Ošetřování pacienta jiného etnika (romská, rumunská, ruská komunita) Mgr. Pavla Kudlová, PhD. ÚO, FZV UP v Olomouci
K 31. 5. 2010 Ředitelství služby cizinecké policie MV ČR evidovalo 426 749 cizinců, z toho:
184 724 cizinců s trvalým pobytem, 242 025 cizinců s některým z typů dlouhodobých pobytů nad 90 dnů (tj. přechodné pobyty občanů EU a jejich rodinných příslušníků, dále víza nad 90 dnů a povolení k dlouhodobému pobytu občanů zemí mimo-EU).
Romská komunita
Romská vlajka Sváteční den: 8. dubna je Mezinárodní den Romů
Romové - etnikum, kořeny sahají do středověké Indie. Romská diaspora je nejpočetnější v Evropě.
Romové jsou u nás početně nejvýznamnější etnickou minoritou.
Počet Romů v ČR – cca 200 až 300 tisíc osob.
Při posledním sčítání lidu v r. 2001 se:
k romské národnosti přihlásilo necelých 12 000 osob k romskému jazyku jako mateřskému se přihlásil zhruba dvojnásobek těchto osob (23 211).
Důvody, proč se Romové k romskému etniku nehlásí:
mohou se cítit více příslušníky národa českého, může jít o strach z potencionální reakce na romskou menšinu.
Na území ČR žije několik skupin Romů:
čeští a moravští Romové (byli nacisty v době 2. světové války fyzicky téměř vyhlazeni). slovenští Romové, kteří přišli na území dnešní ČR po 2. světové válce, a tvoří dnes asi tři čtvrtiny romské populace v Čechách Olašští Romové (Vlachika Roma - asi 10 %), kteří se od zbytku romského etnika liší např. svými zvyky a způsobem obživy Sintí – němečtí Romové.
Většina Romů mluví česky a asi 55 % mluví i romsky nebo různými romsko-českými etnolekty. V roce 2001 byl podíl lidí starších 60 let 4,9 %, v roce 1991 to bylo 3,5 %.
Kultura a zdravotní procesy v romské komunitě
Kulturní specifika, která ovlivňují pohled na ZZ
nedůvěra k neznámým ZZ, malá informovanost o důležitosti prevence, špatné stravovací návyky a tabu v sexuální oblasti.
Mnoho Romů si zdraví představuje pouze jako nepřítomnost nemoci a nepovažují zdraví za prioritu. ČR má jen nepatrné množství informací o zdravotním stavu romské populace. Kojenecká úmrtnost Romů je 2× vyšší než celonárodní průměr. Střední délka života je přibližně o 10 let nižší než u společnosti jako celku. Častěji se vyskytují infekční choroby, nevyhovující očkování dětí a vyšší počet nehod.
Z historie Romů
12 miliónů Romů ve světě, z toho 9 v Evropě Rómska populace je hlavní etnickou menšinou Evropy Pochází ze severozápadní Indie Romština je nejrozšířenější řečí EU V 5. století, za vlády perského šáha Bahráma Góra, odešli někteří hudebnící z Paňdžábu k němu do Persie (vážené řemeslo) Po vypuzení z Persie tureckými a mongolskými vpády, se dali na západ přes Kurdistán a Kavkaz, až došli na Balkánský poloostrov Do Evropy přišli ve 14–15. století, žili rozptýleně mezi jinými národy V západní Evropě se Romové objevují až začátkem 15. století (Německo, Švýcarsko, Francie, Nizozemí, Itálie a Španělsko) Do severní Evropy přišli v 16. století (Skotsko, Dánsko, Švédsko, Rusko)
Ve Francii si lidé dlouho mysleli, že svobodně žijící, kočovní Romové pocházejí z Čech (francouzsky zvaných Bohéme) – odtud vzniklo i původně francouzské označení bohém pro bezstarostně žijící umělce.
Nejvíce Romů dnes žije:
na balkánském poloostrově (Rumunsko, Bulharsko, státy bývalé Jugoslávie, Řecko) a ve Střední a Východní Evropě, zejména v Maďarsku a na Slovensku, méně v ČR a v Polsku.
vždy byli odlišní od majoritní společnosti jak etnicky, tak svým postavením periferního sociálního společenství:
Stav, kdy vražda cikána se nepovažovala za zločin, trval od dvacátých let 16. století—do poloviny 18. století.
Podnětem a začátkem tohoto období byla jejich exkomunikace k církvi pařížským arcibiskupem roku 1427.
V roce 1548 na sněmu v Ausburgu bylo rozhodnuto o vražedném
V krutém postupu vůči tehdejším Cikánům v českých zemích vynikl Ferdinand I., který vydal první mandát, uzákoňující jejich útlak.
Již před augšpurským usnesením se roku 1538 stavy na Moravě usnesly, že cikány nebudou vůbec v zemi trpět….
pronásledování Romů, jehož usnesení říká, že :“kdo cikána zabije, žádného mordu vinen býti nesmí.“
Nejstrašnější genocidou Romů bylo období 2. světová války
teorie rasismu nacistického Německa klasifikovala cikány – Romy, podobně jako Židy, jakožto „element zabraňující čistotě rasy„ zřídila speciální říšskou centrálu pro „potírání cikánství„ nucená rasově-biologická vyšetření a následné deportace Romů do koncentračních táborů, zejména do cikánského tábora v Osvětimi II. – Březince, kde pak zahynulo téměř půl milionu evropských Romů.
17.listopad 1989 – zlom, naděje pro dny budoucí. Přípravný výbor Romské občanské iniciativy vydal už 21.listopadu prohlášení, kde se přihlásil k celospolečenskému obrodnímu hnutí a jeho novým iniciativám.
V průběhu dalších let vzniklo několik romských sdružení, svazů a dalších subjektů. V letech dalších dochází k postupné ztrátě nadšení a jednoty, romské hnutí se rozdrobuje a ztrácí sílu.
Mezi největší přínos, nejvýznamnější úspěchy první poloviny 90. let patří např.:
výuka romského jazyka a romistiky na filozofických fakultách, vznik Muzea romské kultury v Brně, umožnění mezinárodní spolupráce v rámci Rady Evropy, UNESCO a International Romani Union aj.
