ISSN CIENTIFIC OURNAL ACTA SALUS VITAE. Volume 1 - Number 1, COLLEGE OF PE AND SPORT, PALESTRA Ltd. & SOCIETY OF RESEARCH IN WELLNESS

ISSN 1805-8787

SCIENTIFIC JOURNAL

ACTA SALUS VITAE Volume 1 - Number 1, 2013

COLLEGE OF PE AND SPORT, PALESTRA Ltd. & SOCIETY OF RESEARCH IN WELLNESS

Scientific Journal

Acta Salus Vitae Volume 1, Number 1, 2013

Editor College of Physical Education and Sport PALESTRA, Prague, Czech Republic & Society of Research in Wellness Prague, Czech Republic, 2013

College of Physical Education and Sport PALESTRA Pilská 9, Prague 9 – Hostavice, 198 00, Czech Republic www.palestra.cz

ISSN 1805-8787 © Vysoká škola tělesné výchovy a sportu PALESTRA, spol. s r. o.

SCIENTIFIC BOARD Prof. PaedDr. Pavol BARTIK, Ph.D. (University of Matej Bell, Banska Bystrica, Slovak Republic) Prof. Eugeniusz BOLACH, Ph.D. (College of Physical Education, Wroclaw, Poland) Prof. Shivah GHOSH, Ph.D. (Himachal University, Shimla, India) Prof. Tetsuo HARADA, Ph.D., (Kochi University, Kochi,Japan) Assoc. Prof. PhDr. Běla HÁTLOVÁ, Ph.D. (University of Jan Evangelista Purkyně, Ústí nad Labem, Czech Republic) Prof. PhDr. Anna HOGENOVÁ, Ph.D. (Charles University, Prague, Czech Republic) Prof. PhDr. Václav HOŠEK, DrSc. (College of Physical Education and Sport PALESTRA, Prague, Czech Republic) Assoc. Prof. MUDr. Dobroslava JANDOVÁ, Ph.D. Teaching Hospital Královské Vinohrady, Charles University, Prague, Czech Republic) Assoc. Prof. PaedDr. Milada KREJČÍ, Ph.D. (College of Physical Education and Sport PALESTRA, Prague, Czech Republic) Assoc. Prof. PhDr. Jan NEUMAN, Ph.D. (College of Physical Education and Sport PALESTRA, Prague, Czech Republic) Dr. hab. Beata PITULA, Ph.D. (Uniwersita Śląski, Katowice, Poland) Dr. Peter REHOR, Ph.D. (Centre for Sport and Exercise Education Pacific Institute for Sport Excellence Camosun College, Vancouver, Canada) Prof., dr. hab. Wiesława A. SACHER, Ph.D. (Uniwersita Śląski,Katowice, Poland) PhDr. Markéta ŠAUEROVÁ, Ph.D. (College of Physical Education and Sport PALESTRA, Prague, Czech Republic) Assoc. Prof. PhDr. Pavel TILINGER, Ph.D. (College of Physical Education and Sport PALESTRA, Prague, Czech Republic) Prof. Kailash TULI, Ph.D. (Delhi University, Delhi, India) PhDr. Ludmila VACKOVÁ, Ph.D. (Canadian Tourism College, Vancouver, Canada) Prof. PhDr. Alena VALIŠOVÁ, CSc. (Univerzita Pardubice, Pardubice, Česká republika) Assoc. Prof. PaedDr. Mojmír VÁŽANSKÝ, Ph.D. (The Institute of Lifelong Education, University of Masaryk, Brno, Czech Republic) Editorial in chef PhDr. Markéta Šauerová, Ph.D. Technical editor Bc. Tereza Havlová

-2-

VĚDECKÁ RADA ČASOPISU prof. PaedDr. Pavol BARTIK, Ph.D. (Univerzita Máteja Bella, Bánska Bystrica, Slovenská republika) prof. Eugeniusz BOLACH, Ph.D. (Akademia Wychowania Fizycznego, Wroclaw, Polsko) prof. Shivah GHOSH, Ph.D. (Himachal University, Shimla, Indie) prof. Tetsuo HARADA, Ph.D., (Kochi University, Kochi, Japonsko) doc. PhDr. Běla HÁTLOVÁ, Ph.D. (Univerzita Jana Evangelisty Purkyně, Ústí nad Labem, Česká republika) prof. PhDr. Anna HOGENOVÁ, CSc. (Univerzita Karlova, Praha, Česká republika) prof. PhDr. Václav HOŠEK, DrSc. (VŠTVS PALESTRA, Praha, Česká republika) doc. MUDr. Dobroslava JANDOVÁ, CSc. (Fakultní nemocnice Královské Vinohrady, Univerzita Karlova, Praha, Česká republika) doc. PaedDr. Milada KREJČÍ, CSc. (VŠTVS PALESTRA, Praha, Česká republika) doc. PhDr. Jan NEUMAN, CSc. (VŠTVS PALESTRA, Praha, Česká republika) Dr. hab. Beata PITULA, Ph.D. (Uniwersita Śląski, Katowice, Polsko) Dr. Peter REHOR, Ph.D. (Centrum sportu a tělesné výchovy, Pacific Institute for Sport Excellence Camosun College,Vancouver, Kanada) prof. , dr. hab. Wiesława A. SACHER, Ph.D. (Uniwersita Śląski, Katowice, Polsko) PhDr. Markéta ŠAUEROVÁ, Ph.D. (VŠTVS PALESTRA, Praha, Česká republika) doc. PhDr. Pavel TILINGER, CSc. (VŠTVS PALESTRA, Praha, Česká republika) Prof. Kailash TULI, Ph.D. (Delhi University, Delhi, Indie) PhDr. Ludmila VACKOVÁ, Ph.D. (Canadian Tourism College, Vancouver, Kanada) Prof. PhDr. Alena VALIŠOVÁ, CSc. (Univerzity of Pardubice, Pardubice, Czech Republic) doc. PaedDr. Mojmír VÁŽANSKÝ, CSc. (Institut celoživotního vzdělávání MU Brno, Brno, Česká republika) Vedoucí redaktor PhDr. Markéta Šauerová, Ph.D. Technický redaktor Bc. Tereza Havlová

-3-

CONTENT Preface/Introduction………………………………………………….……….…...……...6 Peter R. Rehor Yes I Can Exercise Adoption/Adherence Model…………………….….……..…………7 Tetsuo Harada Education to healthy life style with the accent to sleep habits – intervention programs...13 Václav Hošek Wellness, Well-being and Physical Activity……………………….…….…….…….….27 Dobroslava Jandová Wellness in Spa Medicin…………………………………………….………….……….34 Jan Neuman Wellness and Outdoor Activities…………………………………………………..……39 Daniela Stackeová Current Trends in Fitness and The Signification for Wellness……………………...…..48 Radka Střeštíková a Zora Svobodová A Comparison of Motivation to Physical Activity of Women in Selected Age Groups…………………………………………………………………………………...53 Jaroslav Potměšil Welness as the Prevention of Syndrom of Geriatric Frailty……………………..…..…60 Markéta Šauerová The Wellness Activities in the Ageing Process………………………...……………….63

-4-

OBSAH Předmluva …………………………………………………………..……………………….6 Peter R. Rehor Ano, mohu cvičit, přijetí a realizace modelu…………………………………………….…..7 Tetsuo Harada Výchova ke zdravému životnímu stylu, s důrazem na spací návyky - intervenční programy…………………………………………………………………………………....13 Václav Hošek Wellness, well-being a pohybová aktivita …………………………..………….………….27 Dobroslava Jandová Wellness z hlediska lázeňské medicíny …………………………………………………...34 Jan Neuman Wellness a aktivity v přírodě………………………………………………………………39 Daniela Stackeová Současné trendy ve fitness cvičení a jejich význam pro wellness…………………………48 Radka Střeštíková a Zora Svobodová Komparace motivace žen k pohybovým aktivitám vybraných věkových skupin…………53 Jaroslav Potměšil Welness jako prevence syndromu geriatrické křehkosti…………………………………..60 Markéta Šauerová Wellnes aktivity v procesu stárnutí……………………………………………………......63

-5-

PROLOGUE Motto: “Concordia Salus”–“Well-being through Harmony”(Latin phrase) Latin word “Salus”1 translatedusually like "safety", "salvation", "welfare", “well-being”,in the new scientific content can be covered by the modern term “wellness”. Still quite newdefinition of the wellness - according WHO - represents a new wide sphere of scientific work. It sounds: “Wellness is the optimal state of health of individuals and groups. There are two focal concerns: the realisation of the fullest potential of an individual physically, psychologically, socially, spiritually and economically, and the fulfilment of one´s role in the family, community, place of worship, workplace and other settings.”–World Health Organisation (2000).The world health report 2000. Health Systems: Improving Performance.WHO: Geneva. – http://www.who.int/healthpromotion/about/HPRGlossary_NewTerms.pdf The scientific journal “Acta Salus Vitae”aims to create a new scientific platformjust for the up defined base of wellness and consequence with health and quality of life problematic. The scientific platform of the journal is open forexperts in field of wellness promotion and service (educationalists, physicians, physiologists, psychologists, etc.). The platform can be divided in 3 areas of research focus: 1. Theoretical foundations of wellness, health and quality of life. Definition of terms and correlation with scientific research. Research methodology in the wellness area. Philosophical and ethical resources. Wellness and sport. 2. Physical, emotional, interpersonal, spiritual aspects of wellness in relation with human health. Wellness in the environmental context, in the school and work environments. 3. Wellness and lifestyle. Principles and problems of protective nutrition. Sleep habits in relation to wellness and quality of life. Adequate movement regime and active lifestyle as a part of wellness and health promotion. Wellness programs and wellness procedures in relation to benefits of the health and quality of life. Wellness - Health - Quality of life, three words very often used in nowadays. The three terms written in the line present a logic continuum and also a path to rich satisfaction in our human being. It is a great honour for me to be in this historic event and to give a few remarksin a key moment of the new scientific journal “Acta Salus Vitae”. I convey my deepest admiration to all the scientists, which contribute to the high scientific level of the journal and wish themallthe success for their research and for peaceful development of scientific progress. Milada Krejčí Vice-rector for Science and Research College of Physical Education and Sport “Palestra” in Prague

1

“Salus” was a Roman goddess. She was the personification of security and well-being (welfare, health and prosperity) of both the individual and the state -6-

Vědecká studie

Yes I Can Exercise Adoption/Adherence Model Petr R. Rehor Camosun College/Pacific Institute for Sport Excellence Interurban Campus, 4371 Interurban Road Victoria, BC, Canada 1 250 415 3631 1 250 220 2555 Contact: [email protected] Annotation Although other correlates of physical activity among youth have not been clearly established, a growing literature has suggested that social-cognitive factors such as attitudes, social norms and self-efficacy influence the decision to become physically active among youth. The “yes i can” builds on existing prominent theoretical models employed to study physical activity determinants and provides a curriculum design framework for the development of specific fitness education programs in schools and other educational settings. Key words Adherence, physical activity, health-promoting behavior, self-efficacy. Background The view of physical activity as a health-promoting behavior is gaining recognition throughout the scientific literature. Physical educators across the nation are working to strengthen fitness education curricula, and particularly to find ways to achieve desired outcomes relating to the adoption and maintenance of personal exercise programs beyond school years. Despite the remarkable growth of interest in the effect of physical activity on the incidence of certain diseases, and recent promotional efforts to increase physical activity, national objectives for participation in physical activity (Center for disease Control and Prevention, 1997) have not been met. Physical activity contributes to physiological benefits such as a lower risk of cardiovascular disease (CHD) (U.S. Department of Health and Human Services 2000; Malina 1996), better control of hypertension (Haapanen-Miemi at al. 2000; Hagberg 1997) and diabetes mellitus (Helmrich, Ragland, Leung & Paffenbarger 1991; Shwartz 1997), reduced risk of certain types of cancer (Lee 1994), and lower risk of osteoporosis (Surgeon General’s Report on Physical Activity and Health 1996). Physical activity also contributes to psychological benefits such as improving self-esteem and selfconcept (Calfas, Taylor 1997) and reducing depression (Morgan 1994), anxiety, and stress (Surgeon General’s Report on Physical Activity and Heralth 1996). Physical activity during leisure time therefore becomes even more important and can contribute greatly to fitness and well-being. It has been shown that increasing the level of leisure time physical activity benefits both men and women as it lessens the mortality risk in both obese and non-obese individuals (Haapanen-Miemi at al. 2000). Whether this physical activity is derived from organized sport or a generally more active lifestyle appears less important than the overall benefits that it can provide. In general, staying active combined with a balanced diet maintains a healthy bodyweight, decreases the risk of CVD and makes a healthier and fitter individual.

Vědecká studie

Although the health effects of regular physical activity have been well documented, the majority of the western society remains sedentary. Recent surveys conducted in Australia, Canada, England, and the United States indicated that only about 10% of the adult population of each country could be called “aerobically active” (Stephens & Caspersen 1994). In Australia, during the 12 months ended June 1996, over 5.8 million people (35.5% of the population aged five years and over) participated in organized sport and physical activities. The highest participation rate was exhibited by children aged 9-11 years (71.0%), with the rate declining for each successive age group. The largest falls occurred between 15-19 year olds and 20-24 year olds (14.0 percentage points) and between 12-14 year olds and 15-19 year olds (12.5 percentage points) (Australian Bureau of Statistics 1998). . The diminishing rates in these age groups coincide with the ages at which people leave school and the years when their interests, preferences and commitments may be changing (Rehor & Cottam 2000). For some time physical educators have recognized the need for fitness education focused on exercise adoption and adherence. While many school districts have made progress in demonstrating gains in student fitness scores, the absence of a comprehensive, theoretically sound curriculum development model, oriented toward change in exercise behavior, has limited the success of school fitness programs. The Yes I Can Exercise Adoption/Adherence Model is offered as a framework for planning instruction focused on long-term commitment to a personal active lifestyle (Figure1). Rational for the Yes I Can Exercise Adoption/Adherence Model The Fitness Education Model focuses on the development of a habit of regular exercise rather than on the enhancement of physical performance. The need for the model grew out of dissatisfaction with our present instructional emphasized in the teaching of motor skills. The majority of today’s physical education curricula are designed with the basic assumption that desired changes in fitness participation and performance can be sought in the same fashion as enhancement of motor performance. And yet, our goals and objectives in each of these two major areas are quite different. The primary aim of teaching motor skills is the acquisition of a higher order of movement process skill. Instruction is organized in sequences leading to progressively higher levels of skill. While fitness instruction is sometimes directed toward the attainment of a specific fitness activity participation skill, the main focus of instruction should be on permanent adoption of regular exercise habits. The fitness education construct is of a behavioral nature, structured around personal intentions, individual incentive motivation, and a framework of personal meaning. The Yes I Can Exercise Adoption/Adherence Model The foundations for the model lie in social psychology and in a personal meaning philosophy of education. Social psychologists have provided a number of attitude-behavior models (Godin & Shepard, 1990). The two key concepts of the Yes I Can Exercise Adoption/Adherence Model derived from these models postulate (1) a sequence of behaviors leading from intention to exercise to adherence to a personal exercise program and (2) three categories of factors that influence the intention to exercise. A basic assumption of the Yes I Can Exercise Adoption/Adherence Model is that the development of a regular exercise pattern must begin with the individual’s perception of some aspect of personal meaning leading to the intention to exercise. Intentions to exercise are influenced by personal beliefs, social norms, and self-efficacy.

-8-

Vědecká studie Beliefs Personal beliefs about the values and benefits that will follow from exercise participation are considered to be an important factor leading to the intention to exercise. The belief component also includes expectations that performance of exercise will result in the desired outcomes. The perceived consequences of participation are then compared against an individual’s predisposed values, such as a desirable lifestyle. Social Norms The second component, social norms, may also be a crucial factor in determining whether an individual develops a positive intention to exercise. Normative belief carries a connotation of self-responsibility and willingness to behave according to personal principles. Unfortunately, at this point in time, regular exercise is not a normative expectation from the social and societal point of view in the way that other aspects of personal health care are. Consequently, motivation to comply may have to be substituted for societal expectations, in influencing the intention to exercise. Furthermore, the motivation to comply may be either strengthened or depressed by the student’s perception of the role model and subjective analysis of the importance of compliance in the particular setting. The perceived exercise exertion that will be required also shapes the motivation to comply. Self-efficacy Self-efficacy or perceptions of how easy or how difficult the adoption of a regular exercise regime is likely to be, is the third component that, like personal beliefs and social norms, can influence the intention to exercise. Self-efficacy reflects attitudes about the difficulty of adopting an activity behavior, formed mainly by personal experiences, but also affected by examples of others. It also reflects a personal belief about resources and opportunities available to acquire the desired behavior. These three categories of factors that influence intention to exercise are shown horizontally as the base of the Yes I Can Exercise Adoption/Adherence Model (Figure 1). The sequence of behaviors leading to adherence to regular exercise, or a physically active lifestyle, are represented vertically within the figure. Beliefs, social norms, and self-efficacy influence intention to exercise; intention, to exercise can lead to actual exercise acquisition. The acquisition of regular exercise behavior is viewed as a three-stage process originating with an attempt to exercise, followed by exercise adoption, and terminating with adherence. In addition to factors influencing intentions, and the sequence of behaviors leading to exercise adherence, the Yes I Can Exercise Adoption/Adherence Model includes two other components, attitudes and habit. Attitudes include feelings experiences during exercise participation. Based on the exercise duration, intensity, type, and setting, these feelings can be pleasant or unpleasant, interesting or boring. This component is shaped by the recall of previous experiences, including memories of feelings experienced during earlier attempts to change exercise behavior and during periods of initial adoption of exercise programs. The enjoyment or pleasure experienced during exercising has an important effect, both on selfefficacy and on subsequent intentions to exercise. Habit The biochemical and psychosocial feedback resulting from exercise participation established by past exercise participation at the adherence stage, is now clearly identified as an important determinant of current exercise behavior. The model postulates that adherence to exercise is a habit-forming behavior, deriving either form somatic responses or adaptations or

-9-

Vědecká studie from psychosocial interactions such as belonging or identity. Habit, together with facilitating and reinforcing factors, moderates the predication of exercise adherence from intention. Selection of Instructional Content Present practice in physical education is typically oriented toward the teaching of motor performance skills. The Yes I Can Exercise Adoption/Adherence Model s designed to provide a framework for curriculum development focused on long-term commitment to a personal active lifestyle. In behavioral fitness programs the main focus of instruction should be on permanent adoption of regular exercise habits. Curriculum planners using the Yes I Can Exercise Adoption/Adherence Model take a different approach in selecting the content for physical education classes. Planners address the particular basic components of the model that are appropriate for the personal fitness status and developmental levels of the students in choosing learning activities and instructional techniques. Beliefs If the physical educator is to influence relevant personal beliefs, the curriculum should include provision of knowledge about the benefits of exercise. It should be designed to emphasize demonstrated relationships of regular exercise participation to health, productivity, personal appearance, feelings well-being, and other outcomes valued by the students. Most important, it should foster belief in the likelihood that regular participation really will lead to these desired results. Social Norms Typical adult physical activity patterns, and social expectations in the industrialized world today, do not provide much motivation for young people to development commitment to physically active lifestyles. Consequently, it is especially important that the behavioral fitness curriculum develop effective techniques for self-motivation to exercise. This challenge can be addressed through curriculum content related to planning for supportive environments for desired exercise behavior, to exploring the characteristics of physical activity that make regular exercise attractive and enjoyable for the individual, and to developing the personal attributes that lead to self-motivation (Rehor, 1994). Self-efficacy A number of curriculum strategies are available for helping students to develop positive perceptions about their abilities to acquire the desired exercise behaviors. Teaching students to set personal goals that are both realistic and challenging is basic to many of the other selfregulatory skills for reinforcement of effective and satisfying exercise behavior. Activities selected to strengthen the student’s internal locus of control increase the feeling of personal control and the belief that a particular action will lead to the particular outcome sought. A wide variety of self-assessment techniques have been designed and utilized to involve the student in self-testing personal fitness status and progress in self-management. Selfassessment provides both the foundations for sound goal setting and motivation for further achievement. Teaching students that there are effective strategies for exercise adherence helps them to believe in their capabilities for experiencing success in their efforts to develop and maintain active lifestyles. Intentions Every curriculum plan for behavioral fitness education begins with the recognition that the students must be directed toward positive intentions to develop habits of regular exercise

- 10 -

Vědecká studie behavior. The standard curriculum approach is to include instruction in designing a sound personal exercise program. Implementation of this component of the Yes I Can Exercise Adoption/Adherence Model is most likely to be successful if instruction includes the planning and monitoring of an exercise program for current use, help in adapting various exercise plans for individual use, and assistance in understanding how personal programs can be modified to adjust to future changes in life circumstances. Exercise Attempt Curriculum planning designed to focus on the attempt component in the three-stage process of acquisition of regular exercise behavior usually employs time management, behavioral contracts, and feedback. Since the most frequently cited obstacle to regular exercise participation is the perception of too little time, instruction suggesting alternative ways to plan time for exercise can be very helpful. Behavioral contracts, which lead the student to agree to meet certain exercise performance standards, are frequently used to encourage students to make serious attempts to exercise. Ensuring positive feedback, especially pleasurable somatic responses to participation, is generally believed to be successful in eliciting future attempts to become involved in regular exercise programs. Exercise Adoption Strategies identified for supporting the adoption of personal exercise programs include rewards, self-monitoring, and stimulus control. The use of rewards, or varied desirable contingencies for providing extrinsic motivation, is a common behavior modification strategy, sometimes used to stimulate exercise adoption. Self-monitoring is an associational learning cognitive behavior modification technique that requires participants to keep records of completion of specific exercise behaviors. Stimulus control is a facilitating and reinforcing technique in which the environment is restructured in order to remove or diminish real or imagined barriers to activity. Exercise Adherence When the individual reaches the stage of actual adherence to a regular exercise pattern, curriculum support for maintaining this achievement can be provided by instruction designed to prevent relapse behavior. This usually takes the form of identifying participation. Identifying these risks in advance, and providing instruction in how to deal with these situations, helps students to avoid the potential relapse. Conclusion In implementing the Yes I Can Exercise Adoption/Adherence Model as a guide for selection of instructional goals and students learning outcomes, curriculum planners need to address the particular basic components of the model that are appropriate for the personalwellness status and developmental levels of the students in choosing learning activities and instructional techniques. Much attention is given to self-assessment, self-monitoring, and other self-management skills. Learning activities are selected to develop the personal attributes that lead to self-motivation. A supportive learning climate is needed to ensure individual success and greater self-efficacy. Students need to develop goal-setting skills and require guidance in learning to set goals that are both realistic and challenging. A wide variety of self-assessment techniques are employed; self-assessment abilities need also to be supported by skills for self-reinforcement.

- 11 -

Vědecká studie References Australian Bureau of Statistics. (1998). Participation in Sport and Physical Activities, Australia (No. 4177.0). Canberra, Australian Capital Territory: Author. Centers for Disease and Prevention (1997). Youth risk behavior surveillance – United States (MMWR 1998; 47 (SS-3):1-89. GODIN, G., SHEPARD, R. J. (1990). Use of attitude-behavior model in exercise promotion. Sport Medicine, 10(2), 103-121 HAAPANEN-NIEMI, N., MIILUNPALO, S., PASANEN, M., OJA, P., MALMBERG, J., VUORI, I. Obesity, physical inactivity and low level of physical fitness as determinants of mortality. Medicine and Science in Sport and Exercise. 32 (5): supplement #755, S169. 2000. HEGBERG, J. (1997). Physical Activity, Physical Fitness, and Blood Pressure. In Haskell, W & Leon, A. Physical Activity and Cardiovascular Health, A National Consensus (pp. 112119). Champaign: Human Kinetics. HELMRICH, S., RAGLAND, D., LEUNG, R., PAFFENBARGER, R.J. (1991). Physical activity and reduced occurence of non-insulin dependent diabetes mellitus. New England Journal of Medicine, 147-152. LEE, I. Physical Activity, Fitness and Cancer. (1994). In Bouchard, C., Shephard, R., & Stephens, T. Physical Activity, Fitness, and Health International Proceedings and Consensus Statement. (pp. 814-831). Champaign: Human Kinetics MALINA, R. M. (1996) Tracking physical activity and physical fitness across the lifespan. RQES, 57, 48-57. MORGAN, W. (1994). Physical Activity, Fitness and Depression. In Bouchard C., Shephard, R., & Stephens, T. Physical Activity, Fitness, and Health International Proceedings and Consensus Statement. (pp. 851-867). Champaign: Human Kinetics. REHOR, P. R. (1994). Curriculum Design Model for Secondary Physical Education. In A. E. JEWETT, L. L., BAIN, C. D. Ennis, Curriculum Process in Physical Education, (2nd ed., pp. 288-291). Madison, WI: Brown & Benchmark. REHOR, P. R., COTTAM, B. M. (2000). Relationship between the Physical Activity Levels and Screen Watching in Australian Adolescents. Active and Healthy Quarterly. The ACHPER Journal for Physical Educators Health Educators and Fitness Leaders. Vol. 47, 1, 14–18. STEPHENS, T., CASPERSEN, C. The Demography of Physical Activity. In C. Bouchard, R. Shephard, and T. Stephens (Eds.), Physical Activity, Fitness and Health: International Proceedings and Consensus Statement. South Australia: Human Kinetics. 1994. SCHWARTZ, R. (1997). Physical Activity, Insulin Resistance, and Diabetes. In Haskell, W., & Leon, A. Physical Activity and Cardiovascular Health, A National Consensus (pp. 105111). Champaign: Human Kinetics. Surgeon General’s report on physical activity and health. (1996). From the Centers for Disease Control and Prevention. Journal of the American Medical Association, 276, 522539. US Department of Health and Human Services. Healthy people 2010: Understanding and improving health. Washington, DC: U.S. Government Printing Office, 2000;017-00100543-6:1-70.

