Itálie – Rakousko 2014 Složení: Od začátku Focus: Tamara, Kuba, ZMB Subaru: Lucka, Kulík Lubošek, coby vedoucí akce zbaběle vzdává a vymlouvá se na práci. 18. 7. dorazí Vito 2.2CDI: Lubošek, Chroust, Petr 19. 7. ráno C5: Kůsojc 19. 7. večer XC70: Brhelojc Chroustovo video: http://youtu.be/3JxTfHs3aWc Plán cesty není žádný, kromě toho, že jedeme na jih. Není čas to řešit. V pákek koukáme, co má vodu, a zkusíme Loisach. Vyskočil asi na 160cm, tedy víc, než HW. Pátek 11. 7. Odjezd Odjez byl stanoven na 18h. Nastává tradiční vejmrd a návraty domů pro věci. Takže netrvá dlouho a v sedm vyrážíme k Olympii, kde ZMB nechává auto v práci. Dál jedeme v průtrži, která původně vypadala jako babka, která nás doprovází někam až před Mnichov. Na benzíně při pauze s těžkým srdcem odmítáme 2 stopaře, protože jedou do Chorvatska, což je na jinou stranu, než Garmish. Na nástupu u Loisachu zjišťujeme, že je to fakt rachot. Nikdo z nás to níkdá na Loisachu neviděl. Definitivně nás odrazuje cedule s lebkou a hnátama a s nějakým něměckým nápisem o smrti. Vyrážíme na Sannu, která taky olizuje HW. O den později zjišťujeme, že Loisach byl cajk, že cedule tam je kvůli stavbě. Dva pražácí tam byli a prej super svezeníčko. Doporučení. Příště spát na výstupu. Na nástupním parkovišti už je to zakázaný. Sobota 12. 7. Sanna – 242cm 1:05 jsme na chrápališti a v půl druhý jdeme na kutě. Jsme vedle nějakých Němců. Strejdové jsou v pohodě. Jenom kořku si s námi druhý den nechtějí dát. Od Mnichova pršelo s přestávkami pořád, tak nás to pěkně ukolébává. Vstáváme skoro v devět. Snídáme, svazujeme, převážíme, vyrážíme. Vzhledem k nepočetné účasti, není potřeba se dělit na víc part. Velení se ujímá Kulík, následován Kubou, Luckou, která tak doufá, že nebude na odpis. Skupinu uzavírá Tamara a ZMB. Voda je pěkná. Šplouchy, šplouchy. Asi nikdo z nás to za tak božihodového stavu nejel. ZMB si cvičně serfuje v jednom válečku, ale ani neeskymuje. Pians jedeme na kytičku a nervozita opadá. To se projevuje vzápětí tak, že Lucka eskymuje v jednom válečku. Dole jsme "eins zwei", tak vymýšlíme, co s načatým dnem. Padá v úvahu Landeck strecke na Innu, ale rozhodujeme se pro "2nd run double fun". Už víme, co nás čeká. Za tohohle stavu je to luxuska. Tentokrát eskymuje Kuba v Pians. Se štěstím mine žumpy. Tamara si taky dává jednoho bojovýho a jsme dole. Svačíme, navazujeme a jedem se mrknout na Trisannu. Vypadá to pěkně, ale už je pozdě, tak na to prdíme a uvidíme zítra. Jedeme zakempit na nástup u Sanny a pak přijíždí 2 pražácí. Jeden je Šimpy a druhýho jsem zapomněl. Klábosíme do noci. Kde se co a jak dá jet. Neděle 13. 7. Inn – Imsterslucht – 285cm (Haiming - Magerbach)