Po listopadové revoluci získali Romové poprvé status národnostní menšiny, který jim zajišťoval specifická práva
příslušníků národnostních menšin:
právo na vzdělávání se v mateřském jazyce právo na zajištění vlastní kultury právo na šíření a přijímání informací v mateřském jazyce právo na užívání mateřského jazyka v úředním styku právo na sdružování na národnostním principu právo na účast zástupců menšin na řešení věcí, které se jich dotýkají
Romové jako etnikum
žijí rozptýleně na všech pěti kontinentech, převážně však v Evropě náleží k plemeni europoidnímu většina Romů je charakterizována znaky a morf. detaily (tmavá pigmentace, tvar hlavy, zuby, tělesné proporce) i fyziologických (krevní skupiny - B). romský jazyk – románi čhib. je řádným, plnohodnotným jazykem indoevropským, i když donedávna byla romština jazykem nespisovným. Je společným jazykem Romů na celém světě, i když mluví více či méně odlišnými dialekty.
Tradiční romská řemesla a způsob obživy
v mnoha zemích dosud kočují (často moderním způsobem v autech a obytných přívěsech), jinde žijí už po staletí usedle. Někde provozují svá tradiční, po staletí děděná zaměstnání: jsou kováři a kotláři, hudebníci, košíkáři, vyrábějí dřevěné předměty, zabývají se kejklířstvím, věštěním budoucnosti i obchodem. Dnes se uplatňují ve všech povoláních.
„cikánští muzikanti“. Po několika staletích byli spolu s romskými kováři nejrozšířenější a nejváženější skupinou mezi Romy.
Festival Romská píseň
Vývoj romské kuchyně
Kuchyně příbuzná indické s tím, že byla současně kvůli nemajetnosti Romů velice skromná. V jídelníčku hlavně brambory, zelí a kukuřice. V neděli se dělávaly k obědu halušky (ze syrových brambor a mouky), jedly se s tvarohem, omastkem nebo s cibulí. Bylo to syté jídlo, takže se v neděli jen obědvalo, nesnídalo se ani nevečeřelo. V kuchyni nechybělo ani MASO, většinou se jednalo o uhynulou lesní zvěř. Koňské a psí maso se však neslušelo pojídat. Romové nikdy nejedli znovu ohřívané jídlo. Přes svoji chudobu zbytky vyhazovali, protože věřili, že je očichávají duše mrtvých a mohly by tak ne ně přenést nemoc.
Příprava jídla měla svá přísná pravidla:
Hospodyně by při vaření měla mít dobrou náladu, aby se pak příjemně cítili ti, co jedí.
Na vaření a praní prádla se musely užívat odlišné nádoby. Málo nádobí, v rodinách i mezi rodinami si je
půjčovali. Mezi Romy velká solidarita, kdo zrovna neměl co jíst, dostal většinou něco od druhých. Dnes je romská kuchyně dost podobná kuchyním majoritních populací, v nichž Romové žijí. Za málo peněz dokáží Romové uvařit velice chutně. Nejznámější jídla: Fasulja, Bokeli, Loli bandurki, Holubky, Gója Halušky, Pišoty.
Romská rodina
Rodina pro Roma znamená téměř vše. Byla zdrojem obživy, měla funkci vzdělávací – chlapci se učili řemeslu, dívky starat se dobře o děti a o manžela a také funkci ochrannou. Romové považují za své blízké všechny příbuzné. Romština má pojmenování i pro děti sestřenic či bratranců. Romové žili se svojí širší rodinou pohromadě a kromě pokrevního příbuzenství je pojily i rodinné tradice a vzájemná solidarita. Největším trestem pro Roma bylo vyhnání z rodiny.
Romská rodina je výrazně patriarchální. Pro romskou ženu je nejvyšší hodnotou mít děti. Děti se rodí hned, jakmile je žena pohlavně zralá, někdy i ve 13 letech. (rozpor s legislativou). Muž rozhoduje o tom, kolik budou mít dětí. Rodina je pro Romy vysokou hodnotou. To neznamená, že romské rodiny jsou stabilní (rozvody, výkony trestu, ústavní péče).
V prostředí starousedlých Romů býval v čele komunity v osadě všeobecně vážený a respektovaný muž čhibalo (vajda), který bděl nad dodržováním etických norem a pořádku. Často býval i obřadníkem, který uzavíral manželství, loučil se na pohřbech apod. S rozpadem společenských vazeb v poslední době jeho autorita upadá.
Školní vzdělanost Romů
stojí v hodnotovém žebříčku Romů hluboko pod touhou získat co nejvíce peněz a alespoň hmotně se vyrovnat gádžům. I když většina Romů neumí pořádně číst a psát, umí výborně počítat. Odlišnost vyučovacího jazyka od jejich mateřštiny a úplná absence předškolní přípravy. Slovní zásoba ČJ je proti ostatním dětem poloviční. Chápání slov je méně přesné.
Romové a náboženství
O náboženském cítění usedlých Romů panují tři různé názory: 1. z nich předpokládá, že Romové jsou zcela bez náboženského cítění, 2. je pokládá za vyznavače přírodních a animistických sil a duchů a 3. tvrdí, že jsou skálopevní křesťané, nejčastěji katolíci.
Matričně se Romové hlásili a hlásí vždy k té církvi, která v prostředí, kde žijí, převažuje.
Charakteristika romské kultury: kolektivní kultura, pro kterou jsou typické tyto znaky: „sociální struktura je zaměřena na rod a velkorodinu největší hrozbou je exkomunikace, vyobcování z rodiny dělení se o zisk i o trest kolektivní vina – ostuda za člena padá na celé příbuzenstvo společné rozhodování ritualizace společného života volné hranice mezi osobním a společným vlastnictvím“
Sociální vyloučení
patří mezi závažné problémy naší společnosti. V naší společnosti jsou nejrizikovější skupinou Romové. Jedná se o situaci, kdy člověk či společenství lidí jsou vyčleněni z určitých sociálních vztahů a vzájemných interakcí a z dění sociálních institucí, které jsou přístupné většině společnosti. Vyloučení může zasahovat do oblasti kulturní, vzdělávání, zaměstnání či další sociální oblasti lidského života a zdravotní.
