se jen dívá, jak dílo má cenu $ 3.6 milionů ! Je to skutečně na Out the Window. Ivan Brooklyn, 18. leden 1989

Refigured Painting The German Image 1960 – 88 Solomon R. Guggenheim Museum, New York February 11 – April 23, 1989 Je velmi nepříjemné dívat se, jak „západní oficiálové“ dosahují ze své práce lepších výsledků co do velikosti obrazu a kvality použitých barev. Výzkumy moje a mých japonských přátel v rozmezí let 78–87 nesmírně převyšují technikou i filozofií oficiální formalismus, který doběhl k cíli zkratkou až roku 1988. Ač dechem pohlcují výblesky našich myšlenek, vzdáleni hluku zápasů a bitev za štítem „Umění“ provozují tradiční malbu a objev Leonardův chápou jenom a pouze jako obtisk mořské houby namočené v barvě, schopné vyvolat dojem krajiny nebo postav; obličejů. Platí pro tvorbu malířů jako je Sigmar Polke, Gerhard Ruchter; kterým nevypovídám přátelství, jen mi to může přijít trochu líto.

62

Nevztahuje se na Jörga Immendorffa a čárkou označené umělce v přiloženém katalogu. Škoda, že nemohu poslat reprodukce Alberta Hermanna a dalších. Pro publikaci bylo bezcitně vybráno to nejhorší ... Nový ředitel Gugghenheimova muzea zahájil výstavou „Nové figurace“. My nespoléháme na dovednost, ale vědomě řídíme proces a do tuhnoucí hmoty barev fotograficky ukládáme svoji hotovou představu – naráz, ve vteřině věčnosti, zázračné jako plození → zlatý prsten s královskou pečetí do horkého vosku hmotného těla ... Vtipný název nezachrání neucelenost plochy a bezradnost z údělu ! To je primární a zřejmé. Oč dokonalejší je nádherná malba na té nejsprostší lepence (proč asi ?) ..., která je nejen perfektní a adresná, ale i velmi profesionální. Slovo profesionální znamená za peníze. Těžko můžeme označit geniální mistry dávných dob, minulých století nebo nové doby za profesionály ... to byli většinou jejich nepřátelé a kati, placení zlatým nebo stříbrným plíškem, dnes už pouhým barevným obrázkem ... Když to zhodnotím celkově, dost nám ty naše představy zmršili ! IP Brooklyn, 12. duben 1989

Přikládám katalog a prosbu. V Ústavu Makromolekulární chemie Na Petřinách pracuje paní Knížáková. Zná dobré umělce a pořádala jim výstavy. Má seznam i mých. Ten bych potřeboval získat – pokud to bude možné. I já byl v pořadí čekatelů. Brožura je psaná ručně, ve žlutých či oranžových deskách, listy drží tři kovové spony. Snad shoda jmen, ale Milan Knížák je zastoupen v Museu moderního umění svou prací z pěnové hmoty v krabici ... Brooklyn, 15. květen 1989

„What I say into you I say into all, watch.“

Jesus

Edith L. Perkins: Love´s Allness Báseň byla otištěna druhého ledna 1932. Ivan 13. 7. 1989

63

Judy LEDGERWOOD, 1959 Ohromná plátna zobrazují mračna, moře a zemi bičovanou uragány, hurikány. Studuje světelné proměny oblohy, oblaka, jako stavitel kámen, jako architekt průčelí chrámu, jako sochař soustředěný pohled. IP

The Lelooska Family Northwest Coast Carvings and Totems Stará tradice amerických Indiánů obohacená o nové poznatky ze současné umělecké tvorby. IP 24. 10. 1989 11. listopadu ráno, v den své druhé kolektivní výstavy v Novém Yorku, šel jsem čtvrtí luxusních domů od Montgomery Place v Park Slope. Malé, kouzelné děvčátko s úplně zlatými vlasy prodávalo na schodech domu z drahého hnědého kamene své dětské kresby, aby si mohlo koupit mléko.

IP 11. listopadu 1989 Situační plánek má přiblížit místo, dnes již velmi známé galerie „128“, kde jsem vystavoval poprvé v říjnu 1987 se svými kamarády umělci, z nichž jeden se jmenoval Ted ROSENTHAL (list k katalogu A1, B1, str. 60,61). Moji přátelé v Japonsku mne tento týden vyzvali ke společné výstavě amerických a japonských prací. Moji osobní přátelé: Takashi, Ikezawa, Koichiro, Tokumochi, Kazue Yoshihara ... Přikládám karty z galerie, list z katalogu B2, C1, str. 62,64. Útočím na slavné galerie v SoHo, nejprve z východu, dnes ze severozápadu ! (List z katalogu D1, str. 4). Žel, nemám dosud dokumentaci z naší výstavy. Posílám: Celkem čtyři pohlednice, čtyři listy z katalogu, krátká povídka (anglicky) a tento dopis. Ivan New York, 13. listopad 1989

64

Říká se umění konkrétní, abstraktní, nezobrazující, bezpředmětné, neformální a podobně. Je to návrat k původní formě sdělení, esoterické kaligrafii psaných znaků a v této skryté formě poselství míru stále žije. Poznáš jistě tahy rukou mých oblíbených malířů, kteří promysleli svoji kompozici od pravého okraje obrazu až na levý. Po smrti Paula Cézanna r. 1906 se blíží budoucí kubisté pochopení vnitřního modelu. Taková osobnosti jako Marcel Duchamp stále volí předměty. Vasil Kandinský, vehementně proklamovaný a neotřesený malíř, nikdy natolik nezískal mé sympatie, abych se uspokojil a přestal pátrat dál. Je tu obraz: „Anděl aplikant“ ... nepříjemná postava profesionálního malíře. Paul Klee varuje i tady. A skutečně. Rok 1910 je pro Kandinského rokem zlomu a odklonem od figurace k čisté abstrakci. Skvostné, nádherné obrazy hodnoty drahokamů zůstávají stále jen objekty vysoké hodnoty umělecké v šeru galerií a ve stylu oficiálně honorované normy. Vědomí amerického malíře Dawsona je čisté. Pracuje v plném světle. Jemným, pohádkovým způsobem předložil svou práci na slavné Armory Show 1913 Stal jsem se svědkem události mimořádného významu. Je to olejový obraz malíře, který ustoupil do svého soukromí po několika ryzích větách platných dodnes a ještě kousek dopředu. Dokázal, že Goya je nejen předchůdce impresionismu, surrealismu, strukturalismu a abstraktního expresionismu ... ale po všem i neoismu ! Las resultas (The Conseguences), 1820 – 23 Disasters of War, plate 72

Francisco GOYA Vzácný drahokam se vynořil odněkud a někam zmizel. Po 78 letech. Snad uvěříš, že osud umělce je stejný kdekoliv a hlas na poušti svědomí a vzdělání zavane písek a prach ... Po podrobném zkoumání dávám přednost americkým malířům před První světovou válkou. Jednoznačně prokazují zřetelnější a logičtější vhled budoucích událostí v rozmezí let 1910 – 1913.

Manierre DAWSON (1887 – 1969) XDX, 1910

Marsden HARTLEY (1877 – 1943) Painting No. 48, 1913

Útok na hypokracii a militarismus ! 20. 12. 1989

65

„My paintings are an invitation to look some – place else.“ Robert Rauschenberg

„A great artist can make art simply by casting a glance.“ Robert Smithson

Přání do roku 1990 a závěrečná bilance z minulého oběhu Země kolem Slunce, slovem Žalmu 89, jedenáctý verš (ekumenický překlad, Praha 1979).

