číslo 8 prosinec 2012

číslo 8 prosinec 2012

1

Zima nám klepe na dveře a tak tu máte další příděl článků. Dva z nich jsou přímo specializované na zimu. V jednom se dozvíte co s nízkými teplotami, větrem a podchlazením a v druhém popíšeme co a jak na sjezdovce. Představíme Českou radu dětí a mládeže a také seriál My z konce světa a spoustu dalších zajímavých věcí. Zachumlejte se hezky do deky, uvařte čaj a pusťte se do čtení. Závěrem Vám chci za celou redakci popřát VESELÉ VÁNOCE A ŠTASTNÝ NOVÝ ROK 2013. Martin Štulla TITULNÍ STRANA SLOVO ŠÉFREDAKTORA FOTOKOLÁŽ KELTOVINY PŘEDSTAVUJEME PONY EXPRESS SPEKTRUM CESTUJTE S NÁMI VELKÁ ŠKOLA ÚKLIDU DOSTAVNÍK SERIÁLOVÁ SKLIZEŇ ŽELEZNIČNÍ CESTOU FACEBOOK PF 2013

Redakce časopisu: šéfredaktor Martin Štulla

koně v akci My a rok 2012 ČRDM 7. díl Zima začala Jak na Sjezdovce? 3. díl Hrdinové mého mládí My z konce světa Motorové vozy na našich tratích Vyrůstali jste v 90 letech?

1 2 2 3 4 5 6 8 10 11 12 13 15 16

korektura Pavla Stejskalová

redaktoři, dopisovatelé Lidka Tošovská, Pavla Stejskalová, Martin Štulla, Karel Halberštádt, Tomáš Fiala, Zuzana Rottová, Ivan Vaněk a team Bioblogusu, Regina Štefanová, Frank Nykl

Použitý obrazový materiál: titulní strana: archiv Martin Štulla archiv: Keltoviny, Milan Břečka, Tomáš Fiala, Martin Štulla, Pavla Stejskalová, Pony Express, Štěpánka Srncová

2

My a rok 2012 Martin Štulla a kolektiv (informační rubrika sdružení Keltoviny)

Rok 2012 pro nás byl druhým rokem samostatné činnosti. Za letošní rok jsme byli na řadě akcí po celé České republice. V Borovanech, v Kolíně, v Želči u Žatce, v Hluboké nad Vltavou a řadě dalších měst, ve kterých jsme se zúčastnili více či méně velkých a důležitých akcích. Objevili jsme se na Šermířském bále v Kolíně, Pohádkovém dni v Netolicích a Borovanech, Letních slavnostech radia Blaník v Českých Budějovicích, lampiónovém průvodu v Srubci, nebo na akcích Výstaviště České Budějovice – Mobil saloon a Země Živitelka. Prezentovali jsme se na Bambiriádě v Českých Budějovicích a turistickém veletrhu Jihočeský kompas, kde jsme zajišťovali i prezentaci Pohodáři VSKH, RC Rozárka a Kamarádi otevřených srdcí. Spolupořádali jsme také hudební festival FOLKOVÝ LOK na Ohradě v Hluboké nad Vltavou, kde se podílíme na chodu festivalu a připravovali jsme malou předfestivalovou mediální kampaň. Podařilo se nám za letošní rok vydat 5 čísel časopisu KELTOVINY (i s tímto). Našli jste zde řadu zajímavých článků, ať autorských nebo i převzatých. Také o nás psali v tiskovinách. Jeden článek se objevil v „AHOJ RODINO“, ta vychází v Jihočeském kraji a vychází jednou za měsíc a je distribuována do schránek zdarma. Druhý článek vyšel v týdeníku „KOLÍNSKÝ PRES“, který vychází v Kolíně a je k prodeji na okrese Kolín a okolí. Další potkání se s médii bylo na internetovém serveru WWW.KIDSLAND.CZ, kde jsem za Keltoviny poskytl přímo rozhovor. Zmínili se o nás i v ČESKOBUDĚJOVICKÉM DENÍKU a další rozhovor proběhl ke konci listopadu pro internetové noviny BUDĚJCKÁ DRBNA. Titulní strany našich časopisů:

Ohlédnutí ve fotografii:

3

Česká rada dětí a mládeže Martin Štulla (informace získány z www.crdm.cz)

Česká rada dětí a mládeže (ČRDM) byla založena v červenci 1998 osmi sdruženími dětí a mládeže. Dnes sdružuje 98 členských organizací (mezi nimi většinu celostátních sdružení dětí a mládeže), představujících kolem 200 000 individuálních členů. Členy ČRDM jsou sdružení velmi malá i ta největší, včetně devíti krajských rad mládeže. Česká rada dětí a mládeže je dnes jediná a vskutku reprezentativní platforma, jež sdružuje a podporuje valnou většinu celostátních a zároveň i mnoho regionálních a místních sdružení dětí a mládeže. Slovo „rada“, které je ústředním slovem jejího názvu, vystihuje obě funkce organizace, jejichž vyvážení je pro dlouhodobou stabilitu ČRDM stěžejní. Znamená jednak možnost diskutovat demokraticky uvnitř mládežnického hnutí jeho problémy a potřeby a tyto pak otevřeně komunikovat a zastupovat vůči orgánům státní správy (samosprávy) a politické reprezentaci, jednak rozvinutý odborný kredit, který je nabízen a ve velkém měřítku také využit ze strany rodičovské i odborné veřejnosti a partnerů napříč státním i neziskovým sektorem. Posláním ČRDM je podporovat podmínky pro kvalitní život a všestranný rozvoj dětí a mladých lidí. Své poslání naplňuje ČRDM tím, že podporuje mimoškolní výchovu a činnost svých členů, zejména snahu o vytváření právních, hospodářských, společenských a kulturních podmínek vhodných pro jejich činnost. ČRDM hájí zájmy svých členů vůči domácím i zahraničním orgánům, organizacím a institucím. Některé projekty ČRDM:

Více informací na stránkách projektů či přímo na www.crdm.cz 4

Pony Express – 7. díl Lidka Tošovská (archiv Pony Expressu)

Pokračování z minulého čísla…

O všech těchto obtížích se zmiňujeme proto, aby si každý uvědomil, v jakém společenském prostředí se povedl tento husarský kousek, tj. odstartovat v roce 1985 1. ročník jízdy ČsXP, a tím pomoci ke zviditelňování westernového dění v naší republice. Jednoho z největších ocenění, kterého se jezdcům ČsXP dostalo v roce l990 byl projekt propojení tras P. Ex. USA a tehdejšího Československa. Při příležitosti jízdy jezdců ČsXP na trase v USA byl ČsXP oceněn ve státě Nevada tehdejším guvernérem Bobem Millerem proklamací se státní pečetí. Proklamace dokumentuje, že guvernér vyhlašuje 2. červen roku 2000 státním svátkem Nevady, na počest Československého Pony Expressu. Od těchto dob prošel ČsXP velkým vývojem. S přibývajícími zkušenostmi byla zdokonalena organizace a struktura. Od roku 1991 se stal organizátorem jízdy ČsXP Corral Westerners International (dále XPC). Původní Třináctero jezdce Pony Expressu bylo přepracováno na Desatero (viz Charta), ve kterém jsou obsaženy všechny povinnosti jezdce ČsXP. Velmi důležitým bodem v Desateru je bod 6 – Jezdec obsadí s koněm svůj úsek včas. „Včas“ však neznamená v terminologii jezdců XP nikdy přesnou hodinu. Připomínáme, že časy předávek pro celou trasu jsou jezdcům sdělovány již v červnu a od té doby je každý jezdec XP povinen vše podřídit tomu, aby obsadil svůj úsek včas. Ve hře je několik elementů, jako jsou připravenost jezdce, připravenost koně, variabilita terénu a nepřízeň počasí. Toto vše může ovlivnit časovou délku jednotlivých úseků, a proto je potřeba, aby každý jezdec čekal připraven na své předávce dříve, než je teoretický výpočet. V opačném případě, kdy dojde ke zpoždění za teoretickým výpočtem, čeká jezdec na předávacím místě bez jakýchkoli informací tak dlouho, než pošta dorazí. Např. při 13. ročníku dosáhl součet časových ztrát na jednotlivých úsecích až šestihodinového celkového zpoždění na území české republiky. A naopak v 16. ročníku dorazili jezdci na hranice s Rakouskem o šest hodin dříve. Ale i v současné době boomu mobilních telefonů však jezdci při jízdě XP tuto komunikaci mezi sebou úmyslně nepoužívají, a tím je i nyní zachována historická podstata celé věci. V tomto nedočkavém čekání jezdce na okamžik, kdy se konečně v dáli na obzoru objeví dvě červené tečky na koních, měnící se postupně v poštovní uniformy XP, či zazní-li nocí zvuk poštovní trubky a jsou vidět pouze mihotavá světélka baterek signalizující příjezd jezdců s poštou, v tom tkví jedno z kouzel, pro která jezdci toto vše absolvují. Termín „včas“ je dnes potřeba dodržovat i na mezinárodní bázi. Na schůzce šéfů XP jednotlivých zemí jsou domluveny termíny pro předávky na hranicích. A pak už začíná mravenčí organizační práce šéfů a předáků větví na jedné straně a jezdců a postmasterů na straně druhé, aby XP dorazil a odjel z hranic „včas“. 5

Zima začala… Martin Štulla (upraveno ze stránek www.priroda.cz, autor Antonín Lágner)

