Univerzita Karlova v Praze Fakulta filozofická
Diplomová práce
ITALSKÁ KOMUNITA V ARGENTINĚ Eva
Praha 2007
Daříčková
Univerzita Karlova v Praze Fakulta filozofická Středisko
ibero-amerikanistickách studií
Studijní program Historické vědy Studijní obor Iberoamerikanistika
Diplomová práce
ITALSKÁ KOMUNITA V ARGENTINĚ Eva
Daříčková
Vedoucí práce:
Prof. Dr. Josef Opatrný Středisko
ibero-amerických studií
Fakulta filozofická Univerzity Karlovy v Praze
Praha 2007
Prohlašuji, že jsem práci zpracoval(a) uvedených pramenů a literatury.
Praha, leden 2007
samostatně
a použil(a) jen
Obsah Úvod .................................................................................. 3 Zhodnocení relevantnosti použitých Počátky
zdrojů
......................... 4
italské emigrace do oblasti Rio de la Plata .................. 8
Italská politická emigrace ................................................ 8 Ligurská emigrace .......................................................... 9 Nástin politické a Hospodářská
hospodářské
situace Itálie ......................... 12
situace ..................................................... 13
Italská masová emigrace .................................................... 22 Evropský kontext. ............................................................ 23 Charakteristika italské masové emigrace ............................ 24
P rlclny emigrace ............................................................ . 26 v'v.
•
Okolnosti podporující italskou emigraci ........................... 28 Italská
emigrační
legislativa ........................................... 31
Profil italské komunity v
Argentině
....................................... 36
Italské prameny ............................................................ 36 Argentinské prameny ..................................................... 37 Demografická charakteristika a teritoriální Argentinská
imigrační
Formální instituce v
rozmístění
politika a postoj argentinské
Argentině
....... 37
společnosti
40
............................................. 52
Vznik a rozvoj italských institucí do roku 1880 .................... 52 Společnosti
vzájemné pomoci ......................................... 53
Italský tisk ................................................................... 58 Ostatní instituce ........................................................... 60 Vzájemné vztahy institucí .............................................. 60 1
Italské instituce v období masové migrace .......................... 64 Společnosti
vzájemné pomoci ......................................... 66
Italský tisk ................................................................... 71 Instituce
přijímající společnosti
......................................... 74
Katolická církev ............................................................ 74 Politický život .............................................................. 75 Dělnické
Argentinské
hnutí .............................................................. 79 hospodářství
.................................................... 85
Italští imigranti v argentinském Případová
studie -
město
hospodářství
................... 92
Córdoba .................................. 95
Srovnání asimilačního procesu italských imigrantů ................. 98 Cesta do
zámoří
........................................................... 98
Hledání práce ............................................................. 101 Rysy argentinské a americké
společnosti
........................ 1 02
Hospodářství ............................................................... 1 02
Sociální struktura ........................................................ 104 Politický systém .......................................................... 1 05 Kulturní
prostředí
Asimilační Závěr
........................................................ 105
proces ........................................................ 1 06
.............................................................................. 1 09
Literatura ......................................................................... 111
2
,
Uvod Existence lidského jednotlivců,
jsou
různé,
případně
je
skupin a v
narodil a
vyrůstal,
je
jsou
politické,
vedoucí
nejistotě,
pohybem a exodem
Příčiny těchto
ekonomického etnické
opuštění
k
musely být vždy
neznámu a
naplněna
i celých etnik.
míře
vyvolávají
Pohnutky
vstříc
někdy
převážné
důvody.
vydali
společenství
dostatečně
které je
charakteru,
nebo
místa,
migrací
náboženské
kde
se
člověk
silné, aby se
čekaly při cestě
lidé při
i
pobytu v hostitelské zemi. Těmto pravidlům
se nevymyká ani italská emigrace na americký
kontinent, tedy i do Argentiny. Po odchodu jednotlivců a malých skupin
odcházejících
z politických
důvodů
z Apeninského následovalo
měla hlavně
masová emigrace, která Argentině
V
v druhé
sehrála hlavní úlohu společenské
evropských
po
polovině
19.
poloostrova sjednocení
ekonomické století
imigrantů
byli
země. právě
Itálie
migrace
hospodářské
Nejpočetnější
Italové.
období
příčiny.
evropská
v demografickém vývoji,
transformaci
převážně
a
skupinou
V období
masové
imigrace mezi lety 1881-1914 do Argentiny dorazilo celkem okolo 4.200.000 přistěhovalců, z toho asi 2.000.000 Italů, 1.400.000 Španělů,
170.000 Francouzů a 160.000 Rusů.
1914 uvádí, že
přibližně
Census z roku
30% argentinské populace
tvořili
cizinci,
z čehož 11.7% bylo Italů, za nimi následují s 10.5% Španělé V
Argentině
byla italská komunita byla daleko
úspěšnější
1
než
v kterékoliv jiné zemi.
1
Fernando J. Devoto, Historia de fa inmigración en fa Argentina, (Buenos Aires 2004), pp. 247 a
294.
3
Ve své práci se zabývám a jejím
vývojem
přiblížit
nejdůležitější
do první
světové
setrvačn ost,
přistěhovalců
Argentině
italské komunity v Přičemž
války.
migračního
otázky italského
pou kázat na etn icko u italských
utvářením
se
snažím
fenoménu a
kte rá d op rováze la i nteg raci
do argentinské
společnosti.
Zhodnocení relevantnosti použitých zdrojů Samuel Baily a Franco Ramella na základě dochovaných dopisů a
pozdějších
zkušenost
rozhovorů
členů
s potomky
migrační
rekonstruují
rodiny Sola ze severoitalského
města
Valdengo
na úpatí Alp na počátku 20. století. Osobní historie členů 2 jedné rodiny ilustrují
nejdůležitější
subjektivní perspektivy jejich průběh
rysy italské migrace do
zámoří
aktérů.
pohled na
celého procesu a ukazují, že
zdolání všech fází migrace a v
přijímající
původu
možno
společnosti
z jedné vidět
označuje
Co se
Poskytují
přizpůsobení
vazby
(neformální
úspěšné
základem pro
novým okolnostem
rodinné sítě).
a
založené
Konkrétně
je
na zde
a pochopit fungování kolektivní strategie, která se
jako
týče
lokality
byly
vnitřní
ze
řetězová
dalšíi
migrace
Bailyho práce Immigrants in the Lands of
Promise: Italians in Buenos Aires and New York City, 1870-1914, tak se jedná o komparativní studii migračního fenoménu, která analyzuje městských
italskou
migrační
prostředích
zkušenost
Buenos Aires a
komparativní metoda mu dovoluje se k všeobecným
2
závěrům,
což
v dvou
New Yorku. Deduktivní
přesunout
umožňuje
rozličných
od primárních dat
vyniknutí
unikátnosti
Konkrétněji se jedná o bratrance a sestřenici, přičemž on se vydal do Buenos Aires a ona se
rozhodla pro New York.
4
určitých
situací
a
vysvětlení
procesu. Autor k imigrantů
naopak odhalit obecné
přizpůsobení
a hodnocení
italských
modely osídlení a uzavírání manželství, závěry
v institucích atd. Autorovy
příliš
migračního
využívá různých parametrů - ekonomické, společenské
a kulturní podmínky, účast
modely
sugestivně.
Celkově
se
někdy vylíčeny
jsou
jedná
o
až
obdivuhodnou
systematickou a explicitní komparaci.
y
Italia
Kniha
autorů
América
Alda
Albónica
a
Gianfausta
Rosoliho z edice Mapfre 1492 se věnuje v první části vztahům Itálie a amerického kontinentu knihy
souhrnně
od jeho objevení.
Druhá
část
popisuje italskou emigraci. Charakterizuje vývoj
italských komunit, přínos a vliv italských přistěhovalců v různých zemích Severní a Jižní Ameriky až do druhé poloviny 20. století. Tato v
předkládá
kniha
relativně
přirozeně
spoustu
zjednodušující nezbytné.
Při
zajímavých
formě,
což je asi
využití této
části
nicméně
informací, při
šířce
tématu
knihy ke studiu italské
migrace do Argentiny je problematické, že autor opomíjí primární značně
zdroj
informací,
zejména
číselných
údajů,
uvádět
které
se
liší podle typu použitého pramene.
Komplexní pohled na imigraci do Argentiny
přináší
Historia de la
inmigración en la Argentina od Fernanda J. Devota. Na rozdíl od děl,
ostatních
němž
migračním
syntézu o zabývá
k
rozborem
měla přístup,
jsem
se jedná o vyváženou
fenoménu do Argentiny. V první
příčin
a
mechanismem
evropské
V druhé popisuje postoj a politiku argentinských elit, imigrantů
do nové
společenských
Nicméně
společnosti,
aktivit,
a
také
včetně
části
se
migrace. zařazení
jejich ekonomických a
vývoj
samotných komunit.
tato kniha se věnuje evropským imigrantům jako celku,
takže se zde nenalézají podrobnější studie věnované italským imigrantům.
5
Ostatní práce, které editovali Fernando J. Devoto a
různých autorů,
Rosoli, jsou souborem kvalitních studií věnují
v
detailně
různým
aspektům
Gianfausto
fenoménu
kteří
italské
se
migrace
Argentině.
Dalším
zdrojem
informací
tématům
jednotlivým
články
byly
věnující
se
některým
italské migrace publikované v odborných
časopisech.
Jako
podpůrná
literatura
byly
využity
knihy
dějinách
o
a ekonomice obou zemí. Celkově
je
možno
a politického
konstatovat,
charakteru
jsou
že
údaje
kontrolovatelné
historického a
doložitelné. většina
S obtížemi lze však porovnávat a hodnotit údaje, které badatelů čerpala
nebo
italskou
z výsledků censů organizovaných argentinskou
vzájemné pomoci. uváděných
diference
případně
vládou, Při
podrobnějším
v jednotlivých v
materiálů
datech.
Vzhledem
lze
k
pro dané období metodika
značným
rozdílům
využívání
společností údajů
že
nebyla
hodnocení, takto
a dat
značné
konstatovat
tomu,
stanovena
při
těchto
rozboru
pracích
ze
a
není
dochází
získaných
ke dat.
Nejednotnost a rozdíly jsou způsobeny skutečností, že jednotlivá data jsou zpracována za nestejné časové úseky a pro různé referenční
roky. Obdobně při zpracování dat týkajících se původu
není dodrženo jednotné posouzení
pro
stejně
tak
Itálie
pro
sociálního Obdobně
odchozí zařazení
osoby, ve
a
při
důvodech
rozdělení
území
hodnocení
jejich
odchodu.
dochází k nejednotnému hodnocení imigrace,
reemigrace
z jiné
cílové
a obtížnosti posouzení těchto
společnosti
širší
země
skutečných
nebo
důvodů,
obrovských společenských pohybů.
6
opakovaných které byly
případné
výjezdů, příčinnou
Rozdílnost ovlivněna
kriterií
výsledných
dat
v rámci
i použitou metodologií,
pro
zařazení
statistické
chyby
která byla užita
do jednotlivých
sociálních
a
je
při
dále
výběru
profesních
skupin nejen v zemích původu, ale i v cílových zemích. V
někte rých pří pad ech
tyto rozd í ly P řesa h uj í to le ran ce statistické
chyby vzhledem k malé velikosti použitelných dat jednotlivých statistických
souborů.
Tím dochází k rozdílnosti až o jeden
7
řád.
Počátky
italské emigrace do oblasti Rio de
la Plata Migrační
proudy z Apeninského poloostrova mají dlouhou tradici,
která je spojena se a
nabývají
na
síle
středomořským
během
18.
námořním
století
kosmopolitismem,
obecně
s
během
pohybem evropského obyvatelstva a poté
narůstajícím
napoleonského
období. Italská migrace do zemí v oblasti Rio de la Plata má hluboké
kořeny
polovině
již v první
19. století.
Italská politická emigrace Na
počátku
a revolucí v
měli
hlediska v V
průběhu
1810
Guido,
následkem
státech Evropy se
a
a
přínos
účastnili
Belgrano -
Podestá
začíná
jiní
například
tvůrce
jsou
tažení
zesilovat proud Přes
nevelký
z politického a kulturního španělských
získávání nezávislosti
aktivně
se
napoleonských
na americký kontinent.
Italové významný
Argentině
roku
různých
století
exulantů mířících
politických počet
19.
květnové
již
argentinské
považováni
za
vlajky, otce
kolonií. revoluce Castelli,
zakladatele
nezávislé republiky. Ke stovkách italských vojáků z napoleonské armády se početná
po
nezdaru
liberálních
hnutí v roce
1821
přidává
politická emigrace z Piemontu, Lombardie, Neapolského
království
a
republikánů,
církevního
vytváří
státu,
se
silná
skupina
která vtiskla podobu vznikajícím italským komunitám
v Americe. Mezi významné italské emigranty tohoto období například
Carlo Enrico Pellegrini, inženýr a
malíř,
který
patřil
přichází
do Buenos Aires v roce 1828 z politických důvodů a jehož syn Carlos
Pellegrini
se
stává
v
8
roce
1890
argentinským
prezidentem. Tato první skupina politických převážně
uprchlíků,
hlásící se
k Mazziniho hnutí, byla vysoce kvalifikovaná a vlivná.
K dokreslení představy její důležitosti postačí zmínit jméno asi nejznámějšího italského vlastence, Giuseppe Garibaldiho,3 který
strávil v Latinské Americe dlouhou
část
svého života.
Důležitější
než účast Garibaldiho a ostatních italských uprchlíků v bojích v Brazílii a v Uruguayi se jeví jejich výuka vojenského umu na kontinentě.
americkém převládat odvětví
a
říční
Brzy ale
začínají
mezi italskými emigranty
obchodníci,
námořníci
a odborníci
hospodářství,
mezi nimi
zvláště
dopravy La Platy, která je v rukou
činní
v celé
vyniká oblast
řadě
námořní
Liguřanů.
Ligurská emigrace část migračního
Významnou s
námořnickým
směřují
3
řemeslem
nejdříve
do
toku
tvoří
zejména obyvatelé spjati
pocházející z ligurského
přístavů
na francouzském
pobřeží,
kteří
a španělském
Působení Giuseppe Garibaldiho v Latinské Americe: Konkrétně se jedná o oblast Brazílie a
dnešní Uruguaye. Giuseppe Garibaldi se po svém seznámil s mnoha politickými emigranty,
kteří
příjezdu
do Rio de Janeira v roce 1836
jej vtáhli do víru nových událostí.
Zapojuje se
v brazilské provincii Rio Grande do povstání usilujícím o nezávislost této provincie na Brazilském císařství
a
následovně
roku 1837 je
pověřen
Republikou Rio Grande do Sul, aby provozoval
záškodnické korzárské plavby proti Brazilskému
císařství.
Jeho zkušenosti jsou poté využívány
od roku 1842 na území dnešní Uruguaye, kde se ujal velení nad uruguayským proti argentinskému diktátorovi Juanu Manuelu Rosasovi. Stává se tak
loďstvem
ve válce
přímým účastníkem
takzvané Velké války, která probíhala mezi roky 1839 až 1851. Pod jeho zkušeným velením roku 1843 vzniká
při
argentinském obléhání Montevidea italská legie, kde se poprvé objevují
legendární červené košile Garibaldiho bojovníků za svobodu. Pravděpodobně by se bojů účastnil až do konce,
ať
by byl jakýkoliv, ale v roce 1848 se k
jejichž dojmem Giuseppe Garibaldi a jeho italští
němu
legionáři
dostaly
nejnovější
zprávy z Itálie, pod
odplouvají z Montevidea do své vlasti.
Viz blíže Salvatore Candido, Guíseppe Garíbaldí nel Río della Plata. 1841-48, (Firenze 1972).
9
pobřeží
později
jako Marseille, Cádiz nebo Gibraltar,
desetiletích
19.
století
také
zaoceánských
destinací.
emigrace
stává
se
na
také
Rio
pobřeží
severoafrické
Jednou
z nových de
la
v prvních
destinací
a
do
ligurské
pravděpodobně
Plata
v souvislosti s rostoucí rolí sardinského obchodu v této oblasti, kdy v
dopravě
během
mezi
Iberským
nacházejí dopravě
březích řek
příležitost
vhodnou
a v
pobřežní
činnostech
Janované
pokračovat
hegemonie
později
Během konfliktů
válčících
španělských
Paraná a Uruguay, kde
získání
jedinečnou
získali
žádné z
k
s ní spojených,
plavbu do Brazílie.
příslušníky
mohli
a Jižní Amerikou
válek za nezávislost dochází k nahrazování
lodí. Janované se usazují na
Plata
poloostrovem
v
rozšiřují
ji
říční
také o
v oblasti Rio de la neboť
možnost,
nebyli
stran, tak na rozdíl od ostatních
v provozování dopravy.
blokádám a omezujícím normám
Dokázali se vyhnout
válečného
stavu. Podle zpráv
sardinského konzulátu používali na svých lodí sardinskou vlajku, blokádě
aby se vyhnuli vlajku
vyměnili
evropských mocností, poté sardinskou
za argentinskou, aby mohli svoji plavbu
dokončit
v prostoru vyhrazeném jen domácím lodím. Nadvláda Janovanů v
říční
dopravě
skupiny
se
příchozími
4
řemeslníků
janovských
přijížděli
jejich
lákala do oblasti Rio de la Plata další nové
svými
rodinami.
z Apeninského
nejpočetnější
a
Přestože
poloostrova
skupinu 4 ,
obchodníků,
malých
která
v
nebyli
těchto
se
jedinými
letech,
navíc
kteří
tvořili
vyznačovala
Podle jedněch z prvních velice přibližných údajů pocházejících ze zpráv konzula Piamontu a
Sardinie v Buenos Aires se do roku 1835 odhaduje v tomto v Montevideu
přibližně
2 tisíc italských
údaje pro Argentinu E.Picolet
migrantů,
ďHermilion
z nichž
městě přítomnost
většina
pocházela
okolo 5 tisíc a
právě
z Ligurie viz
a Solaro della Margherita, en Archivo di Stato di Torino
(AST), Consolati Nazionali, Buenos Aires (1835-1841), I, 16/5/1837 a pro Uruguay, Dirección de Estadística General, Apuntes Estadísticos (población, comercio, hacienda) para la exposición Universal de París, Montevideo, Imp. La Tribuna, 1878, p. 28
10
převzato
z Fernando J. Devoto,
pozoruhodnou
soudružností,
převážně
mechanismu založeném z profesního
zaměření migrantů
aktivitami.
Ligurská
identita
ligurského
dialektu,
který
prostředkem
jež
na
činnosti
dále
byl
z konzulátu
v Buenos
analfabetismu a o nutnosti hovorového
jazyka
Aires
překladu
Janovanů.
posílena
užíváním
z nich
kontakt
například
psanou italštinou byl minimální, jak úředníků
námořními
mnohé
jejich
a
spojené s
byla
pro
migračního
z
příbuzenských
na poutech
neboť
komunikace,
vyplývala
o
jediným
s mluvenou
či
dokládají zprávy
vysokém
procentu
obsahu listin a smluv do
Ekonomické
aktivity
a sociální
vazby Janovanů v oblasti minimálně tří jihoamerických států 5 vytvořily
během
společný
prostor a jeden z emigrantských
Rosasovy diktatury (1835 -
V dalších
letech
z Ligurie,
do
počet
oblasti
migrantů
Rio
de
la
ze
1852) z La Platy
mýtů
následujících let. Itálie,
zvláště
značně
stoupl.
severní
Plata
ještě
Statistika vycházející z žádostí o pas jen v janovské provincii vykazuje, že 47.617 obyvatel mezi lety 1854 a 1863 emigrovalo, prováděné
z toho 65% do Jižní Ameriky. Argentinské statistiky, od
1857, uvádějí do roku
roku
Buenos
Aires.
Sčítání
registruje 10.279
Italů,
obyvatel což
1863 příjezd v Buenos
představuje
29.900 Italů do
Aires
v roce
11 % z celkového
1855 6 počtu
Estudios sobre la emigración italiana a la Argentina en la segunda mitad del siglo XIX, (Napoli
1991), p.10. 5
Členové jedné rodiny byli usazeni i v tak rozdílných místech jako La Boca v Buenos Aires,
Asunción 6
či
San Nicolás na
břehu
Paraná.
Všechny práce zabývající se ranou italskou migrací do Rio de la Plata byly založeny na
zprávách sardinských Devoto se
při
konzulů či
zdrojích od politických
exulantů
v La
studii tohoto období italské emigrace do Buenos Aires
kvantitativní a na ekonomickou a sociální perspektivu, na censu provedeného v Buenos Aires v roce 1855.
11
základě
Platě.
Teprve Fernando J.
zaměřuje
dosud
také na prameny
téměř
neprobádaného
obyvatel a 31%
cizinců.
Za nimi následovali Francouzi,
tvořící
7% všech obyvatel, a dále Španělé, kterých bylo 6%.7
hospodářské
Nástin politické a
situace
Itá I i e Ve 14. století na území dnešní Itálie bylo konstituováno více než 100 států a státečků. Situaci komplikovaly velmocenské zásahy zejména z Francie, Španělska a později z Rakouska. Po válce o
dědictví
španělské
v letech
Sardinské království, které rozhodující roli. Itálie,
kde
Situaci
nejprve
1700-1714 vzniklo
mělo
Italské republiky, od roku
i Napoleonovo taženi do
"sesterské"
republiky,
sloučené
téměř
celý poloostrov
církevního státu a bývalého rakouského panství.
kongres 1814-15
do
1805 do Italského království, které
nakonec s výjimkou Neapolska zahrnovalo včetně
1720
v dalším vývoji v tomto prostoru
zpřehlednilo
zřídil
v roce
přinesl početnou
Vídeňský
restituci a zjednodušeni mapy
Itálie. Rakouské panství bylo s výjimkou Parmy sjednoceno do Lombardsko-benátského království, Neapolsko spojeno znovu se Sicílií do Království oboji Sicílie a byl obnoven církevní stát. Sjednotitelem území poloostrova se stalo Sardinské království. Vzdor porážce revoluce v Neapoli a (karbonáři)
neúspěchu
tajných spolku
od 30. let 19. století hnuti za znovusjednocení Itálie
(risorgimento) stále sílilo. Revoluce 1848-1849 byla
7
potlačena,
Argentina, Dirección General de Inmigración, Resumen Estadístico dej movimiento migratorio
en la República Argentina (1857-1924), Buenos Aires, Imp. dej Ministerio de Agricultura, 1925 a Archivo General de la Nación (AGN), Buenos Aires, Censo de 1855, Cédulas Censales, Barracas al Norte
převzato
z Fernando J. Devoto, op. cit., (Napoli 1991), pp. 12-13 a 117.
12
idea
sjednocení
Sardinského proslulý
Itálie
však
království
Garibaldiho
v italsko-rakouské
a
přenesením
v roce
1866
zároveň
Obsazením
hlavního města do
Libye).
Došlo
získala
tvořený
rychle, že se v roce 1914 deset
let
po
Itálie
i
církevního
v roce
zbytek
státu
1870 byl
a
proces
s koloniálními výboji do Afriky změně
k významné
v
evropské
zahraniční
cizími mocnostmi a trvale ohrožovaných
Asi
Italského
soupeřících státečků, zčásti podmaněných
rovnováze. Ze shluku
povstal národní stát
zároveň
a
musela postoupit Francii
zbytku Říma
začala
sjednocení dovršen. Itálie (Somálsko,
kampaň
pod savojskou dynastií. Vzdor porážce
válce
Nizzu.
podporou
1860 znamenaly vznik
rakouských držav (Benátsko); Savojsko
válečná
sílila;
s francouzskou
pochod
království v roce 1861
stále
intervencí,
30.000.000 obyvatel, který rostl tak
přiblížil
sjednocení
velikosti populace Francie. Itálie
se
zdálo,
že
se
stala
rovnoprávným členem evropského velmocenského systému a Řím se
přiřadil
k
ostatním
metropolím
Paříži,
(Londýnu,
Berlínu,
Petrohradu, Vídni i Konstantinopoli).
Hospodářská
situace
Alfou a omegou činnosti mužů, kteří se vystřídali ve vládách v letech 1861 až 1876, byla snaha ozdravit hrozivý stav státních rozpočtu.
financí a dosáhnout rovnováhy zatěžovaly
nedoplatky
Piemontem v
konečné
účast
Jenom
následovala obrovské 1866
na
převyšoval
a vláda
se
nesmírné
výdaje
za
přišla
osvobození
na
50
Benátek,
a oddálila dosažení rovnováhy bilanční
musela
vynaložené
fázi risorgimenta a na nový jednotný stát.
Krymské válce
válka
částky
za
Italské finance totiž
schodek
uchýlit
k 13
vlastní
nucenému
milionů.
Po
ní
která
pohltila
rozpočtu.
V roce
rozpočet oběhu
o
60
%
bankovek
vydávaných Národní bankou, což je výmluvný doklad o úpadku a
ztrátě
stav
měny.
hodnoty italské
italských
zavedením zavedena
dospěl:
financí
velmi právě
To byl také nejnižší bod, k od
roku
zdanění
tuhého
(např.
finanční
v lednu 1869)
1869
finanční
když
názvem
politika
"politika
tehdejších
skrblictví",
vlád
mletí
dějin
do
železniční
km
v
síť
které zahájil Cavour 8 . Zvlášť
zahraniční
železnic sehrál
zanedbatelný. Politika z
něhož
přes
hlavní
úlohu
při
výstavbě
kapitál, ale podíl státu také nebyl
veřejných
rozpočtu,
prací a ozdravování
jinou cestou než
nesmírně
především zaváděním nepřímých
se brzy
skutečně
stal
1862 -
1880 se
řádné
Účinky tohoto spotřeby,
nejodíranějším
daňového
břemene
omezená
koupěschopnost
nenapomáhala
průmyslu,
který
zahraničních
kromě
výrobků,
rozvoji jiného
hospodářskými
přísným
výběrem
dávek. Italský poplatník Evropě:
v celé
příjmy
státní
která se nezvyšovala a
rozhodně
8
více
za období
než zdvojnásobily.
se brzy projevily na úrovni
měla zpětný
širokých
vrstev
existujícího nebyl
s
dopad na výrobu.
to
spotřebitelů
manufakturního čelit
konkurenci
jimž ponechával pravicový liberální kurs
Cavour, Camillo Benso (1810 -
1861), piemontský politik, první ministerský předseda
sjednocení Itálie. 9
se
jen vojenské výdaje a úroky státního dluhu pohlcovaly
prováděna
daní a
Velmi
že
polovinu, nemohla být v zemi s omezenými
zdroji
němu
rozrostla z 2175 km v roce 1870 na 8713
1880. 9 Pravdou je,
roce
pod
veřejných
podpory
velkolepé úsilí bylo vynaloženo v oblasti železnic a díky italská
byla
rozpočtu.
vešla
neupustila od
prací a vytváření infrastruktury,
z
situace stále zlepšovala,
až bylo roku 1876 dosaženo vytoužené rovnováhy I
především
se
daň
němuž
Shepard B. Clough, The Economíc Hístory of Modem Italy, (New York 1964), pp. 225-251.
14
otevřené
Zvláště
hranice.
v jihoitalských oblastech znamenala
tato kombinace liberalismu a fiskalismu
prakticky zánik velmi
rozšířené
v
těžilo
domácí
výroby. růstu
z obecného
značné
daňové
kde
zvýšení
se
cen
neuskutečnila
a mohlo tak vyrovnávat vůbec
nejtěžší,
ne v oblastech jižní a
modernizace
a
řízený
Státem
které
nedošlo
střední
ani
ke
masový rozprodej
náležejících církevním řádům (asi milion hektarů) na
zásadě
situaci v
zemědělství,
venkově
na
změnám, zvláště
absolutního výnosu.
statků dříve
tomu
produktů
odvody, jež byly
nedošlo k žádným Itálie,
Naproti
nic
nezměnil, rozdělení
majetku a
zemědělskou
situaci v mnoha italských oblastech i nadále charakterizovala hospodářství
drobná samozásobitelská statků,
ne-Ii feudálního typu, tedy hospodářské
Povaha této
kapitalistického
existující vedle velkých
rozhodně předkapitalistického. počáteční
politiky odpovídá oné
vývoje,
která
předchází
jeho
fázi
skutečnému
"rozmachu" a v níž základním problémem je "prvotní akumulace ka pitá I u před
Na
a
vyb u dová n í
n ezbytn ých
i nfrastru ktu r",
fáze
ind ustria I izace.
základě
ukazatelů,
poclnaje národním
započatá
skutečně
hospodářská,
zásadním
nebyla
způsobem
důchodem
pro capite
zásadě nezměnil),
(který se za dvacet let, 1860-1880, v že,
krátce
natolik ovlivnila
je jasné
významná, celé
aby
národní
hospodářství. Během
v
patnácti
zásadě
růstem
velmi
let
vlády
příznivým
pravice
prošlo
italské
zemědělství
vývojem, který byl dán jednak trvalým
cen, jednak tržní poptávkou. K radikální
změně
došlo
v letech, kdy se k moci dostala levice. V důsledku prudkého snížení
námořních
sazeb
zaplavilo
kontinent
laciné americké
obilí, které vyvolalo vážnou zemědělskou krizi nejprve v různých evropských státech a posléze i v Itálii. Pro Itálii však byly její
15
důsledky
o to
tíživější, oč
základní kapitál, slabší a
bylo italské
zemědělství,
nepřipravené
Tabulka: Hrubý národní produkt v
jí
jemuž
chyběl
čelit.
přepočtu
na jednoho obyvatele
jednotlivých evropských velmocí v období 1830-1890
(v amerických
dolarech a cenách roku 1960)
1830
1840
1850
1860
1870
1880
1890
Británie
346
394
458
558
628
680
785
Itálie
265
270
277
301
312
311
311
Francie
264
302
333
365
437
464
515
Německo
245
267
308
354
426
443
537
Habsburská
250
266
283
288
305
315
361
170
170
175
178
250
224
182
ří še
Rusko
Zdroj: Paul Bairoch, "Europes Gross National Product 1800-1975" in Journal of European převzato
Economic History 5 (1976) tabulka 6, p. 286 Ekonomické
změny
Mohutný
z Paul Kennedy, Vzestup a pád velmoci /
a vojenské konflikty v letech 1500-2000, (Praha 1996), p. 216.
dovoz
amerického
a
ruského
obilí
(z
1,5
milionu
metrických centů v roce 1880 stoupl na 10 milionů v roce 1887) způsobil
drastické snížení cen
(takřka
o 30 %) a jeho výsledkem
byla nerentabilnost pěstování obilí na méně kvalitních půdách a celkový pokles produkce.