První královská (7; 3) - letorosty Ivan Brooklyn, 9. leden 1990

66

Mnozí již dořešili mé prostorové vize v tvárném umění plastiky. V záporném, ale i kladném smyslu. Dávám dodatečně některým aktivitám alespoň jméno.

Richards RUBEN (1925-1998) Můj americký přítel, připomíná ve všem pana Boštíka. Jeho multidimensiální způsob malby navazuje na onen nekonvenční tvar rámů a formátu, užívaný Američany k lepšímu vystižení prostoru a toku světla. Queasy painting se postupně mění v práci na pomezí archeologické aktivity a studia starých map pradávné naší vlasti. Mr.Ruben je také přibližně ve věku pana Boštíka. Setkal jsem se s panem Rubenem a dozvěděl se něco víc o jeho životě. Byl do roku 1945 ve válce. Dnes se mnou bojuje o lepší náš úděl obrazem i slovem. Má přízvuk rodáka z Californie. Ten jediný Čech na přiložené vytržené stránce je Václav Boštík. Mluvili jsme o něm a byl tu od mladých lidí velmi chválen.

Rupert DEESE, Born in Uplend, California, September 19, 1952. Zachytil celou moji cestu a je ostře kritický ! Dořešil v materiálu a celkovém uspořádání mé vizuální básně s odpovědí trefnou mému bláznovství. Pošetilost je fascinace slávou, moudrost přináší klid a vítězství. Aureola, 1989 Reaguje na události v kosmickém prostou, které se shodují s naším životem na Zemi. September 21 – 22, 1982. Swimmer 87 – 88. Red Star Antares, in Scorpio. June 21, 1982 The Genius of the Shore, 1987 December 21, 1983 Lea, 1989 March 21, 1985 Rill, 1989 Každou událost popsal vtipně, astronomicky přesně a dokázal, že věda je stejně poezií jako umění. Ivan Brooklyn, New York, January 29, 1990

67

Ti nejlepší, co jsem v Praze znal, jsou si tak podobní s těmi tady, že věřím ve vzkříšení mrtvých tak jako v proměnění živých. Dnes mi číst, mluvit a psát anglicky nepůsobí, co do formy, větší problémy. Pošlu seznam svých výstav v U. S. A., akcí a realizovaných vizuálních básní. Snad Dr. Klivar, Ing. Ivo Janoušek – nebo někdo jiný. Mám tu toho dost. Grafických listů, nějaké oleje, kresby ... Zásadně se zajímám o politické i monotické změny v ČSR, nové diplomatické vazby. Byli jsme stále s vámi, s každou důležitou demonstrací ve stejný den stejným způsobem – také rozdělení v sobě na dva tábory ... v méně ostrém přechodu. Na ty, co šli proti těm, kteří zůstali doma.

Ivan February 12, 1990

Drazí přátelé, moje tvorba se dnes zúžila na užití tradičního, klasického materiálu. Olej na plátně, monotypie a kresba. Tužka je nedílnou součástí mé aktivity, proto by se mohla zamýšlená výstava skládat i z toho – co mí přátelé osvobodí z trezorů a zapečetěných skříní – nebo z množství prací, které zůstaly v Praze po mém odchodu v roce 1985. Mám určitý počet grafických listů, množství kreseb, pastelů, několik pláten. Všechno jako závěsný obraz běžně užívaného formátu. Rozhodněte, co vás zajímá a mám-li poslat barevnou dokumentaci svých obrazů z Nového Yorku ... Váš Ivan P. Brooklyn, 18. březen 1990 Příloha: resumé

68

Dovedu si představit tu smečku udatných, kteří zahodili legitimace, učinili se průzračnými a páchají stejné ničemnosti jako v éře předešlé.

Platí o nich co napsal prorok Izajáš (33: 11) Ať se nechají vycpat pilinami a zašít do plyše !

IP Brooklyn, 20. duben 1990

69

Území světlých jedenáctek Ekumenický překlad 1979 Ámos Izajáš

Micheáš Sofonjáš Ezechiel

(2: 11, 12) ( 30: 10, 11, 17) (7: 30) Chizkijášovo znamení (59: 11) Izajášovi medvědi, Iz. Holubice (35: 21) (65: 10) (2: 11) Věštec pro lid (3: 11) Pyšní rozjařenci (19: 11) Strom poznání dobrého a zlého Musíme si to ještě jednou celé zopakovat.

Čtvrtek: poslední večeře s Jidášem na neznámém skrytém místě. Zrazen mamonem. Pátek: zatčení, výslechy, soud, odsouzení, exekuce – útok satana. Sobota: v hrobce – vláda kolaborující s Římem, falešní kněží a proroci slaví krvavou orgii. Neděle: (vzkříšení), první večeře nového věku v Emauzích, potom v Jeruzalémě, pouze pro jedenáct věrných přátel. Lukáš (24: 30,31) Lékař, který usiluje o duševní zdraví lidstva, záměrně a do detailu popsal ve svém evangeliu ne pozemskou, ale nebeskou bohoslužbu. Mojžíš, Ježíš, Buddha, Mohamed. Zákaz pro proroky i pro kněze; příklad pro proroky i pro kněze, Výjimku tvoří svatebčané a starci. ~•~•~ Žiji plným životem i když strádám, jako všichni umělci, kteří dali přednost proroctví před výměnou vznešené pravdy za peníze. ~•~•~ Mamon nebezpečnější satana, jehož popularita klesá.

IP

70

Právě v těchto dnech, kdy došly Tvé dopisy. Rušili mne při těžké a hluboké meditaci svým štěbetáním kosi ... Říká se, že pták zachytí každé poselství. Jsou tu jinak zbarvení, kovově modře a zeleně lesklí. Do naší zahrady přiletí někdy i úplně červený kardinál s chocholkou a ještě jeden velký modrý pták. Každý nese jinou zprávu od jiné osoby. Kuňka sedí smutně na židli. Prší a hodně. Ti, co mi pokřikovali do oken, se rozprchli. Zahřmělo ! Pondělí 18. červen 1990; Brooklyn

V sobotu jsem byl na zahájení výstavy mladého malíře z Moskvy. Dmitri KANTOROV udělal tečku za mou prací trvající dvacet let. Dokázal to jedině on. Mladí lidé by mi rádi pomohli a uspořádali výstavu v Rusku. Skupina mladých amerických umělců, 22 – 25 let ... je úplně šokována mou myšlenkou uspořádat jim výstavu v Praze. Oficiální zástupci galerií tvrdí, že země je chudá, dosud ne dost vhodná pro obchod. A ti noví, co tu jsou, koukají zatím kolem sebe a nějak se nic nedaří. Tak dva či tři mi jdou dosud na ruku. IP 18. červen 1990 Přišel jsem do Ameriky a vypukla nejstrašnější bitva v dějinách lidstva, boj o svobodu mysli a čistotu srdce národů zkažených občanskou válkou, štvaných propagandisty jedné strany proti druhé; zpěněných vln moře slané krve proti žlutému písku pláže ... Setkal jsem se většinou s porozuměním. Žel i ti nejlepší, ač znali koncept, nerozuměli detailům a neznali kompozici díla. Východu jsem obětoval srdce, rozum Západu. Láska bez hranic a bez touhy po odměně, vštípená mi již před příchodem na svět mým Mistrem, se považuje za schizofrenii, špionáž, delirium ! Dokazuji především, že od vítězství U. S. A. a SSSR v roce 1945 (kdy bojovali ještě spolu) uplyne podle proroka Daniela dalších 45 let do nového duchovního probuzení, druhého vzkříšení mrtvých a proměnění živých. Vykládáme ze Zákona, že každá idolatrie je spojena s proléváním krve, uctívání každého znaku a symbolu ohavnosti ! Prožívám po svých výstavách znovu to co v Čechách od roku 1978; nedostatek talentu, slabý charakter, alkoholismus. Ivan P. Červen 1990