Zima je v plném proudu. Naše návštěvy přírody v tomto období přinášejí i některá rizika, která nejsou v jiných obdobích tak výrazná. V našich podmínkách nejsou zas tak extrémní podmínky, přesto mohou i tyto mírnější podmínky ohrozit naše zdraví i život. Nízké teploty Největší nebezpečí zimy je právě zima, tedy lépe řečeno nízké teploty. Lidské tělo má teplotu 36,5°C. V zimě se u nás běžně teploty pohybují přibližně mezi 0 až -10°C. Z toho vyplývá, že teploty o 40 °C nižší nebudou pro naše tělo příliš příznivé. Lidé se již v pravěku začali proti zimě chránit oblékáním. Existují dvě hlavní zásady - tedy vrstvené oblékání a volba správného materiálu. O vrstveném oblékání toho bylo již napsáno hodně a tak tedy jen krátce. Více tenkých vrstev látky vytvoří více izolačních vrstviček vzduchu a tím se vytvoří větší tepelný komfort. K volbě materiálu: materiál první vrstvy by měl být na dotek příjemný a měl by být schopen odvádět pot od těla. Materiál dalších vrstev by se měl vybírat již s ohledem na zamýšlený účel. Určitě by ale měly být zastoupeny materiály chránící proti větru a vodě. Na delší cesty do přírody bychom si měli oblékat pouze materiály, které jsou odzkoušené. Vlastnosti některých materiálů se mohou třeba po namočení výrazně změnit. Většinou to poznáme na jejich 'hřejivosti' Jsou ale i materiály, které 'hřejí' i mokré (např. přírodní vlna či akryl, horší to je však s odvodem potu). U materiálu, který neznáme, doporučuji tyto vlastnosti co nejdříve ověřit. Až budete na celodenní cestě a uprostřed přijdete na to, že materiál již 'nehřeje', tak bude pozdě. Při mrazivém počasí je také nutné chránit co nejvíce povrch těla před zimou. Rukavice si vezme snad každý, ale často se zapomíná chránit obličej a krk. I když jsou dnešní sportovní bundy vybaveny vysokým zatepleným límcem, je stále vhodné nosit šálu. Nejlepší typy šál jsou typu 'rukáv'. Tyto šály totiž lze nejenom omotat kolem krku, ale také je lze přetáhnout přes hlavu a krk a chránit tak dokonale celý krk a část mezi límcem bundy a čepicí. U nás nebývají takové mrazy, aby bylo nutno používat kukly a obličejové masky. Vhodné je ale používat krém. Je dobré se ale vyvarovat krémům s větším obsahem vody (hydratační přípravky). Ta totiž může zmrznout a to není vhodné. Lidé si často na zahřátí berou sebou kapku alkoholu. To není vhodná cesta. Alkohol totiž roztahuje cévy a umožňuje rychlejší proudění krve. Když je někomu zima a lokne si alkoholu, tak se na chvíli zahřeje. Jenže po této chvilce následuje ještě silnější pocit chladu. Krev může proudit rychleji do prochladlých periferních částí těla a tělo pak rychleji ztrácí tělesnou teplotu. Člověk pod vlivem alkoholu také nemusí jednat vždy adekvátně situaci. Má snížený úsudek, potlačen pud sebezáchovy a pak často dochází k nehodám. Proto pozor na alkohol. 6

Vítr Tabulka teploty a intenzity větru V létě je vítr celkem příjemná záležitost. Když ale na podzim spadnou teploty dolů, začne vítr tyto teploty ještě výrazně snižovat. To sebou přináší možnost podcenění aktuální teploty. Při přípravě na výlet byste se tedy neměli spokojit pouze s pohledem na teploměr, ale přesvědčit se jaký vítr momentálně fouká, nebo podle předpovědi má foukat. Slunce Slunce je velmi záludná záležitost. Jeho paprsky dodávají na zem teplo, zimní krajina zalitá slunečním světlem je velmi příjemná na pohled. Ovšem sluneční paprsky přináší také velmi vážné riziko poškození očí. Sluneční paprsky se totiž nedostávají do očí pouze přímým dopadem ze slunce, ale také odrazem od sněhu. Tím se násobí dávka slunečního záření, která působí na vaše oči. V létě se často lidé chrání slunečními brýlemi, ale v zimě na to zapomínají. Za slunečného dne by měli být sluneční brýle stejně důležitým doplňkem jako třeba šála či rukavice. Sněžná slepota byla častým onemocněním u nezkušených zlatokopů. Místní domorodci se ale před tímto jevem chránili jakýmisi brýlemi z kůry nabarvené na černo s vyříznutými úzkými otvory. Omrzliny a podchlazení Podchlazení jde o snížení tělesné teploty vlivem chladného prostředí. Čím menší teplota, tím rychleji organismus ztrácí teplo. Podchlazení se projevuje snížením teploty, poté nezájmem, otupělostí, a následně může docházet i k upadání do spánku. V této fázi je již velké nebezpečí smrti. Již nejeden člověk přišel o život tím, že si někde unavený v zimě sedl a ráno ho již našli umrznutého. Únava výrazně urychluje prochládání organismu. Omrzliny vznikají při vystavení nedostatečně chráněných částí těla silnějšímu mrazu. Nejdříve se objeví svědění a zarudnutí, poté již přicházejí příznaky jednoho ze tří stádií omrzlin: 1 stupeň: 2 stupeň: 3 stupeň:

Kůže je voskově bílá, chladná a necitlivá. Po zahřátí dochází k úplnému uzdravení. Fialová kůže s puchýři. Můžou přetrvávat až 3 dny. Podle závažnosti může, ale i nemusí dojít k poškození tkání. Zčernání postižené části, ztvrdnutí tkání, nastává poškození tkání. Je nutné neprodleně vyhledat lékařskou pomoc.