Jsou tři základní příčiny, kterými se Romové dostávají do problému sociálního vyloučení:
vnější vlivy (situace na trhu práce, charakter,
dostupnost bydlení, legislativa, lokální sociální a bytová politika, konkrétní práce úřadů, sociální politika státu a společenská diskriminace či stigmatizace některých jedinců).
specifická subkultura sociálně vyloučených Romů a specifické chápání sebe sama a okolního světa, které obsahuje i rozlišení na Romy a Neromy.
sociálně vyloučené lokality
nevyhovující bytové podmínky, chybějící základní hygienické podmínky, špatný životní styl stravování neschopnost a často i neochota pečovat o své zdraví vyšší nemocnost trvalé snížení fyzické a psychické výkonnosti
Romové a postoj ke zdraví
na vyšších místech jejich hodnotového žebříčku zdraví není jen dobrý fyzický stav, ale také i určité sociální zajištění a do určité míry i tolerance okolní majoritní skupiny. V léčbě nemocí - hlavní slovo nejstarší ženy z rodiny zkušenosti získané praktikováním a pozorováním okolní přírody. Využívaly odpozorované znalosti z přírodní medicíny a tzv. milosrdnou magii
(založena na zaklínání, která se postupem času a působením okolních kultur přetransformovala na modlení a zaříkadla).
Romové věřili, že příčinnou nemoci jsou démoni nebo uhranutí, tzv. fenomén zači (víra v uhranutí). Jako prevenci proti zlé moci démonů uvazovali dětem kolem zápěstí červenou stuhu nebo u sebe nosili talismany začarované milosrdnou magií.
Lidové léčitelství – postaveno na náboženství, magii a zkušenostech starších žen - využívání:
léčivých účinků rostlin (kořeny, kůru, šťávy, pryskyřici, lodyhu, květy, listy a i trny) schopností nevyužívali jen k léčbě zdravotních neduhů, ale i k výrobě léků s utišujícím či posilující účinkem léčivé přípravky společně s magií využívali i jako elixíry života, afrodiziaka nebo jako jedy či protijedy léků ze zvířat (mléko od různých zvířat či mateřské mléko) léčivé moci minerálů, živočišných látek či různých druhů masáží.
Postupy pro ukončení těhotenství
u starších žen, které nechtěly další dítě, a otěhotněly… zvedaly těžká břemena, koupaly se v horké vodě se solí nebo si na břicho pokládaly těžký kámen. pily odvary z různých kořenů z bylin.
Rom na ošetřovací jednotce
Vyšší nemocnost (chronická onem.) - vede k častějším a k opakovaným hospitalizacím na ošetřovatelských jednotkách. Příčina: nedodržování dlouhodobého léčebného režimu
A) slabá vůle - nedodržování léčebných opatření, která jsou nutná pro alespoň stabilizaci jejich zdravotního stavu B) odmítáním léčby, která nemá okamžitý účinek.. C) nedodržování v době, kdy příznaky a problémy vyvolané nemocí vymizí.
Cizí prostředí nemocnice
vytržení z jejich prostředí a kultury. Silné propojení s rodinou, na které jsou závislí (časté a početné návštěvy i mino návštěvní hodiny). Následky omezení kontaktu s rodinou:
může vést k projevům nesamostatnosti jedince, jak v oblasti péče sama o sebe, tak v jeho rozhodování může vyvolat strach a nejistotu tento stav se může projevovat v podobě nespolupráce mohou být plačtiví, nahlas sténají a naříkají v nejtěžších případech se strach může projevovat negativismem či agresivitou.
Problémy s hygienou - zhodnotit individuálně Děti - zvláštní způsoby upozorňování na sebe – např. demolice místnosti Lékař je chápán jako dvojznačná osobnost (na jedné straně je nositelem informací potřebných k léčení nemoci, na straně druhé je odpovědný za její objevení a diagnostikování).
Pokud sestra chce poskytnout kvalitní péči:
nesmí zapomínat na komunikaci s jeho rodinou. Musí navázat kontakt hlavně s hlavou rodiny (obvykle nejstarší muž rodiny). Při komunikaci s klientem - Romem jsou důležité trpělivost a empatie. Neměla by zapomínat na projevy zájmu, respektu a důstojnosti. Pokud má podezření na problém u klienta, měla by si ho všímat, nikoliv jej sledovat.
Těhotenství a porod u Romů
Mladé matky - 14-16let (pokračování rodu, dočasné řešení finanční situace). Nezralost romských matek:
k poruchám přijmutí své role jako rodič (nedokáží vytvořit vztah ke svému dítěti a nedokáží přijmout plnou zodpovědnost) nedostatečná příprava na porod (prenatální poradny, životní styl.
kolem doby těhotenství a porodu dodržování mnoha zvyků a tradic, nyní jen nepatrná část Pokud si je romská žena jista, že je v jiném stavu, tuto událost nejprve oznámí všem ženám v rodině a poté svému manželovi. Od té doby se musí řídit pravidly pro ochranu plodu.
Romové věří, že ještě nenarozenému dítěti hrozí řada nebezpečí:
těhotná žena se musí vyhýbat pohledu na ošklivá nebo i chlupatá zvířata neměla by se dívat na nemocné, zdravotně postižené nebo mrtvé - vše může přecházet na dítě, které by pak podobně trpělo celé těhotenství žena téměř nechodí do společnosti ven ji doprovází manžel po celou dobu těhotenství žena nenosí šperky na krku (omotání pupečníku kolem krku dítěte) budoucím matkám nejsou zakázaná jíst žádná jídla. Naopak by měly jíst vše, na co dostaly chuť, i kdyby to byl alkohol. Jediné omezení, které těhotné ženy mají, je v přijímání malého množství kyselých pokrmů.