71

Ač se události naplňují před zrakem všech, lidé mění smýšlení – ale ne srdce. ~•~•~ Učím, že víno se mění na krev až po vypití poháru, ne v kalichu, ale v lidském těle po napití. Nemůže mít tvor srdce Tvůrce, má jen srdce člověka a nadmírou alkoholu srdce ďábla. Vím, že chléb, který Kristus lámal, na něj i pracoval a za něj položil svůj život – život člověka pro věčnou moc na nebi i na zemi. Zákon i proroci usvědčují lid Mojžíšův i Ježíšův, že v mnohém selhal, odpadl od cesty, falešně učil, věštil za peníze. Nejsme lepší jeden od druhého, proto nás vede ke společné cestě pryč od bratrovražedných bojů a snadného zisku výrobců zbraní, kteří prodali i nepříteli. Když bojoval Juda se severním Izraelem, propadali víc a víc záhubě. Králové se stávali démony a jejich vladařství se zkracovalo na několik let, měsíců či dokonce dní. Svatí mužové poslaní Yahwem pálili oheň na všechny světové strany a varovali národ před úplnou zkázou. Dnes je to otázka života na naší planetě. Jsem rád, že stejně jako já a mí mladí přátelé v U. S. A., smýšlí i můj nový přítel z Moskvy, že neváhá prosadit svůj filozofický, etnický a mravní názor. On mi po třech letech krizí a nezdarů připomíná původní pohled srdcem na skutečný stav věcí, dnes podepřený znalostí i možnostmi, jaké má opravdu jen tato země. Ivan 21. červen 1990 ~•~•~ Z Jeruzaléma do Emauz je to pouze sedm mil. Přesto jde lidstvo unavené a vysílené každodenním bojem celá dvě tisíciletí. Cestou zešedivěl pošetilec tak jako anděl. Ivan 21. červen 1990 (A village about 7 miles from Jerusalem. Jiní počítají čtyři míle.)

~•~•~ Mrzí mne, že se mnozí nechtějí rozejít s Karlem Marxem. Svět na krátkou dobu změnil, sebe však nezměnil. Svoji nemoc dokonce podepřel filozofií. Proti pravzoru moudrého Malkísedeka (První Mojžíšova 14: 18) postavil učení hněvu a netrpělivosti (Ezechiel 29: 4, 32: 1-10). Předpokládám, že se výrok týká všech jeho pokračovatelů (Ezechiel 28: 11-19).

72

Co bych Ti jinak napsal o zemi. Jsou to lidé přímí, klidní. Každou neděli potkávám krásné mladé lidi s Knihou v ruce, radují se ve svých tabernáklech a zpívají k Jeho oslavě – dlouho do noci si ještě venku povídají, nemohou se rozejít. Většinou tmavé pleti, v krásných čistých šatech. Vzniká tu i jejich svébytné, nové umění, které začíná tvořit dosud neznámou estetiku. Dlouho nepřicházeli ke slovu. Dnes mají své galerie, umělce, kritiky, sběratele. Je to jiný magnetismus, rytmus, prostor – ultrakompozice kosmického věku. I tyto své nové přátele chci v Praze představit. Jsou rozhodně pro ! Jeden spisovatel zneužil tolerantní a demokratické vlády Velké Britanie. Ještě pokud byl tu, černý mág Iránu, Ayatollah Sli Khamenei (Ajatolách Chomejný), prosadil jakýsi údajně předbiblický pamflet, svoji „Satanskou verzi“. Vážně se tak kniha jmenuje. Hrubou urážkou Abrahama pokusil se rozbít most, který může sloužit jak Arabům, tak Židům i křesťanům. Otce všech národů, jehož stůl je prostřen všem věrným, nepopírá Mojžíš, Ježíš ani Mohamed.

Proto šel a dnes by rád sbíral i ohryzané kosti ze země (Ezechiel 32: 26). U nás se nic nezakazuje publikovat. Odpovědní činitelé jen upozorní veřejnost na to, co je škodlivé.

73

Umělec je prorok, v době války nebo před ní varuje, určuje lhůtu, dává příležitost, slovem staví i boří, nikdy však sám za sebe ! Je v přímém kontaktu bez prostředníků. (Vždyť pornografie je v pravém smyslu prodejnost. Nikoliv erotické umění. Tedy korupce !) V době míru staví chrám, je učitelem a soudcem národů. Podle svých možností od verbálního projevu přes výuku srdcem s mlčícími rty až po poezii, hudbu, filozofii, malířství, sochařství, architekturu. Dnes máme nové monumentální umění – film. Ale to jsou grafické listy dramatického umění. Pokud se mu nepřeje, není něco v pořádku. Je příznačné pro okupaci, že není známo jméno žádného proroka.Tak jednal Menašé, r. 687 - 642 před narozením Mesiáše. Asi zabil všechny věrné v zemi nebo byli nuceni se skrývat, opustit kraj či mlčet. Věrný vazal asyrského krále, kolaborant. Mamon, satan i necudná paní hloupost – tři nadzemští nehmotní duchové zla, babylónská trojice, jíž se prokazuje stále ještě bezmezná úcta – pekelný trojúhelník obrácený hrotem dolů či nahoru – jak se to kdy hodí ... Šesticípá hvězda nás proti nim chrání. Tvůj Ivan Brooklyn, 24. červen 1990

„Kostky jsou vrženy“, řekl Gaius Julius César právě ve chvíli. kdy se odhodlal zničit svou armádou demokracii římské republiky. Jako voják věděl, že padnou-li tři šestky, vítězí. Nastává nová éra.

74

Na rozdíl od vládců Egypta, Babylónu i celého Orientu, kteří respektovali stejnou autoritu jako Hebrejové – začíná éra císařů – bohů uctívaných na zemi, uchvatitelů a podvodných hráčů, kteří uctívají jen sami sebe a nechají se lidmi uctívat, dávají do chrámu své sochy a obrazy – většinou šílení nebo posedlí. Ti ruší stvořené a staví se na roveň, na místo, jež jim nepřísluší. ~•~•~ Hrou lásky – zápasem čtyř žen Jákobových o milost a přízeň Izraele, mezi Leou a Ráchel, přichází na svět dvanáct andělských tříd. To je kód nového Jeruzaléma 12 x 12 000 = 144 000 vykoupených na Siónu, ve městě Davidově. Společně s nimi všichni, kteří porozuměli. ~•~•~ Jako Mojžíš na poušti, staví Ježíš dvanáct vévodů, dvanáct předáků lidu na duchovní poušti ve dnech římské okupace Palestiny. Když krále z Judy a dědice nebeské říše svlékají do naha, losují opět římští žoldnéři o jeho šat. Snad padlo oběma stejné číslo při hře, že museli půlit roucho – tak jako ďábel svět i člověka: „Rozděl a opanuj !“ To je číslo gemblování, hazardní hry 666.