- 12 -

Vědecká studie

Education to healthy life style with the accent to sleep habits – intervention programs Tetsuo HARADA, Kai WADA, Osami AKIMITSU, Milada KREJCI, Teruki NOJI, Miyo NAKADE, Hitomi TAKEUCHI2 Annotation Our research group has went on several intervention programs which were applied to infants, elementary school and junior high school students and university sports-club students and also People who suffered disaster of Hanshin-Awaji Great Earthquake in 1995. All intervention programs were performed and are now going on to promote mental and physical health. The current intervention program focuses on the intervention which is based on a newly constructed series-of-leaflets for promoting sleep health entitled “Three great benefits due to ‘Go to Bed Early, Get up Early and Do not Forget Breakfast!”. These leaflets consists of four versions for parents of small children, athletes, women and people who suffered great disasters. In this keynote lecture, we would like to focus on the results of three intervention studies to promote the athletes who are the members of succor team of Kochi University held in November of 2008 (Takeuchi et al., 2012), 2010 (Wada et al., submitted) and 2011 (Wada et al., unpublished; Harada et al.,. unpublished). All the three kinds of intervention seem to be effective for athletes to change their chronotype into morning-typed one, promote the sleep and mental health and finally improve their performance in playing sports. Key words Healthy life style, sleep habits, intervention programs. Introduction This paper deals with the intervention programs which are educational methods to promote sleep and mental health and improve the sports performance of athletes. The main contents of the intervention are the tryptophan intake at breakfast and following exposure to sun lights. Moreover, incandescent light with lower color-temperature lights as lighting at night is recommended to keep melatonin secretion. The following four paragraphs are theoretical basements of these contents as intervention. Daytime serotonin secretion to be promoted The Tryptophan is an essential amino acid which can be absorbed exclusively from meals in humans. It is metabolized via 5-hydroxytryptamine (serotonin) to melatonin by a series of 4 enzymes in the pineal body (Moore et al., 2000; Zheng et al., 2004). Serotonin is known as a precursor to melatonin. A shortage of serotonin causes depression (including bipolar affective disorder: Mahmood & Silverstone, [2001]), panic disorder, obsessive-compulsive disorder, 2

Harada, T., Wada, K., Akimitsu, O., Takeuchi, H. Laboratory of Environmental Physiology, Graduate School of Integrated Arts and Sciences, Kochi University, Kochi 780-8520, Japan Krejčí, M. University of Physical Education and Sport “Palestra”, Pislká 9, 198 00 Praha 9, Czech Republic Noji, T. Department of Physical and Health Education, Faculty of Education, Kochi University, Kochi 780-8520, Japan Nakade, M. Department of Nutritional Management, Faculty of Health and Nutrition, Tokai-Gakuen University, Nagoya City, Aichi Prefecture, Japan

- 13 -

Vědecká studie sleep disorders and eating disorders (Suzuki, 2000) and induces aggression, anxiety/aggression-driven depression, impulsive behavior and suicidal attempts (Linnoila et al., 1993; Van Praag, 2001; Lindström et al., 2004). Serotonin thus has a strong relationship with mental health. Recently, serotonin reuptake inhibitors (SSRIs) have come to be widely used for the treatment of affective disorders including depression (Taylor & Murray, 2006), although there are controversies whether SSRIs are effective or not for the treatment of depression in children and adolescents because of the shortage of coincident scientific evidences of SSRIs for the young humans (Deniau & Cohen, 2005). ¨ Sunlight exposure after the tryptophan intake at breakfast promoting serotonin synthesis Exposure to sunlight in the daytime appears to trigger synthesis of serotonin in the pineal body (Rosenthal et al., 1997). This action is hypothesized to occur mainly in the morning hours, because the amount of tryptophan consumed with supper has neither significant effects on Morningness-Eveningness (M-E) scores nor an effect on sleep habits, as shown by another study on young Japanese children performed in 2005 (Harada et al., 2012). Serotonin synthesis can be promoted by the exposure to sunlight after taking breakfast Tryptophan intake at breakfast is effective for the onset and offset of sleep in young children (Harada et al., 2007). Moreover, questionnaire surveys showed that young children exposed to sunlight for more than 30 minutes after having sources of protein at breakfast are more morning-typed than those exposed for less than 30 minutes (Nakade et al., 2009), and that the more young children take vitamin B6 at breakfast, the more they exhibit morning typology (Nakade et al., 2012). Melatonin synthesis from serotonin can be suppressed by evening lights with high color temperature from fluorescent lamp Melatonin is synthesized in the pineal body of the hypothalamic area and secreted at night. Melatonin level at serum can be well and positively correlates with that at saliva level (Laakso et al., 1990; Nagtegaal et al., 1998; Peuhkuri et al., 2012). Secretion of melatonin exhibits circadian rhythms and is suppressed by bright light (Burgess et al., 2001; Kubota, 2002). Even room lights such as fluorescent lamps can attenuate melatonin excretion duration at night (Harada, 2004; Gooley et al., 2011). This evening lights might include lights with high color temperature from the monitor of PC, TV-game, and mobile phone. These lights from the monitor are possible to delay the circadian phase, depress the melatonin level at night and reduce the sleep quality, although there have been only a few studies on the effect such lights on circadian phase (Harada et al., 2004) and REM sleep reduction (Higuchi et al., 2005). The relationship between physical activities and sleep have been studied from a view-point of effective method as physical training and activities to promote sleep health. For example, thirty minutes of running in the morning during weekdays for 3 consecutive weeks impacted positively on sleep and psychological functioning in healthy adolescents (18 yrs old, half females) living in Switzerland compared with control subjects (no running trainings) (Kalak et al., 2012). Another Switzerland study on adolescents aged 17.2 years on average showed that compared with controls (4.69 hours physical-training per week), athletes (17.69 hours) reported better sleep patterns including higher sleep quality, shortened sleep onset latency, and fewer awakenings after sleep onset, as well as less tiredness and increased concentration during the day (Brand et al., 2010). Atkinson and Davemme (2007) introduced in their review paper a number of physiologic relationships between the behaviors of sleep and exercise, and emphasized that the appropriate transition period between physical activity and sleep onset

- 14 -

Vědecká studie might be important for ensuring good sleep quality. However, there have been no challenges on whether promotion of sleep health via shifting to morning-typed life can improve the sports performance of athletes. This intervention program tries to promote the morning-typed life of athletes and this chronobiological approach challenges to improve the mental and sleep health and finally the athletes performance. Three interventions for athletes 1. The first intervention to athletes, “breakfast contents and following exposure to light” (Takeuchi et al., 2012) This study was performed to clarify whether a combined intervention of the consumption of Tryptophan and Vitamin B6 at breakfast plus sunlight exposure after breakfast could effectively increase morningness in the participants of Japanese University sport club members (Fig. 1).

breakfast Sun light exposure

（protein・VB6） tryptophan

serotonin（antidepressant）↑ Better mental health melatonin（agent to fall sleep）↑ Better sleep health (Harada et al., 2007; Nakade et al., 2009)

http://www.template.usefulful.net/tplate/autoshape16.htm

Fig. 1: Schematic presentation of the theoretical mechanism of tryptophan consumption at breakfast and following exposure to sunlight to promote the sleep and mental health. The students were divided into three groups with equal numbers of the different chronotypes to eliminate bias. Participants in Group 1 (G1) had no intervention. Participants in Group 2 (G2) were asked to eat protein resources such as fermented soybeans and Vitamin B6 resources such as bananas at breakfast and were also asked to record their breakfast contents. Participants in Group 3 (G3) were asked to do the same as G2 plus expose themselves to sunlight after breakfast and record the exposure duration. Evening-typed participants who occupied 50% of all participants before the intervention in G2 and G3 significantly shifted to more morning-typed (Fig. 2) two months after the intervention. For the evening-typed participants who occupied 50% of all participants in G2 and G3, a significant and positive correlation was shown between the change in Trp amount consumed at breakfast and the change in M-E score (more Trp consumption and shifting to morning-type) before and after intervention (Fig. 3). Based on the correlation analysis, the

- 15 -

Vědecká studie consumption of Trp at breakfast might be hypothesized to cause a shift in circadian typology of university students to be more morning-typed.

morning type

become worse

n .s .

not change

evening typed

p = 0 .0 3

improved morning type

n .s .

evening typed

n .s .

G1

G2 & G3

Individual comparison between before and after the intervention

Change of ME score every students

0%

20%

40%

60%

80%

100%

ME score(mean, s.d.)

22

before

20

p =0.03

after

18 16 14 12 10 Evening type (50%) G1

Morning type(50%)

Evening type (50%)

Morning type(50%)

G2 & G3

Fig. 2: Half of the students who were evening-typed in the ME distribution before the intervention in G2 and G3 shifted to more morning-typed after the intervention. (Wilcoxon signed-ranks test: z=-2.19， p=0.03).Before: before intervention ; After: 2 months after intervention □: Mean Before ■: Mean After (Takeuchi et al., 2012)

- 16 -

Change of M-E score (After Before)

Vědecká studie

(mg) Change of Trp intake from breakfast (/1week)

Fig. 3: Correlation between change of M-E score and Trp value from breakfast (G2 & G3)

Sleep quality (Monroe, 1967) was significantly improved after the intervention in G3 (p=0.03) and tended to be so in G2 (p=0.08), while it was similar to that before intervention in G1 (p=0.28). The frequency to become angry or irritated was lower after intervention than before it in G 2 (p=0.02) and G3 (p=0.049), whereas there was no difference in the mental health in G1 (p=0.94). 2. The second intervention to athletes as “breakfast contents, following exposure to light” and using orange-color lights from light-bulbs as night lighting (Wada et al., submitted) The correlation between tryptophan rich breakfast and following exposure to sunlight and the morning type of Japanese infants (Harada et al., 2007) can be based on the following hypothesis. “A high concentration of serotonin in the brain and high concentration of plasma melatonin at night can induce earlier fall-in-sleep” (Fig. 1).

- 17 -

Vědecká studie

breakfast Sun light exposure

（protein・VB6） tryptophan

serotonin（antidepressant）↑ Better mental health melatonin（agent to fall sleep）↑ Better sleep health (Harada et al., 2007; Nakade et al., 2009)

http://www.template.usefulful.net/tplate/autoshape16.htm

Fig. 1: Schematic presentation of the theoretical mechanism of tryptophan consumption at breakfast and following exposure to sunlight to promote the sleep and mental health. However, this high melatonin-concentration can be depressed by the fluorescent lamps which are being used by most of all Japanese homes. The intervention consisted of , first, having breakfast with protein- and vitamin B6- rich foods and , second, exposure to sunlight after breakfast plus exposure to incandescent light (low temperature light) at night (OctoberNovember, 2010). Participants as university soccer club members of 94 (2010) were divided into 3 groups for the intervention (G1[Photo 1-A]: no intervention; G2[Photo 1-A]: asked to have protein-rich foods such as fermented soybeans and vitamin B6-rich foods such as bananas at breakfast and sunlight exposure after breakfast; G3[Photo 1-B]: the same contents as G2 and incandescent light exposure at night). Melatonin in salivary collected was measured around 11:00 p.m. at a mid-point and on the last day of the 1 month intervention. In G3, there was significantly positive correlation between total hours when the participants spent under incandescent light at night and the frequency to feel deep sleep (p=0.034) during the last week. The salivary melatonin concentration of G3 was significantly higher than the melatonin level of G1 and G2 in combined salivary samplings at the mid-point and on the day just after the 1 month intervention (p=0.018) (Fig. 4-A), whereas no such significant differences were shown on the day just before the start of the intervention period (p=0.63) (Fig. 4-B). The integrative intervention on breakfast, morning sunlight and evening-lighting may be effective for students including athletes to keep higher melatonin secretion at night which seems to induce easy introduction of the night sleep and higher sleep-quality.

- 18 -

Vědecká studie

A

B

Photo 1: Examples of night time lighting for Group 1 and Group 2 (A) and Group 3 (B) during the intervention 1 month. (A): fluorescent lamp with higher color-temperature lights; (B): Incandescent light with lower color-temperature lights

- 19 -

Vědecká studie

Fig. 4: Comparison of salivary melatonin concentration among the three groups. Group 1: no intervention; Group 2: Recommendation of high protein breakfast andexposure to sunlight; Group 3: Same as Group 2 plus the recommendation of exposure to low color temperature light emitted from an incandescent light bulb. A: Melatonin level in the saliva collected on the day just before the intervention (Kruskal Wallis test: χ2value=0.92, df=2, p=0.63); B: Melatonin in the saliva collected at the mid-point and on the day before the last day of the intervention(Bonferroni multiple comparison test: mG1 versus G3, p=0.018; G2 versus G3, p=0.011).

- 20 -

Vědecká studie The third intervention to athletes using the leaflet (Harada et al., 2011) for athletes “three benefits for athletes due to ‘Go to Bed Early, Get up Early and Do not Forget Breakfast!’ (Wada et al., unpublished; Takeuchi et al., unpublished) All soccer team members were asked to follow the contents of the leaflet for athletes “three benefits for athletes due to ‘Go to Bed Early, Get up Early and Do not Forget Breakfast!’ for one month of mid November to mid December 2011. Integrated questionnaire was administered before the intervention, just after the intervention and three months after the intervention. During one month intervention, sleep diary and meal contents survey were applied to the participants every day. 3.

Just after the intervention, the number of days when they could follow each of the seven contents (1. Exposure to sunlight early in the morning, 2. Exposure to sunlight after breakfast, 3. Exposure to orange-colored lights from light bulb as night lighting, 4. Consumption of protein resources at supper, 5. Limitation of using TV-Game at night, 6. Limitation of using PC at night, 7. Limitation of watching TV at night) of intervention was recorded. Change in each of 11 elements of performance quality (Table 1) from the beginning of intervention was subjectively evaluated at one month later. The sum of change-values in 11 elements was presented as index of change in soccer-performance quality. The soccer team members were divided to three groups which were ranked in accordance with total performance ability (G1: ranked the first, G2: the second and G3: the third). Table 1. Question: How was your current soccer performance which could be evaluated by 11 elements, changed in comparison with that just before the intervention period? . ← Improved———————————————————————Receded→ 1. Judgment of the situation in play

① Quicker

②a little bit quicker

③ a little bit delayed

④ delayed

2. Field of vision in play

① Broader

② a little bit broader

③ a little bit narrower

④ narrower

3. Moving legs felt in play

① heavier

② a little bit heavier

③ a little bit lighter

④ lighter

4. The first touch to the ball

① more skillful ② slightly more skillful ③ slightly less skillful

④ less skillful

5. Rudimentary errors

① decreased

② a little bit decreased ③ a little bit increased

④ increased

6.

Irritation in play

① decreased

② a little bit decreased ③ a little bit increased

④ increased

7.

Shortage of stamina

① decreased

② a little bit decreased ③ a little bit increased

④ increased

8.

Injury in play

① decreased

② a little bit decreased ③ a little bit increased

④ increased

9. Body balance in play

① improved

② a little bit improved ③ a little bit receded

④ receded

10.Precision of long kick

① higher

② a little bit higher

③ a little bit lower

④ lower

11.Motivation for training ① higher

② a little bit higher

③ a little bit lower

④ lower

- 21 -

Vědecká studie There was significant positive correlation between the index of improvement of soccerperformance quality and the sum-index of how many days each participant followed each of seven contents of intervention (p=0.003) (Fig. 5). Worse↑ 2.75

2.50

2.25

2.00

1.75

1.50

(R²=0.182) Better↓ 5 10 15 20 25 Total index of implementation of 7 kinds of intervention issues for one month

Fig. 5: The implementation of 7 kinds of intervention issues for one month seems to be effective for improvement of soccer performance (Pearson’s correlation test: r=0.426, p=0.003). In the G1 showing highest performance, there was significant positive correlation between the scores of the diurnal type scale and the index of performance improvement (Morningtyped participants showed improvement of performance) (p=0.003). In G3 which ranked the third in accordance with total performance ability, mental health was improved by the no usage of PC at night during the intervention period of one month (Pearson’s correlation test: r=0.64, p=0.001, n=22）(Fig. 6).

- 22 -

Vědecká studie

Fig. 6: Mental health was improved by the no usage of PC at night during the intervention period of one month in the soccer team, as Group 3 which ranked the third in accordance with total performance ability (Pearson’s correlation test: r=0.64, p=0.001, n=22） (GHQ: The General Health Questionnaire) Improvement of mental health indicated by “irritation” and “anger”, due to the intervention for one month was mainly shown in G1 and G2 (Fig. 7).

6,6 6.6

6.4 6,4 6,2 6.2

Before intervention After intervention

6.06 5,8 5.8

5,6 5.6

5,4 5.4

5,2 5.2

5.05

G1

G2

G3

- 23 -

In total

Vědecká studie Fig. 7: Improvement of mental health on “irritation” and “anger” due to the intervention for one month. The improvement was significant only in the soccer team, Group 2 which ranked the second in accordance with total performance ability (Wilcoxon-test: Group 1 which ranked the first, z=-1.651, p=0.099; Group 2, z=-2.126, p=0.033; Group 3 which ranked the third, z=-1.365, p=0.172) Significant improvement was shown only in G2 which ranked the second in accordance with total performance ability (Wilcoxon-test: Group 1 which ranked the first, z=-1.651, p=0.099; Group 2, z=-2.126, p=0.033; Group 3 which ranked the third, z=-1.365, p=0.172) (Fig. 7). Discussion and conclusion The first two interventions and the third intervention using this leaflet would be effective to improve the performance of athletes via changing them into the morning-typed persons. The improvement of sports performance is based on the following three physiological mechanisms. 1. Sufficient growth hormone secretion due to early bedtime can repair the physical damage due to training, and athletes could have healthful physical conditions in which they are hard to be injured during training and game. Growth hormone secretion peak has been coincided with the appearance of deep NonREM sleep with slow wave due to EEG, and growth hormone releasing hormone can decrease wakefulness and increase SWS in human and rats (Cauter & Plat, 1996). These two phenomena were enhanced by cortisol application (Bohlhalter et al., 1997). This means “Go to bed early” promotes higher secretion of growth hormone in athletes. Saceda et al. (2011) reported that growth hormone application promotes the peripheral nerve regeneration in rats. In general, growth hormone seems to accelerate immunological power (Hattori, 2009) and the repairmen of peripheral organs in adult humans. 2. New skills fixation as memory in the brain during REM sleep at the following night REM sleep has a function of the fixation of memorized issues in the brain (Fogel et al., 2007; Smith, 2012). Skills in sports which are newly taken during the training could be fixed in the brain during REM sleep in the last half of the sleep hours in the next night of the training day. 3. High concentration of serotonins in the brain daytime which can promote the concentration on the play in the training an game for the athletes. The protein rich breakfast and following exposure to sunlight can promote the serotonin synthesis in the brain in the morning and the serotonin seems to increase the concentration on the play during the training and game. The results of the three intervention studies on soccer team members of Kochi University showed the possibility to improve the performance of sports through promoting sleep health and morning-typed life. Detailed 7 contents in the leaflet would be powerful for promoting physical and mental health of athletes in the world.

- 24 -

Vědecká studie References ATKINSON G., DAVENNE D. (2007). Relationships between sleep, physical activity and human health. Physiology & Behavior 90: 229–235. BOHLHALTER S., MURCK H., HOLSBOER F., STEIGER A. (1997). Cortisol enhances non-REM sleep and growth hormone secretion in elderly subjects. Neurobiology of Aging 18: 423–429. BRAND S., GERBER M., BECK J., HATZINGER M., PÜHSE U., HOLSBORETRACHSLER E. (2010). Exercise levels are related to favorable sleep patterns and psychological functioning in adolescents: A comparison of athletes and controls. Journal of Adolescent Health 46: 133–141. BURGESS H.J., SLETTEN T., SAVIC N., GILLBERT S.S., DAWSON D. (2001). Effects of bright light and melatonin on sleep propensity, temperature, and cardiac activity at night. Journal of Applied Physiology 91: 1214-1222. CAUTER, E.V., PLAT, L. (1996). Physiology of growth hormone secretion during sleep. The Journal of Pediatrics 128 (Supplement): S32-S37. DENIAU E., COHEN, D. (2005). Selective serotonin reuptake inhibitors in childhood and adolescent depression: recent controversies. Psychiatry Science and Human Neuroscience 5: 109–116. FOGEL S.M., SMITH C.T., Cote K.A. (2007). Dissociable learning-dependent changes in REM and non-REM sleep in declarative and procedural memory systems. Behavioural Brain Research 180: 48–61. GOOLEY J.J., CHAMBERIAIN K., SMITH K.A., KHALSA S.B.S., RAJARATMAN S.M.W., REEN E.V., ZEITZER J.M., CZEISLER C.A., LOCKLEY S.W. (2011). Exposure to room light before bedtime suppresses melatonin onset and shortens melatonin duration in humans. The Journal of Clinical Endocrinogy &Metabolism 96: E463-E472. HARADA T. (2004). Effects of evening light conditions on salivary melatonin of Japanese junior high school students. Journal of Circadian Rhythms 2:1-5 (doi: 10.1186/1740-33912-4). HARADA T., WADA K., TAKEUCHI H., NOJI T. (2011). Leaflet entitled “Three benefits due to ‘Go to bed early, Get up early and Don’t forget breakfast’, Message for Ath letes!” HARADA T., KADOWAKI A., SHINOMIYA H., TAKEUCHI H. (2004) Relationship between watching late night TV and morningness-eveningnessof 18－22-year old Japanese students. Sleep and Biological Rhythms 2: 97-98. HARADA T., HIROTANI A., MAEDA M., NOMURA H., TAKEUCHI H. (2007). Correlation between breakfast tryptophan content and morningness-eveningness in Japanese infants and students aged 0-15 yrs. Journal of Physiological Anthropolology 26: 201-207. HARADA T., NAKADE M., WADA K., KONDO A., MAEDA M., NOJI T., TAKEUCHI H. (2012). Mental health of children from a chronobiological and epidemiological point of vie (Chapter 22) pp. 439-458. In: (ed. Olisah V) Essential Notes in Psychiatry p. 580, Intech, Rijeka, Croatia. HATTORI N. (2009). Expression, regulation and biological actions of growth hormone (GH) and ghrelin in the immune system. Growth Hormone & IGF Research 19: 187–197. HIGUCHI S., MOTOHASHI Y., LIU Y., MAEDA A. (2005). Effects of playing a computer game using a bright display on presleep physiological variables, sleep latency, slow wave sleep and REM sleep. Journal of Sleep Research 14: 267–273. KALAK N., GERBER M., KIROV R., MIKOTEIT T., YORDANOVA J, PÜHSE U., HOLSBOER-TRACHSLER E., BRAND S. (2012). Daily morning running for 3 weeks improved sleep and psychological functioning in healthy adolescents compared with controls.

