str. 1
Zajímavé čtení pro občany Kamenice, Řehořova, Kameničky, Vržanova a Brodku
Číslo 35 říjen 2011 zdarma
Vydává Úřad městyse Kamenice u Jihlavy
Sponzoři novin: Müller Luboš, Řehořov 72 VOTOP s.r.o. Znojemská 84, Jihlava Jiří Vaněk, Kamenice 238 Truhlářství Jiří Prukner, Kamenice 321 GAMA Kamenička, Marie Machová Pekárna AGROSTAR, Kamenice 38 Řezník-uzenář, Josef Kratochvíl, Kamenice 220 JEMKA, Ing. Karla Jelínková, Kamenice 18 Potraviny, Bohumil Paul, Kamenice 442 Autoklempířství Stanislav Sedlák, Kamenice 463 Vysoušení EMZET, Miloš Žáček, Kamenice 258 (Brodek) Pohostinství TEMPO, Jan Kratochvíl, Kamenice 34 Pohostinství Tomáš Hrdlička, Kamenice 493 Pohostinství Na Líchách, Jan Bourek, Kamenice MUDr. Jan Kudrna, praktický lékař, Kamenice
Romantické zákoutí z Kameničky FLORAKO, Jaroslav Kolařík, Kamenice 37 Květiny a dárkové zboží, L. Příhodová, Kamenice 317 STOCO, s.r.o. - prodejna, montáže termofasád - Kamenice č. 16 Marie Jonášová, Kamenice 175 Petr Benda, zem. práce a opr. mot. vozidel, Kamenice 253 Astera G, s.r.o. vydavatelství a tiskárna, Jihlava PENADOP, s.r.o., Jiří Pesr, Řehořov 24 Potraviny u Jansáku, s.r.o., Kamenice 436 Josef Burián, Kamenička 4 Lukáš Jelínek, Truhlářství Kamenice 139 SYNER VHS Vysočina a.s., Jihlava POHL cz,a.s., Roztoky Garnets Consulting a.s.,Ústí nad Labem ZEOS s.r.o. ,Kamenice Podzimek a synové, s.r.o., Třešť
str. 2
Komunikace pro pěší v Aleji
Jan Zeman - místostarosta Vážení občané, byl jsem pověřen paní starostkou, abych se vyjádřil v našem čtvrtletníku k problematice komunikace pro pěší v místní části Cihelna, které se říká „ALEJ“. Vedení obce bývá občas osloveno občany, kteří v této oblasti bydlí nebo tu občas pouze procházejí. Jejich připomínky se týkají nespokojenosti se stavem i údržbou zmíněné cesty. Pokud jde o údržbu, zůstává na stejné úrovni jako za předešlého vedení obce - zimní posyp, nové zábradlí. Otázkou je, proč právě nyní je naléhavé cestu v Aleji zachovávat v naprosto perfektním stavu, když už se tudy chodí bez větších problémů několik desetiletí. Zrovna v lokalitě Cihelna se v poslední době mnohé změnilo k lepšímu. Připomeňme kanalizační řady, napojení každého domu na čistírnu odpadních vod, udělaly se nové komunikace, byly vyřešeny a vypořádány vhodné pozemky k výstavbě nových rodinných domů a garáží . Vraťme se ale k otázkám kolem pěší cesty k Jansáku. V roce 1990 byl zpracován projekt Kamenice, pěší komunikace k Cihelně. Tento projekt řešil komunikaci pro chodce a její veřejné osvětlení. Soustava světel byla provedena a slouží občanům. Zpevnění a konečná úprava cesty provedena nebyla a není zcela jasné, proč se tak dávno nestalo. Souvisí to s tím, že navržená pěší komunikace se dotýká několika soukromých pozemků ve vlastnictví asi sedmi majitelů, což realizaci rozhodně významně ztěžovalo. Vás bude určitě zajímat, co pro vyřešení této věci udělalo současné vedení městyse. Zaprvé jsme si nechali vypracovat rozpočet, který byl v cenách roku 2008 kolem
300 000 Kč. Zadruhé jsme oslovili majitele, kteří vlastní hlavní a většinovou část pozemků, jimiž vede skutečná i vyprojektovaná cesta spojující Cihelnu s Jansovým vrškem. Bylo nám přislíbeno další možné jednání, které by se týkalo přesné výměry a samozřejmě ceny. Hodně nám napoví skutečné zaměření. Je na zastupitelstvu Kamenice, zda odsouhlasí geodetické zaměření, které je podmínkou pro další jednání. foto Mojmír Zábranský
str. 3
Cesty a cestičky Eva Jelenová - starostka
Všude kolem vsí, městysů a měst vedou cesty, které jsou obecní. To znamená, že jsou tu vedené historicky, jsou pro všechny a mají být všem přístupné. Nikdy by neměly být prodány, pronajaty ani zahrazeny závorami či jinými překážkami.Rozhodování zastupitelů se výše uvedenými pravidly řídí! Je pravda, že některé jsou udržované lépe, jiné nejsou průchozí, a tak je lidé vyjeli nebo vyšlápli vedle. Snažíme se i v tomto ohledu dělat určité kroky, ale jsou to akce dlouhodobějšího charakteru a finančně velmi náročné. Zpevněné jsou cety na Chmelenec, ke Kolínu, kolem hřbitova na Kameničku, projekt máme na cestu z Řehořova do Kameničky, kde je část od Kameničky již vyasfaltovaná za minulého vedení obce v rámci malých pozemkových úprav. Možná vás také napadá, proč se nevěnujeme přístupovému chodníku k bývalé Jednotě, nyní k prodejně FLOP a k Pohostinství u Rajmunda. O chodník, který byl tenkrát v majetku Jednoty, jsme požádali již v roce 2003. Mezi tím jej dostal Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových. A my jsme žádali znovu. Roky trvalo zkoumání starých majetkových vztahů a nakonec - Jednota opět o „svůj“ majetek požádala. Tentokrát soudní cestou. Proto chodník stále neopravujeme, i když v zimě je našimi pracovníky udržován!Věříme, že se vše v brzké době vyřeší, padne rozhodnutí soudu a chodníček s novou dlažbou i novým zábradlím bude ozdobou městečka. Jiný případ jsou nyní již bývalé cestičky kolem lihovaru v Kamenici. Ty byly soukromé, protože patřily
do celého komplexu hospodářských budov. Byly desítky let průchozí (ke škole, ke zdravotnímu středisku, k poště, k autobusu). V současné době se podoba celého místa mění. Vyrůstá zde krásný rodinný dům, lihovar se sladovnou jsou nově v majetku firmy STOCO s.r.o. z Kamenice, která plánuje razantní přestavbu a nové využití těchto budov, jež jsou jakousi technickou památkou. Celá oblast je geometricky zaměřena a tudíž oba průchody jsou pro občany zrušeny. Ale vidina toho, že toto nevzhledné místo mění pozitivně svou tvář, za to stojí! Jde jen o pár kroků navíc. A také je dobře, že vysoký komín zůstane dál dominantou a útočištěm čápů, kteří se sem každé jaro vracejí!