~•~•~

Týrus bylo Monte Carlo starověku. Tam byly herny, tančírny a doupata poživačů hašiše, „chatrče dcer“ prodejné lásky. Jako snad každé přístavní město žilo rozpustilým životem. Proto výrok proti králi Týru se u Ezechiela vztahuje na známé tři šestky, jaké jsou i tu v New Yorku na hracích automatech, v Las Vegas na vývěsných štítech nočních podniků a v Rivingtonské zahradě soch mých přátel jako ironický úsměv nad údělem umění a osudem umělce. Řecko vynikalo ve starověku různými školami spekulativní filozofie. Římská republika dokonalou pragmaticko-racionální správou země (formou vlády), Jeruzalém čistotou náboženství a kultu, Týrus proslul jako zábavný podnik pro celé Středomoří. Četl jsem mnoho různých výkladů obou číselných znaků, žádný mne neuspokojil. Dnes jsem, tuším, o krok dopředu.

IP 24. červen 1990

75

Zkoumal jsem nového návštěvníka. Obývá sady, městské parky a zahrady na severovýchodu země. Je zajímavé pozorovat úplně modře nebo abstraktně červeně zbarvené ptáky v zeleném listoví vinné révy. To mi připomíná, že jsem v jiném světě, víc než luxusní automobily či kamenné útesy mrakodrapů. The Blue Jay → the common, blue – colored jay of eastern U. S. ~•~•~ V srpnu letošního roku bude otevřena výstava Československá koláž a na prosinec 1990 se připravuje výstava Umění papíru. Dokumentaci a přihlášky zašlete na adresu: Dr. Miroslav Klivar CSc., Bělohorská 151, 169 00 Praha 6 – Břevnov. ~•~•~ To je příležitost, vždyť jako jeden z mála zná mé práce od „štětináčů“ až po Barcelonu a riskoval dvakrát pro moji samostatnou výstavu v Praze. Díky jemu jsem se prosadil i v zahraničí. Pokud máš všechny mé práce, vyber co se líbí Tobě, musí to být ale koláž. Pro druhou výstavu uvádím, co si přeji já. Jsou to ony prostorové papírové koláže. Důležité je datum. Nemají název. Výjimku tvoří Dívka s vystupujícím jehlanem úst k polibku. Byla v jedné z velkých šedých krabic spolu s objekty ze sirek. (Fotografie dívky z titulní stránky nějakého časopisu upravená v prostorový útvar.) Zde uvedu i novou přítelkyni sochařku. Vystavovala minulý měsíc úžasné reliéfy z bílého kartonu. To navazuje na mé prořezané čtverečkované i jiné papíry. Zeptej se, prosím, zda se vítá na druhou část i účast umělců ze zahraničí. Mladí lidé dnes rozpracovali to, co jsme načrtli v letech 1978 – 1985. Pozdravuj pana doktora Klivara a sám mu napíšu.

Ivan Preissler Brooklyn, June 25, 1990

Potvrzuji a dokládám. K výstavě Československá koláž (Zámeček Příbram), jak bylo řečeno, patří nakonec i Tvoje oblíbené fotogramy. Myslím, já i doktor Klivar. Jedná se víc o techniku tisku z prostoru na povrch křídového papíru. Tedy monotypie ? Název „Mamince“ by mohl zůstat – pouze ve strojopisu pod sérií velkých jehlic borovice: „Světlo v piniích“ ... (Nový možný název či oba současně. Ne list s věnováním. To by degradovalo práci na stránky památníku !). Nakonec vystavena koláž – krajina, sestavená z proužků tónovaného papíru. Ivan netušil, že toto dílko jsem zachránila. Mam.).

76

Pro zamýšlenou výstavu v prosinci, „Umění papíru“ (Modrý pavilon, Praha) mám přání. Podrobně musím rozepsat a nakreslit – co je třeba připravit. Poslal jsem o tom dopis i iniciátorovi výstavy. Když jsem se seznámil s mladou americkou sochařkou Karen Martin v jedné galerii v Tribece, došlo k absolutní shodě. Měl jsem za to, že myšlenka zůstane pouhou myšlenkou – a ono by se to mohlo, při dobré vůli na obou stranách, uskutečnit. Věř - mladí umělci jsou skutečně pro ! Přikládám kresbu s popisem: Kolem roku 1980 prořezával jsem čtverečkované, linkované i bílé papíry a zakládal je do desek. Karel Martin stejným způsobem zpracuje bílý karton nalepený na desce a prezentovaný jako sochařský reliéf ... Tvůj Ivan New York, 1. červenec 1990

Potěšily mne návrhy na pamětní desku i monument pro osvoboditele západních Čech, ale raději bych již konečně viděl: Návrh na pomník marného boje dvou tisíciletí ! To znamená – výstavy Američanů v Praze a Čechů, Moravanů, Slováků v New Yorku i jinde. Pouto přátelství neupevní velká slova ani hrobky. Jen dokonalá spolupráce vzkříšených mrtvých a proměněných živých. Ivan Preissler 1. červenec 1990

27 A. D. CHRIST BAPTIZED

přijal jsem křest 1953 let po Něm ve stejném věku u sv. Antonína v Praze – 1980

31 A. D. CHRIST CRUCIFIED

totálně nasazen na nucené práce pro sovětská vojska umístěná do letošního roku v pohraničí na Šumavě – 1984

34 A. D. GOSPEL TO GENTILES

první výstava v Novém Yorku v Rivingtonské zahradě – 1984 ...

77

Další zajímavé časové údaje, alespoň jak píše pan E. G. White v knize „America in Prophecy“. Chrám pohanů skutečně končí, vědomí a znalost získáme postupně všichni.

Ivan Preissler New York, 1. července 1990

Pošli, prosím, moje resumé panu doktoru Klivarovi a ještě mému příteli, malíři. Adresa: Petr Pouba, Jeremenkova 68, 147 00, Praha 4 Doplň laskavě můj seznam výstav o soukromou akci – je druhá v pořadí z individuálních samostatných výstav. V prvním případě ničil kresby v písku příboj mořských vln; za nějaký čas snad smyje déšť stopy mých výtvarných aktivit ... 2. července 1990 kreslím ještěry a draky, infernální stvůry vystavené blesku a lijavci ke zničení ... voskovým pastelem na černý asfaltový povrch ploché střechy domu 109 St. Mark´s Ave., Brooklyn, New York, N. Y. 11217. Tak jsem založil svou vlastní galerii ! Ještě znovu děkuji za Ateliér a již jsem psal do redakce čtrnáctideníku. To mi posílej místo Živy. Vědeckých publikací je tu víc než kdekoliv jinde na světě. I uměleckých knih a časopisů – darmo mluvit. Nu, zajímám se, co u vás.

Ivan Brooklyn, New York, 2. červenec 1990

Jak jsem se dozvěděl, galerie Zlatý meloun je jedna z nejlepších v Praze. To – co se Ti přihodilo, tu nemůže nikdo pochopit. Měl jsem za to, že se nám věc podaří. Myslel jsem na společnou výstavu mých amerických přátel. Napiš mi něco víc o celé věci. K dopisu přikládám kresbu černošky, jak jsem ji bleskem zakreslil cestou z Manhattanu do Brooklynu večer podzemní dráhou.

