Zajímavé čtení pro občany Kamenice, Řehořova, Kameničky, Vržanova a Brodku
Číslo 8 prosinec 2004 zdarma
Vydává Obecní úřad Kamenice u Jihlavy
Sponzoři novin: VOTOP s. r. o., Znojemská 84, Jihlava ŘEZNÍK - UZENÁŘ, Josef Kratochvíl, Kamenice 220 LUBOŠ MÜLLER, Řehořov č. 62 STAVEBNINY ZELENÝ, Pávovská 73, Jihlava JME a.s., Lidická 36, Brno
Všichni z Kamenice, Řehořova, Kameničky, Vržanova a Brodku! Všichni věrní čtenáři Kamenovin! Přejeme Vám klidně prožité vánoční svátky a splnění všech tajných přání. Ať nový rok přinese měsíce plné zdraví, týdny krásných očekávání, dny stálé radosti a pohody, hodiny příjemných setkání a dlouhé vteřiny štěstí.
Zaměstnanci OÚ v Kamenici
SAMOROST Zvláštní dělníci chodí do lesa kontrolovat přírůstky hmoty. Mohli by jsme si myslet, že to jsou patrně myslivci anebo lesníci, ale já si myslím, ne já si nemyslím, já to vím, jsou to samorosti. Kdo jsou to samorosti ? Verzí může být více, jelikož co samo roste, to samo roste. Na první pohled poznáte, že tu něco nehraje. Žádný samorost není úplně identický. Vzhledem k místu jejich výskytu, které nazýváme les, lze předpokládat, že pracují v utajení a mají vše pod kontrolou. Mohou vás pozorovat metodou hloubkového průzkumu a to tak dokonale, že o tom ani nevíte, leč oni to potom ani nejsou samorosti, ale obyčejní
Fejeton Vládi Pospíšila
fízlové. Takový vždy starostliví lidé, co mají vše v merku a nejvíce jejich duši zatíží, když něco v merku nemají. To potom ani nespí samou starostí o to, že se něco děje, leč oni o tom neví ani slovo. Pro tento krásný druh lidí je opravdovým mementem setkání se samorostem. Jak jsme již předestřeli, samorost je lesní tvor a miluje ticho, je také výborný pozorovatel, ale největší utrpení pro něho je býti pozorován. Ať již z pravé či chcete-li z levé strany, avšak člověk ve středu má sobotu i v pátek a jsou mu samorosti ukradeni, jak jízdenka na milionový kolotoč z reklamy snů.
Fotografií se vracíme do Vržanova, kde byla 9.10. slavnostně otevřena před zraky desítek lidí opravená Jeníkova studánka. Nechyběl ani kulturní program, ve kterém se střídala hudba s mluveným slovem. Sólisté Katka Hvězdová na varhany a Jirka Vaněk na housle sklízeli aplaus stejně jako dětský pěvecký sbor pod vedením Slávky Součkové. Ani počasí nezklamalo, a tak všichni prožili v krásné podzimní přírodě nezapomenutelné odpo- Vidíte pana Jana Lavičku, který studánku zvelebil, s panem Stanislavem Cahou, ledne. Příprava voleb představitelem Vržanova.
Spolkové dny mikroregionu tentokrát v Kamenici
Probudili jsme se do krásného chladného, ale slunečného nedělního rána s datem 3.10. 2004. Duchovním úvodem byla ranní mše za region v kostele sv. Jakuba. Pohled na krásné květy nám umožnilo nové místní zahradnictví. Vůně kůže zavanula z otevřeného obchodu Řezníčkových. Keramika u slunečních hodin nás lákala křehkou krásou svého zboží. Ve tvrzi jsme byli potěšeni vtipem i dovednostmi mladých i starších umělců našeho regionu. Nápaditě připravenými nástěnkami se zde prezentovala také školská zařízení mikroregionu Příznivci dechové hudby si přišli na své při tónech kamenické dechovky i známé Lučanky. Za příjemného počasí navazoval odpolední program. Malé děti se pobavily pohádkou „Strašidlo Bublifuk“,
kterou zahráli ochotníci z Třeště v našem novém „regionálním stanu“. Po druhé hodině odpolední se začaly na hřišti rojit fotbalisté. Celkem se sešlo pět týmů, z nichž kameničtí mladíci hráli mimo soutěž. Vavříny nakonec sklízeli domácí senioři před svými vrstevníky z Kozlova a V. Beranova. Ocenili jsme i bojovné družstvo z Vysokých Studnic. Na hřišti se o velké množství zájemců starali požárníci všech věkových skupin. Připravili pro děti zajímavé soutěže a vodní hrátky. Odpoledne si lidé mohli nakoupit nejrůznější zboží u stánků. Mladí lidé si užívali rytmů rockových skupin Devět životů z Velkého Beranova a Galaxis z Kamenice. Příznivci country si poslechli louckou Kovadlinu. Nádherný den zakončil velkolepý ohňostroj, který ocenili diváci obdivnými slovy i závěrečným potleskem.
Na shledanou v roce 2005 ve Velkém Beranově!