Ráno pozorujeme cvičení hasičů. Cvičí se hned vedle našeho rozhrabu, takže to máme z první ruky. Holky prohlašují, že jejich těla zrovna nezapadají do ideálu krásy, tak ještě že mají nás. Dneska chceme do Itošky, takže řešíme detaily. Trisannu z časových důvodů vzdáváme. Jedeme na dolní Ötztaler. Má to 230cm v Tumpenu, takže pěkná valbička. Voda vypadá dobře. Nemyslíme si to ale všichni. Lucka chce na Inn. Tamara a Kuba by i jeli Ecíček. ZMB mezi řečí utrousí, že tu vloni za tohohle stavu krysil a je rozhodnuto. Jedeme se pohoupat na Imsterslucht. Tím se ZMB stává Zlým Martinem! Alespoň pro Kulíka. Na Innu nejsou moc velký vlny. Žumpa, prakticky žádná. Takže dovolenková pohoda. Cvičíme alespoň eskymáky. Jedeme přes Sölden a Timmelsjoch (Passorombo) do Itošky. Spíme u Passiria v kempu Saltaus – St. Martin za necelých 10€. Skoro celou cestu prší. Jenom plachtu stavíme bez deště a pak si užíváme bubnování deštíku. Plachtu jsme postavili u plotu s malinama. Ukázalo se, že tam je mraky Plzáků španělských (Arion lusitanicus). Lucka jednoho drtí mezi nohavicema. Lezou nám do jídla, do aut … Sliz je všude. Před spaním odnášíme plechovku od Plzničky naplněnou slimákama. Kuba se zamyslel a vyhodil jí v umývárnách. My ostatní nevíme proč. Lucka je zhnusená a odchází spát do auta. Zbytek staví obranné valy. V průběhu noci se střídavě budíme a kontrolujeme situaci. Nicméně do rána více neoslizáváme. Asi šli po Lucce. Pondělí 14. 7. Passirio – 68cm Déšť v noci ustal a ze spacáků nás tahá v půl deváté oskar. Nastává tradiční ranní pohoda. Kulík je zmatenější, než obvykle a tak je dneska brzda. Po včerejším studiu kilometráže se shodujeme nasadit u kempíku. Kulík s Tamarou převáží auta do Merana. Kulíkojc navigace opět selhává (Řekl jsem do žní a půjde Pávkovi!), tak jedeme tradiční tour de Merano. Snažíme se najít průser, ale nic nevidíme. Nakonec najdeme výlez u vodočtu s jezíkem. Po dvanácté dáváme na vodu a jedeme. Vody je víc, než minule. Je to parádní stav. Ani málo ani moc. Žádná šutrovačka. Bez zbytečného tahu, "vhodné i pro děti". Hned pod kempem je nejlepší kus. Všichni si to užíváme. Pak se tempo řeky zmírňuje a my jedeme takovou Čeňkárnu, ale moc pěknou. Přichází první jezíky. Něco jde na oči. Pak přichází jeden větší, kaskádový. Při pravu to jde až k poslední hraně, tam se trochu láme chleba. Pár cest tam je. Vpravo je dámská, prostředkem pánská. Vše je jetelné i když váleček by si nás na pár místech asi potahal. Pánskou jede nakonec jenom Kulík. ZMB jí tak docela netrefuje. Holky a Kuba to jedou úplně vpravo. Další stupeň Kulík jistí, ale všichni to jednou s prstem v nose, tak zbytek jedem na oči. Žádná zákeřnost se nekoná. Vystupujeme s prvním hřměním. Pádíme pro auta. Je hic a dusno. Navazujeme a bouřka nás straší. Nakonec najdeme ještě ten smrtelnej průser, kterej je viditelnej z vysokýho mostu na kraji Merana ve směru na Timmelsjoch. Ze 20m to vypadá přežitelný, ale úplně se nám do toho nechce. Tak snad příště. Cestou se stavujeme pro nové singl pádlo, který našel ZMB u jednoho z jezů. Cestou kupujeme zásoby. Tamara hlásí slevu na hadříky až 30%, ale skupinu vede Kulík a ten nezastavuje. Šoping bude zítra. Jedeme přes Jaufenpass směrem na Isarco do Vipitena. Ve chvíli, kdy nám přijde mysl na kempík, nacházíme za prvním kruháčem od sedla náš oblíbený. Cena je 46€ pro pět. Příště neplatit kartou a bude to za 40€. Stavíme plachtu. Už nám to jde, jako když hrom bije. Deštík je spíš symbolický. Vaříme, baštíme a vůbec děláme večerní procedury včetně decentního beauvais. Duležité - Kromě jednoho slimáka dovezeného u Kulíků v autě se další nekonají. Úterý 15. 