Ivan 5. července 1990

78

Pierre Bonnarda jsem studoval v Metropolitním muzeu. Jeho plátna formují diváka delší čas. Grafické listy jsou na stejné úrovni. Společnost, která zbohatla revolucí ve Francií nazval Marcel Proust sommabulistní. Dámy z vysokých kruhů kráčely s očima přivřenýma, našlapovaly ve střevíčkách ze svých kočárů v snivé, pěstované mdlobě do opery – galerií a oči otevíraly teprve před plátny umělců se slastnými vzdechy milujících. Toho využil umělec a před rozzářený zrak postavil obraz ulice, kterou přehlížely, tak jako její obyvatele, použité a hozené na smetí. Malá pradlenka, dítě, které musí pracovat, klopýtá dlažbou Paříže s košíkem a potkává opuštěné štěně. Jen v tom ... a právě v tomto okamžiku ... má umění historickou platnost a svoje oprávnění jako činnost, jindy velmi spornou. Tvůj Ivan Brooklyn, 8. červenec 1990

Art is everything what people doing well. Idolatry is all of – that falsehood made just only for money ! IP

Devil is a caricature of the Angel ! IP

79

Samosebou jsme tu o všem dokonale informováni. Vždyť žiji ve svobodné zemi. Proto piš jenom o tom, co nás dva zajímá. Přišel čas – mohu psát. Padlou vládou vyslaní agenti škrabali do krajanských plátků odporné články a špinili prezidenta Masaryka, obviňovali vládu první republiky ze šovinismu a nacionalismu, zneužívali prostých věřících lidí k útokům proti nám prostřednictvím kněží a pivních akrobatů. Informoval jsem o tom podrobně náš odboj v Paříži a spolky i listy dnes zkrachovaly. Nemá je kdo platit. Vzpomínám na slova Tomáše Garrigue Masaryka: „Dělal jsem za haléř propagandu, jakou oni nezvládli za statisíce. Pomáhali mi k tomu světové události, které nezadržitelně spěly ke zničení všech satanských říší“. Naučil jsem se myslet v anglickém jazyce a vzpomněl si číst hebrejsky. Jsou radary a jsou sonary. Netopýr zjistí můru ultrazvukem, můra zachytí vlny akusticky hřebínkem svých tykadel a padá k zemi. Delfín ve vodě špatně vidí, jeho mozkové ústrojí mapuje ryby počítačovým systémem. Na Islandu oslepli v jeskyních rackům podobní ptáci a klapou zobáky jako systémem navigace. ~•~•~ Falešným náboženstvím mnoho lidí osleplo jako atheismem a klapou zobáky v temnotách spoléhajíce na echo. ~•~•~ Jsem rád, že mohu psát do vaší země. Jsem pro zrušení zákeřné tajné policie na celém světě, armád a po roce 2300 i policie uniformované – která dočasně po rozpuštění vojsk bude muset dělat pořádek. Vytvoření neutrálních pásem na místech největšího napětí, omezení a zastavení zbrojení, meče překované v pluhy a radlice. Pracuji na svých archetypech; od roku 1987 nechávám dotvářet své obrazy. Bráním se definicím z té či oné strany. Ani svoji budoucnost nemůžeme přesně vymezit. Naše společná cesta vesmírem – nebo mrtvá planeta zbavena života. ANO ? nebo NE ? Ďábel je karikaturou anděla. On se Dürer nemusel tolik namáhat. Vyšlo to. Fialové nosy vystřídaly rudé zástavy. ~•~•~ Umění je všechno, co lidé dělají poctivě a s láskou. Idolatrie zůstane podvodem podvodníků.

80

Návrat marnotratných otců. Ivan Brooklyn, 13. červenec 1990

81

Zasílám kresby dětí z podzemní dráhy. Dlouhé únavné cesty tak zpříjemním sobě i cestujícím. Jakou mají děti radost z obrázků, v době TV, filmu a časopisů, je obdivuhodné. To potvrzuje správnost mé teorie, pravdivost teze ... toužíme po stejných darech a právu. IP 18. červenec 1990

Takovou housenku jsem ještě neviděl. Chlupatá, žlutozelená, krátká a roztomilá. Dvě bílé dlouhé štětiny jako rohy vzadu, čtyři oranžové do otevřené krychle vpředu, oranžová kusadla. To aby udržovala vzdálenost když couvá nebo jede moc rychle dopředu. Umělec kreslí jednou dívky z bohatých rodin, jindy žebrá s čepicí před farou. Kreslil jsem se skupinou čtyř kamarádek; pátou, svůdnou a úplně nahou. Bral jsem věc vážně a vznikly nové pěkné akty. Ale moje nová přítelkyně byla ještě prozíravější. Sama zelená ji tak vyzelenila, že jsem čekal zakuklení a motýla. Tak bojují i samičky o samečka a jak zákeřně.

82

Housenka leze po klacíku a vše skončilo. Vracím se nazpět, kdy jsem s Tebou pozoroval evropskou faunu a floru. Pochopitelně vybírám to nejlepší, co tu je, Nemusíš mít obavy. Je to ultra umění právě takové povahy – jak tušíš, i když slovo není zcela přesné. Práce mladých lidí čistého srdce a jasného rozumu. Tvůj Ivan Brooklyn, 18. červenec 1990

Víme z minulosti, že se mnozí slavní mistři propůjčili k dekorativní názorové agitaci, tehdy ještě vysoké umělecké úrovně. Prozíraví tvůrci však zobrazili kriticky večeři s Jidášem jako večeři zrady. Obřad starého světa a vstup do nové doby. Jan Zrzavý maluje Krista v Emauzích. Vůbec slovo náboženství – světlonoš známý jako Uljanov věděl svoje a dost přesně klasifikoval věc. Zakladatelé soustav byli odstraněni fyzicky nebo vymazáni z paměti či pouze částečně interpretováni. To, proti čemu byli posláni, se změnilo v kult a obřad. Kritika podvodu stala se nakonec sama kultem a obřadnictvím, Mefisto zabije Fausta a slaví sebe sám. I když dnes lidé na místech odstraňují jejich modly, nestarají se moc o příčinu a původ. Je to těžké. Od roku 1907 se umělci osvobozují filozofií. Potom zkoumali laboratorně, experimentálními postupy, samotný princip, radost z tvorby. Dnes se sjednocují pragmaticky. Vytvářejí jazyk společný všem. Čin nejlépe zastane všechny abstraktní jazyky. Nová generace chce ukončit celý proces. Chceme dokázat, že umění vcházet a vycházet nebyl volný průchod ostnatými dráty, výsměch zdeptaným a poníženým ! IP 19. 7. 1990 Psal mi Pepík Janda, že má v úmyslu něco určitého podniknout. Publikovat moje básně nebo vystavit to, co tam zůstalo. Psal jsem mu a snad by bylo vhodné se domluvit. Je dobré vědět, že pracuji v obou směrech a informovat mé přátele o možnosti pro ně vystavovat v Novém Yorku. Příčinný svazek rozbitý Davidem Humem (26.4.1711 – 26.7.1776) usvědčil ateisty z pohanství. Filozofové, kteří pěstovali své doktoráty u stolů plných jídla a pití, propadli gójskému způsobu myšlení, dualismu, kauzalismu.