Úspěch na jihlavské Skalce
Jan Völkl, Tomáš Bumbálek, Josef Mach, Jan Krčál, Pavel Marek. Žáci kamenické školy na sebe upozornili výborným výsledkem v okresním kole soutěže družstev v přespolním běhu. Tento závod se koná už osmým rokem na Skalce v Jihlavě. V posledních letech dosahovala významnějších úspěchů spíše děvčata. V kategorii mladších či starších žákyň získala několik pátých a šestých míst. Kvalitní výsledek předvedly mladší dívky v roce 2000, kdy skončily čtvrté v sestavě H. Pařízková, K. Pohanková, A. Pisková, J. Jelínková a R. Čumplíková. Chlapcům se dařilo méně často, ale jejich umístění byla lepší. V roce 1996 / to se ještě běhalo v areálu stadionu PSJ Jihlava/ všichni naši žáci doběhli v první polovině startovního pole – L. Kučera dokonce 2. a
druhé také skončilo celé naše družstvo v sestavě L. Kučera, St. Čech, P. Veselý, P. Jelínek a D. Beránek. O rok později skončilo družstvo starších žáků – už poprvé na Skalce čtvrté v sestavě Mich. Maštera, D. Beránek, M. Nováček, P.Jaša a M. Tenkl. Úspěšný rok 1997 dovršili druhým místem chlapci mladší. Byli to Mart. Maštera, Mart. Vála, Mich. Doležal, J. Pjenčák a J. Norek. Na Skalce nejlepších individuálních výsledků dosáhli Lenka Zimolová v roce 1997 a Michal Doležal v roce 2000. Oba skončili pátí. Letos jsme tedy opět bodovali na „medailovém“ místě. Starší žáci z osmých a devátých tříd obsadili mezi 14 týmy 3. stupínek za jihlavskými školami Seifertovou a Kollárovou. Za námi skončila například silná družstva z Luk, Polné, Brtnice i Třeště. Úspěch je o to větší, že se závod uskutečnil na trati 3 km. S takovou délkou běhu nemají naši chlapci příliš velké zkušenosti. Neponechali jsme nic náhodě, dlouhým běhům jsme v září a v říjnu věnovali poněkud více času a snaha se vyplatila. Z Jihlavy jsme si přivezli diplom. Naše družstvo tvořili řehořovský Honza Krčál, Pavel Marek z Radošova, Honza Völkl z Kameničky a kameničtí běžci Pepa Mach a Tomáš Bumbálek. K výsledku jim gratulujeme a přejeme všem hodně dalších úspěchů nejen ve sportu.
ČSČK v Kamenici organizace na zdravotnickou osvětu. Řada našich členů byla bezplatnými dobrovolnými dárci krve. Sestry Růžena Bourková, Marie Čápová, Alena Kochová, Svatava Mašterová a Jarmila Pruknerová byly proškoleny na dobrovolné zdravotní sestry v jihlavské nemocnici. Paní učitelky Veškrnová a Kolářová byly členkami Okresní dorostové komise v Jihlavě. Na Základní škole v Kamenici byla skupina dorostu ČSČK založena v roce 1969. Vedoucí Marie Kolářová učila žáky základy první pomoci v praxi : umělé dýchání na figuríně, techniku obvazování, přikládání dlah atd. Žáci byli poučováni o správné výživě a o zdravém způsobu života. Každoročně Z praktického cvičení dorostu. se dvě hlídky I. a II. stupně zúčastňovaly okresních soutěží, kde dosahovaly velmi dobrých umístění. V roce Místní skupina ČSČK byla založena v padesátých 1975 hlídka prvního stupně ve složení Zdeňka Čápová, letech. První předsedkyní byla sestra Ludmila Stejskalová. U zrodu organizace stáli a na činnosti se nejvíce podíleli: Karel Molák, Marie Kmentová, Matylda Veškrnová, Marie Manová, Andělka a Bohumír Valovi, Zdislava Kremláčková, Amálie Kratochvílová, Marie Kolářová, Ludmila Mašterová, Aloisie Šafářová a další obětaví bratři a sestry. Činnost místní skupiny byla zaměřena hlavně na poskytování první pomoci při úrazech. Aby členové mohli druhým pomáhat, byli pravidelně na schůzích doškolováni bratrem Molákem a obvodními lékaři dr. Josefem Dvořákem a dr. Karlem Tomášem. Zajišťovali jsme odborné zdravotnické přednášky pro veřejnost, které prováděli lékaři z Jihlavy a místní obvodní lékaři. Z okresní soutěže družin ČSČK. Kamenická družina pod vedením bratra Valy se účastnila okresních soutěží. Tam se umístila vždy na Marie Sýkorová a Jana Vaňková získala 1. místo.Členové jednom z předních míst. Členové naší skupiny zajišťovali dorostu spolupracovali s místní skupinou červeného kříže. první pomoc při různých sportovních a společenských Pomáhali například při sběru léčivých bylin, navštěvovali akcích. Zapojovali jsme se i do sběru léčivých staré a nemocné členy, uklízeli park. Výbor místní skupiny pamatuje na své členy při bylin.Pomáhali jsme místnímu JZD / při žních, třídění brambor, noční výmlaty, sázení stromků aj. / . Prodejem životních jubileích návštěvou a předáním přání a dárků. losů ČSČK jsme přispívali okresnímu výboru naší Naše organizace a řada našich členů byla oceněna pamětními medailemi a čestnými uznáními okresními, ale také diplomy ÚV ČSČK v Praze. V současné době má naše skupina 120 členů. Navštěvujeme divadelní představení v Brně. Tyto zájezdy obětavě zajišťuje paní Věra Tomášková. Pravidelně pořádáme zdravotnický ples, a to již od roku 1972. V roce 2005 se náš ples uskuteční 15. ledna. Srdečně zveme všechny naše občany. Závěrem chceme poděkovat všem členům ČČK a jeho příznivcům za práci a podporu naší činnosti.