Při posledním stupni může dojít k vytvoření hlubokých omrzlin. Poté se tkáň může natolik poškodit, že může dojít i k samovolnému odpadnutí některých částí - jako jsou třeba prsty u nohou. Toto byl častý problém u některých německých vojáků obléhajících Stalingrad. Vojáci tam tehdy byli vybaveni nedostatečnou zimní výstrojí a na pověstném ruském mrazu trávili dlouhé hodiny. Poté se také stávalo, že najednou nebohý voják zjistil, že mu v botě chrastí odpadlý prst. Na zimní výlet se tedy nezapomeňte dobře obléci, nepít alkohol, říci někomu kam máte namířeno, vzít si sluneční brýle, svačinu a užít si procházky.

7

Jak na sjezdovce? Martin Štulla (upraveno ze stránek http://www.kamnalyze.eu/)

Deset pravidel chování na sjezdovce OHLEDUPLNOST K OSTATNÍM každý lyžař se musí chovat tak, aby neohrozil jinou osobu a nezpůsobil škodu. PŘIMĚŘENÁ RYCHLOST každý lyžař musí dodržovat rychlost a jet v souladu se svými schopnostmi, podmínkami a počasím. VOLBA SMĚRU lyžař na svahu, má-li možnost vybrat si směr jízdy, musí jet tak, aby se vyhnul nebezpečí srážky s lyžařem pohybujícím se na svahu pod ním. PŘEDJÍŽDĚNÍ předjíždět se může zleva i zprava, ale vždy s takovým odstupem, aby bylo možno zareagovat na pohyb předjížděného lyžaře. PŘEDJÍŽDĚNÍ SVAHU A KŘÍŽENÍ CESTY lyžař vjíždějící na sjezdovku anebo ji přejíždějící musí dávat pozor a sledovat vše nad a pod sebou, aby tak mohl učinit bez nebezpečí jak pro svou osobu, tak pro jiné. Stejně tak je třeba se chovat při každém zastavení. ZASTAVENÍ lyžař nesmí zastavovat, není-li nevyhnutelně nutné uprostřed sjezdovky, na přejezdech a na místech bránících v dobré viditelnosti. V případě pádu se musí lyžař na sjezdovce co nejrychleji zvednout. Zastavit může poté na okraji sjezdovky. STOUPÁNÍ lyžař stoupající po trati musí postupovat pouze po kraji sjezdovky a v místě se zhoršenou viditelností musí k tomuto kraji ještě více ustoupit. Totéž platí v případě, schází-li lyžař po sjezdovce pěšky. RESPEKTOVÁNÍ SIGNALIZACE všichni lyžaři musí na sjezdovkách respektovat jejich označení. V PŘÍPADĚ NEHODY každý je povinen v případě nehody poskytnout pomoc. IDENTIFIKACE každý účastník, či svědek nehody je povinen poskytnout údaje o své osobě. 8

Příprava na sezónu Délka a tvrdost lyží Při výběru lyží jsou důležitými parametry délka a tvrdost. Klasické lyže by měly být podle obecného pravidla o 25 – 30 cm delší, než je výška lyžaře a lyže na bruslení o 15 – 20 cm vyšší. Důležitým faktorem než délka lyže je její tvrdost. Pro lyžaře s klasickými lyžemi je to životně důležitý údaj. Pokud si vyberete lyži příliš měkkou, mazací komora bude v kontaktu se sněhem i ve fázi skluzu, lyže pak bude drhnout, pojede pomalu a vosk se rychle sedře. Naopak velmi tvrdá lyže nebude při odrazu v dostatečném kontaktu se sněhem a bude prokluzovat. Dobře připravené lyže Pokud jste se dobře připravili na další lyžařskou sezónu a pořídili jste si nové lyže, dopřejte jim okamžitou péči, provádíme ji „gliderováním“ (napouštění skluznice voskem). Používáme základový vosk, popřípadě technický parafín, který zažehlíme na celou skluznici, u lyží na klasiku se vynechává mazací komora. Na vosku nemusíte šetřit. Po zchladnutí skluznice na pokojovou teplotu se vosk škrabkou stáhne a celá operace se opakuje alespoň třikrát. Rozdělení vosků Základní rozdělení vosků je na skluzné (parafíny), které dodávají lyži rychlost, a stoupací, které mažeme pro jistý odraz. Ty se ještě dělí na tuhé a tekuté (klistry). Jaké zážitky jsou IN Zimní střediska se snaží zaujmout své zákazníky nejen kvalitním lyžováním, ale i skvělými zážitky. Rozšiřují se tak nové možnosti, jak si zpestřit dovolenou na horách. Jaká zážitky na vás mohou ve středisku čekat? tandemový paragliding na lyžích nad Alpami lavinový simulátor letmý kilometr po závodní trati ve Francii v Les Arcs nebo ve švýcarském Verbier (spíše na konci sezóny) ledovcové jeskyně nebo ledové sochy (Les2Alpes) taxi přelet mezi středisky helikoptérou (mezi francouzskými středisky Les2Alpes a Alpe d’Huez) jízda ve čtyřbobu nebo v taxi bobu (Francie – La Plagne, Švýcarsko – St. Moritz) psí spřežení – psi z útulku (Alpe d’Huez) snídaně ve 2 000 metrech s rozbřeskem nebo naopak noční výjezd lanovkou se šampaňským či jízda po sjezdovkách za úplňku + nóbl večeře v horské chatě. Tyto akce pořádají například v Alta Badia (Dolomity, Itálie), v Grimentz (Val d’Annivieres, Švýcarsko) nebo v Les Deux Alpes či v Alpe d’Huez (Francie) skicross nebo snowboardcross pro příchozí dnes ve spoustě alpských středisek, například v Alpe d’Huez přímo na trati mistrovství světa na lyžích nebo na snowboardu s drakem – snowkiting – v mnoha alpských střediscích jízda autem po ledové dráze – Alpe d’Huez