- 25 -

Vědecká studie Journal of Adolescent Health 51: 615–622. KUBOTA T., UCHIYAMA M., SUZUKI H., SHIBUI K., KIM K., TAN X., TAGAYA H., OKAWA M., INOUE S. (2002). Effects of nocturnal bright light on saliva melatonin, core body temperature and sleep propensity rhythms in human subjects. Neuroscience Research 42: 115-122. LAAKSO M.L., PORKKA-HEISKANEN T., ALILA A., STENBERG D., JOHANSSON G. (1990). Correlation between salivary and serum melatonin: dependence on serum melatonin levels. Journal of Pineal Research 9: 39-50. LINDSTRÖM M.B., RVDING E., BOSSONA P., AHNLIDE J-A., ROSEN I., TRÄSKMAN-BENDZ L. (2004). Impulsivity related to brain serotonin transporter binding capacity in suicide attempters. European Neuropsychopharmacology 14: 295 – 300. LINNOILA M., HIGLEY D., NIELSEN D., ANDERSEN P., SUOMI S., GOLDMAN D., VIRKKUNEN M. (1993). Serotonin and impulse control: From clinic to clone. European Neuropsychopharmacology 3: 161. MAHMOOD T., SILVERSTONE T. (2001). Serotonin and bipolar disorder. Journal of Affective Disorders 66: 1–11. MONROE L.J. (1967). Psychlogical and physiological differences between good and poor sleepers. Journal of Abnomal Psychology 72: 255-264. MOORE P., LANDOLT H.P., SEIFRIZT E., CLARK C., BHATTI T., KELSOE J., RAPAPORT M., GILLIN C. (2000). Clinical and physiological consequences of rapid tryptophan depletion. Neuropsychopharmacology 23: 601-622. NAGTEGAAL E., PEETERS T., SWART W., SMITS M., KERKHOF G., VAN DER MEER G. (1998). Correlation between concentrations of melatonin in saliva and serum in patients with delayed sleep phase syndrome. Therapeutic Drug Monitoring 20: 181-183. NAKADE M., TAKEUCHI H., TANIWAKI N., NOJI T., HARADA T. (2009). An integrated effect of protein intake at breakfast and morning exposure to sunlight on the circadian typology in Japanese infants aged 2-6 years. Journal of Physiological Anthropology 28: 239-245. NAKADE M., AKIMITSU O., WADA K., KREJCI M., NOJI T., TANIWAKI N., HIGUCHI S., TAKEUCHI H., HARADA T. (2012). Can breakfast Tryptophan and Vitamin B6 intake and morning exposure to sunlight promote morning-typology in young children aged 2-6 years? Journal of Physiological Anthropology 31: 11 http://www.jphysiolanthropol.com/content/31/1/11 PEUHKURI K., SIHVOLA N., KORPELA R. (2012). Dietary factors and fluctuating levels of melatonin. Food & Nutrition Research 56. doi: 10.3402/fnr.v56i0.17252. ROSENTHAL N., SCHWARTZ P., TUMER E., NALM S., MATTHEWS J., HARDIN T., BARNETT R., WEHR T. (1997). The psychobiology of SAD and the mechanism of action of light therapy. Biological Psychiatry 42: 57S. SACEDA J., ISLA A., SANTIAGO S., MORALES C., ODENE C., HERNANDEZ B., DENIZ K. (2011). Effect of recombinant human growth hormone on peripheral nerve regeneration: Experimental work on the ulnar nerve of the rat. Neuroscience Letters 504: 146–150. SMITH C. (2012). Sleep states, memory processing, and dreams. Sleep Medicine Clinics 7: 455-467. SUZUKI E. (2000). Serotonin and nerve cells, the brain and drugs. pp.41-42, 109-116, Seiwa Shoten, Tokyo. (in Japanese) TAYLOR S., MURRAY B. (2006). The future of selective serotonin reuptake inhibitors (SSRIs) in psychiatric treatment. Medical Hypotheses 66: 14–21.

- 26 -

Vědecká studie I. II. III.

Van Praag HM: 2001. Anxiety-/Aggression-driven depression: A paradigm of Functionalization and verticalization of psychiatric diagnosis. Progress in Neuro-Psychopharmacology & Biological Psychiatry 25: 893-924.

ZHENG X., BEAULIEU J.M., SOTNIKOVA T.D., GAINETDINOV R.R., CARON M.G. (2004). Tryptophan hydroxylase-2 controls brain serotonin synthesis. Science 305: 217.

- 27 -

Vědecká sdělení

Wellness, well-being a pohybová aktivita Václav Hošek VŠTVS Palestra, s.r.o. Pilská 9, 198 00 Praha 9 Kontakt: [email protected]

Annotation Wellness expresses the capability to be a source of personal well-being. Physical activity (sport) is one of the pillars of personal well-being and can contribute on personal well-being or its manifestation possibly . Intermediate moments are analyzed as "self" factors related to sport activities in the broad sense of the word and factors of physical condition evoked by sport activities. Positive influence is mostly visible in yoga and other oriental systems of exercise. Many projects are highlighting the influence of fitness and wellness activities on mood and personal wellbeing. Social moments interact in aerobic exercises. The states called "cool" typical for experiential sports mean well-being in stress situation. The well-being in sports can be connected with our own "exercise niche"- intraindividual evaluation using relation norms and principles of " discomfort turning into comfort" using turning theory of emotions. Key words Well-being, wellness, cool, satisfaction in sport, experience in sport. Se stoupajícím zájmem o kvalitu života se rozšiřuje i frekvence využívání pojmu wellness. Je to pojem necelé půlstoletí starý (Dunn, 1961), kdy jím autor označoval disciplinovanou snahu po dokonalosti v životním stylu. Časem do pojmu byly zahrnuty hédonické prvky a začal být používán ke zvýšení prodejnosti určitých služeb, zaměřených na zlepšení kvality života lidí. Jde o pojem velmi široký. Umožňuje nejednotné výklady, parciální i komplexní a definice, která by zahrnovala vše, musí být nutně velmi obecná. Dnes se pojem wellness používá hlavně jako přívlastková charakteristika (přístavek, přídomek), označující způsobilost být zdrojem dobra. Vzhledem k vágnosti pojmu „dobro“ se v odborné terminologii místo toho používá pojem well-being, který je do češtiny ponejvíce překládán jako osobní pohoda (Kebza-Šolcová, 2003). Opozitem pojmu wellness je illness, což je špatný stav, stress, diskomfort. Wellness tedy znamená potenciál k navození osobní pohody a může být chápán stavově (jako cíl), procesuálně (jako metoda, prostředek), prostorově (jako místo) i technicky (jako zařízení) a dokonce i imaginativně (jako oblast představ). Velkým rozsahem pojmu, široce chápaným obsahem i časovými souslednostmi je dána mnohost kriterií pro případné členění a klasifikaci celé oblasti wellness. Křehké je také pomezí wellness s oblastí omamných a magických vlivů. Zajímavé jsou i souvislosti etické, existenciální a adaptační. Wellness je složitý pojmový konstrukt a dává možnosti k neshodám při jeho výkladu. Doporučitelnou prevencí je užívání operacionálně definovaných prostředků wellness a soustředění se na charakteristiky výsledného stavu osobní pohody, která je odborně lépe rozpracovaná. Osobní pohoda (well-being) je především téma pozitivní psychologie (Křivohlavý 2004). Konjunktura tohoto pojmu trvá od doby, kdy jej WHO využila k definici zdraví (1948) a od té doby bylo nashromážděno rozsáhlé písemnictví, obsahující různorodé přístupy k tomuto pojmovému konstruktu, akcentující tu biologickou stránku věci, tu aspekty sociologické ap.

Vědecká sdělení Pojem má samozřejmě svou historickou a filosofickou stránku, od antické eudaimonie a Aristotelova „dobra“, až k moderním úvahám o štěstí člověka. Osobní pohoda se týká kognitivního a emocionálního vyhodnocení aktuálního života člověka. Tato aktuální pozitivní bilance má samozřejmě své konsekvence tělesné (propriocepce) a je ve vztahu k osobnostním charakteristikám člověka (hodnotící komponenty postojové, např. optimismus, nebo dimenze temperamentu). Psychologicky jde o stav na pomezí emocí (nálada) a osobnosti (postoj). Emoce se považují za aktuální složku osobní pohody a osobnost za složku habituální. Roli v tomto komplikovaném stavu hraje i hledisko sociální, především zakotvenost v hodnotných meziosobních vztazích. S jistou mírou zjednodušení se dá konstatovat, že osobní pohoda je biopsychosociální aktualizace pociťované kvality života, jejímž hlavním výrazem je životní spokojenost člověka. Obvyklé trvání se předpokládá na dny, spíše než na týdny, či hodiny. Z hlediska sportu nás budou zajímat ty dimenze, či komponenty osobní pohody, které mají ke sportu naznačený vztah, nebo nějakou logickou návaznost. Sport je zde chápán velmi široce, ve smyslu evropské charty sportu, jako rozvojové aktivity (Evropská charta sportu 1992). Především osobní pohoda není ustrnulý stav. I když bývá často asociována se substantivem „klídek“, stavy akčního vakua (nudy), když se nic neděje, jsou ohrožujícími okolnostmi osobní pohody. Jednoznačně to platí u dětí, kdy je výdej energie přímo indikátorem jejich osobní pohody. Ovšem jen do jisté míry, hyperaktivní dítě není vzorem osobní pohody. Dá se říci, že pohoda spíše souvisí s aktivním životním stylem, spíše „vita activa než vita contemplativa“. Mezi komponenty osobní pohody s naznačeným vztahem ke sportu patří celá oblast „selfproblematiky“. Tak se za komponentu osobní pohody považuje např. sebeúcta (self-esteem), která může patřit mezi důsledky sportovních aktivit. Další komponentou osobní pohody je sebeuplatnění (self-efficacy), které už má přímou návaznost na výkonnost člověka a vědomí vlastních pohybových schopností (Bandura, 1977). Variací na toto téma je self-enhancing (sebezdokonalování), které provází průpravné kondiční aktivity. Za složku osobní pohody je považováno i prožívání souladu s vlastní osobou (self-concordance), které je spojováno s autonomií a autodeterminací člověka a ve sportu může být doprovodem volních procesů. Je to významná oblast vědomí zvládání situace, které se za komponentu osobní pohody rozhodně počítá (personal control, mastery). Je to o tom, jak člověk cítí, že má své záležitosti ve vlastních rukou, jak je pánem situace, jaký je „mistr“ a tento druh sebedůvěry sport pomáhá za určitých okolností zažít. Tento „jáský“ aspekt osobní pohody lze uzavřít konstatováním, že důležitou determinantou osobní pohody je moment sebeakceptace, zpravidla podložený seberealizačními procesy. Sport má rozhodně aspekt autoafirmační (sebepotvrzující), jde v něm vlastně o sebevyjádření a za příznivých okolností se může dostavit i moment evalvační, zhodnocující. To může výrazně k osobní pohodě přispívat. Stejně dobře a dokonce častěji může ale ve sportu docházet i k momentům frustračním, devalvačním s důsledky diametrálně odlišnými. Průběh zde záleží na hodnotícím vztahovém rámci a atribučních procesech, čímž se zase vracíme k habituálním osobnostním složkám a sociálnímu kontextu. Vzhledem k velké šíři pojmu osobní pohoda, nelze zapomenout ani na její existenciální komponenty. Většinou se vzpomíná dimenze smyslu života a otázky perspektivy, t.j. otevřeného osobnostního růstu (egoperspektiva). V nejširším slova smyslu jde o harmonii v existenciálním i sociálním kontextu. Ve sportovní kariéře taková údobí mohou nastat.

- 29 -

Vědecká sdělení Zajímavé, i když nejednoznačné pohledy přináší účelová teorie osobní pohody. Tvrdí se, že osobní pohoda je spojena s telickým aspektem, tj. je podmíněna snažením, usilováním o cíl a její výraznou determinantou je moment dovršení, dosažení cíle. To by ve sportu mohlo platit a ostatně to souvisí se zmíněnými autoafirmačními procesy. Na druhé straně je snaha vidět žádostivost a usilovnost jako momenty brzdící osobní pohodu. Myšlenkové kořeny tohoto pojetí jsou velmi staré („žádostivost přináší strast“), najdeme je v józe, v budhismu i v dalších ataraktických systémech starověku. Pro konzumně orientovaného člověka dnešní doby asi není starověká paradoxní intence přijatelná. Nic nechtít a tím dosáhnout to nejcennější, vyrovnanosti a osobní pohody, to v dnešní době asi není atraktivní program. Určité momenty tu ale jsou. V subkultuře „klouzavých sportů“, jak bude uvedeno později, je považováno upachtěné snažení za „uncool“ aktivitu, tj. záležitost, která není „v pohodě“. V souvislosti se sportem je třeba znovu zdůraznit význam tělesné složky pro osobní pohodu. Už idealista Platon tvrdil: „z pozemských statků je na prvním místě tělo“ a nic se na tom nezměnilo do dnešních dnů. Tělesný stav je pro osobní pohodu důležitý. Především jde o subjektivní prožívání vlastního těla, spokojenost s ním, což je zvláštní problematika tzv. „psychotopu“ vlastní existence. Těsně souvisí s „jáskou“ problematikou, jak byla zmíněna u selfdeterminant osobní pohody. Ve většině sportů je tělo chápáno instrumentálně („mám tělo“), někde dokonce s malou úctou. V jiných sportech dochází k identifikaci s vlastním tělem („jsem tělem“) a dokonce může být předmětem narcistických gratifikací (kulturistika). Ve všech případech jsou ale tělesné potíže, např. bolest, důvodem narušení osobní pohody. Zvláštním jevem, demonstrovatelným hlavně ve sportu, je tělesná obrana proti bolesti a únavě. V těchto situacích jsou automaticky vylučovány endogenní opiáty (endorfiny, enkefaliny), které zvyšují práh bolestivosti a vyvolávají euforii. U vytrvalců jsou popisovány prožitky „běžecké špičky“ (runners´hight), což je dokonce někdy považováno za příčinu pozitivní addikce, tj. důvod vzniku určité závislosti na těchto stavech. Případy, kdy ve sportu člověk „vyběhne z únavy“, nebo se během, nebo jinou vytrvalostní lokomocí, dostane do osobní pohody meditativního typu, jsou relativně velmi časté. Do osobní pohody se člověk může dostat pomocí aktivního odpočinku, nebo cestou pohybové rekreace. Evidentně k tomu přispívá estetická kulisa přírody. Psychologické vysvětlení je v tom, že člověk má za sebou „přírodní“ vývojovou etapu a archetyp přírody a přírodních sil je v něm silně zakotven. Stromy, slunce, vodu, vzduch, hory, skály a vítr vnímá jako „kamarády z doby svého přírodního evolučního dětství“, vidí je nespoutané a krásné, a to tím více, čím více je dnes omezován civilizací. Ve sportech se do přírody dostává během, chůzí, plaváním, na kole, na lodi, na lyžích, na saních, se psím spřežením, na bruslích, na surfu, na koni, motorizovaně po zemi, vodě i ve vzduchu a na padácích a vždy to přispívá k jeho osobní pohodě a to i v případě nepohodlí a štípajících komárů. Obecně je životodárné životní prostředí považováno za významnou determinantu osobní pohody. Navíc je od pradávna uvažována, někdy až magická ozdravná síla přírodních vlivů (helioterapie, aeroterapie, hydroterapie), takže např.bosé proběhnutí ranní rosou, na slunci a čerstvém vzduchu, určitě k osobní pohodě přispívá. Na druhé straně nelze nevidět, že takováto činnost je i symptomem osobní pohody a podobné úvahy mohou vést k tautologii, protože kauzalita je zde obousměrná. Empirických poznatků o vztahu sportů a osobní pohody bylo už shromážděno relativně dost. Nejvíce u starých cvičebních systémů, mezi kterými vyniká jóga. Zarytí zastánci soutěžního pojetí sportu budou oponovat, ale dle širokého pojetí sportu, platícího v EU, jóga pro svůj průpravný charakter do sportu patří. Mnozí odborníci, praktikující jogíni, profesí lékaři, psychologové, pedagogové aj., napsali řadu odborných studií i populárních prací a případný zájemce tam najde vše podstatné na téma přispívání k osobní pohodě pomocí

- 30 -

Vědecká sdělení jogínských cvičení. Za všechny je možno zmínit Dostálka (1996), Míčka (1984), Doležalovou (1984), Krejčí (1995) Nešpora (1998), kteří uvádějí další rozsáhlou literaturu. Pro jógu je typické, že cvičení nevedou k namáhavému stresu. U nás je nejznámější hathajóga, ale existují i další druhy jógy, které mají výrazný meditační doprovod a spirituální kontext a ještě více pohodu akcentují. Ve své původní podobě je jóga ze všeho nejvíc komplexním životním stylem, jehož cílem jsou harmonické stavy pohody. Největší adherenci k józe vykazují starší lidé a senioři i když např. Krejčí využívá těchto cvičení i u školních a dokonce předškolních dětí. Existují další starobylá cvičení orientálního původu s vlivem na osobní pohodu. Hodně rozšířené je tchai-chi v různých variantách a svůj význam v tomto ohledu mají i četná bojová umění, kde je pohoda výchozí moment pro koncentraci mysli. Podrobnosti viz např. Fojtík (1993, 1995, 2006). Když si lidé v druhé polovině minulého století začali ve větší míře uvědomovat význam kondice, o kterou je připravuje technizace života, začali to dohánět rozvojem fitness cvičení, ve kterých byl sledován především jejich biomechanický posilovací zřetel a estetizující „bodybuildingový“ cíl. Vlastní cvičební procedury byly namáhavé, dost „řeholní“ a rozhodně se uplatňoval asketický prvek této činnosti. Hlavním zřetelem byl výkon, kvantifikovaný vahou břemen a počtem opakování cviků. Postupem doby se stále více prosazovala tendence tato cvičení zpříjemnit a sledovat i jejich psychologické benefity. Tak došlo ke konverzi na wellness cvičební programy, kde souvislost s well-beingem je více než zřejmá. Výkonová kriteria u wellness už nejsou tak prioritní, důraz je kladen na doprovodné a následné pocitové schéma při cvičení a samozřejmý je zdravotní prospěch. Je třeba připustit, že roli zde hrál i komerční aspekt. Wellness cvičení je příjemnější, má tudíž lepší adherenci, což se projevuje ve větším množství a větší stálostí klientů wellness-center. Provedené výzkumy psychologických účinků těchto cvičení konstatují efekt anxiolytický, antidepresivní a abreaktivní (po cvičení je naměřeno snížení úzkosti, pokles příznaků deprese a pokles emočního napětí). Podrobněji se ve své výzkumné práci zabývá těmito otázkami Stackeová (2007 a,b). S obdobnou motivací jako fitness programy vznikají i hromadná aerobní cvičení, kde je cílem zlepšení kardiovaskulární kondice a regulace hmotnosti cvičenek. Také v této oblasti bylo provedeno mnoho výzkumů účinků těchto programů. Účinky na mentální zdraví přehledně uvádí Hendl (2007). V neposlední míře mezi tyto účinky patří i kladné změny v oblasti osobní pohody po cvičení. U těchto cvičení navíc působí sociální aspekt činnosti. Zdá se, že účast ve cvičení má povahu „copingového chování“, tj. zvládání životních zátěžových situací na základě sociální opory, kterou si cvičenky navzájem poskytují. Tento mechanismus přispívá k jejich osobní pohodě po cvičení. Konkrétních důkazů o vlivu cvičení na aktuální náladu je více. Brandon a Loftin (1991) prokázali korelace mezi fyzickou kondicí a emocionalitou. Stuart Bidle a Fox (1989) dokazují pozitivní vliv cvičení na pocity úzkosti, deprese ve smyslu snížení a naopak nárůst sebeúcty. Norris, Carrol a Cochrane (1991) přímo dokázali pozitivní vliv cvičení na vzestup psychické pohody. Nejvíce nálezů se týká antidepresívních účinků aerobních cvičení (Norvell, Martin a Salamon, 91, Roth, Holmes, 1985, Cramer, Nieman a Lee,91). Anxiolytický účinek cvičení prokázali Roth a Filingim, 1990 a Emery, Hauck a Blumenthal, 1992). Hlavní přínosy pohybové zdatnosti pro celkovou životní spokojenost a osobní pohodu sumarizuje přehledová studie Hunta (2003). Zdůrazňuje se význam nezávislosti, sebeobslužnosti a samostatnosti, zvláště u seniorů. Zmiňuje se preventivní účinek na výskyt bolestivých svalových poranění, spinálních potíží, artritických a

- 31 -

Vědecká sdělení osteoporotických potíží. Eliminací případných bolestí se zvyšuje pravděpodobnost výskytu osobní pohody. V této souvislosti je třeba uvést i opačný vliv soutěžního sportu s větším výskytem úrazů a bolestivých stavů, které osobní pohodu eliminují. Údaje o nadstandardním výskytu úrazů ve sportu plynou ze statistik pojišťoven. Zvláštní způsob chápání osobní pohody ve sportu nacházíme v tzv. prožitkových, „klouzavých“, nebo také vertiginálních sportech. Sociologie sportu uvádí tuto oblast jako zvláštní sportovní subkulturu s vlastními paradigmaty, vlastním slangem, vlastní módou a vlastním uvažováním. Vývojově se do nich zpravidla řadí surfing, windsurfing, skateboarding, snowboarding, ale i další sportovní „freestylové“ a „freeridové“ činnosti. Společnou snahou ve všech těchto sportech je být svobodný, uvolněný (tj. být „free“), dále být nevzrušený, pohodový, chladnokrevně dělat vzrušující věci (tj. být „cool“) a být uvnitř činnosti, pohroužit se do ní, být uprostřed živlů (tj. být „in“). Tyto sporty se rozvíjely také trochu v opozici, patří k ním i určitá naznačená atmosféra revolty a rebelie k zavedeným pořádkům. To se projevuje např. v nadřazování soutěžního prožitku nad závodní výkon a umístění. Když potom reprezentant, olympijský vítěz, prohlásí v rozhovoru před důležitým závodem, že mu ani tak nejde o výkon a umístění, ale aby si dobře zazávodil, nemohou to tradiční zastánci reprezentační odpovědnosti ve sportu „vydýchat“. Oproti tradičnímu pojetí manifestace maximální snahy a úsilí ve sportu se zdají tito „cool“ sportovci poněkud chladní a laxní, možná i nezodpovědní. Zvláště když třeba přiznají zálibu v pivu a nevážnost k dříve získaným medailím a demonstrují tak, že jsou „free“. Být „cool“ se obvykle překládá jako být v pohodě, ale obsah tohoto konstruktu se nekryje úplně s popsaným fenomenem osobní pohody. Jde spíše o stav nevzrušenosti tam, kde druzí cítí nebezpečí. Je to určitá chladnokrevnost, odvaha a klid v extrémních situacích a předpokládá se, že druzí budou tento stav a postoj uznávat a vysoce jej hodnotit. Dá se říci, že „cool“ je „wel-being“ přesazený do zátěžové situace. Kromě popsaných složek osobní pohody zahrnuje i emoční stálost a jistou dávku odolnosti. Instrukce „be cool“ se užívá i jako povzbuzení a podpora ve smyslu „drž se!“ , nebo „ty to zvládneš“ a příslušným gestem je vztyčený palec nad zaťatou pěstí, což ovšem bývá užíváno i jako gesto uznání a obdivu při chladnokrevném jednání. Při anketách mezi sportovci, co považují za „cool“ a co za „uncool“ se ukázalo, že „cool“ není slučitelné s agresivitou, patří k němu podpora slabším a nebýt ironický, nevysmívat se méně schopným. Naproti tomu některé tradiční atributy sportu jako snaživost, cílevědomá upjatost k výkonu, velké volní úsilí byly hodnoceny jako „uncool“. Manifestovaná afektivita není „cool“ a tím je tento pojem blízký „well-beingu“. V adrenalinových sportech je snaha chladnokrevně zvládat anticipační tenzi a strach. To se považuje za „cool“ a je jisté, že se o to sportovci snaží, být, nebo alespoň vypadat v pohodě před riskantním sportovním výkonem. Zajímavé by bylo změřit u těchto sportovců intenzitu stresové odezvy, zda je skutečně nižší, než u „ancool“ sportovců. Když ne, bylo by potom chování „cool“ do jisté míry jen vnějším postojem, jistou „fasádou“, která kryje vnitřní emoční reakci. V opačném případě je pohodové chování před riskantním pokusem pozoruhodným výsledkem zvládání stresové odezvy ve sportu. Závěrem několik doporučení, ohledně chování ve sportu, které by mohlo zvyšovat pravděpodobnost výskytu osobní pohody v návaznost na sportování. 1. Najít si svou „cvičební niku“. Znamená to, po vyzkoušení různých možností a ověření jejich účinků a prospěšnosti pro vlastní osobu, zůstat u toho, co je výhodné

- 32 -

Vědecká sdělení z hlediska vlastní spokojenosti. Při rozhodování uvážit všechny okolnosti, včetně determinant osobní pohody, včetně realistických aspirací. 2. Naučit se mít „amatérskou radost“ z vlastních sportovních výkonů. Díky masmédiím jsou dnes adorovány výjimečné sportovní výkony a to může snižovat sebevědomí „běžným“ sportovcům. Obranou je využívání jiného než sociálního vztahového rámce pro sebehodnocení. Alternativou je intraindividuální vztahový rámec, kdy se poměřuje výkon vlastními výkony minulými a zvažuje se i osobní prospěch, osobní zdokonaleni. Pro osobní pohodu ve sportu je dobré, když idiomeliorační paradigma nahradí paradigma výkonové, které je vlastní tradičnímu soutěžnímu sportu a vhodné spíše pro sport talentovanou populaci. 3. Osvojit si „asketickou trpělivost“ v náročných sportovních momentech. Cyklista Cihlář vždy tvrdil, že při šlapání do kopce se musí „tiše trpět“. Odměnou budiž moment dosažení vrcholu, tam se diskomfort zvrátí v radost, která může vynahradit předchozí diskomfort. Princip „diskomfortem ke komfortu“ platí i pro strach a je důležitým mechanismem mnoha prožitkových sportů. Uvažovat ve sportu „asketickou slast“ je příliš odvážné, zavání to masochismem, ale je to prožitek, ke kterému u některých např. otužovacích aktivit beze sportu dochází. Zase jde patrně o dialektiku asketismu a hedonismu, které si všiml už v 5. stol. před Kr. Herakleitos z Efesu a moderně je vykládána zvratovou teorií ve sportu (Kerr 1997 ).Také poznatky o účincích endogenních opiátů existenci těchto stavů podporují. Je to něco tak paradoxního jako osobní subjektivní pohoda v objektivní nepohodě.