nový plot u hřbitova
výstavba rodinných domků na Sádce
kolaudace kabelizace NN ve Strážce, červenec 2011
str. 4
Jakubská pouť 2011 Iveta Krulová
Již tradičně proběhla ve dnech 23. a 24. 7. 2011 pouť v Kamenici u Jihlavy. K vidění byly nejen pouťové atrakce rodiny Vildomcových na „Place“ a velké množství stánkového prodeje, ale také bohatý kulturní program. Kultura byla připravena po oba dva dny na fotbalovém hřišti Líchy. Byl zajištěn stan, sezení a občerstvení. K poslechu v sobotním podvečeru hrály kapely LOLLIPOP a Druhej dech. V neděli odpoledne k poslechu
ABBA CHiquita revival
Druhej dech
zahrála Vysočanka z Brtnice, malá dechová hudba. Velkým hitem byla skupina ABBA CHiquita revival, která zahrála známé skladby. Lidé se výborně bavili a někteří si i zatancovali. Návštěvnost byla velmi hojná. Na závěr dne zahrál „evergreeny“ známý jihočeský profesionální country zpěvák DROBEK & spol.
atrakce
ABBA v civilu
my se hadů nebojíme
perníček z pouti
str. 5 dar – nádherná trička s potiskem, která věnovala firma PETEX, zastoupená paní Kalivodovou. Po oba dva dny se konala ve tvrzi tradiční výstava. Letos vystavoval své obrazy z orientálního světa a originály archeologických předmětů ze starého Egypta pan Ladislav Zápařka – egyptolog, malíř a keramik z Kamenice u Herálce. Věříme, že i přes nepříznivé předpovědi počasí nám vše vyšlo a panovala velmi příjemná a přátelská nálada. Na všech kulturních akcích bylo vstupné dobrovolné. Za Městys Kamenice děkujeme a těšíme se zase za rok!
paní Vildomcová
výstava ve tvrzi Ladislav Zápařka
na pouti na vlastní atrakci
i takové nákupy byly na letošní pouti
V průběhu nedělního odpoledne byla vyhodnocena dlouhodobá soutěž místní firmy STOCO s.r.o. o tři zajímavé ceny: 1. cena LCD televizor Panasonic, 2. cena notebook ASUS a 3. cena mikrovlnná trouba Panasonic. Pro mladé hasiče si převzal jejich vedoucí a současně radní Městyse Kamenice pan Leoš Neckař sponzorský
Vysočanka z Brtnice
str. 6
C-dans Bítovčice
DROBEK & spol.
Nová šatna a sociální zařízení pro MŠ v budově základní školy
str. 7
Fotoreportáž z výstavby kanalizace a druhé budovy ČOV
kanalizace u fary, červenec 2011
přečerpávací stanice
2. budova ČOV, červenec 2011
nová ČOV
str. 8
Poosmé – tentokrát v Kamenici Milan Jelen
Mikroregion Loucko si dal letos v létě už osmé dostaveníčko. V roce 2011 dokonce dvoudenní v termínu 27. - 28. srpna. Opravdu, čas velmi letí a regionální festivaly už oběhly všechny naše obce: 2004 Kamenice, 2005 Velký Beranov, 2006 Bítovčice, 2007 Luka nad Jihlavou, 2008 Kozlov, 2009 Vysoké Studnice, 2010 Radošov a letos znovu u nás v Kamenici…. Za tuto dobu se již vytvořil dokonalý tým, který připravuje na Líchách mnoho kulturních akcí. Zvykli jsme si na kvalitní ozvučení Jirky Čápa, na pódium – kamión pana Bendy a na spolehlivou práci hasičů při stavbě velkého stanu. Tentokrát jsme na akci objevily zajímavé stánky. Například paní Řezníčková z Jihlavy předváděla překrásné zdobení perníčků, prodejní stánek se svými výrobky tu měla i místní Charita. Pochutnali jsme si na výrobcích
chovatelé z Velkého Beranova
kamenické pekárny a masny. Také Keramika U Slunečních hodin zde prezentovala své výrobky. O občerstvení se postarali Jan Novotný a pohostinství Tomáše Hrdličky. Velký úspěch měla paní Dvořáková z Měřína se svými bramborovými spirálami.
zvukař Jirka Čáp
kouzelník Martin Hruška
skákací hrad E.ON
Chovatelé z Velkého Beranova uspořádali zajímavou výstavu. Některé rodiny si mohly zahrát fotbálek, který spolu s doprovodnými sportovními akcemi pro rodinná družstva připravila firma E.ON. Zájem byl také o projížďky ve čtyřkolce a zejména o skákací hrad. Ve tvrzi se paní Rečová se svými pomocníky starala o výstavu obrazů malíře Jiřího Peřiny, která byla stylově doprovázená výstavou řezaných podzimních květin. Každý den přehlídky mikroregionu měl jiný charakter pořadů a také počasí bylo velmi rozdílné. Chladná,
str. 9 trochu deštivá a větrná sobota přivedla do Kamenice celou řadu dobrých hudebních skupin, jejichž obsazení tvořili muzikanti z okolních obcí, hlavně z Luk, Bítovčic a od nás. Skupiny Pražce, Lollipop, Direct, Kumpáni, Druhej dech a Jéé páni dokázaly svou kvalitu a zvládly bavit obecenstvo pod stanem téměř 8 hodin (od 14 do 22 hod.). Taneční zážitky nám připravily formace Tornado Lu z Bítovčic, C – Dance také z této obce a Studnický 6tet. U tanečnic i u tanečníků jsme obdivovali, s jakou vervou se vrhli do svých produkcí bez ohledu na déšť a studený vítr.
Ozdobou druhého slunečného dne byla tři vystoupení mažoretek Cheerladies z Třebíče, které k nám opět zavítaly a předvedly výkony na vysoké úrovni. Nedělní odpoledne bylo programově určeno spíše starší generaci, ale určitě nelitovali ani mladí, kteří se přišli na Líchy podívat.
Pražce
rodinný fotbálek E.ON
Direct
Luboš Novák a DODO beatbox
K dobré náladě přispěl i kouzelník Martin Hruška z Pacova, který svými nápaditými i vtipnými kouzly pobavil mladé a starší diváky. Kamenickou premiéru před velkým publikem si odbyl i mladý Luboš Novák s beatboxovým vystoupením za vydatné pomoci kolegy Doda, rozhodně nezklamal a dokonce se ukázal jako pohotový moderátor. Závěr prvního odpoledne a podvečera patřil ohňové show Jirky Čápa ml. a Tomáše Zemana. Nescházel ani tradiční velkolepý ohňostroj Josefa Valy a Petra Kaliny.
Lollipop
str. 10 Koníčka. Zahrála spoustu moravských lidových a dechových písní. Závěrečné slovo patřilo výborné Malé muzice z Pelhřimova, kterou vedl kapelník Zdeněk Rajdlík. Naplněný mikroregionální stan doprovázel častým potleskem výkony zpěvaček a hudebníků.