Pěstování
základním zdrojem italského
obilí, které bylo odjakživa
zemědělství,
oblastí, kterou krize postihla. Její
účinky
však nebylo jedinou byly velmi citelné i u
dalších kultur, u oliv, luštěnin a chovu dobytka. Jako jediné si polepšilo hektolitrů
vinařství,
jehož
produkce
v letech 1879-1880 na 36
stoupla
milionů
z
27
milionů
v letech 1886-1887.
Ovšem v tomto případě šlo o vývoj výjimečný, který byl dán tím, že francouzské vinice napadl révokaz, a který se omezil jen na několik
málo let. Ve svém celku poklesla zemědělská výroba a
16
chov dobytka
-vyjádřeno
hodnotě
v
liry z roku 1938 - z 28 308
milionů v roce 1880 na 25 916 milionů v roce 1887. 10
Jako vždy na krizi doplatily nejchudší vrstvy venkova, průměr 1837 lir z roku 1881, který představuje nejnižší bod křivky příjmů dějinách
pro capite v celých velkou
většinu
částku.
Právě
osmnáct
svazků
venkově.
rolníků
italských v
jednotného státu, znamenal pro
zemědělské
období
ještě
stále
krize
vyšetřování
parlamentního
Oficiální kruhy v Itálii se
astronomickou zveřejněno
bylo
podmínek života na
dozvěděly,
že v rozlehlých
venkovských oblastech je podvýživa pravidlem, že v jihoitalských řádí
krajích
způsobená
rok
těmto
Faktem
že
severoitalských výhradně
z
pelagra,
kukuřice,
choroba
a že rok co
v
posledních
desetiletích
19.
století
došlo
k "rozmachu" italské industrializace. Kolem roku 1874,
měl
začalo
hovořit
o
hospodářském
analogii v bismarckovském průmyslníky.
liberálními
poměrně
očekávané
vývoj
v
výživou skládající se
je,
se v Itálii
čelit
a
nemocím podlehnou tisíce lidí.
skutečně
který
malárie
bez
problémů
třídy
mohla
rozbrojům
musel vyvolat
a
hospodářský
shora a zrychlené tempo.
kolem
průmyslníci
s jeho junkery a
nevyhnutelným
nutně
První náznaky tohoto nového objevovat
Německu
Jednota italské vládnoucí
reakci lidu, které
řízený
vývoji pruského typu,
roku
1878,
hospodářského
kdy
ze Severu vynutili na
tarif. Od té doby se
si
vládě
textilní první
úroveň hospodářského
kapitálový trh ožil. K tomu
přispělo
kursu se a
začaly
strojírenští
ochranářský
života
země
i to, že v Itálii
celní
zvýšila a
zdomácněly
nové formy úvěru, zvlášť určené na financování investic. Část
10
Shepard B. Clough, The Economic History of Modem Italy, (New York 1964), pp. 114-121 a
Giuliano Procacci,
Dějiny
Itálie, (Praha 1997), p. 276.
17
těchto
kapitálů
byla
vynakládána
na
převážně
investice
spekulativního charakteru a 80. léta zaznamenala první rozmach Značná část
stavebních spekulací. nalezla
uplatnění
své
do
o výrobě
v
různých
tendenci
růstu.
dlouhodobějších
v
průmyslu.
investicích
kapitálu použitelného na trhu
V
letech
1881-1887
průmyslových
V bavlnářském
odvětvích
průmyslu
centů
bavlny z 218 000 metrických
produktivnějších
a
vykazují
zřetelnou
údaje trvalou
stoupl dovoz surové
v roce
1881
na 617 000
metrických centů v roce 1887; hutnictví, které začínalo takřka z
ničeho,
skutečně
zaznamenalo vzestup
těžby.
udržovaly oblasti chemie, strojírenství a i
průmysl
měst
v
růst
velkolepý a trvalý První kroky
učinil
elektrárenský; v roce 1884 byl Milán jedním z prvních Evropě,
osvětlením.
kde
byly
provedeny
pokusy
s
elektrickým
Italský průmysl zaznamenal v letech 1881 až 1887
celkový růst výroby o 37 %, s ročním nárůstem 4,6 %.11 Rozhodující
při
úlohu
rozjezdu
a
urychlení
rozvoje sehrály iniciativy a zásahy státu. v
roce
1884 zahájila
počátku těšila
bylo jejím průmysl námořní sloučily
výstavbu
podpoře
velké
hlavním,
Společnost
Terni, která
italské ocelárny se
státu, jehož vojenské
ne-Ii jediným
procesu
zákazníkem.
od
námořnictvo
Také
loďařský
byl silně subvencován státem. Podporu získaly i největší společnosti
Florio
a Rubattino,
které
se
roku
1881
v Navigazione generale italiana. K prvnímu skromnému
rozmachu italského zemědělské
"konjunktury chráněných
průmyslu
krize, a tímto nůžek".
došlo
způsobem
Zvýšeným
celními
zemědělských produktů
11
velké
tohoto
se
cenám
sazbami, a
přesně
přelévání
době počátku
vytvářel
velké
typický fenomén
průmyslových
odpovídal
výrobků,
cenový
kapitálu z venkova do
Viz Giuliano Procacci, op. cit., (Praha 1997) pp. 284-285.
18
v
pokles měst,
z Jihu na Sever, které postupovalo stále rychleji. Bylo zjevné, že pokračovat
má-Ii vývoj
zemědělským
směru,
v tomto
vlastníkům
utrpěné
mezi vládnoucími vrstvami
země.
nově
škody a Tak se
sazbám v roce 1887, což znamenalo
třeba
bude
upravit vztahy
dospělo
důležitý
k novým celním
Na
základě
zřízené
bariéry,
tarifů
na
ochranu
rozšiřovala
ochrana se
Zvýh od něn o bylo
se nejenom
i na
pěstová n í
rodícího určité
cu krové
zemědělsko
tříd.
bloku italských vládnoucích
nových
dějinách
mezník v
italského kapitalismu, který lze považovat za zrod průmyslového
vynahradit
citelně
průmyslu,
se
ale
zemědělské
oblasti ře py,
zvyšovaly celní
výroby.
kon op í a rýže (to vše
se prakticky týkalo jen severní Itálie) a v nezanedbatelné pěstování
obilí.
Tím
amerického obilí a
byl
zároveň
tato
účinně
zbržděn
se tím
opět
hromadný
míře
dovoz
podporovala lenost a
nezájem oněch jihoitalských zemědělských vlastníků, jimž valná část zisků
plynula z extenzivního
severních oblastí
země
obilnářství.
(vlna a bavlna) s
A tak produkty ze konečnou
platností
dobyly národní trh a na nich založená průmyslová odvětví se začala
dynamicky rozvíjet,
hlouběji
setrvával
ve
kdežto
stavu
italský Jih
zaostalosti
nadále a
a
ještě
podřízenosti.
Kapitalistický vývoj v Itálii tedy nešel cestou vyrovnávání rozdílů a obrody zdola, nýbrž cestou prohlubování už tak vážné sociální a regionální
nerovnováhy
země.
skladba, v níž se nové a staré rozvinutý kapitalismus, - vysoký
Výsledkem překrývalo
stupeň
byla
společenská
a protínalo, v níž
monopolizace, vzájemné
pronikání bankovního a průmyslového kapitálu, státní podpora existoval ještě
vedle
zemědělství,
které
mělo
v
polofeudální charakter, a vedle všudy
určitých
oblastech
přítomné
řemeslné
výroby rodinného rázu. Přinejmenším
průmyslu
na severu došlo k výraznému
příklonu
k
těžkému
- výrobě železa a oceli, stavění lodí, výrobě automobilů 19
svědkem
i textilu. Itálie byla v letech 1896 až 1908 útoku"
industrializace.
rychleji než kterýkoli jiný v míře
stěhovalo
přestavbu,
průmysl
Italský
Evropě,
aby byl
rů st
rostl větší
bankovní systém zažíval
připraven úvěrovat průmysl,
d ů ch od p rud ce rostl. Obd ob ný
opravdu
obyvatelstvo se ve stále
měst,
z venkova do
tehdy
"velkého
vykazova 10 i
a reálný národní zemědě IstvL
Tabulka: Výroba železa/oceli mocností v období 1890-1913
(v
milionech tun; pro rok 1890 uvedena výroba surového železa, později výroba oceli)
1890
1900
1910
1913
Spojené státy
9,3
10,3
26,5
31,8
Británie
8,0
5,0
6,5
7,7
Německo
4,1
6,3
13,6
17,6
Francie
1,9
1,5
3,4
4,6
Rakousko Uhersko
0,97
1,1
2,1
2,6
Rusko
0,95
2,2
3,5
4,8
Japonsko
0,02
-0,16
0,25
0,84
Itálie
0,0 1
0,11
0,73
0,93
Zdroj: Paul Bairoch, "International Industrialization Levels" in Journal of European Economic History 11 (1982) pp. 288, 294 změny
převzato
z Paul Kennedy, Vzestup a pád velmocí / Ekonomické
a vojenské konflikty v letech 1500-2000, (Praha 1996), p. 250.
Porovnáme-Ii však italské statistické údaje s údaji z ostatních zemí,
začne
železářský
jejich lesk pohasínat. V zemi se
a
představovala německé
Itálie
a
sice
ocelářský průmysl,
skutečně
rozvíjel
ale jeho produkce v roce 1913
pouze jednu osminu britské, jednu sedmnáctinu
dvě pětiny
dosáhla
belgické výroby. rychlého
tempa
protože byl odstartován z velice nízké výs led ky ni kte ra k i m poza ntn LNa
průmyslového úrovně,
počátku
růstu,
nebyly
p rvn í
ale
skutečné
světové
vá I ky
nedosahovala dokonce ani jedné čtvrtiny průmyslové síly Velké Británie z
roku
1900 a ve
skutečnosti
20
její
podíl
na
objemu
světové průmyslové
výroby klesal, z pouhých 2,5 % v roce 1900
na 2,4% v roce 1913.
Tabulka: Celkový
průmyslový
potenciál mocností ve vzájemném
vztahu v období 1880-1913 (Spojení království
v roce 1900
= 100)
1880
1900
1913
Británie
73,3
100
127,2
Spojené státy
46,9
127,8
298,1
Německo
27,4
71,2
137,7
Francie
25,1
36,8
57,3
Rusko
24,5
47,5
76,6
Rakousko
14
25,6
40,7
Itálie
8,1
13,6
22,5
Japonsko
7,6
13
25,1
Zdroj: Paul Bairoch "International Industrialization Levels" in Journal of European Economic History 11 (1982) pp. 292, 299 změny
převzato
z Paul Kennedy Vzestup a pád velmocí / Ekonomické
a vojenské konflikty v letech 1500-2000, (Praha 1996), p. 251.
Tabulka:
Relativní
podíl
světové
průmyslové
výroby v období
1880 - 1913 v procentech 1880
1900
1913
Británie
22,9
18,5
13,6
Spojené státy
14,7
23,6
32,0
Německo
8,5
13,2
14,8
Francie
7,8
6,8
6,1
Rusko
7,6
8,8
8,2
Rakousko
4,4
4,7
4,4
Itálie
2,5
2,5
2,4
Zdroj: Paul Bairoch "International Industrialization Levels" in Journal of European Economic History 11 (1982) pp. 296, 304 změny
převzato
z Paul Kennedy Vzestup a pád velmocí / Ekonomické
a vojenské konflikty v letech 1500-2000, (Praha 1996), p. 251.
21
Ačkoli
se
přece
Itálii
velmocenského
seznamu,
výjimkou Japonska
měly
větší
sílu,
průmyslovou
podařilo
jenom
zařadit
důležité
je
si
se
na
povšimnout,
třináctkrát.
některé
(Německo
a
výraznějším
světem
okolním
kontaktům
v mnoha
částech
ještě přidružovalo nepřátelství
cí rkví,
kte rá
s
třikrát
Británie)
byly
silnější
K trvalé propasti mezi severem a jihem, ještě
která se industrializací severních oblastí chybějícím
že
ostatní mocnosti dvakrát nebo
dokonce šestkrát tak silné a jedna (Spojené státy) byla více než
konec
za kazova la
zvětšovala,
venkovských
a k
komunit
s
Apeninského poloostrova se
mezi italskou vládou a katolickou vě ří cí m
svým
pracovat
ve
státn í ch
službách. Tento nedostatek by sice bylo možné kompenzovat třeba
relativně
větší
národní
soudržností
italského obyvatelstva, ale to zde
chybělo.
a
odhodlaností
Mezi Italy existovala
sounáležitost rodinná, lokální, možná i regionální, ale národní.
Myšlenky risorgimenta,
obdivované příliš
cizími
hluboké
liberály,
hlásané
nezapustila
domácími v
italské
vůbec
politiky
ne a
společnosti
kořeny.
Z velké
zemědělské
začalo
zprvu
krize 80. let vzešel fenomén emigrace. A tak
nesměle
a
později
ve
stále
rychlejším
tempu
docházet k masové emigraci, jevu, který poznala nejen Itálie druhé poloviny 19. a prvních desetiletí 20. století.
Italská masová emigrace Italové emigrovali čtyřech
své
před
desetiletích
vlasti
rokem 1876 i po roce 1915, ale v
před
podstatně
první
více
světovou
než
válkou jich odešlo ze
v kterémkoliv
jiném
v historii Apeninského poloostrova, a to čtrnáct milionů.
22
těchto
období
Evropský kontext Novým
fenoménem
polovině
všech i
v historii
předešlých pohybů
pracovní
desetiletích
19.
severozápadní
se
v první
obyvatelstva nejen svým rozsahem, ale trhu
století
pozici
původu.
Portugalska a v menší Ameriky. V druhé
polovině
pocházející
z jižní
převažoval,
a to
století,
míře
a
od
roku
zamířilo
o
Severní
proudy
ze
Ameriky,
Španělska, mířily
hledat své
až
1930,
štěstí
Itálie,
migrační
v zaoceánské
více
kde
do Latinské
migrace do Severní Ameriky. 1830
ze
obyvatelstva
19. století naproti tomu Evropy
V prvních
emigraci
usazeného
z Ruska a Polska
východní
včetně
do
již
Migrační
rozměru.
především
jedná
směřující
Evropy,
anglosaského
vatlantickém
se
upevňovat
pomáhala
Evropanů
civilizace
19. století stávají emigrace za prací, které se liší od
vytvořením
jedno
evropské
jak
50
tok
migraci Během
miliónů 12
na americký kontinent, kde
zanechalo nesmazatelnou stopu v demografickém, ekonomickém a sociálním vývoji. Emigrace
19. století je úzce spjatá s procesem transformace
výrobních v
struktur,
zemědělském
strukturální
sanitárních a poklesu
vytvořily přebytek
změny
úmrtnosti
přinesly
zlepšení
hygienických,
podmínek, což vede ke
obyvatelstva
v
Evropě,
zánik
Hospodářské
pracovních sil.
doprovází
alimentačních
změn
technologických
a preindustriálním sektoru, které
starých profesí a a
zejména
jehož
značnému
následkem
dochází k obrovskému demografickému růstu, a to z 200 miliónů
12
J.D. Gould, "European Inter-Continental Emigration, 1815-194" in Journal of European
Economic History, 9,1 (Spring 1980), pp.41-112 převzato z Samuel L.Baily, Immigrants in the Lands of Promise: Italians in Buenos Aires and New York City, 1870-1914; (lthaca New York 1999), p. 24.
23
obyvatel v roce 1814 na 400 miliónů v roce 1914. 13 Rychlý nárůst populace
změny
a
oblastech za
ve
výrobních
následek potravinovou
se
produkci, průmysl
rozvíjející se Přirozenou
části
v
na
situaci
polovině
neboť
přes
obyvatelstva,
přesun
je
migrace obyvatel
napříč
výdělkem
evropské populace za prací a
počáteční
a
měst,
nedostatek volných
nárůst
tento
v mnoha
nedokázal pojmout volnou pracovní sílu.
odpovědí
obyvatelstva do
přinesl
jež
krizi,
mají
nezaměstnanost,
pracovních míst, snížení mezd a zvyšující
strukturách
venkovského
Evropou a odchod na jiné kontinenty,
fázi zejména do Severní Ameriky a Austrálie. V první
19. století
skandinávských
převládá
Německa
emigrace z Velké Británie,
zemí.
Ve
Velké
intenzivně
Británii
podporována vládní politikou, která se takto snažila redukovat nezaměstnanost
se
díky
a sociální
novým
napětí.
podmínkám
do
emigračního
obyvatelstvo dalších evropských zemí. masovou emigraci z Evropy
vytváří
19. století
proudu
Příznivé
revoluční
dopravě, upevnění hospodářství států utváření
polovině
V druhé
dostává
podmínky pro
vývoj v
na americkém
námořní
kontinentě
a
mezinárodní trhu.
Charakteristika italské masové emigrace Italský
migrační
obyvatelstva s
tok
vstupuje
jedno
expanze
určitým zpožděním, nicméně
charakterizuje extrémní teritoriální jak
do
století,
pokrývá
tento
rozšíření
období
od
evropského
migrační
cyklus
a délka trvání více let
předcházejících
vyhlášení Italského království v roce 1861 až do období evropské integrace.
13
Italská
mezikontinentální
masová
emigrace
Aldo Albónico a Gianfausto Rosoli, Italía y América, (Madrid 1994), p.206.
24
začíná
v období 1870.
následujícím
Italové odcházeli
sběru
vlasti
vrátila.
lety
1876-1900
roční
podstatně
o
výrazně
změna
klesla.
počet
Italů
polovinu
roce
1946
podobné úrovni jako
se
před
poválečném
destinacemi v
se zdvojnásobil oproti
mířících
začátku
výběru
destinace,
do Severní Ameriky,
počet
klesl
světové
krize a druhé Po
stoupla a dosáhla svého
nastala i ve
odcházejících do Jižní Ameriky. Od během
26
v dalším období
období,
téměř
zatímco
přibližně
Evropa a Jižní Amerika,
zvětšil
se
počátku
hlavní destinací
průměrný počet emigrantů
předcházejícímu
1876, od
byla
(1901-1915) italská emigrace vrcholu,
rozličných
kontinenty a do
opustit od roku
v roce
se odhaduje, že více jak polovina z nich se
Mezi
emigrantů
italských
země
sjednocení
dat o emigraci, do roku 1976
milionů Italů, přičemž
do
různé
na
mělo
destinací. Svoji zemi systematického
konečném
po
italských první
světové
války italská emigrace
emigrace koncem
pohybovala
19. století,
migrantů
války,
výrazně
početně
na
vyhledávanými
období byly zejména ostatní evropské
státy a Kanada. 14 Mezi země, které přijaly během celého období největší počty
italských
(5.700.000),
Francie
Argentina
emigrantů, patří
(4.400.000),
(3.000.000),
(1.500.000).
Nejvíce
Spojené státy americké
Švýcarsko
Německo
(2.500.000)
italských
obyvatel
(4.000.000), a
Brazílie
odešlo
z
regionu Benátsko (více než 3.000.000), z Kampánie (2.700.000), Sicílie (2.500.000), dále Lombardie a Piemontu (oba regiony po 2.300.000),
následovalo
Furlansko
(2.200.000)
a
Kalábrie
(přibližně s 2.000.000 emigrantů).15
14
Gianfausto Rosoli (ed), Un secolo de emigrazione italiana, 1876-1976, (Rome, 1978), pp. 22,
26, 28, 34,35, a 39; 15
Aldo Albónico a Gianfausto Rosoli, op. cit., (Madrid 1994), p. 211.
25
Tabulka: Italská emigrace, 1876-1976 Cílové destinace Roční
Cel ková
emigrace průměr
Evropa
J ižn í
(%)
Amerika Amerika
(v mil) 1876-
Severn í
(%)
(% )
Ostatní
1
Návrat (%)
(%)
5.3
212.000
48.5
35.0
15.0
1.5
---
8.8
587.000
41.0
17.0
40.0
2.0
50
4.4
163.000
51.5
19. O
25.0
4.5
52
7.4
239.000
68.5
12.5
12.5
6.5
58
1900 1901-
2
1915 19161942 19461976 1 Italská
emigrace do Austrálie, Afriky a Asie
21talské oficiální statistiky evidují návrat emigrantů do vlasti až od roku 1905, dále mezi roky 1905-1915 statistika nezahrnuje navrátivší se z Evropy
Zdroj: Gianfausto Rosoli, ed., Un sec%
de emigrazione italiano, 1876-1976 (Rome, 1978), pp.
22, 26, 28, 34,35, and 39; Commissariato Generale dell'Emigrazione, Annuario statistico de/ta
emigrazione italiana da/1876 a/1925 (Rome, 1926), p. 8.
Příčiny Trad ičn í
emigrace vysvětlen í
spočívá převážně straně
vytvářely
v
m ig račn ího
pova hy
působení
vnějších
nátlak k odchodu
faktorů,
a na druhé
fenomén u
které na jedné straně
k
němu
lákaly nabízeními možnostmi v nové destinaci (faktory push/pull), ale tyto faktory push/pull projevují své omezení ve všech
aspektů
migrace a spíše
vytvářejí
26
vysvětlení
podmínky možnosti.
Emigraci
je
možné
demografického přibývající
úroveň
v oblastech,
k oblastem,
prudkého
snížení
přímé
souvislosti
v
do
nárůstu
k enormnímu
Demografický
za
emigrační
tok vznikal ve
kde
směřoval.
došlo,
vykazuje
ale
této
Bezpochyby
zejména
v důsledku
k emigraci
nedochází
na
přírůstek
obyvatel na
platnost
straně
druhé
střednědobé dědictví
z makroteritoriálního
mají
často
poměry
spjatá s
rodinné
rodin,
domovů
činností
a
vytvořit
představou
struktury,
zahrnující
systém
rozvíjely
inovace
nové
příčinami,
na
pracovní
pracovní sílu. Chudoba,
zřízení
překážku
italské Kalábrie, nádeníci. poslední
nežli
hnací sílu
emigrace
oblasti
zvláště
hovořit
přímém
o
extrémní,
představuje
Důkazem
až
po
nájemcích
a
pracujících
drobných
27
vztahu alespoň
vyžaduje
s latifundistickým
vrstva
rychle
nezaměstnanou
pro
které
emigrace.
nejchudší
kdy
tradičních
schopno
jsou v
část
jako
obyvatel,
emigruje
vlastnících
spíš
případě
systémem
kde na latifundiích pracuje nejchudší Tato
a
se
atd. jsou reálné okolnosti,
zaoceánskou,
minimální kapitál. Chudoba,
ostatních
nebylo
podmínky
bližším zkoumání není možné zvláště
kterých
určitých
zkázu
vykořisťování
podle
těch
úkor
zapříčinily
kapitalistické
potřebné
s emigrací,
chudých mas, které byly
extrémní bídou, aby hledaly lepší
s ekonomickými
regiony
technologické
při
charakteristiky
na jiných místech. Tato pauperistická vize je úzce
výlučně
některé
ale
vliv
a existenci místní ekonomiky.
vyhnány ze svých
spjatá
Větší
jedné a demografické prázdno
a dlouhodobé strategie
Emigrace je
životní
straně
proměny.
demografické
hlediska, ale z regionálního a lokálního tomu tak není. než
mezi
rozvoje udržet
počátkem
faktor
nerovnováhou
obyvatelstva
úmrtnosti
odlišného
hospodářského
kterých
počtu
s
výsledek
způsobeného
tlaku,
populací a možností
její životní vztahu
pokládat
jako
pozemků.
Naproti
významnější
tomu
a déletrvající
emigrace
pocházela
z nejrozvinutějších regionů Itálie: Ligurie, Piemont, Lombardie a Benátsko. Nepochybně
hospodářské
demografický
přírůstek,
můstek
krize,
chudoba,
potravinový deficit
určitých
oblastí do
představují
nevysvětlují
pro masovou emigraci, ale
napětí,
politické
proč
odrazový určitých
z
míst.
Vzájemný vztah faktorů pull/push je potřeba vnímat ve světle faktorů
subjektivní povahy, rodinných, sociálních a politických.
Okolnosti podporující italskou emigraci železniční
Rozvoj
19. století 1.623
významně
severu
Apeninského
druhé poloviny
usnadnil emigraci. V roce 1861
železničních
km
během
a lodní dopravy v Itálii
tratí,
o
Itálie
převážně
koncentrovaných
poloostrova,
měla
pětatřicet
na
později
let
desetkrát tolik, 16.053 km,16 došlo k pokrytí celé země, včetně železničního
spojení se Sicílií, které napomohlo integraci tohoto
ostrova k Itálii. Vybudování národní různé
části
výměnu změnily
země,
Technologické zaoceánské
inovace
plavby,
Tyto inovace nejen zkrátily větší
přineslo
drobné
podstatně
předvídatelnost
zlevnění
lodních
nahradily
výkonnější
délku plavby,
časového
lístků,
rozvrhu ale
dopravě
v lodní
parníky
plachetnice, do provozu byly uvedeny nové
zajistily
která spojila
nejen usnadnila přepravu osob, ale taktéž
informací. povahu
železniční sítě,
motory. ale také
plavby,
hlavně
což
znamenalo
menší ztrátu v
počtu
pracovních dní. Jednalo se o významnou
změnu,
dříve
z Neapole
16
neboť
do
New
Yorku
trvala
plavba
Shepard B. Clough, The Economic History of Modem Italy, (New York 1964), pp. 225-251.
28
pěti týdnů
v rozmezí od déle,
nově
měsíců
do dvou
a do Buenos Aires
ještě
plavba z Neapole do New Yorku zabrala deset až
dvanáct dní a do Buenos Aires osmnáct až dvacet dní. Dalším během
rysem
společnosti
italské
devatenáctého
je
během
století,
nárůst
rychlý let
1861
a
populace
1911
počet
italského obyvatelstva stoupl téměř o 40 %, z 25 milionů na 34.7 milionů,17 přestože několik milionů z nich zemi opustilo a natrvalo
se usadilo v zahraničí. Růst obyvatelstva sám o sobě hlavním problémem
nebyl,
nerozvíjelo
dostatečně úroveň
udržet životní rozvoj
průmyslu
omezily
na
přelomu
italské
rychle,
aby
století
bylo
V druhé
které přijmout
schopno
povahu
zemědělství
polovině
19.
řadě
v první
a
produkce až do
století
a je
zemědělská
industrializaci severních
zemědělská
se
obyvatel. Dále postupný
změnily
hospodářství
přes značnou
hospodářství,
počtu
takového
příležitosti.
italského
produkce a i
bylo
a mechanizace
pracovní
základem
tím
částí země
třicátých
let 20.
století tvoří největší část národního příjmu. Živobytí velké části obyvatel období
Itálie
půdy,
způsobila půdě
půda
záviselo
na
čelilo řadě problémů: obecně
kvalitní
k
právě
odlesňování,
zemědělství,
které
v tomto
nízká produkce, nedostatek
eroze,
nákazy.
Další
problémy
vládní politika a struktura pozemkové držby.
za rozumných podmínek znamenal byla
základem
přežití
Italů
Přístup
finanční zabezpečení,
žijících
na
venkově.
V oblastech, kde byla půda široce distribuována, cílem bylo její vlastnictví. V oblastech, kde vlastnictví v rukou
několika
půdy
osob, bylo cílem sdílené
smlouvy a zlepšení pracovních podmínek.
17
bylo koncentrováno
hospodaření, Během
pracovní
devatenáctého
Massimo Livi-Bacci, A Histary af Ita/ian Fertility during the Last Twa Centuries (Priceton, N.J,
1977), pp. 52-53
převzato
z Samuel Baily, op. cit., (Ithaca New York 1999), p. 33.