9

3. díl Pavla Stejskalová (upraveno; autorkou je Alena Němečková, redaktorka magazínu DOMA DNES)

KOBERCE NEJEFEKTIVNĚJI VYČISTÍTE KAŽDÝ KOBEREC STROJEM. TEN SI MŮŽETE VYPŮJČIT NEBO SI POZVAT FIRMU, KTERÁ TO UDĚLÁ ZA VÁS. Kusové, ode zdi ke zdi, s dlouhým vlasem, vlněné i perské. Koberce jsou příjemné při chůzi naboso a skvěle izolují. Ať je ten váš jakýkoli, musíte ho pravidelně luxovat. Ale čím? Robotický vysavač pracuje sám, ale mívá slabší výkon. Pokud ho upřednostníte, vyberte kvalitní model. Běžné vysavače bývají hlučné a často práší. Optimální řešení je centrální vysavač, který můžete mít dokonce i v paneláku. Koberce musíte čas od času vyčistit. Pokud zvolíte strojové čištění, budete mít koberec vyčištěný rychle a dobře. Přístroj plochu zároveň usuší. Mokrá cesta je levná, ale pracná a časově náročná. Vyluxovaný koberec čisticím přípravkem naředěným vodou vlastníma rukama vydrhněte. Pak vymyjte čistou vodou a počkejte, než uschne. Můžete použít i přípravky, které se po aplikaci s vodou vysají. Pozor, na koberec se zamokra nesmí, špína by se do něj zašlapala. Voda by neměla přijít na ručně barvené kusy. Ani vlněná přírodní vlákna ji často nesnáší. A pokud je pod kobercem dřevěná podlaha, tak určitě volte suché čištění - do koberce vetřete prášek, který na sebe naváže nečistoty. Po chvíli ho vysajte. Je to šetrné, ale méně účinné. *RYCHLE Centrální vysavač je šikovným a rychlým řešením. Nešíří prach a nehlučí. BEZ CHEMIE V zimě vyneste koberce na sníh a z druhé strany vyklepejte. Nebo je posypejte práškem do pečiva a vyluxujte. *JAKO PROFÍK Vypůjčte si čisticí techniku ve specializované firmě. Dodá vám ji i s přípravkem určeným přesně pro váš koberec. VELKÉ SPOTŘEBIČE VÍTE, ŽE NEJEN LEDNICE, ALE I PRAČKA JE LÍHNÍ BAKTERIÍ? PROPERTE JI JEDNOU ZA TŘI MĚSÍCE SMĚSÍ PRACÍHO PRÁŠKU A OCTA. Troubu, chladničku i mrazák musíte umývat průběžně kvůli výskytu bakterií a plísní. U mrazničky hrají roli i úsporné důvody. Námraza půl centimetru zvýší spotřebu až o 50 %. Než začnete umývat, dejte pryč všechny potraviny. Bude se vám lépe pracovat a vyvarujete se nehod saponát není příliš dobrá přísada do omáčky. Zmražené potraviny zabalte do novin. Vydrží tak, než je vrátíte zpět. Je obecně známé, že když dáte do mrazničky hrnec s horkou vodou, budete ji moci za chvíli vytírat dosucha. Proti zápachu použijte na závěr naředěný ocet. Ani pračka nesmí zůstat zkrátka. Jednou za tři měsíce do ní dejte ocet, trochu pracího prášku a zapněte na vyvářku. Zabráníte tak množení bakterií. O špinavé troubě hovoří Petra, personalistka z Brna. Říká: „Drhnutí nechávám na manželovi, čekám, kdy ho to natolik otráví, že přistoupí na koupi samočisticí trouby.“ Pokud ji ani vy doma nemáte, zkuste dát na noc do trouby na pekáč čpavek. Ráno ji snadno vymyjete saponátem a vytřete. Majitelé nerezových přístrojů vědí, že udržet vysoký lesk není snadné, otisky prstů jsou všudypřítomné. Vyleštit je můžete pomocí octa. Nejdříve ale nerez musíte umýt běžným čisticím prostředkem. Rozhodně zapomeňte na sůl, tekuté písky a drátěnky. Na otírání používejte jemnou bavlnu, mikrovlákno nebo houbičku. Pro ty pohodlnější se vyplatí investovat do kartáčovaného nerezu, který se lépe udržuje. 10

Hrdinové mého mládí Frank Nykl (autorská tvorba, http://www.csfd.cz/film/18780-sedm-statecnych)