7. Isarco - 163cm Ráno se budíme s výhledem na azurovou oblohu. Před neúprosně pálícím mozolem nás chrání stín borovic v kempu. Ráno není nikdo zmatený, tak se vyhrabáváme docela brzo. Díky Smrkovo zprávě nacházíme vodočet na první pokus. Je 163cm. To je o 7 míň než minule. Voda je kalná a není jí ani málo ani moc. Jedeme se podívat do Fortezza/Franzensfeste na pětkovej průser, jestli si to jako sešplouchnem. Nejprv všichni valíme voči, ale pak si Kulík začíná sumírovat lajničku. Jsou tam dva jezy, na ten první není moc vidět, ale určitě bude potřeba se vyhnout budru na konci uprostřed s masivní dírou, pak následuje docela pohodová zatáčka, kde je potřeba se udržet pokud možno uprostřed, aby člověk nenapadal do rybích přechodů a tím pádem válců jako hovado, kde
každý znamená vising a je jich tam alespoň pět. Uprostřed se to rozbíhá pořádným sešupem do poslední žumpy, ale člověk asi nabere pořádný prdy, aby to prostřelil. No a když ne, tak v přehradě nás najdou. Každopádně Kulík je sám, kdo by to jel, takže nic. Probíhá tradiční. "Nejsme tady naposledy a dneska se necítím." Juknem do kostela. Kdo umí, se pomodlí, mi ostatní zevlíme. Dokonce si můžeme "zapálit" modlitební žárovku. No je na čase jít najít výstup. Napodruhý najdeme pěkný místečko nad vysokým jezem a jedem hledat nástup. Nacházíme pěkný plácek a vidíme jez v levé půlce řeky asi 100m proti proudu. Tak on si Lubka nedělal prču. Vono to vopravdu existuje. Kulík i Tamara si pamatují prd, že by tam něco takového bylo. Převážíme, nasedáme za pěkného hicu a jedeme. Voda je studená, takže se nepřehříváme. Charakterem je to spíš vodnatka, ale bez výrazného tahu, zatím taková WW II+. Cestou potkáváme jeden malý jez, který všichni zdrncáme. Jenom ZMB je šetrný k lodi a přenáší. Za chvíli jsme u vystupovacího místečka, kde posledně končily pipiny a dál už jela jenom mordparta. Je na čase zbystřit. Po pár stech metrech se dočkáme. Stavíme na pravém břehu před zatáčkou a ozevlováváme nájezd. Kulík prohlásí, že to je cajk, kam oko dohlédne, už nezdůrazňuje, že to není moc daleko, a že jedem do dalšího vracáku, aby jsme tam neběhali po břehu jako kvočny s housatama na rybníce. A taky, aby holky nevyměkly. Na celém úseku jsou dva opravdu bytelný válce. První má docela pohodový průjez v levé třetině. Kulík najíždí, ZMB má počkat a ukázat to ostatním, ale nějak se nedomlouváme, takže následuje Kulíka. Zbytek, který čeká o kus výš, je bohužel neviděl, tak To Kuba dává na komoru a Lucka skoro taky. Navíc se snaží v poslední chvíli korigovat stopu, takže se cvaká a eskymuje, ale šikovně se vyhrábne, takže ani vising, ani krising se nekoná. Tamara to projede správnou stopou. Jedem po vracákách dál. Kulík nakoupí ten druhej válec na komoru. Ostatní si najdou vhodnější, až velmi dámské cesty. Kuba se trochu flaxí, tak to tak trochu provlaje a ZMB to najíždí holkám. No co, hlavně, že jsme v pohodě. Pak už to v klidu dojedeme. Za pár zatáček jsme u výlezu. Tamara to označuje, jako suverénně nelepší Isarco ve svém životě. Všichni jsme