Představa o dialektice činitelů ve sportovní aktivitách

ILLNESSFAKTORY vs. WELLNESSFAKTORY smrt, zranění

- kondice, zdraví

bolest, únava

- funkční slast,vertigo end. opiáty, zotavení

prohra

- vítězství, triumf

strach

- překonání, „cool“

námaha

- „flow“- zaujetí,

přetížení

- herní momenty (až extatické)

- 33 -

Vědecká sdělení Literatura: BANDURA, A. Self-efficacy. Toward a unifying theory of behavioral change. Psychological Review. 1977, roč. 84, s.191-215. BARTUŠEK, B. Využití jógových cvičení ve sportu. Brno : Metodický materiál ČSTV, 1987. BIDDLE, S. J., FOX, K. R. Exercise and health psychology: Emerging relationships. British Journal of Medical Psychology. 1989, vol. 62, no. 3, p. 205-261. BRANDON, J. E., LOFTIN, J. M., CURRY, J. Role of fitness in mediating stress: A correlational exploration of stress reactivity. Perceptual and Motor Skills. 1991, vol. 73, no. 3, p. 1171-1180. CATHALA, H. Wellness. Praha : Grada, 2007. CRAMER, S. R., NIEMAN, D. C., LEE, J. W. The effect of moderate exercises training on psychological well-being and mood state in women. Journal of Psychosomatic Research.1991, vol. 35, p. 4-5, p. 437-449. DOLEŽALOVÁ, V. Jóga a zdraví. Brno : ČSTV, 1984. DENEVE, K. M., COOPER, H. A meta-analysis of 137 personality traits and subjective wellbeing. Psychol.Bull. 1998, vol. 124, p.197-229. DOSTÁLEK, C. Hathajóga. Praha : Karolinum, 1996. EMERY,C. F., HAUCK, E. R., BLUMENTHAL, J. A. Exercise adheerence of maintenance among older adults: 1-year follow up study. Psychology and Aging. 1992, vol. 7. no. 3, p. 466-470. FOJTÍK, I. Japonská bojová umění. Praha : Naše vojsko, 1993. FOJTÍK, I. Tchaj-ťi čchuan a pa tuan ťin čínská cvičení pro zdraví a dobrou pohodu. Praha : Karolinum, 1995. FOJTÍK, I. Duch budó. Praha : Naše vojsko, 2006. FOX, K. R. Self-esteem, self-perceptions and exercises. International Journal of Spor Psychology. 2000, vol. 31, no. 2, p. 228-240. HENDL, J. Systematické přehledy o ovlivnění mentálního zdraví pohybovou aktivitou. In: HOŠEK, V., TILINGER, P. (Eds.) Psychosociální funkce pohybových aktivit jako součást kvality života dospělých. Praha: UK FTVS, 2007, 129 - 142. HOŠEK, V. Kinezioprotekce kvality života a kinezioterapie duševních poruch. In HOŠEK, V., TILINGER, P. (Eds.) Psychosociální funkce pohybových aktivit jako součást kvality života dospělých. Praha: UK FTVS, 2007, s. 5 – 8. HOŠEK, V. Sport a osobní pohoda. In Fialová, L. (Ed.) Wellness, zdraví a životní styl. Praha : UK FTVS, 2007. s. 41.- 48. HUNT, A. Musculoskeletar fitness: the keystone in overall well-being and injury prevention. Clin Orthop. Apr. 2003, 409, p.96-105. KEBZA, V., ŠOLCOVÁ, I. Well-being jako psychologický a zároveň mezioborově založený pojem. Československá psychologie. 2003, roč. 47, č. 4, s.333-345. KERR, J. H. Motivation and Emotion. In Sport: Reversal Theory. 1997, Hove (U.K.) The Psychology Press. KREJČÍ, M. Jóga v praxi pedagoga. České Budějovice : JČU-PF, 1995. KŘIVOHLAVÝ, J. Pozitivní psychologie. Praha : Portál, 2004. MCAULEY, E., COURNEYA, K. S., RUDOLPH, D. L. Enhancing Exercise Adherence in Middle-aged Males and Females. Preventive Medicine, 1994, vol 23, p. 498-506. MÍČEK, L. Duševní hygiena. Praha : SPN, 1984. NEŠPOR, K. Uvolněně a s přehledem. Praha : Grada, 1998. NORRIS, R., CARROL, D., COCHRANS, R. The effects of psysical activity and exercises training on psychological stress and well-being in ana adolescent population. Journal of Psychosomatic Research. 1992, vol. 36, no. 1, p. 55-656.

- 34 -

Vědecká sdělení NORWELL, N., MARTIN, D., SALAMON, A. Psychological and physiological benefits of passive and aerobic exercise in sedentary middle-aged women. J. Nervous and Mental Disease, 1991, vol. 179, no. 9, p. 573-574. PODĚBRADSKÝ, J. Wellness v ČR. Praha : Ministerstvo pro místní rozvoj, 2008. ROTH, D. L., HOLMES, D. S. Influence of psysical fitness in determing the impact of stressful life events on physical and psychological health. Psychosom. Medicine. 1985, vol. 47, p.164-173. ROTH, D. L., BACHTLER, S D., FILINGIM, R. B. Acute emotional and caardiovascular effects of stressful mental work during aerobic exercise. Psychphysiology. 1990, vol. 27, no. 6, p. 694-701. STACKEOVÁ, D. Fitness a kvalita života. In: HOŠEK, V., TILINGER, P. (Eds.) Psychosociální funkce pohybových aktivit jako součást kvality života dospělých. Praha : UK-FTVS, 2007. STACKEOVÁ, D. Psychologie fitness. In: FIALOVÁ, L. (Ed.) Wellness, zdraví a životní styl. Praha : UK FTVS, 2007. ŠOLCOVÁ, I., KEBZA, V. Prediktory osobní pohody (well-being) u reprezentativního souboru české populace. Československá psychologie, 2005, roč. 49, č. 1, s.1-8. WEINBERG, R.S., GOULD, D. Foundation of Sport and Exercise Psychology. Champaign : Human Kinetice, 1995. WILLIS, J. D., CAMBELL, L. F. Exercise Psychology. Champaign : Human Kinetic, 1992.

- 35 -

Vědecká sdělení

Wellness z pohledu lázeňské medicíny Dobroslava Jandová Klinika rehabilitačního lékařství FNKV a 3.LF UK v Praze Šrobárova 50, 100 34 Praha 10 - Vinohrady Kontakt: [email protected]

Annotation The paper focuses on the relationship of natural healing resources and spa medical programs in regard to wellness activities. The paper presents principles of holistic health concept in the design of psycho-neuro-immuno-endocrinology and alternatives using natural healing resources to improve health and to prevent disease or dysfunction. Key words Wellness, spa medicine, natural healing resources, primary prevention.

Neurofyziologický koncept wellness vychází z předpokladu, že mimovolně v člověku probíhá regulace systémů: logistiky organizmu tj. autonomního nervového systému (ANS, dříve označovaný jako vegetativní systém), humorálních stavů, hormonálního systému, imunitního systému a reflexních reakcí nervosvalových. Z toho vyplývá, že 90% funkcí člověka se děje nevědomě a neverbálně. Vysvětlení, jak tyto systémy fungují, přináší kybernetika. Potvrzení existence nanotubulů a biofotonů v mozku člověka vedlo k pojetí mozku jako optokybernetického holografického orgánu. Nový kybernetický přístup v medicíně se nazývá synergetika a jedním postulátem je, že primární není hmota a energie, ale informace. Kybernetika živých organizmů novým synergetickým systémovým přístupem vede k poznávání informací o fungování lidského těla jako celku, o podmínkách udržení zdraví a dalších atributech. V přírodních vědách a v medicíně se již v řadě oborů děje přesun od diagnostiky a terapie poruch strukturálních k prevenci, včasné diagnostice a nápravě poruch funkcí (kardiologie, myoskeletální medicína, diagnostika a terapie poruch měkkých tkání, vliv geoanomálií na zdraví člověka, geoatmochemie, vznikla geomedicína, sledují se závislosti pandemií na sluneční aktivitě……). Empirické používání přirozených – přírodních zdrojů k navození subjektivně příjemných pocitů vedlo postupně k poznání a k průkazům, že jejich pravidelné užívání vede k upevnění zdraví, zvýšení odolnosti, vymizení různých stavů dyskomfortu, vymizení obtěžujících poruch a k léčbě určitých chorob. Lázeňská medicína přírodní zdroje používá sofistikovaným způsobem a věnuje se poruchám funkcí ANS, imunity, přeladění hormonální osy, obnově zdraví a biorytmů ( dlouhodobé oscilace…), léčbě subakutních a chronických nemocných podle Vyhl. 57/1997 Sb. „Indikační seznam pro lázeňskou léčbu dospělých, dětí a dorostu“.S rozvojem vědních poznatků se uplatňuje v rehabilitační a fyzikální medicíně (obor RFM)- kam lázeňská medicína integrálně patří - neurofyziologická koncepce postulující, že za nejrůznějších okolností musí být řídící systém člověka schopen vybrat optimální chování pro zvládání nox (stresorů): fyzikálních, chemických, biologických, psychických a sociálních. V komplexním přístupu ke zdraví a k prevenci každého z nás víme, že nejde o eliminaci stresorů v životě, ale o změnu reaktivity našich regulačních systémů na stresory, navýšení bohatosti a četnosti samoúzdravných regulačních programů i programů

- 36 -

Vědecká sdělení motoriky , dále o rozšíření hranic tolerance čili zvýšené odolnosti na zevní a vnitřní podněty, o zvýšení kondice a koordinace systémů motoriky + psychiky + imunity + reakcí autonomního nervového systému. Jde o udržení zdraví uvnitř každého systému z nich a upevnění jejich vzájemné koordinace, jde o prevenci hyporeaktivity i hyperreaktivity systémů (migrény, alergie, paroxysmální stavy, křeče..). Pro zdraví je důležitá jak bohatost softwarů reflexních - vůlí neovlivnitelných reakcí (tj.práce 9/10 funkce mozku) tak mnohost vědomých vzorců chování. Význam fyzikálních energií O „čtení“ genů, o transkripci a o transformaci informací, o logistice našeho organizmu rozhodují primárně fyzikální energie. Fyzikální energie ovlivňují chování mozku tj. optokybernetického řídícího mechanizmu, mají rovnocennou signální funkci pro chování jednotlivých buněk a tkání ( pojiva např.) tak jako minerální látky, hormony nebo humorální mediátory. Proto je pro udržení či obnovu zdraví, pro zvýšení kondice, pro prevenci poruch funkcí potřeba v komplexním přístupu využít fyzikální energie a nefarmakologické postupy s individuální aplikací tak, abychom byli maximálně aktuálně adekvátní danému individuu (jeho konstituci, kondici, energetickému potenciálu, tonu vegetativní soustavy zvl. sympatiku a parasympatiku). Toto je právě doména balneologie s balneoterapií, čili lázeňské medicíny. Užití přírodních léčivých zdrojů (PLZ) je tedy aplikací převážně fyzikálních energií, přírodní léčebné lázně využívají v komplexní léčbě celou paletu oboru RFM. Jedná se tedy o: teplo (koupele, parafin, slatinné zábaly…), mechanickou energii (tlak,vztlak vody, trakce masáže..ultrazvuk), světlo ( UV. Viditelné, IR), elektřinu, magnetizmus, kinetickou energii… či jde o kombinace fyzikálně-chemických podnětů(slatinné koupele, vody sirné, jodové…). Přírodní léčivé zdroje zahrnují přírodní minerální vody (PMV), plyny ( oxid uhličitý), peloidy a klima ( které splňuje legislativní podmínky pro léčení klimatem). Zevní balneoterapie má vliv na kůži a podkoží, dostupné fascie, šlachy, měkké tkáně kolemkloubní, vnitřní balneoterapie má vliv na sliznice při pitné kúře, kloktání, irigací dásní, výplachu žaludku…, dále na sliznice dýchacího systému vdechování respirabilního aerosolu v regionálním klimatu, inhalací PMV, proplach nosu, na sliznice a struktury dalších tkání ( vaginální a rektální tampóny, vysoké střevní výplachy – enterocleaner aj…). Mechanizmus účinků lázeňské medicíny Lázeňská medicína nenapodobitelným a nezastupitelným, nenahraditelným způsobem ovlivňuje, moduluje a reguluje receptory chemické, tepelné, mechanické, volná nervová zakončení a výrazně bohatou sympatickou asynaptickou nervovou cévní pleteň se všemi reflexními důsledky lokálními a segmentovými při centripetálním a centrifugálním šíření vzruchů (horizontální řízení). Informace se pak přes segmenty míšní s přepojením na vyšší etáže CNS dostává až do hypotalamu – největšího ganglia autonomního nervového systému. Hypotalamus je anatomickou strukturou odpovědnou za přepojení stresových reakcí na systémy ANS, imunitní, hormonální, limbický systém, kůru mozkovou, na struktury řídící napětí kosterního svalstva, na mozeček aj. (vertikální řízení). Lázeňská medicína využívá repetitivním způsobem definované podněty, kterými popudově (mírným dozovaným stresovým impulzem) ovlivňuje zdravotní stav individua.Pro dosažení klinických efektů je nutná sumace podnětů v čase (obdobně jako se podávají ATB, psychofarmaka…). Empirie i vědecké důkazy o strukturování paměti nás naučily, že podněty a jejich účinky na změnu reaktivity systémů ANS, hormonální osu a imunitní systém musí působit pravidelně

- 37 -

Vědecká sdělení nejlépe denně (podle typu aplikace PLZ i ob den) minimálně po dobu 18 -21 dnů než dojde k zabudování nových informací do dlouhodobé paměti. Staří lékaři a zvláště balneologové toto neomylně věděli a plně tuto přírodní zákonitost respektovali (děje aklimatizace, adaptace, habitace, tvorba nových softwarů, sumace a upevnění klinických efektů ). Nelze např. chtít, aby zdravý mladík natrénoval běh na 100 metrů za 1. týden, po třech týdnech tréninku však řídící systémy a jejich regulace požadavky na tento výkon zpravidla zvládnou a mladík závod úspěšně absolvuje ( autor citátu MUDr .Machálek). Wellness Pokud máme před sebou klienta, který není nemocný, není po operaci, ani po úrazu pak je pro něj wellness jako životní styl důležitý pro trvalé udržení zdraví, udržení či zvýšení kondice a jako primární prevence poruch funkcí. Pokud máme před sebou klienta s vrozenou vadou ( vady kyčelního kloubu, plochonoží, skoliotici, lehčí formy DMO aj.), se stavem po úrazu s těžším postižením pohybového systému (amputovaní, nemocní s ortézou, osoby na vozíku) nebo dlouhodobě nemocného (astmatici, kardiaci) ale kompenzovaného, stabilizovaného, bez progrese nemocí nebo těžkou nedostatečností vnitřních orgánů , pak je to klient, kterého je potřeba navést na wellness. Pro tohoto klienta je výhodou resp. nutností pravidelná pohybová aktivita podle jeho individuálních možností např. denně kombinace strečinkových a uvolňovacích cviků po dobu 10-15minut, rytmická chůze 3-4x týdně s pravidelným dýcháním, dozovaná aerobní zátěž 1- 2x týdně nebo plavání 1x týdně, aplikace fyzikálních či fyzikálně-chemických podnětů 1-2x týdně formou teplé koupele s přísadou( bylin,olejů, síry,jodu..), celotělové masáže 1x týdně, empiricky stačí k udržení odolnosti imunitního systému 1x /14 dní sauna nebo celotělová chladová terapie (CCHT, kryokomora), u duševně pracujících je vhodná návštěva 1x týdně solné komory nebo 1x/ 3-4 týdny floatingu. Lázeňská zařízení místně příslušnému regionu i celorepublikově nabízejí klientům řadu wellness aktivit v kombinaci s procedurami s přírodními léčivými zdroji. Místním obyvatelům poskytují fitness služby, masáže, relaxační procedury i možnosti různých typů cvičení ( power joga, masáže dle Penzella atp.) Pro klienty, kteří z různých důvodů nemohou v domácím prostředí aplikovat pravidelně koupele, masáže různých typů, parafin nebo jiné tepelné procedury, nemohou v rámci svého individuálního wellness programu pravidelně navštěvovat fitness centra nebo sportovat, pro ně je indikován občasný krátkodobý víkendový wellness program v lázních cca 1x / měsíc či 1x / 3- 6měsíců několikadenním pobytem v lázních (57dní) pravidelně. Lázeňský lékař může pomoci při výběru individuální skladby procedur event. může klienta vyšetřit a podle doplňujících funkčních zátěžových testů ( typu ergometrie či spiroergometrie, vyšetření variability tepové frekvence, test chůzí na 2000m apod.) doporučit aktuálně adekvátní pohybovou zátěž a ostatní procedury. Oblíbenou je Nordic walking po lázeňských trasách se známým převýšením terénu, určenou délkou trasy, s místy odpočinku, s kontrolami tepu, s možností vyšetření holter TK, EKG vyš., s oxymetrem atp.- Františkovy Lázně, Jeseník, Karlovy Vary, Luhačovice, Klimkovice…), řada lázní má vlastní cyklotrasy nebo běžkařské trasy, tenisová a golfová hřiště ( Mariánské Lázně..). Většina lázní v ČR je vybavena i pro wellness pobyty rodin s dětmi různého věku. Doba pobytu je u rodin dodržujících wellness styl života průběžně celoročně dostačující 1x ročně cca po 7 dní. Pro „necvičící“ rodiny je prvopobyt nebo i opakovaný pobyt vhodný s intervencí lázeňského lékaře a celého personálu s edukací a navozením wellness životního stylu, proto je pro první kontakt s pojetím wellness coby životním stylem doporučován delší pobyt a to 10 až 14-ti denní.

- 38 -

Vědecká sdělení Pro klienty, kteří přijíždějí do lázní k znovunabytí kondice, posílení imunity, pro regeneraci a rekondici po prodělaném onemocnění, operaci nebo úrazech, které jsou mimo rámec „ Indikačního seznamu pro dospělé, děti a dorost“ a tudíž nejsou indikovány lékařem specialistou ke komplexní nebo příspěvkové lázeňské léčbě, jsou indikováni právě pro edukaci wellness životního stylu, pro ně je vhodný výběr lázní s odpovídajícím PLZ a týmem specialistů podle charakteru proběhlého onemocnění (např. pohybového aparátu nebo kardiovaskulární nemoci,gynekologie, kožní onemocnění, výběr provede klient po poradě se svým ošetřujícím lékařem). PLZ bude potencovat účinek procedur typu wellness. Pro znovunabytí plného zdraví a kondice u těchto klientů je pak racionální absolvovat dvoufázový nebo třífázový wellness pobyt ( odstup cca ¼ roku) vždy na dobu 5-7 dní, s postupně zvyšovanou zátěží a změnou procedur a novými návyky. Předpokladem vynikajícího efektu je provádění nabytých pohybových a dietních návyků denně doma. U starších zdravých osob, u osob s artrózou kloubů i osob např. po totální endoprotéze kloubů je výhodou každoroční cca 10-ti denní wellness pobyt v odpovídajících lázních pro léčbu pohybového aparátu ( Třeboň, Bělohrad, Jáchymov…) Velkou motivací pro domácí denní cvičení a wellness styl je využití expertních informačních systémů ( EIS) např. typu computerové kineziologie, se kterými se klienti seznámí v některých lázních ( Jeseník, Františkovy Lázně,..) Klient vyšetřením a rozborem se specialistou získá řadu informací o své celkové kondici a dysfunkci ( tedy nepřímo o poklesu nespecifické odolnosti), o soustředění se na určitý problém v tělovém schématu jak pohybového systému tak vnitřních orgánů a žláz s vnitřní sekrecí. EIS nabízejí individuálně adekvátní soubor cviků (cvičební polohy a pozice vleže nebo vsedě, výjimečně ve stoji, spojené s dechovými cviky), které pozvolna zvyšují klientovu odolnost, snižují bolesti, zvyšují obratnost a výrazně posilují víru klienta ve zdraví, zvyšují jeho sebedůvěru (soubor cviků se modifikuje podle kontrolních nálezů EIS) . Závěr V celostním pojetí je lázeňská medicína léčebnou rehabilitací samoúzdravných regulačních dějů –tedy praktikuje rehabilitaci oboru psycho-neuro-.imuno-endokrinologie, V lázeňské medicíně akceptujeme, že jiné tkáně, jiné buňky právě proto, že plní jiné funkce než neuronální sítě, reagují jinak a podléhají jiným regulačním pochodům. Wellness je z pohledu lázeňské medicíny významný nejen individuální ale celospolečenský trend, kterému lázeňská medicína může mnoha aspekty výrazně prakticky přispět a může aplikací přírodních léčivých zdrojů wellness aktivity účinně potencovat. Literatura: Základní orientace v legislativě: Zákon č. 164/2001 Sb. – lázeňský zákon Vyhláška č.423/2001 Sb. o zdrojích a lázních Vyhláška 58/1997 Sb. Indikační seznam pro lázeňskou léčbu dětí, dorostu a dospělých BENDA, J. Mechanizmus účinku přírodních minerálních vod při zevní balneaci. Rehabilitace a fyzikální lékařství. 1997, č. 3, s. 116-122. BENDA J. Přírodní sirné minerální vody v balneologii. Rehabilitace a fyzikální lékařství. 1997, č. 3, 1997, s. 109 – 115. BENDA, J. Peloidy v balneoterapii. Rehabilitace a fyzikální lékařství. 2000, č.2, str.82-91. CAPKO, J. Základy fyziatrické léčby. Praha: Avicenum,1998. 396 s. CAPRA, F. Tao vo fyzike. Bratislava: Gardenia Publish. 1995, 250 s.

- 39 -

Vědecká sdělení DOLEJŠOVÁ V., KOMBERCOVÁ J., WANKATOVÁ H. Základy komplexního přístupu v medicíně. Praha : Pražská vydavatelská společnost, 1994, 158 s. (Medica Revue). DRÁBEROVÁ, E. Cytoskelet – dynamická síť. Cytoskelet není jen buněčná kostra, ale také pohybový a organizační systém. Vesmír, roč. 79, 438 - 443, 2000/8. GRUNTORÁD, J., STŘEŠTÍK, J., VILHELM, J. Atmogeochemické pole a jeho vztah ke geofyzikálním a meteorologickým parametrům. Bioklimatologické pracovné dni. Zvolen, 1999. Proceedings of Symposium, s. 228-233. GRUNTORÁD, J., STŘEŠTÍK, J., ŠIMEK, J., VILHELM, J. Korelace atmogeochemického pole s meteorologickými daty. Člověk ve svém pozemském a kosmickém prostředí. Sborník referátů ze semináře. Úpice, 1999. s.108 – 117. HOLUB, R. F., REIMER, G. M., HOPKE, P. K., HOVORKA, J., KRCMAR, B., SMRZ, P. K. „Geoaerosols“ , their origin , transport and paradoxical behavior, a challenge to aerosol science. J. Aerosol Sci., 2001. Vol.30. Amsterdam:Pergamon Press , (Suppl.1), p. 111112. HOLUB, R. F., SMRZ, P. K. Localisation of bound particles outsider potentials wells. Canadian Journ.of.Physics., 2002, p.80 JANDOVÁ, D., MACHÁLEK, Z. Klimatoterapie. Rehabilitace a fyzikální lékařství. 2005, č. 4. s. 6-14. JANSKÝ, L. Fyziologie adaptací. Praha: Academie, 1979, s.285 JANSKÝ, L. Human adaptability to cold. Sborník abstraktů 77. fyziologické dny ČFS SFS BF JU České Budějovice, 1999, str. 22. KOLISKO, P., SALINGER, J., OPAVSKÝ, J., JANDOVÁ, D. Vliv jógových cvičení na aktuální funkční změny autonomího nervového systému. Sborník Mezinárodního sympozia o zdraví a zdravém způsobu života. Hradec Králové, 2000. s. 99-102. KOLISKO, P. Model rekondičních cvičebních programů pro pacienty a lázeňské hosty Priessnitzových léčebných lázní. In. Biologický věk ve vztahu k životnímu prostředí. Závěrečná výzkumná zpráva. Olomouc : UP Olomouc - FTK, 1994, 240 s.. KOVAŘů , H., KOVÁŘŮ, F. Základy neuroimunomodulace. Praha :Galén, 2005, s.216. KRČMÁŘ, B., VYLITA, T. Unfilterable „ Geoaerosols“, their use in search for thermal, mineral and mineralised waters and their possible influence on the origin of certain types of mineral waters. Springer – Verlag. Environmental Geology, 2001. vol.40:6 KRČMÁŘ, B. Pravděpodobně kvantově mechanický výstup částic z geologických struktur a jejich význam v geologické prospekci, vlivu na živé organismy a některé další možné aspekty tohoto jevu. Praha: Agex, 2002. NEŠPOR, K. O pozitivním vlivu relaxačních technik na imunitní systém. Vesmír No. 10 1996, s. 565 – 569. ROITT, I. M., BROSTOFF, J., NAKE, D. K. Immunology. Churchill Livingstone, Edinburgh, London, N.Y., Gower medical Publishing, 1989 kap. Regulation via the endocrine and nervous system – regulation of the immune response kap.10.8 – 10.9 ROKYTA, R., ŠŤASTNÝ, F. Struktura a funkce lidského těla. Praha: Tigris s.r.o, 2002, s. 176. STONIER, T. Informace a vnitřní struktura vesmíru. Praha: BEN, 2002, 160 s. VEČEŘOVÁ - PROCHÁZKOVÁ, A. Psychoneuroimunologie. Acta psychiatrova postgradualia bohemica. Praha : Galén, 2004, 164-175. VEČEŘOVÁ - PROCHÁZKOVÁ A. The change in limbic system aktivity in various treatment modalities in the results of neuroimaging methods – a review. ICMART 2005, Book of abstracts, 62-63.