Film The Magnificent Seven (Sedm statečných), byl natočen v r. 1960 a film The High Noon (V pravé poledne) byl dokonce natočen už v r. 1952. Hlavní roli v něm hrál Garry Cooper s budoucí Monackou kněžnou Grace Keely. Začátkem šedesátých let se u nás v obrovském kotli sovětských válečných a českých budovatelských filmů, začaly jako první vlaštovky sporadicky objevovat po jednom americké westerny. Měly i svůj výchovný apel na rozdíl od dnešních krváků. Dnes ani nevíte kdo je na čí straně a pravda je slučována se lží. Každý se pere s každým, hlavně mistrným kopáním do hlavy a ze zločinců se stávají oblíbení hrdinové. Po takových ranách do hlavy, přece musí hlavní hrdina nutně skončit na psychiatrii! Mládež se je přesto snaží napodobovat a nechápe, že by se jim také něco mohlo stát! Vždyť ve filmech jejich hrdinové přece vyhrávají a po kopancích, které by okamžitě usmrtily každého, vstanou a jdou políbit spoře oděnou děvu! V úctě bohužel už není čest, právo, pravda a fér hra, ale peníze za každou cenu! Ale vraťme se k filmům. První western, který byl u nás za totality promítán, byl kreslenou groteskou od Jiřího Trnky a v r. 1949 u nás vyšel pod názvem - „Árie prérie“. Ale opravdový film a dnes už také klasický, přišel do našich kin až v r. 1963 a jmenoval se „V pravé poledne.“ Film „Sedm statečných“ se u nás objevil až o rok později. V roce 1965 se také u nás začaly objevovat indiánky z Východního Německa podle románů Karla Maye, s nerozlučným a vybájeným Vinnetouem. Od té doby bylo nejen v Americe, ale i v Evropě natočeno a promítáno i u nás nespočet filmů s podobnou tématikou. Přesto se film „Sedm statečných“ stal klasikou westernu a zůstal tím nejlepším, co se na tohle téma natočilo. Film „Sedm statečných“ byl sice natočen podle Japonského scénáře filmu „Sedm samurajů“, který byl také u nás promítán, ale ruku na srdce – nebylo to ono. Prostě to nemělo to správné westernové prostředí, ani atmosféru. Vždyť i „Sedm statečných“ se pokoušeli vtěsnat do seriálů a natočily se i další díly, ale to nikdy nemohlo uspět. Film „ Sedm statečných“ je jen jeden a nejde jej napodobit. Připomeňme si jeho slavné protagonisty: Chriss – Yul Brynner, Vin – Steve McGueen, O´Reilly – Charles Bronson, Lee – Robert Vaughn, Harry Luck – Brad Dexter, Britt – James Coburn a Chico – Horst Buchholz. Ti všichni se zabydleli v naší mysli a každého kdo tento film viděl (a nejen jednou), poznamenali na další dlouhá léta svým emociálním výrazem. Jeho ústřední melodie je i po tolika letech stále sugestivní. Aktéři tohoto filmu byli kdysi hrdinové mého mládí a stále jimi zůstávají… 11

My z konce světa Martin Štulla (upraveno ze stránek cs.wikipedia.org/wiki/My_z_konce_světa a ceskatelevize.cz)

My z konce světa je třináctidílný televizní seriál pro děti a mládež, natočený v roce 1975 na motivy knihy Brat mlčanlivého vlka autorky Kláry Jarunkové. Scénář napsali Irena a Ota Hofmanovi. Délka jednotlivých dílů činí 25 minut. Režíroval ho Ludvík Ráža a realizoval Krátký film Praha. Děj seriálu Seriál sleduje jeden rok života školáka Jiřího Trangoše zvaného Jurka (Jiří Máša) a jeho rodiny na horské chatě „Na konci světa“, kde jeho otec (Radovan Lukavský) dělá správce a matka (Zdena Hadrbolcová) mu pomáhá. Kromě Jurky v něm vystupují i jeho mladší sestra Gábina (Radka Jandáčková), starší bratr Vuk (Oldřich Vízner), který po neúspěšném pokusu o studium na Matfyzu v Brně se vrací na horskou chatu pomáhat rodině s jejím chodem a dvojice bernardýnů Bary a Bojar. Seriál zachycuje běžné denní starosti a radosti hrdinů, umožňuje nahlédnout na provoz a život horské chaty 70. let, nástrahy hor (které se nakonec stanou osudné Vukovi) a například i náročnou činnost horské služby, jejímž členem byl Jurkův otec. Seriál končí odchodem Jurkovy rodiny z chaty do velkého hotelu v nejmenovaném městě. O seriálu Exteriéry se točily v Krkonoších v okolí Pece pod Sněžkou a Malé Úpy, interiéry pak v hostivařských ateliérech v Praze. Samotná chata „Na konci světa“ se nachází v Peci pod Sněžkou části Severka č.p.74. Kromě hlavních postav si v seriálu zahrála řada dalších známých herců jako Josef Vinklář (hajný Rýdval), Miriam Hynková (paní Rýdvalová), Josef Bek, Ladislav Mrkvička, Petr Haničinec, Martin Růžek, v dětské roli Zuzana Bydžovská a další.