spokojeni. Následuje slibovaný šoping. Jedeme do Brixenu. Po průjezdu centrem nacházíme šikovný park plac u nádraží. Sice bychom asi měli mít jízdenku, ale moc to neřešíme a jdeme se kulturnit. Projdeme centrum, zašopujeme si italskou módu, alespoň očima. Koukneme, kde K. H. Borovský "trpěl" a koupíme si zmrzku. Vracíme se k autům a jedeme na krátký nákup do Lidlu. Teď hurá na Gaderbach. Máme dobrý čas. Z něj nám ukrajuje zácpa kvůli vysypanýmu kamionu. Kulíčí navigace najde super zkratku přes lom, ale nedostane nás to úplně přes celou zácpu. Netrvá dlouho a naše kolona dvou aut se trhá. Pak se to rozjede, všechno sviští, ale je provoz. Najednou se místní sebevrah rozhodne vskočit Kulíkovi přímo pod auto. Je to tak tak. Kulík brzdí i očima a vyhýbá se kam až může. Skonan na poslední se chvíli zabrzdí. Bylo to o fous. Už jsme ho viděli rozmazanýho na předním skle s hlavou prošpikovanou zahrádkou. Štěstí stálo při nás, jenom Lucka si hnula krkem. Pokračujem dál. Jedeme se podívat na stav. Má to víc vody, než jsme měli minule. To ostatně potvrzuje za chvíli Lubkovo SMS. Je tam 46 cm, takže o 14 cm víc, než posledně. Teď hurá do nejbližšího kempíku v Marebbe, který Kulík typuje, jako zaručeně horolezecký. No představa byla odlišná od reality, navíc nikdo není v recepci, zato kemp vypadá plně. Rozhodujeme se posunout Lucky rizoto na zítra a jdeme na Pizzu. Obsluha je příjemná a navíc mluví slovensky. Pizza je dobrá, jsme přece v Itálii. No ne? Po osmé jdeme s Tamarou vydobýt místo v kempu. Nakonec se nám to podaří. Chlapík je navíc asi horal a rozumný člověk, tak nám to dá bez papíru za 35€. Báječný den zakončujeme Espressem a Americanem. Ostatní nevěří Kulíkovi historku, jak vzniklo Americano, tak si jí můžou ověřit třeba tady http://www.piccoloneexistuje.cz/americano. Stavíme plachtu, dáváme sprchu a popíjíme víno. Kulík přepisuje zprávu do počítače a tak když se chce v půlnoci začít bavit, tak jsou všichni kožení. Ale nakonec jdeme spát po jedné. Středa 16.7. Gaderbach – 46cm (cca) Pod plachtou spí tří človíčci. Kulík s Luckou testovali žďáráky. Jenom Lucka u toho nějak zvlhla. Tamara si užívá spaní až do čtvrt na deset. Utíkáme před sluníčkem do stínu. Včera ho bylo až moc a dnešek taky slibuje. Vejmrd není nikterak velký, takže v jedenáct odjíždíme z kempíku. Původní představa o spartánském kempíku pro horolezce vzala za své když jsme viděli saunu a bidety.
Nástup na Gaderbach najdeme hbitě za vesnicí Piccolino/Pikolein. Svazujeme. Už jsme sehraní, jde to rychle. Tentokrát žádné spaní, jako posledně. Kulík s Tamarou, jako obvykle, převáží. Je to kousek. Značíme si výstup hadrem a za chvíli vyrážíme. Vody je víc, než minule, ale určitě by to kouslo i víc. Záludnosti skoro žádný. Na začátku jsou dva stupně, z toho u toho druhého se za větší vody může tvořit válec. Následuje jediné těžší místečko. Cca III+. Tady trochu škrtáme o kameny. Dál už je to taková užší čeňkárna s čistou vodou. Nedějou se žádný zajímavosti. Jenom si zavjášíme. Vystupujeme a převážíme. Celkově jsme ďábelsky rychlí, takže v půl druhý jdeme prohlížet ten pětkovej průser. No cesta tam