83

O zákonu nelze spekulovat, ten je dán. Ne k týrání bytostí, ale pro jejich blaho: ~•~•~ „Buď světu zjevně ukázána moje moc ! (Bible)

IP 29. červenec 1990

Kaldejec Nabukadnesar je příkladem muže starověku, který vlivem kumpánů stejného ražení mění často svá rozhodnutí, dopouští se surovostí a vražd jako tyran, opilec, osoba chorá. Svědomí často se ho táže na budoucnost, funkce srdce a mozku navrací se zpět vlivem proroka, poslaného vyložit mu hrůzostrašný sen, děs noční vize. Daniel vysvětluje králi Babylonu strašlivý pád lidstva až po dobu hlíny a železa, směsi ras a národů a jazyků – jako staniol umazaný od rozehřáté čokolády. Ohyzdná modla pustošitele se zlatou hlavou, stříbrnými plecemi, měděnými boky a prsty z reznoucího železa, zabořenými v blátě, je slavnostním odhalením časové sestupné přímky od této říše až po naše časy. Od hlavy až k patě. Historické mapy imperií mají tvar příšer a draků, země dvanácti drahokamů podobu klečícího anděla s tváří obrácenou k východu. Tak i forma živých či mrtvých organismů se podobá duchům, kteří jim vtiskli tvar. (Voskovec a Werich Hitlerovu III. říši skvěle vyobrazili.) Královský princ Daniel z Judova kmene odmítá prostřednictvím velitele tělesné stráže eunuchů nečisté maso a víno, oblíbené lahůdky krále, který by zeleninu a vodu pochopil jen jako urážku své osoby. Rouhavým způsobem změnil velitel stráže zprvu jejich jména, později chlapcům pomáhal. Jasnozřivý prorok Daniel, podobný tváří i postavou Králi nebe, nese jediný poněkud slušné jméno. (Ten, který je pod ochranou Nejvyššího.) Z Míši chtěli udělat myšáka, z Chananjáše milce své zrůdy a i Azarjáše uvést pod ochranu svých blud. Šarlatáni a věštci, planetáři a čaroději znovu při hostinách změní srdce krále a on si staví svou zlatou modlu, které se má klanět celý národ. První a druhou kapitolu máme. Byla nalezena v jeskyni u Mrtvého moře – kde bývala kumránská klášterní komunita. Zajímavý je i deuterokanonický úsek z Daniela, který vyšel spolu s ostatními samostatně. Vypočítává se, kolik galonů vína vypili Baalovi kněží při obřadech ročně. Nabukadnesar zuřil, ale kněží tvrdili, že víno vypil Baal ! Daniel, správce země, dokazuje králi, že jeho Pán nepije ! Nerozumí kalichům věštců, zaklínačů, čarodějů ... jejich plášťům a zlatým jazykům služebníků babylonského boha. Velmi dobře je popsán i boj s drakem. O tyhle knihy jsou dosud stále spory a ne bezdůvodně. Kupodivu katolická a pravoslavná tradice knihy připočítala. Pochopitelně i ortodoxní. Jsou to texty, kde chybí původní prameny. Opisy mnoha opisů. Většinou řecky.

84

Bel and the Dragon 27 Then Daniel took pitch, and fat, and hair, and did seethe them together, and made lumps thereof this he put in the dragon´s mouth, and so the dragon burst in sunder: And Daniel said, Lo, these the goods ye worship. Opis dokladu

Na omítnuté zdi naproti svícnu je vidět jen zápěstí ruky v kuželu světla a prsty píšící rozsudek. O dvě a půl tisíciletí později sedí neúplatný a spravedlivý soudce ve stínu domu, jehož plochá střecha mu poskytla odpočinek. Píše do žhnoucího písku první slova : „Mené, mené, tekel ...! Přivádějí ženu usvědčenou z nevěry. Historická paměť národa je probuzena. Během svého pokoušení si knížata všimla jeho ruky, z níž jen zápěstí se ocitá v ostrém světle a prstů dopisujících závěť: „ú – parsín !!“. Strnuli hrůzou. Vytrácejí se jeden po druhém. Nejvyšší mistrovství je udělení amnestie. Jenom pravý soudce odpouští. To jsou pilíře jeho úřadu. Ty zpevňují chrámovou stavbu. Když po Šalamounovi vládli králové judští a izraelští, byly to jen masakry a občanská válka. Po návratu z Babylóna je správa země svěřena kněžím, ale ti jsou ještě horší než králové. Poté, co byl Marx portrétován, prohlásil, že je to ta nejďábelštější podoba v dějinách lidstva. Olej je reprodukován v nové americké encyklopedii. Ďas – Bel → Baal, ďábel. Děs, běs a z pití šelma brunátná. Revoluce bez involuce. Jen vydechnutí par alkoholických, zadušení. Marx – Ďábel, Lenin – Lucifer, Stalin – Mefistofeles, po smrti Vizarionoviče asi dvě léta Malenkov, Chruščev, Brežněv – opočlověk, Andropov – sup, mrchožrout, Černěnko – černokněžník. Sedmá hlava nám střeží ty nenapravitelné špalky a alchymisty. Zdravotní policie dračí. Hitler – falešný prorok, italský vůdce Mussollini - také dravá šelma. Jedna příšera nám chybí. Filozofie M + E + L je podložena a podepřena domletím najemno po hrubém drcení mocí psychologie Sigmunda Freuda. Dával svým pacientům kokain jako lék proti depresi.Vzpomínám si na autoportrét Francesca de Goyi, kterému lékař ordinuje sklenici vína jako lék proti alkoholismu. Freud se stal z obchodu z drogami milionářem a mohl se oženit se slečnou z vysoké společnosti.

85

Jeho podobu věrně opisuji: Izajáš (14: 29)

Ivan Srpen 1990 Jeremiáš (51: 7)

Přišel jsem do N. Y. sedmdesát let po výbuchu revoluce v Rusku a byl svědkem vzkříšení mrtvých i proměny živých. (Propuštění vězňů vězniteli.)

86

Na koho jsem se nejvíc těšil byl Čestmír Kafka (1922-1988). Vím o jeho smrti již dlouho. Na Zemi se s ním již nesetkám. Ještě v Praze jsem četl v katolických novinách článek, zda může být dobrý katolík komunista a otázku zodpověděla redakce zcela zřetelně, že ano. Dnes čtu v Novém Yorku v zaslané příloze Rudého práva reportáž na téma – může být komunista dobrý katolík ? A tázaný odpovídá jednoznačně – že ano ! Řešení přesto vyplývá: „Znesvětili mou zemi mršinami svých ohyzdných model a naplnili mé dědictví svými ohavnostmi. Jistě otcové v dědictví obdrželi klam, přelud, který k užitku jim nebyl.“ Jeremiáš (16: 18, 19) Vzpomínám na řezbáře, mistra I. P. Od soukromého vlastnictví oddělí člověka teprve smrt. Potom ocení jaké podklady nashromáždil a čemu dal přednost. Glejt s pečetí nezastaví tok zrnek času v přesýpacích hodinách, byť by to byl zlatý prach. Zasílám reprodukci svého nejmilejšího obrazu od mladého malíře Freddie Brice a mám jen vztek smíšený s melancholií, že nemohu vybírat a představovat své přátele v Praze. Dovedu třídit, rozlišovat ... ale nemám prostředky ani skutečný kontakt na nikoho z oficiálních zástupců vaší nové vlády. Nu, od narození spěje člověk ke smrti, a tak nebude mu lépe ! Ten mečoun a dvě ryby mě posiloval ve chvílích běd. Snad pomůže také Tobě.