Žít na "konci světa" může někomu připadat jako vyhnanství, jako místo, kde se ani žít nedá. Pro sourozence Vuka, Jurku a malou Gábinu je horská chata vysoko v horách nejkrásnějším domovem. S rodiči, kteří tu zvolna a s příkladnou poctivostí v podnikání vybudují prosperující penzion, se děti cítí bezpečné a šťastné. O téhle rodině, žijící v harmonické symbióze s nádhernou, ale i krutou horskou přírodou, vypráví úspěšný třináctidílný televizní seriál.(oficiální text distributora)

12

Motorové vozy na našich tratích Tomáš Fiala (http://wikipedie.cz: Motorový vůz M290.0, Jaromír Bittner, Jaroslav Křenek, Bohumil Skála, Milan Šrámek: Malý atlas lokomotiv 2011)

Jak jste si možná v minulém díle této rubriky všimli, elektrické jednotky se u nás ve větší míře teprve začínají prosazovat. Dnes se chci věnovat vozům motorovým. A zde se jedná o úplně jinou situaci, vozy nezávislé trakce putují po republice v neuvěřitelném množství. Dalo by se tedy zpracovat mnohem více materiálu, což by ovšem vydalo více než na jeden článek. Předem se tedy omlouvám, pokud se někomu bude zdát, že došlo k zamlčení některých vozidel (skutečně k tomu došlo). Jistě znáte lokální tratě. V každém kraji ČR jich existuje mnoho, byť některé již byly zrušeny. Díky nim lze Českou republiku považovat za jednu ze zemí s nejhustší sítí tratí. V minulosti se po nich proháněly (často spíše ploužily) parní lokomotivy. Ty doby již minuly. Nahradit parní mašinu dieselovou by ale mnoho užitku nepřineslo. Místo kouřících komínů přišly motoráčky. O řadě 810 se dokonce mluví jako o zachránkyni lokálek. Pojďme se teď na zachránce, ale i na další exempláře. Zcela přeskočím první motorové vozy a zastavím se až v roce 1936, kdy 13. Července vyjely „Slovenské strely“ M290.0. Rychlé, budící údiv, začaly pendlovat mezi Prahou a Bratislavou. Zastavovaly pouze v Brně a dosahovaly na tu dobu závratné rychlosti (průměrně 92 km/h, maximálně 148 km/h). Potom přišla 2. světová válka. Věci se změnily. A po válce ČSD objednaly zcela jiné vozy. Pro rychlíky „Kredence“ M262.0 (na horním obrázku) a pro lokálky „Hurvínky“ M131.1. Je zajímavé, nakolik se ujaly (hlavně M131.1). Rozhodně se nejednalo o nové „Slovenské strely“, tentokráte nepřekvapovala rychlost, ale masové rozšíření (549 vozů M131.1). Významnější dodávka nových vozidel přišla skoro až za 30 let – objednávka M152.0, dnes známých jako 810 s množstvím přezdívek (prostřední obrázek). „Orchestrion“, „Šukafon“, „Skleník“, „Plevel“,… To zdaleka nejsou všechna slangová označení nejrozšířenější české řady hnacích vozidel. Více než polovina již prošla modernizací na jinou řadu, zbytek zažil nebo zažije pouze drobné úpravy. Bude však trvat, než se „osmsetdesítek“ zbavíme nadobro. Dodnes se pohybují ve všech částech naší země. To jsme ale předběhli dobu. V šedesátých letech vzniklo 122 vozidel řady 820 (z toho 2 prototypy už v roce 1959), které jsou známé pod názvem „Singrovka“. Na obyčejných, tedy pravidelných vlacích se s nimi dnes již nepotkáme, často je ale lze spatřit na nostalgických akcích. Jako příklad mohu uvést historické sezónní jízdy na ozubnicové trati z Tanvaldu do Kořenova 13

a Harrachova. Ve stejné době vznikly také dvě řady, které se v minimální míře dají na pravidelných spojích potkat ještě dnes – „Krokodýli“ 850 a 851 (na spodním snímku). S maximální rychlostí 110 km/h se nejedná o žádné couráky, jenže po takové době se nelze divit sjetým podvozkům a porouchaným spalovacím motorům. Motorové vozy určené přednostně mezinárodní dopravě asi již vyšly z módy. Na přelomu šedesátých a sedmdesátých let však ČSD takové motoráky objednaly. V novém značení dostaly řady 852 a 853. Vozily mj. expresy známých jmen, dokud se nerozhodlo o jejich modernizaci. Z vnitrostátních 852 a mezinárodních 853 se stala jediná řada 854 (fotka nahoře). První vůz „prošel Parsem“ (modernizaci provedla firma Pars) v roce 1997. Celkem se dnes u nás na osobních a spěšných vlacích a rychlících pohybuje padesátka těchto vozidel. Rok 1988 znamenal přechod z Kryšpínova na nové značení hnacích vozidel a v příštím létě ve Studénce vyrobily „Kvatra“ 842 (prostřední obrázek). Shodou okolností v tuto dobu vrcholí jejich modernizace v Pars Nova Šumperk. Jezdí dnes pod Brnem, Valašským Meziříčím a Plzní. Zajímavé jsou svým vzhledem oba prototypy 842.001 a 842.002. Jejich stinnou stránku tvoří špatný stav, mnoho lidí si stěžuje na šílený interiér. Paradoxně tato dvě „Kvatra“ čeká modernizace až jako poslední. O pár let později než 842 se na naše koleje dostaly vozy 843. Přezdívá se jim „Apollo“ podle barevné LED signalizace uvnitř vozu. S nimi se lze setkat v Liberci (hlavně rychlíky Liberec – Pardubice), Olomouci (rychlíky přes Krnov do Ostravy a Jeseníku) a Plzni (rychlíky do Mostu). Jejich maximální rychlost činí 110 km/h, řídicí vozy k nim vyrobené jsou určené pro 120 km/h. Jedná se o vůbec úplně první vratné soupravy u ČD. Vozidla jsou vhodná pro převoz cestujících na vozíku – v zavazadlovém oddíle se nabízejí dvě zvedací plošiny. Do interiéru byl rovněž instalován audiovizuální informační systém pro cestující (text mimochodem zobrazuje i anglicky). Závěrem bych vás chtěl ještě seznámit s vozidly novějšími. Již jsem se zmiňoval o modernizaci „Šukafonů“ 810. Jedná se především o známé „Regionovy“ 814, které v mnohých oblastech vzaly pod svá křídla většinu lokálek. Liberecký kraj a Vysočinu mohou těšit Regio Shuttly 840 a 841 (spodní obrázek). A žhavou novinkou jsou Regio Sharky 844 od polské firmy Pesa, které lehce navazují na elektrické Regio Pantery, kterými jsem uzavíral minulý článek. Dnes tedy tuto čest přenechávám šelmě z vodní říše.