je, ale rozhodně to není zadarmo a sjet z ní není o co stát. Docházíme k poznání, že příště by šlo vystupovat přímo u továrny ve vsi kousek nad kataraktem. Přístup vypadá OK a zákazy tam nejsou nikde. Jedeme do Brunecku. Děláme si kulturní poznání, šopujeme. Holky koukají po hadříkách kluci jdou na pivo. Nakonec odjíždíme směrem na Drávu. Za hranicema tankujeme. Máme už přes 1000km z Plzně. Nakonec zachrápáváme na horním toku. Vaříme rizoto pro všechny. Děláme si gurmánský večer. Čtvrtek 17. 7. Drau - 75cm (Falkenstensteg); Defferegenbach - 59cm Spíme na luxusním místečku v lese, které je tak akorát pro dvě auta. Ráno si přispíme a vstáváme ve čtvrt na deset. Nicméně se vypakujeme docela svižně, takže na nástupu jsme ještě před jedenáctou. Sháníme informace o vodočtech. Pomáhá Lubošek v ČR a zjišťuje, že máme mít na Drávě skoro HW. Pohled do koryta tomu nenasvědčuje. Isel má mít HW a Gail MW. Držíme se tedy plánu. Převážíme. Na výstupu projíždíme močůvkovou louží, takže auta poněkud páchnou. Slunce, který do nás nemilosrdně pere tomu nepomáhá. Mírně drncaje vyrážíme. Jde to i za týhle vody. Trochu se bojíme, že ta voda, co má být HW je až po soutoku s Iselem. Nakonec se ukazuje, že Kulík propadl trudomyslnosti zbytečně. Voda přichází pod jezem, kde se před lety zasekla Lucka. A už svištíme ke slalomce. Pěkně si jí užíváme, jezdíme nahoru a dolů až nemůžeme. Kuba si dal jednoho cvičnýho eskymáka a Kulík jednoho pštrosíka. Pod slalomkou najdeme ještě jednu pěknou vlnku, tak si jí užíváme taky. Nějaký cvičný eskymáci se taky našly. Ani jsme se nenadáli a už jsme se spojili s Iselem. Vystupujeme hned pod mostem. Dáváme si na pravé straně koup a jedeme pro auto. Když se vracíme, Kulík naviguje Tamaru na zaparkování. Tamara na pokyn „a teď rovně“ vezme plný rejd a najíždí si na vestu a tak trochu na loď, ale škoda žádná. Pak následuje diskuze na téma co je to vlastně „rovně“. No nestalo se nic, tak baštíme, navazujem a jedem dál. Zásobujeme se v Hoferu a tankujeme vodu. Padá rozhodnutí jet přespat na Schwarzach čili Defferegenbach. Když tam dojedeme, tak se tam akorát sjíždí místní fotbalisti na nějakej mač. Ptáme se místní paní na nocování. Prý je to v pohodě. Ale je tu moc rušno, tak jedem ozevlovat Fičákbach, jak hoky místní potok pokřtily. Vody vypadá stejně, jako posledně. Kulík má chuť si to ještě sešplouchnout a ZMB se přidává. Ani není potřeba moc velkého nátlaku. Lucka koštuje nějaké jedovaté bobule, ale nepolyká, takže se žádné pumpování žaludku nekoná. Na nástupu nám začíná hřímat ale, už máme svázáno, tak jedeme. Lucka fotí u nejtěžšího místečka. Jsme u něj za chvilku. Vody je nakonec víc, než minule, upaluje to statečně, ale vše se dá. ZMB předjíždí Kulíka a netrefuje ouplně stopu. Pak se snaží zastavit, ale to se mu moc nedaří a ubytovává se v jednom z válečků. Eskymák si dneska vzal dovolenou, tak ZMB hnije. Kulík upaluje za lodí a cestou navštíví asi všechny žumpy, co tam jsou. Asi po kilometru se loď konečně zahnizďuje na mělčince a Kulík jí odlovuje. Za chvíli je tu korytem jdoucí ZMB. Loď vypadá dosti pomuchlaně. Minimálně tuningová laminátová