Jéé páni
MLS
mažoretky
Rozmarýnka
spokojení návštěvníci
Nejdříve radost a dobrou náladu rozdával MLS (malý lidový soubor) Miroslava Šimandla z Plzně, který kromě velmi dobrého zpěvu a vtipu předvedl tradiční chodské nástroje – dudy, niněru a fanfrnoch. Druhou formací byla slovácká dechová kapela Rozmarýnka z Vlčnova pod vedením kapelníka Roberta
Malá muzika
str. 11
Bítovčice
slovo má pan senátor Vystrčil
Potěšila nás účast téměř všech představitelů obcí mikroregionu a senátora Miloše Vystrčila. Městys Kamenice děkuje všem přítomným za dobrovolné vstupné a samozřejmě všem hlavním sponzorům – Kraji Vysočina, firmě E.ON, Řeznictví Kratochvíl, Lence Příhodové a Jaroslavu Dvořáčkovi. Za rok se všichni těšíme na 9. ročník Dnů mikroregionu Loucko.
Vysoké Studnice
výstava ve tvrzi
Představitelé obcí: zleva Pařízek (Radošov), Zeman (Kamenice), Salátová (Luka nad Jihlavou), Jiráčková (Kozlov), Ženčáková (Vysoké Studnice), Jelenová (Kamenice) se starostou Wölflem z Luk nad Jihlavou C-dance a Druhej dech
str. 12
Indie
Kateřina Čápová Když jsem ještě studovala na vysoké škole, dostala jsem jednou k svátku od kamarádky knihu Indické pohádky a bajky s věnováním: „První krok na cestě do Indie.“ Tenkrát bych nevěřila, že se mi to vyplní. Před odjezdem si hodně načtete v průvodcích, spoustu informací načerpáte z cestopisů na internetových stránkách, různorodé zážitky vyposlechnete z vyprávění známých, kteří už v Indii byli… Přesto vás Indie zaskočí.
Tádžmahal
Himaláje
Na severu Indie jsme strávili skoro měsíc a utekl jak voda. Cestovali jsme nízkonákladově všemi možnými i nemožnými dopravními prostředky, vyzkoušeli ubytování všeho druhu a ochutnávka indické kuchyně byla také zajímavá. Kromě čaje a suchých placek snad všechno pálilo.
Nově zbudované metro z pěkného čistého letiště vás „vyplivne“ do hrozného horka špinavé ulice, kde nepřetržitě troubí auta, mezi nimi se toulají krávy (v Indii jsou posvátné), pobíhají psi, ze všech stran se řítí motorikši, cyklorikši, zprava koňský povoz, někdo tlačí dřevěný dvojkolák s nákladem, přes který ani nevidí. Mezi vším davy lidí (Indky v krásném pestrobarevném sárí) kličkující v tomto chaosu. No, a my s myšlenkou, jestli nás dříve přejedou, nebo udupou.
Děti vděčné i za balíček sušenek
Jaipur (ženy v sárí)
Moc se mi líbilo v Himalájích v oblasti Ladakh. Náš nejvyšší bod dosahoval výšky 5296 m. Zajímavé bylo projíždět Kašmírem. Navštívili jsme i Dharamsálu, kde sídlí Dalajláma. Ve Varanásí jsme se plavili po posvátné řece Ganze a zažili pořádný monzunový liják. Jaipur přezdívaný „růžové město“ dýchá svou historií. V neposlední řadě Ágra se svým velkolepým Tádžmahalem. Nevšedních míst a zážitků mnoho.
str. 13 Samozřejmě ani nám se pár komplikací nevyhnulo. Poprvé jsme si vyzkoušeli, co udělá s člověkem vysoká nadmořská výška. Většina to zvládla s bolestí hlavy a velkou únavou, ale jeden kamarád skončil až v nemocnici. Naštěstí to dobře dopadlo. Na závěr jednu úsměvnou historku. Městečko Rewalsar je úplnou oázou klidu. V kopcích nad posvátným jezírkem rozeseto mnoho krásně zdobených buddhistických chrámů. I my jsme si konečně užívali volnějšího dne. Cestou kolem jezera jsme se zastavili u skupinky volně pobíhajících opic, které dokáží být neskutečně drzé. V nestřežený okamžik by vám vlezly až do batohu. Jedno mládě vypadalo opravdu legračně. Vytáhla jsem foťák a co se nestalo. Jedna opice přiskočila a plácla mě přes ruku. Hrozně jsem se lekla, ale vyfotit jsem stihla.
Nejzajímavější je fotit lidi Opička od jezera v Rewalsaru
sezónní pracovníci (Petr Hrádek vlevo a Václav Kalina vpravo) vyžínají v lese u Tří obrázků
Indie je země mnoha tváří a ten, kdo ji chce alespoň malinko poznat a pochopit, musí si ji prožít.
předpouťoví brigádníci (zleva: J. Kostka, D. Hrubý, O. Havelka, D. Halama, Š. Peštál)
str. 14
Perličky na dně aneb perličky ze života Bohumila Hrabala
vila v Nymburku, kde bydlel Hrabal s rodiči
vila v Kersku, kde vzniklo mnoho slavných povídek
původní pivovar
Pivnice Hájenka ze Slavností sněženek
pamětní deska na nymburském pivovaru
místo posledního odpočinku spisovatele v Kersku
str. 15
Rakouský prezident Franz Jonas a jeho příbuzní v Kamenici Franz Jonas byl významným rakouským politikem, předsedou Socialistické strany Rakouska (SPÖ), 14 let (1951 – 1965) byl starostou Vídně a 9 let prezidentem Rakouské republiky. Narodil se ve Vídni 4.10.1899 českým rodičům, Josefu Jonášovi, který pocházel z Kamenice, a jeho ženě Kateřině, která pocházela z Pavlova u Třeště. Ovládal částečně český jazyk a jako voják za 1. světové války (1917) zaslal několik fotografií svým příbuzným – manželům Sochorovým – do Kamenice. Po jeho zvolení prezidentem v roce 1965 se o jeho původ a předky zajímala PhDr. Jaroslava Hofmannová, která napsala na toto téma obsáhlou práci, která je uložena v Okresním archivu v Jihlavě. V roce 2000 jsem vypsal z matrik další podrobné údaje o rodové větvi Jonášů, směřující k osobě prezidenta Jonase a sestavil z nich stručný časový přehled. Tento přehled lze nalézt na internetu. Pro čtenáře Kamenovin uvádím z této práce následující údaje: ze zápisů v matrikách možno soudit, že všechny rody Jonášů v Kamenici a okolí pocházejí z jednoho kořene – od Šimona Jonáše z Radošova, který se narodil někdy kolem roku 1660. Jedna rodová větev Jonášů vede z Radošova do Koutů (1725), odtud do Kameničky (1775) a z Kameničky do Kamenice. Dne 4.2.1862 se Václav Jonáš z Kameničky čp. 13 (*3.2.1830) přiženil na čtvrtlán Hamržákových do Kamenice čp. 120. Jeho manželkou byla Marie Hamržáková (*30. 1. 1842), která po osmi letech zemřela (1870).