14

Co se Vám nejvíce líbilo u nás na fcb? Martin Štulla (http://www.facebook.com)

Vyrůstali jste v 90 letech? V telce ještě dávali Doktorku Quinnovou, Gumídky, soutěžní pořad Hip hap hop a Kuřátka, v šest ráno jsme koukali v televizi na barevné pruhy a čekali, až začnou vysílat nedělní pohádku. Chodili jsme do školy s dětmi, které se jmenovali Helena, Jana, Eva, Zuzka, Veronika nebo Petr, Tomáš, Lukáš, Martin. Četli jsme Ohýnek, Sluníčko, Méďu Pusíka nebo ABC, do obchodu jsme si chodili kupovat calipo (colorku nebo trio), ruskou zmrzlinu nebo Orion čokolády (orion hvězdy jsme si pak lepili po oknech). První zamilovaný film, který jsme viděli v kině, byl Titanic - v MHD jsme platili 2-6korunovymi lístky, čipové karty neexistovaly. Každý kdo neměl domácí zvíře, měl Tamagoči a jedním z největších překvapení bylo vždy vybrat hračku z "Kinder vajíčka". Nahrávali jsme si videem filmy na VHSky během volných hodin jsme ve škole venku skákali gumu, hráli pogy a vyměňovali si kartičky hokejistů, nebo se lezlo na barevné studené železné prolézačky. Dělali jsme si bunkry ze židlí a přikrývek. Řetízák byl úplně nejlepší kolotoč na světě. Jedna z našich prvních kazet byla Backstreet Boys, N Sync, připadně Lunetic, Kelly Family a Spice Girls. Windows 95, neexistovalo nic lepšího! Všichni jsme nosili ledvinky a šusťákového soupravy. Víme, co je walkman, všichni jsme tančili Macarenu a poslouchali jsme celý čas rádio, abychom vystihli své oblíbené písničky a pak si je mohli nahrát na kazetu. Na školních taškách jsme neměli Spidermana, ale psa, kočky nebo nějaké pravítko a tužky s očima. Všichni jsme nosili ty tlusté hnědé vroubkované punčocháče, které se i vysunuly tak, že jste měli kilometrovou nohu. Kdo měl kolo BMX, byl frajer. Jedli jsme šťovík (ty zeleně lístky) a vsugerovávali si, že je to dobré, protože to dělali starší kamarádi. Jaký to byl hit nosit klíče na barevných šňůrkách na krku. Jistý čas jsme si kupovali ty želatinový lepkavý oči, malé slizké kuličky a házeli jsme je po stěnách (vždy se tak nechutně rozpleskly). I když nabídka nebyla až taková bohatá, nebylo nad jahodovou Perličku, olejíček a pudr Aviril a Indulonu. Pár znaků toho, že vážně stárneme… Čteš si tento text a říkáš si "Ježíš…“!! Na stolku nebo v kabelce máš tabletky proti bolesti hlavy, břicha, děti Vám vykají a říkají teta nebo strejda - potřebuješ alespoň půl dne aby ses dal do pořádku po těžší noci… Čtením tohoto textu sis vzpomněl na své dětství, a pokud ses alespoň jednou usmál, tak je věnován právě pro tebe, abys na mládí nezapomněl… :) Některé reakce čtenářů:  „Tak, tak koukám… Před sebou zabalená guma na chalupu, včera koupené LP desky Jaroslava Hutky, svíčková na sporáku, v kabelce perličky, jelení lůj, indulona, pikao a Alpa. Už jen ta chuť na Ruskou zmrzlinu…“  „To je v prd... Ja čuměl ještě na Magion, Vegu a Vlaštovku. Kupoval Polarku a Severku a četl Mladý svět. Ha ha.”  „Úplně přesné:-)) Sice mi táhne na 40, ale bunkry stavím i nadále, lezu po stromech a gumový hnusy také požírám. Holt mi to dětství jaksi zastydlo. Výhodou je i přítomnost dvou svišťů, kteří mě do stáří jen tak nepustí. Ale prima zavzpomínání…“ 15

DĚKUJEME VŠEM NAŠIM PARTNERŮM 16