29
století
došlo
přechodu
následkem
od
1861, kdy byla
Během
část rozdělena
dostatečné
oblastech se
půda
elity,
neboť
drobní
při
malé
úrodě
a
půdy
často
a
měrou
zvýšenou zemědělci
půdy
poklesu cen
byla její některých
rolníkům
malá, aby
jejich
rodiny.
V jiných
hromadila v rukou majetné
si peníze na koupi své zemědělských
půdy půjčili
produktů
byli
nuceni svůj majetek prodat k umoření dluhů a k zaplacení velkostatkáři,
daní, z této situace profitovali a v
příliš
uživila
po roce
v držení státu a další
a rozprodána na malé parcely, v
výnosy
či
vyvlastnění
a
přerozdělování
procesu
oblastech byla velikost držené zajistila
půda
začalo
které
pokračovalo
19. století a
k odprodeji dána
církevní majetek.
půdy,
zřízení
feudálního
začátku
církevního majetku na
velká
přerozdělování
k velkému
některých
během
případech
posledních
spekulanti s
také navrátivší se emigranti.
dvou
desetiletí
devatenáctého
půdou
Zvláště
století
v důsledku přílivu levného amerického a ruského obilí a tarifní války s Francií, která byla hlavním došlo k což
při
drobné ztrátě
značnému
zemědělce
jejich
Celkově
zachování
vysokých
tíživou situaci, která
daní často
a vývozu,
znamenalo vedla
pro
právě
ke
pozemků.
se Itálie
během
druhé poloviny 19. století v souvislosti
s rozvojem kapitalistických dodavatelem
italského vývozu,
zemědělských produktů
poklesu cen
současném
příjemcem
pracovní
síly
vztahů
do
ocitla na periferii a stala se
průmyslových
oblastí
severní
Evropy, v rámci atlantických ekonomik do Jižní Ameriky a po přelomu
století
do
průmyslových
amerických.
30
center
Spojených
států
emigrační
Italská Další
okolností
legislativa,
podporující
která
restriktivní.
legislativa
nebyla
Jedinci
emigraci
do
emigrační
italská
světové
první
těšili
se
byla
války
svobodě
nebývalé
nikterak při
svém
rozhodování, zda se vystěhují ze své vlasti. Ačkoliv italští vůdci aktivně
diskutovali o výhodách a nevýhodách země,
ekonomický rozvoj
vztahujících se na ty, významnější
První 1888,
zvaný
vyjádřením
také
jen
kteří chtěli
počin
byl
několik
zákonných omezení
vystěhovalectví
o
zákon,
který
byl
spočíval
pouze v
opatřeních
odstranění
k
určení.
na
emigrace,
kteří
dopravci Podle
emigrantů
Pozornost zákona se
dopravu,
špatného se
na úpravu emigrace zaoceánské, organizování
dozoru státu nad rekrutováním míst
zásah
opatření
zacházení s emigranty a jejich zneužívání. Zákonná omezovala jen
emigrační
věcí,
že emigrace je soukromou
přijetí
v roce
legislativním
obecného zájmu státu o emigraci. Italský víře,
pro
emigrovat.
zákon
Crispiho
zákon byl založen na státu
přijali
vystěhovalectví
soustředila výlučně
činnosti
regulaci
a jejich dopravou do
agentů
na
námořní
zprostředkovatelů
se vmísili do vztahu mezi emigranty a lodními
(vettori), nového
a
na
jimi
zákona
k vykonávání své
činnosti
uzavírané
smlouvy
emigrační
agenti
o vystavení
úředního
s emigranty.
museli
žádat
autorizačního
povolení na Ministerstvu vnitra (Ministero degli Interni), které mohlo být vystaveno jak fyzickým osobám tak i organizaci. Dále zákon
prosazoval
různá
opatření,
sanitárních
písemné která
podmínek
ustanovení
upravovala na
lodích
smlouvy o emigraci
a
bezpečnosti
a
požadavky jako
například
požadavek
minimálního prostoru pro jednoho emigranta o velikosti jednoho krychlového
metru.
považována
za
Nicméně
minimální
a
přijatá
hygienická
nedostatečná
31
opatření
vzhledem
k
jsou
častým
případ ům
i nfekcí a úmrtí na pa I u bách sporů
století. K posuzování zákonem
ustanovena předsedy
(prefetto), samo
složení
zákona
problémům
odhaluje
dokládá
emigrace.
složená
byrokratického
jeho
neschopnost
Podstata
zákona
orientaci italské
desetiletích 19. století. součást
komise,
jeho
společnosti
v posledních
Svoboda emigrace byla vnímána jako
příznivě
všechny
politické
rozhodnutí,
proudy zda
se
shodly,
emigrovat,
že
s
možností
zaručen
je
jeden
z
svobody jednotlivce. Na druhé straně nechyběla kritika
k ustanovení
dostatečné
V roce
1901
byl
vystěhovalectví,
soukromou
Důležitou
administrativní migračních
taktéž
nadále
měrou
mimo
dohled
zákona
struktury
služeb
přijat
parlamentem
zvýšila
změnou
považoval kontrolu
státu
z roku
v oblasti
de'" Emigra zione, zplnomocněn
úřad
emigraci
za
nicméně
státu,
procesem.
1901
bylo
vytvoření
do
té
Ke
sjednocení několika
doby
zahraničních věcí
emigrační
Commisariato
politiky
Genera/e
pro vystě hova lectví. Ú řad byl zá ko n em
k udílení licencí lodním
stanovení cen lodních
o
tímto
degli Esteri) k prosazování nové autonomií
zákon
nad
emigrace.
provozovaných
s vlastní
že nedošlo
nový
ministerstvy zákon ustanovil pod Ministerstvem (Ministero
silná
ochrany emigranta.
velkou
opatření
neboť
způsobila,
volného obchodu
který
věc
katolíků,
a to zejména ze stran
principům
zařízení
sociálním
obecně
náklonnost k
úřad
čelit
tohoto
principů
neúčinnosti,
přijatá
ducha
proklamované svobody na poli práce v rámci
svobodného principů
prefekta
vystěhovalectví
o
volného obchodu. Zákon a jeho podstata byly přijaty,
z
soudu a dvou oblastních radních, kdy již
převládající
odrážela
19.
mezi emigranty a agenty byla tímto
arbitrážní
komise
zároveň
a
lod í až d o konce
lístků,
pro emigranty v
ke
zřízení
přístavech,
32
přepravcům
(vettori), ke
a provozu ubytovacích
poskytování informací a
emigrantů.
kontrole
skutečnosti měl úřad
Ve
finanční prostředky.
nevelké pravomoci a skromné spočíval
zejména
emigrovat,
sběru
emigrantům
pomoci získával
pouze
těm,
v poskytování informací
a ve
dat o emigraci.
Jeho význam
jež se rozhodli
K financování sociální
zřídila
italská vláda
prostředky
vystěhovalectví
pro
emigrační
vybraných poplatků
z
fond, který stanovených
zákonem a pokut za jeho nedodržování. největších
Jednou z
změn,
kterou zákon
z roku
přinesl,
1901
bylo zrušení emigračních agentů, kteří byli považováni za zdroj emigrantů.
mnoha nekalých praktik, spekulací a zneužívání činnosti emigračních agentů
zákazem
společností
zákona vzrostla i
přepravy
přístavu
či
povinností bylo pod
byl
v
úředně
ubytování a jídlo
počínaje
polednem dne přepravním
reprezentantům veřejně podněcovat
veřejným
emigrantů
1902
pověřil
zájmem.
soukromníky
Prinettiho
zřídka
Velice
byl zákon
uplatněn
dekret
18
na
Jejich
zda jedinci
kávových
předcházejícího
datumu
společnostem
a jejich
případě
plněním
a
vždy
šířit
nepravdivé přímý
stát odmítl
služby,
která
v nejlepším
byla zájmu
k pozastavení emigrace. V roce
zakázal
Brazílie, aby zabránil dalším podmínkách
ověřit,
k emigraci a
zprávy o destinacích. Také v tomto a
pokuty
odmítnut.
zakázána, dále poskytnout emigrantovi
odjezdu. Zákon také zakázal
závazek
(vettori),
že emigrant se nemohl
destinace
pohrůžkou finanční
nebyla emigrace
dopravců
nového
a hygienické podmínky
případě,
místě
S přijetím
lodních
bezpečnostní
za
a i za vzniklé škody v v
emigrace.
zodpovědnost těchto
odpovědnými
stali se
nalodit
v procesu
(vettori)
přepravních
se zvýšila role 18
Se
subvencovanou
emigrantům
plantážích.
do
se ocitnout v zoufalých
V roce
1911
Velký podíl na přijetí tohoto opatření měla lobby přepravních společností.
33
emigraci
na
třináct
měsíců
italská vláda pozastavila emigraci do Argentiny a do důvodem
Uruguaye až do roku 1914, kdy emigrantů
neboť
italská národní hrdost,
přítomnosti lékařů
byla spíše než ochrana
Italové protestovali proti
z přijímacích zemí při zdravotních prohlídkách
emigrantů v přístavech. 19
Právní základy pro poskytly až další
větší
změny
emigračního
zásah státu do
společnosti
v italské
procesu
v prvním desetiletí
20. století, kdy byla posílena obecná tendence ochrany práce státem a došlo k komunitě
upevnění
přesahující
nacionalistické myšlenky o italské
hranice státu a prosazení vize velké Itálie
"gran Italia". K posílení role státu italská vláda vydala několik zákonů. V roce 1910
přijat
byl
v oblasti
zákon
administrativních
emigrace,
který
zákona
z roku
předešlého
úřadu
autonomii
o
aby
hlavní
kancelářemi
výkonnými
orgány, během
komisaři,
konzulátů.
v
zahraničí
kteří
kancelářemi,
inspektorů
obecními
zaoceánské plavby
jmenovaní státem,
doprovázeli,
a
měli
a
posílil
Generale vymáhání
výbory.
tento
během
úkol
v hlavních nepřímými
a
na starosti
emigranty
přecházel
při
článků
pro vystěhovalectví byl
výkonnými
oblastními
strukturu
činnost
jeho
emigračních
různých
Commisariato
Úřad
1901.
řídící kanceláří,
přístavech
emigranta
rozšířil
1901,
zefektivnil
dodržování zákona z roku tvořen
sloučení
vystěhovalectví,
pro
dell'Emigrazione,
kromě
činných
orgánech
Ochranu emigrační
jejich cesty
na
úředníky
V roce 1912 byl přijat zákon o italském občanství.
Pod let o hot o z á k o na, z a I o žen é mna p r i n c i p u i u s s a n 9 u in i s, byl, za
19
italské
občany
považovány
děti
narozené
otci
s italským
Viz blíže Elizabeth Cometti, "Trends in Italian Emigration" in The Western Political Quarterly,
Vol. 11, No. 4. (Dec., 1958), pp. 820-834.
34
jiiCS
občanstvím
děti
nebo
dětí
Také u nezletilých
občanství
při
přednost občanství
se dává
především
emigranti kritizovali italského
italské matky, jestliže byl otec neznámý. otce. Italští
ustanovení o automatické
přijetí občanství
jiné
země
ztrátě
a požadavek
z n o v u s e u s í d I i t v I tál i i pro jeh o o pět o v n é z í s k á n í. 20 Z á k o n z r o k u 1913 o právní ochraně emigrantů zdůraznil dohled státu v oblasti pracovních emigrantů
emigrantů.
práv
Vobecné
rovině
ochranu
zvýšením trestních sankcí uložených za nedodržování všeobecně
zákona z roku 1901, které byly do té doby kvůli
posílil
své mírnosti a
neúčinnosti.
kritizované
Zákon se poprvé v širší
zabýval i problémy kontinentální emigrace, na
formě
základě prověření
pracovní smlouvy
udílel povolení k rekrutování emigrantů
evropských
Díku
předmětem
zemí.
tomu,
že
pracovní
smlouvy
staly
státní kontroly a ustanovení mezinárodních konvencí,
bylo možné dosáhnout v oblasti ochrany emigranta výs led k Ů.
se
do
Te nto
zákon
byl
i nteg rová n
a
viditelnějších
zčásti
m od ifi ková n
některé
normy, které
zákonem z roku 1915. Během
první
světové
podstatně změnily
emigrační
1901, zásah
italskou
emigrační
legislativu. Volnost italské
legislativy, daná zákonem o
skončila
na
války byly vyhlášeny
s
poli
přijetím
vystěhovalectví
zákona z 13.listopadu 1919. Podstatný
emigrační
legislativy
byl
všeobecným projevem snahy nacionalistické a
ve
skutečnosti
později
politiky prosadit vůli státu.
20
z roku
V roce 1971 byla uzavřena dohoda mezi Itálií a Argentinou o dvojím občanstvím.
35
fašistické
Profil italské komunity v Ke studiu povahy italského
Argentině
imigračního
toku v období masové
imigrace jsou k dispozici italské a argentinské statistiky. Tyto dva druhy klíče.
materiálů
zaznamenávají informace podle rozdílného
Italské prameny jsou založeny na žádostech o povolení
(nulla osta), které bylo vyžadováno k skutečnosti
uvádějí
spíše
očekávanou
vyřízení
pasu, takže ve
migraci do
než reálnou. Naproti tomu argentinské evidují
určité
příjezdy
země
osob ze
zámoří druhou nebo třetí třídou. 21 V mnoha studiích se ukázalo,
že
italské
neboť
prameny
mají tendenci
snižovat velikost
migrace,
mimo jiné neberou v úvahu ilegální migraci. Rozdíly můžou
být z P ů s ob e n y i r e e m i g r a c í mez i r ů z n Ým i zem ě mi. 22 Ob e c něj s o u prameny
přijímajících států
považovány za bohatší a
přesnější.
Italské prameny V Itálii systematický
sběr
dat o emigraci provádí Dirección de la
Estadística od roku 1876. Od roku 1905 jsou zaznamenávány i návraty italských
přistěhovalcích zpět
do vlasti. Tyto údaje jsou
omezeny jen na americký kontinent. Dále jsou k dispozici Italů
sčítání
v zahraničí - první v roce 1871 a druhé v roce1881, která se
konala spolu se národními sčítání
Italů
v zahraničí
sčítáním.
Dále byla provedena tato
základě
na
konfrontace
zpráv
z konzulátů s censy přijímajících zemí v roce 1891,1901 a 1911.
21
22
Souvisí s definicí imigranta v argentinské legislativě.
Např. Kvalitativní prameny hovoří o silné italské migraci z Brazílie. Dále Montevideo bylo
pouze tranzitním
přístavem
nezaznamenával
příchozí
pro italské imigranty
mířící
imigranty z Montevidea.
36
do Argentiny a argentinský
imigrační úřad
Argentinské prameny Argentinské údaje o
oficiální
začínají
prameny
příjezdech přistěhovalců
systematicky
zámoří
ze
evidovat
v roce 1857, od roku
1871 jsou zaznamenávány také jejich odchody z Argentiny, což propočítávat skutečné
znamená, že až od tohoto roku je možno přírůstky počtu přistěhovalců. Přesnější
je
například
profese se ve statistikách nalézají od roku 1876.
důležitým
Dalším
údajů
zdrojem
jsou tři
censy z roku 1869 (první všeobecné které
ovšem
italských základě
údaje o imigrantech jako
uvádějí
imigrantů
počty
a
argentinské
sčítání
lidu), 1895 a 1914, rozmístění
teritoriální
narozených v Itálii.
národní
pouze
Druhá generace je na
ius soli považována za Argentince.
rozmístění
Demografická charakteristika a teritoriální Argentinský
národní
census
z roku
1869
obyvatel, z kterých 211.992 byli cizinci -
udává
1.736.923
třetinu
jednu
tvořili
Italové ( 71.442, naproti tomu sčítání Italů v zahraničí z roku 1871
udává 56.016
Italů
v Argentině).
usadilo v provincii Buenos Aires nebo ve
Celkem městě
85%
Italů
se
Buenos Aires.
V pobřežní oblasti se celkově zdržovalo 92% cizinců. Mezi
lety
1869
a
1895
se
celková
populace
v
Argentině
zdvojnásobila na 3.954.911 obyvatel. Množství Italů se zvětšilo téměř
sedmkrát, s
populace
počet
v Argentině
a
492.676 téměř
představovali
polovinu
12,5% celkové
cizinců
(1.004.527).
Vzhledem k roku 1869 v tomto období italští imigranti větší
míře
také
do
argentinského
37
vnitrozemí,
zamířili
především
ve do
provincie Santa Fe (22,2%), zatímco města(z
hlavního
pozoruhodně
klesl význam
58,7% na necelých 40%).
Tabulka: Teritoriální
rozmístění
italských
imigrantů
narozených
v Itálii 1869
1895
1914
Buenos Aires (Capital Federal)
58.7
36.9
33.5
Buenos Aires (provincie)
26.2
28.5
30.6
Santa Fe
5.9
22.2
17.7
Entre Rios
6.0
4.3
1.7
Córdoba
0.5
4.5
9.0
Mendoza
0.1
0.8
3.0
San Juan
0.1
--
0.2
Tucuman
0.1
0.7
0.8
71.442
492.676
928.860
211.992
1.004.527
2.357.952
1.736.923
3.954.911
7.885.237
Celkem ital. Celkem
imigrantů
cizinců
Celkem obyvatel Zdroj:
Luigi Favero, "Las escuelas de las sociedades italianas en Argentina" in Fernando J.
Devoto a Gianfausto Rosoli (eds), La inmigración italiana en la Argentina (Buenos Aires, 1985), p.168. Třetí
národní
zaznamenal Italové
opět
v tomto
census,
který
dvojnásobný roce
uskutečnil
se
nárůst
celkového obyvatelstva a 39,5%
cizinců.
38
1914,
obyvatelstva na 7.885.237.
počtu
dosáhli
v roce
982.860,
což
Nadále klesl
je
12%
počet Italů
usídlených v hlavním
městě
na 30%, zatímco v provincii Córdoba
v z r o s tl na 9 % a v S a nt a Fe se po h Yb o val o k o I o 1 8 % .23 Když vezmeme do úvahy jevy, které ovlivnily kolísání velikosti migračního
tento
proudu mezi lety 1857 a 1914, je možné
časový
1857-1874:
úsek do
pěti
období
pomalého,
rozdělit
následujících období: ale
růstu
stabilního
imigrace
(s výjimkou roku 1871 v souvislosti s epidemií žluté zimnice). hospodářské
1875-1880: období odráží
počtu
v poklesu
krize a politické nestability se
imigrantů,
rozdíl
příchozími
mezi
a
odchozími neboli skutečný nárůst činí 132.742 osob. 1881-1889: přírůstek
konstantní zvyšování
dokonce 260.909
imigrace,
imigrantů,
v roce
celkem
1889
roční
v tomto období
824.595 osob. finančně
1890-1903: deprese
se
hospodářská
zmírňuje
až
na
krize z roku 1890 a následná
konci
období,
saldo
527.247
imigrantů.
1904-1913: období do
země
1.356.785,
největší
vstoupilo nárůst
expanze
2.895.025 o
1.538.240.
migračního
osob
a
Takto
toku, ve kterém
následně
velká
čísla
ji
opustilo
jsou
také
n ásled kem i m ig race golondrinas, 24 která v to mto obd o b í d osa h uje s v Ýc h v r c h o I ů . 25
23
Luigi Favero, "Las escuelas de las sociedades italianas en Argentina" in Fernando J. Devoto a
Gianfausto Rosoli (eds), La inmigración italiana en la Argentina (Buenos Aires, 1985), pp. 141207 24
golondrinas neboli vlaštovky byli evropští nádeníci, kteří přijížděli do Argentiny během října a
listopadu, aby zde pracovali na žních a v dubnu, v 25
květnu
se vraceli
zpět
do vlasti na
tamější žně.
Číselné údaje viz Jose Panettieri, Inmigración en la Argentina, Buenos Aires, Ed. Macchi,
1970, pp.29-31,
převzato
z Luigi Favero, "Las escuelas de las sociedades italianas en Argentina"
in Fernando J. Devoto a Gianfausto Rosoli, (eds), op. cit., (Buenos Aires, 1985), pp.141-207
39
Argentinská
imigrační
argentinské
společnosti
Je
obtížné
popsat
společnosti,
hostitelské vzájemně měnily,
neboť
přesně
a
posoudit
pohledy a mínění
společnosti
postoje
různých
hostitelské
členů
na italské imigranty se lišily a Přirozeně
odporovaly.
jak
politika a postoj
z hlediska
se také v
obsahu,
tak
průběhu
i intenzity,
a skupin někdy
času
si i
názory
s kterou
byly
vyjadřovány.
Za hlavní indikátor
postojů
či
politika a její úsilí imigraci povzbudit soudobých
politiků,
komentátorů
redaktorů
spisovatelů
a
společnosti
hostitelské
omezit. Spolu s názory
časopisů,
novin a
slouží vládní
společenských
poskytuje dobrý základ
k
načrtnutí
vývoje postojů argentinské společnosti k italským imigrantům. Ačkoliv
počty
velké
ohledně potřeby přilákat
panovala široká a trvající shoda imigrantů
argentinskými
elitami
v
v ýz na m n á d i s k u s e o dopadu
průběhu
která
19.
met o dá cha
přistěhovalectví
především
týkaly
země,
do
století,
cíl ech
na argentinskou imigrantů
integrace
se
objevila probíhala
pop u I a ční
společnost.
do
mezi zde
p o I it i k Y a Výhrady se
společnosti.
nové
Národní cítění nabíralo s narůstajícím počtem imigrantů stále více
na
Často
síle.
představovali
shoda, že argentinská
zdaleka
země
zaměřeno
bylo
největší
potřebuje
vláda
nijak
významně
let dvacátého století.
Během
druhé
argentinská
poloviny
elita
skupinu
imigranty
třicátých
právě
proti
imigrantů.
nedotčená,
neomezila
imigraci
40
v imigraci
století
kteří
Nicméně
zůstala
devatenáctého
spatřovala
Italům,
takže až
do
vládnoucí
základní
prvek
k vybudování moderní a "civilizované" vůdci
věřili,
španělské
že
příčinou
vzor
viděli
rozvoje
v
Někteří
dědictví
koloniální
obyvatelstvo ve vnitrozemí jsou Svůj
země.
argentinští
a
domorodé země.
zaostalosti jejich
"civilizovaných"
národech
severní
Evropy a Spojených státech, které proto považovali za nejlepší imigrantů
zdroje vzdělání
pro
argentinský
pokrok.
Materiální
a imigrace byly jádrem vládního programu. klíčovým
imigranti byli
rozvoj, Evropští
bodem tohoto programu ze dvou
důvodů.
Za prvé mohli poskytnout nezbytné pracovní síly, schopnosti a znalosti
k zahájení
část
druhé
elity
a udržování
se
domnívala,
imigranty a místními lidmi se Základní principy
ekonomického že
rozvoje.
proimigrační
sňatky
vzájemnými
vytvoří pokrokovější
A za mezi
populace.
politiky byly zakotveny v
ústavě
z roku 1853. Článek 25 otevřel zemi všem osobám, které přispějí ke
zlepšení
společnosti.
argentinské
jednoznačně
uvedla,
že
bude
podporovat
evropskou imigraci. Nebude omezovat jakéhokoli druhu vstup do její
půdu,
vědy
a
zlepšovat její
umění.
Mimoto
Federální a
či zatěžovat
propagovat
cly a poplatky
země cizincům přicházejícím
průmyslová odvětví,
článek
cizincům
20 dal
vláda
kultivovat
představovat
ta samá
a
učit
občanská
práva jako argentinským občanům. Bylo prohlášeno, že cizinci se mohou zabývat
činností
v oblasti
říční
jakékoli profese, provozovat prodávat
a
náboženskou
kupovat víru,
průmyslu
nemovitosti,
sepisovat
a
pobřežní
praktikovat
závěti
a
mimořádné daně.
nepřetržitého
pobytu v
plavbu, vlastnit, svobodně
uzavírat
zákona. Nebyli povinni nabýt argentinské žádné
a obchodu, vykonávat
sňatky
občanství,
svoji podle
ani platit
Naturalizováni mohli být po dvou letech
Argentině, přičemž úřady směly
tuto dobu
zkrátit žadatelům, kteří uvedli a prokázali svoje služby republice. Postupně
způsobem
vláda formulovala
určitá
konkrétnější
opatření,
často
pokus omyl. V roce 1864 ustanovila v Evropě prvního 41
argentinského imigračního agenta, do roku 1871 jich působilo v Ev rop ě sed m n á c t , tř i z nic h v již n í Ev rop ě . 26 O á I e a r gen t i n s k á vláda
experimentovala
s politikou
poskytování
bezplatného
ubytování, stravy a vlakových jízdenek do vnitrozemí
země.
Také
se pokoušela prosadit zákon, který by umožnil imigrantům nákup půdy.
Zákon
o
imigraci
Colonización, předešlou
evropské
a
legislativu, imigranty
imigrantům
ke
Ley
více
kultivaci
de
činnosti
v Buenos
podpořil
rozlehlých
náborových
bezplatného stejně
Aires,
provincií,
Argentině. Tvůrci
úsilí
Oficina
y
a
zákona
také
jako
chtěli vytvořit
de
Tierras
y
imigračních
kanceláří.
do
Potvrdil
a
v hlavních
dopravy
získat
argentinských
ubytování
stravy městech
cílových
míst
argentinský ekvivalent základě
k americkému zákonu Homestead Act. Na vytvořena
Inmigración
oblastí. Schválil jmenování dalších
pětidenního
argentinských
ještě
aby
pokračování
poskytování
v
kolonizaci,
1876 27 systemati cky u spo řád a I a u pevn i I
v roce
neobdělávaných agentů
a
Colonias
zákona byla
a jednotný
systém
mapování národního území. Pod ministerstvem vnitra (Ministerio deJ
I nterior)
vzn i kl
úřad
při stě h ova lectví,
pro
General de Inmigración, a provincionální
Departa mento
imigrační
úřady.
Tato
administrativní struktura koordinovala a dohlížela na rekrutování a
umístění
doporučovala
26
imigrantů,
zákonná
sledovala
vliv
populační
politiky
a
opatření.
Mezi jmenovanými emigračními agenty byl i významný novinář B. Cittadini, budoucí vydavatel
italského deníku La Patría. 27
Přijetí tohoto zákona bylo odpovědí na prudký pokles imigračního proudu. V roce 1876 byl
dokonce
příliv imigrantů
nejnižší za posledních osm let.
42
Imigrace
v osmdesátých
neobdělávaných
záboru
oblastí a ekonomického rozmachu dramaticky
Nicméně
vzrostla.
v důsledku
letech
zákon o imigraci a kolonizaci byl
ve svých primárních cílech,
nepodařilo
významnější počet imigrantů
ze severní Evropy a ani
neúspěšný
přilákat
se mu
do
země
dostatečně
osídlit málo zalidněné oblasti. Více jak polovina imigrantů, kteří přijeli
do Argentiny v poslední
čtvrtině
devatenáctého století, byli
I t a lov é a té měř p o lov i n a s e u s a d i I a ve mě st ech. 28 Ačkoliv
argentinské elity usilovaly o získání zájmu imigrantů ze
severní Evropy,
většina
členů
viděla
elity
také Italy ze severní
Itálie v příznivém světle, vedla je k tomu řada důvodů. Italové významně přispěli zručnými
k rozvoji Argentiny, byli schopnými
řemeslníky,
dělníky
pracovitými
i
zemědělci, potřebnými
tolik
obchodníky a odborníky. Dále zde byl blízký ideologický vztah mezi místní italskou elitou a obě
členy
elity usilovaly o vybudování
vládnoucí argentinské elity, národů
nových
na stejných
liberálních a antiklerikálních principech. Úzká argentinská elita možná pohlížela na italské imigranty jako na argentinské
společnosti,
společenského
žebříčku
ale stále než
ještě
zbytek
druhořadé
členy
stáli na vyšším stupni místního
obyvatelstva.
V tomto smyslu byli Italové chápáni jako nositelé civilizace. Jak
imigrace
začala
dosahovat
masových
rozměrů
sedmdesátých let a v letech osmdesátých, tak mezi členy
argentinské
společnosti
dopadem imigrace na jejich zemi. Italové jako
28
nejpočetnější
vzrůstalo Největší
na
některými
znepokojení
obavy budili
konci
nad
přirozeně
imigrantská skupina.
Fernando J. Devoto, Estudíos sobre la emígracíón ítalíana a la Argentina en la segunda mítad
delsígloXIX, (Napoli 1991), p.4?