- 40 -

Vědecká sdělení VEČEŘOVÁ - PROCHÁZKOVÁ, A. Akupunkturní dráhu nelze vypitvat, přesto akupunktura působí aneb Akupunktura v zobrazovacích metodách CNS. Praktický lékař. 2005, roč. 85, č 9, s. 522-526. VEČEŘOVÁ - PROCHÁZKOVÁ, A., KONEČNÝ, M. Psychoterapie v zobrazovacích metodách CNS. Praktický lékař. 2006, roč. 86, č. 4, s. 222-224. ZENTRICH, J.A. a kol. Farář Kneipp - Léčení vodou a ostatními přírodními prostředky. Olomouc: Dobra a Fontána, 1999, s. 239.

- 41 -

Vědecká sdělení

Wellness a aktivity v přírodě Jan Neuman VŠTVS Palestra, s.r.o. Pilská 9, 198 00 Praha 9 Kontakt: [email protected]

Annotation In our study we think about issues associated with the concept of wellness in connection with outdoor activities. We briefly summarize the importance of outdoor activities for humans to explain the needs of outdoor activities for the civilized society. We look for inspiration in our history as the relationship of wellness and outdoor activities is approached e.g. in the USA as the Outdoor Industry, and the international debate focused on "adventure therapy". We mention the development of programs at universities and professions associated with wellness. In the conclusion is presented summary of the main outdoor activities that could be conceivably developed in the general concept of wellness. Key words Activities in nature, wellness. Úvod Tématikou zaměřenou na wellness a aktivity v přírodě jsme se začali hlouběji zabývat při vedení bakalářských prací (Lacko 2009). Již úvodní diskuse o této tématice naznačily, že se zde otevírá zajímavý odborný problém, který plně zapadá do hledání významu aktivit a sportů v přírodě pro člověka žijícího ve vyspělé společnosti. V případě „wellness“ jde o přebírání anglického termínu i koncepcí vzniklých v anglosaském prostředí a to je zcela podobná situace se kterou se vyrovnáváme v celé oblasti nazývané „outdooor“(jde o termíny jako jsou „outdoor education“, „adventure education“ či „adventure therapy“) Neuman 1996, Turčová 2005, aj. Terminologie a koncepce wellness Velká šíře problematiky a různé výklady termínu „wellness“ mají určité podobnosti s vývojem terminologie a českého výkladu různých směrů spojovaných s termínem „outdoor“. V české odborné literatuře je zatím málo prací, které by se celkovou koncepcí „wellness“ zabývaly. Nejrozsáhlejší studii zřejmě předložil v posledním období Poděbradský 2008. Text se opírá především o sekundární analýzu vybraných odborných prací uveřejněných v češtině a je zaměřen spíše k využití různorodých koncepcí wellness v cestovním ruchu. Ke koncepcím promlouvá studie J.W. Millera 2005, kterou jsme využili ke zpracování této části studie. V práci Millera se dovídáme, že původní termín „wealnesse“(cítiti se dobře, být zdráv) pochází z angličtiny a byl používán už od 12. století jako antonymum ke slovu „illness“(nemoc, být nemocen). V průběhu doby pak se vysvětlování termínu „wellness“ měnilo v závislosti na kontextu ve kterém byl používán. Jde spíše o výsledek komplexního formativního procesu a proto se obtížně hledá jednotná definice toho, co se nazývá „wellness“. Pravděpodobně první skutečná koncepce wellness se zrodila v pracích H.L. Dunna (1961). Inspiroval se holistickou koncepcí zdraví, kterou v roce 1947 definovala WHO podle které je zdraví stav celkové tělesné, duševní i sociální pohody (well-beeing) a ne jenom neexistence nemoci či vetchosti a slabosti. Proto Dunn definoval „high-level wellness“ jako - 42 -

Vědecká sdělení integrovanou metodu činnosti zaměřenou na dosažení maximálního možného potenciálu každého jedince. To vyžaduje, aby každý jedinec udržoval kontinuitu rovnováhy a účelného zaměření činnosti (života, životního stylu) v prostředí ve kterém žije. Z historie západní kultury viděl, jak se od sebe striktně oddělují u člověka - tělo,mysl a duch. Proto na svém známém diagramu „high-level wellness“ ukazoval, tři vzájemně se protínající kruhy, které symbolizují organizovanou energii člověka vytvářenou vzájemnými vztahy a souvislostmi jeho tělesné, mentální i spirituální stránky. Šipka pak znázorňuje životní cyklus jedince, který se snaží dosáhnou svého cíle v žití a růstu v celistvosti směřující ke zralosti v sebenaplnění. Záměrné posunutí šipky do strany mělo naznačit, že život jedince se nemusí striktně vyvíjet jako plně vyvážený dle všech jeho stránek. Z Dunnovy koncepce vyplývá, že wellness je spíše kontinuální činností než určitým pevným stavem. Wellness je celostní přístup ke zdraví zahrnující tělesnou, mentální, sociální, kulturní a duchovní dimenzi člověka. Mentální wellness záleží na vlastní odpovědností jedince a nemůže být delegována na jiné. Wellnes se dotýká potenciálu každého z nás, zahrnuje v sobě pomoc jedinci dosáhnout nejvyššího stavu životní pohody (well-beeing) jakého je schopen. Sebepoznání a sebeintegrace jsou klíče k dosažení vyšší úrovně wellness. Mnohé z myšlenek H. L. Dunna byly rozvinuty v současné psychologii (E. Fromm, C. Rogers, G. Allport, A. Maslow). V roce, kdy H. L. Dunn zemřel (1975) založil J. Travis v Kalifornii první Wellness Resource Center. Komerční osmiměsíční Travisův program zahrnuje relaxační techniky, sebeohodnocení, trénink komunikace, podporu kreativity, zlepšení stravy a zdatnosti, visualizační techniky atp. Hlavní idea Travise je pomáhat klientům lépe se poznat, aby se mohli lépe starat o své zdraví.. Dalším propagátorem je D. Ardell, kterého je možné pokládat za guru současného wellness hnutí. Poněkud odmítavě se stavěl k duchovnímu rozměru wellness. Napsal 16 knih, produkuje časopis a založit známé wellness centrum. Hnutí wellnes ve Spojených státech bylo ovlivněno také wellness programem v univerzitních kampusech. První univerzitní wellness program vznikl na University of Wisconsin – Stevens Point na počátku sedmdesátých let 20. století. V r. 1979 vydaly orgány řídící zdravotnictví zprávu, která vyzývala Američany k podpoře zdraví, k prevenci nemocí a wellness. Populární knihy, které se zabývaly tzv. megatrendy identifikovaly wellness jako novou koncepci zdraví (Naisbitt 1982). To také posílilo vliv na změnu životního stylu mnoha Američanů. Dále se rozvinuly tzv. celoživotní sporty jako jogging, aerobics, posilování. Stejně tak se zvýšil zájem o tzv. zdravou stravu, který podnítilo již hnutí hippies. Zvýšil se zájem o různé druhy diet, které měly předcházet onemocněním srdce. Počátkem 90. let začíná v USA další proměna koncepce wellness. Zdůrazňuje se ve větší míře náboženský a duchovní rozměr wellness. V Evropě se počátkem 90. let začíná „welness“ více než v USA spojovat s potěšením, radosti, dobrým pocitem (to co se německy nazývá Wohlfühl), statusem a okázalou spotřebou. Lázeňství se stalo příkladem podpory tohoto významu wellness. Termín se začal také spojovat s obecnou krásou. Ukázalo se, že radost, potěšení, zábava a status mohou být využívány jako mocný prostředek markentingu. Termín „wellness“ se začal používat v mnoha významech, které mají jen málo společného s původní Dunnovou koncepcí.

- 43 -

Vědecká sdělení Šlo to tak daleko, jak uvádí Miller 2005, že jeden z profesorů university v New Jersey prohlásil, že jeho katedra škrtá termín wellness ze svých studijních programů zaměřených na podporu zdraví. Své tvrzení zdůvodnil tím, že termín wellness se díky komerčnímu zneužívání rovná v akademických programech v USA polibku smrti. Podobné proměny termínů a jejich komerční a marketingové využívání zažíváme i v souvislosti s termíny obsahující slovo „outdoor. Domníváme se, že původní koncepce wellness je stále inspirující a využívání pobytu a aktivit v přírodě jen doplní celostní přístup k wellness, jako směru podněcujícího změnu životního stylu lidí ve vyspělých zemích. Význam pohybové aktivity a aktivit v přírodě pro člověka Shrnující komentář o vlivu tělesné aktivity na zdraví dětí a dospívajících publikovali v roce 2000 světově uznávaní švédští fyziologové B.Ekblom, P.O Åstrand ( Stockholm Karolinska Institute). Znovu opakují fakt, že člověk, který se narodil počátkem 20. století byl svědkem takového technického rozvoje, který předčil technický rozvoj rodu Homo- člověka za poslední miliony let. Lidé i jejich předchůdci byli adaptování na životní styl sběračů a později lovců. Nyní jsme překonali zemědělskou kulturu a vyspělé země žijí v urbanizované,vysoce technologicky rozvinuté společnosti, které dominuje sedavý způsob života. Dříve se děti učily až, když dospěly do věku, kdy začaly rozumět informacím vychovatelů. Chlapci se učili od starších lovců. Dnes se začíná výuka ve věku, který více méně respektuje vyspělost, rozměry těla, funkční a intelektuální potenciál. Dřívější vertikální kontakt se starší generací je více či méně nahrazován horizontálním kontaktem se stejně starými osobami. Znamená to, že výchovná, tělesná, fyziologická i sociální situace mladých lidí se dramaticky změnila. My nyní zjišťujeme následky tohoto enormního nekontrolovaného pokusu s celou generací. Pohybová aktivita dětí zajišťuje přípravu neuromuskulárního systému, koordinaci a rovnováhu. U dnešní mladé generace dochází k akceleraci růstu, výška narůstá o 8-10 cm a váha o 7,5 -9 kg u chlapců i dívek. To znamená, že by se tomu mělo přizpůsobovat řízení pohybu v mozkové kůře, mozečku i periférní zpětné vazby atp. Řeší se otázka, zda je v mozku centrum kontrolující tělesnou aktivitu, dohlížející na mentální a tělesný rozvoj i na energetickou rovnováhu. Neurofyziologové říkají, že rozvoj neuronů a dendritů spojujících neurony je v mozku stimulován tělesnou aktivitou. To je taký důvod pro podstatu hravého pohybu, který je společný člověku i zvířatům. Ukazuje se, že pohyb vytváří mechanismy, které kontrolují i rovnováhu přijmu a výdajů energie. Z tohoto hlediska je velmi nešťastné to, že v moderní společnosti se prosazuje stále tendence, která staví velké překážky do cesty spontánní dětské aktivitě. V mnohých vyspělých zemích politici a administrace redukují čas věnovaný povinné tělesné výchově ve školách všeho typu. Zjišťuje se, že už od 13 roků se mladí lidé adaptují na sedavý způsob života, dívky více než chlapci. Zvyšuje se počet obézních dětí. Důvodem nízké pohybové aktivity jsou negativní a nedostatečné zkušenosti dětí ze školní tělesné výchovy a druhým důvodem je přirozená lidská lenost. Jednou z cest je zvýšení počtu hodin tělesné výchovy na školách. Děti musí mít nejméně hodinu pohybu a potom by měl působit i kladný příklad rodičů, kteří budou stimulovat děti k další pohybové činnosti. Neví se přesně kolik pohybové aktivity pro optimální zdraví má být, ale lze využít mnohá doporučení, která hovoří o nutnosti vydatné pohybové aktivity nejméně 30 minut každý den. Znovu lze zdůraznit, organismus člověka se adaptoval během milionů let k výrazné a pravidelné pohybové aktivitě. Znamená to, že současná mladá generace potřebuje pravidelnou a náročnou pohybovou aktivitu pro optimálně fungující organismus. Nejefektivnější

- 44 -

Vědecká sdělení pohybovou aktivitou zakotvenou v našem biologickém dědictví je pohybová aktivita v přírodě. Někdejší výchova „faunou a florou“(tedy pohybem v přírodě) byla pro vývoj dětí podstatná. Dnes je podobný typ aktivit bohužel opomíjen a zanedbáván. Tělesná aktivita může být vynikajícím koníčkem po celý život. Je zřejmé, že mnoho mladých lidí nebaví chodit jen pro chůzi samou i když je to zdravé. Jestli však bude chůze spojena s dobrodružnou poznávací činností (poznávání života v přírodě, poznávání nových míst atp.) nebo s nějakým koníčkem (dnes je to třeba práce na počítači, či využívání jiných elektronických přístrojů) pak takovou aktivitu podniknou. To je signál a zpráva o tom, že pro zvyšování pohybové aktivity ve všech věkových skupinách je třeba hledat praktické a realistické způsoby a cesty jak ji začlenit životního stylu. Autoři švédské studie Grahn a kol. 1997 zjistili, že děti ve školce, které měly různé denní prostředí dosahovaly různých výsledků. Děti, které si hrály stále v přírodě a blíže přírodě měly lepší pohybovou koordinaci, lepší pozornostní koncentraci. Zůstaneme li ve Skandinávii lze se zmínit o velké podpoře dětem v předškolním věku a jejich pohybu v přírodě za každého počasí (viz Neuman, Mytting ). To má zpětně vliv na zdravotní stav, rozvoj osobnosti a tvořivosti, otužilost atp. Z toho může mít prospěch celá společnost. Studie Nancy M. Wells 2000 ukazuje, že bydlení dětí v domech majících blízko k přírodě a zeleni ovlivňuje kladně jejich poznávací funkce. Ve studii, kterou prováděl American Institutes for Research (AIR) oddělení výchovy v Kalifornii se prokázal kladný vliv programů výchovy v přírodě (aktivity v přírodě s ekologickou náplní zaměřenou na poznávání přírody) na 12 leté žáky ze škol, které navštěvovali převážně děti z hispánské komunity. Žáci si zlepšili o 27% známky v matematice a přírodních vědách. Zlepšily se sociální i osobnostní dovednosti – sebehodnocení, řešení konfliktů, vztah ke spolužákům, řešení problémů, motivace k učení a chování ve třídě. Zvýšil se vztah k péči o prostředí, žáci se více zapojili do třídění odpadků a zlepšil se jejich vztah k přírodě. V poslední době se objevují studie (Humberstone, Stan 2009), které se zajímají o vztah mezi aktivitami v přírodě a koncepci well beeing u žáků základní školy. Vychází se z toho, že well beeing je široká koncepce, která zahrnuje řadu filosofických přístupů od tělesného zdraví k nejrůznějším formám štěstí. Well beeing dnes představuje to, co tvoří zdravotní tělesný, mentální a sociální stav jedince. Můžeme připomenout velký zájem švýcarských pojišťoven o hnutí spojené s cvičením v přírodě známé pod názvem „Vita Parcours“ – lepší verze našich dřívějších Areálů zdraví. Zdůvodnění potřeby aktivit v přírodě pro dnešního člověka Řada studií, které popisují v knize Rachel a Stephen Kaplanovi z roku 1987 poukazují v různých souvislostech na potřebu člověka přicházet do kontaktů s přírodou a hledat klid, nechat se okouzlovat krásou přírody, setkávat se s jinými lidmi a chovat se svobodně. Přírodní prostředí umožňuje lepší přístup k těmto hodnotám a situacím. Pouze pohled na stromy může vést k psychologickým přínosům. Vězni při pravidelném pohledu na zeleň méně navštěvovali nemocnici. Nemocní s výhledem do zeleně potřebovali méně uklidňujících léků a rychleji se zotavovali po operacích. Bezprostřední kontakt s přírodou zahrnuje potěšení, relaxaci, nižší hladinu stresu. Výzkumy ukazují, že díky těmto kontaktům s přírodou dochází ke stavu životní pohody – well- beeing. Lidé žijící a mající

- 45 -

Vědecká sdělení blíže k přírodě jsou dle výzkumů zdravější než ostatní jedinci. Zdá se, že je to značný rozsah benefitů ve srovnání s tak relativně malou a lacinou změnou prostředí. Lidé v běhu života, v nemoci, ve zdraví, v dobrých i špatných časech nalézají v přírodě něco, co je činí spokojenější a silnější. Posilující a obnovný vliv přírody (prožitky a zkušenosti) je možné pozorovat na všech jedincích, kteří pracují na zahrádkách, putují po kraji a horách, pozorují ptáky, táboří a provádějí mnoho dalších aktivit přírodě. Pozitivního vlivu přírody je možné využít při plánování dovolené daleko od měst a blíže ke krásným přírodním scenériím. Pro ty, kteří chtějí léčit mysl člověka, i pro plánovače, designery a manažery to znamená, že mají podporovat posilující a ozdravný vliv přírodního prostředí. Přírodnímu prostředí se přisuzuje hlavně estetický vliv. Estetické přírodní prostředí přináší potěšení, to se odráží v našich prožitcích. Přírodní prostředí podporuje i fungování našeho organismu. Přírodní prostředí urychluje zotavení při duševní únavě. Příroda může být nahlížena jako podstatný svazek mezi lidmi a ostatním živým světem. Lze říci, že přírodní prostředí je nezastupitelné. Důležitá role tělesné aktivity a odpovídajícího příjmu potravin pro emoční a tělesnou životní pohodu (well-being) je podmíněna dle britských autorů Pretty,J. a kol. 2003 také sekundární rolí vytvářenou ve vztahu k přírodě a společnosti . V této souvislosti se zmiňují o hypotetické roli tzv. Biofilie (Wilson), která ukazuje, že těsný vztah člověka k přírodnímu prostředí zvyšuje životní pohodu lidí. Tento vztah je sycen zvyšováním porozumění a starostí o přírodu a jejich znovuobjevováním, což může vést k přeměně vztahu lidí a přírody. Pokud přijmeme tuto hypotézu znamená to, že jakékoli narušení vztahů mezi člověkem a přírodou je rušivé pro jednotlivce, společnost a přeneseně i pro kulturu. Dle závěrů této statě lze nalézt mnoho prací, které zřetelně ukazují, že fyzikální a sociální rysy prostředí ovlivňují chování , mezilidské vztahy, i mentální stavy, jakož i kvalitu vztahů k přírodě. Ukazuje se, že lidé preferují přírodní prostředí oproti jiným místům a benefity tohoto vztahu jdou dále než za pouhé potěšení. Do tohoto kontextu patří i efektivita pobytů v divočině projevující se v duchovních benefitech rekreace a prožitků získávaných ve volném čase. Ozdravné hodnoty mají nemocniční zahrady, nebo výhledy z nemocničních pokojů ; benefity získáváme ze zahrádkářských kolonií a přírodních prostor v městském prostředí; psychologické benefity vyplývají z kontaktů člověka se zvířaty a domácími miláčky; benefity vyplývají i z konzumování potravin vyrobených z lokálních zdrojů v systémech, které mají pozitivní vliv na přírodu a venkovské společenství. Vyvstává tak důležitá výzva. Intuice, zkušenosti a některá fakta podporují poznatek, že kontakt s přírodou může být pokládán za pozitivní intervenci pro lidské zdraví, avšak profesionálové v oblasti zdraví dosud plně nevyužívají terapeutický vliv hortikultury, divočiny, přírody či kontaktů se zvířaty. Autoři uváděné studie věří v synergický efekt tělesných aktivit, které jsou prováděny přímo v přírodním prostředí. Nazývají tyto činnosti „zelená cvičení“ (green exercise). Přes každodenní narušování vztahu člověka přírody, především u městské populace a s narůstajícím sedavým způsobem života stále nacházíme přímé i nepřímé důkazy proto, že si lidé cení kontaktů s přírodou. Narůstá počet lidí organizovaných v organizacích zabývajících se přírodním prostředím a divočinou. Roste počet návštěvníků přírodních a krajinných areálů, a roste národní i mezinárodní ekoturismus. Roste počet organizovaných členů sportů v tělocvičnách , i osob sportech a organizacích v přírodě.

- 46 -

Vědecká sdělení Je tedy zřejmé, že tzv. zelená cvičení mají důležitý vliv na obecné zdraví i zdravé přírodní prostředí. Zdatnější a zdravější populace stojí stát méně výdajů. Podpora a otevření co nejširšího přístupu všech oblastí populace k zeleným cvičením bude vytvářet podstatné přínosy pro obecné zdraví. Když každý sní denně 5 kousků ovoce a zeleniny, a bude provádět 5 krát týdně vydatné 30 minutové cvičení a bude si hlídat, aby kalorie v jídle a pití nepřevyšovaly nutnou energetickou spotřebu mohlo by to dle autorů znamenat, že britská společnost by vydala ročně o 10 bilionů liber méně na výdaje spojené s obezitou, nemocemi srdce a tělesnou inaktivitou . Některé inspirace pro „wellness a aktivity v přírodě“ v Českých zemích V naši novější historii najdeme řadu přístupů, které podporují a propagují zdravý způsob života, pohyb, práci na čerstvém vzduchu a otužování. Lze vzpomenout J.A. Komenského. Jeho učení o vlivu přírody na dětský organismus i na dětské učení. Prožitky, které děti získávají v původním přírodním prostředí je dle něj třeba řadit ve výchovném systému na nejvyšší příčku. Významný český vědec Josef Dobrovský se svým způsobem života řadil k propagátorům zdravého způsobu života. Kladl důraz na otužování, ranní i večerní cvičení a na pohyb v přírodě. Názory zakladatele Sokolského hnutí Miroslava Tyrše jsou spojovány s antickou koncepcí „kalokagathiá“, která klade vyrovnané nároky na tělesnou i duševní složku osobnosti. Pro naši problematiku může být zajímavý koncept nazvaný „ Eubiotika“ (řecky eu- dobře, bios- život; česky – dobrožilství ) – život v souladu s přírodou. Hlavní koncepci publikoval již v roce 1926 prof. Růžička. Byl ovlivněn anglickým Hnutím zahradních měst i názory CH. Fouriera o žití v souladu s přírodou – odmítal však jeho kasárnické společné bydlení . Růžička viděl hlavní příčinu špatného stavu lidské společnosti (zdraví, morálka, alkoholismus atp.) ve ztrátě přirozeného způsobu života, který představuje rodinný život v blízkém kontaktu s přírodou. Dále to je nedostatek smysluplné tělesné práce, nedostatek pohybu, nedostatek čerstvého vzduchu a slunce, špatné životní prostředí, spotřební způsob života. Vlivem nezdravého způsobu života ve městě je nejenom tělo člověka odtrženo od svých fyziologických potřeb, ale i jeho duch je odtržen od všeho věčného a živého v přírodě. Pouze příroda je podle Růžičky pro člověka původním a přirozeným rodným prostředím a tedy i jedině možným a absolutně nutným životním prostředím, má li mít lidský život zdravý základ. Propagátorem Eubiotiky byl také Eduard Štorch, který realizoval její zásady v praxi. Založil Dětskou farmu v roce 1925. V knize Výchovná osada publikoval své zkušenosti a návrhy na školu v přírodě, kde lze dle něj působit na žáky po stránce tělesné i duševní : * po stránce tělesné - stálý pobyt na volném vzduchu, probuzení chuti k životu, návyky hygienickému způsobu života-čistota, pořádek, vydatné a správné stravování-mléko, ovoce, zelenina, otužování, omývání těla a koupání, plavecký výcvik, tělesná cvičení, přiměřená tělesná práce, zejména práce na zahradě, posilující odpočinek a spánek, prázdninový pobyt v lesním táboře. * po stránce duševní - řádné školní vyučování , zkoncentrované do života v přírodě, rodinný způsob výchovy i ve škole- učitelé žijí společně s žáky, žáci se účastní společného hospodářství, posilování dobré vůle, pracovitost, smysl pro povinnost k celku a pro společenský řád, učitel využívá výchovného vlivu vhodně řízeným stykem s rodiči a s veřejností.