Jeho druhou manželkou se stala její sestra Alžběta, která zemřela roku 1887. Dvakrát ovdovělý Václav Jonáš (dědeček prezidenta Jonase) zemřel 16. 3. 1913 ve věku 83 let. Václavův prvorozený syn Josef (*9. 2. 1863) nezůstal na rodné kamenické usedlosti, ale odešel roku 1895 do Vídně, kde se (asi roku 1896) oženil s krajankou Kateřinou Rokosovou. Na kamenické usedlosti čp. 120 zůstala Josefova sestra Marie (*18. 10. 1864), která se 14.9.1898 provdala za Aloise Sochora z Čechtína, který se na tuto usedlost do Kamenice přiženil. Josef Jonáš ve Vídni a Alois Sochor v Kamenici byli tedy švagři. Příbuznými prezidenta Jonase v Kamenici byli: strýc Alois Sochor *1869, teta Marie Sochorová, rozená Jonášová *1864, sestřenice Marie Sochorová *1899 – provdaná Bourková (na pile), bratranec František Sochor *1901 – na rodném domě čp. 120, sestřenice Ludmila Sochorová *1904 – provdaná Matulová (Bítovčice), bratranec Alois Sochor *1908 – na domě čp. 69. Prezident Franz Jonas zemřel v devátém roce výkonu své funkce – 24. 4. 1974, ve věku 75 let. Patřil mezi důsledné stoupence rakouské neutrality. Nevíme bohužel, zda také někdy osobně navštívil Kamenici – rodnou obec svého otce. V Bechyni, 11. 8. 2011 Karel Nejedlý
Dokončená oprava tvrze za účasti pracovníků Národního památkového ústavu v Telči a zhotovitelů. Tvrz prokoukla ze všech stran, byla přidělena dotace z Kraje Vysočina (208.102,- Kč) a z Ministerstva kultury ČR (50.000,- Kč).
str. 16
Toulky Pyrenejemi 26.8. – 3. 9. 2011 Jan Jelínek
„Krajem rozeklaných hor, hlubokých kaňonů, průzračných jezer, fantaskních krasových útvarů a divokých koní….“ Po roční pauze jsme opět v tradiční sestavě ZŠ Kamenice, ZŠ Bystřice, Gymnázium Humpolec a Gymnázium Bystřice vyrazili na mezinárodní studentskou expedici – tentokrát do Španělska s krátkou odpočinkovou pauzou na jihu Francie. Po počátečních těžkostech s porouchaným autobusem, místo kterého musel být přistaven náhradní, jsme s čtyřhodinovým zpožděním konečně vyrazili směrem na jižní pobřeží Francie do oblasti Camarque. Do městečka Saintes Maries de la Mer nás řidiči přivezli až v pozdním odpoledni, a tak jsme okamžitě vyrazili do národního parku Parc National Régional de Camarque. Večer se sice již valem blížil, ale přesto jsme ještě stihli vidět vše, co je pro tuto oblast typické – obrovské mořské laguny, které jsou hnízdištěm desetitisíců plameňáků, polodivoké bílé camargské koně i jedinečné plemeno černých býků, chované místními pastevci – gardiány. Jelikož řidiči zde musí absolvovat povinnou devítihodinovou pauzu, máme i po procházce parkem ještě spoustu času – odjezd bude až ve čtyři hodiny ráno. Vyrážíme tedy do městečka a všemi smysly nasáváme jižanskou atmosféru prosycenou vůní paely, grilovaných ryb a červeného vína spolu se strhujícími melodiemi ve stylu flamenga – zdejší kytaristé a zpěváci hrají a zpívají tak chytlavě, že se stěží ubráníte pohupování se v rytmu jejich melodií. Okolo půlnoci se ve spacácích ukládáme ke krátkému spánku na romantické pláži pod nebem posetým hvězdami.
Kolem poledne následujícího dne jsme konečně v lůně Pyrenejí v Aragonii pod nejvyšší horou Pyrenejského poloostrova Pico de Aneto (3404m n.m.) v údolí Valle del Benasque. „Máme před sebou nenáročnou pětihodinovou túru po geomorfologické stezce k vodopádům Forau dels Aigualluts“, říká pohledná a sympatická průvodkyně Jitka a my s chutí měníme útroby autobusu za úchvatnou horskou krajinu a vyrážíme nedočkavě vpřed.
Cestu nám zpestřovali horští svišti, kterých tu bylo opravdu požehnaně, největší překvapení nás ale čekalo až u vodopádů samotných – masa vody valící se do strže, divoké peřeje a ….. asi 300 m pod vodopády voda najednou mizí a koryto zůstává prázdné! Za vše může propustná krasová vrstva, přes kterou voda proteče jak přes obří cedník a následující 4 km teče pod zemí! Další den začínáme ve stejném údolí, ale tentokrát nás čeká podstatně náročnější výstup do sedla Portillón de Benas (2445 m n.m.), ti nejzdatnější dokonce vystoupají až na blízký vrchol Tuca de Salbaguardia (2738 m n.m.). Všude okolo nás létají obrovští orli skalní, na všechny strany se tyčí horské vrcholky, sněhová pláň na Pico de Aneto jiskří v záři slunečních paprsků, horská jezera hluboko pod námi se blankytně třpytí a my tajíme dech nad tou nepopsatelnou nádherou. Abychom se příštího rána dostali přímo na dosah oblasti Estany de Sant Maurici, museli jsme vyjet lanovkou s kabinou pro 56 cestujích, díky níž jsme překonali 450 výškových metrů až k jezeru Estany Gento. Jezer různých velikostí je zde okolo čtyř set a všechna mají jedno společné – průzračnou křišťálově čistou vodu a při pohledu shora připomínají blankytně modré perly
str. 17
rozsypané mezi třítisícovými vrcholky hor. Někteří odvážlivci dokonce neodolali a v chladivé vodě horských jezer smočili a osvěžili svá utrmácená těla. V padesátých letech minulého století byly zdejší hory provrtány spletí tunelů a voda z jezer tak pohání vodní elektrárny, které pak dodávají elektřinu městům v nížinách Katalánska. „Namačkaní v lanovce, jak v pytli brambory, jedeme dolů z kopce a zítra do Andorry… zpívali jsme v třetí sloce naší expediční hymny, kterou složil jeden z účastníků na motivy známých Slavíků z Madridu. Den strávený v tomto malém knížectví, jehož hlavní město Andorra la Vella leží v nadmořské výšce 1409 m n.m., se nesl ve znamení románského slohu. K několika kostelíkům jsme museli vyšplhat do pořádně strmého kopce, ale kdo se na náročný výstup vydal, nelitoval. Zaujalo nás i historické centrum hlavního města a zajímavé sousoší od Dalího umístěné přímo na mostě nad řekou Valirou. Sopečná oblast Garrotxa je bezpochyby jednou z nejzajímavějších lokalit tohoto druhu v Evropě a v rámci Pyrenejského ostrova je naprosto jedinečným úkazem. Zdejší vulkány jsou sice již dávno vyhaslé a zarostlé
bujným lesem, ale sopky si dosud zachovaly svůj tvar, včetně hlubokých kráterů – do některých je možné sestoupit. Přímo do nitra bývalé sopky zde nahlédnete v bývalém lomě, který je dnes přírodní rezervací a je vlastně jakýmsi řezem celou sopkou. Barcelona je mozaikou mnoha kultur a uměleckých směrů a na její poznání by nestačil ani týden, pro nás byl den strávený v jejích ulicích závěrečným dnem celé expedice. Trasa, kterou jsme prošli, by se dala nazvat bez nadsázky „Po stopách Antonia Gaudího“. Tento geniální architekt a umělec se do tváře města vryl opravdu nesmazatelně. Za všechny jeho stavby uveďme monumentální Sagrada Familia – tato katedrála je po více než století trvajícím úsilí dodnes nedokončena, ale je bezpochyby dominantou města. Pod pomníkem Kryštofa Kolumba (Monument Colón) nasedáme večer do autobusu a naše španělské putování končí – aneb jak jsme zpívali v refrénu zmíněné expediční hymny: „ Cesta je daleká, máme však Toníka, Jitku a perfektní bus, zvládneme jé, jé, jé projet Pyreneje a že to je cesty kus!“
Naše nová paní učitelka základní školy Dovolte mi, abych se krátce představila. Jmenuji se Barbora Jůdová, je mi 35 let a žiji v Uhřínově. Vystudovala jsem Gymnázium ve Velkém Meziříčí, dále obor chemie – technická výchova na univerzitě v Brně, angličtinu na univerzitě v Ostravě a učitelství pro první stupeň základní školy na univerzitě v Olomouci. Učila jsem ve školách v Pavlínově, Tasově, Šlapanově a nyní začínám v Kamenici. Volný čas věnuji synům, péči o dům, o zahradu a také skautingu.