Ivan Preissler P. S. Preissler - jméno je srozumitelnější, sami vlivní Američané mne upozornili na snadnější a lepší pochopení věci. Paní Preissová, dnes se jmenuje jinak, byla jednou z prvních. Její babička měla Živnostenskou banku v Praze. Napsal jsem Tvé jméno po mém otci ještě v původním znění s titulky (adresa na dopise). Brooklyn, 6. září 1990 Philosophy – ušlechtilá a mohutná věda se často stává služkou hypokracie a odevzdává své působení do rukou lži. Eristická dialektika spolu se sofistikou. Původně nástroje duchovních soubojů, později pavučiny obludných impérií.

87

Když opouští výklad svatých písem, stává se pouhou intelektuální hrou, obhajobou našich chybných cest pryč od stanovených deseti pravidel života. „Everything we are taught is false“, Rimbaud protested in his youth. He was right, utterly right. Nemůžeme zkoumat povahu ani charakter stvořeného než pomocí slova. Skuteční filozofové napsali za svůj život jen krátké, výstižné pojednání. Mocné svazky patří dobrým vypravěčům. Starověk byl skutečně zlatou érou lidstva. Římská republika vyniká dokonalou správou země, Řecko svou učeností a zvídavou povahou mudrců, Týr a Sidón je Monte Carlo zašlých věků; slovo proroků žije v Jeruzalémě. Zrcadlová kultura leváků má svoji abecedu, dodnes cizinci málo srozumitelnou.

88

Drahý příteli Igore, gratuluji k Tvé úspěšné zkoušce a přijmi tento postulát jako dar chudého malíře, který jednou nohou stojí na pláži démantů spolu s megami-lionáři, druhou v kalužích velkoměsta s žebráky a chudáky před veřejnou jídelnou charity. Zelení, hnědí, modří. Moje paleta.

Ivan Preissler New York, 30. září 1990 Právě jsem pročítal Jeremiáše (38; 6).

Článek o ZOO byl vynikající. Tu těžkou depresi za zvířata znám z dětství. Je to hrůza věznit jakoukoliv živou bytost. To nebylo idiotství, ale program, předem dobře a chladně promyšlený program proti Vznešenému a všem jeho tvorům. Tomu teologie a filozofie nemůže a nechce rozumět. Oni jsou to právě ti „vykladači Zákona“ ...

Mimo velké množství grafických listů a kreseb mám k dispozici i sbírky básní, knihu o Americe, překlady starých textů z Číny, Babylónie, Egypta, Arábie, Afriky, Ameriky. Zajetí a věznění je hlavní motto celé sbírky – duše i těla ... kompletní průřez veškerou totalitou od dávných dob až po naše časy.

Ivan Preissler New York, 2. říjen 1990

John Evans byl první, kdo mne uvítal v Novém Yorku. Dal mi polévku a radu jak na to. Ne příliš vtipní lidé tvrdí, že underground je něco jiného na Východě, něco jiného na Západě. Byly to skupiny umělců, které usilovaly se značnými obtížemi řadu let o to – co se jim nakonec podařilo uskutečnit. Moji přátelé. Dopodrobna jsem celou situaci popsal ve své básnické sbírce a knize o Americe. Již před rokem jsem předal redakci časopisu Vokno verše a ilustrace (Sam Scottland + Higgins III.) k překladu a publikování. Mám zájem představit celou Rivingtonskou školu pomocí filmu spolu s výstavou. Redaktor „Čuňas“ je kamarád Bobana a Pepíka Jandy, stejně Egona Bondyho. Seděl na Bytíze. Je to machr a práce je pro něho jako ušitá. Ztratil jsem na něho kontakt. Vysvětli mu, prosím, o co mi jde a zařídím tady další potřebné.

89

Neslučuj tuto věc s dokumentací, kterou dostaneš asi v polovině prosince. To je mladá generace. Tu předchozí a svoji jsem již představil. Filmem chci doplnit a informovat. „Filmový klub“ je ideální místo, jen zavolej „Zuzaně“ na Chmelnici nebo Pepíka Jandu. Musí nám to vyjít ! Chmelnice je naproti domu, kde bydlela teta Růža. Je skutečně proti domu, kde bydleli rodiče mojí babičky a „Zuzana“ je ředitel. Výstavu můžeme uskutečnit buď tam nebo ve Filmovém klubu. Pepík i Zuzana znají ředitele. Sděl některému z nich, že věc je připravena: Film spojený s výstavou. Americký a československý underground by se měl rovněž prezentovat v obou směrech. Znovu zdůrazňuji, jen předej informaci a pošli mi adresu. Osobní pocity musí stranou. Jedná se o důležitou uměleckou akci. P. S. John Evans patřil do jiné skupiny a k předchůdcům Rivington Sculpture Garden Correspondence Art. Jeho samostatná výstavy by mohla zajímat Dr. Klivara. Proto informuj i jeho. Ale pouze o samostatné výstavě Johna Evanse. Možná v Institutu průmyslového designu. Hodí se jeho koláže a obaly pro toto místo. Přikládám adresu oficiální galerie pro kontakt. John Evans se narodil v Jižní Dakotě.

Ivan Preissler New York, 9. říjen 1990 Rodiče Andy Warhola pocházeli z Prešova, z vesničky Miková, západně od Medzilaborců. Starý pán Varhola se přesídlil do Pittsburghu někdy před rokem 1914. Jeho manželka Julie za ním přijela v r. 1921. Usadili se v části Pittsburghu známé jako Ruská dolina, osídlené převážně Slováky a Rusíny. Dá se předpokládat, že dvojité „W“ se ve jménu této rodiny objevilo po příletu do U. S. A. Na Slovensku by to byl Andrej Varhola. Naštěstí pro pop-art byl jen jeden Andy Warhol .... Cituji Boba Krčila. Je ho tu všude příliš mnoho a již unaví. Několik jeho grafických listů mne vytrhlo z letargie. Užíval diamantový prach jako pozadí pro své fotografické autoportréty.Ten objev ho řadí k velkým mistrům moderního umění. Získal jsem dokumentaci od svých přátel a víc a víc zájemců z řad velkopodnikatelů. Urguji konzulát ČSFR, Nadaci Charty 77, ale i od vás musím mít podporu z druhé strany. Domluv se s Dr. Klivarem, mám pro něho galerii i obchodního partnera, podnik se z první myšlenky rozrůstá do obřích rozměrů, hlásí se nové a nové galerie, muzea ... můj nový přítel je ochoten učinit pro věc maximum. Není umělec, je obchodník. Narážím stále jen na částečně odmítavý postoj a nevím si rady. Každý chce získat pro sebe a nedělit se s ostatními. Ten zhoubný vřed naší povahy nás všechny může uvrhnout do větší zkázy než atomové zbraně, smog a vypalování pralesa v Brazílii. To jsou jen průvodní jevy nejzrůdnějšího povahového rysu člověka, se kterým hodlám bojovat a vítězit.