Fyzická aktivita před porodem měla rodičce usnadnit porod. Dříve rodily doma - pomáhaly porodní báby, velice vážené, ale předmětů, kterých se porodní bába dotkla, již nepoužívali. Rodily v sedě, v podřepu či ve stoje, výjimečná byla poloha v leže. K zmírnění porodních bolestí dostávala rodička čaj nebo alkohol a otíraly jí čelo chladivou vodou. Po porodu dostala rodička napít pálenky. Pro udržení laktace romská matka jedla zapařenou polévku a zapíjela to pivem. Jídelníček matky byl hlavně maso, brambory, vejce a chleba. Matka v šestinedělí byla považovaná za nečistou. Členové rodiny se ženě vyhýbali, žena nesměla vařit, toto omezení bylo dané rituální čistotou přípravy jídla. V šestinedělí nesměla vycházet ven z domu, dívat se do zrcadla a nesměla se dotýkat malých dětí.
Nejdůležitější první koupel dítěte - voda, do které Romové vkládali peníze, aby v budoucnosti bylo dítě bohaté. Poté podrželi dítě nad ohněm, aby se očistilo. Poté bylo dítě ukázáno otci, který ho polibkem přijal za vlastní. Dítě co nejdříve pokřtít, neboť věří, že nepokřtěné dítě by mělo po celý život smůlu a provázeli by ho zlí duchové, kteří by mu škodili. Dítěti se uvazuje na zápěstí červená stuha, která ho chrání před zlem. Dětem do 1 roku nestříhají vlasy, nesmějí se dívat do zrcadla a na hraní jim nesměli být dávány panenky. Dnes ženy rodí v nemocnicích. Jsou vytrženy ze společenství své rodiny a při porodu jim chybí podpora. Členové rodiny chodí za rodičkou v častých početných návštěvách, které ZP vnímá negativně. Negativně působí i situace, kdy romská matka komunikuje přes okno s členy rodiny…
Umírání v romské kultuře
Smrt vyvolává obrovský strach, způsobuje velkou psychickou bolest, kterou dávají hlasitě najevo. Umírajícího provázejí ženy hlasitým pláčem. Věří, že si pro zesnulého vždy přichází někdo ze zesnulých členů rodiny. Duše po smrti se mění v ducha – múla, který je při těle až do pohřbu. Tento duch, který společně s duchy svých předků přebývá u těla mrtvého až do pohřbu a poté oba společně odchází na onen svět. Při umírání, aby se duše snadněji odpoutala od těla, odebírají Romové umírajícímu polštář a peřinu, ženám odeberou šperky a rozpustí vlasy. Před posledním vydechnutím zakrývají všechna zrcadla v místnosti, to proto, aby živé ochránili před duchy mrtvých.
Od chvíle skonu až do pohřbu (3 dny) pozůstalí s nebožtíkem bdí u jeho otevřené rakve, tzv. vartují. Při vartování často hrají karty, vyprávějí příběhy o mrtvém a popíjejí alkohol. Při popíjení alkoholu vždy, když pijí z první skleničky, ulijí trochu na zem na památku zemřelého. Své mrtvé pohřbívají Romové do země za katolických obřadů. Na poslední cestu své mrtvé připravují Romové sami. Zvykem pozůstalých je vkládat zesnulému do rakve jeho osobní předměty jako jsou šperky, housle, fajfka a mnoho dalších.
Pokud byli zesnulí věřící, přidávají k věcem ještě modlitební knížku a růženec. Nakonec vkládají mrtvému do kapes drobné mince. Soustrast mezi pozůstalými si navzájem projevují podáním ruky, objetím a políbením. Oficiální smutek trvá jeden rok. Po tuto dobu se pozůstalí členové rodiny nesmějí účastnit žádných oslav, jako jsou svatby, křtiny... Mají zakázáno tančit či zpívat. Po roce smutku se opět scházejí u hrobu nebožtíka, kde se na jeho počest napijí pálenky. Smrtí pro Romy sociální interakce se zesnulým nekončí. Romové si s mrtvým povídají, na Vánoce mu připravují u společného stolu talíř a nadále věří, že je blízký navštěvuje v podobě dobrého ducha, který jim pomáhá a radí jim.
Prožívání bolesti a utrpení u Romů
Bolest je subjektivní pocit a jeho vnímání je zcela individuální a ovlivněné řadou faktorů (pohlaví, věk, psychika jedince). K dalším faktorům ovlivňujícím vnímání bolesti řadíme příslušnost k určité etnické skupině, náboženství a zvyky s tradicemi. Romové mají velmi nízký práh bolesti, i mírnou bolest pociťují velmi intenzivně a vyvolává u nich nepříjemný pocit strachu. Na bolest pohlížejí jako na nutné zlo, které se musí odstranit. Svou bolest, kterou prožívají, dávají hlasitě najevo. Při bolesti hlasitě naříkají, vzdychají, stěžují si či pláčou a užívají výrazná gesta. Tyto projevy jsou odrazem jejich emocí. Veřejným projevem dávají najevo své utrpení rodině. Rodina společně s nemocným prožívá jeho bolest.
Komunikace s Romy
Přestože většina Romů zná češtinu, dělá jim problémy. Hlavním sdělovacím prostředkem je nonverbální komunikace. Vnímáním jemných niancí nonverbální komunikace, jako jsou výrazy obličeje, doprovázející gesta, ale i tón hlasu. Využívají vnitřní intuici - vycítí podtext mluvené věty. V romské komunikaci nejde prvotně o předání informací (kdy, kde, jak, atd.), ale jde především o vyjádření vlastního postoje s komunikátorem a o snahu změnit jeho postoj k danému problému. Komunikace je stavěna na emocích, které převažují nad racionálním chováním a jednáním. Komunikace slouží k otevřenému vyjadřování jejich nálady a jejich pocitů.
V komunikaci se nebojí kritiky, pokud je myšlena upřímně a pronášená taktně. Pokud něco kritizují, kritizují problém, nikoliv samotného člověka. Za nezdvořilé považují Romové otevřené vyjádření nesouhlasu či odmítnutí. Nesouhlas dávají najevo především nonverbálními projevy, jako je např. pauza před verbálním souhlasem nebo přerušení očního kontaktu. Řeč je hlasitější, naléhavější a je doprovázená bohatými gesty a fyzickým přibližováním. Nejsou zvyklí děkovat a prosit. Pokud je Rom zdrženlivý, je to projev jeho nedůvěry. Faktory ovlivňující komunikaci: zda s ním hovoříme v rodném jazyce a zda nám rozumí, vliv prostředí. Mají slabou vůli a vytrvalost, často jim chybí trpělivost.