- 47 -

Vědecká sdělení

Podněty z oblasti tzv. Outdoor Industry Mnoho napovídá orientace výzkumů podporovaných různými projekty, které se objevují pod hlavičkou tzv. Outdoor Industry v USA, kde se sdružují výrobci, uživatelé, prodejci a organizátoři nejrůznějších aktivit v přírodě. Je to finančně silné sdružení přinášející do státní pokladny USA biliony dolarů ročně. Pro nás je zajímavý a podnětný důraz na udržitelné provozování vybraných aktivit a sportů v přírodě. V posledních 10 letech stále sílí tlak na využívání aktivit v přírodě ke zvyšování pohybové aktivity mládeže, především v programu „America get aktive“. Existují americké prognózy předpovídající nárůst zájmů populace o mnoho aktivit v přírodě konaných vlastní silou ( Human Powered Outdoor Recreation). Při tom je také snaha spojit rozvoj těchto aktivit s ekonomikou – růstem lokálního průmyslu, který má charakter udržitelného rozvoje – nese peníze a neškodí přírodě. Mezi podporované aktivity patří : putování přírodou spojované s přespáváním, cyklistika (cesty, mimo zpevněné cesty a cyklistické stezky), táboření (pod stanem i na vybavených tábořištích, pozorování ptactva v přírodě, lezení po přírodních terénech i umělých stěnách, lyžování na běžkách, rybaření, pěší výlety a túry, jízda na kanoích i kajacích , rafting, chůze na sněžnicích, telemarské lyžování, běhání po přírodních stezkách. Odborníci dokládají stále častěji, že rekreace v přírodě se stává součástí zdravého životního stylu. Tělesně aktivní lidé méně trpí obezitou. Zpřístupnění přírodního prostředí pro aktivity prováděné vlastní silou zvýšilo ve vybraných komunitách rozsah pohybové aktivity více než o 25%. V USA se ukázalo, že ve státech s vysokou starostlivostí o kvalitní přírodní prostředí se vytvořil vyšší potenciál i pro budoucí ekonomický růst. Poslední trendy v této oblasti stále častěji spojují aktivity v přírodě s bojem proti obezitě, se zlepšováním kondice a životní spokojeností velké části populace. Příklad z úvah kolem Adventure Therapy Zajímavé spojitosti se objevily v tzv. Adventure Therapy (terapie pomocí dobrodružných programů) v nedávno publikovaném článku Itin, Mitten 2006. Dobrodružná terapie (Adventure Therapy) je nový obor, který se stále potýká s terminologií i s interpretací nově vznikajících směrů činnosti. Názorová nejednotnost v této oblasti má své kořeny v různých druzích přístupů založených na kulturních, profesních i populačních rozdílech. Autoři článku se domnívají, že je třeba přijít s novou koncepcí. Vycházejí z toho, že i v tomto oboru jde o podporu a udržování zdraví. Terapie znamená vždy, že se jedná o nějakou nápravu stavu, kdežto termíny zdraví a uzdravování spíše reflektují práci spojenou s prevencí. Byla snaha používat termín „healing“, avšak stále je jednalo o léčení, nápravu či uzdravování. Navrhují proto hovořit spíše o širším hnutí, které by zahrnovalo prevenci a wellness. Toto rozšíření hranic by dle autorů lépe vyjadřovalo podstatu práce. Místo stálého objasňování toho co pod termínem Dobrodružná terapie chápeme, je třeba se posadit kolem jednoho stolu a diskutovat o Uzdravování pomocí dobrodružství. To může sblížit klinické (terapeuty) i neklinické odborníky (zabývající se spíše prevencí). Navrhují používat širší termín „ adventure wellness“, což bude zahrnovat prevenci i rozvojový aspekt. Bude docházet k obohacování myšlenek z více směrů a umožní to používat dobrodružství k rozvíjení plného potenciálů lidí i společnosti. Podle názoru uvedených autorů ( Itin, Mitten ) by měli kolem pomyslného stolu „Adventure Wellness“ zasednout zástupci těchto směrů :

- 48 -

Vědecká sdělení Dobrodružná terapie (Adventure Therapy), Terapie v divočině (Wilderness Therapy), Terapeutické dobrodružství (Therapeutic Adventure), Túry v neobydlené krajině ( Bush Trekking), Ekopsychologové (Eco Psychology) , Provozovatelé dobrodružných programů v obci a komunitě (Community based Outdor Adventure Programming), Outdoorový trénink (Outdoor adventure Training and Development), Dobrodružné programy v přírodě přizpůsobené potřebám klientů (Adaptive Outdoor Adventure Programming). Wellness v programech vysokých škol Jak už jsme výše uvedli sehrály wellnes programy pro univerzitní „campusy“ důležitou roli v rozšiřování koncepce wellness v USA. Hledání a hodnocení studijních programů vysokých škol zabývajících se wellness je samostatné rozsáhlé téma. Z první stručné analýzy internetových odkazů je zřejmé, že studijní problematika wellness je často spojována s oblastí fitness, jak na to upozorňují studijní texty, které často vycházejí v opakovaných vydáních ( Corbin,C.B. a kol. 2004, Fahey,T.D. a kol. 2009 aj.). Nejvíce takových programů lze zaznamenat v anglicky mluvících zemích, především v USA, Kanadě, Velké Británii, Austrálii či Novém Zélandě. Součást známé univerzity –Indiana University Bloomington – Škola zdraví, tělesné výchovy a rekreace (první škola v USA tohoto zaměření) podává první charakteristiku svého programu zaměřenou na prevenci nemocí, podporování a rozvoj wellness a zlepšování kvality života. Programy této školy se snaží upozorňovat na znovuobjevování důležitosti osobního zdraví a wellness. Na mnoha dalších univerzitách v USA můžeme najít velmi rozšířený studijní předmět „Concepts of Fitness and Wellness“. Na známé australské univerzitě „La Trobe University“ najdeme problematiku wellbeing a wellness pod názvem „aktivní životní styly“. V německých publikacích se často dovídáme o tom, že v současné době začíná být velký zájem o profese spojené s rozvojem wellness. Problematiku wellness lze najít na mnohých školách pod názvy „management či ekonomika zdraví“. V Rakousku nabízí Donau-Universität Krems dálkové studium, které zahrnuje takové směry jako jsou zdravotní turistika, wellness a management akcí spojených s turistickým průmyslem. Domníváme se, že přes kritická slova, která jsme citovali v textu, bude zájem o vysokoškolsky vzdělané odborníky v problematice wellness narůstat i v ČR. Pokud se tento trend bude realizovat přimlouváme se za to, aby se součástí studijních programů staly různorodé aktivity prováděné v přírodě s akcentem trvalé udržitelnosti. Aktivity v přírodě pro wellness Domníváme se, že v souladu s klasickou koncepcí „wellness“ je třeba rozvíjet všechny aktivity v přírodě, které budou nabízet lidem vedle rozvoje kondice také činnosti přispívající k hlubšímu vnímání přírody a k celkovému rozvoji člověka a k obohacení jeho života. Zajímavých činností spojených s pohybem a pobytem v přírodě je mnoho a s novými technologiemi se stále objevují další.

- 49 -

Vědecká sdělení V rámci programů wellnes bychom měli uvažovat o těchto skupinách aktivit v přírodě : * chůze a běh – různé způsoby a v různých terénních podmínkách, včetně dnes moderní „nordic walking“, či běhu do vrchu ; * hry využívající různorodého přírodního prostředí i spolupráce ve skupině , klasické sportovní hry v přírodním (i když upraveném) prostředí – boccia, kriket, golf; hry spojené s kulturní tradicí ; * putování přírodou za pomoci bruslí, koloběžek, kol, lodí (vor,pramice,kanoe, kajak,raft, veslice), lyží (běžky,telemarské a skialpinistické lyže), sněžnic; * pobyty v přírodě spojené s tábořením, poznáváním i pozorováním přírody, sběrem lesních plodů i rybařením; * činnosti spojené s orientací a vyhledáváním zadaných míst, včetně využívání moderních přístrojů jako jsou GPS; * různé formy cvičení v přírodě – ranní cvičení, výběhy, přírodní areály, parkúry, překonávání umělých překážek;uzpůsobené přírodní víceboje; * lezení na přírodních i umělých terénech, různé typy zajištěných cest, zdolávání vrcholů; * jízda na koni, sporty se psy v létě i v zimě; * plavání a potápění v přírodním prostředí, lukostřelba; * sporty a činnosti spojené s využíváním větru - jachting, , windsurfing, kiting; * absolvování ucelených vícedenních programů, které lze označit jako poznávání a ochrana přírody, výchova v přírodě, dobrodužná výchova v přírodě, jednoduché formy přežívání v přírodním prostředí; Výběr aktivit bude závislý na prostředí, tradici a zájmu vybraných skupin. Literatura: BLAHUŠOVÁ, E. Wellness;Fitness. Praha : Karolinum, 2005. CORBIN, CH. B. et all. Concepts of Physical Fitness. Active Lifestyles for Wellness. 8 vyd. New York : McGRAW-Hill, 2004. DUNN, H. L. High Level Wellness. Arlington : R.W.Beathy (dle Miller 2005) EKBLOM, B., ÄSTRAND, P. O. Role of physical aktivity on health in children and adolescents. Acta Paediatr. 89,2000, s.762 -774. Effects of Outdoor Education Programs for Children in California. AIR 2005 FAHEY,T. D., INSEL, P. M., ROTH, W. T. Fit&Wel l: Core Concepts and Labs in Physical Fitness and Wellness. 8th ed. New York : McGraw-Hill, 2009. FRIESE, G. T., PITTMAN, J. T., HENDEE, J. C. Studie sof the Use of Wilderness for Personal Growth, Therapy, Education, and Leadership Development : an Annotation and Evaluation. Research study. Moscow (ID) : University of Idaho, 1995, s 103. Human Powered Outdoor Recreation State of Industry Report. Outdoor Industry Association 2002 ( dostupné z http://www.outdoorindustry.org) ITIN, CH., MITTEN, D. The Nature and Meaning of Adventure Therapy in the International Kontext.. In Proc. 4 th International Adventure Therapy Conference Rotorua. Rotorua. Boulder: AEE 2000, s. 5-13. Josef Dobrovský (dostupné z http://cs.wikipedia.org) KAPLAN, R., KAPLAN, S. The Experience of Nature : A Psychological Perspective. Cambridge : Cambridge University Press,1989. LACKO, M. Koncepce Wellness a možné začlenění sportů v přírodě. Bakalářská práce. Praha : VŠTVS Palestra, 2009. LEGER, L. ST. Health and nature-new challenges for health promotion. Health Promotion International. 2003, vol. 18, no. 3, p.173-175. LYMAN, F. The Geography of Health. Dostupné z http://www.tpl.org_tier3 ed.efm?content_item=10709 and foyer_id=2225 22.12.2009

- 50 -

Vědecká sdělení LYNCH, P., MARTIN, A., NEUMAN, J., TURČOVÁ, I. Termíny a praxe ve výchově v přírodě na Novém Zélandu. Gymnasion, 2004, č. 1, s. 17-23 . MILLER, J. W. WellnessHistory and Development of a Concept. Dokument pdf, dostupné z www.fh-joanneum.at NAISBITT, J. Megatrends : Ten New Directions Transforming Our Lives. New York : Warner Books, 1982. NEUMAN, J. Outdoor activities - varous opportunities of application and development. In Proc. int. Seminar Prague 1994, Edition Erlebnispädagogik, Lüneburg, 1996, s. 23 – 31. New Harris Interactive Study Finds that Participating in Outdoor Activities Improve Mental and Physical Health (5.1.2006 http://www.outdoorindustry.org/press.oia) PODĚBRADSKÝ, J. Wellness v ČR. Projekt“Event marketing v cestovním ruchu“ Praha : Min.pro místní rozvoj ČR, 2008, s.124. PRETTY, J., GRIFFIN, M., SELLENS, M., PRETTY, CH. Green Exercise : Complementary Role sof Nature ,Exercise and Diet in Physical and Emotional Well-Being and Implications for Public Health Policy. CES Occasional Paper 2003-1, University Essex , 2003. PROCHÁZKA, M. Štorchova dětská farma. Vychovávatel´. 1993, roč. 37, č.7-8, s. 36. RŮŽIČKA, S. Eubiotika. Bratislava: Academia, 1926. ŠTORCH, E. Dětská farma. Brno, 1929. WELLS, N. M. At home with nature. Effect of „Greennes on Children´s Cognitive functioning. Environment and Behavior. 2000, roč. 32, č.6, s.775-795. WILSON, E. O. Biophilia. Cambridge : Harward University Press, 1984.

- 51 -

Vědecká sdělení

Současné trendy ve fitness cvičení a jejich význam pro wellness Daniela Stackeová Katedra fyzioterapie, FTVS UK v Praze J. Martího 31, 162 52 Praha 6 - Veleslavín Kontakt: [email protected]

Annotation The paper presents analysis of the current situation in fitness centers in the Czech Republic and their system of exercising which lacks suitable methodological background and concept. Due to specific development of fitness centers after 1989 that were built on bodybuilding training principles and their methods are now inappropriately applied to the entire range of current visitors of fitness centers who are not adequately prepared for that and most of all have different objectives including typically health, fitness and aesthetics. Wellness specialist should have an overview of procedures suitable for contemporary visitors of fitness and health centers, be informed about health benefits of physical activities and able to design an appropriate exercise program using exercise for fitness centers that are included in wellness programs. Key words Fitness, wellness, work out, fitness center. Kondiční posilování ve fitness/wellness centrech versus tradiční silový trénink Metodika posilování ve fitness centrech je v současné době velmi aktuálním tématem, protože tato volnočasová aktivita je stále oblíbenější mezi muži i ženami různých věkových skupin, pro něž však původní „kulturistické“ tréninkové postupy již zdaleka nestačí. Cvičení ve fitness centrech prošlo od doby svého rozmachu po r. 1989 velmi dynamickým vývojem. Navazovalo na kulturistiku, organizovanou Svazem kulturistiky ČR. Kulturisté byli rovněž „šiřiteli“ tohoto druhu pohybové aktivity, v čemž spočívá jejich velká zásluha. Po r. 1989 zakládali první fitness centra, trenérské školy apod. Trendem posledních desíti let je přechod od malých posiloven s klasickým kulturistickým vybavením k velkým fitness a wellness komplexům, které kromě posilování nabízí řadu dalších služeb jako skupinové cvičení, regenerační procedury, relaxační cvičení apod. Posilovací trenažéry v těchto zařízeních již mají málo společného s původními kulturistickými stroji. Jsou koncipovány za účelem „izolovaného“ posilování určité svalové skupiny bez zbytečného zatížení osového aparátu a dalších kloubů. Cvičení na nich je zaměřeno na navození svalové rovnováhy a tím i zlepšení funkce svalového systému jako celku, nikoliv na nárůst „hrubé“ síly jako v kulturistickém tréninku či v klasickém silovém tréninku ve sportech jako je atletika a další. Radikálně se změnila i klientela fitness center. Jen malá část návštěvníků fitness center usiluje o nárůst svalové hmoty a síly, většina z nich má cíle zdravotní, kondiční a samozřejmě „estetické“ – redukce podkožního tuku, nárůst podílu aktivní tělesné hmoty a „tvarování“ těla (Stackeová, 2008a). Zároveň se fitness centra stala důležitou sociální institucí – místem setkávání lidí, místem, kde pečují o své tělo, jeho vzhled a zdatnost a zároveň navazují sociální kontakty. Cvičení ve fitness centrech bývá spojováno se určitým životním stylem, bez něhož dosažení daných cílů není možné – dodržování specifických dietních postupů včetně užívání doplňků stravy, důraz na regeneraci včetně spánkového režimu, relaxaci apod. (Stackeová, 2009). - 52 -

Vědecká sdělení

V čem spočívají hlavní rozdíly mezi „klasickým“ silovým tréninkem a současným posilováním ve fitness/wellness centrech? 1. Hlavním cílem posilování ve fitness centrech je navození a udržení svalové rovnováhy, zatímco klasický silový trénink bez dostatečné kompenzace tuto rovnováhu spíše narušuje. 2. Základem klasického posilování jsou tzv. „základní“ či „objemové“ cviky, které významně zatěžují kloubní a vazivový aparát, při posilování ve fitness centrech je jejich aplikace možná jen u disponovaných a pokročilých jedinců. 3. Při cvičení ve fitness centrech využíváme převážně posilovací trenažéry, kde se izolovaně posilují jednotlivé svaly či svalové skupiny a důraz je kladen na kvalitu pohybu – správnou techniku a procvičení v maximálně možném rozsahu pohybu, zatímco při klasickém posilování preferujeme cvičení s volnou zátěží, kdy ve většině případů při vyšším zatížení není možné provést cvik odpovídající technikou. Právě díky zmíněnému vývoji, změně velikosti, vybavení a klientely fitness center se stala v kinatropologii aktuální otázka jasného vydělení metodiky cvičení ve fitness centrech oproti metodice původního kulturistického tréninku (Stackeová, 2008c). V praxi pak právě onou nevhodnou aplikací kulturistického tréninku často dochází k tomu, že jeho efekt je převážně negativní. Důsledky nevhodné aplikace klasického silového (kulturistického) tréninku: 1. Pokud není dodržena zásada postupnosti a zásada „od centra k periferii“ (tedy nejsou svaly na trupu dostatečně silné a v rovnováze), není vhodné cvičit komplexní silové cviky, které osový aparát a další klouby výrazně zatěžují, např. dřepy s velkou činkou, mrtvý tah apod. V takovém případě pak může dojít jak k akutnímu traumatu, tak se mohou dlouhodobě rozvíjet bolesti zad (a hlavy) způsobené svalovou nerovnováhou a přetížením vazivového aparátu, často spojené s blokádami v exponovaných úsecích páteře a omezením až znemožněním pohybu v daných segmentech. Dlouhodobě pak dochází k urychlení rozvoje degenerativních změn kloubních. 2. V případě, že má jedinec přítomny významné svalové dysbalance a posílení oslabených svalů nepředchází protažení svalů zkrácených, při aplikaci silových cviků dochází k dalšímu prohlubování přítomných svalových dysbalancí. 3. Svalové dysbalance zvýrazněné nevhodnou aplikací silového tréninku zhoršují funkční stav pohybového systému včetně funkce posturálního svalového systému, jsou příčinou zvýšené kloubní instability, a tudíž zvyšují riziko úrazů při pohybové aktivitě. 4. Při skoliotickém držení páteře a stranové asymetrii může dojít k jejich další progresi. 5. Zvýšení svalového tonu s převážně posturální funkcí (především svalů šíje a beder) může být příčinou psychického dyskomfortu. Tento psychosomatický vztah souvisí rovněž se změnou dýchání při přítomné svalové dysbalanci. 6. U žen může nevhodná aplikace silových cviků zapříčinit svalovou dysbalanci v oblasti pánve (viz syndrom kostrče a pánevního dna) s dopadem na funkci orgánů uložených v pánvi (nejčastěji se jedná o gynekologické obtíže, změny střevní peristaltiky a další). I u jedinců s výkonnostními cíly, usilujícími o nárůst síly a svalové hmoty, je třeba dodržet odpovídající postup a tradičnímu kulturistickému tréninku musí předcházet období izolovaného posilování jednotlivých svalových skupin jako příprava na komplexní silové cviky. Tradiční kulturistický trénink není vhodný pro každého, je možno jej aplikovat pouze na jedince geneticky disponované s odpovídající výkonnostní úrovní, tzn. s vyváženým svalovým rozvojem a tonusem. Opomíjením a nerespektováním principu postupnosti se

- 53 -

Vědecká sdělení v praxi často stává, že dojde k naprosto dyshamornickému svalovému rozvoji, výsledkem je jedinec s vadným držením těla, převahou rozvoje prsních svalů, především jejich abdominální části, a protrakčním držením ramen, s hyperkyfózou hrudní páteře, převahou rozvoje širokého svalu zádového a vzpřimovačů v oblasti bederní páteře nad mezilopatkovými svaly a další. Pro demonstraci jednoduchý příklad: zvolím-li u jedince se zkrácenými prsními svaly a svaly beder na posilování zádových svalů např. stahování horní kladky k hrudníku, bude stereotyp provádění tohoto cviků chybný, bude jej provádět s protrakcí ramen a extenzí beder, nedosáhne extenze hrudní páteře, dojde přednostně k aktivaci svalů zkrácených a bude se tak stále prohlubovat nerovnováha mezi oslabenými mezilopatkovými svaly a svaly beder a širokým svalem zádovým, resp. jeho kaudální částí. Vznik zmíněné dysbalance souvisí i s opomíjením strečinku. Při posilování ve fitness centru se posilují svalové skupiny s převažující posturální i převažující fázickou funkcí a při takovém postupu je třeba svaly s převažující posturální funkcí protahovat, jinak dojde ke vzniku svalové dysbalance. Současná metodika posilování ve fitness centrech tedy chápe jako hlavní cíl této pohybové aktivity navození a udržení svalové rovnováhy za současného zvyšování síly a kondice. Dosažení těchto cílů je provázeno i psychologickými benefity – pocity harmonie, pohody, spokojenosti. Jsou důsledkem jednak krátkodobého vlivu této pohybové aktivity (neboli změna aktuálního psychického stavu po cvičení, Stackeová, 2007) jednak dlouhodobého vlivu (změna tělesného sebepojetí, Stackeová, 2008b). Jednou z hlavních výhod cvičení ve fitness centrech je možnost jeho individualizace – na základě cílené diagnostiky pohybového aparátu stanoví odborník odpovídající optimální postup. Posilování svalů oslabených předchází protažení svalů zkrácených. Již dávno nevystačíme s modelem posturálních a fázických svalů, jak byl u nás publikován poprvé Jandou (1982). K pochopení funkčních vztahů v rámci svalového systému přispěly významně práce Františka Véleho, Václava Vojty a Pavla Koláře. Postupně tedy díky zmíněným změnám došlo k přechodu od posilování s volnou zátěží a od tzv. objemových cviků, pro kulturistiku nezbytných, ovšem pro zdravotní posilování nevhodných, k posilování na trenažérech. Firmy tyto trenažéry vyrábějící vycházejí z nejnovějších kineziologických poznatků a trenažéry jsou tak stále dokonalejší. Hlavními prvky v koncepci současných posilovacích trenažérů jsou: 1. Zajištění fixované polohy těla s cílem minimalizace zatížení osového systému – páteře ve svislém směru a rovněž takové polohy kořenových kloubů, kdy jsou zatěžovány v nejpříhodnější poloze a rovněž je minimalizováno zatížení periferních kloubů. 2. Ideální dráha a průběh pohybu ve smyslu minimalizace zapojení nežádoucích svalů, optimální průběh odporu při izolovaném zapojení oslabených svalů, často posilování oslabených svalů v synergii (např. mezilopatkové svaly a vnější rotátory paže). 3. Izolované procvičení pravé a levé strany - je velmi důležitým prvkem, cvičení pak může kompenzovat skoliotické držení páteře a stranovou asymetrii. Ovlivnění funkce posturálního svalového systému v rámci cvičení ve fitness centrech Stejně jako ve skupinovém cvičení různých forem aerobiku a ve zdravotní tělesné výchově jsou i v individuálním cvičení ve fitness centrech trendem posledních let cviky zaměřené na

- 54 -

Vědecká sdělení funkci posturálního svalového systému a stabilitu, resp. jejich kombinace se cvičením na posilovacích trenažérech.