špička je na hadry. ZMB je ale v pohodě, tak nasedáme a dojíždíme. Ještě jedno vtipné místečko je jez pod mostem. Osazen prapodivnými špagáty. ZMB ale testuje, trochu nechtěně, jeho jetelnost a je to cajk. Vystupujeme o něco dřív u aut, kde zaparkovaly holky. Ukazuje se, že plavající kajak utrpěl poněkud víc, než kosmetické oděrky a sice docela slušnou trhlinu na dně. To je dosti nemilé. Máme ještě 3 dny před sebou. Následuje shánění Luboška a Kůsáče. Nakonec se domlouváme, kde nás najdou. Brhelojc vyráží na Salzu, aby si Matýsek taky něco užil a přidají se prý zítra. Na Salzu je to skoro 300km. Lubošek s Chroustem a Havranem mají dojet po desáté. Kůsáčojc oproti tomu v deset asi budou vyrážet. S
Martinem si ještě párkrát telefénujeme. Nakonec dojedou v 04:15. Lubík a spol. dorazili po půl jedenácté. Decentní večírek zakončujeme po jedné. Krysy: 1x ZMB Pátek 18. 7. Defferegenbach - 59cm, Isel - 293cm Probouzí nás Kůsáčojc děti, nebo rodiče. Tím si nejsme tak docela jisti. Oskar do nás pere od samého rána. Kuba se nahřívá, jako obvykle. Má totiž průsvitný spacák. Snídáme. Snídaně se protahuje, jako obvykle, když si sdělujeme dojmy po dlouhé době, nebo kdykoliv, kdy je přítomen Kůsáč. Ráno padá rozhodnutí sprášit si Fičákbach ještě jednou. Kůsáč a Lubošek si to chtějí dát. Kulík se taky přidá. Oproti tomu ZMB potřebuje zatesovat loď a potřebuje na to čas. Zbytek se bude slunit. Takže jsou vlastně všichni spokojeni. Jsme odvezeni na nástup. Svážeme a jdeme na to. Lucka fotí, Chroust filmuje. Kulík najíždí a za chvilku jsme u nejtěžšího místečka. Kůsáč se napichuje na větev, ale vše se obejde bez problémů. Jedeme dál. Na jezu s divnejma špagátama který tam jsou kvůli stavbě jsme za chvilku a jedeme to středem. Za chvíli se fičák rozlévá a začínáme drncat. Za 35 minut jsme dole. ZMB opravuje loď další hodinku a něco. Nakonec jedeme na Isel. Nejdřív ozevlujeme Isel Katarakt. Vody je pro to už moc. Resp. HW. Nikdo z nás do toho nemá chuť. Jsou tam opravdu vypečený místa. Tak příště. Popojedeme na nástup. Martin nás převeze, takže nemusíme řešit svoz aut. Po čtvrté dáváme na vodu. Lubík vede, ZMB zavírá, zbytek se poskládává a Kulík dělá osobní stráž Petrovi. Nicméně ne moc úspěšně. Ani ne po 200m Petr po asi šesti neúspěšných pokusech o eskymáka krysí. Odlovuje se sám docela rychle, ale sotva popadá dech. Loďka uhání ještě kus, než jí zastavujeme. Petr má přejít na pravý břeh, ale nějak si plete strany a nepřijde mu divný, že nešel přes mostík. Tak je na druhý straně, než je loďka. Kulík mu jí tedy přetahuje. Mezitím dochází na druhý břeh Kuba, který hledá Petra. No celkově je to docela zmatené, takže po té, co pustíme všechny rafty a další půlhodince, pokračujeme dál. Petr si dává ještě jednu eskymovací sérku, ale tentokrát to na potřetí zvedne. Dál už jedeme bez výrazných extempore. Dáváme si sváču na plážičce a pak si užíváme zavjášení. Kuba zavjáší tak vehementně, až se šprajcuje na šutru. Chroust nelení a hbitě ho zachraňuje. Hanka je z toho tak nervózní, že si dává eskymáčka na rozhraní, ale celkově je pohoda. Po šesté dojíždíme do cíle. Někdo se