Používaný jazyk by měl být jednoduchý, bez odborných termínů. Hovoříme pomalu a trpělivě. Informace by měly být stručné a konkrétní. Důležité věci opakovat. Ověřovat zpětnou vazbou. Nesmíme přehlížet nonverbální informace vysílané klientem -Romem. Nesmí nás zaskočit emoce romského klienta.
Zdroj literatury
BABKOVÁ, L. Romské rodičky verzus hospitalizace v nemocnici. Bakalářská práce. JU v Českých Budějovicích, ZSF, 2007. 68s. Vedoucí Koudelková, V. BAKALÁŘ, P. Psychologie Romů. Praha: Votobia, 2004, 179s. ISBN 80-7220-180-8 ČSÚ. Praha: Cizinci v České Republice, 2010. [online]. [cit. 2010-10-10] Dostupné z www: http://www.czso.cz/ciz/cizinci.nsf/i/pocet_cizincu_v_cr MALOCHOVÁ, J. KRÁTKÁ, A. Žena romské kultury. Diagnosa v ošetřovatelství, 2006. roč. 2. č. 9, ISSN 1801-1349 MLČOCH, Z. Profesionální zdravotnický přístup k Romům jako k pacientům [online]. [Cit. 2010-10-10]. Dostupné z:
MOHYLA, O. Hodnotový systém Romů. [online] c2005 [cit. 2010-10-10]. Dostupné z: http://drsny.net/file.php?id=37&akce=dl MORAVEC, Š. Negativní důsledky etnické definice sociálního vyloučení rómských populací. In Prevence prostorové segregace. Praha: Univerzita Karlova, Přírodovědecká fakulta. Ministerstvo pro místní rozvoj, 2005. 119s. [on line] [cit. 2010-10-10]. Dostupné z: http://everest.natur.cuni.cz/akce/segregace/publikace/Moravec.pdf REIDINGEROVÁ, A. Poskytování kulturně senzitivní ošetřovatelské péče těžce přizpůsobivým Romům. Diplomová práce. Vedoucí Sedlářová, G. JU v Českých Budějovicích, ZSF, 2009. Romové [online]. [cit. 2010-10-10] Dostupné z www: http://cs.wikipedia.org/wiki/Romov%C3%A9 WALTER, M. Tolerancí proti násilí. In Výchova a vzdělání romských dětí a mládeže sborník z celostátního semináře. České Budějovice: Pedagogické centrum v Českých Budějovicích, 1999. 74s. ISBN 80-7019-003 5
RUMUNSKÁ KOMUNITA
Rumuni do ČR jedou za prací (2126 žadatelů o pracovní povolení nebo žádají o azyl - do r. 2008 získalo statut azylanta více jak 475 osob). patří tradičně k nejčastějším žadatelům o azyl v ČR, zvyšují se počty žádostí o pracovní povolení. Rumunsko sužuje ekonomická krize. Lze předpokládat zvětšování rumunské národnostní menšiny u nás.
Rumunsko - republika. Rozkládá se z větší části na Balkánském poloostrově v jihovýchodní části Evropy. Hlavní město: Bukurešť Má přes 22 milionů obyvatel. Úřední jazyk: rumunština, v regionech i maďarština a němčina Měna: Leu (RON), který se dělí na 100 bani. V r. 2007 vstoupilo do EU, je členem i NATO. Patří však k nejchudším zemím. Nejrozšířenějším náboženstvím je křesťanství, hlavně pravoslaví - 87 % a evangelické - 5 %.
Národnostní složení:
Rumuni 90 %, Maďaři 7 %, Romové 2 %, Němci
Střední délka života:
muži: 66,36 let ženy: 74,19 let
Roční přirozený přírůstek: -0,21 %
Gramotnost: 97 %
Nezaměstanost: 11,5 %
Zvyky a svátky
se příliš neliší od českých. Tradičně slaví Vánoce, Mikuláše, Velikonoce. Dodržují obdobné tradice o svatbách, narozeninách apod. Velmi silná je tradice svátku jara 1. března. Zvykem je vyhledávat první sněženku... Rumunské velikonoce – zvykem je 7 týdnů před z mrtvých vstání Ježíše Krista držet půst, kdy se jí pouze zelenina a nesmí se pít víno. Týden před velikonocemi se konají speciální bohoslužby. Tradiční jídlo - mazanec s tvarohem. Kult mrtvých – v domě zemřelého jsou vyvěšeny černé vlajky a mrtvý zůstává v domě po tři dny. Pohřby bývají honosné a dodržuje se při nich celá řada zvyků
Sociokulturní odlišnosti Rumunů
Rumuni v ČR jsou dobře asimilovaní a rozdíly mezi nimi a českým obyvatelstvem jsou velmi malé. Bohužel si většina obyvatel spojuje rumunské obyvatelstvo s Romy, ti ale tvoří pouze 2,5% rumunské populace.
Zdravotnictví v Rumunsku
Systém veřejného zdravotního pojištění v Rumunsku funguje od r. 1999. Existují rozdíly mezi jednotlivými ZZ a také mezi jednotlivými odděleními v rámci jednoho ZZ. Rozpočty nemocnic jsou značně poddimenzované a je velká zadluženost většiny nemocnic. Obrovský nedostatek lékařů, úplatky doktorům a sestrám za poskytnutí lepší péče, chronický nedostatek peněz. Nedostatek zdravotnického materiálu znamená, že operace se někdy nemůže uskutečnit, pokud si pacient nedonese svoje obvazy, injekční stříkačky, chirurgické nitě a ATB. Korupci ve zdravotnictví považuje podle průzkumu 90 % Rumunů za základní nešvar, který má přímý dopad na pacienty. Podle červencové zprávy Evropské komise o Rumunsku se 2/3 respondentů přiznaly, že nabídly peníze zdravotnickému personálu, a 81 % je přesvědčeno, že tyto peníze hrály mimořádně důležitou roli v tom, jak byli léčeni.