Zdravotnický výcvik dětí.
Růžena Bourková / předsedkyně /, Marie Kolářová, Jana Marešová, manželé Valovi
Na skok v Anglii Lenka Novotná
Zleva: Tomáš, Honza, Iveta, Aneta, Martina, Zdeňka, Zuzana, Jakub. Uprostřed paní učitelka Lenka Novotná.
Bylo pondělí 4. října a na parkoviště ke škole přijel speciální červený autobus, aby nás odvezl „do světa“ . Jeli jsme se přesvědčit, jestli jsme schopni se dorozumět jazykem, který se od 4. třídy učíme. A také, zda ty slavné památky a místa, o kterých se dozvídáme ve škole a televizi, opravdu existují. Projeli jsme půl Evropy a v úterý ráno jsme se ve francouzském Calais nalodili na trajekt, který nás převezl do naší cílové země – do Británie. Z Calais se do Anglie dostanete i podmořským Eurotunelem, my jsme však měli štěstí. Cesta lodí je sice delší, ale mnohem zajímavější a romantičtější – například východ slunce, který jsme cestou sledovali. Po hodině a půl nás přivítaly slavné bílé doverské útesy. Fotoaparáty a kamery začaly zaznamenávat první obrázky. A to jsme byli teprve na začátku. V Doveru jsme vyjeli k místnímu hradu / a to opravdu po levé straně/. Pak už jsme sjížděli do známého anglického letoviska
Ruské kolo „London Eye“.
Brightonu. Někteří z nás si poprvé v životě sáhli na moře, ale ke koupání nás nenalákalo. Naopak jsme si přitáhli k tělu bundy, od moře pěkně foukalo a valily se na nás docela velké vlny. Ti, kteří se chtěli s mořem skamarádit blíže, si ho trochu odnesli i v botách. Pokud někdy navštívíte Brighton, určitě se podívejte do královského pavilónu – tento zámek se výrazně liší od typické anglické architektury, spíše si budete připadat jako v Indii díky kupolovitým střechám a bílé omítce. Centrum města je protkáno sítí úzkých uliček plných obchůdků. V podmořském akváriu si prohlédnete spoustu mořských živočichů. A také nesmíme zapomenout na důležitou dominantu města – asi půl kilometru dlouhé molo, ze kterého moc ryb nechytíte, zato se tu můžete svézt na kolotoči, dát si typické fish and chips / ryby a hranolky / nebo si koupit nějaký suvenýr. Z Brightonu jsme zamířili do Londýna, kde jsme kromě prohlídky také měli bydlet. Na místo srazu jsme se blížili plni očekávání a mnozí z nás jistě i s obavou, jací lidé na nás čekají a jak se s nimi domluvíme. „Naše“ rodiny nás však uvítaly s úsměvem a téměř otevřenou náručí, ochotné domluvit se s námi za každou cenu, a tak se nám trochu ulevilo. Druhý den ráno jsme si navzájem sdělovali své zážitky / v rodinách jsme bydleli po dvou nebo po třech / a shodli jsme se, že obavy nebyly na místě. Pak jsme se rozjeli objevovat hlavní město Británie – Londýn. Opravdu tam všechno bylo – budovy parlamentu se známou hodinovou věží, které se mylně říká Big Ben. My víme, že Big Ben je velký zvon, uvnitř věže a ciferníkem by projely dva dvoupatrové autobusy. Dále Westminsterské opatství – obrovská katedrála, kde měla pohřeb princezna Diana, Buckinghamský palác a výměna stráží / jen škoda, že královna nám nepřišla zamávat /. Tower - pevnost, kde jsme viděli velké sbírky zbraní, pravé královské korunovační klenoty, snažili jsme se spřátelit s towerskými havrany – symbolem anglického království a vyfotili jsme se s beefeatery / strážci Toweru v typických červených uniformách /. A po známém Towerském mostu jsme přešli na druhý břeh Temže k válečné lodi Belfast. To bylo něco – nejen pro kluky ale i pro holky. Celou jsme ji prozkoumali, zahráli si karty s námořníky v podpalubí, shlédli operaci přímo na lodi, učili se řídit loď ve strojovně a vyslechli strategický plán, jak zaútočit na Němce. Večer jsme se vrátili ke „svým“ rodinám a těšili jsme se na další den, kdy to konečně přijde. Ráno jsme odjeli do Windsdoru, kde stojí jeden z největších hradů v Evropě. Určitě je největší, protože jsme tam strávili celé dopoledne. Viděli jsme krásné hračky, porcelán, typické