str. 18
Rozloučení s MŠ „Paní učitelko, já budu rytíř“, „Já budu král“ a „ Mně maminka ušije šaty na princeznu a já si sama udělám korunu z papíru“,…štěbetaly děti ve třídách. Všechny se těšily na oslavu na konec školního roku. Slavnost byla motivována výletem na zámek ČERVENÁ LHOTA“, který se dětem moc líbil. „Já už mám všechno nachystané“, „Nesmím zapomenout na prstýnky“ „A já nesmím zapomenout na meč a brnění“, předháněli se kluci a holčičky. Nemůžeme se dočkat, už aby bylo ráno…Noc byla dlouhá, děti se převracely na postýlkách, kdoví, co se jim zdálo… 17. červen začal jako každý jiný. Ale pro děti z mateřské školy to byl den významný. A hlavně pro předškoláky. „Dnes se rozhodne, kdo splní úkoly a může po prázdninách nastoupit do ZŠ“. Ukážeme našim maminkám, tatínkům, babičkám, dědečkům a všem, co
jsme se v mateřské škole naučili. Hry, cvičení, svačina, poslední zkouška, oběd, odpočinek. Zatímco děti odpočívaly, školní zahrada se pomalu měnila na královský zámek s občerstvením, královský sál, zdobený korunami, loučemi a znakem MŠ MOUDRÁ SOVA,… Se strachem nastupovaly děti na „parket“, ale při pohledu a za potlesku maminek, tatínků a svých blízkých z nich strach brzy opadl a s radostí předváděly, co umí. A bylo se na co dívat. „Přicházím až z Alabamy se svým banjem sám… country písní a tancem zahájily děti v kostýmech kovbojů a jejich dam pod vedením p. uč. Hrubé slavnostní odpoledne. „Spinká a spí, mravenec lesní,…“ pásmo cvičení a tanečků předvedly děti ze třídy Veverek pod vedením p. uč. Kachyňové a Čermákové.
„Na tom pražským mostě“, „Já jsem muzikant a přicházím k vám z české země“,…lidovými písněmi se představily děti ze třídy Ježečků pod vedením p. uč. Hrubé M. a Hrubé J. „Princeznička na bále“, říkankou s pohybem zahájily děti ze třídy Medvídků své pohádkové pásmo pod vedením p. uč. Štelbacké a Štumarové. „On my farm I have a dog“ o zvířátkách na farmě si popovídaly děti anglicky a na závěr zazpívaly píseň „Are you sleeping“. Vystoupením kroužku angličtiny s p. uč. Kachyňovou se děti rozloučily. Za krásné vystoupení třídy Veverek, Ježečků, Medvídků a kroužků byly děti odměněny bohatým potleskem a pochvalou. Nyní se rychle převléknout za prince, princeznu, rytíře, krále a hurá na soutěže vyhrát nějakou dobrůtku. A nezapomenout se občerstvit... Znějí fanfáry! Přichází rytíř s opravdovým mečem s hradní paní, aby přivítali děti na svém zámku MOUDRÁ SOVA. Rytíř seznamuje děti s úkoly, které jsou motivovány pohádkami O Popelce, O Zlatovlásce,
str. 19 O pyšné princezně: Popelky přebírají fazole a korálky, navlékají korále na velký bál, rytíři staví zámek z malých a velkých kostek, princové zavazují střevíček, princezny učí zpívat květinu, malujeme živou a mrtvou vodou,… Rytíř ukončí soutěže a s hradní paní kontroluje splněné úkoly. Zapalují se louče. Rytíř tasí meč a pasuje děti na budoucí školáky. Princové, rytíři vyzvou princezny k tanci a pokračuje volná zábava. Veselí je zakončeno společným přípitkem. Sluníčko, které nám celé odpoledne přálo, pomalu zapadá. Zábava končí, děti se loučí a odcházejí s rodiči domů. Pouze předškoláci zůstávají. Čeká je poslední úkol: přenocovat v MŠ bez maminky a bez tatínka. Opékáme vuřty, děti si hrají, sdělují si své zážitky. Je tma. Uhasíme ohýnek a přesuneme se do mateřské školy. Připravíme si spacáky, plyšové medvídky na spaní. Hú,hú,strašíme se navzájem. Pomalu se nám klíží oči. Hygiena a šup do spacáku, přitulit se k medvídkovi…Jsme unaveni ale šťastní a spokojení. Je sobota. Budíček!!! Děti se protahují, zdraví s kamarády. Rychle se nasnídat a už zvoní zvonek! Maminka! Tatínek! Dnes jsme byli opravdoví hrdinové, vůbec jsme se nebáli! Po prázdninách můžeme nastoupit do 1. třídy ZŠ. Zasloužíme si to. M + H, MŠ Kamenice
Vítání letošních prvňáčků Základní školy v Kamenici na Úřadě městyse Kamenice, vlevo třídní učitelka paní Mgr. Irena Vymazalová. Letos do první třídy nastoupilo 19 děvčátek a chlapců.