meje, někdo ne. Navazujeme. Někdo jede pro zásoby, někdo ne. Jsme domluveni, že se sejdeme na spacím místě u Gailu. Má střední vodu, tak se těšíme. Náš oblíbený plácek je zamčený za závorou, tak kempujeme naproti. Je tu sice trochu vlhko, ale dá se. Tak když dojedou poslední Kůsáči a taky Brhelojc ze Salzy, kde si Matýsek sprášil úsek od Galerky ke schodům, stavíme 2+1. Máme bavé plachtu a spací plachtu. Co je co, se vlastně nakonec ukáže. Večírek se moc neprotahuje. Všichni jsou unaveni. Krysy: 1x Petr Sobota 19. 7. Gail – MW 84cm v Kotschachu Místo na spaní je výhodné, protože na nás nesvítí slunce a tak se všichni budíme skoro v deset hodin. Plánujeme efektivní převoz aut. Kulící si hází loďky k Lubíkovi a znovu otevíráme večerní téma kam zítra. Je to trochu problém, protože nic na severu nemá vodu. Jedeme na nástup. Dneska pauzíruje Jiřka a Kůsáč. Zbytek dělíme na dvě party. Dá se říci na starousedlíky a přivandrovalce. Tedy ty, co dorazili později. Pro náš úsek má být střední voda, ale na nástupu to tak nevypadá. Skupina A vedena Kulíkem vyráží jako první, protože se spíše očekávají problémy ve skupině B vedené Luboškem, ve které je Petr, který včera plaval a mnohokrát se pokoušel o eskymáka. Skupina A je skupina veteránů tohoto zájezdu, takže jí nic moc nezaskočí. Alespoň tak jsme si to mysleli. Jen co dorazíme k místečku u skály, kde se obyčejně dějí nějaké ty veselosti, tak se práská Tamara a projede skoro celý úsek hlavou dolů a na konci krysí. Jen co vystrčí hlavu nahoru, tituluje se různými druhy zvířat, jako je skot apod. Zmerčujeme, že je pádlo vedví. Tamara se odlovuje u břehu sama s větší půlkou pádla. Hned chytáme i loď, ale v
nastalém zmatku nám zmizí druhá část pádla, kterou na chvilku má Kulík v ruce. Tu už nenajdeme. Nedá se nic dělat. Musíme nějak pokračovat. Skály okolo jsou zdolatelné jenom s horolezeckým vybavením. Pro tyhle případy jsme koupili do oddílu skládací pádlo, které se vejde do kajaku, ale to si hoví u Luboška v autě, protože se nám s ním nechce vláčet. Kulík dává Tamaře své pádlo a bere si její půlpádlo a jedeme dál. Kulík si užívá singlování a dvakrát eskymuje když mu chybí druhý list, jinak cesta probíhá bez problémů. Ve skupině B nejsou žádné potíže a všechno jedou s prstem v nose. Když ZMB protahuje nohy, předjíždí skupina B skupinu A a nakonec scházíme se u mostíku, kde na nás čekají Kůsáč s Jiřkou. Prohazujeme si pádla a jedeme dál. Další domluvená pauza je na místečku u průrvy. Jenom nějak zapomínáme, že to je prakticky hned. Místečko zdoláváme bez problémů a pauzu rušíme. Co původně vypadalo jako suchý Gail, jako posledně, postupně dostává vodu z přítoků a je to pěkné svezení. Nakonec jsme rádi, že máme všichni celý pádla i když Tamara jede s pravým místo levého. Celý Gail dáváme za 2 a čtvrt hodiny. Tedy parta B. Parta A asi o půl hodiny pomaleji. Dáváme koup, a jedeme pro auta nahoru. Na výstupu si všichni dáváme gábl a opět otevíráme téma, kam že to vlastně dneka pojedeme. Jak tak pilně diskutujeme, tak se skřípěním gum doráží traktor. My mu hbitě odklízíme cestu, ale ukazuje se, že pán přijíždí