43
Domingo F. Sarmiento, argentinský prezident od roku 1868 do 1874 a dříve jeden z nejsilnějších zastánců imigrace, byl nyní značně Italů,
zneklidněn
do argentinské
skupinách,
imigrantů,
procesem integrace společnosti. zůstaly
které
Problém
stranou
viděl
v imigrantských společnosti,
nové
v imigrantských národních institucích, které pokládal za začlenění
školy
přistěhovalců.
provozované
společnostmi
italskými
Dále kritizoval italskou vládu za dětem
narozeným v
neunikly
ani
podněcování
v
předmětem
Hlavním
Argentině
Argentině
přiznávání
jeho
vycházející
útoků
byly
pomoci. občanství
italského
italské
a
překážku
vzájemné
rodičům.
italským
zvláště
a to
Jeho výtkám
noviny
za
své
podpory loajality k Italskému království spíše než
k Arg e n t i ně. 29 Také kom isaři ú řad u pro de
vyjadřovali
Inmigración,
neměli
přistěhovalectví,
své
společnosti.
do argentinské vztah
mezi
kriminalitou v Navarro
italskou Argentině.
uvedl,
ohledně
obavy
zájem o získání argentinské
Departamento General
občanství
Ve svých zprávách
emigrací
z jihu
V roce 1881
kteří
a neintegrovali se zdůrazňovali
Itálie
imigrační
že zatímco Argentina
cizinců,
a
narůstající
komisař
zaručuje
úzký
Samuel
stejné výhody
svým občanům i nenaturalizovaným trvale usídleným cizincům, tak Spojené státy americké požadují k využívání formální americké začít
29
občanství.
prosazovat podobnou
těchto
Domníval se, že Argentina by
imigrační
výhod měla
politiku jako Spojené státy
Sarmientova polemika ohledně italských škol viz blíže E.Zuccarini, II javore degli Italiani nella
Repubblica Argentina dal 1516 al 1910, La Patria degli Italiani, Buenos Aires, 1909, p.406 a ohledně
italského tisku I. Martignetti, Le scuole italiane, en Camera di Commercio Italiana, Gli
italiani nella Repubblica Argentina all'Espoziona di Milano, Buenos Aires, 1906 citováno dle Luigi Favero, "Las escuelas de las sociedades italianas en Argentina" in Fernando J. Devoto a Gianfausto Rosoli, (eds), op. cit., (Buenos Aires, 1985), pp.165-207
44
Zvláště
americké. imigrantů
měla
by
zd okonal it systém k zvýš en í záj mu
ze severní Evropy a povzbudit integraci imigrantů do
s p o leč n o s ti. 30 Otázkou
bylo
Diskutovalo či
dotacích
způsobem
jakým
se
přímém
o
tyto
vládním
myšlenky sponzorování,
přijala
v roce
několika
1887 první zákon o subvencovaní vytvořeny informační
dopravy, Ley de Pasajes Subsidiarios. Byly
střední
vládních
o uzavírání smluv se soukromými agenty. Po
letech vláda
kanceláře,
realizovat.
Oficinas
de
a severní Evropy
y
Infirmación (Paříž,
Propaganda
Londýn, Berlín,
přivede
do
země
Vídeň,
Brusel a
Předpokládalo
Bern) a ve Spojených státech (New York). tento nový zákon
v zemích
se, že
i imigranty z jiných zemí než z
Itálie. Během
let
1888 až
uplatňovala
1890, kdy argentinská vláda
politiku subvencované imigrace, využilo subvencovanou dopravu 134.000 imigrantů, (426.830), imigrantů výrazně
kteří
což činí 31% z celkového počtu době
v této
stoupl,
ale
nezvýšil.
podíl
přijeli
imigrantů počet
do Argentiny. Celkový
imigrantů
ze
severní
Evropy
Subvencované imigrace nejvíce v této
se
době
využili Španělé (45%) a Francouzi (34%), tolik žádaní belgičtí, němečtí,
angličtí
necelých 5%. skoro
30
a
Přesto
polovinu
holandští během
(48%)
imigranti
těchto
z celkového
tří
tvořili
15%
let Italové
počtu
nově
a
Italové
představovali
příchozích. 31
C.Calvo al Ministro dej Interior de Italia, en Memoria dej Ministerio de Relaciones exteriores al
H.Congreso Nacional en el
aňo
1878, Buenos Aires, Tip. La República, 1878, pp. 266-267 a S.
Navarro al Ministro dej Interior de la R.Argentina(18/IX/1885), en Archivo General de la Nación, Archivo Julio A.Roca, leg. n. 30 citiváno dle Fernando J.Devoto, op. cit., (Napoli 1991), pp.45-68. 31
Číselné údaje viz Samuel Baily, Imigrants in the Lands of Promise, (Ithaca New York 1999)
p.79 srovnej Fernando J.Devoto, op.cit, (Napoli 1991), pp.51-53.
45
Pokračující
převaha
počtu
italských imigrantů odráží omezené
prostředky
vládní politiky regulovat
okrajovou
roli
kolonizačních
přistěhovalců.
Imigrační
imigrační
programů
politika
proud a odhaluje
při
získávání
argentinské
nových
vlády
byla
konfrontována s neformálními sítěmi vztahů samotných imigrantů (řetězová
migrace), které byly
zvláště dobře
rozvinuty mezi Italy,
přepravních společností
a s vlivem a nabídkami velkých
a jejich
sít í a gen t ů . 32 Navíc kvalita subvencovaných
imigrantů
přicházeli
za velmi nízkou. Tito imigranti zdrojů
k argentinskému
pokroku.
imigračního komisaře
ředitelem imigračního úřadu,
imigrace
a
argumenty
naopak byly,
zvýší
počet
byl
odpůrcem
podporoval
příležitosti,
ekonomické
imigrantů
Juan
obecně
vlastních
často
nebyli schopni
Alsina,
který zastával
od roku 1889 do 1898 a poté se stal
přirozené
že
přípravy,
bez
a s nedostatkem kvalifikace, takže
přispět
funkci
byla považována
spontánní
prvky
existující
politiky subvencované
jako
rodinné
imigraci.
politická a
toho správného druhu,
stabilita,
přátelské
kteří
Jeho
vazby
budou zemi
pro s p ě š ní. 33 přirozené
Tyto do
rysy
Argentiny
světové
války
společnosti,
v devadesátých výjimečně
jak Alsina
předpověděl, přilákaly
letech
před
velké množství
a
počátkem
imigrantů,
zejména
první Italů
z jižní Itálie a Španělů. Úspěšné zvýšení počtu imigrantů sebou neslo i několik pro elitu neočekávaných a nechtěných atributů. Podobně
32
vosmdesátých
letech
příliš
mnoho
imigrantů
Příkladem je přepravní společnost v Janově, která měla silné vazby na ligurské společnosti,
včetně 33
jako
tisku, a monopol na italskou dopravu do Rio de la Plata.
Memoria del Departamento General de Imigración correspondiente al aňo1890, BuenosAires,
Coni, 1891, pp. 55-57
převzato
z Fernando J.Devoto, op.cit., (Napoli 1991), p.55.
46
zůstávalo
ve
městech začali
patřící
k
možnost stejně
Také
městech.
v Buenos Aires a v ostatních
střední účasti
Navíc imigranti
společenskou změnu.
usilovat o
společenské
vrstvě
se
Přistěhovalci
snažili
na po I itických a hos pod á řských většího
jako usilovali o dosažení imigrantští
dělníci
začali
větší
získat
rozh od nutí ch,
společenského
uznání.
obraně
svých
problém, jak zkrotit tyto protesty a
přitom
se
sdružovat
k
záj m ů. Argentinská elita neohrozit vyhnout
řešila
růst
ekonomický sociální
pokrokových
reformě,
omezit jakýkoliv pokus
ve
by
se
zdůraznit
siamů,
růst
syndikalismem
působil
a socialismem,
zapříčinila
třída,
se
a
činnosti
rozvoj
zahraničních
Argentiny.
ovlivněná
a
ospravedlnění
kteří
řadu
stávek
protesty jsou výsledkem zbytečně
narušují klidný
a nacionalismus posloužil
opatření
schválení
požadovala
dvacátého století.
dělnické
cítění
šíření
anarchismem,
organizovala
dekádě
agitátorů,
Národní
přitom
přetížení
prostituce,
lepší životní a pracovní podmínky, což vyústilo v
Reakcí elity bylo tvrzení, že
mezi
rostoucí sociální konflikt
kriminality
v devadesátých letech a první
svých
meze
reformu ekonomiky a
se
v politické oblasti.
Dělnická
alkoholismu a nemocí.
vzdát
stanovit
Imigrace a rychlá urbanizace
vznik
Pokusila
musela
elity bylo
znepokojení elitám
městech.
měst,
aniž
změny
země.
prosperitu
Záměr
myšlenek.
ekonomikou a politikou,
Nejsilnější
a
proti
k
dělnického
aktivitám
hnutí. V roce 1902 vláda schválila první zákon omezující imigraci od
přijetí
ústavy v roce 1853. Nový zákon, Ley de Residencia,
opravňoval
v zah ran ičn í
k zamítnutí od souzen i
ohrožovali národní
přístupu
a
do
země
u možňoval
bezpečnost
a rušili
veřejný
kteří
byli
cizinců,
kteří
pořádek.
Další
deportaci
podobný zákon, Ley de Defensa Social, byl
47
cizincům,
přijat
v roce 1910.
Tento
označil
zákon
anarchisty
agitátory a zakázal jim vstup do
zahraniční
za
společenské
země, pořádání mítinků
a
šíření
jejich doktríny. Ačkoliv
se
tyto zákony imigraci jistým způsobem omezovaly, jednalo
spíše
zdůraznění
o
selektivity.
několik
Pouze
stovek
anarchistů
a odborových předáků bylo na základě tohoto zákona
vyhoštěno
a
ještě
menšímu
počtu
Tyto zákony byly
namířeny
proti
kteří
byli
imigranti
zaměstnavatelé
vůdce
z
řad
organizující
zastavení imigrace Kromě
nálad
či
odepřen
vůdcům
v
zabývali
přistěhovalce
nejlepším
odporu,
dělnické
tyto vláda
společnosti
argentinské
sociálního
účinnější
hledáním
využila k represi
neznamenalo
někteří
jsou státní
rady
cesty,
společnosti.
do argentinské
Národní
sami
to
její omezování.
prostředkem
předsedou
imigraci.
Přestože
problému se sociálními protesty se
také
protestů,
kritizovali
protesty.
země.
vstup do
sociálních
samotnou
přistěhovalců
potlačení
a
na
sociální
protiimigrantských dělnictva
než
byl
pro
veřejné
vzdělání
členové
jak
elity
integrovat
Převládal
názor, že
školy. V roce 1908 se (Consejo
Naciona/
de
Educación) stal José Maria Ramos Mejija, který ze své pozice značně
posílil
jako Sarmiento napadala
myšlenku "vlasteneckého před
soukromé
třiceti
lety rada
pod
školy
italských
přistěhovalců
národností a kritizovala ve státních důraz
veřejných
vzdělávání".
Podobně
Mejiovým vedením a
jiných
rozšířené působení zahraničních učitelů
školách. V pozitivním smyslu rada kladla
na výuky argentinské historie, geografie a
48
občanské
nauky
jak ve
školách
státních,
tak i soukromých.
předměty
Tyto
způsob jejich výuky měly povzbudit loajalitu žáků k Argentině. Asi
nedůležitějším
právě
ne
a hlavním bodem
omezování.
imigrantů
změnily
společnosti.
obraz
národní
identity.
ne měl i,
představy
týkající
se
dědictví
v argentinské
i pohled na hispánské
gaučů,
předešlé
Další
generace již nebyl odmítán
přijat
ale byl změnou
integrace
bylo,
součást
jako že
argentinské
imigranti již
nadále
na hra z o vat mís t n í ob Yvat e I s t v o, a len a o p a k s p o I u sní m
měli vytvořit
novou argentinskou
postojů
V analýze
hostitelské
argentinská pracující světle
stejném
Během
Nové
Na rozdíl od
tradiční
takže
byla
snaha a tlak na začlenění přistěhovalců do společnosti a
jejich
cizinci
vzdělávání
reforem
a
34
tvořili
stěží
jako
třída
společnosti
hleděla
vládnoucí
velké procento
společnost.
otázkou
na italské
elita.
Jednu
zůstává,
zda
přistěhovalce
z
těžkostí
městského dělnického
je,
ve že
obyvatelstva,
je možno charakterizovat názory místních obyvatel.
tohoto období 80% aktivní populace v Buenos Aires byli
cizinci
nebo
děti
cizinců.
Přirozeně
mezi
přistěhovalci
protiimigrantské nálady nevládly a ani se mezi nimi nerozvíjelo cítění.
argentinské národní Projevy národního vrstvami nicméně
nebyly
34
v
uvědomění
zemědělských
se jednalo
součástí
o
se sice objevovaly mezi lidovými
venkovských
ojedinělé
oblastech
a izolované
Argentiny,
incidenty,
systematického a organizovaného
které
nepřátelství
M. I. Barbero aD. Roldán, Inmigración y educación (1810-1910) c!,La escuela como agente de
inregración?, en Cuadernos de Historia Regional, n. 9, Universidad de Luján-EUDEBA, agosto 1987, pp. 81-84
převzato
z Fernando J. Devoto, op.cit., (Napoli 1991), p. 58.
49
k i m i g ran t ů m .35 V Bu e n o s A i r e s a o s t a t n í chm ě s tec h e x i s t o val a málopočetná
s
dělnická
místní
kvalifikovanějšími
která
pracovními silami z
Zvláště
v dobách vysoké
že mezi
členy
a
třída,
řad
nezaměstnanosti
soupeřila
zpravidla imigrantů
o práci.
předpokládat,
se dá
této malé skupiny vznikaly protiimigrantské nálady
nepřátelství.
Přes
přímých
málo
intenzity národního třídou, některá
důkazů
ke zdokumentování
uvědomění
a
městskou
dělnickou
uváděných
v lidovém
mezi místní
témata a charaktery v hrách
rozsahu
divadle v Buenos Aires ukazují na existenci protiimigrantského cítění
členy
mezi
pojednávají za
rozličných
obyvatele a imigranta, Jedním z názorných a
jeho
společenské
této
příkladů
popularita.
socializovaného španělštinou,
nabyl
vhodně
k personifikaci k
vyjádření
někdy
v
komického
špatného
o
místního
vytvořen
byl
vkusu.
mluvil
řádně
lámavou
chovat ve své
v improvizované
podobě
osmdesátých let a rychle
termín
italského
částečně
postavu
který
obléci a
polovině
Postupně
popularity.
se
gauče,
nové roli. Tento charakter byl v cirkusové manéži
střetnutí
italské národnosti.
Jednalo
se
o
byl vznik tzv. Cocoliche charakteru
italského
neuměl
právě
okolností
většinou
představení
vrstvy. Mnohá
charakteru
Cocoliche
rozšířen
Cocoliche
obecně
a
charakter
byl
pro
/
Argentince
způsob,
jak
zesměšnit
cizí
původ
Italů
a potvrzovat
své domácí tradice. Na druhou stranu byl Cocoliche charakter prostředkem,
35
kterým argentinské lidové vrstvy a imigranti mohli
Viz blíže Tulío Halperin-Donghi, "Para que la inmigración? Ideología y política inmigratoria y
aceleración dej
procesů
modernizador: EI caso argentino (1810-1914)" in Jahrbuch fOr
Geschichte von Staat, Wirschaft und Gesellschaft Lateinamerikas, 13 (1976), pp. 437-489, převzato
z Samuel Baily, op.cit., (Ithaca New York 1999), p. 81.
50
překonat
své rozdíly skrz symbolickou
konfrontaci
na jevišti,
v t i s k u i v k a ž d ode n ním ž i v o tě. 36 Pod o b něj a k o d ů r a z a r gen t i n s k é vzdělávání"
elity na "vlastenecké
vyjadřoval
imigranty a
i charakter Cocoliche zahrnoval
tlak na jejich
začlenění
do argentinské
společnosti. Všeobecně
třídou
bylo národní
uvědomění
mezi argentinskou pracující
velice omezeno. Neexistovala zde žádná institucionální
podpora. Naopak v pracovních organizacích se k hájení svých záj m ů
sd ružova I i
úroveň
kvalifikace
jakkoliv
vyčlenit či
vyjadřované
převážně cizinců
p řistěh ova Ici. znemožňovaly
Početn
p řeva h a
í
místním
dělníkům
diskriminovat. A nakonec i národní
a je
uvědomění
lidovým divadlem zdůrazňovalo zdolání rozdílů mezi
cizinci a místními dělníky spíše než vyloučení imigrantů. První
světová
migraci spolu
válka
předešlého
se
dočasně
zastavila zaoceánskou
období, ale její obnovení po
opětovnými
stávkami
a
protesty
masovou
skončení
pracujících
války znovu
vyvolaly u argentinské elity obavy ze zahraničních agitátorů a u některých
jejích členů úsilí imigraci omezit. Bylo podáno několik
návrhů
zákona na omezení imigrace. Také se poprvé objevila
snaha
zamítnout
přístup
do
země
imigrantům
na
základě
národnosti a rasy. Vstup měl být zakázán černochům, Číňanům a Indům
stejně
p o k I e s I Ým
jako
mentálně
o s ob á m .37 Ž á d n Ý z tě c h t o
Argentinská vláda až do
36
či
a fyzicky postiženým n á vrh ů
světové hospodářské
ne byl krize
morálně
s c h v á len.
třicátých
let
Ana Cara-Walker, "Cocoliche: The Art of Assimilation and Dissimulation among Italians and
Argentines" in Latin American Research Review, 22, 3 (1987), pp. 37-67. 37
Návrh konzervativního poslance Rodolfa Moreny presentovaný v roce 1916 viz Congreso
Nacional, Diario de Sesiones de la H.Cámara de Diputados, 1916, Buenos Aires, Rosso, 1916, Ul, pp. 1649-1655
převzato
z Fernando J. Devoto, op.cit., (Napoli 1991), p. 63.
51
nepřijala
opatření
žádné tvrdší všeobecné zákonné Pře d s t a v a
i m i g ra ce.
i m i g ran t ů
zůstala
transformace
po
n o s i tel ů
jako
celou
tuto
k omezení
c i v i I i z a ce silnější
dobu
a než
znepokojení, které imigranti a jejich aktivity u argentinské elity vyvolávali.
Argentině
Formální instituce v Studium
a
z nejlepších přijímací
forem
z
různých
zkoumání
konfliktů
uvnitř
formálních
k
společnosti
informací bližší
analýza
přiblížení
institucí
procesu
poskytuje
zařazení
jednu
cizince
do
a k druhu jeho asimilace. Dovoluje využití pramenů
a
oficiálních
dokumentů.
etnických
institucí
ukazuje
samotné
komunity,
které
druh jsou
Navíc
vnitřních
zpravidla
opomíjeny.
Vznik a rozvoj italských institucí do roku 1880 Italští
přestěhovalci
v Buenos
Aires
začali
vytvářet
etnické organizace, které by uspokojovaly jejich
formální
potřeby,
bránily
jejich zájmy a podporovaly politické a vojenské aktivity v boji o sjednocení Itálie již po pádu diktátora Rosase v roce 1852. Za účelem
získání
peněžních
prostředků
a vybudování nemocnice
v Buenos Aires v roce 1853 ustanovili Societá di Beneficenza per L Ospeda le r
38
Ita liano. 38 S po lečn ost
byla
za h áj ena
za
pod pory
Memoria sugli Ospedali Sardi a Montevideo e Buenos Aires; proposta di sussidio en Archivo
Storico Ministerio degli Affari Esteri (ASMAE), Segretaria di Stato degli A. E., Regno Sardegna,
52
konzula
místního s
několika
ve
málo
službách
Victora
dokončena
komunitou. Nemocnice byla sice 1872, ale po celé
dvě
a
a
jen
italskou
celou
podporována
výjimkami
II.
Emannuela
otevřena
až v roce
dekády byl projekt vybudování nemocnice
hlavním bodem italské komunity.
Společnosti
vzájemné pomoci
Nejdůležitějšími
formálními organizacemi pro italské imigranty v
období
před
Některé
z těchto společností udílely členství na základě původu
z
určitých
se
rokem
či
vesnic
členy
mohli
residenčních
společnosti
1880 byly
oblastí v Itálii, zatímco u jiných stát
čtvrtí.
jen
Další
se
aktivní v
ke
konci
společnosti
dělnickém
hnutí.
vzájemné
zaměření
přeměnilo
století
určitých
obyvatelé
formovány lidmi stejného profesního z nich
vzájemné
Ovšem
pomoci.
společností městských
pomoci
byly
a povolání, mnoho
v odborové
existovaly i
organizace
společnosti
se
širokou základnou, kde se sdružovali imigranti různých profesí ze
všech
vytvoření
částí
Itálie.
Všechny
vyhovujícího sociálního
První italská
společnost
v roce
a
1858
z jejich
nesla
zakladatelů
tyto
společnosti
prostředí
pro své
vzájemné pomoci v
název byli
Serie Prima (Gabinetto Particolare), b. 208
Unione političtí
převzato
e
usilovaly
o
členy.
Argentině
vznikla
Benevo/enza. 39 Mnozí
exulanti
a
stoupenci
z Fernando J. Devoto, op. cit., (Napoli
1991), p. 174 39
Nejpodrobněji o vývoji této společnosti referuje Ema Cibotti, "Mutualismo y política en un
estudio de caso: La Sociedad 'Unione e Benevolenza' en Buenos Aires entre 1858 y 1865" in Fernando J. Devoto a Gianfausto Rosoli (eds), L'ltalia nella socíeta Argentina: contríbuti
sull'emigrazione italiana in Argentina, (Roma 1988), pp.241-265.
53
republikánských kteří
Manzziniho, hnutích
myšlenek
Důležité
1848-49.
pocházejících
členství
Garibaldiho
byli nuceni odejít z Itálie
v letech
členů,
Giuseppe
z
různých
je,
a
během
Giuseppe
nezdařených
že sedm zákládajících
italských
provincií,
otevřelo
ve společnosti Unione e Benevo/enza všem Italům bez
rozdílu. komunitě
Intenzivní politické spory v italské nevyhnutelně
monarchisty
zkomplikovaly, ale nezastavily rozvoj Společnost
a formování italských institucí. se
úspěšně
přijala
přibližně
Unione
e
myšlenek pod
během
rozvíjela a
společnost
rozdělila,
členů
osob,
ale
stoupenci
monarchistických
měla
došlo
dočasně
Tento konflikt
rychle
zotavila.
Už
byla schopna zakoupit pozemky, kde
1864
společnost
snížil
Unione e Benevo/enza asi o tisíc sto se
rozsáhlé budovy, která V roce
/ta/iana.
společnosti společnost
společnost
V roce 1861 se
opustili a založili si svojí vlastní organizaci
názvem Naziona/e
počet
Unione e Benevo/enza
pouhých dvou let svého fungování členů.
2800 nových
Benevo/enza
mezi republikány a
v roce
započala
sloužit jako hlavní sídlo
k dalšímu
závažnému
1863 stavbu
společnosti.
rozporu
uvnitř
společnosti
Unione e Benevo/enza, který vedl k dalšímu jejímu
rozštěpení.
Tentokrát šlo konflikt mezi
kteří
stále
více
republikány,
kteří
v Itálii
či
ostrý, že o
skončil
uspořádání.
členů
V
legitimitu
odmítali právo Italů
reprezentaci
u s t a n o ven í
umírnění
přijímali
umírněnými
krále,
republikány,
a
radikálními
Savojské dynastie na vládu
žijících v
Argentině.
Spor byl tak
u soudu. Soud rozhodlo konání nových voleb a pro z a tím n í h o
těchto
v Ýbor u
v ýk on n é h o
nových volbách
drtivou
většinou
k jej i c h vyhráli
radikálové. Výsledek voleb vedl k odchodu poražených
radikální frakce,
kteří
záhy vytvořili
novou
společnost,
Societá Repubblicana degli Operai /taliani. Krátce po té Unione e Benevo/enza
znovu
zdůraznila
54
svůj
apolitický
charakter
a
pokusila
oddělit
se
etn ické
italskou
politiku
Přes
uj ištěn í o
soud ružnosti.
konkurenční
boj
mezi
republikány
komunitě
v Buenos Aires
nicméně
v utlumené
společnostem
svých
a
neskončil.
od
apol itické
a
A
ačkoliv
pokus
v roce
času
společně
se
podílet
i nadále,
která
soustředit
dovolovala na
smířit
1867
umírnění
při
oslav
potřeby
Unione
e
republikáni například
dokázali spolupracovat a
podpoře
na
soud ružnosti
pokračoval
Benevo/enza a Naziona/e /taliana nevyšel,
a monarchisté postupem
a
v italské
formě,
kontrolované
pomoci
monarchisty
Spor
vzájemné pomoci se více
členů.
vzájemné
vlasteneckých
pří I ežitostech.
Apolitický
charakter
fungovaly
v izolaci
těchto
od měli
organizací nejenže
organizací
argentinské
neznamenal,
že
Členové
politiky.
by
těchto
vazby na argentinské politické kruhy, ale
ta ké j i ch P I ně vyu žíva I i k p rosazová n í svých zá I ežitostí. Argentinskou politika byla v rukou úzké elity bez možnosti účasti
většiny
rozsáhlé
obyvatelstva.
V takové
přímé
politickém
systému Italové působili jako nátlaková skupina, usilující o vliv na
politická
jiných
rozhodnutí
nevolebních
argentinská
vláda
prostřednictvím
prostředků.
Například
daň
zavedla
petici za zrušení této
mítink, kterého se noviny stály v protestním Záležitost
popředí
mítinku se
zúčastnilo
vláda
opakovala opět uspěli.
Italské
měly těsné
ovládali zemi po
Italové, se
třicet
daně
následující
vazby
Rosasově
na
rok,
1878
tabáku. vzbouřili,
tisíc lidí. Italské daně.
Týden po
prozatím
odvolala.
obchodníci
argentinské
svržení, a to
55
a
a zorganizovali protestní
více jak
zavedení
roku
alkoholu,
tohoto úsilí za zrušení
protestovali a elity
právě
daně
demonstrací
na konci
z prodeje
Obchodníci, jež mnozí z nich byli předložili
petic,
zvláště
liberály,
znovu
kteří
s Bartólomem
Mitrem,
guvernérem
v padesátých znovu
nezávislé
letech,
který
sjednocené
se
provincie
v roce
Argentiny.
1862
Buenos stal
prezidentem
Italů
Mnoho
Aires
bojovalo
s argentinskými liberály za svržení Rosase a po boku Mitreho bránili buenosaireskou provincii. A
ačkoliv
Mitre
a
jeho
stoupenci
spřízněni
byli
s italskými
republikány, po sjednocení Itálie pod vládou krále v roce 1860 začali
pochybovat
skutečnosti
proudy v
po
podpoře
o
roce
Argentině,
1860
ale
republikánských
podporovali
zřejmě
přijali
jen
oba
záležitostí. italské
politické
realitu královské vlády umírněné
v Itálii. Tento pragmatický postoj Mitreho vlády posílil italské
republikány
v boji
s radikály
Ve
přispěl
a
ke
vzniku
apolitického hnutí vzájemné pomoci. umírněných
Pod pragmatickým vedením charakteru
společnost
e
Unione
poskytovala stále nové služby svým kdy byla
dokončena
radikálů
nepolitického
Benevo/enza
členům.
rostla
V roce 1867 (1866), společnosti,
stavba hlavního sídla
a
otevřela
Unione e Benevo/enza první italskou základní školu a knihovnu.
Tímto činem naplnila důležitou potřebu italské komunity, neboť v šedesátých letech devatenáctého století existovalo v je
několik
veřejných
státních
Argentině
škol, soukromé a církevní školy
byly limitované a drahé. Bylo to dokonce skoro dvacet let tím,
než argentinská vláda
schválila zákon o povinné
docházce a bezplatném základním italské
společnosti
naplnění
ze strany hostitelské
vzdělání,
školní
Provozováním škol
vzájemné pomoci poskytly italské
rostoucího požadavku po
Společnost
vzdělání.
před
který nebyl
komunitě naplněn
společnosti.
Naziona/e
/taliana
v šedesátých letech mnoho
vedená
těžkostí,
monarchisty
zakusila
ale s podporou italského
konzula se pomalu rozrůstala a do konce desetiletí získala asi
56
členů.
sedm set
Také ona v roce 1866
z prvních Přestože
prostředků projektů dvě
horečky
zřízení
ke
italské
velké
krize
Obě
deprese
společnosti
členství obě
precedentů
významných
dvě
nemocnice,
sedmdesátých
obyvatelům
let,
jednomu
epidemie růst
zpomalily
Benevo/enza a Naziona/e /ta/iana, tyto několik
a úsilí sbírání
italské komunity.
hospodářská
a
provozovat svoji
členové věnovali značný čas
základní školu. Její finančních
začala
společnosti
žluté
Unione
e
již ustanovily
pro budoucí italské organizace. otevřely
podporovaly jednotu Itálie a částí
pocházejícím ze všech
své
Itálie. Navíc
rozvinuly rozsáhlé programy, které sloužily ke
vzdělávání,
k zlepšení zdravotních a sociálních podmínek jejich členů. Rychle
rostoucí
sedmdesátých
italská
let
komunita
vytvořila
dalších
v Buenos deset
vzájemné pomoci, které užívaly tento
Aires
nových
organizační
během
společností
model. V tom
samém období se objevily v oblasti organizací vzájemné pomoci i nové
směry,
které
obyvatelstva. Stále campani/ismo.
z
určité
Lago
Gamo.
či
velikost
významnější
První
vesnice
di
odrážely
a
různorodost
italského
se stával regionalismus neboli
společnost
omezující
členství
původem
regionu vznikla v roce 1876 a jmenovala se Mnoho
dalších
společností
takových
bylo
založeno v následujících desetiletích. Dále v roce 1879 Italové žijící v oblasti Belgrano v Buenos Aires na
základě
příslušnosti
k
rezidenční
vytvořili čtvrti.