zámecké expozice, ale celý objekt jsme stejně nestihli prohlédnout. Odpoledne jsme konečně dorazili na místo, kam se každý těšil úplně nejvíc – do Legolandu. Desítky postav, celá města a nejslavnější evropské památky, postavené z miliónů kostiček lega. A samozřejmě spousta atrakcí, kolotočů, strašidelné zámky, dráhy – no to byl ráj. Najednou tu nebyli mladí muži a slečny, kteří jsou ve škole dotčeni, když jsou nazýváni dětmi.. Byly tu skutečné děti, které se vláčky rozjely na všechny strany, aby si užily té pohádky. Škoda, že odpoledne bylo tak krátké. V pátek, poslední den našeho pobytu, jsme přišli o autobus. Tedy ne, že by nám ho někdo ukradl, ale řidiči museli před dlouhou cestou domů odpočívat. Dovezli nás do centra Londýna a pak nás opustili a odjeli na odstavné parkoviště. Ještě, že jsme měli šikovnou průvodkyni, jinak bychom se ztratili. Další atrakce, která nás čekala, bylo muzeum voskových figurín. Najednou se octnete ve světě osobností, které znáte z televize, fotíte se s nimi, ony se na vás usmívají,ale autogram od nich nečekejte Od muzea na slavném Picadilly Circus / náměstí / jsme dojeli autobusem. Jediná smůla, že na této lince nejezdily typické červené doubledeckery /dvouposchoďové autobusy /, a tak jsme si je jen vyfotili. Z Picadilly Circus jsme se prošli po slavném Trafalgarském náměstí, proběhli se mezi holuby / hrůza, co jich tam je /, zvěčnili jsme se
Královská rodina v muzeu Madame Tussaud‘s.
s obrovskými kamennými lvy a pěšky došli k Londýnskému oku. Představte si obrovské ruské kolo s kabinkami ve tvaru kapsle, ze kterého je vidět až 40 km daleko. Tak jsme se pohledem z výšky rozloučili s městem, které mnohým z nás učarovalo. Takže „Good bye, London“- určitě se zase někdy setkáme. 1. Které státy jste už dříve navštívili před touto cestou ? TH : Austrálii. ZJ : Chorvatsko, Německo, Rakousko a Itálii. JR : Žádné. MN : Na dovolené s rodiči jsem byla v Tunisku, Turecku, Dominikánské republice, Řecku, Kanárských ostrovech a na Kypru. JK : Navštívil jsem Itálii, Chorvatsko, Rakousko a Slovinsko. AP : Žádné. IK : Rakousko a Polsko. ZB : Žádné. 2. Jak jste snášeli náročnou cestu autobusem ? TH : Vůbec jsem nespal, zastávky byly po 4 hodinách. Jídlo docela dobré, ale z kelímků. ZJ : Každé 4 hodiny jsme měli zastávky u benzínových
pump. Na 24 hodin jsme měli jídlo z domu. Spali jsme na sedačkách, někteří si rozložili deky do uličky. JR : Spát se moc nedalo, usnul jsem až v uličce autobusu. Zastávky byly dostatečné, vždy jsme se rozhýbali. MN : Cesta byla celkem v pohodě. Je pravda, že jsme toho moc nenaspali, ale nevadilo to. Zastávky vycházely po 3 – 4 hodinách tak, abychom si došli na WC a najedli se. V noci to nebylo tak pravidelné. JK : Cesta autobusem byla sice dlouhá, ale dost jsem ji prospal. Když jsem nespal, mohl jsem sledovat televizi nebo jsem si povídal s kamarády. AP : Cesta byla velice náročná, protože trvala 24 hodin. Spaní bylo velmi nepohodlné – každý z nás měl pro sebe málo místa.Moc jsme toho nenaspali. Jídlo jsme měli z vlastních zdrojů. V chladném počasí nám přišlo vhod, že jsme měli možnost koupit si teplé jídlo a pití v autobuse. IK : Spánek v autobuse je opravdu nepříjemný. Zastávky jsme dělali po 3 – 4 hodinách, v tom nebyl žádný problém. Jídlo jsme si vezli s sebou nebo kupovali v bufetu v autobuse. ZB : Spánek v autobuse je hrozný. Vůbec jsme nevěděli, jak se máme uvelebit. Zastávky byly po 3 – 4 hodinách, to bylo v pořádku a jídlo jsme si vezli své. 3. Jak jste se vypořádali s dorozumíváním v angličtině ? TH : Asi tak půl na půl. ZJ : Základy angličtiny jsme měli ze školy, ale nerozuměli jsme všemu. Někdy pomohl slovník nebo nám Angličané své otázky formulovali jinak. JR : Bylo to dost těžké, ale za pomoci slovníku a svých znalostí jsme to zvládli. Občas fungovaly jako mluva i ruce. MN : Bylo to celkem dobré. Je jasné, že jsem něčemu nerozuměla, ale čekala jsem, že to bude daleko horší. JK : S dorozumíváním jsem se vypořádal celkem dobře, ale vím, že se musím ještě hodně učit. AP : Myslím si, že jsme se s dorozumíváním vypořádali celkem dobře. Snažili jsme se co nejvíc komunikovat. Odměnou nám byl dobrý pocit z toho, že nám ona osoba rozumí a reaguje na naše otázky. IK : Myslím, že to nebyl takový problém, jak jsme čekali. Samozřejmě to někdy dalo velkou práci, ale většinou jsme se dorozuměli. ZB : Pokud jsme něco potřebovali, tak si myslím, že nám to částečně šlo. 4. Které kulturní nebo přírodní památky vás v této zemi nejvíc zaujaly ? TH : London eye, zvon Big Ben, dům Tonyho Blaira. ZJ : Nejvíce mě zaujal Tower Bridge. Ale myslím si, že každá památka má své vlastní kouzlo, takže něco takového vymyslet je hodně těžké. JR : Nejvíc mě zaujal Legoland svými atrakcemi, Muzeum voskových figurín a výhled na Londýn