str. 20
Zajít na jednu Plzeň Milan Jelen
I když se to podle nadpisu nezdá, budeme mluvit o sportu. K české fotbalové špičce patřily v posledních 5 letech především pražské týmy Sparty a Slávie. Loňská ligová sezóna byla trochu výjimečná. Mistrem Gambrinus ligy se stala FC Viktoria Plzeň. Vzpomeňme na 1. ligu ročníku 2005 – 2006, kdy se stal naším mistrem Slovan Liberec. Jedním družstvem, opouštějícím naši nejvyšší soutěž byl Chmel Blšany a o druhé sestupové místo spolu bojovaly Viktoria Plzeň a Vysočina Jihlava. Jihlavští nakonec sestoupili, protože skončili za Viktorií o 2 body. Rozhodla vlastně překvapivá výhra Plzně na Spartě 3:1….. Dobročinnost Sparty možno obhájit tím, že to byla v té sezóně již 11. porážka a že obsadila v konečné tabulce až 5. místo! A obhajobou Plzně byly výborné výkony v loňské sezóně. Takže Plzeň skončila v posledních 6 letech 14., 6., 9., 8., 5. a 1. Mnozí fanoušci české kopané tvrdili, že mistrem měla být radši v zájmu úspěšnosti našeho fotbalu Sparta, která si v minulých letech vybojovala mnohem lepší koeficient a mohla mít ve vyřazovacích bojích lehčí soupeře. Avšak Plzeňáci si prozatím svoji formu přenesli i do nové sezóny. První soupeř – jerevanské družstvo je však vůbec neprověřilo. Plzeň vyhrála u nich 4:0 a doma potom 5:1! To Rosenborg Trondheim – několikanásobný účastník Ligy mistrů – měla být větší prověrka. Šestý tým z nasazených deseti možných soupeřů však vzbuzoval určité šance. Výhra 1:0 v Norsku a potom po dramatickém boji v Plzni 3:2 posunula Viktorii až před brány milionářské soutěže. Optimismus poněkud uvadl, když z losovacího osudí vypadl soupeř papírově (podle koeficientu) nejsilnější. Jednalo se o FC Kodaň, za kterou v minulých letech hráli i čeští reprezentanti Sionko a Pospěch. Trošku nadějný byl fakt, že na konci uplynulé sezóny opustily nejsilnější dánské mužstvo některé opory. Na druhou stranu zase v místní lize Kodaň z posledních 40 zápasů pouze dvakrát prohrála! V prvním utkání na dánské půdě předvedli Západočeši svůj nejlepší mezinárodní výkon a zaslouženě zvítězili 3:1. No a nás napadlo, že odvetné utkání, které se mělo konat v Praze (kvůli nezpůsobilosti plzeňského hřiště), tentokrát navštívíme. Chtěli jsme vidět plzeňský zázrak
ve skutečnosti a navíc poprvé spatřit moderní zánovní stadion v Edenu – také proto, že mé srdce už více než 40 let patří pražské Slávii. Čtyři vstupenky pro dceru s manželem a pro nás se ženou nebylo tak obtížné sehnat, ačkoliv lístky zmizely v Plzni, v Praze i na internetu asi za dva dny. Po dobré večeři v jedné z pražských restaurací jsme se v děsivém horku přesunuli k Synot Tip Aréně. Všechny její vchody byly obklopeny velkými davy fanoušků. Asi 10 až 12 tisíc jich pocházelo z Plzně a okolí, tak 5 000 z Prahy a zbytek byl z ostatních oblastí ČR a samozřejmě z Kodaně. Než jsme se dostali na místa, trvalo to asi 25 minut. Prohlídky zavazadel byly důkladné. V hledišti jsme byli ohromeni množstvím přítomných diváků a dokonalým výhledem na překrásný trávník z naší čtvrté řady. Atmosféra již od začátku byla příjemná a plná očekávání. A zanedlouho začalo velkolepé představení nevídané bitvy o Ligu mistrů. Hlediště a jeviště splynulo v jeden celek. Na hřišti pobíhali naši červenomodří a hráškově svítivě zelení Dánové. V ochozech byla obrovská převaha českých diváků proti hrstce kodaňských příznivců. Jejich sektor byl jediným trochu prořídlým místem arény nejen před utkáním, ale i v jeho průběhu. Dánské fandy, kteří už měli vstupenku, pravděpodobně asi odradila téměř beznadějná domácí prohra. Ale na trávníku se dělo trochu něco jiného. Čeští fanoušci oceňovali každou podařenou akci Plzeňáků ohromným potleskem a téměř neustálý skandovaný potlesk nutil domácí hráče ke zvýšení úsilí. Dánští bojovníci postup nevzdávali. Nebývale se jim dařila kombinace na celé ploše a našeho mistra příliš do šancí nepouštěli. Měli mírnou převahu a občas zahrozili i vážněji. Nejhůře nám bylo v 32. minutě, kdy se Dánům sice přihrávka nevydařila, ale míč se zcela náhodně odrazil k záložníkovi Bolaňosovi a ten křížnou střelou zprava neomylně skóroval. Až do konce prvního poločasu nic nenasvědčovalo tomu, že se naši hráči pokusí o obrat. Velká část hlediště i sami Viktoriáni už pouze čekali na vysvobozující přestávku, která měla přerušit kvalitní hru hostů. A na trenérovy rady, které hráče vyburcovaly po minulém zpackaném prvním poločase s Trondheimem v Plzni.
str. 21 Ani začátek druhé půlky představení nepřinesl výraznější změnu. Převaha kodaňských sice už nebyla tak zjevná, ale hrozby z jejich strany stále přicházely. Diváci na stadionu si přáli, aby utkání rychle skončilo a postup byl stvrzen. Pak přišla 68. minuta. Jiráček unikl po levé straně, levou nohou prudce zacentroval a slovenský útočník Bakoš lehce poslal míč do sítě. Fotbalový stánek explodoval a dlouho nebyl k utišení – vyrovnáno 1 : 1! Dánové z posledních sil útočili a ostřelovali naši branku. Český tým se snažil taktickými střídáními vyvést hosty z tempa. Změna každého hráče trvala téměř minutu a všichni diváci vestoje aplaudovali odcházejícím
hrdinům. Blížil se závěr utkání a postup už byl na dosah. Znenadání se náš Ďuriš řítil sám na branku a mohl dát razítko na účast v LM. Brankář ho však vychytal a stojící hlediště zklamaně vydechlo, ale zanedlouho do otevřené dánské obrany vnikla trojice našich hráčů a právě Ďurišovi se poštěstilo dát rozhodující branku. Potom si už diváci a hráči užívali závěr zápasu a opojné chvíle po něm. Český klub bude po čtyřletém půstu opět v nejsilnější klubové soutěži Evropy. Přejeme fotbalistům i jejich příznivcům z města piva mnoho úspěchů…… vždyť je čeká kromě běloruského Borisova i dvojice velmi slavných souborů – AC Milan a FC Barcelona!