1879 v Unione e Benevo/enza vzniklo ženské
A
první
společnost
nakonec v roce křídlo,
a tak byly
for má I n ě v č len ě n y žen y d o hnu tí v z á je m n é po moc i . 40
40
Samuel L. Baily, "Las sociedades de ayuda mutua y el desarrollo de una comunidad italiana
en Buenos Aires, 1858 -1918" in Desarrollo Económico, vol.21 , n.84, 1982, pp. 485-514
57
Italský tisk Růst
společností
vzájemné
pomoci
rozvoj dalších imigrantských institucí. Další noviny vydávané v Argentině.
byly italské v místních
italských
novinách
vytváření
doprovázelo
nacházely
důležitou
institucí
Italů
Tisíce
pracovní
a
právě
nabídky,
informace o ubytování, o aktivitách komunity, zprávy z Itálie a další
informace,
v novém První
které
jim
usnadňovali
přizpůsobit
se
životu
prostředí.
italské
noviny
byly
vydány
v padesátých
letech.
V následujících letech vznikl další tucet italských novin, které měly
omezený
náklad
a
Často
životnost.
bylo
mnoho
novin
výsledkem osobních sporů a rozdílných politických názorů mezi malou skupinou editorů a vydavatelů. Tito lidé se většinou mezi sebou
dobře
všechny k
znali a na stránkách novin spolu bojovali. Prakticky
noviny
vyjadřování
se
věnovaly
politických
italské
postojů
vzájemné pomoci, které si udržovaly Nejvlivnější
a
politice činností
svůj
a vně
sloužily
organizací
apolitický charakter.
a široce distribuované italské noviny v
do zastavení jejich vydávání v roce 1931 založil v roce
tak
Argentině
až
s názvem La Patria
1876 Basilio Cittadini. 41 Tento mladý právník a
korespondent florentských novin byl vyslán do Buenos Aires, aby se stal editorem listu La Nazionale Italiana, po té stál u zrodu novin L 'Operaio Italiano v roce 1872, odkud po
čtyřech
letech
odešel, aby založil deník La Patria.
41
Viz G. Fumagalli, La stampa periodica italiana all'estero, Milano, Carriole e Massimimo, 1909
převzato
z Grazie Dore, "Un periódico italiano en Buenos Aires (1911-1913)" in Fernando J.
Devoto a Gianfausto Rosoli, (eds), op. cit., (Buenos Aires, 1985), pp.127-138.
58
během
La Patria se Patria
Italiana
a
roku svého založení změnila
posléze
přejmenovala
jméno
Italiani. La Patria byly liberální, protiklerikální noviny,
vyjadřovaly umírněně
které přijel
Cittadini
republikánů
do
zpočátku
a
času
Postupem Cittadiniho
Buenos
jeho
změně
Aires
jako
italské
těsných
Patria
denně
radikální
degli
vycházející
politické
stoupenec
názory.
radikálních
jeho noviny podporovaly tyto myšlenky.
radikalismus
názorů
přispěla
komunity
a
důvodů
z mnoha
slábl.
Ke
realita sjednocené Itálie pod
vládou krále, rostoucí pragmatismus uvnitř
La
na
na La
vůči
politickým záležitostem řadě
v neposlední
také
navázání
vazeb s italskou elitou v Buenos Aires, argentinskou a
italskou vládou. V obsahu novin La Patria se stále více odrážely ekonomické a imigrantům
Velká jak
říci,
část
že se v
novin byla
přežít
vydavatelé
a
věnovali
staly
věnována
její
imigrantů
italských
mluvčím
a
a
italské komunity.
zprávám z Itálie a informacím,
v Buenos
Hodně
Aires.
pozornosti
zejména pracovním a životním podmínkám.
zasvěcena průmyslu
celkového
především
podstatě
zájmy
Noviny italským
společnost
argentinskou
bránily
prosperovat
Další sekce byla čtvrtinu
často
velice
čtenářů.
zájmy jejich
představovaly
fungování, můžeme
společenské
bezprostřední
prostoru
novin
a obchodu v zabírala
reklamní
přepravních společností,
zaoceánských
Argentině.
Asi
inzerce,
bank, agentur
a reklam na léky. Během
pozdních sedmdesátých let a let osmdesátých La Patria
úspěšně
rychle
bojovala rostoucí
nejvýznam nějš ím i v
Argentině.
Do
s L 'Operaio italské
Italiano
komunity
cizojazyčným i
roku
1887
dosáhla
59
a
o
podporu postupně
novi nam i téměř
a se
čtenáře
stala
vycházejícími dvakrát
většího
nákladu než její hlavní rival a stala se jedním ze den í k ů v B u e n o s A i r es.
čtyř
vedoucích
42
Ostatní instituce V sedmdesátých
letech několik
pomoci a novin V roce
1872
skupina
vzniklo
společností
vedle
důležitých
dalších hlavních
vzájemné
národních organizací. obchodníků
italských
založila
italskou banku, Banco de !talia y Rio de la Plata. Banka se stala téměř okamžitě
vedoucí
finanční
a obchodní institucí imigrantské
konečně
komunity. V tom samém roce
činnost
také zahájila
už
dlouho plánovaná italská nemocnice, L 'Ospedale Italiano. V roce 1873 byl který
otevřen
pod
prestižní střechu
jednu
společenský
shromáždil
klub
šest
Circolo Italiano,
set
členů
hlavních
městě.
italské elity ve
Vzájemné vztahy institucí Nejdůležitější
italské instituce v Buenos Aires byly mezi sebou
těsně
propojeny
lídrů.
Mnozí z
společnými
lídrů
zájmy a osobními vazbami svých
společností
vzájemné
obchodníci, podnikatelé a právníci,
kteří
přirozeně
italskou elitu v Buenos Aires. A tak lídr pomoci mohl
zároveň
být
pomoci
byli
patřili
společnosti
členem představenstva
bohatí mezi
vzájemné
Banco de !talia
y Rio de la Plata, zasedat ve výboru italské nemocnice, být spjat s novinami,
42
patřit
mezi
členy
Circolo
Italiano
a
být
aktivní
Viz blíže Grazie Dore, "Un periódico italiano en Buenos Aires (1911-1913)" in Fernando J.
Devoto a Gianfausto Rosoli, (eds), op. cit., (Buenos Aires, 1985), pp.127-138 a nebo Fernando J. Devoto, op. cit., (Napoli 1991), pp.187-194
60
společnostech
v dalších
vzájemné
pomoci.
vzájemného propojení byly velice důležité při společností
institucí
Tyto růstu
vztahy a rozvoji
vzájemné pomoci a ostatních národních (etnických)
italské
Společnosti
komunity.
potřebovaly
půjčky
od
banky k financování svých služeb a staveb, pro banku byly zase členů společnosti.
nezbytné deposity
publikovaní svých aktivit a přímý
kontakt
společností
s tiskem
a
postojů
a
atd.
udržovat podpoře
byly
závislé
na
Klub
Circolo
Italiano
a
byl
nejvlivnějších
italské elity.
Mnoho
těchto
úspěšně
sítí osobních vazeb, které vznikly v tomto období,
fungovalo
Maveroff,
bohatý
i v následujících obchodník
a
Benevelonza,
předsedou
Italiano, jedním ze
zakladatel
novin
a po té do roku 1875 i jejím Circolo
Italiano.
Cittadini,
byl
tajemníka
v
několika
ředitelem
v dalších
Banco de
společnosti
Italia
La
Nazione
společnosti
výboru
Achille
Unione
L 'Ospedale
Banco de Italia y Rio de la Plata
Taktéž zakladatel
aktivní
Circolo ltaliano.
nemocničního
zakladatelů
Například
letech.
Italiana, byl v letech 1868-1871 prezidentem e
svého vlivu a
společnosti
nejúspěšnějších
neformálním místem setkávání členů
rozšiřování
musely
noviny
členů,
jejich
K
a
patřil
deníku
mezi hlavní
La
novinách,
Patria,
Basilio
zastával
funkci
y Rio de la Plata, byl
vzájemné pomoci a
členy
přirozeně
členem
také klubu
43
Další síť vazeb se rozvinula mezi jedinci sdruženými okolo novin L'Operaio italiano. Jejich hlavní akcionář Giuseppe Solari byl prezidentem Unione e Benevelonza v letech 1877-1879 a znovu v roce
1883.
V roce
1889
se
stal
na
dva
roky
ředitelem
nemocnice. Annibal Blosi, prezident Unione e Benevelonza od
43
Fernando J. Devoto, op. cit., (Napoli 1991), pp.187-194
61
roku 1880 do 1882, který vedl noviny L 'Operaio italiano až do své smrti v roce 1888, byl také právníkem Banco de /talia y Rio de la Plata a
členem
Okolo
1880 sjednocená elita obchodníků,
roku
odborníků
klubu Circolo Italiano.
zcela ovládala a
řídila
podnikatelů
rozsáhlou a bohatou strukturu překonala
italských institucí v Buenos Aires. Tato elita
společnosti
vzájemné
pomoci
a
rozdílné
určitou
politické názory a z toho plynoucí rozkoly, které po ohrožovaly
a
ostatní
dobu
instituce.
Členy této elity sblížila podpora jednotné Itálie, obrana italských imigrantů Důležitou
zůstává
otázkou
organizované komunitě
úspěchem.
v Buenos Aires a honba za ekonomickým
a
bohaté
jako celku.
jak
formální
Přirozeně
tyto
rozsáhlé,
instituce
sloužily
vysoce italské
elita, která vedla tyto instituce,
se starala o své vlastní profesionální a obchodní zájmy. A navíc mezi
členy
těchto
formálních
téměř
institucí
nenajdeme
nekvalifikované pracovní síly, které v Buenos Aires
tvořily
15%
až 20% z celkového počtu italských imigrantů. 44 Nicméně
k
třídní
otevřeným
elita
napětí
konfliktům
italské
v italské
nedocházelo z
komunity
držela
organizacemi
pevně
efektivním
profesionálním
nabídnout
a
významné
komunitě
benefity
několika
kontrolu většinou
v rukou,
způsobem,
mnoha
bylo
minimální
důvodů.
a
Ačkoliv
imigrantskými
nad ří d i I a
tyto
instituce
takže
byly
schopny
pracujícím
v
dělnických
profesích (blue-collar workers). Mimoto jejich síla byla omezená skutečností, počet
44
nižších
že ve
společnostech
úředníků
vzájemné pomoci
působil
a kvalifikovaných pracovních sil.
Samuel L. Baily, op. cit., (Ithaca New York 1999), p. 180.
62
velký
Členové
elity
v Buenos kteří
profesionálové,
byli
většinou
v jejich
nejlepším
Aires
věřili,
že
poskytnout širokou paletu služeb co možná příslušníků
Přestože
italské komunity.
nezištné jedince,
používali strukturu formálních potřeby
napomáhali uspokojit
početné
zájmu
největšímu
přirozeně
se
vzdělaní
pracovní
je
počtu
nejednalo o
institucí, třídy
aby
v Buenos
Aires. společnosti
Instituce hostitelské
v Buenos Aires
měly
pro italské
i m i g ran t y v tom t o ob dob í o mez e n Ý v ýz na m. E x i s t ují c í ar gen t i n s k é školy
a
nemocnice
nebyly schopny
narůstající
rychle
italské
se
populace.
vyrovnat Pouze
s požadavky
několik
málo
kvalifikovaných pracujících se sdružovalo v odborových svazech. Církev, která zdrojů,
měla
prostředků
a lidských
poskytovala jen málo služeb a navíc se ani
velkému zájmu zájmy
převážně
týkající
prostřednictvím
členství
významnější.
Aires je
Italská
institucí,
ovládaných
italskou
institucích,
vyjadřovali
Italové
příležitostně
demonstracemi
argentinských politických stran a
v institucích
národních
a
Aires
a
přímo
V následujícím období masové imigrace je
jednoznačně
jednoznačně
lídrů
členy
neúčastnili.
voleb se
Buenos
svých
netěšila
antiklerikální italské komunity. Politické
se
peticemi, ale nebyli
jejich
finančních
nedostatek
účast
vytvořených
podporovala
nějaký čas
ve formálních
omezena na soubor
elitou.
společnosti
hostitelské
institucích v Buenos vzájemně
samotnou
Rozsáhlá
také jako integraci
komunitou
a
struktura
v italských formálních jednotlivců
ita I ské kom unity v opozi ci k hostitel ské spo lečn osti.
63
propojených
institucionální
účast imigrantů
mnohem
do
městské
Italské instituce v období masové migrace Třebaže
účasti,
modely italské institucionální
před začátkem
které se
vytvořily
masové migrace, poskytly rozhodující základ pro
pozdější
vývojové trendy, také nové okolnosti v Buenos Aires
ovlivnily
způsob,
jakým se
přistěhovalci
zapojili do formálních
institucí. Nejvýznamnějším novým faktorem byl dramatický nárůst počtu jedinců
italské komunity. V období mezi roky 1887 až 1914
italská komunita v Buenos Aires vzrostla z
počtu
138.000 až na
poč e t 3 1 2 . OOO. 45 Příjezd vytvořil
stovek tisíc dalších nové problémy a
nové výzvy pro italskou
Společnosti
vzájemné pomoci a další
přistěhovalců cílů
řešily,
instituce
úspěch
argentinské elity znepokojení
cizinci
italského Bývalý
argentinský patřil
uvědomoval,
že
45
pro
některými členy
především
jak
pro
samotnou
přistěhovalců.
Italy a jinými vládnoucí elitu
v
elitu rámci
společenství.
1874), který
školy,
tak
institucionální
asimilace
složitý problém
společnosti,
hostitelské
rozvinutá
ohledně
množství
a dosažením jejich
zvyšovala mezi
pracovního hnutí ovládané
představovalo
obrovské
potřebami
dobře
a
společenství
struktura italského
Rostoucí
včlenit
jak
a pomoci jim s jejich
Hospodářský
mezi roky 1880 a 1914
představoval
komunitu v Buenos Aires. etnické
přistěhovalců
ale
prezident
Domingo
F.
Sarmiento
(1868
-
mezi hlavní stoupence imigrace, si stále více italské
i italský tisk
společnosti
se
stávají
vzájemné
pomoci,
překážkou
k
Samuel L. Baily, op. cit., (Ithaca New York 1999), p. 191.
64
jejich
přizpůsobení
imigrantů
italských vyjádřil
zvláště
italských
společnosti.
argentinské
důrazně
společností
na
začátku
roku
Své
znepokojení
1881,
několik
kdy
vzájemné pomoci provozující školy (mezi
nimi Unione e Benevo/enza a Naziona/e /taliana) organizovalo první
Účastníci
italský pedagogický kongres v Buenos Aires.
kongresu usilovali o sjednocení školských pravidel a procedur a také
o
povzbuzení
způsobech,
diskutovali o
vzdělání,
charakter
růstu
dalšího
Ačkoliv
škol.
jak udržovat a posílit "národní" (italský)
reagovali
přidáním španělského
italských
také
na
argentinskou
kritiku
zeměpisu
jazyka, argentinské historie a
do
studijního plánu. Sarmiento novinách
nebyl
spokojený
s
představu
odsoudil
navrhovanými vzdělávání
a
reformami
pěstování
dětských
v
pravděpodobně
náklonnost Sarmiento K
procento
útočil
a
které
se
a
neznají
a
kterou
přičemž vytlačují přirozenou
narodili.
V podobném
relevantní dětí
data
ve školním
pro věku
přesné
žijících
duchu
určení,
v
jaké
Argentině
italské školy. Odhad mohl být proveden jen pro na
pouze
základě
zahrnout
údajů děti,
ze
sčítání
které
od poloviny osmdesátých let
obyvatel hlavního
přišly
z Itálie. V osmdesátých letech italské školy těchto dětí,
vytváření
na italské instituce až do své smrti v roce 1889.
italských
Buenos Aires, města,
ve
nejsou
navštěvovalo
kultu vlasti,
ani nikdy nepoznají,
k zemi,
dispozici
myslích
v
studentů
výchovy
"italsky". Kritizoval výuku italských škol zejména za
a
se
svými
vyučovaly
počet
rodiči
asi 20%
klesal až na 16%
v r o c e 1 8 9 5 . 46 Bor a s chi od had u je, že mez i r o k y 1 8 6 7, kdy P r vn í
46
Luigi Favero, "Las escuelas de las sociedades italianas en Argentina" in Fernando J. Devoto a
Gianfausto Rosoli, eds., La inmigracíón italiana en la Argentina (Buenos Aires, 1985), pp.165-
207
65
š k o IY
z ahá j i I Y
s voj i
čin
n o st,
až
1895 ,
pravděpodobně víc než tři tisíc studentů.
ty to
47
š k o Iy
n e měly
Nicméně Baily tvrdí,
že tito studenti reprezentovali podstatný podíl z málopočetné italské populace ve školním čin
věku
- okolo 20 až 30 %, což
i t a s i 4 O až 5 O % z i t a I s ký c h d ě t í, k t e rév ů b e__c
něj a k o u
mělo
š ko Iu
n a v š t ě v o val y . 48 T a k o v á čís I a, i kdy ž jen při b I i ž n á, byv Ys vět lov a I a Sarmientovo znepokojení. Sarmientovy útoky sjednotily vedení italské komunity k své
přítomnosti
společnost.
a
k hájení
přínosu
svého
pro
obraně
argentinskou
Italská imigrantská institucionální struktura, kterou
Sarmiento
napadal,
stále
expandovala,
podporovaná
ekonomickou prosperitou a rostoucí imigrací.
Společnosti
vzájemné pomoci
Vos m des á t Ýchl e tec h
1 9 . s t o let í n a s t a I o
růstu
vzájemné
během
italského jednoho
společností
hnutí
desetiletí
vzájemné
pomoci
založili
pomoci,
společností
regionálních
Primo Circ%
Napolitano). Také starší
osmdesátých let.
Například
Benevo/enza dosáhla v roce 1888 6300. A její školy v roce 1883
47
(mutualismo).
dvacet
včetně
jihoitalských
během
o b dob í v ýz n a m n é h o
(Unione společnosti
Meridiona/e, rychle rostly
největších
největšího
maximální
nových několika
poprvé
jedna z
měly
jedna
Italové
počtu počet
Unione e
členů,
a to
zapsaných
Attilio Boraschi, Le scuole italíane in Argentina en Comitato della Camera Italiana di Comercio
e Arti, Buenos Aires, 1898, p. 226
převzato
z Luigi Favero, "Las escuelas de las sociedades
italianas en Argentina" in Fernando J. Devoto a Gianfausto Rosoli, eds., op. cit.,(Buenos Aires, 1985), pp.165-207 48
Samuel L .Baily, op. cit., (Ithaca New York 1999), p. 192.
66
studentů výchově
během
své
vzdělávání
a
vzdělání
základní
historie,
a
to
Přestože
1125.
zákon
o
z roku1884 ustanovující bezplatné povinné
nebyl
plně
zrealizován
až
počátku
do
dvacátého století, tak stoupající dostupnost bezplatných státních škol rychle snížila roky 1883 a 1885, provozovaných
počty
zapsaných v italských školách. Mezi
například
společností
počet studentů
ve
čtyřech
školách
Unione e Benevolenza klesl z 1125
a ž n a 7 54 , 5 . 49 pokračovalo
Italské hnutí vzájemné pomoci (mutualismo)
ve své
expanzi i v devadesátých letech, kdy bylo ustanoveno dalších třicet pět
společností.
bud' regionální nebo 1900 se
rychlost
dvacátého
století
Téměř dvě třetiny těchto residenční
růstu
bylo
společnosti.
hnutí zpomalila. vytvořeno
jen
organizací byly
Nicméně
Během
pět
po roce
první dekády
nových
společnosti
vzájemné pomoci. Seznam
italských
společností
v
Argentině
vypracovaný
v roce
1906 italskou obchodní komorou (Gamera di Gomercio Italiana) uvádí 62 jak s
45000
přibližně
čl e n ů
49
společností členy,
133
38000 a 56
1 1 . 5 OO. 50 V
vzájemné pomoci v hlavním společností společností
tě c h t o
tře ch
v provincii
městě
v Buenos
v provincii Santa Fe s o b I a s tec h
s více Aires
počtem
sen ach á z e I o
8 O%
Luigi Favero, "Las escuelas de las sociedades italianas en Argentina" in Fernando J. Devoto a
Gianfausto Rosoli (eds), op. cit., (Buenos Aires, 1985), pp.165-207 50
I.Martignetti, Instituzioni Italiane nelia Repubblica Argentina, en Camera di Commercio Italiana,
GIi italiani nella Repubblica Argentina all'Espoziona di Milano, Buenos Aires,
Compaňía
General
de Fósforos, 1906 citováno dle Fernando J. Devoto, "Participación y conflictos en las sociedades italianas" in Fernando J.Devoto and Gianfausto Rosoli (eds), op. cit. (Buenos Aires, 1985), pp.141-164.
67
společností
italských členů.
Italské
hnutí
nejkocentrovanější řemeslníků.
vzájemné pomoci, vzájemné
které sdružovaly 90%
pomoci
nejsilnější
bylo
a
v Buenos Aires, kde žil velký počet dělníků a
Celkově
bylo
rozšířenější
městských
v
centrech (La
Plata, Bahía Blanca, Rosario, Santa Fe) než ve venkovských oblastech. V
roce
1910 pět
sedmdesát padesáti
bylo
v
italských
dvou
tisícem
Buenos
společností
členů
členů.
celkového množství
Aires
vzájemné pomoci s
(viz
Pod
tab.).
třinácti
ně patřily
z
společnostmi
vesnic
přibližně
17%
fungovaly
studentů.
Velká
(81%) měla méně než jeden tisíc členů, mezi základě původu
všechny, které sdružovaly imigranty na
určitých
nebo
tvořily
Ženy
školy, ve kterých bylo zapsáno asi dva tisíce většina společností
čtyři
sedmdesát
či
oblastí
v
Itálii
nebo
residenční
čtvrti
s
výjimkou dvou Italiana Belgrano a Ligure Boca. Velké
společnosti
přijímající
přistěhovalce
všechny italské
bez
rozdílu, ač jich nebylo mnoho, přitahovaly nejvíce členů a měly největší
zdaleka
čtyři
Čtrnáct
největších
(66%) celkového množství
pětiny
(78%)
celkového
členů
a
měly téměř
71% celkového
bohatství
čistého
byla
u
polovinu (47%) všech
čistého jmění.
větších
členství
a
a zavedených
bohatství.
Byly
členů
a
Největší
největších
členů
a vlastnily
V Buenos Aires se hnutí vzájemné
společností, otevřené
straně
které
pro
vykonávaly širokou škálu funkcí; provozovaly důležitým
jmění.
sedmi
pomoci vyvinulo na dvou úrovních. Na jedné počet
společností
třetiny
koncentrace společností,
jmění.
dvě
odpovídalo za téměř
čistá
měly
všechny většinu
byl malý většinu
Italy
a
škol a byly
zdrojem ekonomické podpory pro italskou nemocnici a
další aktivity komunity. Lídři těchto multitřídních společností byli italští nacionalisté, obchodníci a profesionálové, slouží nejlepšímu zájmu širší italské komunity. 68
kteří věřili,
že
Tabulka: Italské 1908 (14
společnosti
vzájemné pomoci v Buenos Aires,
největších společností)
Společnosti.
vzájemné Rok založení
pomoci
Počet
Provoz
Počet
Čisté
členů
školy
studentů
(v
jmění
lirách)
v roce 3.365.000
per 1853
3.334
Ne
Unione e Benevolenza
1858
3.764
Ano
(247)
924.000
Nazionale Italiana
1861
3.906
Ano
(195 )
633.000
Unione Operai Italiani
1874
3.125
Ano
f278)
532.000
Colonia Italiana
1877
3.250
Ano
(195 )
262.000
Italia Unita
1878
3.227
Ano
( 1 63)
213.000
Patria e Lavoro
1878
1.146
Ano
(91)
81.000
Unione e Benevolenza 1879
1.20 1
Ne
Beneficenza l'Ospedale
30.000
Femminile (68)
Marqherita di Savoia
1879
1.436
Ano
Italiana (Belqrano)
1879
3.866
Ne
Ital ia
1883
1.812
Ano
(10 O)
151.000
Liqure (Boca)
1885
1.904
Ano
(70 )
30.000
Nuova Italia
1889
1.000
Ne
70.000
Giuseppe Garabaldi
1890
1.620
Ne
152.000
14
34.591
9
(1.407)
6.856.000
7
24.472
5
(1.078)
6.243.000
74
52.498
13
(1.967)
8.740.000
Celkem
pro
99.000 314.000
společností
Celkem
pro
neivětších společností
Celkem pro všech společností
Zdroj:. Samuel L. Baily, "Las sociedades de ayuda mutua y el desarrollo de una comunidad italiana en Buenos Aires, 1858-1918" in Desarrollo Económico, 21, 84 (January-March 1982), pp. 490-491.
Na
druhé
straně
regionálních
byla
početná,
a sousedských
ale
relativně
společností,
69
většina
malá
skupina
z nich
byla
právě
ustanovena často
členy
sdílely
společnosti
v tomto období. Tyto ovlivňovaly
a
dvě
se
společností
skupiny
mezi
sebou,
ale
převládaly,
v hnutí vzájemné pomoci vždy
velké
a tak byly
v lepší pozici pro šíření jejich vize komunity novým imigrantům. Do roku 1910 Italové v Buenos Aires
vytvořili'
rozsáhlé, bohaté a
efektivní hnutí vzájemné pomoci. představovalo
Následující desetiletí po roce 1910 společnosti
pro italské členové
na
finanční
větší
více služeb, což kladlo
rezervy. Menší a nedávno ustanovené
měly
které
vzájemné pomoci v Buenos Aires. Jak
potřebovali
stárli,
zvláštní výzvu
finanční
omezená
aktiva a byly
často
nároky
společnosti, méně
dobře
řízené, byly zvláště zranitelné, ale dokonce i větší společnosti úplně
nemohly bylo
připraveno
řešení
možné
Dřívější
kvůli
světové
začal
uvnitř
regionalismu
organizace. s
Unione
a osobnímu
pokusy podniknuté v období
několik
konsolidoval
spojilo
společností
neúspěšné.
války byly také
by
a sjednocení
hnutí vzájemné pomoci selhala
Několikeré
spravované
společností
slučování
Unione e Benevolenza také
který
centrálně
sloučit
rozdílům,
mezi lídry.
první
formálním
problémů.
formálně
politickým
pohyb,
hledat ve
svých
snaha
soupeření
společností
uniknout tomuto tlaku. Proto mnoho
e
Nicméně
úspěšnější
v této
sjednocující
společností
V roce
1916
Benevolenza
do
se
osmnáct
společností
společností
-
vytvořilo
a
residečních
přidalo
a Associazione Italiana celkem sdružila čtyři
z
největších
společností,
regionálních jihoitalských a severoitalských pár
jedné
dvanáct
Associazione Italiana di Mutualita ed Istruzioni. Po té se dalších šest
době
společností.
Nově
společností
vzniklá
několik
a také
organizace
Associazione Italiana di Mutualita ed Istruzioni, která existuje dodnes, se od roku 1916 stala centrem italského hnutí vzájemné pomoci v Buenos Aires.
70
Italský tisk Během
výrazně
masové migrace se také
rozrostl těšily
vycházející v Buenos Aires. Italské noviny se Během
vlivu na italskou komunitu.
značnému
první dekády 20. století pod
hlavní italský deník La Patria se
vedením Basilia Cittadiniho rozšířil
italský tisk
ze šesti na dvanáct stran a dramaticky zvýšil svůj běžný
náklad z asi patnácti tisíc na čtyřiceti tisíc výtisků. měla
vydání
Například
vydání,
tisíc.
více stránek a mnohem
které
červnu
památníku v šedesát
ještě
dokonce
Tento
1904,
připomínalo
odhalení
mělo
pět
rozmach
italské noviny La Patria na největších deníků
dvacet
na
třetí
počátku
nebo
jakéhokoliv druhu v
Zvláštní
větší
náklad.
Garibaldiho
stránek a náklad 20.
čtvrté
Argentině.
století
zařadil
místo v
pořadí
Před
nimi byly
jen argentinské deníky, La Prensa a La Nacion, jejichž činil
náklad Přesně
devadesát
určit
pět
že
měl
významnou vedoucí roli
Jestli použijeme Nelliho
La Patria v roce 1904,
číslo
výtisků.
vliv deníku La Patria je obtížné, ale je zde
předpokládat,
čtenářů,
tisíc a šedesát tisíc
51
jedna polovina
uvnitř
důvod
komunity.
vzorec pro odhad počtu čtenářů deníku
čtenářská
obec by
neboli 70 % z 228.000
je zajisté
běžný
přehnané,
ale
Italů,
můžeme
italského obyvatelstva
čítala přibližně
žijících ve
městě.
usuzovat, že byla
160.000
čtenáři
Toto
přibližně
deníku La
Patria. 52
51
Humberto Nelli užívá ve stejném období vzorec čtyři k jednomu při určování velikosti čtenářské
obce na
základě
nákladu italských novin ve Spojených státech. Viz blíže Humberto S. Nelli,
Italians in Chicago, 1880-1930: A Study in Etnic Mobility (New York, 1970), pp.158, 169,269. převzato 52
z Samuel L. Baily, op. cit., (Ithaca New York 1999), poz. 10, p. 195.