diskutovat. Pořád dokola se ptá, čí je tenhle grunt, čí je tenhle grunt!? My mu vysvětlujeme, že tam nekempujeme, jenom se občerstvujeme. Pán je ale jako flašinet, tak žádný argument nepomáhá. Pán ale nakonec sedlá traktor a jede naproti obracet seno. Konečně víme, čí, je to pozemek. Asi jsme tady u Gailu dokempikovali … Nicméně pán nám trhá myšlenky, takže diskuze jede nanovo. Nakonec padne rozhodnutí dojet na Lammer, který je přímo ne cestě. Má to sice míň než minimum, ale Lammeröfen by snad měl jít i za tohohle stavu. Uvidíme zítra. Enns jsme zapíchli kvůli dálce, stejně jako Loisach. Na Salzach se nikomu moc nechce po minulých zkušenostech. Nakonec navazujeme, co není navázané, skáčeme do aut a jedeme na sever. Trochu se trháme. První do kempíku doráží Subaru a Focus. Ukazuje se, že v sezoně ta cena není bůhví jaká výhodná, nakonec se ale dostáváme na 11€ za osobu, nebo 5,5€ za dítě. Někomu se kroutí peněženka, ale nakonec tu zůstáváme. Kempíkujem a vaříme. Dneska, ostaně stejně jako několik posledních dní je opravdu teplý letní večer a tak i se západem slunce je pořád přes 26°C. Krysy: 1x Tamara Neděle 20. 7. Lammeröfen - 43cm Ráno nás budí pekelnej pečák už před devátou. Snídani prokládáme plaváním v místním bazénku. Voda je příjemná, slunce úmorné. Snažíme se zůstat schovaní pod plachtou, jak to jen jde. Před jedenáctou dojíždíme na výstup Lammeröfenu a jdeme to ozevlit, jestli je to za tohohle podstavu jakože pro všechny. Shora to tak úplně nevypadá, protože se dole, těsně nad lávkou, otevřel nový váleček, který za větší vody mizí. Když vyjdeme ze soutěsky, doráží Kůsáči a Brhelojc. Chtějí jet jenom Lubík, Kulík, ZMB, Kůsáč a Lukaso. Nastává domluva – nedomluva. Lubošek s Kulíkem a ZMB odjíždějí počkat na nástup. Kůsáč si šel káknout. Když se s Lukasem vyprdelí, tak nastupují jinde, než na ně čeká zbytek. Rychlý posel Hanka zbytek party taky nenachází, tak jedou dolů, zatímco ostatní na ně stále čekají. Nakonec po dlouhém čekání dochází všem trpělivost, ale to už jsou Lukaso s Martinem opět nahoře, takže nakonec jedeme spolu. Z první jízdy měl Martin oči trochu navrch hlavy, jaký že je ten váleček zásuvka, ale při druhý už mu to tak nepřijde. Suma sumárum. I za tohohle stavu je to pěkný svezení. První válečky nejsou tak drživý, i když bůf se pořád vyplatí. Esíčko pořád dává a nikdo z nás by tam nechtěl bejt hlavou dolů, ale čistý průjezd tam je. Následné pasáže nejsou moc těžké a váleček „U Bobíkových prstů“ nestojí za řeč. Zato nový váleček je slušná jáma a nedá se to odjistit, protože to je šuplík mezi skálama. Bůfuje se to v pravém středu. Doporučení určitě prohlédnout shora. Kulík a ZMB jsou spokojeni a nechtějí si to dát podruhé. Navíc ZMB dojednává odvoz pro prasklou loď u Českobudějičáků, kteří jsou poblíž a staví se pro ní. Lubka, Lukaso a Martin si to dávají ještě jednou. Jedou to zase na pohodu, jenom Lubík si dává malé čelíčko.
Nastává všeobecné balení a loučení, rodinky zůstávají a nechávají děti rochnit. Zbytek vyráží přes Saltzburg po dvacítce do Plzně. Na konci cesty se na počítadle ujetých kilometrů ukazuje pěkných 1800km. Sepsal Kulík