z Londýnského oka. MN : Nejvíce se mi líbil Tower of London, Tower Bridge a Muzeum voskových figurín – Madame Tussaud´s. Zaujalo mě množství malých i velkých parků. Líbil se mi i zábavný park Legoland a London eye, černé taxi, červené doubledeckery. JK : Nejvíce se mi líbilo Muzeum voskových figurín – Madame Tussaud ´s, Legoland a obří kolo London eye. AP : Osobně mě nejvíc zaujalo Muzeum voskových figurín – Madame Tussaud´s a Legoland. IK : Velice se mi líbilo v Muzeu voskových figurín – Madame Tussaud´s, na obřím kole London eye a Legolandu. ZB : Nejvíce se mi líbil Legoland, projížďka na „Londýnském oku“ , královské sídlo Windsor a Muzeum voskových figurín – Madame Tussaud´s. 5. Co bylo zajímavého nebo odlišného od našich zvyklostí při vašem týdenním pobytu v rodinách ? TH : Jídlo je dobré, ale bez polévek. Denní režim byl dobrý. Nechutnaly mi obědy a snídaně, večeře ano. ZJ : Celkově bylo odlišné jídlo. Museli jsme si zvyknout na jiný čas, hodinky jsme si nařídili o hodinu zpět. Domy tam jsou maličké. Auta mají volant na opačné straně, protože se tam jezdí vlevo. JR : Odlišné bylo jídlo např. bohatá snídaně, lehký oběd a pozdní večeře. U domů měli kvůli bezpečnosti nainstalované kamery. MN : V rodině, kde jsem pobývala, se stravovali podobně jako my Češi. Bylo to pro mě dost překvapení, protože jsem si představovala, že budou popíjet čaj s mlékem, jíst ke všemu spoustu housek a „šmakovat“ si na slanině.Ale nic takového se nedělo. Celý den tam frčela televize a neustále někam telefonovali. JK : V Anglii se jí především skopové maso a různé tousty. Překvapilo mě mnoho taxíků ve městě. AP : Lišíme se především jídelníčkem a množstvím jídla. Na rozdíl od nás mají velké snídaně, lehké obědy a bohaté večeře. Angličané jsou známí tím, že většinu volného času tráví sledováním televize. IK : Rodiny v Anglii rády sledují televizi. Snídani a večeři podávají ve větším množství než oběd. Mají ještě spoustu dalších zvyků a tradic, které jsme neměli v krátkém čase možnost poznat. ZB : My jsme se o jejich zvyklostech příliš dozvědět nemohli, jelikož jsme v rodinách pobývali jen ve večerních hodinách. Ale zdá se, že to jsou milí lidé. 6. Jaký význam pro tebe tato cesta měla, co nového ti přinesla ? TH : Měla pro mě ohromný význam. Přinesla mi nové znalosti z angličtiny. ZJ : Rozhodně mi přinesla nové zkušenosti. Myslím si, že nikdy nebudu litovat své cesty. Byla to nádhera vidět spoustu věcí a památek jinak než na fotografiích a
Tower Bridge
v televizi. JR : Poprvé jsem navštívil cizí zemi a zjistil, jak je důležité se naučit anglicky. MN : Konečně jsem slyšela tu pravou angličtinu, musela jsem se s ní vypořádat sama. Nikdo mi neradil a co jsem chtěla,o to jsem si musela říci. Viděla jsem tu spoustu krásných památek a styl života, kterým žijí Angličané. Jsem ráda, že jsem tam byla. JK : Pobyt v Anglii byl velmi poučný, viděli jsme krásné parky, muzea, paláce, kláštery, Parlament. Dosud jsem tyto památky viděl pouze v televizi. AP : Tato cesta mě „nakopla“ k tomu, abych se pořádně učila cizí jazyky, abych se potom v každé zemi lépe domluvila, budu-li mít příležitost se ještě někam do zahraničí podívat. Znalost cizích jazyků můžu uplatnit nejen za hranicemi naší země. IK : Poznala jsem různé zvyky Angličanů. Zdokonalila jsem se v jazyce a také navštívila různé atrakce nejen v Londýně, ale i v Doveru, Brightonu a Windsoru. ZB : Zjistila jsem, jací tam žijí lidé. Trochu jsem se zlepšila v anglickém jazyce. Ale hlavně jsem si prohlédla překrásné památky.