Životní styl:
Rumuni jsou považováni za milovníky vepřového masa a těžkých pokrmů. Podle statistik jsou třetím evropským nejobéznějším národem. Hlavně mezi mladými lidmi se v posledních letech výrazně rozšířily špatné stravovací návyky a pokud by Rumunsko pokračovalo stejnou cestou, tak počet lidí s nadváhou by se mohl během čtyř let zdvojnásobit. Rumunsko od března 2010 zavedlo novou daň z nezdravých potravin. Získané peníze se použijí na financování zdravotnických programů.
Sociální zdraví:
Společnost poměrně zdravá, poměrně živě komunikující, pohostinná a otevřená i k ostatním národnostem. Objevují se však i nežádoucí vlivy, jako je stále vysoká kriminalita, stále obrovská míra korupce a problémy se závislými na drogách.
Etické aspekty a práva
V Rumunsku jsou základní práva občana zakotvena v ústavě základních práv a svobod. Potraty jsou povoleny pouze v případech ohrožení fyzického zdraví budoucí maminky a provádí se do 14. týdne gravidity. Výjimky, např. při znásilněních potrat povolen i po této době. Tyto výjimky klasicky rozdmýchávají debatu mezi ortodoxně laděnými a volněji smýšlejícími Rumuny. Eutanazie je zakázána pod hrozbou trestu až sedmi let nepodmíněně. Dalším kontroverzním tématem je darování orgánů pro peníze.
Rumunská komunita
V roce 1996 – uprchlíci – žádost o azyl - bylo jim přiděleno bydlení např. v Bílé Vodě (první vlna 36 rumunských uprchlíků - nyní 90 v obci) Předtím pobývali v různých integračních střediscích v České republice. Cílem rodin bylo dostat se do USA nebo Kanady a za vhodný přestupní bod bylo zvoleno Německo. Tento předpoklad se ukázal nerealizovatelný…
Rumunská komunita
většina pracuje a snaží se na sebe nepoutat příliš pozornosti bezproblémová většina žen v domácnosti (respektive na mateřské dovolené) a starají se o děti samy do značné míry uzavřená samotní Rumuni deklarují, že sice preferují kulturní a společenské akce v rámci komunity a širší rodiny, ale jsou zároveň ochotni se účastnit i jiných společenských akcí pořádaných v rámci obcí
Migrační strategie je založena na rodinném rozhodování. Jednotlivci jsou vysíláni za účelem získání prostředků pro zabezpečení rodiny. Po získání pozice – bydlení a práce – následuje přesídlení celé rodiny. Rumuni udržují silné rodinné vazby s původní domovinou i s dalšími členy rodiny v ostatních zemích Evropy. Jako motivaci pro odchod z Rumunska uvádějí nespokojenost s politickou a socioekonomickou situací a touhu po lepším životě. Část rodiny již opustila původní americký sen a změnila ho v český sen.
Rodina
Ve svém hodnotovém žebříčku kladou rumunští emigranti vysoký důraz na rodinu. Rumunské rodiny mají většinou odlišné demografické chování než je u české populace, ale i rozdíly uvnitř komunity jsou značné. Některé ženy v rumunské komunitě mají pouze jedno dítě, ale výjimkou nejsou ani rodiny s více než deseti dětmi. Rumunští muži jsou všichni zaměstnaní, ženy zůstávají v domácnosti s dětmi. Mají v ČR jak trvalý pobyt, tak již i české občanství. Sňatky rumunských migrantů s majoritou nejsou nemožné, v případě shody v názorech a hodnotách.
Komunikace
Při prvním kontaktu jsou spíše uzavření, proto by jsme měli vystupovat spíše konzervativněji. Někdy je těžké zjistit, co si skutečně Rumun myslí a co se chystá udělat. Ve všeobecné komunikaci mlčení rozhodně neznamená souhlas a je běžné, že konverzace, zejména na ulici, je hlasitá, plná teatrálních gest a emocí. Zvláštností bývaly tři druhy oslovování, kdy kromě vykání a tykání existoval ještě mezistupeň a ani oslovování křestními jmény spojené s vykáním není neobvyklé a je výrazem bližšího vztahu a respektu.
Rumuni milují přírodu. Jsou někdy až překvapivě kritičtí ke své minulosti a ve vztahu k ČR například velmi intenzivně prožívali Mnichov nebo rok 1968. Mají rádi humor a ocení vtipné, ale decentní glosy. V přímé komunikaci lze doporučit vyhnout se označování Rumunska jako Balkánu... Lépe je mluvit o Rumunsku jako o významné části jihovýchodní Evropy. Velmi pečlivě rozlišovat Rumuny a Rómy. Zatímco Rumuni se pokládají za potomky Římanů s dáckými a dalšími vlivy, Rómové jsou jasně odděleni a zde vnímáni ještě negativněji než u nás. Specifika oš. péče vychází z víry, kterou daný klient vyznává (pravoslavná církev – viz závěr) a zda ovládají jazyk.
Zdroj literatury - výběr
MARÁDOVÁ, E. Multikulturní porozumění. Praha: Vzdělávací institut ochrany dětí, 2006. 44 s. ISBN 80-86991-82-2. s. 11. Dostupné na . Wikipedie. Online, cit. [2010-02-02]. Dostupné na . MASAŘOVÁ, J. SOCIÁLNÍ POMOC A JEJÍ ZKVALITŇOVÁNÍ SE ZAMĚŘENÍM NA INTEGRACI AZYLANTŮ V ČESKÉ REPUBLICE . Diplomová práce. PdF UP, Olomouc, 2010. Online, cit. [2010-02-02]. Dostupné na . BARTOLOMOVÁ, P. a kol. BÍLÁ VODA. Případová studie periferní obce 2006-07. Zaměstnavatel v Plzni prý vykořisťoval na 200 Rumunů. České noviny, 06.11.2010. [online]. [cit. 2010-11-09] Dostupné z www: http://www.ceskenoviny.cz/domov/zpravy/v-plzni-pry-zamestnavatelvykoristoval-na-200-rumunu-jedou-domu/552987?rss
RUSKÁ KOMUNITA
Hlavní město: Moskva Rozloha: 17 075 400 km² (1. na světě) z toho 0,5 % vody Počet obyvatel: 142 006 000 (8. na světě, 2007) Hustota zalidnění: 8 ob. / km² (209. na světě) Jazyk: ruština, jazyky jednotlivých autonomních oblastí a republik Státní zřízení: Federativní republika Vznik: 1. ledna 1992 (rozpadem SSSR) Měna: rubl (RUR) (42) 100 národů a národností – 80% Rusové, 4% Tataři, 2% Ukrajinci, Bakširové, Čuvaši, Čečenové
průměrná
délka života je
u žen 74 let a u mužů 60,5 let
vysoká
potratovost
(z r. 2004 více interupcí než narození) nejčastější
onemocnění:
kardiovaskulární choroby, nádory
alkoholismus:
ženy i muži
Náboženství v Rusku
pravoslavní – 71 % pokřtěných (20 % alespoň částečně praktikujících) muslimové – 5 % katolíci – 1 % protestanti – 1 % buddhisté - 1 % judaismus vyznává 1 % obyvatel k ateismu se hlásí přibližně 13 % obyvatel.