Samuel L. Baily, op. cit., (Ithaca New York 1999), pp. 195-196
71
Důležitým
v italské
důkazem
komunitě
také informace společnosti
potvrzujícím kromě
jsou
uveřejňované
vzájemné
význam
deníku
velikosti nákladu a těchto
v
pomoci,
školy,
Patria
čtenářské Téměř
novinách.
kluby,
La
obec
všechny
a další
instituce
oznamovaly svá setkání a sdělovaly jejich výsledky na stránkách listu
La
Patria.
nejdůležitějším
samozvaným
Deník
byl
obhájcem
významným
italského
napomáhal
k
oslabování
a
jazyka
regionalismu
a
navíc italské
společenský
kultury. Jeho silný italský nacionalismus a široký záběr
informací,
přistěhovalců
italských obecně
ochráncem
zdrojem
mezi
italskými
přistěhovalci.
Navíc list
měl několik
neobvyklých funkcí, které zvýšily jeho vliv.
V roce 1900 deník La Patria ustanovil bezplatnou právní pomoc a lékařskou
založil
zemědělské
pouze na
ambulanci.
konzultace.
předplatitele
Ačkoli
částečně
nabyl charakteru
1901,
Martinezovy kanceláře
například,
továrny,
zemědělský
společností
stávkující
vlastněné
a
poradenský
těchto
italské komunity. V
obuvničtí dělníci
z Pagolovy a přišli
majitelem,
ukončili
aby rychle spor urovnali a policejnímu zásahu. do školní krize na tlak
Podobně
počátku
ohrožoval
a
20. století. V první
pokračující
nezbytnosti.
Naziona/e /taliana
zavřela
stávku,
dělníky,
a tak se vyhnuli
byl list La Patria hluboce zapojen
škol a vyvolal vášnivé debaty významu
do
novin La Patria objasnit své stížnosti. Deník jejich
požadavky otiskl, dále naléhal na italského majitele a
finanční
služeb
vzájemné pomoci.
mluvčí
italským
otevřel
služba byla omezená
Provozováním
rozhodčí sporů
List také sloužil jako březnu
Italům.
později
let
lékařská
novin, právní a
servis byl nabídnut všem deník
pět
O
uvnitř
Začátkem
existenci
dekádě
20. století
mnoha
italských
italské komunity o jejich roku
jednu z jejích
1906
třech
společnost
škol v Buenos
Aires. Mnoho studentů přišlo do novin protestovat proti jejímu
72
uzavření.
italskou
věci
Cittadini se do ohledně
vládu
okamžitě
italských škol v
Italů
důležitou
v
proč
se
se postarat o zachování
noviny La Patria
roli, bylo, že Cittadini
Buenos
neboť
pomoci,
Argentině.
důvodů,
Jedním z
finanční
poskytnutí
domníval, že je povinností všech
zapojil a obrátil se na
Aires,
ale
také
měl
mohly zastávat tak komunitě
nejen vliv v italské
dobré
kontakty
s
italskou
a
argentinskou vládou. Proto také ve školní krizi žádalo pomoc polovině
roku 1902 v policejní
vazbě
následkem bití italský imigrant, byl to
právě
italskou vládu. Nebo když v zemřel
Buenos Aires Cittadini,
kdo
prezidentem Cittadinimu mohla
byl
Juliem
pověřen
rozhovorem
Rocou,
aby
tuto
se také dostalo nejvyšší
udělit
argentinským vyřešil.
záležitost
pocty,
cizojazyčných
vydavateli
s
kterou
novin
Argentina
byl
zvolen
viceprezidentem argentinské tiskové asociace. Spolu s vznikly
růstem během
obchodní
a
a expanzí
společností
vzájemné pomoci a novin různé
období masové migrace také finanční
instituce.
V
roce
1884
další italské hlavní
obchodníci v Buenos Aires založili obchodní komoru, Italiana zájmů,
koncem
de
Gommercio
která
získala
osmdesátých
pro
velmi let
reprezentování
jejich
významný
v
Italové
vliv
vytvořili
italští Gamera
společných
komunitě.
dvě
další
Před
italsko
argentinské banky - Nuevo Banco Italiano a Banco de Roma y Rio de la Plata, aby podporovaly italské
obchodní
komunity
a
finanční
zajistily
požadavky rostoucí
peněžní
služby
stále
r o s t o u c í m u poč tup ř i stě h o val c ů . 53
53
Viz blíže Luigi De Rosa, "Emigrantes italianos, bancos y remesas. EI caso argentino" in
Fernando J. Devoto a Gianfausto Rosoli (eds), op. ciL, (Buenos Aires 1985), pp. 241-270.
73
přijímající společnosti
Instituce Třebaže
se italské instituce v období masové imigrace úspěšně
rozvinuly a počtu
rozšířily,
italští imigranti se
zapojovat do
institucí
začali
také ve zvýšeném
společnosti.
argentinské
Rozsah
jejich účasti se lišil podle druhu instituce, malý počet imigrantů značné
se zapojil do církevních a politických organizací, zatímco Italů
množství
se
sdružovalo
dělnických
v
odborech.
V tomto
obdob í se italští i m ig ra nti jako sku pina poprvé pokusil i trvale podílet
činnosti
na
změna
významná
institucí
oproti
argentinské
dřívějšímu
společnosti.
modelu
členství
Byla
to
zejména v
etnických institucích. Italové se nejen stále více zapojovali do aktivit argentinských institucích, ale také
často
při
činnosti
své
spolupracovali s ostatními etnickými skupinami.
Katolická církev Katolická církev zvýšila své úsilí získat italské
přistěhovalce,
ale
z řady důvodů dosáhla před první světovou válkou jen omezený úspěch.
Za prvé
protiklerikální
a
lídři
italské komunity byli z
odrazovali
italské
v církevních organizacích. Tento trend počty nově silněji
příchozích
imigrantů
severu
imigranty nezměnily
z jižních
nábožensky založení než jejich
větší
částí
části
od
ani
Itálie,
předchůdci
silně účasti
přibývající
kteří
převážně
byli ze
Itálie. Za druhé liberální a protiklerikální argentinská
vláda Julia Rocy (1880 - 1886, 1898 - 1904) a jeho politických partnerů vyloučení
velmi omezovala nenáboženské aktivity církve. Kromě církve z
režim zavedením církve' vedení k
odstranění
veřejných
škol (Zákon o
občanských
matričních
registrů
záznamů.
církve z politiky. Za 74
vzdělání
zasáhl do
1884)
Rocův
tradiční
role
Vláda také podnikla kroky
třetí
od té doby, co ka,tolická
církev
v
vyvinuto
Římě
vyhlásila
Argentinu
za
úsilí zabezpečit
minimální
katolickou
imigrantům
zem,
bylo
misijní službu
vysláním katolických kněží. Tato nedbalost způsobila obrovskou zátěž
měla
argentinské církvi, která
finanční
omezené lidské a
zdroje. Zvláště
v
do počátku 20. století v životě většiny italských imigrantů
Buenos Aires
několik
úsilí
členů
k
církev
řádu
Salesiánů
imigrantů
zapojení
poskytovali pomoc v mnoha tak
úspěšní
například
jako
výsledků
nikoliv v Buenos Aires. městě
úlohu.
a
Scalabrinů,
do
církevních
směrech.
kteří
Působilo
zde
vyvinuli velké
aktiv
kteří
a
jim
Scalabrini zde nebyli nikdy
v New Yorku, a proto z Argentiny
Salesiánům
odešli v roce 1906. ovšem dobrých
ústřední
nehrála
činnost
se jejich
dařila
lépe,
dosáhli v argentinském vnitrozemí a
Většina
italských
nebyla aktivní v církvi nebo v
přistěhovalců
přidružených
v hlavním
organizacích.
Dokonce ani více zbožní imigranti z jihu Itálie nepraktikovali často
svoji
náboženskou
přistěhovalci neměly
italští
vytvořili
žádný
aby
dostatečně
ohrozila
v italské
v
kostele.
náboženské
s církevním
a jejich
argentinské církve, nikdy
laické
kontakt
přistěhovalci
víru
před
děti
první
dominantní
finanční
společností
roli
pozdější
válkou
které
Přestože
duchovenstvem.
světovou
někteří
organizace,
byli základem
silná po stránce
Nicméně
expanze
nebyla církev
ani lidských
zdrojů,
vzájemné
pomocI
komunitě.
Politický život Povaha italské migrace v
od
předešlém
systému
měly
účasti
1880 období
v argentinské politice se v období masové
do
i
1914 ve
výrazně
stávajícím
volby omezený význam.
75
nezměnila.
Stejně
argentinském Ačkoli
jako
politickém
argentinský zákon o
občanství
a naturalizaci z roku 1869 umožnil cizincům se stát po občany
dvou letech pobytu málo
Italů
využilo
této
možnosti.
cizinců
celkového množství v
účastnit
Argentiny a V
roce
se voleb, velmi
1895
pouze
0,2%
v Buenos Aires bylo naturalizováno
a do roku 1914 vzrostl jejich počet jen na 2,3%.54 Dostupná data neuvádějí
všech
konkrétní národnosti, ale podle
reprezentovali neměla
cizinců
a
cizinců,
je
naturalizovaných polovinu
občanství
argentinské
extrémně
nízkých
skutečnosti, zřejmé,
že
že
čísel
Italové
většina
Italů
v národních volbách nehlasovala.
Místo toho dále působili jako nátlakové skupiny, využívající k ovlivňování
čelními
kontakty s Nicméně
zapojit pokusy
politických rozhodnutí demonstrace, petice a osobní
někteří
argentinskými politiky Argentinci a Italové se
přistěhovalce přímo
názorně
opakovaně
do politiky. Tyto zpravidla
pokoušeli neúspěšné
dokládají mnohé potíže, které vykázaly Italy z
národní a komunální volební politiky. Například v roce 1896 italská agnoneská 55 kolonie v buenosaireské čtvrti Barrio del pořádala
Carmen Argentině
banket
na
počest
italského
velvyslance
v
a pozvala dva argentinské místní národní zástupce,
kteří působili
v této oblasti a kteří usilovali o zapojení Italů do
argentinské
politiky.
agnoneské
kolonie,
komunální
volby
54
do
Zástupci
aby
naléhali
postavili
městského
kandidáta
na pro
zastupitelstva.
představitele
nadcházející Představitelé
Gino Germani, Polítíca y socíedad en una época de transícíón: De la socíedad tradícíonal a la
socíedad de masas (Buenos Aires 1962), p. 203
převzato
z Baily S.: Imigrants in the Lands of
Promise (Ithaca New York 1999), p.198. 55
Agnone je jihoitalská obec v regionu Isernia, 150 km na východ od Říma a 100km na sever od
Neapole. Díky silné emigrace jejích obyvatel do dokumentů
zámoří
a velkému množství dochovaných
se stala předmět studia více badatelů (např. Samuel L. Baily, Romolo Gandolfo,
William A. Douglass).
76
kolonie
přední
Carosellu z let a
měl
nebyl
příliš
ani
osmatřicetiletého
navrhli
podnikatele
agnoneské rodiny, který žil v
argentinskou
manželku
známý mezi staršími
argentinskému
italského
přistěhovalci
politickému
Argentině
původu.
deset
Kandidát
ze severní Itálie a
Přesto
vedení.
Giovanniho
byl
Carosella
zvolen, ovšem výsledek voleb byl odmítnut se zdůvodněním, že kandidát neprokázal plné ovládání dveřmi
znalosti
městská
španělštiny.
Za
uzavřenými
rada podrobila Carosellu písemné zkoušce ze
španělštiny,
při
neuspěl.
které
V nových volbách se již
žádný italský kandidát o zvolení neucházel. Znechuceni
neúspěšnými
podobnými
argentinské politiky
lídři
pokusy
proniknout
do
dynamické agnoneské kolonie obraceli
stále více svoji pozornost na italskou institucionální strukturu. Mnoho obyvatel agnoneské kolonie se stalo společnosti
vzájemné
pomoci
Colonia
členy
Italiana,
velké a bohaté která
sídlila
v sousední oblasti San Nicolas. Do roku 1898 bylo pět členů z agnoneské kolonie, o r g a n i z a ce. Zjevně
zájmu italské politické aktivity v Buenos Aires
byly bud' etnická
původu
se
Například
Giovanniho Caroselly, ve vedení této
56
středem
manifestace
včetně
a
instituční
petice.
podařilo
struktura nebo neformální protesty,
Přesto
úspěšně
několika
prosadit
Argentincům
v
argentinské
italského politice.
Carlos Pellegrini se stal prezidentem Argentiny v roce
1890. Politická kariéra Alfreda výjimku. Oemarchi byl
56
Oemarchiho ilustruje další podobnou
členem
jedné z
nejvýznačnějších
italsko -
Romolo Gandolfo, " Notas sobre elite de una comunidad emigrada en cadena: EI caso de los
Agnoneses" in Fernando J. Devoto a Gianfausto Rosolli (eds), op. cit., (Rome, 1988), pp.160177.
77
argentinských rodin, narodil se v Buenos Aires v roce 1857. Jeho dědeček
přijel
do Argentiny v roce 1830 a byl prvním italským Argentině.
generálním konzulem v ředitele
Banco
významně
de
Italia
podporoval
y
Rio
de
la
Plata.
ředitele
banky.
Demarchi zřídil
V roce 1884 se stal
správní rady Banco de Italia y Rio de la Plata a jako zástupce
Sám
průmysl,
italsko-argentinský společnost.
textilky a chemickou
Jeho strýc vykonával funkci
Postupně
později
dvě
členem
pracoval
se Demarchi vypracoval
na pozici víceprezidenta (1903,1908-10) a prezidenta (1904 1907)
hlavní
argentinské
Industrial Argentina. Ojedinělé
průmyslové
organizace,
Union
57
na Demarchiho
případě
je, že
během
svého života také
zastával důležité funkce v argentinské úřadech. V roce 1893 byl zvolen
do
městské
rady
Buenos
Aires
a
o
později
rok
do
národního kongresu, kde pracoval až do roku 1914. V roce 1915 se vrátil do Itálie, aby bojoval ve válce. Až na
několik
výjimek, jako byl Pelle.grini nebo Demarchi, se
Italové a Argentinci italského argentinské politiky
původu
neúčastnili.
zpravidla
Opatření
před
rokem 1912
volebního zákona v
tomto roce, které ustanovilo povinné tajné hlasování, znamenalo počátek
důležité
změny
situace. Volby nabyly v argentinském
politickém systému mnohem
většího
významu. Italové
okamžitě
z a č a I i v st u Po vat d o n á rod n í p o I i t i k Y. Hne d ve vol bác h v r o c e 1912 bylo zvoleno do provinciální vlády v Santa Fe Deník La Patria
57
označil vítězství kandidátů
několik Italů.
italského
původu
za
Luigi De Rosa, "Emigrantes italianos, bancos y remesas. EI caso argentine" in Fernando J.
Devoto a Gianfausto Rosoli (eds), op. cit., (Buenos Aires 1985), pp. 241-270.
78
zrození nové generace politiků. Ještě do druhé světové války Italové obsadili velká množství státních úřadů.
Dělnické
hnutí
V první dekádě 20. století poskytly dělnické organizace italským imigrantům
institucionální
společnostem
alternativu
multitřídním
k
vzájemné pomoci. Desítky tisíc imigrantů využilo
výhodu této nové volby. Nepochybně mnoho jedinců bylo zároveň členy společností
rychlý
dělnických
vzestup
postavením
italských
společnostem
Dělnické
vzájemné pomoci i odborových svazů. Vznik a
imigrantů
Argentině
masové imigrace, která
s
vedoucím
výzvu
hegemonii
komunitě.
byly velkou
začala
převážně
představoval
vzájemné pomoci v italské
odbory v
přistěhovalci,
organizací
měrou právě
produktem
v osmdesátých letech. Evropští
zejména italští a
španělští,
do Argentiny
přivezli
myšlenky nové ideologie a díky zkušenostem ze svých zemí stáli ve
vedení
organizování
nejranějších
pracující
argentinských
třídy.
odborových
Tvořili
většinu
organizací.
V
členů
prvním
desetiletí 20.století přibližně tři čtvrtiny odborových předáků a dvě třetiny členů odborů
Prvními
pokusy
společnosti
základě
tohoto
pracujících
vzájem né
Příkladem
Argentině
v
pomoci,
stejné profese. typu
byli cizinci.
nabývalo
které
Postupem
mnoho z
odborových
členy
byly na
společností
organizací· 58
je Sociedad Tipográfica Bonaerense, která vznikla v
roce 1857 a byla jedna z prvních
58
organizovat
sd ružovaly své
času
charakteru
se
společností
vzájemné pomoci v
Často oficiální status společnosti vzájemné pomoci sloužil těmto organizacím k ochraně před
represivním
opatřením
státu proti
konfliktům
s pracujícími.
79
Argentině.
(Chile,
Podobně
Brazílie)
jako
a
v
Argentině
jiných
Itálii
předchůdci dělnického
v
v
také
zemích
Latinské
Argentině
v
byli
Ameriky
knihtiskaři
hnutí. Již v šedesátých letech jako první
navázali
kontakty
s
mezinárodní
organizací
pracujících a zorganizovali v roce 1878 první stávku vedenou o r g a n i z a c í jej i c h d r u hu. 59 Ž á d n á z tě c h t o s Po leč n o stí v
obraně
zájmů
úspěšná.
Aires
členů
svých
před
rokem
1880
n e byl a zvláště
nijak
Až s masovou imigrací osmdesátých let, kdy do Buenos
a
dalších se
začaly
formovat
třídy.
Rychlá
inflace
pracujících, pracující
měst
argentinských
dorazily
nové a
z
tisíce
militantní
toho
nových
organizace
vyplývající
pokles
reálných mezd ke konci osmdesátých let podnítily sérii stávek a připravily Během
cestu pro vznik první odborové federace v
osmdesátých dělnických
v mnoha V Itálii od třídní
a
devadesátých
organizacích
sedmdesátých
uvědomění
rolníků.
často
a
a
a
Italové
skupinách
v
těmto
lidovým
dělnickém
hnutí.
miltantnost
vzpourám Revoluční
z Itálie byl
během
poslední a
Odchod
revolučních
"diverzantů"
v
praxi
Argentině.
počtu
rostoucího
poskytli
pro
vrstvy jejich
teorie nacházely silnou odezvu venkově
"společensky
nejúčinnější
myšlenek spadali,
dělníků
střední
ideologii
zemi.
jak
praví
počínajícím
osob
častější.
Byl to
prostředek
v
a v
nebezpečných"
období masové emigrace stále
zároveň
aktivní
let lidové protesty projevovaly sílicí
v zemi zmítané sociálními nepokoji na
59
byli
Anarchisté, socialisté a syndicalisté ze
organizaci a vzdor.
šíření
let
Argentině.
italské vlády proti
Do
této
političtí
kategorie emigranti
R. Falcon, Los orígenes del movimiento obrero (1857-1899), Buenos Aires, CEAL, 1984, p. 28
Y ss. citováno dle Fernando J.Devoto, "Participación y conflictos en las sociedades italianas" in Fernando J.Devoto and Gianfausto Rosoli (eds), op. cit., (Buenos Aires, 1985), pp.141-164.
80
anarchisté, socialisté, republikáni, tak i zpolitizovaní emigranti, dělníci
a
byli
střetnutí.
a pracovních upevněny
kteří
rolníci,
zapleteni počátku
Na
pouličních
do
devadesátých
agitací let
byly
kontakty italské vlády s kontrolními orgány evropských
a amerických států. Pro sledování anarchistů a ostatních členů záškodnických skupin v mezinárodní podávali
policie
zprávy
zahraničí
vytvořen informační
byl
(INTERPOL).
o
pohybu
Diplomaté
činnosti
a
a
těchto
servis
konzulové úřadu
osob
ministerstva vnitra, Direzione Generale di Pubblica Sicurezza. Několik
let
po
antianarchistické
konferenci
evropských
států
v Římě v roce 1904 Itálie nepodepsala tajný protokol (Protocolo secreto), na jehož navrácen
základě
země
do
měl
původu. 60
být každý zadržený anarchista Podobně
dohody výměnu
argentinskou vládou se omezovaly pouze na pohybu
"společensky
návratu
vypovězených
nebezpečných"
osob,
neboť
téměř
spontánní politická emigrace sloužila napětí
v italské
společnosti. Političtí
osob.
ke
Itálie
Itálie
s
informací o se
obávala
dvacet let nucená i snižování sociálního
radikálové donuceni represí
ita I ské vl ád Y k od chod u ja ko E rrico M a I atesta 61 a Ettore M atte i 62
60
Archivo storico-diplomatico del Ministerio degli Affari Esteri (ASMAE), Serie política (1891-
1916), busta 47, fascículo Provvedimenti contro gli anarchici citováno podle Ostuni, Maria Rosaria: "Inmigración política italiana y movimiento obrero argentino. Un estudio a través de los documentos gubernamentales (1879-1902)" in Fernando J.Devoto and Gianfausto Rosoli (eds), op. cit., (Buenos Aires, 1985), pp.1 05-126. 61
Errico Malesta (1853-1932), jeden z největších teoretiků a propagátorů anarchistického
komunismu,
přítel
Argentiny, kde pořádal
Michaila A. Bakunina. V roce 1885
šíříl revoluční
před
represí italské vlády utekl do
myšlenky, vydával anarchistické noviny La Questione Sociale,
konference a debaty klubu EI Círculo Obrero de Estudios Sociales. V roce 1887 stál u
zrodu první argentinské militantní
dělnické
Obreros Panaderos. V roce 1888 byl
organizace Sociedad de Resistencia Cosmopolita de
falešně obviněn
odešel do Montevidea a v roce 1889 se vrátil do Evropy
81
z bankovního podvodu, na krátkou dobu
patřili
v
nejvýznamnější
mezi
dělnického
organizátory
hnutí
Argentině.
Přestože v roce 1890 Italové nebyli obecně tak význačnými vůdci počínajícího
dělnického
přistěhovalci
Během
organizací. vůdců
tvořili
různých
hnutí
jako
podstatnou devadesátých
přechodných
němečtí
část
socialisté,
téměř
italští
dělnických
všech
let rostl jejich význam jako
odborových
federací.
V
prvním
desetiletí 20. století se italští přistěhovalci stali nejdůležitějším vedoucím prvkem Italové se
dělnické třídy.
úspěšně
zapojili do organizování argentinského hnutí
pracujících, neboť mohli v Buenos Aires využít svých zkušeností překvapující,
z Itálie s tímto druhem hnutí. Není
že
omezené povaze argentinského politického systému p řistě hova I ce revolučnost
větš í
p řitažl ivost
otevře n é
při
dané
měly
pro
a na rch i stů
a kce
a
odborové hnutí syndicalistů než apel socialistů na
naturalizaci a
změnu
systému
účastí
v
zásadě
bezvýznamných
vol bách. dělníci
V roce 1901 vytvořili
první
z Buenos Aires a
významnou
několika měst
odborovou
organizaci
Federacion Dbrera Regiona/ Argentina (F.D.R.A.). pokračovalo soupeření
62
z vnitrozemí v
Argentině,
Přesto
nadále
mezi anarchisty, syndicalisty a socialisty,
Ettore Mattei (1851-1915), významný italský anarchista a agitátor, do Buenos Aires odešel na
počátku
osmdesátých let. Byl zde vydavatelem anarchistických novin EI Socialista ,
členem
EI
Circolo Comunista Anarchio a též zapojen do založení Sociedad de Resistencia Cosmopolita de Obreros Panaderos. Zasedal ve výkonném výboru F.O.R.A. O jejich
činnosti
v
Argentině
Zemřel
v Buenos Aires v roce 1915.
viz blíže zprávy ASMAE, INTERPOL
převzato
z Maria Rosaria
Ostuni, "Inmigración política italiana y movimiento obrero argentino. Un estudio a través de los documentos gubernamentales (1879-1902)" in Fernando J.Devoto and Gianfausto Rosoli (eds), op. ciL, (Buenos Aires, 1985), pp.105-126.
82
uvnitř
dělnického
několika
hnutí došlo k
rozštěpením.
dalším
Necelý rok po založení se F.O.R.A. stala
výlučně
organizací.
syndicalisté
V
soupeřící
roce
1903
odborovou
socialisté
a
Union
federaci,
anarchistickou
General
ustanovili
del
Trabajo
(U.G. T.), ale tu brzy ovládli syndicalisté. Tyto
dvě
organizace (F.O.R.A.
radikálního hnutí pracujících do dočasně
1906
ukončily
června
vedení
1910, kdy vládní represe
jejich aktivitu. Na vrcholu svého vlivu v roce
reprezentovaly
organizovaných
čele
a U.G. T.) stály v
70%
dělníků
až
80%
z
městech
ve
přibližně
padesáti
a okolo 50%
tisíc
pracujících
v drobném průmyslu a rukodělné výrobě. 53 Mezi roky 1902 a 1910
F.O.R.A. v
a U.G. T.
některých
pobočky
bylo
vedly
několik
zapojeno
generálních
až
200.000
stávek,
pracujících.
zorganizovaly stovky jednotlivých stávek.
těchto
akcí a díky
prosperitě
mzdy
kva I ifi kova ných
Jejich
Následkem
tohoto období byly zvýšeny reálné
částečn ě
a
z nichž
kva I ifi kova ných
pracuj í cí ch,
jejich pracovní doba zkrácena a došlo ke snížení nájemného v
některých dělnických
V obou stejně
oblastech.
nejvýznamnějších
silné
výkonných celkového
zastoupení. výborů
počtu
obou
jejich
argentinských federacích Tvořili
přibližně
těchto
organizací
členů.
Obecní
s celkovým mnoha
členstvím
dalších
představovali dělníků
63
ve
a
také
polovinu z
svazů,
přibližně
dělnických
organizací
se
členy
odhadovat,
i
že
padesáti tisíce organizovaných
městě.
Samuel Baily, op. cit., (Ithaca New York 1999), p.201.
83
dá
obecně
lidu v roce 1904
asi deseti tisíc. Italové byli mezi
odborových
Italové
členstva
polovinu
sčítání
v Buenos Aires uvádí dvanáct italských
měli
Ačkoli
vládní
represe v roce
dočasně
1910
dělnické
omezila
organizace, mnozí získali cennou zkušenost a vyvinula se kultura třídy,
pracující
která
umožnila
znovu
oživit
aktivity
těchto
organizací na konci dalšího desetiletí. třídy
Vznik silné organizované dělnického
pracujících a.založení radikálního
hnutí ohrozily loajalitu italských imigrantů k italskému
hnutí vzájemné pomoci Italů
Desítky tisíc
byly
(mutualistické hnutí) v Buenos Aires. členy
odborových organizací a mnohem
víc podporovaly generální stávky a protesty. Mnozí z nich byli členové
také hnutí
vícetřídní
zdůraznilo
vyšší
Společnosti
třídní
Dělnické
vzájemné pomoci.
zájmy italských pracujících, zatímco
hnutí vzájemné pomoci (mutualistické hnutí) bylo založeno na etnické
Nevyhnutelně
oddanosti.
se
tato
hnutí
musela
v
střetnout.
budoucnosti
Velké množství italských pracujících a nájemníků měla italské zaměstnavatele
a
značné
Mnozí z
byli jako
napětí.
členy
a
jejich
pomoci
se
konfliktu. odboroví napětí:
hospodáře,
často
společností
lídry stejných
staly
a
nájemníci,
potenciálními před
Ovšem
odboroví
způsobovalo
první
lídři
i
vlastníků půdy
vzájemné pomoci vzájemné
vnitřního
etnického
válkou
se
obě
italské elity vyhnuli využívání
předáci
etnický
odpor,
organizace,
a italská elita odmítala neboť
strany, třídního
se obávali, že taková akce by mohla
produkovat
etnického konfliktu,
a
Společnosti
arénami
světovou
komunitě
v italské
těchto zaměstnavatelů
zaměstnanci
předáci
což
který
by
oslabit
dělnické
uznat existenci
vnitřního
mohl
to popíralo etnickou jednotu, na které
záviselo udržení její pozice. Příslušnost
ke
třídě
pracující.