Jedná se o: 1. Cvičení na velkých míčích a s využitím míčů 2. Využití podložek, např. kulatá vzduchová podložka Dynair 3. Využití úsečí 4. Využití speciálních zařízení, např. Posturomed 5. Využití dalších pomůcek, např. overbaly, minitrampolína, BOSU apod. Ke zlepšení kvality funkce posturálního svalového systému dochází podobně i při „tradičních“ sportovních aktivitách, které jsou v tomto směru náročné: sjezdové lyžování, běh na lyžích, cyklistika, bruslení, jízda na kolečkových bruslích a další. Ve fitness centru řada trenérů aplikuje spojování balančních cviků se cvičením se zátěží, např. bicepsový zdvih s jednoručními činkami v sedu na míči, kliky s dolními končetinami na míči a další. Je třeba brát v úvahu, že pro začátečníka je tato kombinace často příliš náročná a nezvládá rozložit svou pozornost mezi obě složky podobných cviků, výsledkem může být špatné provádění posilovacích cviků, popř. i akutní trauma – při vysoké zátěži cvičenec nezvládne udržet stabilitu. Stejně tak není řada náročných balančních cviků vhodná pro cvičence se svalovými dysbalancemi, kteří pak ve snaze cvik provést aktivují hypertonické zkrácené svalové skupiny a dochází k prohlubování svalové dysbalance. Pro začátečníky považujeme za vhodné balanční cvičení provádět odděleně od izolovaného posilování jednotlivých svalových skupin. Setkáváme se také v poslední době s názory řady trenérů, že posilování není nutné, stačí provádět balanční cvičení a oslabené svaly se dostatečně posílí tímto způsobem. Při podobných cvičeních pracují svaly v izometrickém režimu a dochází ke zlepšení této jejich funkce. Výsledný efekt není stejný jako při tradičním posilování, které je zaměřeno na „fázickou“ funkci svalů, a to ve smyslu metabolické odezvy, ovlivnění funkce svalu a také v jeho „tvarování“ – izometrické cvičení ovlivňuje zpravidla tonus svalu, ale na jeho tvar nemá znatelný vliv. Požadavky na odborníky působící v oblasti wellness V současné době je na trenéry a instruktory fitness/wellness kladen požadavek absolvování minimálně kurzu licence B (rozsah 150 hod). Autorka příspěvku považuje tento rozsah vzdělání za naprosto nedostačující nárokům praxe (vychází přitom jak ze svých lektorských zkušeností na těchto kurzech, tak ze znalosti aktuálního stavu cvičební praxe ve fitness centrech). Obdobná situace je v oblasti výživového poradenství – je možné, aby podobný kurz postačil k získání kompetencí výživového poradce? Wellness specialista by dle našeho názoru: • měl mít přehled o postupech v oblasti pohybových aktivit vhodných pro současné návštěvníky fitness a wellness center • měl mít přehled o aerobních a posilovacích trenažérech a koncepci současných fitness center, být schopen navrhnout vybavení centra • měl mít podrobnou znalost zdravotních benefitů pohybových aktivit v psychické i somatické oblasti • měl umět koncipovat vhodný cvičební plán s využitím cvičení ve fitness centrech v rámci wellness programů a rovněž by měl být schopen praktické instruktáže

- 55 -

Vědecká sdělení •

měl mít s touto aktivitou vlastní zkušenost, kterou považujeme v chápání jejího významu a vlivu a působení na klienty wellness center nenahraditelnou.

Literatura: JANDA, V. Základy kliniky funkčních hybných poruch. Brno : Ústav pro vzdělávání SZP, 1982. STACKEOVÁ, D. Lifestyle of visitors to fitness centres. In SLEPIČKA, P. (ed.), MAN, F., DUKE, V. (recs.) Sport and lifestyle. Praha : Karolinum, 2009. ISBN 978-80-246-1624-7. pp. 116-137 STACKEOVÁ, D. Motivace k pohybové aktivitě – výsledky studie provedené na návštěvnících fitness center. Rehabilitace a fyzikální lékařství. 1, 2008a, 15. Str. 22-26. ISSN 1211-2658. STACKEOVÁ, D. Psychological Benefits of Fitness - Possibilities of Actual Psychical State Changes. Acta Universitatis Carolinae, Kinantropologica, vol. 43, 2 – 2007. pp 27-33. ISSN 1212-1428 STACKEOVÁ, D. Psychologické benefity cvičení ve fitness centru – změna tělesného sebepojetí. Studia Sportiva. 2, 2008b, 2. s. 41-54. ISSN 1802-7679. STACKEOVÁ, D. Fitness programy – teorie a praxe : metodika cvičení ve fitness centrech. 2., doplněné a přepracované vydání (1. vydání ve vydavatelství Galén). Praha : Galén, 2008. ISBN 978-80-7262-541-3.

- 56 -

Vědecká sdělení

Komparace motivace žen k pohybovým aktivitám vybraných věkových skupina Radka Střeštíková, Zora Svobodová Fakulta sportovních studií MU Brno Údolní 3, 602 00 Brno Kontakt: [email protected], [email protected] Annotation The aim of this paper was to determine why women in their free time are doing sports and then compare these responses due to the age categories. The answers of the respondents found out that for women aged 20 to 25 years their health is the greatest motivation for doing physical activities, as opposed to women aged 30 to 35 and aged 40 to 45 who prefer interest in sports. Key words Physical aktivity, women, motivation.

Úvod Nároky kladené na ženu v průběhu posledního desetiletí prudce stoupají. Životní styl, kvalita života, ale i pohybové aktivity jsou stále častěji diskutovaná témata současné společnosti. Požadavkem je často potřeba vylepšení tělesného vzhledu a v neposlední řadě i zvýšení zdatnosti, jako podmínka posílení vlastního sebevědomí a samostatnosti. Ženy vyhledávají především kompenzaci nedostatku pohybového zatížení jako důsledku současného způsobu života (Novotná, Čechovská & Bunc, 2006). Tělesná námaha a pohyb postupně z našeho života mizí. Na snižování tělesné aktivity se podílí zejména automatizace a využívání moderních technik (jezdící schody, výtahy, automobily apod.) a to jak v zaměstnání, tak v průběhu trávení volného času. V průběhu dne je několik oblastí pohybové aktivity, která je vykonávána. Je to aktivita v zaměstnání, dále je to aktivita při dopravě a aktivita při domácích činnostech (úklid, péče o děti, o domácnost, práce na zahradě) a aktivita ve volném čase. Stále narůstá sedavých zaměstnání, při kterých je pohybová aktivita minimální. Proto je důležité pohybovou aktivitu doplnit ve volném čase (Papežová, 2008). Ženy ve věku 30 – 45 let vyhledávají pohybové aktivity především jako kompenzaci nedostatku pohybového zatížení a to v důsledku současného způsobu života. Požadavkem je často potřeba vylepšení tělesného vzhledu, redukce hmotnosti, zvýšení zdatnosti jako podmínka posílení vlastního sebevědomí a samostatnosti. Zájem žen o pohybové aktivity stoupá, ale v praxi se objevují problémy v uplatňování vhodných pohybových režimů, a to v důsledku časové náročnosti v zaměstnání, práci v domácnosti, starosti o děti (Střeštíková, 2011). Většina žen středního věku má sedavé zaměstnání nebo zaměstnání, které vynucuje setrvání po dlouho dobu ve statické poloze a většina z nich již v tomto věku pociťuje určité zdravotní obtíže (Knappová, 2008).

- 57 -

Vědecká sdělení Ženy ve věku 20 – 25 jsou mnohdy studující nebo právě nastoupily do zaměstnání, většina z nich je svobodná, takže využití volného času je jiné, nežli u žen staršího věku. V této skupině se teprve začíná projevovat stabilita postoje k pohybovým aktivitám a také výběr vhodné pohybové aktivity jsou jiné než u žen starších (Svobodová, 2006). Důvody pro provádění pohybové aktivity: • • • • • • • • • •

být zdravé, být fit, zvládat denní starosti a prožívat plně svůj život; cílem není jen sportovní výkonnost, ale především kompenzace nedostatku; pohybového zatížení jako důsledku současného způsobu života; potřeba vylepšení tělesného vzhledu (redukce hmotnosti); zvýšení zdatnosti jako podmínka posílení vlastního sebevědomí a samostatnosti; pozitivní vliv na celkovou výkonnost člověka bez striktního dělení na pracovní a duševní výkonnost; reguluje rizikové faktory civilizačních chorob; odolávat stresu; přispívá obecně k plnějšímu prožití života; ovlivňuje psychiku pozitivními účinky; redukuje výskyt zdravotních problémů.

Domníváme se, že bude přínosné srovnat výsledky a vyhodnotit rozdíly mezi těmito skupinami. Předpokládáme, že mladé ženy a především studentky vyhledají pohybovou aktivitu jako společenskou záležitost a setkávání se s přáteli, u žen starších už vstupuje zájem o zdraví a také relaxace a odpoutání se od problému. Ve všech věkových kategoriích žen předpokládáme zájem z hlediska potřeby vylepšení tělesného vzhledu. Cíle práce Zjistit a porovnat jaká je motivace žen k provádění pohybových aktivit ve věku 20 – 25 let, 30 – 35 let a 40 – 45 let Metodika Popis a charakteristika souboru Výzkumný soubor tvořilo 70 žen ve věku 20 – 25 let, 127 žen ve věku 30 – 35 let a 57 žen ve věku 40 – 45 let. Do zkoumaného vzorku byly oslovovány ženy náhodným výběrem, tak aby měly stejnou šanci být součástí tohoto vzorku a aby reprezentovaly všechny známé a neznámé vlastnosti populace, v našem případě jejich pohybovou aktivitu. Tázané ženy ve věku 30 – 35 let a 40 – 45 let různého zaměstnání (sekretářky, kuchařky, učitelky, ženy na mateřské dovolené), byly osloveny v Brně a v okolí Brna. Ženy ve věku 20 – 25 let jsou studentky Masarykovy univerzity v Brně. Dotazník Základem celého výzkumného šetření se stal vytvořený dotazník pohybové aktivity. Dotazník jsme vytvořili na základě studia literatury a upravili jej pro potřeby výzkumu. Pro zvýšení validity a reliability byla konečná verze dotazníku konzultována se 4 odborníky z oblasti psychologie, kinantropologie, pedagogiky a sociologie. Po závěrečné úpravě jsme zahájili předvýzkum a poté následoval vlastní výzkum. Předvýzkum proběhl v srpnu 2009 a vlastní výzkum byl realizován v období září – prosinec 2009. Dotazník pohybové aktivity obsahuje otázky na zjištění základních údajů charakterizujících sledovaný soubor respondentek, typu zaměstnání, pohybové aktivity (druhu, frekvence, motivace), subjektivního hodnocení zdravotního stavu a subjektivního posouzení dodržování - 58 -

Vědecká sdělení zdravého životního stylu (pravidelné sportování, racionální výživa, relaxace). ( Střeštíková &Svobodová, 2012) Základní charakteristika souboru Tab. 1 : Základní charakteristika souboru – věk žen Celkem

Věk 20 – 25 let

30 – 35 let

40 – 45 let

N

70

127

57

254

%

28

50

22

100

V tabulce 1 vidíme, že nejvíce je zastoupená kategorie žen věku 30 – 35 let a to 50%, dále jsou to ženy vě věku 20 – 25 let (28%), nejméně je žen ve věku 40 – 45 let (22%). Výsledky Sportování žen V první části si porovnáme, zda ženy ve svém volném čase sportují. Hodnotily jsme to dle otázky v dotazníku, zda mají zájem o sportovní aktivity. Na výběr měly ze dvou možností. Tab. 2: Sportování žen Sportování žen N Celkem ANO NE 65 5 70 20 – 25 let 93 7 100 % 121 6 127 30 – 35 let 95 5 100 % 53 4 57 40 – 45 let 93 7 100 % Tabulka 2 nám ukazuje velký zájem žen o sportovní aktivity a porovnává 3 zmíněné kategorie žen – tedy ženy ve věku 20 – 25 let, 30 – 35 let a 40 – 45 let. Je vidět, že v obou kategoriích převládají ženy, které sportují před těmi, které nesportují. Procento u všech kategorií je velmi vysoké a je to nejspíše z důvodu, že ženy počítaly mezi sportovní aktivity i chůzi, kterou v doplňující otázce často vyplnily.

Důvody vedoucí ženy k provádění pohybových aktivit V této části se budeme zabývat důvody a motivy, které vedou ženy k provádění pohybových aktivit. Hodnotili jsme, jaký je nejčastěji uváděný důvod pro provádění pohybových aktivit žen daných věkových kategorií. Poté jsme výsledky je porovnaly a vyhodnotili. Ženy odpovídaly na otázku v dotazníku, z jakého důvodu sportují. Měly na výběr z 9 možností, 10 důvod byl jiný, aby mohly dopsat svůj důvod, který nenašly v nabídce. Poslední možnost byla negativní pro případ, že nesportují. Ženy mohly označit více možností.

- 59 -

Vědecká sdělení Tab.3 : Tabulka četností důvodů sportování Důvod sportování baví mě to chci zhubnout společenská událost způsob relaxace zlepšení fyzické kondice zdraví pěkná postava aktivní trávení času odpoutání se od problémů jiný důvod necvičím Celkem

20 – 25 let Absolutní četnost % 79% 55 70% 49 59% 41 70% 49

30 – 35 let Absolutní četnost % 69% 88 31% 40 25% 32 63% 80

40 – 45 let Absolutní četnost % 63% 36 26% 15 12% 21 47% 27

63 66 60 46

90% 94% 86% 66%

66 71 54 40

52% 56% 43% 31%

31 33 20 10

54% 58% 35% 18%

37 9 5

53% 13% 7%

41 4 6

32% 3% 5%

15 4 4

26% 7% 7%

480

687%

522

410%

216

362%

Tabulka 3 dává přehled absolutních četností jednotlivých sledovaných kategorií důvodů sportování a procentuální relativní četnosti vztažené k celkovému počtu respondentek. Z tabulky lze vyčíst, že nejčastějším důvodem, který vede dotázané ke sportu je ve věkové kategorii 20 – 25 let zdraví, ve věkové kategorii 30 – 35 let a 40 – 45 let je to shodně zájem o sport. Na opačném konci pomyslného žebříčku se umístily ve všech věkových kategoriích argumenty jiný důvod a necvičím.

- 60 -

Vědecká sdělení Následující grafy ukazují přehlednější zastoupení odpovědí.

Obr. 1: Motivace žen k pohybovým aktivitám ve věku 20 – 25 let V obrázku 1 jsou vidět velmi vyrovnané odpovědi na prvních 3 místech. Ženy této věkové kategorie upřednostňují především tyto motivační faktory zdraví, zlepšení fyzické kondice a pěknou postavu.

Obr. 2: Motivace žen k pohybovým aktivitám ve věku 30 – 35 let V obrázku 2 vidíme, že ženy ve věku 30 – 35 let upřednostňují především zájem o pohybové aktivity, dále je sport pro ně relaxací a dalším faktorem je zájem o zdraví.

- 61 -

Vědecká sdělení

Obr.3: Motivace žen k pohybovým aktivitám ve věku 40 – 45 let V obrázku 3 vidíme, že kategorie nejstarších žen našeho výzkumu vyhledává pohybové aktivity především ze zájmu, dále je to zdravotní důvod a poté kvůli zlepšení fyzické kondice.

Diskuze Respondentky odpovídaly na otázku motivace k pohybovým aktivitám. Vycházely jsme z konstatování mnohých autorů (Novotná (2006) a dalších) a předpokládaly jsme, že mezi nejčastěji uváděné důvody pro provádění pohybových aktivit budou patřit vylepšení tělesného vzhledu a zvýšení zdatnosti a u žen mladších bude dalším faktorem setkávání se s přáteli. U žen ve věku 20 – 25 let byl nejčastěji uváděným důvodem zájem o zdraví, poté zlepšení fyzické kondice a pěkná postava, což nám částečně potvrdilo náš předpoklad. Oproti tomu ženy ve věku 30 – 35 vybíraly nejvíce zájem o sport, relaxaci a také zdraví. Ženy věkové kategorie 40 – 45 let upřednostňují zájem o sport, dále o zdraví a zlepšení fyzické kondice. Rozdíly v motivaci k pohybovým aktivitám mezi těmito skupinami tedy nejsou nijak významné, ženy všech věkových kategorií mají potřebu zvyšovat svoji kondici, starat se pohybem o svoje zdraví. Překvapilo nás, že respondentky nejmladší věkové kategorie na prvním místě uvedly zájem o zdraví, což jsme dle věku nepředpokládaly, oproti tomu ženy starší uvedly že vyhledávají pohybové aktivity proto, že je baví, což považujeme za překvapivé a zároveň milé zjištění.

Závěr V příspěvku jsme se zabývaly důvody, vedoucí ženy k provádění pohybových aktivit. Cílem práce bylo zjistit, proč ženy sportují a následně tyto odpovědi porovnat vzhledem k věkovým kategoriím. Respondentky měly v dotazníku možnost označit možnosti, proč provádějí pohybové aktivity. Na výběr měly 9 možností, k tomu byla možnost otevřené odpovědi pro jiný důvod, který nebyl uveden v nabídce. Poslední odpověď byla negativní, - 62 -

Vědecká sdělení tedy pro ženy, které nesportují. Tázané ženy mohly vybrat více možností. Ve výčtu všech odpovědí byl u žen ve věku 20 – 25 let nejvíce uváděný důvod zdraví a u žen věkové kategorie 30 – 35 let a 40 – 45 let zájem o sport. Literatura: KNAPPOVÁ, V. (2008) Změna pohybového režimu žen středního věku ve vztahu ke kvalitě držení těla v návykovém stoji. In Sport a kvalita života 2008. Sborník abstrakt mezinárodní konference konané 6.-7. listopadu 2008 v Brně. Brno, Czechia NOVOTNÁ, V., ČECHOVSKÁ, I. & BUNC, V. (2006) Fit programy pro ženy: průvodce kondiční přípravou. Praha, Czechia: Grada Publishing. PAPEŽOVÁ, K. (2008): Životní styl žen v průběhu života. Diplomová práce, Brno, Czechia STŘEŠTÍKOVÁ, R.(2011) : Analýza pohybové aktivity žen ve věku 30 – 45 let s ohledem na vybrané faktory životního stylu, Disertační práce , Brno, Czechia STŘEŠTÍKOVÁ, R. & SVOBODOVÁ, Z.(2012): Srovnávací analýza pohybových aktivit žen. In Hošek Václav, Tilinger Pavel. Wellness a bio-psycho-sociální kontext. Praha, Czechia: VŠTVS Palestra, s.r.o. SVOBODOVÁ, Z.(2009) :Analýza postojů ke sportovním pohybovým aktivitám v životě studentů MU, Disertační práce , Brno, Czechia

- 63 -

Vědecká sdělení

Zdravotně postižení a wellness Jaroslav Potměšil VŠTVS Palestra s.r.o. Pilská 9, 198 00 Praha 9 Annotation Wellness programs are very modern and highly provided. The question is whether it is suitable for people with disabilities. The programs as designed are definitely suitable. Although sometimes they are presented primarily as "search of personal well-being." People with disabilities due to their handicap must overcome many difficulties. This is not possible without their active participation and multiple repetition, what can be fully applied to all types of disabilities. Therefore it is necessary to design programs to possibly reduce the disability and prepare all preconditions for the gradual integration into society. Key words Disability, wellness, physical activity, quality of life, integration. Proč zrovna osoby se zdravotním postižením a wellness? Protože v rozvinutých společnostech se udává jejich počet okolo 10%, tzn. u nás asi 1 200 000 a jsou členy demokratické společnosti a mají tedy právo na využívání jejích předností. Wellness je moderní. Wellness centra se rojí jako houby po dešti. I klasická a moderní lázeňská centra se předhánějí v nabídce wellness programů. Nahrazují snad své dosavadní procedury ? Ne, ale ke svým přírodním zdrojům (léčivým pramenům, solným koupelím, bahenním zábalům a léčivému vzduchu) nabízejí další procedury (masážní křesla nebo lehátka, vibrační plošiny, lymfatické masáže a podobně). Uvádí se, že wellness je stav, cesta, filosofie, provoz, program a prostor. Optimální skladba je vytvářena jednak pohybovou činností (většinou je uváděno ve fitness centru s cvičitelkou, nebo na strojích apod.), kontaktem s přírodou (pobytem na vzduchu, pohledem do zahrady na keře aj.). Dále pak zdravou výživou, péčí o tělo (jóga, masáže, tělové masky), duchovním rozvojem (zájem o dění, studium, četba), duchovním rozvojem (hudba, duchovní literatura, vysílání pozitivních myšlenek) a komunikací (vztahy, emoce a city). Toto spektrum se co do významnosti zastoupení jednotlivých okruhů přizpůsobuje věku, pohlaví, zájmům a v našem případě i stavu a charakteru postižení. Je to ale dostatečné i pro osoby se zdravotním postižením? Nejde „jen“ o příjemný odpočinek a spokojené a klidné prožívání? To by bylo sice dobré, ale, dovoluji si říci, že je to trochu málo. Jaká je tedy situace na straně zdravotně postižených? Pomohu si uvedením konstatování spisovatele Oty Pavla „Život je poškodil. Hledali svoji příležitost a našli ji. Chtěli přinejmenším totéž, co ostatní. Museli proto dokázat desetkrát víc“.

- 64 -

Vědecká sdělení Jaké poruchy se u osob se zdravotním postižením převážně vyskytují? Snížení intelektu a mozkových funkcí, nedostatky v řeči a komunikaci, zhoršení sluchu a zraku a funkce nervosvalového systému, především pohybu. U vrozených handicapů, přes všechny problémy s tím spojené, dochází vlivem vývojových a věkových zvláštností k určitému vyrovnávání se s důsledky postižení a začleněním do kolektivu. Míra závisí ovšem jednak (a především) na atmosféře v rodině, ve škole, v rehabilitačním ústavu a jednak v závažnosti handicapu a zvláště pak v přístupu konkrétního jedince. U získaných postižení vlivem úrazu či nemoci v určité životní etapě je situace složitější. Tam, kde došlo k určité „životní zralosti“ (dokončené studium, zkušenosti apod.) a v důsledku příznivých okolností (parta, kamarádi), chtějí často postižení „žít jako dřív“. To prakticky znamená vrátit se ke sportu (hrál basket - chce ho hrát i na vozíku, plavala - chce plavat i jako amputářka, běhala - chce běhat i jako nevidomá atd.), věnovat se hudbě, studovat apod. Tito jedinci jsou schopni stanovit si životní cíle (pozor, měly by být splnitelné !) a usilovat o jejich dosažení. V těchto případech lze snadněji nalézt vhodnou motivaci k životu i v této „nové“ situaci. Pohybová aktivita a výkon nejsou v žádném případě cílem, nýbrž prostředkem, důležitým prostředkem zlepšování samostatnosti, získávání sebevědomí a nastoupení cesty k integraci. Jak je to ovšem s těmi, kde se v rodině nesportovalo a nechodilo do přírody, kde školní tělesná výchova patřila k nejméně oblíbeným předmětům a nenašly se žádné vážné zájmy? Tedy ani pejsek, ani zahrádka. Tito jedinci, zpravidla ani po odeznění poúrazového šoku, nejsou schopni nalézt východisko z nově vzniklé situace. Stávají se typickými „patogenními“ pacienty. Proč já? Proč zrovna já? Tady mne máte a starejte se! Jsou přítěží pro všechny. A motivace u osob se zdravotním postižením? Zásadně jde o hledání smyslu života. Má můj život ještě cenu, když nevidím, nebo nemohu chodit? Z ankety mezi českými zdravotně postiženými sportovci vyplynulo, že motivací pro provádění pohybových aktivit je především setkávání – setkávání s kamarády, s přáteli a s partou. Dále radost z pohybu, uspokojení z činnosti a zábava. Potom snaha soutěžit, zlepšit svoji kondici a sílu. Ale i zlepšit psychiku, více si věřit, vyrovnat se duševně a odreagovat se. Pohyb je zde vyjádřením aktivního života, podílu na jeho plynutí, překonáváním handicapu a vyjadřováním postoje k životu a k sobě samému. Je tu tedy otázka. Má wellness program význam i pro osoby se zdravotním postižením? Ano, jednoznačně, ano! Ale za určitých okolností…! V žádném případě by to nemělo být jen tak nějaké (byť komerčně sebelépe zajištěné) jen příjemné a více méně pasivní opečovávání! Mnohdy to ale tak bývá. Proč? Jedinci se zdravotním postižením mají různá omezení a vyrovnávání se s handicapem vyžaduje velké a soustavné úsilí (viz citace Oty Pavla). Proto by již od samého počátku integračního procesu - tzn. ujasňování nové životní situace, hledání východisek a stanovení postupných a dílčích cílů (měly by být dosažitelné). Jinak dochází k pasivitě, rozladění a rezignaci. Tento proces se uskutečňuje především při činnosti, při aktivní činnosti s podílem konkrétního jedince a ne jen při sebelepší a dobře míněné péči. Podstatný je sebemenší podíl handicapovaného. Aktivní podíl na činnosti, aktivní pohyb nejvíce ovlivňuje samostatnost, poznání svých možností a sebedůvěru. Nejprve se zatěžuje (procvičuje) tzv. zbytkový potenciál (to jsou ty části těla a končetin a ty schopnosti a vlastnosti, které zůstaly zachovány, nebo alespoň částečně funkční systémy).