Jazyk, písmo, vzdělání úřední
jazyk: ruština dále např. tatarština, čuvaština atd. v Rusku se hovoří 31 jazyky oficiální písmo: cyrilice (azbuka) 98 % populace je gramotné státní VŠ – vysoké školné soukromé školy vzácné
Komunikace hovoří
ruštinou jsou hlasově výrazní výrazná gestikulace rukou květnatý styl mluvy rádi diskutují a polemizují, předvádějí se oslovování jménem a otčestvom (jméno po otci), které považují za méně oficiální rozlišují vykání a tykání při setkání a loučení se známější osoby třikrát líbají na tvář, jinak platí podání ruky, stejně jako u nás
Zdraví „hlídají“
si své zdraví zjišťují si svou pravděpodobnou diagnózu na internetu sami si ordinují léky, často nevázané na předpis na vesnici zastaralé názory, silně věřící lidé považují léky za ďáblovo dílo – řídí se heslem: co bůh dal to i vzal, boží záměr kvalitní péče je drahá
Rodina rodinný
typ udržují společně tradice a prožívají spolu důležité rodinné události klíčové postavení má ten, kdo vydělává více peněz a nemusí to být vždy muž drží pospolu, je pro ně těžké opustit rodinu, kolektiv..
Zdravotnictví rozpor mezi státními a soukromými zdravotnickými službami státní sektor se řídí zastaralými předpisy dobří lékaři odcházejí do zahraničí kvůli platu zanedbává se prevence, chybí náležité pojištění léky nejsou často vázány na předpis soukromé nemocnice na vysoké úrovni služby drahé
Ruská komunita v ČR
Podle výsledků sčítání lidu domů a bytů 2001 žije v ČR 12 369 osob ruské národnosti. Zástupci ruské menšiny však počet odhadují na 16-20 000 osob. K 31. 5. 2010 byli v ČR zastoupeni občané Ruska v počtu 31 037 osob (MV ČR). Geografické usídlení v ČR je celoplošné, s větší mírou koncentrace v Praze, Karlových Varech, Brně a dalších větších městech. Rusové přišli na území dnešní ČR ve 20letech 20. stol ve velkém množství v důsledku komunistického puče v Rusku. Druhá vlna migrace přišla o několik let později a tvořily ji většinou manželky českých studentů. Poslední vlna, početně zatím nejsilnější, se zde objevila po rozpadu SSSR. Dnes je ruskojazyčná menšina značně roztříštěná, jednotlivé skupiny si vzájemně nedůvěřují, odlišují se životními postoji, zkušenostmi a politickou orientací.
V dotazníkovém šetření, které proběhlo v ruské komunitě v roce 1999, uvedlo 43 % respondentů, že absolvovalo alespoň několik semestrů vysoké školy. Většina ruských imigrantů přichází z velkých měst. Přitažlivá je pro ně především Praha. Vedle hlavního města preferují ruští imigranti také Karlovy Vary, kde tvoří místy kompaktní osídlení.
Rusové v ČR představují specifický typ imigrační komunity 1. V české veřejnosti je stále patrný negativistický pohled vůči všemu „ruskému“, což pramení především z nezapomenutelného vpádu spojeneckých vojsk v roce 1968. 2. Na území ČR se již projevuje novodobá éra „ ruského mafiánství“, která dosahuje věhlasu srovnatelného s tradiční italskou mafií, a to nejenom na evropském kontinentu
Determinanty populačního pohybu Rusů
socioekonomická situace v Rusku nezaměstnanost obecně snižující se kvalita života rostoucí chudoba nedostupnost lékařské péče zhoršující se zdravotní stav populace zhoršující se dostupnost a kvalita vzdělání ztráta dalších tzv. sociálních jistot rozpad společenských vztahů a permanentní hrozba biologických, technologických nebo jiných sociálních katastrof
Ruská komunita v ČR - specifická imigrační skupina:
jejímž charakteristickým rysem je její uzavřenost vůči majoritní společnosti. Ruští imigranti nemají výraznější problémy v materiálním zajištění svých rodin. Často imigranti movití. Důvody emigrace: spjaté s politickou nestabilitou Ruska a obavami o vlastní bezpečí (růst kriminality).
S pobytem v Česku spíše spokojeni. Nejsou zaznamenány výraznější problémy vztahů s majoritní populací. V některých regionech ČR se ukázal výrazněji proces separace, vyčleňování se z majoritní skupiny, a to ve sféře ekonomické aktivity (zaměstnávání pracovníků „vlastního“ etnika). V ČR většinou provozují společnosti, které se zaměřují na poskytování služeb pro současné nebo bývalé občany postsovětských zemí, nejčastěji to jsou hotelové služby, právní poradenství, realitní kanceláře nebo finanční operace. Jejich zájem učit se českému jazyku je zatím pouze okrajový a spíše spoléhají na znalost ruštiny u české společnosti.
V ČR působí řada sdružení občanů Ruska. Zastřešující organizací je Ruský Institut, vedle něj zde působí Artek - spolek rusky mluvících studentů a jejich příznivců, Ruský Klub, Sdružení krajanů a přátel ruské tradice v ČR a Sdružení ruských občanů v ČR.