Důraz
přistěhovaleckých
nebo etniku byla na
etnickou
etnických
důležitá
soudružnost
organizacích,
84
pro všechny italské
ale
stmelil také
Italy
v
usnadnil
lídrům
dělnických
italské imigranty do třídním
činnosti
těchto
principu. Významné je, že třídním
organizace založené na nadvládu
tradičních
společnosti
to jest
míře
organizací (v hojné
Italové) úsilí získat
organizací založených na
před
světovou
první
principu
nedokázaly
válkou
překonat
elit nad italskou komunitou. Italské instituce, vzájemné pomoci,
zůstaly
silnými a apel na
etnicitu byl efektivní. Je nutné se zmínit v tomto kontextu o hostitelské důležité
instituci, ve které Italové hráli činnosti.
jejím vzniku a
V roce 1887 se několik italských obchodníků spojilo se
protějšky
svými
při
roli
společenské
dalších
národností
a
založili
argentinský
ekvivalent The National Association of Manufacturers, the Unión /ndustria/
Argentina
instituci, tak tvořili
před
Ačkoli
(U./.A.).
třetinu
rokem 1900
se
nejednalo
členství
Italové. Po roce 1900 tato reprezentace vzrostla asi na
organizace v
Argentině
stejně
jako pro organizace
průmyslové dělnického
64
Argentinské Bohaté a
italskou
a vedení U./.A
polovinu. Italové byli nezbytní pro rozvoj této hlavní
hnutí.
o
přírodní
masovou
hospodářství
zdroje
migrací
společně
s
z Evropy se
přílivem zahraničního
staly pevným
kapitálu
základem
pro
expanzivní ekonomický růst. Druhá polovina 19. století byla pro době předpokládal
Argentinu obdobím hojnosti. Málokdo by v té pozdější
64
ekonomické
otřesy
na
přelomu
19.
a
20.
století
Viz blíže Maria Ines Barbero a Susana Felder, "EI rol de los Italianos en el nacimiento y
deserrollo de las asociaciones empresarias en la Argentina (1880-1930)" in " in Fernando J. Devoto a Gianfausto Rosoli (eds), op. cit., (Roma 1988), pp~ 146-153.
85
způsobeného
vysokou
volati litou
produktů
primárních
a
s p e k u I a t i v ním i pod n i k Y. 65 Z m í n ě n á k o m o d i t n í z á v i s los t s i ce ve d I a převratu
k vojenskému
v roce
1930,
předcházející
ale
období
znamenalo pro tuto zemi hospodářský úspěch. Roční ekonomický růst
se mezi roky 1870 až 1914 pohyboval kolem 5% a
jednoho obyvatele dosahoval obdobných chlubit například Francie či Německo. Argentinský zázrak v druhé
čísel
Osídlení evropskými
neobydlené rovněž
polovině
19. století byl založen na
přistěhovalci
bylo
jakými se mohla
součinnosti
několik
doposud z valné
demografickým
programem,
části
který
sledoval i ekonomický rozvoj založený na široké pracovní
základně. svůj
Argentiny
na
66
cílených intervencích státu, který sledoval v zájmů.
příjem
Argentina 19. století náležela do skupiny zemí, které
hospodářský růst
dobře přístupných přírodních
zakládají na
zdrojích, volných podnikatelských lokalitách a lidských zdrojích s nízkými požadavky na prostředí
mezinárodním nastartování velmi
přicházely
tak
65
ničivý
Tyto náležitosti v rostoucím
znamenají
hospodářského růstu.
liberálně
evropskému
odměnu.
Argentina se
nejenom evropským
zboží
převážně
a
především
vysoký
potenciál
zároveň otevřela
přistěhovalcům,
kapitálovým
pro
ale
zároveň
investicím,
jež
z Evropy. Mezinárodní krize nemusely mít
dopad, pokud by se státní
důchod
vkládal do rozvoje
Nicméně příliv kapitálu ze zahraničí znamenal pro Argentinu zdroj pro rozvoj exportní
ekonomiky s komoditami založené
převážně
na
zemědělské
produkci. Blíže viz Douglas A. Irwin,
"Interpreting the Tariff-Growth Correlation of the Late 19th Century" in The American Economic Review, Vol. 92, No. 2, Papers and Proceedings of the One Hundred Fourteenth Annual Meeting of the American Economic Association (May, 2002), pp. 165-169 66
Viz blíže Victor Bulmer-Thomas, The Economic History of Latin America sin ce Independence,
(New York 2003), pp. 67,149-154.
86
p rů mys I u
infra stru ktu ry67,
a
N icmén ě
vývoj e.
stát
z í s ka né
prostředky z celních příjmů použil nevhodným způsobem. vině
především
byla
absence
modernizaci státu, která byla v níž
převažovaly
průmyslový
především
naplňující
vize
způsobená
byly
velmi
Přesto
odsouditelné.
statkářsko-zemědělské
rozporuplné,
se
jednalo
těžařskou
společnost
YPF
Argentinský
zájmy.
O
do
rozvíjejícímu
schématu se
státu
nikoliv
zcela
národních
zájmů
jistě
Zmínit lze v
dopady na
národní
roce
1922,
která
byl
velmi
dobře
směru.
zemědělských
export
ale
založenou
znamenala zásadní krok v tomto
přičemž
ochranu
trhů.
nezávislých na náladách cizích
komodit
světové
pracovní
kapitál. Liberální politika
ekonomiky
sílu,
zboží,
přinášel
a
technologie
vůči zahraničním
v s tří c n o st. 69
produktivita,
která
V Ýs led ke m
Argentinu
byl a
dostala
na
z výš e n á úroveň
a
investicím
byla způsobena jejich nutnou přítomností a podmínila i m i g rač n í
na
rozvoj a technologické inovace se pokusila teprve
ekonomiku
zahraniční
požadavky
Na
vládnoucí strukturou,
argentinská armáda ve 30. letech 20. století,
začleněn
68
rovněž
e ko no m ic ká hospodářsky
rozvinutých států. Nové technologie přicházející ze zahraničí si
67
Rozvoj železnice byl veden logistickými důvody pro přepravu primárních produktů a nikoliv
z demograficko-sociálních investorů
o 68
potřeb.
Dražní infrastruktura proto byla
čistě
dílem
zahraničních
a nikoliv vládního programu. Obdobné tomu bylo například na Kubě, kde šlo především
přepravu
cukrové
třtiny
a souvisejících sekundárních
produktů.
Argentina neuplatňovala po celé období druhé poloviny 19. století a následně počátku 20.
století nikdy systém
zátěžových
cel na importované zboží. Celní tarify byly používány pouze jako
zdanění zajišťující
části
důchod.
neboť 69
z
státní
Ve své
podstatě
se jednalo o
přenesenou daň
z
příjmu,
navýšení nákladů nesl koncový uživatel daného produktu.
Obdobně vládní tlak na rozvoj vzdělanosti byl spíše veden zájmem o sociální kohezí, než
snahou o
vytvoření vzdělané společnosti.
87
vynucovaly zvyšování kvalifikace a rozvoj neobydlených oblastí včetně
samotného
Buenos
Aires
zdrojů.
pracovní mobilitu lidských
podobě
Argentině.
zázraku v imigrace
podstatě
v
právní
podstatě klíčem
byla v
ještě
Pakliže
nároky
na
pozitivní vytvářet
Tím byl i stát nucen
stabilnější
byrokratickou systematizaci a Imigrace ve své
kladl
prostředí.
k
hospodářskému
polovině
v první
zanedbatelná
19. století je příspěvku
z pohledu
k ekonomickému rozvoji, tak druhá polovina a následný až
do
20.let
20.
století
nedostatek pracovní síly
mění
zcela měl
podmínky.
samozřejmě
přelom
Dlouhodobý
vliv na výši reálných
mezd a p rojevi I se ta ké na rozeví rá n í nůžek mzd ových ta rifů mezI
Argentinou
skutečnosti
méně
a
částmi
rozvinutými
napomáhaly masové imigraci, která trvala
až do 1. světové války.71 Přibližně polovina přednost
Tyto
nepřetržitě
imigrantů
dávala
setrvání v Buenos Aires a mírnila tím akutní nedostatek zdrojů.
lidských
Zároveň
docházelo
argentinském pracovním trhu, místní)
Evropy.7o
zajišťoval., vyřešili
Imigranti
přičemž
k obě
vnitřní
mobilitě
na
skupiny (imigranti a
produktivní trh práce. nedostatek
lidských
zdrojů
nutných
pro
ekonomický rozvoj a stali se nepostradatelným prvkem produkce. Přestože
reálné mzdy šíře
nejenom do komodit. výrobní
časem nutně
svého objemu, ale došlo také k diverzifikaci
Předchozí čistě živočišná řady,
Především
rozšířena
o další
se to týkalo
komodit v při
zemědělské obdělávání
výrobě,
neboť
dosud nevyužité
Týkalo se to především Itálie a Španělska, jejichž hrubý domácí produkt značně zaostával za
Velkou Británií, 71
výroba byla
které byly stimulovány kapitálovými investicemi.
pracovní síla mohla být využita
70
poklesly, tak se rozvinul trh
Německem
a Francií.
Výjimkou byl ekonomický záchvěv v roce 1890.
88
orné
půdy.
na exportu jedné komodity a výroby.
Toto
vnitřním
rozprostření
výkyvům
celosvětovým
světových
nebezpečnou
Argentina proto mohla opustit
či
produkce
se diverzifikaci primární nemohlo
poskytnout
hospodářským
trzích
věnovat
přečkala
zabránit
ochranu
krizím,
ale
otřesy
menší
Argentina bez úhony.
jako imigrace, tak i
zahraniční podstatě
v ekonomickém rozvoji. V
v
společně
proudem
podstatě
důkazem.
se
přitahující
úlohu
se v daném období jednalo o říci,
zástupy
že peníze tekly do lidí.
Jednalo
výjimečný.
o neobvyklý jev, který je dodnes
nebyla typickou zemí
na
Období mezi
důležitou
kapitál hrál
jedinou kapitálovou investici. Je možno Argentiny
větším větším
proti
druhou polovinou 19. století až do roku 1920 je toho Stejně
závislost
zahraniční
se
Argentina
investice a
zároveň
se vymyka I a svým cha ra kterem všem ostatn ím zem ím v da ném areálu. 72 Stěží však mohla být považována za rozvinutou zemi, neboť
ji
dlouho
chyběla
logistická,
administrativní
i sociální
infrastruktura. Zahraniční investiční
začaly
obligace sice hybatel,
ale
převažovat
soukromé
v 70.
společnosti
letech jako
stále
převážně
získávaly svůj kapitál skrze přímé zahraniční investice. Většina z nich proudila do stavby průmyslu.
Jednalo se
železničních
o oblasti
tratí a konzervárenského
v nichž
lokální
investoři
byli
limitováni kvůli vysokým vstupním nákladům. Na druhé straně se zemědělská
výroba
takřka
obešla bez
zahraničních
investic a ani
domácí vklady nebyly nijak vysoké.
72
V přepočtu hrubého domácího produktu byly přímé zahraniční investice na neobvykle vysoké
úrovni a podílely se na ekonomickém rozvoji takovou investice a úspory byly tak nízké.
89
měrou
jenom
kvůli
tomu, že domácí
Liberální přístup přispěl k ekonomickému růstu i na počátku 20. století.
Argentina
přirozenou
prokazovala
v
mezinárodního trhu
konkurenceschopnost a export pomáhal ke kvalitnímu
hospodářskému
zahraničnímu
růstu.
Otevřený
těžit
kapitálu pomáhal
samotná Argentina byla v tomto vaz b a
prostředí
se
k obchodu
a
z výhod nových technologií,
směru značně
a Ies p o ň
pro jev o val a
přístup
zaostalá.
v Po ž a d a v c í c hna
Zpětná
v zdě lán í 73,
protože se zvyšovaly nároky na kvalifikaci, aby vůbec mohla být technologie
či
inovace uvedena ve
společnosti
do praxe.
Nic
z toho však nemohlo zabránit citlivé reakci na volatilní chování mezinárodního trhu, jehož složka s komoditami a deriváty byla vystavena primárním známkám nestability. Nicméně
již
předchozí
systému
a
oznamovaly během
proudící z Evropy nezd ravosti
otřesy
přehřátí
a
dávaly najevo n ezd ravost celého
konec
Belle
Époque.
90. let 19. století jevil na
sebe
nenechalo
Investiční
tok
značné
známky
dlouho
čekat.
Argentinské akcie se rovněž dostaly do tohoto kola různorodých zájmů
(v žádném případě však těch argentinských) a přinesly
potíže v roce 1889, v
němž
došlo k prudkému poklesu produkce
a r gen t i n s k é h o o b i I í v d ů s led k u s uch a a d o š I o i k v ýz na m n Ým stávkám v Buenos Aires. Významný vlastník argentinských akcií obchodní dostal
dům
téměř
Baring Brothers se v
73
kvůli
řadě
důvěře
napětí
argetinských v Baring
finančních
Brothers
74
krizí. Ironií je, že
neváhali
investoři
Je nutné si uvědomit, že například italské školy v Buenos Aires se přinejmenším na počátku
své existence chovali imigrantů 74
vzniklého
na samotnou hranici existence a stal se významným
mezníkem v celé právé
důsledku
pružněji
než dosud místní školy. Stát až po zavedení vlastních škol
uznal nutnost vytvoření vlastní správy školství.
Baring Brothers vložili významné prostředky do vodohospodářské infrastruktury Buenos Aires.
Ostatní jejich investice byly
rovněž převážně
vloženy do
90
projektů
v Jižní Americe.
nakupovat argentinské obligace a zároveň tento obchodní dům stál
u
soutěže
s německými
a
bankéři.
francouzskými
Otřes
v Argentině se projevil nejenom na hlavních burzách, ale měl svůj
dopad
rovněž
v Indii a Austrálii.
přes ekonomický boom neboť
její
obvyklém
krize
však ukázal, že i
patřila Argentina k nerozvinutým trhům,
vznikla
špatně
u
Především
učebnicově
doslova
řízených
dluhových
podle
schématu
tzv.
emerging
rizik
ma rkets. většinou
Investice byly
měly rovněž půjčky.
dlouhodobé charakteru a stejný
Prostředky
rozvoje železnice a úpravy rozvoj e
vn itřn íh o
rozvoje
infrastruktury
trh u
a byl
věnovala
rozvoji
či
málo
směřovaly především
z nich
pozemků
za
expo rtu.
Přestože
zcela
rozpočet
byl
okamžitě nezměnilo
společně
napjatý a často
ú spo ry byly
ducha do
použity
méně
zdanění
investice
do
vstupem
projektům,
které
zakázky však
oblastí, jelikož státní
nedostatečné.
bylo
do
se
Veřejné
některých
zása h
podstatný. Vláda se
nevýnosným
n am í sto u chová n í na
státn í
poměru
v
nebyly pro privátní investory zajímavé. přinesly konkurenčního
do
účelem větší výtěžnosti,
minimální
soukromého kapitálu, tak nebylo nic
záměr
dostatečné
rozvoje
a
Nicméně
zásoby aktiv
nic
z toho
se
ani po ustanovení centrální banky. Politická stabilita s
víceméně
demokratickými
institucemi
těžila
z ekonomického růstu a naopak. Je však nutné podotknout, že Argentina
se
nezaměstnanost.
imigrantů
vytvoření
75
stala
řešícím
místem
Politická stabilita byla
částečně
evropskou
zapříčiněna
nezájmem
o dění v zemi, která pro ně byla spíše prostředkem pro zisku
a
nikoliv
místem
pro
životní
seberealizaci. 75
Stávky a odpor v Buenos Aires byly z počátku v podstatě čistě ekonomického charakteru a
nikoliv politického.
Převážně
byly vedeny odbory, které se
91
postupně chtěly
podílet také na
změny
Významné
v
příchodem
20. století s
směru
tomto
přišly
až
ve
hospodářské
mezinárodní
30.
letech
krize.
Politika otrocké závislosti na dovozu vedla k málo efektivnímu rozdělení
produkce,
a
tím
docházelo
k nezájmu
jakkoliv
investovat do jejího zlepšení. Při poklesu přímých zahraničních investic je snadno vysvětlitelné technologické zaostávání. Nízká produktivita objasňuje
světových
slabou pozici na
Oslabení
přispělo
vývozu Přitom
a inflaci. a
průmyslu
argentinského
přis p íva ly
tyto
větš í
k
v daném
trzích a úpadek exportu. nestabilitě
k makroekonomické měly
aspekty
výrazný
společenský věcech
a n g ažova n osti obyvatel ve
jelikož tím byly ohroženy jejich životní
rovněž
období
potřeby.
vliv
ve řej ných,
Je možné
říci,
že
trpký konec 8elle Époque plně zapojil imigranty do politického života, který do té doby nebyl
přímo předmětem
Italští imigranti v argentinském V roce
1869 byla Argentina zcela
jejich zájmu.
hospodářství
závislá
na dovozu
obilí a
mouky ze Spojených států a Chile. Během pouhých dvaceti let se však
změnila
obilí
a
lnu
v jedno a
třiadvacetkrát. obilnářský
export
z
nejvýznamnějších
obilí
Od
provincie
pás táhl
přes střed
Córoby,
a
posléze
Buenos
Aires.
se
k
se
mezi
Entre
části
němu
připojila
provinciální
politických rozhodnutích. Tento vývoj lze
právě
imigrantů.
92
na
vlády
severu
zvýšil
a jih Santa Fe až k východní
Využívalo
mnohé
1880-1894
nyní
imigranty.
kolonizace,
pěstitelů
se
znamenala
pro
lety
Ríos
Kolonizace
příležitostí
světových
samotná množství se
provincie pracovních
systému
uzavíraly
smluvní
kolonizační
nejlépe sledovat na skupinách italských
prostřednictvím
smlouvy
agentů
svých
kontinentě,
takže evropští
ještě
odjezdem do Argentiny. V prvních
před
obvykle
dostávali
vyplácen
až
část
imigranti
do
Nejtypičtější
doby,
zůstávala
provincie kmenů,
půdě
měli
teritoriem a měli
a letech
který
splácet
jim
své
v rukou
byl
dluhy. Značná
divoce
žijících
bouřícím
se
dobytkářům
(ganaderos).
být usazováni pouze na nové, dosud nevyužívané
vytvářet
a
měsících
což také provinciální autority využily jako
hlavního argumentu proti Kolonisté
začít
mohli
evropském
dostávali parcely mnohdy
příspěvek,
státní
kdy
na
oblastí kolonizace byla oblast Santa Fe.
území
indiánských
přistěhovalci
přímo
nárazníkový pás
tradičními
mezi
neklidným
indiánským
estanciemi. Jako potenciální plátci daní
v budoucnu ulehčit i daňovému zatížení dobytkářů.
Velký
projekt
Esperanza
kolonizace
v roce
Santa
Během
1856.
francouzští a
němečtí
1895 rozloha
půdy
Fe
rolníci
změnili
začal
založením
kolonie
jediné
generace
italští,
podobu provincie. Do roku
se zvýšila z nuly na 1.5 milionu
hektarů
a
d é I k a žel e z nič n í c h tra t í d o s a h o val a 5. OOOkm. 76 V období pocházela
1870-1895 z provincie
způsobilo značnou
ze
čtyř
polovina
vývozu
Santa
Fe.
argentinského
Rozšiřování
obilnářství
diversifikaci aktivit ve venkovském prostředí,
vesnic v oblasti v roce 1869 jich zde bylo 62 a
také rozrostla
města
65% z celkového
obilí
Santa Fe a Rosario. Italové
počtu
cizinců
citelně
se
představovali
v provincii. Census z roku 1895
uvádí 109.634 Italů, což byla téměř jedna třetina všech obyvatel provincie. Podle hodnocení místního italského konzula čtyř
následujících let
Italové narozeni v
76
počet
během
vzrostl na 152.000 (nejsou zahrnuti
Argentině),
z
čehož
asi 40.000
Jiří Chalupa, Dějiny Argentiny, Uruguaye, Chile; (Praha, 2002), p.158.
93
Italů
vlastnilo
majetek
venkově,
na
10.000
městě
ve
přibližně
a
italských imigrantů obdělávalo svoji vlastní půdu. přínos
Jejich
nebyl
dokázali velice rychle které
vyžadovalo
početní,
jen
přizpůsobit
nové
jejich duchaplný
přístup
panoval
změně
ke
imigranti
se
zemědělství,
a
rozlehlejší
názor,
který
imigrantů přizpůsobit
schopnost italských
italští
odlišnému druhu
technologie
společnosti
I v tehdejší
neboť
50.000
77
pozemky.
zdůrazňoval
se novým podmínkám a
oproti jiným skupinám,
zvláště
anglosaským. Nově příchozí
italští rolníci byli
jako
pracující
nájemci
imigrantů.
v
Pronájem
zemědělské
nástrojem
na
půdy
činnosti
finančních
pozemcích
plnil
prostředků.
dvě
ve
zemědělských
vlastnictví
imigranty a
vzestupu
Mnoho
do
prací
italských
funkce: sloužil jako zaškolení
příchozí
pro
společenského
včleněni
imigrantů,
z nich
se
kromě
kteří
později
toho byl
přijeli
stalo
bez také
vlastníky půdy, většinou koupí půdy v hraničních oblastech. V celku byl pokrok
poměrně
pomalý a
zároveň
konjunktura
započatá
zemědělcům
dosáhnout slušných zisků.
Italů
vosmdesátých
letech Přes
dost omezený, ale dovolila
italským
rychlou asimilaci
nebyl proces jejich integrace kvůli etnickým předsudkům ve
venkovských oblastech vždy automatický a bezbolestný. byla velice významná aktivita italských zvláště
ve
vinařství,
v oblasti Mendozy, která vyvrcholila získáním monopolní
postavení
v tomto
argentinskému
77
imigrantů
Později
sektoru.
zemědělství
Nicméně
nejen jako
Italové zemědělci,
byli
přínosem
ale také díky
U. Infante, La circoscrizione consolare di Rosario di Santa Fe, en BolleUino dej ministero degli
Affari esteri, agosto 1903 pp. 5, 68
převzato
z Luigi De Rosa, "Emigrantes italianos, bancos y
remesas. EI caso argentino" in Fernando J. Devoto a Gianfausto Rosoli (eds), op. cit., (Buenos Aires 1985), pp. 241-270.
94
aktivitám
obchodním
a
průmyslovým,
které
byly
spojeny
se
zemědělstvím.
Případová Podobně
přispěli
studie -
jako
město
Córdoba
částech
v ostatních
Argentiny
také
Córdobě
v
imigranti k demografickému růstu. Na počátku 20.století
provincii
Córdoba
žilo
imigrantů
narozených v
97.503
Italů
Argentině),
(včetně
dětí
počet
celkový
italských
obyvatel byl
450.000. 78 Většina italského obyvatelstva sídlila v východních a jižních
departmentech
planinách
a
byly
provinóe,
protkány
s Buenos Aires a s Rosariem. ve
městě
Detailně
se
městu
Jez
Nejpočetnější
Rozšířením
materiálů
železniční
město
průmyslových zemědělství
Córdoba
a
věnuje
ve své
Per é z R o I dán. 79 Při
nepublikovaných
78
železnicí,
vznikly
na
úrodných
spojovala kolonie se
region vytvořila
Córdoba a jeho okolí
Man ach i n ode
letech se
které
stalo
sítě
případové
studii Isabel
z p r a c o v á n í v y u ž í vád o s u d
z córdobských
archívů.
až do vnitrozemí
relativně důležitým
země
v šedesátých
centrem obchodních a
aktivit.
Výhodná
geografická
chovu
dobytka,
ložiska
poloha,
nerostů
a
rozvoJ rozsáhlé
G. Notari, La provincia di Córoba (Repubblica Argentina) e aclune delle sue colonie agricole, in
MAE, CE, Bollettino dell'emigrazione, 1905, n. 22, p. 11
převzato
z Luigi De Rosa, "Emigrantes
italianos, bancos y remesas. EI caso argentine" in Fernando J. Devoto a Gianfausto Rosoli (eds), op. ciL, (Buenos Aires 1985), pp. 241-270. 79
Isabel Manachino de Peréz Roldán, "Immigración italiana a la Argentina: EI caso de Córdoba a
fines del siglo XIX" in Josef Opatrný (ed), Ibero-americana Pragensia-Suplementum 17/2006, pp.81-93.
95
zalesněné
umožňovaly
plochy
dostatečného
získávání
množství
primárních surovin. Italská
komunita
působili
Córdoby. Italové Italů,
Nejvíce
(brusičské odvětvím
na
aktivně
se
a
to
čokolády
věnovalo
se
potravinářství,
a
rozvoji
řadě odvětví.
v celé
22,1%,
(18.7%) bylo
průmyslovém
na
klempířství, elektrikáři
dílny,
výrobu
podílela
cukrovinek,
kovů
zpracování
a strojníci atd.) Druhým
které zahrnovalo továrny těstovin,
uzenin,
pekárny a mlýny na výrobu mouky. Na
třetím místě
nápojů,
s 16.3% bylo
stavebnictví a stavitelství (továrny na výrobu vápna, sádry, cihel, tesařství
truhlářství)
a
stejně
a
Co se týká investic italských
tak
oděvnictví
imigrantů
ve
a obuvnictví. městě
Córdoba pro odvětví.
porovnání je možné vzít v úvahu kapitál jednotlivých místě
Kapitálem se rozumí na prvním místě
na druhém
všech
čísla
druhů
ukazatelem v daném
strojů
a
zařízení,
třetím
na
do surovin a na
počet zaměstnanců.
posledním Poměrná
do
investice do nemovitostí,
celkově
nejvíce
potravinářství.
Dalším
průmyslového
odvětví
z censu v roce 1895 ukazují, že
investic bylo realizováno v je
také
momentě.
hodnota
produkce
Opět potravinářství
největší částky,
náležely
a to necelých 57% hodnoty produkce. Jen v počtu zaměstnanců je
potravinářství
druhém
místě,
Celkově
muži
přítomnost
s podílem před
ním
22.8% s 28%
představovali
italských
žen
počtu
z celkového je
oděvnictví
80.7%
a
na
obuvnictví.
zaměstnanců.
v Córdobských
508
továrnách
Obecně
nebyla
n i k t e r a k v ýz na m n á . Na
základě
přistěhovalci
$1000
investovaného 35.5%
národní
průmyslníků
kapitálu
podnikatelů
drobných
měny),
bylo
43.5%
středních
mezi
(kapitál a
italskými menší
20.9%
než
velkých
(hodnota kapitálu $10.000). Mnozí z nich přišli do 96
Córdoby
už
založili
s vlastním
své
podniky
zaměstnavatelům,
kapitálem, nebo
až
přidružili
se
menšina
jiní
po
letech
ke
svým
nějakou
disponovala
spoření
bývalým
technickou
přípravou.
V obchodní činnosti se také valná většina italských imigrantů věnovala obchodů),
Podle
investovaného počtu
maloobchodníků,
obchodníků. oděvy
kapitálu
53.4% bylo
Posledně
je
středních
zaměstnanců
městě,
ve
klasifikovat,
ve
městě
že
bylo 36.6%
a pouhých 10% velkých
také vložili významný kapitál do
zaměstnávali
majitelů
v domácnosti a v
Velkoobchodníci vína,
Celkově
muži
zpravidla
koňak,
péči
obchodů.
Obecně
76.9%
tvořili
70%
dováželi
porcelán,
zboží
látky
produktů.
exportu
role
ženy
děti.
o
zahraničí
ze
atd.
Jejich
obchodní zástupce v Buenos Aires a v Rosariu. věnovali
čehož
celkem 732 osob, z
a ženy pouhých 29%. Pracující ženy byly většinou příbuzné
nebo
spočívala
také
obuví.
jmenovaní byli majiteli většiny obchodů
pracovalo v obchodech s potravinami.
italská
oděvy,
všech
s potravinovými výrobky.
Italští obchodníci
vdovy
(81.9%
možno
obchodníků
262 italských
hotelů
a
obchodů
výrobků
dále následovaly s 10% obchody s
z celkového
s
potravinářských
prodeji
Zvláště
firmy
jako měly
Přirozeně
se
obchodníci s obilím a
s moukou získali se vstupem Argentiny na
světový
skvělou
trh
pozici Celkově
z analýzy
rozvíjeným
italskými
Nejvýznamnější následně
vyplývá,
v
že
imigranty v
potravinářském
v obchodních
činnostech
nejdůležitějším
Córdobě
odvětví
bylo byla
odvětvím
potravinářství.
výroba
mouky,
její prodej a prodej obilí. Role
italských imigrantů, stejně jako ostatních cizinců, byla v Córdobě velice
významná,
neboť
přispěli
97
kapitálem,
technologiemi
a
pracovními
silami
obchodních aktivit průmyslníků.
přes
průmyslových
rozvoji
počet
skromný kapitál a omezený
a
velkých
Co se týká původu italských imigrantů, stejně jako
částech
v jiných
k rychlejšímu
Argentiny,
nejvýznamnější
členové
italské
komunity pocházeli z regiónů severní Itálie.
Srovnání
asimilačního
procesu italských
imigrantů Během
milionů států
let 1876 až 1915 emigrovalo Italů,
největší
počet
přibližně
emigrantů
a do Argentiny, 29% z celkového
ze své vlasti 14
směřoval
počtu
do Spojených
italských
emigrantů
připadá na Spojené státy a 15% na Argentinu. BD Začátkem první světové
války
představovaly
v Buenos Aires zdaleka
italské
největší
kolonie
koncentrace
v New
Italů
Yorku
a
žijících mimo
území Itálii.
Cesta do Přestože
se migrace do New Yorku a Buenos Aires liší v mnoha
ohledech, vesnic do Jedinci,
zámoří
průběh těchto
kteří
přesunu
dvou
měst
emigrantů
Nového
z rozličných
světa
se rozhodli emigrovat, museli
italských
je velice podobný. řešit řadu
problémů
stejného charakteru. Migranti, z nichž mnozí byli negramotní bez přímé
znalosti
předpisům
mimo svou vesnici, byli nuceni
čelit
vládním
a nařízením, diktátu přepravních společností a také
podnikavcům,
80
světa
kteří
se je snažili využít na každém kroku jejich
Samuel L. Baily, op. cit., (Ithaca New York 1999), p.4?