- 65 -

Vědecká sdělení Později i postižené části těla, intelektu či smyslů. Je potřeba si uvědomit, že každý „sebemenší“ pokrok je „velkým“ úspěchem! Bohužel, všechno nejde znova aktivizovat. Hledá se proto „náhradní“ řešení. Nemohu chodit, nevidím, ale mohu studovat a pracovat, žít aktivním životem, prožívat a být i „příkladem“ pro ostatní. Právě v této oblasti se odehrávají největší dramata. Především jde o to „mít cíle“ a hledat cestu k jejich dosažení. Základem je „přijmout osobní režim“! Přinutit se vstát z postele, obléknout se, prostě začít na sobě pracovat! Jde o to, dokázat, především sobě, ale i ostatním, že to dokážu. Že jsem schopen! Tady začíná prostor, kdy máte především hodnotit vše, co dokáži a ne to, co nemohu! Víte, jsem přesvědčen, že cvičení ve fitness centru, nebo na přístrojích může stačit, ale nemusí, myslím, že spíše nemusí. Vše je jaksi přichystáno a připraveno a zřídka se mohou vyskytnout nějaké „nové“ vlivy, které je potřeba aktuálně překonat. Z tohoto pohledu je optimální účast v týmové hře. Zde se velmi často vyskytují nové, nečekané situace a je potřeba na ně reagovat. A právě zde, v těchto chvílích se utváří tolik potřebná tolerance k životu a jeho nástrahám a schopnost překonávat překážky. Motivace, formovaná na tomto základě je trvalá a hluboká. K tomu neodbytně patří také skutečný styk s opravdovou přírodou. Péče o tělo by, podle mého názoru, by mělo být jakousi „třešničkou na dortu“, odměnou za námahu, za vykonanou práci a projevené úsilí. Výživa, zcela přirozeně spoluvytváří blok proti civilizačním chorobám, především obezitě. Zájem o dění kolem, kultura, četba a studium velmi podstatně přispívá k procesu integrace. Potom může následovat snaha založit rodinu, podnikat apod. Nemohu se ale zbavit rozpaků a určitých obav z duchovní osvěty a z meditací. U některých druhů handicapů a postižených osob se mohou objevovat tendence útěků do vlastního (vnitřního) světa. Je proto potřeba rozlišovat, zda to je jediné možné řešení, nebo jen „únik“ od reality života. Své názory vyvozuji z toho, že lidé se zdravotním postižením jsou v prvé řadě a především lidmi a proto na ně život klade obvyklé požadavky a teprve ve druhé řadě lidé se zdravotním postižením a mají tedy nárok na svá specifika. Velmi proto bude záležet na vytvoření kurikula budoucích studentů a absolventů. Domnívám se, že po získání širšího vědního základu (v podstatě tak, jak zde bylo představováno) by mohlo dojít i k určité specializaci. Velmi se přimlouvám, aby mohli získat i informace o problematice osob se zdravotním postižením. Závěr Wellness program je vhodný i pro osoby se zdravotním postižením. Důležité je, aby byl realizován za aktivní účasti těchto jedinců. Zásadní je zlepšení samostatnosti, získání sebevědomí a usilování o integraci do společnosti. Největší význam a přínos v tomto procesu má aktivní provádění pohybových aktivit. Doporučený program by měl směřovat k tomu, abych si „uměli pohodu“ navodit sami na základě získaných poznatků.

- 66 -

Vědecká sdělení Literatura: HELLER, J., POTMĚŠIL, J. Zdravotní přínos sportu u paraplegiků. In Tilinger, P., Rychecký, A., Perič, T. (eds.) Sport v ČR na počátku nového tisíciletí. Praha : FTVS UK, 2001. JESENSKÝ, J. Kontrapunkty integrace zdravotně postižených. Folia Paed. Spec. I. Praha : UK, 1995. POTMĚŠIL, J. Pohybové aktivity jako prostředek integrace. In Jesenský, J. (ed.) Integrace, znamení doby. Folia Paed. Spec. II. Praha : UK, 1998. POTMĚŠIL, J. Motivace k provádění sportu u tělesně postižených osob. In Perič, T. (ed.) Společenské problémy kinantropologie. Praha : FTVS UK, 2000.

- 67 -

Vědecká sdělení

The Wellness Activities in the Ageing Process Markéta Šauerová VŠTVS Palestra, s.r.o. Pilská 9, Praha 9, 198 00 Kontakt: [email protected] Anotation The article contemplates the significance of wellness/physical activity in the old age. These acrivities are perceived not only as a factor supporting their independence but also as the way of social isolation prevention and a source of positive emotions. Key words Wellness activities, senior, outdoor activities. A sport physical activity presents one of the basic priorities of a human being and is a component in all parts of our modern society. A well balanced personality in bio – psycho – socio – harmony characterises a spiritual well being of each individual. A healthy lifestyle and life quality have a positive impact on the mental health of seniors and other social activities result in the prevention of social isolation of the elderly generation. The Czech government has prepared so called “National Program of Preparation for Getting Old 2008 – 2012”3 The goal of the program is to support the society for all age group enabling dignified old age life in safety and participation in the life of the society. The Significance of Physical Activities in the Elderly Age Sufficient amount of regular and suitable physical activity is not only the essential of good health state but also the factor that helps to maintain a good physical condition. Sufficient amount of physical activity in childhood is the main condition of the good health and efficiency in the adult age and good overall state in the elderly age.4 If there is continual practice of physical activities through the whole life, regular medical, functional and preventive examinations in the elderly age shall just supervise their suitability and safety. It has been proved that with an active lifestyle live longer than those kind of coach potatoes. The current research has shown that exercising helps to preserve the brain functions thanks to the stimulation of blood circulation. It is assumed that suitable programs of physical exercises can prevent the degradation of heart functions, muscular atrophy and joint flexibility.5 The beneficial effect is reflected in many areas. The physical load reinforces the muscle fibres of the heart enabling adaptability to heavier load. Physical activity improves the glucose tolerance, increases the sensibility of insulin receptors, slows down the bone 3

Národní program přípravy na stárnutí pro období 2008 – 2012. MPSV. Dostupný z www http://www.mpsv.cz/cs/5045 4 MÁČEK, M., RADVANSKÝ, J., et al. Fyziologie a klinické aspekty pohybové aktivity . 1. vydání. Praha: Galén, 2011. 245 s. ISBN 9788072626953. 5 HÁTLOVÁ, B. a kol. Psychomotorická terapie demencí v počáteční a střední fázi. Praha: European Science and Art Publishing: Asociace psychologů sportu, 2010, s.15. ISBN 978-80-87504-00-0.

- 68 -

Vědecká sdělení degradation, increases the muscle power. The reduction of muscle tissue is a natural process of aging but exercising may stop it. Even the cell anti-oxidation system adaptability improves. The physical activity also increases the level of density lipoproteids that affect in the atterogenuous way and affect the fibrolisis in a positive way. Exercising thus reduces the risk factors of arterial sclerosis. The risk of a tumor is 3-5 times lower.6 Many authors also prove that the individuals who practice regular exercises have better image and sensation of themselves. Their self assessment relates to perception of themselves as a capable and well-looking individual.7 A close attention must be paid to the locomotive system. Its state is crucial for any physical activity. The aging process itself decreases its functional capabilities and any insufficiency, disorder or illness even more. The condition of the locomotive system in the elderly age often tells us about the kind and amount of physical activity. Genetics of course plays a key role but physical activities and lifestyle are significant When we plan suitable activity program, we must consider not only the condition of the locomotive system but also the previous experience of the person. Too strenuous workout may even cause acute muscular inflammation.. If we want to prevent various negative aspects that accompany the aging process, we must focus on targeted stretching prone to get short and select such exercises leading towards the increase of power of the flaccid muscles, while avoiding rapid and jerky movements. When planning activities we should select suitable and considerate. For example we can consider using walking sticks when planning outdoor walks for seniors and take similar precautions. Suitable Activities for Seniors in Wellness We should prefer dynamic activities eliminating static load. The basis are as follows: maintaining functions and overall conditions and avoiding overload. Most specialists recommend moderate or lower intensity. The untrained individuals shall exercise at 50-60% of their heart rate maximum. After several weeks it is possible to increase to 60-70%. The cardio-fitness activity is suitable to include twice or three times a week for 40 – 60 minutes in the program. The time shall be distributed as follows: 50% aerobic activity, 20% power training and 30% coordination, flexibility and balance.8 However, nowadays we can hear opinions that the activity structure should change towards more strenuous activity such as resistance training and power workout can be included. Power (resistance training) helps to maintain the muscle tissue at the desired level even in the high age, it prevents the muscle imbalance and so reliefs the pain. The risk of falling down is decreased thanks to better coordination. The bone tissue is stimulated and resists the osteoporosis better.9 6

WEBER, Pavel a kolektiv. Minimum z klinické gerontologie pro lékaře a sestruv ambulanci. 1. vyd. Brno: IDVPZ, 2000. 151 s. ISBN 80-7013-314-7. 7 ŠTILEC, M. Program aktivního stylu života pro seniory. Praha: Portál, 2004. ISBN 80-7178-920-8. 8 DÝROVÁ, J., LEPKOVÁ, H. Kardiofitness: Vytrvalostní aktivity v každém věku. Praha: Grada, 2008 ISBN: 978-80-247-2273-3 . 9 SYSLOVÁ, V. Fitpark. Dostupný z www < http://www.fitpark.cz/reportaze/54/napsala-nam-mudr-vlastasyslova.html>

- 69 -

Vědecká sdělení Suitable aerobic activities include dynamic walks, touristic, exercising, water exercises, swimming, cycling, shooting.10 Outdoor activities are very suitable not only as a locomotive activity but also as a preventive measure of social isolation and support the contact with nature which is important for the human wellbeing. Among the suitable outdoor activities can be included: touristic, Nordic walking, ski walk, bike ride (for those who are used to it), golf. The elements of adventure therapy can be applied in realisation of group outdoor activities. The programs of suitable therapy that do not include a high level of physical effort should stress such elements as social/mental adventure.11 At the same time, we can use these elements to encourage the social interaction in the group of seniors. Further suitable physical activities that respect the level of mobility and condition are the water exercises and swimming (eliminating dives and diving). Rehabilitation exercises (on chairs and balls) health physiotherapy, breathing exercises, circle and social dance, locomotive and psycho-motor games, petangue. The physical activities aim at: - self-confidence support, self-respect, self-sufficiency, independence; - prevention of social isolation; - improvement or maintenance of physical, metal and social health; - finding an active way of leisure time spending; - support of the society discussions over the topic of active retirement age; - increase of creation of new relations, and active fulfilment of the senior life; - awareness of the own potential; - support of the interest in one´s self and the environment; Shall the activities fulfil its targets, the individual practicing them must be aware of the methodology and technique of the activities (essential locomotion such as walking) and the intensity must be within their limits (each senior should be examined in a load test) and the principal of gradual load and warm up must be strictly followed (stressed is also proper body posture and positions). For seniors, we must also include a regeneration part of exercising (relaxation and the rest values of heart rate and blood pressure must be within proper limits). The limiting factors of each activity are health and physical disorders and insufficiencies that are more frequent as we get older. Improper and excessive load lead towards fast worn out of the organism. The organism may adopt to the load but pathological reactions are initiated in the elderly age and later they result in health problems and manifest illnesses. The result of such acting is then different than we would expect. For example in a game of tennis there is a high risk of overload and blood pressure increase if the player does not use proper technique and relaxes through the game. Certain negative effect can also have household jobs

Comp. KALVACH, Z. , HOLMEROVÁ, I. Geriatrická křehkost – významný geriatrický fenomén. Medicína pro praxi .č. 5, 2008, s. 66–69. ISSN - 1214-8687 10 HÁTLOVÁ, B. a kol. Psychomotorická terapie demencí v počáteční a střední fázi. Praha: European Science and Art Publishing: Asociace psychologů sportu, 2010, s.15. ISBN 978-80-87504-00-0. 11 KIRCHNER, J., HÁTLOVÁ, B., HOŠEK, V. Role dobrodružné terapie v psychiatrické léčbě. In HÁTLOVÁ, B., KIRCHNER, J. Kapitoly z teorie psychomotorické terapie. Praha: European Science and Art Publishing: Asociace psychologů sportu, 2010. 163 s. ISBN 978-80-87504-02-4.

- 70 -

Vědecká sdělení (gardening, strenuous handwork or even knitting) as imbalanced load in sport lead to muscle imbalance as well as other one-sided load activities. Suitable Sample Activities in Wellness in the Elderly Morning Exercises The morning get up is a lifelong routine. The way we spend it is very important and the whole day results from it. Unfortunately waking up in the senior age is not as fresh and quick as it used to be. The whole body is stiff in joints and something hurts here and there. Therefore it is advisable to prepare the whole locomotive system to the day activities. It is recommended to practice an everyday warm-up stimulating the blood circulation through a set of exercises. The nervous system can be tuned into positive mood and thinking if we begin the day with a good mind.

Breathing Exercises The breath has a significant meaning for human body as it provides the gaseous exchange and oxygen supply needed to transform the nutrients into energy. Through breathing we are able to control all regulation processes. These are the reasons for which we must pay close attention the breathing stereotypes. When practicing these, we focus on different types of breathing i.e. so called breathing wave. The breath in and out we make through the nose and so we must overcome the resistance of the upper airways that directly supports the proper and straight body posture. The organism of an individual weakened by a lung disease can even in the elderly age adopt to the suitably selected physical activity that respects the pathological changes in the lung functions and do not overload the weakened organism. The breathing exercise relieves the muscles of the chest and shoulder joint and improves the coordination of breathing and motions. Breathing and relief of airway obstructions is easier. Of the same importance is also the locomotive activity that initiates deeper breathing and is stronger impulse supporting the improvement of load tolerance because it increases the demands on the blood circulation and metabolism. The breathing economy gets better and the amount of breathing work is decreased. Walking Walking is a physical activity suitable to maintain the human physical and mental health at any age. It can be well included among everyday activities. We may walk alone or in a group, walking (30minutes a day) can be the same efficient (especially speed walking at 6-8km/h) as jogging but has no harmful effects. It is also easier and less dangerous than bike riding. In fact it is the exercise that is the most suitable for our organism and to our physical abilities (high number of muscles participates in it). The organism relieves stress, gets more oxygen but people with hypertension, severe diabetes and joint (hip) problems must be careful even when walking and consult any activity with a doctor. An excessive load may cause joint inflammation and development of arthritis.12 12

HÁTLOVÁ, B. a kol. Psychomotorická terapie demencí v počáteční a střední fázi. Praha: European Science and Art Publishing: Asociace psychologů sportu, 2010, s.15. ISBN 978-80-87504-00-0

- 71 -

Vědecká sdělení

Nordic walking The Nordic walking is another suitable physical activity for seniors. This kind of sport comes from Finland. It is a natural, safe and very efficient activity. It is just walking with sticks that activate the muscles of upper body and relieve the tension in the cervical part of spine. 90% of the body muscles get involved. The circulatory and immunity systems are improved, high amount of calories are burnt and the sticks give better support and stability, the senior feels safer. It is a suitable alternative for the people who suffer from degenerative joint diseases. It is easily available for everyone as there is no need for special equipment or high investment.13 Exercise in Water Water enables the movement without static load and is very suitable for seniors because it improves the joint flexibility and muscle tonus. The repeated movements while swimming develop the endurance and coordination of the muscle and nervous systems. Some of the exercise can be practiced just in a bathtub. The muscles of back, shoulders and limbs get strengthened together with the heart and lungs.14 Bicycle Ride Recreation cycling brings overall benefits. The muscles of back, shoulders and limbs get strengthened together with the heart and lungs. At the same time it is an easy means of transport through the countryside and does not overload the joints. However, the postural lability is increasingly limiting. Shooting This activity serves as a very suitable means that strengthens the postural muscles, overall body stability and necessary to maintain the body postures. As for the mental functions, it improves concentration, self control and motor nerve functions. It has proved to be a very suitable method of somato-psychical training for the people with decreased locomotion abilities.15 Relaxation Most of the physical and mental problems are caused by stress nowadays. The only possibility to avoid stress is relaxing. The point of relaxing is deliberate relief of stress by targeted and concentrated fine effort. The relaxed muscles stimulates the psychological ease and harmonisation of internal functions. A very close attention must be paid not only to the motion itself but also to the feelings initiated if we want to reach the psychical ease. Important is the recognition between tense and relaxation state. The human body is our tool and we can concentrate on the tonus in certain parts of the body. This is the art of concentration and avoid doing automatic exercises. 13

POLHORSKÁ, Miriam. Optimálný pohyb pre seniorov. Sestra a lekár v praxi. roč. 8, č. 7-8, s. 13, 2009. ISSN 1335-9444. 14 HÁTLOVÁ, B. a kol. Psychomotorická terapie demencí v počáteční a střední fázi. Praha: European Science and Art Publishing: Asociace psychologů sportu, 2010, s.15. ISBN 978-80-87504-00-0. 15 HÁTLOVÁ, B. a kol. Psychomotorická terapie demencí v počáteční a střední fázi. Praha: European Science and Art Publishing: Asociace psychologů sportu, 2010, s.15. ISBN 978-80-87504-00-0.

- 72 -

Vědecká sdělení Each motion should be felt and deeply exercised. When we manage the previous, we can then focus on the breathing and relaxation component of the exercise

Yoga The ancient and contemporary yogis understood the enormous importance of breathing and created the most complex system of breathing exercises that has been practised until these days. The yoga origins come from India where it was originated several thousand years ago and the knowledge has been passed from the masters to their trainees by word. Yoga has been renowned as an activity that enables an individual to improve the life quality.16 Yoga has been developing together with the society but never lost its heart. It helps to get rid of tension, restlessness, depression, conflict or illness. Let´s stress in the end, that the demographic development heads towards increase in the senior population percentage. The life length extends, medical care improves and the demands on higher life quality of seniors increase. Therefore it is necessary to create suitable conditions for worthy retirement and active lifestyle. We must support suitable conditions and help to select suitable physical activities that will not only satisfy the physical needs but also provide joy and satisfaction. Literature DÝROVÁ, J., LEPKOVÁ, H. Kardiofitness: Vytrvalostní aktivity v kaţdém věku. Praha: Grada, 2008 ISBN: 978-80-247-2273-3. HÁTLOVÁ, B. a kol. Psychomotorická terapie demencí v počáteční a střední fázi. Praha: European Science and Art Publishing: Asociace psychologů sportu, 2010, s.15. ISBN 978-80-87504-00-0. KALVACH, Z. , HOLMEROVÁ, I. Geriatrická křehkost – významný geriatrický fenomén. Medicína pro praxi .č. 5, 2008, s. 66–69. ISSN - 1214-8687. KIRCHNER, J., HÁTLOVÁ, B., HOŠEK, V. Role dobrodružné terapie v psychiatrické léčbě. In HÁTLOVÁ, B., KIRCHNER, J. Kapitoly z teorie psychomotorické terapie. Praha: European Science and Art Publishing: Asociace psychologů sportu, 2010. 163 s. ISBN 978-80-87504-02-4. KREJČÍ, M. Yoga training application in overweight control of seniors with arthritis/osteoarthritis. In Physiotherapy. (2011) Vol. 19, No. 1: 1-13. ISSN 1230-8323. MÁČEK, M., RADVANSKÝ, J., et al. Fyziologie a klinické aspekty pohybové aktivity . 1. vydání. Praha: Galén, 2011. 245 s. ISBN 9788072626953. Národní program přípravy na stárnutí pro období 2008 – 2012 (National Program of Preparation for Getting Old 2008 – 2012). MPSV. Dostupný z www . NECHLEBOVÁ, E. Jóga v životě člověka. Fighter´s magazine, č.5-6, roč. 16,2011. ISSN 1211-6319. POLHORSKÁ, Miriam. Optimálný pohyb pre seniorov. Sestra a lekár v praxi. roč. 8, č. 7-8, s. 13, 2009. ISSN 1335-9444. SYSLOVÁ, V. Fitpark. Dostupný z www < http://www.fitpark.cz/reportaze/54/napsala-nammudr-vlasta-syslova.html> ŠTILEC, M. Program aktivního stylu života pro seniory. Praha: Portál, 2004. ISBN 80-7178920-8. 16

Comp. NECHLEBOVÁ, E. Jóga v životě člověka. Fighter´s magazine, č.5-6, roč. 16,2011. ISSN 1211-6319.

- 73 -

Vědecká sdělení WEBER, Pavel a kolektiv. Minimum z klinické gerontologie pro lékaře a sestruv ambulanci. 1. vyd. Brno: IDVPZ, 2000. 151 s. ISBN 80-7013-314-7.

- 74 -

GENERAL INFORMATION FOR AUTHORS In the journal Acta Salus Vitae are published only original works that have not been issued or given for publication in another journals, collections or monographs. Review proceeding is anonymously contributing on both sides only in the section "study" other contributions are considered by editors. Every contribution includes an abstract in English (in the range of 1000 to 1500 characters including spaces). Abstract provides basic information about discussed issues, methods of solution and presents results and main conclusions. In the case of empirical studies abstract contains a brief description of the examined group and main research findings. In the journal Acta Salus Vitae are regularly conducted column studies, articles and research reports. The extent of contribution is limited as follows (including tables, pictures, graphs, summaries, bibliography appendix): • survey studies up to 72,000 characters; • articles and research reports up to 27,000 characters; • news and reviews up to 9 000 characters. Manuscripts required by editors may have higher range as negotiated. Criteria assessments • scientific contribution to the field; originality of the presented text; • aptness of abstracts, keywords and targets ; • compliance of the formal requirements; • theoretical and methodological contribution anchoring in contemporary science discourse; • work with primary literary sources both domestic and international; • language level; • content focus in regard to the journal aim. If the contribution does not meet the above criteria or is not recommended for publication in the review process, the manuscript will be sent back to the author.

Requirements for the formal submission of contributions Requirements for the formal submission of contributions follow the recommendations of the APA (American Psychological Association). You find the proposal of contribution processing on website of the journal. Tables and charts are incorporated directly into the text in jpg format., photographs also in jpg format. Send your contributions in DOC, DOCX format to the head editor PhDr. Markéta Šauerová on the address [email protected].

OBECNÉ INFORMACE PRO AUTORY V časopise Acta Salus Vitae jsou uveřejňovány původní práce, které nebyly dosud publikovány ve vědeckém časopise a nejsou postoupeny k publikování v jiném vědeckém časopise nebo monografii. Všechny příspěvky podléhají oboustranně anonymnímu recenznímu řízení. Každý příspěvek je opatřen abstraktem v anglickém jazyce (v rozsahu 1000–1500 znaků včetně mezer). Abstrakt poskytuje základní informace o pojednávaném problému, o metodách řešení, předkládá výsledky a hlavní závěry. V případě empirických studií abstrakt obsahuje také stručný popis zkoumaného souboru a hlavní výzkumné nálezy. V časopise Acta Salus Vitae jsou pravidelně vedeny rubriky studie, stati a výzkumná sdělení. Příspěvky se přijímají v anglickém, českém a slovenském jazyce. Rozsah příspěvků je limitován následovně (včetně tabulek, obrázků, grafů, souhrnů, příloh bibliografie): · studie - do 72 000 znaků; · výzkumná sdělení ve formě vědeckého článku - do 27 000 znaků. Rukopisy vyžádané redakcí mohou mít dle dohody vyšší rozsah. Kritéria posuzování příspěvků · vědecký přínos pro obor; originalita prezentovaného textu; · výstižnost abstraktu a klíčových slov a cíle příspěvku; · dodržení formálních požadavků příspěvku; · teoretické a metodologické ukotvení příspěvku v současném vědním diskursu; · práce s primárními literárními zdroji domácími i zahraničními; · jazyková úroveň; · obsahové zaměření s ohledem na zaměření časopisu. Pokud příspěvek nevyhovuje výše uvedeným kritériím nebo není doporučen k publikování v recenzním řízení, vrátí redakce rukopis autorovi. Požadavky na formální úpravu příspěvků Požadavky na formální úpravu příspěvků se řídí doporučením APA (American Psychological Association). Odkaz na šablonu pro zpracování příspěvku najdete na webových stránkách vědeckého časopisu. Tabulky a grafy se včleňují přímo do textu ve formátu jpg., fotografie rovněž ve formátu jpg. Příspěvek zasílejte ve formátu DOC, DOCX, vedoucímu redaktorovi PhDr. Markétě Šauerové, Ph.D. na adresu [email protected].

- 76 -