Právní hledisko pobytu Rusů na území ČR
většina Rusů má v Česku dlouhodobý pobyt bezproblémový proces integrace ruských imigrantů proces imigrace Rusů do Česka bude pokračovat, faktory které tomu nasvědčují a migraci usnadňují: analýza socioekonomické situace v Rusku legálnost pohybu a pobytu relativně vysoký vzdělanostní standard příznivé finanční a majetkové poměry imigrantů nabízející se podpora lokálně etablované, relativně silné etnické menšiny.
Respektování potřeb při ošetřování
Většina specifik při ošetřování vychází z víry, kterou jedinec uznává. znát základy víry, které jsou v Rusku nejrozšířenější - pravoslavná víra Jazyková bariéra - rodným jazykem - ruština (pokud klient neovládá náš jazyk, tlumočník, slovník, piktogramy). Při oš. péči je třeba brát ohled na intimitu, avšak není pravidlem, že ženu musí ošetřovat pouze žena a naopak
Náboženské potřeby a stravování
Postní dny - v pondělí, ve středu a v pátek během celého roku. Velikonoční půst – 6 týdnů před Velikonocemi. Půst před Vánocemi – začíná šest týdnů před Vánocemi. Lehký půst – věřící smějí přijímat pouze mléčné výrobky, vajíčka, zeleninu. Tvrdý půst - pouze ovoce a zeleninu, nesmí přijímat žádný tuk. Pokud toto vynechávání potravy nijak neohrozí klientovo zdraví, je vhodné, abychom jeho rozhodnutí respektovali.
Porod a mateřství:
Žena smí být u křtu svého dítěte až po šestinedělí, kdy už není brána za nečistou. Při křtinách musí být vždy přítomný kněz, křtěná matka a křtěný otec. Sexuální půst – dodržuje se před svatbou, během menstruace a 40. dní po porodu, kdy je žena brána jako nečistá. Interrupce jsou přísně zakázány.
Nemoc, smrt a pohřbívání:
Pokud je věřící nemocný, vždy probíhá bohoslužba za odpuštění. Kněz, jakožto prostředník mezi Bohem a člověkem vyslechne zpověď nemocného a prosí Boha o odpuštění. Pokud není věřící při vědomí, modlí se za něj kněz a rodina. Při úmrtí, pokud je to možné, bere si rodina zemřelého na tři dny domů a poté ho pohřbí. V žádném případě se nesmí nechat tělo zpopelnit, ale musí být pohřbeno do hlíny. Rodina se schází a drží smutek v den pohřbu, pak čtyřicátý den po pohřbu a následně za rok od pohřbu.
Zdroj literatury
ČECHTICKÝ, T. (1998): Gubernie Karlovy Vary: Rusky hovořící cizinci vlastní 20 procent lázeňské kapacity města. Týden 5, č. 42, str. 41-48 . DRBOHLAV, D. - LUPTÁK, M. - JANSKÁ, E. - BOHUSLAVOVÁ, J. (1999): Ruská komunita v České republice. (Výzkumná zpráva grantu MV č. j.: U-2115/99). Praha, Přírodovědecká fakulta Univerzity Karlovy, Praha. HROMOVÁ. M. SPECIFIKA OŠETŘOVÁNÍ UKRAJINSKÝCH A RUSKÝCH KLIENTŮ. ZSF JU v Českých Budějovicích, 2008. Diplomová práce. Kdo chce žít v Česku. [online]. [cit. 2010-10-10] Dostupné z www: http://aa.ecn.cz/img_upload/9e9f2072be82f3d69e3265f41fe9f28e/PIN F_kdo_chce_zit.pdf PAVLÍK, Z. - KUČERA, M. (editoři) (1998): Populační vývoj České republiky – 1997. Katedra demografie a geodemografie. Praha, Přírodovědecká fakulta UK.
Závěr Specifika při ošetřování klientů z ruské, rumunské a romské komunity: vychází z víry, kterou daný klient vyznává - pravoslavná víra u ruské a rumunské komunity
specifika se týkají především stravování, kdybychom neměli opomíjet půst během Vánoc a Velikonoc. Někteří věřící drží půst pravidelně během celého roku, a to v pondělí, středu a pátek. Modlení probíhá u každého zcela individuálně a dle jeho potřeb. tělo musí být pohřbeno do hlíny intimita není přesně vymezena, není pravidlem, že ženu ošetřuje pouze žena a naopak jako hřích je brán sexuální život před svatbou interrupce jsou přísně zakázány
dalším specifikem je znalost jazyka – znají pouze základy ČJ – zejména rusové a romové.
Zdravotní problémy klientů jako reakce na změnu kulturního prostředí: A) Duševní onemocnění - projevuje se po odchodu z vlasti v procesu sociální adaptace. Druhy reakcí: A) adekvátní reakce – krátkodobá adaptační reakce s nehlubokou depresivní symptomatologií na počátku pobytu v hostitelské zemi. Je obvykle spojena s únavovým syndromem a se symptomatologií neurastenickou – trvá maximálně 2 až 3 měsíce. Není nutná léčba.
B) neadekvátní reakce – s depresivní symptomatologií hlubšího charakteru, s tendencí jedince izolovat se, touhou vrátit se zpět trvající několik týdnů. Hrozí nebezpečí zkratkového jednání, event. suicidálního pokusu – intervence lékaře je nutná.
C) patologická reakce – těžká deprese, s neodklonitelnou depresivní náladou, apatií, odmítáním komunikace, izolací od okolí, poruchami spánku, odmítáním potravy - intervence lékaře je nutná.
B) Somatické onemocnění Hypertenzní choroba – dle WHO se toto onemocnění často vyskytuje u lidí, kteří pracovali v klimaticky náročných oblastech a též u mužů přestěhovaných z černobylské oblasti.
Vředová choroba žaludeční – vyvíjejí se krátce po emigraci, jako reakce na náhlou, dramaticky probíhající stresovou situaci, která pro jedince představuje enormní zátěž.
Vředová choroba dvanácterníku – onemocnění se vyvíjí pomaleji, s méně bouřlivou symptomatologií, s pozdějším začátkem po příjezdu do hostitelské země a jejich vzniku, resp. klinické manifestaci předchází dlouhé období, které představuje pro jedince zátěž, s níž je nucen se vyrovnávat.
Děkuji za pozornost
[email protected]