v sobotu 24. 9. 2011 se fotbalisté ,,Staré gardy" Kamenice zúčastnili turnaje v Dobroníně, kde obsadili krásné třetí místo. projekt „Bezpečně na zelenou“ - předán dopravnímu inženýrovi za účasti novináře Jihlavského deníku
Školní úspěch Žákyně 8. třídy Lucie Jirovská z Kamenice (na snímku) získala na konci loňského školního roku ocenění za 2. nejlepší výsledek v Kraji Vysočina. Jednalo se o prestižní testování firmou Scio. Konkrétním předmětem byl český jazyk sedmých tříd základních škol. Lucka měla na vysvědčení zatím ve všech ročnících vždy samé jedničky. Jejím nejmilejším předmětem je informatika. Mezi méně oblíbené patří především fyzika. Ze samotného českého jazyka ji baví literatura. Pokud by si měla vybrat žánr, byly by to romány pro mládež Lenky Lanczové. K jejím zájmům patří také péče o zvířata – např. kočky a morčata. Poslouchá hudbu prověřenou časem. Lucii přejeme hodně úspěchů ve škole i v životě a ostatním žákům naší školy, aby ji dokázali napodobit v jakémkoliv vyučovacím předmětu či v zájmové činnosti.
str. 22
Kamenice u Sokolova Marie a Jaroslav Bumbálkovi
Při naší letošní červnové dovolené v západních Čechách jsme narazili na další Kamenici. Do roku 1954 samostatná obec Kamenice je dnes jednou z částí města Březová u Sokolova. Pro informace jsme si zajeli na městský úřad v Březové. Zde se nás ochotně ujala
Původně malá zemědělská vesnička Březová (Bresau) se však díky otevření hnědouhelných dolů, postavením elektrárny a sklárny rozvinula až na město, které je správním centrem pro okolní vesnice, jež se integrovaly k Březové. Těchto integrovaných částí patří k Březové 6 a jedna z nich je Kamenice. Další jsou Lobzy, Černý Mlýn – Tisová, Kostelní Bříza, Arnoltov a Rudolec. Patří sem však ještě asi 8 dalších bývalých vesnic, které však v pohnuté poválečné době zanikly. Pan starosta je velkým patriotem a dělá vše pro to, aby tato místa znovu ožila, a musíme uznat, že se mu to daří. A nyní už o Kamenici, která je podle slov pana starosty jeho domovem (má zde dům).
asistentka pana starosty a posléze pan starosta Miroslav Bouda. Tento velice sympatický a temperamentní muž, který zde starostuje celé porevoluční období, se nám věnoval celé dopoledne. Seznámil nás s historií města, jeho dnešních částí i zaniklých obcí a osad v katastru
Kolonizační vesnice Kamenice (německy Steinbach) se poprvé objevuje v písemných pramenech již v roce 1238 jako Steinbach, později byla zaznamenána jako Steinpach, nebo Stampach. Počeštěný název Štampach se objevoval již dávno, ale úředně byl stanoven až v roce 1923. Po válce byl zvolen název vycházející ze smyslu pojmenování v němčině – kamenitý potok –
města. Provedl nás celým městem a zavezl nás do některých místních částí. Město i okolní obce mají historii jako na houpačce a to díky své poloze a střídání majitelů českých a německých. Nejvíce se zde však podepsal vývoj po roce 1945. Odsun převážně německého obyvatelstva a vznik nedalekého vojenského výcvikového prostoru mělo na vývoj tohoto území velmi tvrdý dopad.
str. 23 se během let zcela počeštil a v dalších obdobích vystupuje již jako ryze český. V roce 1618 se Steinbachové postavili na stranu českých stavů v protihabsburském povstání. Po porážce povstání v bitvě na Bílé hoře byl zkonfiskován majetek i rytířů ze Steinbachu a členové rodu museli opustit Čechy. Společně s nimi opustila Čechy také značná část zdejších obyvatel, jelikož odmítli přestoupit k novému náboženství. Téměř polovina domů Kamenice musela být nově osídlena. V době třicetileté
a proto bylo jméno osady změněno na Kamenici. Obec se rozkládá necelých 6 kilometrů jižně od Sokolova v oblasti Tepelského návrší na okraji území, které se nazývá Slavkovský les. Sestávala ze dvou částí – horní a dolní vsi. Jednalo se o typickou kolonizační vesnici. Stejně jako ostatní vesnice v oblasti, také Kamenice
války mnohokrát procházela vojska krajinou. Později se majitelé panství střídali, v období krátce po začátku 18. století se dostala Kamenice do majetku rytířů Bigato. V roce 1756 koupil Kamenici od rodu Bigato František Václav hrabě z Nosticu a jako samostatný statek ji připojil k panství Sokolov. Nová vrchnost nechala přestavět bývalou kamennou tvrz na větší objekt. Nejdříve sloužil
patřila v období druhé poloviny 14. století do majetku rodu Leuchtenberků. Společně s ostatními obcemi je zachycena v leuchtenberských lenních knihách. Ves je mimořádně významná tím, že z ní vzešel rod pánů ze Steinbachu. Ten po několik dalších století ovládal většinu obcí a osad v okolí a také v okolních regionech. Velkou zajímavostí je, že tento původně německý rod
jako lovecký zámeček, později se stal hlavním sídlem vrchnostenského lesního úřadu. Do dnešních dnů se zámeček nedochoval, po roce 1945 se stal obětí nezájmu státu a nebyl udržován. V šedesátých létech 20. století byl kvůli totální zchátralosti zbourán. Rozvoj obce brzdila skutečnost, že se po celou dobu své existence až do začátku 20. století potýkala s problémy s dopravou. Poněkud zastrčené místo nemělo dlouho žádné dobré spojení s ostatními obcemi v okolí. V roce 1925 sem bylo přivedeno elektrické vedení z elektrárny
str. 24 v Dolním Rychnově a celá Kamenice se tak dočkala elektrifikace. Celý projekt si financovali sami obyvatelé, kteří se na elektrifikaci složili a náklady si rozdělili poměrově podle velikosti hospodářství. V roce 1936 žilo v obci 376 obyvatel a Kamenice měla v té době 76 domů. V roce 1961 měla Kamenice pouze 70 obyvatel. Díky krásné krajině s charakterem podhůří se zachovala jako rekreační oblast a dnes se vesnice znovu rozvíjí. Kdy přesně byla v Kamenici založena škola není dochováno, ví se, že se zpočátku stěhovala dům od domu. První kamenná budova jednotřídní školy byla postavena v roce 1820. V roce 1913 byla postavena nová budova uprostřed obce, původně jako přízemí s jednou třídou a bytem pro učitele, později bylo přistaveno patro. V současnosti je objekt v soukromém vlastnictví a probíhá zde rekonstrukce.
le, je tu zřízeno i vyhlídkové místo a návštěvníkům se odsud nabízí nádherný výhled na celou sokolovskou pánev od Chebu ke Klínovci. Obnovila se zde i tradice procesí k této kapli. V současnosti žije v Kamenici asi 54 stálých obyvatel. Větší část domů slouží k rekreaci a je celoročně využívána. Svým charakterem Kamenice velmi připomíná náš Vržanov včetně Pahorku. Zdejší krajina je cílem vycházek obyvatel Březové a láká též cykloturisty a v zimě běžkaře. V místním hostinci je možnost občerstvení. Nově zde vzniklo dětské hřiště. V obci je pomníček všem obětem první i druhé světové války. Vesnička je upravená, což svědčí o dobré péči zdejších obyvatel i zájmu města Březová. Navštívili jsme ještě některé další integrované obce a dojem byl obdobný. Pan starosta Bouda a jím řízený úřad si zaslouží pochvalu.