98
úspěšnému
cesty. K přípravy
a
naplnění
organizace.
O
jejich cíle bylo
pomoc
se
první
zapotřebí řadě
pečlivé
obraceli
na
neformální síť rodiny, příbuzenstva, krajanů 81 a místní agenty, neboť
díky osobním vazbám jim sítě
osobní
poskytovaly
reciprocitě
vzájemné
důvěřovali.
Migranti
informace,
mohli
pomoc
a
podporu,
kteří
mezi jedinci,
finanční
získávali
při
rady a pomoc, jak
důvěřovat.
později
důležitosti
svém
vrácena taktéž
těchto
za
základním
oceán.
rozvinutá neformální místní agenty, poplatek.
kteří
Jedná
Samozřejmě finanční
Tam, síť,
kde
předpokladu,
kteří
agenty
psali dopisy,
půjčovali
peníze,
dokumentů prostředníci
o
pomoci
nebyla
k dispozici
často
druhy služeb za
přepravních
společností, členy
místní
kteří
z tohoto tzv. obchodu s migrací bohatli.
měli
silnou pozici zejména místní obchodníci,
prodávali palubní lístky, pomáhali
měli většinou
obchodům
důvěryhodné.
81
dostatečně
obraceli o pomoc na
migrantům různé
představitele
imigrantům
při
získávání
vlakové jízdenky,
potřebných
úředních
a mimo jiné také povzbuzovali k emigraci. Tito místní
emigranti, ale byli svým
že
laskavostí. Není pochyb o
zdrojem
se imigranti
poskytovali
se
drobné buržoazie, těmito
celkově
rodiny. Ovšem
cizích vlád, osoby nabízející pracovní smlouvy a
Mezi
při
tak i
neformálních osobních sítí, jež se staly po
ustanovení
putujícím
nějakou
si
relevantní
cesty,
poskytnutá pomoc byla bezplatná, fungovala na bude
na
vzájemně
prostředky,
zařizování
členům
založenou
se znali a
hledání práce a ubytování v cíly své cesty. podpora byla dána spíše bližším
Neformální
vyšší sociální postavení než samotní
součástí
jisté
místní komunity, kde se
vážnosti,
a
proto
byli
těšili
považováni
díky za
S postupem času se neformální sítě v zahraničí
Italský termín zní paesani, který označuje obyvatele jedné vesnice nebo několika vesnic v
blízkém okolí.
99
upevňovaly,
a
tak
obecně
se
některých případech
docházelo k
emigrantů
více
příbuzné
spolehnout na svou rodinu, v
stále či
kromě
nicméně
své krajany,
přetížení těchto
neformálních
Před
odchodem ze
sítí a migranti museli vyhledat místní agenty. své vesnice musel emigrant
mohlo
jiných záležitostí jako je pas,
lodní lístek, také zorganizovat skupinu, se kterou svoji cestu podnikne. Tyto skupiny členem,
tvořilo většinou
alespoň
byl také jedinec, který již
absolvoval,
a
proto
nástrahám, které na
nováčkům
mohl
ně čekaly během
hrály roli i místní noviny, které plánujících Dalším
uskutečnit
krokem
přístavu,
přes
emigranta loď.
odkud vyplouvala jeho lékařské
podrobeni
prohlídce,
pomoci
cesty.
jejím
jednou tuto cestu se
vyhnout
Při utváření
pravidelně zmiňovaly
svoji cestu
budoucího
často
šest osob a
skupiny
jména lidí
oceán. byla V
očkování
cesta
přístavu
do
italského
byli emigranti
vykuřování,
a
jejich
konečnou
zavazadla byla zkontrolována a po té museli projít
pasovou kontrolou. Zaoceánská plavba na parníku do Buenos Aires trvala mezi osmnácti až dvaceti dny, do New Yorku deset až
čtrnáct
zážitkem,
dní.
přeplněnost,
nedostatečné
Přestože
Plavba
nebyla
ani
nedostatek
příjemným
v nejmenším
soukromí,
mořské
nemoci,
hygienické podmínky, špatné jídlo.
zkušení
členové
skupin, již cestu
alespoň
jednou už
podnikli a které můžeme označit za průvodce, hráli důležitou roli během
celé cesty, jejich dalším a
příprava neboť
ostatních
po jejich
imigrační
na
příjezdu
přistání
je
ještě zásadnějším
úkolem byla
v jejich
destinacích,
čekala
cílových
zdravotní prohlídka, celní a
kontrola. Jakákoliv známka nakažlivé choroby, duševní
nemoci či důkaz o činnosti mezi politickými radikály mohla lékaře a vládní úředníky vést k rozhodnutí poslat je zpět domů. Proto průvodci
nové imigranty školili a poskytovali jim rady, jak se
chovat, co říkat a zejména, co neříkat. Ovšem navzdory nejistotě
100
a napětí panujícím při přistání drtivá většina imigrantů těmito kontrolami prošla.
Hledání práce Italští
imigranti
při
využívali
zaměstnání
hledání
zejména
osobních neformálních sítí příbuzných, přátel, krajanů a inzerátů v místních
novinách,
zprostředkovatelem
agentury byly ve
obchodech různé
byly také
skutečnosti
a
továrnách.
Dalším
Některé
soukromé
agentury.
rozšířením
jen
neformálních sítí, většinou
které se specializovaly na vyhledávání pracovních míst, měřítku
fungovaly jen v malém čele
stáli tzv.
bez licence a
kanceláře.
V jejich
padroni. Jiné pracovní agentury byly formální,
provozovány
společnostmi,
imigrantskými
argentinskými
a
americkými obchodníky. V New Yorku italští padroni hráli hlavní při
úlohu někteří
velký
zprostředkování
počet zaměstnanců.
první
světové
vláda
zřídily
válce,
příbuzných
příchozím
i
při
téměř
jeho vymizení
pokles podílu
před začátkem
společnosti
imigrantské
zprostředkující
práci a s
a
italská
přibývajícím
se také neustále rozrůstaly neformální osobní a
přátel,
kteří
významně
pomáhali
nově
hledání volných pracovních míst. V Buenos Aires
pracovní trh
převládaly
času přichází
Postupem
neboť
své agentury
počtem imigrantů
byl
let 20. století,
z nich pravidelně dodávali společnostem a podnikatelům
padronského systému až do
sítě
počátečních
práce do
méně
organizovaný a
neformální postupy
kroky podnikla
při
zpočátku
hledání
i argentinská vláda,
jednoznačně
zaměstnání.
Určité
která již v sedmdesátých
letech 19. století, poskytovala nabídku pracovních míst,
nicméně
převážně
v argentinském vnitrozemí a nikoliv v Buenos Aires. Na
počátku
2,0.
století
také
agentury, které mají své
na
důležitosti
pobočky
101
získávají
soukromé
v Itálii i v Buenos Aires a které
imigrantům kromě vyřízení
cesty za oceán pomáhají i v nalezení
pracovních
příležitostí.
imigrantů při
hledání práce v
Zatímco
těchto
Italové v Buenos Aires sítě,
neformální
může
převládající
se
dvou
spoléhali zejména
pří ležitostí
P racovn í ch
byl i
kulturními odlišnostmi mezi Italy a hostitelskou důrazem Italů
druhé kterým
na osobní
pad ron i.
Te nto
za prvé
většími
společností
dobře
a za
výdělek,
žijících v New Yorku na okamžitý
potřeba
rostla
prostředníka
informovaného
liší.
nejdůležitějšími
částečně vysvětlen dvěma věcmi:
být
postup
městech významně
pro jejich krajany v New Yorku
zp rostřed kovate I i rozdíl
Evidentně
s
při
hledání práce.
Rysy argentinské a americké
společnosti
Hospodářství Nejdůležitější neboť
cílů.
charakteristikou společnosti je její hospodářství,
to poskytlo imigrantům šanci dosáhnout svých vytyčených
Ekonomika obou těchto států, Argentiny i Spojených států, prodělávala
v tomto období země
byly v druhé
polovině
rychlý
hospodářský
19. století málo
růst.
zalidněné
Obě
tyto
a oplývaly
dostatkem úrodné půdy a přírodních zdrojů. Místní pracovní síla nebyla
sto
uspokojit
neodmyslitelnou
poptávku
součástí
dalšího
imigrace. Od roku 1870 až do první zdvojnásobily ztrojnásobily zahraniční
ještě
počet
dovoz,
světové
zečtyřnásobily
svoji
102
a růstu
proto byla
války Spojené státy obdělávané
vývoz,
železničních
zečtyřnásobila
trhu,
hospodářského
obyvatelstva a rozlohu
investice a délku
rychleji,
pracovního
půdy,
zpětinásobily
tratí. Argentina rostla
populaci
a
zahraniční
investice, její export vzrostl 17krát, rozloha obdělávané půdy 43 krát, d é I ka že lezn i čn í ch tratí 45 krát a i m po rt d okon ce 72 krát. 82 hospodářský
Argentinský zemědělských
výrobků
růst
byl
založen
na
vývozu
do evropských zemí, zejména do Velké
Británie, hlavními vývozními artikly byly vlna a kůže, později také hovězí
maso,
pšenice
lněné
a
semeno.
V
roce
1910
byla
Argentina jedním z hlavních vývozců těchto komodit. Průmyslová výroba, tvořila
jež
zemědělské
nezpracovávala část
jen malou
Přestože
ve Spojených státech taktéž část příjmu
20.století
se
průmyslu,
růstu
než
dramaticky
Spojené
státy
tohoto období tvořily
větší
výroba byla mnohem Argentině.
vzrostla,
dostaly
byla závislá
výrobky
v
výrobky,
takže
na
popředí
do
Během
počátku
světového
v roce 1914 byla průmyslová výroba Spojených států větší
dokonce dvakrát růst
zemědělské
různorodější
a
hospodářského
počátku
na
hospodářství, průmyslová
jejich
rozsáhlejší
hospodářství,
argentinského
strojů.
na dovozu surovin a
živočišné
a
těchto
obou
než Velké Británie. Rychlý přitahoval
zemí
obrovský
hospodářský
počet
imigrantů.
Rozdílný vývoj hospodářství Spojených států a Argentiny vytvářel odlišné
pracovní
přicházejících
průmyslového částečně
imigrantů.
kvalifikované
potřebovalo
kromě
méně
82
Argentině před
trh
první
ovlivnil
složení
rozvinutého
dělníky
převážně
a
nekvalifikovanou
zájem nebyl, jejich práci vykonávaly rozvinuté argentinské
nekvalifikované
pracovní síly, zkušené V
tím
Spojených států požadoval zejména
tovární
řemeslníky
Naproti tomu
a
Pracovní
hospodářství
pracovní sílu, o stroje.
příležitosti,
řemeslníky,
světovou
a
částečně
úředníky
hospodářství
kvalifikované
a také odborníky.
válkou použití moderních
Samuel L. Baily, op. cit., (Ithaca New York 1999), p.70
103
strojů
a
technologií
běžné
bylo
v několika
jen
kožedělném
masném,
textilním,
převážně
zaměřených
na
průmyslu, výrobků
výrobu
odvětvích
málo
cukrovarnictví na
vývoz,
stovky
malých dílen nadále užívaly tradičního vybavení a postupů při výrobě spotřebního
zboží.
Sociální struktura Hospodářské
rozdíly mezi Argentinou a Spojenými státy se ve
značné
míře
Spojené
státy,
části
již
v tomto
městské měly
společnosti
vzdělaní
Argentině určujícím
původ
rozdělena
a
decente), jež
tvořilo
střední
také
na
faktorem
na
méně
severovýchodní
založeno
na
vrstvu.
získaném
původu.
rodinném
Zatímco
statutu byl v první
Argentinská
společenské
společnosti
společenskou
společenského
rodiny.
dvě
strukturách.
na rozdíl od argentinské
bylo
a
sociálních
oblasti jejich
zde
postavení
pouze
v jejich
vytvořenu
období
zaměstnání,
řadě
také
zvláště
jako je New York,
Rozdělení
v
odrazily
společnost
vrstvy,
elitu
byla
(gente
jak 5% obyvatelstva a nižší
třídu
(gente de pueblo), ke které náleželo zbylých 95%.83 Až výrazný růst
argentinské ekonomiky po roce 1870 výrazně zvětšil počet a
vliv
zástupců střední
centrech. právě
růstu
jak
83
Příslušníky
imigranti,
kteří
vrstvy v Buenos Aires a v jiných této
nově
vznikající
dokázali využít
společenské
příležitostí
městských
vrstvy byli
ekonomického
a na přelomu století ovládli argentinský obchod a průmysl,
ve
smyslu
vlastníků,
tak
dělníků.
Argentinská
elita
se
Gino Germani, Estructura social de la Argentina: Análisis estadístico (Buenos Aires 1955), pp.
218-225
převzato
z Samuel Baily, op.cit. ,(Ithaca New York 1999), p.73
104
věnovala
politice a svým farmám, místní nižší vrstva nebyla ani
dostatečně vzdělaná
imigrantské Z
čehož
početná,
ani
aby mohla jakkoliv konkurovat
vlně při utváření střední
vyplývá, že Italové
hospodářské
příležitosti
měli
v
či dělnictva.
vrstvy
Argentině větší společenské
a
než ve Spojených státech, kde již tato
vrstva exi stova I a.
Politický systém Rovněž
politické systémy
střední
Spojených státech byla politická
rozhodnutí
těchto
dvou zemí se a nižší
lišily. Ve
schopna ovlivnit
demonstracemi,
stávkami
a
politickými organizacemi. Volební mašinérie byla
zaměřena
na
přistěhovalecké
volbami,
třída
výrazně
komunity
a
povzbuzovala
jejich
rychlou
naturalizaci. Kdežto argentinský politický systém byl až do roku přijata
1912, kdy byl velice
počtu
malého
Neexistovala střední
zde
vrstvě
reforma volební zákona, založen na dospělého
žádná
politická
mužského strana,
která
účasti
obyvatelstva. by
i nižší
a
poskytla možnost získat politický vliv, jak tomu podstatě
bylo ve Spojených státech. Volby v
znamenaly pouze
poklidnou výměnu úřadů mezi úzkou skupinou lidí. Nemožnost ovlivnit vládní kroky odrazovalo která
přicházela
Kulturní V
přistěhovalce
od politické
velmi pomalu.
prostředí
Argentině
se
italští
přistěhovalci
nebyla až tak odlišná od té jejich,
setkali
ať
s kulturou,
byla
pro
ně
na
první
místě
105
která
už se jednalo o stránku
jazykovou nebo argentinské hodnoty a zvyky, kdy Italy
účasti,
rodina
a
stejně
jako pro
nejrozšířenějším
náboženstvím katolictví. Ve Spojených státech italští imigranti čelili
větším
mnohem
společnosti
hostitelské
rozdílům,
kulturním
jak v
případě
hodnot
a v otázce náboženského vyznání, tak
také po stránce jazykové.
Asimilační Důvodem
proces téměř
pro
úspěchu
kontinent byla vidina
očekávali Ať
návratnost. odloučení
finančně
cíle. Mezi našetřit
svoji
ně
předpokládala,
že
někteří změnili
tak mohli
či
počáteční úspěchu
naplnit své
úroveň
v nové
rodiny, podporovat
domů
s úsporami.
vědomě
opouštěli
a
strategii.
v New
pozdější
členy
řídili
domů,
ekonomickou nalezli
cílů
Když
vrátí
dosáhnout
zlepšit si životní
dosažení svých
které
jen
nebo vrátit se
strategiemi.
okolností,
víc,
ale
na cestu pro další
ekonomickými
krátkodobou
alespoň
nevyhnutelné strádání
penězi,
patřilo
se
neboli "fare l'America".
nebo
náklady,
s
americký
a jejich rodiny velkou investicí,
mnohem
rodinu
při
imigranti se
výdělku
a
na
vyvážit eventuální mzda. K
vyjít
vydělávat
znamenalo
destinaci,
měla
stačilo
k emigraci
okamžitou
finanční
od rodiny
spokojenosti
vytyčené
její
už
Italy
účastníky
Migrace byla pro její všichni
všechny
Yorku
proto
nevědomě většina
Itálii,
zpočátku
Nicméně
nebo
či
Italští
volili
základě
na
v Buenos
Aires,
své počáteční cíle a rozhodli se zůstat delší dobu
nebo dokonce trvale.
Začali
strateg i i, kdy i nvestova I i
rozvíjet dlouhodobou ekonomickou
větši n u
svých výd ě I ků ve své m nové
domově.
Jaká
strategie
významně
převládla
ovlivnilo
dlouhodobou vzdělávacích
mezi
jejich
strategii,
Italy
asimilaci.
tam
proudily
v
příslušných
Kde
peníze
a imigrantských institucí, které
106
většina
městech
sledovala
do
rozvoje
následně
dokázaly
lépe
potřeby
uspokojit
imigrantů
výběr
a
členů
komunity.
měl
strategie
i
počet
Vliv
na
prosperitu
pracovních míst, druhy
žádané práce, cenové relace, výše mzdy atd., okolnosti dané strukturou
hostitelské
imigrantů.
Nicméně
společnosti,
které ležely mimo kontrolu výběru
samotní imigranti rozhodovali o
své
destinace, o tom kolik utratí na živobytí a také o další investici vydělaných prostředků.
Jak
můžeme vidět při
srovnání
průběhu
asimilačního
různých městských
Buenos Aires a v New Yorku, ve dvou velmi prostředích,
asimilace
faktorů
hostitelské
rozvoj
italské
imigranty
neměla
jednotný národní model. Spojení
společnosti vytvořilo
komunity
nejen
k
procesu v
v Buenos
investicím
úspěšnější
podmínky pro
Aires, peněz
povzbudilo
italské
v hostitelské
zemi
(zahrnujícím koupi nemovitostí), ale i k posílení touhy integrovat společnosti.
se do argentinské světovou
první
válkou
Naproti tomu v New Yorku
většina
soustředili
krátkodobou ekonomickou strategii, finanční
Itálie.
výdělků
výnosy a velký podíl svých Zatímco
organizace
v Buenos
(společnosti
Aires
sledovala
se na okamžité posílali
domů
rozšiřovány
byly
do
etnické
vzájemné pomoci, vydavatelství novin,
přítomnost Italů
nemocnice) a rostla
přistěhovalců
italských
před
v argentinských odborových
svazech. Podle Samuela Bailyho je také jedním z při
integraci
postupná v novém dosahuje
vytváří
migrace prostředí,
sedmdesátých
relativně
migrace",
příznivější
podmínky
rychlá
efektu,
příklad
let
"rytmus
zatímco
opačného
Ilustrující je
migrace
přistěhovalců
a
proces
Buenos Aires,
devatenáctého obdobné
nejdůležitějších faktorů
úrovně,
vrcholu v letech osmdesátých a
pro
a
asimilaci
koncentrovaná
migrace
asimilace
ztěžuje.
které
během
století
zasáhl
se
šedesátých i tok
italské
tato migrace dosáhla svého
pokračovala
107
pomalejší
až do
počátku
první
světové
války. Rozsáhlá italská komunita v Argentině, jež byla
ustanovena v
předchozích
dekádách, dokázala pojmout masivní
migraci z let 1880 až 1914, protože
měla
institucionální struktury. Na druhé
straně
již
vytvořené přiměřené před
New York
rokem
1900 přijal jen velmi malé množství italských imigrantů, více než tři čtvrtiny
newyorských Italů dorazily až mezi lety 1900 až 1914.
Takže
v
období
této
komunita
v New
Yorku
masivní
ještě
migrace
dostatečně
etablována,
příliv
aby
rychle pohltil všechny zdroje
přistěhovalectvím
i mezi italským
do Buenos Aires a
New Yorku nacházíme významné podobnosti, jedná se modely osídlení. V obou
těchto městech
se
členové
základny pro
rozšiřování
osobní vazby. Zde je na která
je
regionálních místě mírně
založena
na
zpochybnit pojem
zkušenosti, a spíše jej nahradit principem
jež je
zkušenosti.
strategie, sociální
ale také
síť
se
o spolupráci
a její fungování je
hledání vhodné také pro
Nejedná
asimilační
vysvětlení změn
tedy v rámci
stejně
pouze
o
celých
důležitá
108
identitě.
vhodnější
základ
individuální skupin.
Tato
jako jedinec
strategie v hostitelské
v etnické
řetězové
tvoří
k popisu souboru rodin a sociálních vazeb, které migrační
vytvářela
emigrační
vývoji
sítě,
o
zdůrazňujících
komunit,
lineárním
zvláště
pocházející
ze stejných míst v Itálii drželi pospolu. Tato seskupení
migrace,
zvládla
společnosti.
hostitelské Nicméně
tento masivní
italská
počtu nově příchozích
poskytnout zázemí takovému obrovskému přistěhovalců,
nebyla
společnosti
při
a
Závěr společnost.
Argentina druhé poloviny 19. století byla multietnická Různé
složky
migračního
proudu,
podobu této země, se zjevně společnosti.
vznikající
společnostech
a uzavíráni
a
které
změnily
tak rychle neintegrovalj' do nově členství
Dobrovolné stejně
sdruženích
jako
(převažovala
manželství
výrazně
tak
v etnických
modely
endogamie)
osídlení odkrývají
hra n ice proces u i nteg race a po p í raj í d řívěj šíp řed stavu melting potu (crisol de razas), která se
může
své podpory dovolávat jen často
v literárních pramenech. Sami imigranti velice na
stránkách
svých
novin
nebo
používali
ať
společností
v usneseních
vzájemné pomoci pojmy "my a oni", základní termíny etnicity. tvořili nejpočetnější
Italové hlavním italští
přínos
anarchisté
20. století
měli
V argentinské přijímáni
vytvoření
a
jen
nepřátelství,
imigrantů
socialisté
na
společnosti
neboť
konci
U
znepokojení,
dělnického
neporozumění.
italské
komunity
jejich
přičemž počátku
hnutí.
které
vládnoucí
nikdy
demografická síla a aktivita
obtíže a
a
vrstvy,
19.století a
argentinské
rychle zapojili do rozvoje argentinského
ekonomickými
Argentině,
byli italští imigranti po celou dobu
příznivě.
mírné
v
střední
pracující a
rozhodující podíl na vzniku
relativně
vyvolávali v
bylo
skupinu
elity
nepřerostlo
Italů,
hospodářství,
kteří
se
překonaly
V mnoha zemích Evropy a Ameriky se
setkávaly
s daleko
kulturními
obtížemi.
109
většími Stačí
předsudky,
vzpomenout
společenskou
Italů
diskriminaci
v devadesátých
letech
a
Spojených
ve
opatření
neblahá
státech
již
proti
italským
Argentině
ovlivnily
pracujícím ve Francii a Švýcarsku. Unikátnost
postavení
zejména následující •
Kulturní
a
italské
skutečnosti
jazyková
a společná
komunity
v
a faktory:
blízkost
příslušnost
oběma
mezi
kultuře,
k románské
sféře
institucionální a právní modely, jak ve společenské
•
Relativně
a jejich •
podobné
soukromé, tak
a politické.
dlouhá
účast
tradice
utváření
na procesu
Italů
usazování
v Argentině
Argentinské republiky.
Vel i kost italské komu n ity a její trvalý pod íl na růstu m ístn í populace,
kdy
argentinského a •
skupinami
čtvrtá
se
dnes
odhaduje,
obyvatelstva
je
že
přibližně
polovina
původu
italského
generace).
Hospodářský
a profesionální
přínos
v rozhodujících fázích
formování ekonomické a výrobní síly Argentiny na 20. století, pracovních sektorech •
Podíl
(třetí
kdy sil,
Italové
tvořili
polovinu
zahraničních
s vlivem a dopadem ve všech výrobních
zemědělství, průmyslu, řemeslech
italských
počátku
přistěhovalců
na
rozvoji
a obchodu. podnikatelských
schopností a technické kvalifikace. V žádné
jiné
úspěchu
jako v
zemi
italští
přistěhovalci
Argentině.
110
nedosáhli
takového
Literatu ra
Albónico, Aldo -
Rosoli, Gianfausto: !talia y América; Madrid:
MAPFRE, S.A., 1994. Baily, Samuel L. - Ramella,
Franco (eds.):
One Fami/y,
Two
Wor/ds: An /ta/ian Fami/y's Correspondence across the Atlantic, 1901-1922; New Brunswick: Rutgers University, 1988. Baily, Samuel L.: "Hacer la América: Los italianos ganan dinero en Buenos Aires y New York, 1880-1914" in Estudios Migratorios Latinoamericanos, 38 (April 1998), pp. 57-67. Baily, Samuel L.: /mmigrants in the Lands of Promise: /ta/ians in Buenos Aires and New York City, 1870-1914; Ithaca (New York): Cornell University Press, 1999. Baily Samuel L.: "Las sociedades de ayuda mutua y el. desarrollo de una comunidad italiana en Buenos Aires,
1858 -1918" in
Desarrol/o Económico, vo1.21, n.84, 1982, pp. 485-514. Bulmer, Thomas, Victor: The Economic History of Latin America since
/ndependence;
New York:
Cambridge
University
Press,
2003. Candido,
Salvatore:
Giuseppe
Gariba/di ne/ Rio
del/a
Plata:
1841-1848; Firenze: Valmartina, 1972. Cara-Walker,
Ana:
"Cocoliche:
The
Art
of
Assimilation
and
Dissimulation among Italians and Argentines" in Latin American Research Review, Vol. 22, NO.3 (1987), pp. 37-67.
111
Cometti,
Elizabeth:
"Trends
in
Italian
Western Political Quarterly, Vol.
Emigration",
in
The
11, No. 4. (Dec., 1958), pp.
820-834. Clough, Shepard B.: The Economic History of Modern Italy; New York: Columbia University Press 1964. Devoto, Fernando J. - Rosoli, Gianfausto, (eds.): La inmigración italiana en la Argentina; Buenos Aires: Editorial Biblos, 1985. Devoto, Fernando J. - Rosoli, Gianfausto, (eds.): L'ltalia ne/la societa
Argentina:
contributi
su/l'emigrazione
italiana
in
Argentina; Roma: Centro Studi Emigrazione, 1988. Devoto, Fernando J.: Estudios sobre la emigración italiana a la Argentina en la segunda mitad del siglo XIX; Napoli: Edizioni Scientifiche Italiane, 1991. Devoto, Fe rn a n do J.: Historia de la inmigra ción en la Argentina / con
un
apéndice
sobre
la
inmigración
limítrofe
por Roberto
Benencia; Buenos Aires: Editorial Sudamericana, 2004. Jiří:
Chalupa,
Dějiny
Argentiny,
Uruguaye,
Chile;
Praha:
Nakladatelství Lidové noviny, 2002. Irwin, Douglas A.: "Interpreting the Tariff-Growth Correlation of the Late 19th Century" in The American Economic Review, Vol. 92,
No.
2,
Fourteenth
Papers Annual
and
Proceedings
Meeting
of
the
of
the
One
American
Hundred Economic
Association (May, 2002), pp. 165-169. Kennedy, Paul: Vzestup a pád velmocí / Ekonomické změny a vojenské
konflikty
v letech
1500-2000,
Praha:
Nakladatelství
Lidové noviny, 1996, z anglického originálu The Rise and Fa/l of
112
the Great Powers Enconomic Change and Military Conflict from 1500-2000, překlad Miloslav Korbelík 1996.
Manachino de Pérez Roldan, Isabel: "Inmigración italiana a la Argentina: EI caso de Córdoba a Fines del siglo XIX", in Opatrný Josef (ed.): Ibero-Americana Pragensia Supplementum, 17/2006, pp. 81-93; Praha: Nakladatelství Karolinum, 2006. Nascimbene, Mario C.: Los Italianos y la integración nacional / Historia
evolutiva de la
colectividad italiana
en la Argentina
(1835-1965); Buenos Aires: Ediciones Selleción Editorial, S.R.L, 1988. NÚlÍez
Seixas,
inmigrantes
Xosé
italianos
M.:
"EI
competidor
según
la
colectividad
imaginario: espafíola
de
los la
Argentina (1900-1940)", in Spagna contemporanea, n. 23 (2003), pp. 19-57. Opatrný, Latina;
Josef
(ed.):
Emigración
Ibero-Americana
a
América
Supplementum
8/2000,
centroeuropea
Pragensia
Praha: Nakladatelství Karolinum, 2000. Procacci, Giuliano:
Dějiny
Itálie; Praha:
Nakladatelství Lidové
noviny, 1997, z italského originálu Storia degli italiani, RomaBari:
Gius,
Laterza
& Figli
Janderová, Bohumír Klípa, Rosoli,
Gianfausto,
Spa,
Kateřina
(ed.):
Un
1993,
překlad
Drahoslava
Vinšová.
secolo
di emigrazione
italiana,
1876-1976; Roma: Centro Stud i Emigrazione, 1978. Schneider, Arnd: Futures Lost / Nostalgia and Identity among Italian Immigrants in Argentina; Bern: Peter Lang AG, European
Academic Publishers, 2000.
113