na prohlídky velkého množství zajímavostí je potřeba hodně času. Týden je příliš krátký na procestování Londýna a jeho okolí. JR : Určitě znovu Londýn - moc se mi tam líbilo. A rád bych se podíval do Skotska. MN : Nevím, jestli se do Velké Británie ještě podívám, ale všem bych tuto zemi doporučila. Hlavně na Tower of London, Tower Bridge, válečnou loď Belfast, London eye. Na tak krásnou vyhlídku po celém Londýně nezapomenete. Jestli toužíte po troše zábavy, nevynechejte Legoland – je super. Chcete-li se potkat se známými osobnostmi, nezapomeňte na Muzeum voskových figurín. Jedinou nevýhodou je, že vám nedají podpis. Vše, co jsem navštívila, se mi líbilo. Hned bych se do Anglie podívala ještě jednou. JK : Příště bych chtěl poznat také anglický venkov. AP : Byl by to zajisté Londýn, protože je to nádherné město s mnoha krásnými i zajímavými místy. Kdybych mohla, znovu bych se chtěla podívat na London eye, do Legolandu a do Muzea voskových figurín. IK : Asi znovu do Londýna, je to nádherné město se spoustou kultury a památek. A také znovu do Windsoru a Legolandu, Doveru a Brightonu. Ráda bych poznala 7. Je nějaké místo ve Velké Británii, kam byste se ještě další různá větší města Velké Británie, která jsme chtěli podívat, pokud by se vám podařilo do této poprvé nenavštívili. země vrátit? ZB : Určitě bych se znovu ráda vrátila do Londýna. Je TH : Zase se vrátit do „naší“ rodiny v Anglii. Chtěl to nádherné město se spoustou krásných míst. bych se svézt lodí Belfast z druhé světové války, kterou jsem už navštívil. TH – Tomáš Hintnaus, ZJ – Zuzana Jelínková, JR – Jakub ZJ : Chtěla bych znovu určitě vidět Londýn, je to město Reiterman, MN – Martina Nohová, JK – Jan Kafuněk, bez chyby. Jinak bych se ještě podívala do Skotska. Jenže AP – Aneta Pisková, IK – Iveta Krulová, ZB – Zdeňka Běhounková
Verner collegium Thuriho / * 1939 / byla předvedena díla Canzona amorosa a Fuga D-dur s varhanním sólem. Divertimento C-dur od Johanna Michaela Haydna / 1737 – 1806 / pak celý krásný zážitek zakončilo. Po závěrečných tónech hudebníci ani návštěvníci nespěchali domů, ale přátelsky si popovídali a vyměňovali si hudební i životní zkušenosti. Umělci z Prahy pak přidali i pár úsměvných historek ze svých vystoupení při malém občerstvení na radnici. Kdo přišel na vystoupení, určitě nelitoval a naladil se adventně a předvánočně. Zleva: Petr Verner, P:J. Konečný, Michael Verner a Pavel Verner Foto Josef Němec, deník Vysočina
Kdo šel v sobotu 20. 11. po 16 hodině okolo kamenického kostela svatého Jakuba, zaslechl zevnitř tlumenou hudbu. Ten, který vstoupil do útrob chrámu, spatřil v popředí čtveřici špičkových hudebníků. Asi stovka obyvatel z Kamenice a okolí navštívila koncert komorní hudby gotiky, baroka a klasicismu pražské formace Verner collegium. Na hoboj hrál sólohobojista orchestru FOK Pavel Verner / * 1934 /, na fagot a historické nástroje koncertoval sólofagotista Symfonického orchestru Českého rozhlasu a starší syn P. Vernera Michael Verner / * 1960 /. Druhý potomek Petr Verner / * 1963 / hraje na violu ve Vlachově kvartetu. Na čtveřici doplňuje koncertní skupinu P. Jaroslav Konečný / * 1961 /, který mimo jiné ovládá varhanní positiv, historické nástroje a zpěv.Tyto dovednosti dozajista uplatňuje i jako farář ve Zruči nad Sázavou a vikář vlašimský. Koncert uváděl M. Verner. Vyslechli jsme skladby samotného P.J. Konečného Ave verum a Matko Páně, nebes bráno. Dále to byla Sonata da chiesa G-dur od německého skladatele, varhaníka a dirigenta Georga Philippa Telemana / 1681- 1767 /. Zazněla skladba anonymního autora Náš milý svatý Václave. Od Johanna Matthiase Spergera / 1750 – 1812 / byla hrána Parthia in C. Od Františka Xavera.