90

Poslal jsem Suzanne Tobias s dopisem pro Tebe a pro Dr. Klivara. Bude se zajímat o okruh tří historiků umění. Dr.Klivara, Jiřího Valocha a Julia Kollera v Bratislavě: Praha – Brno – Bratislava. Dokumentaci mladých Američanů přiveze Michal Synek. Musíme znát detaily. Pokud chceš financovat naši výstavu sama, radím nikoliv. Máš-li přístup k nějaké nadaci či fondu – ano ! Musíme vědět přesně jak se věci mají. Věc musí být jistá. Ostatní projednám s obchodní komorou v N. Y. Vidím, jak myšlenka mladé lidi zapaluje a dává naději do budoucna. Mladými umělci myslím mladé srdcem. Život člověka je proces, který nelze dělit na žádná časová pásma jako planetu Zemi. Mám v úmyslu postupně seznámit veřejnost v ČSFR s dílem těch, které tu považuji za nejlepší bez ohledu na současný názor. Tak i naopak. To způsobuje úplné nadšení. Děkuji za časopisy a kritiku mé práce. Rovněž za katalogy. To mi pomáhá překonat nemyslitelné potíže. Jednal jsem se zástupci velkých firem v U. S. A.; v podstatě souhlasí a mají zájem pozvat několik mých kolegů z ČSFR do země, platit jim ubytování, stravu i galerii, možná i p1ráci v U. S. a dotovat výstavu v Praze. Jsem kurátorem nového projektu, Allan prezidentem nového sdružení. Je v mém věku, jeho rodina pochází z Vídně. Píše o umění, je sběratel a podnikatel. Dostaneš všechny adresy, navštívenky a ostatní. Pro začátek jen nejdůležitější. Zájemců je dnes asi šedesát. Vybral jsem pět pro Tvou výstavu. Těch nejlepších za tři roky mé práce. Ostatní vyřídí jiní. Pozdravuj pana doktora K. a že děkuji za prezentaci. Přikládám pro něho práci mého staršího kolegy – mám v úmyslu uspořádat jeho samostatnou výstavu. Jsou to nesmírně zvláštní koláže a výstava by dobře působila jako John Evans: „Americká koláž 1965 – 1990“. Oba mají k sobě velmi blízko.

Ivan New York, říjen 1990

To záměrné zavalení prací za účelem dokázat nezpůsobilost pro dané pracovní úkoly ještě pamatuji. Myslím, že nejde tolik o záměr jako víc o špatnou pracovní organizaci. Jednou jsem neměl nic na práci, po druhé pět nestačilo zvládnout tempo.

Ivan Preissler 30. listopad 1990

91

S těmi opiáty a vůbec každou drogou je to trochu jinak. Jak je na některou návyk, myslí si člověk, že se setká s Veličenstvem Králem a místo toho jen jako démon se sobě rovnými ... a to platí na všechny kulty, obřady, ceremonie a falešné rituály spojené s idolatrií a proléváním krve. Velikou radost mi způsobil plakát v podzemní dráze, kde lékaři varují před kouřením cigaret. Nejvíc Američanů zemře na tabák. Potom v důsledku užívání alkoholu, koky, heroinu, kraku, andělského prášku a ostatních jedů. Tedy kouření na prvním místě. Je to zlořád úřadoven spolu s černou kávou. Ony stačí automobily a továrny.

Japonci koupili sedm největších ateliérů v Kalifornii. Columbia Pictures plus 20th Century Fox. Je to asi trest za šíření tabakismu do celého světa formou této reklamy. Cigareta v ústech herce či herečky slavného jména v kontextu banálního příběhu. Vzpomínám na Tvé sešity (časopis Film). Jako děcko jsem věděl – že tu něco nehraje. Nehráli fér ! Neztrácej naději v lepší čas. Ani v novou generaci po té mojí ! V polovině prosince se budu těšit a doufám, že Tvoje účast na mé výstavě bude vítána. Doktor Klivar je skvělý lektor, poslechni si jeho úvodní řeč.

92

Svět se lepší a vedou ho nekuřáci ! Touhle cestou dojdeme. Velice zajímavě skončily volby v Polsku. Proti očekávání dostal Lech Walensa jenom 40% hlasů. Nový prezident obchodoval v Kanadě a Jižní Americe. Alespoň tolik z novin. Systémové vlády světa snažily se dojít uspokojení zkratkou.

Ivan 2. prosinec 1990

Před třemi lety jsem viděl v TV film. Mladý detektiv používal na lotry svého přítele – vlka. Neštěkal, nevrčel, jen se díval. Lotrům to stačilo ! Americký vlk je překrásné, huňaté zvíře, s černým hřbetem a sněhobílým bříškem a tlapami. Někdy je šedomodrý. Věc vešla do módy a na jedné snobské vernisáži jsem se s ním setkal. Mladá dáma ho vedla na obojku. Bylo mi ho líto. Jeho oči dosud nebyly psí. Čisté, alabastrové bělmo a ocelově modrý chlad duhovky mi zpřítomnil Ameriku před dávnými časy, ledové pláně Kanady a Aljašky. Americký detektiv byl přítelem vlka. Pravda – zvíře mělo obojek – ale ne řetěz. Na obojku byla vysílačka. Stejně používá psy americká policie. A tak se během honičky domlouvali. Ta mladá dáma ho přivedla do galerie. To mi vřela krev a zeptal jsem se jí – jestli vůbec rozumí umění. Tohle říct bohatým lidem je to nejhorší v U. S. A. ~•~•~ Rozumět umění znamená rozumět Stvořiteli. A nedopouštět se hrubých chyb. Hrubých a surových. ~•~•~ Děkuji za pozvánky a dopisy. I ten vrácený. Pošli mi to, co Ti dal Dr. Klivar. Je to možná důležité. On je skvělý rétor a pragmatik.

Ivan 19. prosince 1990

93

První Královská (10; 13) Čerstvost má je jako pomyšlení člověka ...

Po „husákovi“ máme Husejna. Oba ploutvonožci. To není Arab, to je Chaldejec ! Zachariáš, pátá kapitola: Svévole se usadila ve staré Babylónii. Zachariáš (5; 8 ) → a „mantle from Shinar“ = Babylónie. This is wickedness ! To je velmi surové, trefné slovo. Český jazyk změkčil v mefistofelování ... velikášství. ~•~•~ Čím víc studuji hebrejštinu, tím víc umím česky. Jeruzalém patnáctého století se skutečně stal bohémou, univerzita hospodou a Lipany kalichem, z něhož bratr pil krev svého bratra. Františkáni jsou mi blízcí pro lásku k čistotě a chudobě. Sestavím nějaký dopis pro galerii. Možná, že by stálo za to vystavit moje práce z Nového Yorku.

Ivan 19. prosince 1990

94

Vážení přátelé, připravila jsem pro vás již čtvrtou Ivanovu knihu, tentokrát z dopisů, které mi syn posílal za Spojených států, kam odešel po roční emigraci ve Španělsku. Spoustu dopisů zabavila StB, ať už se jednalo o mé dopisy do USA nebo o Ivanovi do vlasti. Jednou z důležitých složek Ivanových dopisů je citlivý popis vystavených děl slavných umělců z navštívených proslulých obrazáren. Je to vlastně pokračování vztahu k obrazům i umělcům, který započal v „Dopisech ze Španělska“. Dalším důležitým momentem dopisů - ať už z emigrace ve Španělsku nebo v USA – jsou jeho myšlenky, formulované v krátkých větách bez zbytečných slov, které jasně vytyčují směr Ivanovy životní cesty. A to je ten nejdůležitější odkaz, který mne pomáhal při sestavování všech čtyř knížek. I vy zde jistě naleznete ozvuk pro porozumění a chápání myšlenek a pocitů mého syn Ivana. Ať je tedy i tato knížka inspirací pro život.

Eva Prajzlerová

V Praze – Zbraslavi dne 13. dubna 2013

95

96