Děti chodí do školy do Březové. Nad obcí na hoře zvané Knock, nechal některý ze sokolovských hrabat z Nosticů postavit kapličku zasvěcenou Máří Magdaléně. Kapličku stihl stejný osud jako mnoho ostatních staveb, po vzniku vojenského výcvikového prostoru byla zcela bez údržby a téměř se rozpadla. Teprve zásluhou města Březová se podařilo na opravu sehnat peníze a v roce 2007 ji celou zrekonstruovat. Dnes již opět zcela opravená září ve své původní kráse. V současné době se místu říká U Kap-
Internetové stránky naší místní knihovny se umístily na 2. místě v kraji, jejich autorovi Romanu Milnerovi i pracovnicím knihovny M. Rečové a J.Vebrové blahopřejeme. Kvalitu stránek můžete posoudit na adrese: http://www.knihovna.kameniceujihlavy.cz
str. 25
Společenská kronika Vyprovodili jsme na poslední cestě: Bohumila Kalná Jan Šesták
Kamenice Řehořov
Stále vzpomínáme!
VÝZNAMNÁ VÝROČÍ OSLAVILI: ČERVENEC Anna Kolářová 92let Jitka Javorinová 85let
Kamenice Kamenice
SRPEN Růžena Blahoušová Kamenice
96let
ZÁŘÍ František Maštera Václav Caha
85let 85let
Kamenička Kamenička
Narozené děti Daniel Kordovský David Koch Michal Schrek Petr Kalina Marek Maštera Tomáš Blažek Vít Nedoma Melia Mende
Kamenice Kamenice Kamenice Kamenice Kamenice Kamenice Kamenice Kamenice
Dne 30. června oslavili diamantovou svatbu (60 společných let) Václav a Marie Cahovi z Kameničky
Rada městyse Kamenice stanovuje obřadním dnem u občanských sňatků uzavíraných před Úřadem městyse Kamenice každý pátek a každou sobotu v obřadní síni úřadu a v budově tvrze v Kamenici. Tyto určené dny bez poplatku (§12 zákona č. 301/2000 Sb. o matrikách). V ostatní dny a mimo stanovenou místnost, po dohodě s paní starostkou Mgr. Evou Jelenovou, na základě povolení matričního úřadu, za správní poplatek ve výši 1.000,- Kč dle zákona č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích.
str. 26
SŇATEK UZAVŘELI: Lenka Příhodová a Lukáš Klus Lenka Schulzová a Jakub Tomáš Jana Marešová a Radek Kliment Hana Vaněčková a Jan Maštera
pohoƎí
znaménko krásy nejlepší kuchaƎ
náš pƎední kardiochirurg
plemena
dƽrazný zápor
ǀēelí domeēek
zn.pomĢr. ŵĢƎidel tepla angl. muži
st.zn.nĢm. aut a moto spis., novináƎ Na vlastní oēi národní knihovna
alkohol z rýže
kvĢtenství
koupací nádoba bezhrbý velbloud
ēeká Ǝeka
kožní onemocnĢní v pubertĢ
plameny
marast
oersted, kyselost
osamocena
onemocnĢní Ŭƽže
Mc Bainovo jméno
ēást domu
zn.karoserie (dodávky)
škrabka u pluhu
rozhraní pevných diskƽ
mzda
ƉƎedložka
sliz
ozdoby piv dlouhá cesta (náƎ.)
egyptská otrokynĢ
rámus
mince,peníz (ang.) atlet. disciplíny
trativod hodnota
opravny lodí
struma
paže
…. dlouhá punēocha obvazový materiál
podoba ēasy (hist.)
tramvaj
popeláƎský ǀƽz hotelový ƎetĢzec
ēást chodidla
Ǝeka v Maěarsku
jemný prášek
letecká bomba
nakažlivá nemoc
dusík, síra, kyslík, lutecium, draslík
zavýsknutí
ēerná káva
ukaz. zájm.
ŶĢm. drahý
angl. nebo
druh vepƎového
SPZ KromĢƎíže
spojka
jihoamerický stát
glazura
obdĢlávaná Ɖƽda náboženská píseŸ
jihoamerický keƎ
ƉƎístav
vysoký kopec
zápach
hlas osla
kabaretní píseŸ
rosol
dlouhý nƽž
divadelní kukátko
ŶĢco
sliz
domov se zvláštním režimem
ĚĢtský pozdrav
louky
ve vlastním bytĢ
…. Middleton
palec
arabský stát
cévy rostlin
jm.zpĢv. Turner
angl. vepƎové
severský bƽh
chorvatský poloostrov
svislá jeskynĢ
Ǝecké písmeno
úskoky
mužské jméno
druh suknĢ
utrpení
vinná ….
polevy, nátĢry
prodejna nábytku
ŶĢmecky já
jm.zpĢv. Pavone
ěas
sev. mužské jméno
sledy jídel
ēoko tyēinka
ministerstvo práce a soc. ǀĢcí
známá sušenka
chuilský hlodavec
jihoamer.keƎ
neodejít
\ešení tajenky z min. ēísla: morituri te salutant.. Jdoucí na smrt tĢ zdraví.
odvod vody z parního kotle
2.díl tajenky
vodík
angl. Spojka
americké nakladatelství
polomĢr (zn.)
astat
Maupassantov o jméno
Kordillery
znaēka tuny
ozn. sovĢtského samopalu
tavenina
severomoravská stavební spol.
1.díl tajenky
oživlá mrtvola
Sata, BAEN, NSU, jer
indium
zn.ēasové jednotky
brazilský fotbalista
hmotnost (zn.)
jednotka tlaku
fosfor
tropické dƎevo
býv. SPZ Strakonice
Hl. mĢsto malediv
vozík
ruský jazykový znak
str. 27
Křížovku pro čtenáře připravil Ing. Jiří Hrad
str. 28
Spolu s vodníkem přejeme krásný podzim
Zpravodaj pro občany Kamenice, Řehořova, Kameničky, Vržanova a Brodku. KAMENOVINY vydává ÚM Kamenice - 588 23 Kamenice č. 481, okr. Jihlava Tel.: 567 273 309, e-mail:
[email protected] Na základě zákona č. 46/200 Sb. je registrován u MK ČR pod čís. E - 14 415 Vychází čtyřikrát ročně. Náklad 750 kusů. Toto 35. číslo vyšlo v říjnu 2011. Uzávěrka 3. 10. 2011 Tiskne ASTERA G, s.r.o., Matky Boží 1, 586 01 Jihlava, www.astera.cz Odpovědný redaktor Mgr. Milan Jelen. Příspěvky přijímá Úřad městyse Kamenice. Foto na titulní a na poslední straně - Eva Jelenová