130 LET HASIČSKÉHO SBORU V KAMENICI
Zásah na D1 - 2. 9. 2004.
v obci slavnostně odhalena 2. 10. 1963 pamětní deska. Dodnes je umístěna na domě číslo popisné 37. Roku 1960 se stal starostou sboru bratr Jan Novotný. Byl oblíbený mezi členy i veřejností. Dne 4. 10. 1971 však náhle zemřel. I po jeho smrti sbor pokračoval ve svých aktivitách dál. Začala se stavět nová hasičská zbrojnice. Její slavnostní předání se uskutečnilo 20. 11. 1977. Do činnosti se pak už mohla zapojit i mládež pod vedením pana Josefa Kalného a pana Jana Krejčího. Je dobré, že sbor založili a v jejich práci úspěšně pokračovali vynikající lidé, kteří předali své zkušenosti svým dětem a mládeži. Za to jim náleží vřelý dík a věčná vzpomínka, protože jejich zásluhou u nás sbor funguje výborně dál.
Vážení spoluobčané ! Roku 1908 se stal starostou sboru Dovolte mi, abych Vás touto MUDr. Arnošt Kába. Svou funkci cestou krátce seznámila s historií sboru vykonával do roku 1959. Dne 9. 1. dobrovolných hasičů v naší obci a 1962 zemřel. Na jeho památku byla s akcemi plánovanými na rok 2005. 2. 9. 2004. Technika IZS - zcela vpravo kamenické vozidlo. Příští rok pro nás bude významný. Uplyne 130 let od založení hasičského sboru v Kamenici. Sbor byl založen roku 1875. Spolek začali budovat představený obce pan Jan Filip, sládek v Kamenici, a obecní tajemník pan Jan Chlubna. Dne 1. 10. 1875 se na radnici sešlo 38 občanů, kteří vyslechli stanovy od pana Chlubny a hned nato založili spolek pod názvem „DOBROVOLNÁ HASIČSKÁ JEDNOTA V KAMENICI NA MORAVĚ“. Spolek svou činnost započal 28. 10. 1875 po schválení stanov.
Chtěla bych Vás všechny pozvat na akce, které se uskuteční v rámci 130. výročí založení sboru. Hned na začátku příštího roku bude k našim oslavám patřit tradiční masopust a následovat budou další akce: - vysvěcení praporu - slavnostní schůze - IV. ročník Memoriálu dr. Arnošta Káby - zábavné odpoledne pro děti - den otevřených dveří v naší zbrojnici Samozřejmě se vždy dozvíte, kdy tyto akce budou probíhat. Datum a místo konání včas zveřejníme. Tímto bych ještě chtěla poděkovat Vám občanům za podporu, kterou nám poskytujete při našich akcích. Za sbor dobrovolných hasičů Vám přeji krásný příští rok 2005.
II. náměstek starosty SDH Lenka Příhodová
Děkovný dopis za zásah 2. 9. 2004 na dálnici D1.
Pan prezident v Libanonu 3. 5. 2004 navštívil český prezident Václav Klaus na pár dní asijský Libanon. Zvláštností tohoto pobytu bylo, že jedním z průvodců po této pozoruhodné zemi byl pan Samir Nohra. Tento muž si v naší zemi našel manželku a ta dokonce pochází z Kamenice. Jmenuje se Zdena a za svobodna měla příjmení Hrubá. Mladší z vás znají jejich
syna Lukáše, který například v současnosti reprezentuje Libanon v odbíjené. Pan Klaus měl mimo jiné přednášku na Americké univerzitě v Bejrútu o ekonomii a privatizaci. Sešel se s významnými představiteli státu. Naše záběry pocházejí z večírku Svazu libanonských absolventů českých a slovenských vysokých škol.
Po levici pana prezidenta pan Samir Nohra, po pravici jeho manželka Zdeňka.
Z kroniky Sboru pro občanské záležitosti v Kamenici – 4. čtvrtletí 2004 Osobní gratulace přijali: SRPEN Paní Růžena Kozová z Kamenice
Narozené děti od posledního zveřejnění v Kamenovinách č. 6: 85 let
LISTOPAD Paní Alena Žáková z Kamenice
80 let
PROSINEC Paní Marie Vrbická z Vržanova Paní Božena Pruknerová z Kamenice Paní Božena Čápová z Kamenice Paní Marie Brunová z Kamenice Pan Antonín Kisler z Kamenice Paní Jarmila Čermáková z Kamenice Paní Vlasta Novotná z Kamenice Pan František Toufar z Kamenice Pan Karel Zimola z Kamenice
95 let 80 let 80 let 85 let 80 let 80 let 80 let 85 let 80 let
Všem ještě jednou přejeme hodně zdraví a klidu!
Setkání s primátorem K zajímavému setkání došlo 28. 10. 2004 v reprezentačních prostorách pražského magistrátu. Toto datum bylo vyhrazeno dnu otevřených dveří. Pražský primátor Pavel Bém byl na tomto místě dopoledne k dispozici všem občanům a také příležitostným setkáním s významnými lidmi, úředníky a podnikateli. Naše paní starostka Eva Jelenová využila této příležitosti k pětiminutovému rozhovoru s P. Bémem. Povídali si spolu o své práci i o krásné Vysočině. Na závěr dostal pan primátor od paní starostky sedmé číslo Kamenovin.
Kráčmarová Kristýna Zimola Dominik Man Jan Čápová Adéla Böhmová Markéta Gregorová Týna Chvátal Vojtěch Blažková Natálie Sochorová Sabina Völkl David
12. 6. 2004 2. 7. 2004 9. 8. 2004 27. 7. 2004 12. 8. 2004 13. 8. 2004 2. 9. 2004 29. 10. 2004 26. 11. 2004 4. 12. 2004
Kamenice Kamenice Kamenice Kamenice Kamenice Kamenice Kamenice Řehořov Kamenice Řehořov
Rozloučili jsme se: Paní Marie Mašterová /19.11.2004/ Pan Josef Vala /16. 12. 2004/ Paní Blažena Pospíšilová / 17. 12. 2004 / Pan Josef Nevrkla /18. 12. 2004/ Krásné vzpomínky se nikam neztrácí!
Šťastný nový rok
Divadelní soubor Karla Čapka při MěkS Třešť nám připravil dne 21. 11. v kamenické orlovně zajímavý zážitek. Předvedl nám komorní komedii v režii populárního herce Horáckého divadla Milana Šindeláře Šťastný nový rok. Dvě herečky Jana Kodýsová a Jana Kadlecová se svých rolí zhostily profesionálně. A nám nezbylo než jim rudou růží vyjádřit obdiv a popřát na dalších štacích herecké „Zlomte vaz!“
KOUZELNÉ TÓNY Uslyšíte –li v Kamenici zvuk klavíru nebo varhan, najdete za nástrojem s velkou pravděpodobností devatenáctiletou studentku Školy ekonomiky a cestovního ruchu v Jihlavě Katku Hvězdovou. Položili jsme jí pár otázek. Dvořák, Ludwig van Beethoven a Johann Sebastian Bach. A co současná hudba ? Mám ráda vlastně vše / i české / kromě dechové hudby a hodně tvrdého rocku. Kde si nejvíce zahraješ kromě varhan v kostele ? V LŠU doprovázím sólistku na příčnou flétnu a příležitostně účinkuji také při nejrůznějších školních akcích. Jaké jsou tvé další mimohudební koníčky ? Nemám příliš času. Mám-li jmenovat, je to cestování a sjezdové lyžování.
Katko, na které hudební nástroje hraješ ? Na klavír, na varhany a trochu na flétnu.
V tomto školním roce budeš maturovat, jaké jsou tvé další nejbližší plány ? Protože budu maturovat mimo jiné i z francouzštiny, ráda bych se podívala na čas do Francie. Co se týká hudby, ukončím letos LŠU a zatím budu hrát asi jenom v kostele.
Kdo tě k hudbě přivedl, kdo tě učil hrát ? Byl to můj děda pan Alois Vašíček asi v sedmi letech, potom jsem několik let chodila k paní učitelce Novotné Děkuji za rozhovor. v Kamenici. V Jihlavě jsem rok hrála u paní učitelky Katku Hvězdovou jsme mohli slyšet 9. října na Majerové a tři roky u paní učitelky Kamberské. V současnosti mě vede na LŠU paní učitelka Fišerová. slavnostním otevření Jeníkovy studánky ve Vržanově, kde nám hrála úryvky slavných melodií. Jak ses dostala ke hře na varhany v našem kostele ? V poslední době tu hrála Maruška Jelínková, později její sestra Petra a když se vdala, převzala jsem to po ní já. Hraješ více zpaměti nebo podle not? Skoro pokaždé z notového záznamu. Jaký je hlavní rozdíl mezi hrou na varhany a na klavír? Varhany mají dvě klaviatury, musí se na ně hrát vázaně a pomalu. Které klasiky máš ve svém repertoáru ? Je jich hodně, hlavně Antonín
Pávovská 73, Jihlava (vedle areálu Tchibo) tel.: 567 211 007, mobil (p.Anděl): 777 743 397 e-mail:
[email protected]
Výpočty materiálu zdarma Technické poradenství na Vaší stavbu Ke stropům miako podpěry na tři týdny zdarma Více než 1500 m2 prodejní plochy
PRODEJNÍ DOBA Po – Pá 7:00 – 16:00 // So 8:00 – 10:00
Zpravodaj pro občany Kamenice, Řehořova, Kameničky, Vržanova a Brodku. KAMENOVINY vydává OÚ Kamenice - 588 23 Kamenice č. 481, okr. Jihlava Tel.: 567 273 309, e-mail:
[email protected] Na základě zákona č. 46/200 Sb. je registrován u MK ČR pod čís. E - 14 415 Vychází čtyřikrát ročně. Náklad 600 kusů. Toto 8. číslo vyšlo v prosinci 2004. Uzávěrka 16. prosince 2004. Tiskne ASTERA G, Matky Boží 1, Jihlava 586 01. Odpovědný redaktor Mgr. Milan Jelen. Příspěvky přijímá Obecní úřad Kamenice. Foto na titulní straně Ivo Kasal.
